Wahlgrenis

Jste vlastně taky taková naše UNIVERSÁLNÍ maminka

Milá Wahlgrenis,
celý týden přemýšlím jak poděkovat za setkání s Vámi, za příjemně strávený den, kdy jsem nebyla schopná si udělat nějaké větší poznámky a jen Vás sledovala a užívala si toho, co se mnohým třeba ani nenaskytne.
Vybavuje se mi situace, kdy jste se ptala na mé jméno a pak řekla, že ke mně sedí.... nebo něco podobné.... a mně až později napadlo, proč jsem se nezeptala, jak jste to myslela.......
Jsem mezi lidmi jako ve snu, jde to nějak mimo mě a málo si pamatuju, tedy jak co...
Je to pýcha nebo nezájem nebo strach z toho zeptat se a vědět pak, co to mělo znamenat?
Přemýšlím i nad výkladem z pláství, nějak jsem nemohla ze sebe ani dostat nějaký pořádný dotaz a přesto jsem chtěla vědět tolik věcí, no v momentě, kdy jste se zeptala a co MY a začala vykládat plástve, měla jsem slzy v očích a uvnitř se mi všechno sevřelo a já věděla, že se zase nic nedozvím, jako bych nebyla nikdo, žádná práce, žádné děti, žádné vztahy, nic, žádné to něco, co všichni chtějí a řeší.....jen věřím, že to bude tak jak má být a že mám NADĚJI.
Vím, že přešlapuji na místě a nevím kam jít, tak zůstávám a i když vím, že toto není život, doufám, že Ti kolem mne to časem pochopí také, přes mé náznaky, slova, přání. Také musí dozrát.
Doufám, že ostatní dostali odpovědi na své otázky, které si jistě i dopředu připravili.
Bylo mi s Vámi moc dobře,a i z ostatních bylo cítit takové to, co nás tam všechny spojovalo, to, co hledáme všichni a někde z podvědomí se mi vybavují určité slova, ketré asi měly pro mě význam.
Anička... víla, anděl nebylo možné jí nevidět neslyšet, jak krásný pocit být s těmi, kteří už jen svou přítomností říkají, ano, jdeš správně, tudy vede ta cesta po které se musí jít pro ten vnitřní klid, pro lásku která nezhasíná pod zlým pohledem druhých......
Děkuji Vám Wahlgrenis za to, že nás učíte a vedete, a všem přítomným že svými příběhy pomáhají druhým vidět ten svůj život, své těžké i krásné chvíle, jinýma očima.
Pročítám si dalo by se říct denně Vaše stránky, nechávám se vést a nadpisy, které mi napoví, že je tam něco pro mě, některé se pak pěkně rozjednou v pořádnou diskuzi, jako třeba o masu, jsou na to různé názory, ano já jsem taky "masák", ale začínám snižovat jeho spotřebu, chovali jsme odmalička doma všechno možné, umím i zabít slepici, když musím, ale poděkuju jí za to, že nám dávala vejce, a bude naší potravou.
Zemědělství byl úděl, který dříve lidi živil, ještě dříve, než se zjistilo, co která potrava přináší do těla za vitaminy, minerály a jiné názvy, které dodnes nedokážu nazvat správně...... prodávali mléko a jejich výrobky, aby měli na živobytí, a maso bývalo jen v neděli a to opravdu se nikdo moc nepřejídal, myslím ti obyčejní lidi, spíše ti chudší, ti bohatí si dopřávali denně, proč ne....
Teď každý vidí, jak se týrají a ubližuje se zvířatům, kvůli masu, to není kvůli masu..... to je pro peníze, vidina peněz zatemnila lidem mozky, proč jsou všude reklamy a lákadla, jen abyste si koupili jejich výrobky, přitom některé ani nepotřebujeme....
Ale jen proto abychom šli s tím proudem, který strhává více a více lidí.
Vrátím se k masu.....viděli jste někdy ránu zvířete, do kterého ta hodná obyčejná moucha (kterou taky možná většina znás rozplácne na skle, aniž by nad ní přemýšleli) nakladla své vajíčka a pak její larvy žerou zaživa to maso toho zvířete(i žijícího v přírodě), aby ty její larvičky přežily a mohly z nich být další mouchy, proč je neklade na rostlině, kterou by pak požírala ?
.....a je spousta věcí, pro které to maso nejíst.
Myslím, že tu nejde ani tak o zvířata, ale o nás lidi,co máme v hlavě, jak myslíme a jak soucítíme.
Wahlgrenis mluvíte o volbě každého člověka, každý člověk volí.
Jak ten řezník, který poráží zvíře a před ním vykoná nějaký rituál, aby se smířili za to, co udělá, poděkuje za to, že se stane obživou pro ty, kteří ještě nemůžou jinak, protože taky věří, že to, co dělá, je lepší než to, co se dělá hromadně na jatkách.
nebo volí i ten, který si našel tuto práci jen proto, aby si ulevil a "zařádil" na zvířatech, je to jen v nás lidech.......o volbě.
Děje se na světě tolik hrůz, o kterých někteří lidé ani nemají ponětí a omdlévali by i nich.
Je to jen v nás lidech, my rozhodneme, co s námi bude dál, kam až necháme naše "chutě" které nám vládnou dojít.
Věřím, že se vrátíme k tomu starému zvyku, vložit své ruce do hlíny a do dřeva, vrátit se k přírodě a vytvářet hodnoty které budou jak prospěšné zemi,tak nám, protože už budeme vědět, co je správné a proč.
Ale dojdeme k tomu, taky ne ze dne za den, můžeme sledovat změny kolem sebe, jak nás všechno postupně zatlačuje a zkouší, vyřaďovat po chvilkách věci, které jsou pro nás tak potřebné v každodenním životě, abychom zjistili, že nejsou až tak prospěšné, nebo že se bez nich dokážeme obejít.
Teď ještě nejsme připraveni, a proto alespoň do všeho co děláme je potřeba vložit lásku, i do toho nakupování toho masa, pokud nejsme připraveni jíst něco jiné, všechno nejde hned.
A někdo hold nepochopí nikdy, ale proč ho odsuzovat.
Ti kteří se narodili na vesnici, ví od svých předků, jak to dříve bývalo, žádné obžerství jako to vidíme teď okolo, všeho je dostatek až nadbytek, lidi si hodně jídlem(špatným jídlem) kompenzují své problémy uvnitř sebe,nebo naopak hladoví.
Teď malinko odbočím, slyšela jsem příběh o jednom vojákovi, který byl na misi někde v těchto zemích, kde se trpí hladem, přivezli jim dary našich lidí, věci, jídlo, které u nás někdo nakoupil a dovezl jim, a oni nevěděli co s nimi mají dělat, protože je nikdy neviděli, nevěděli, že je to k jídlu, nebo jak se to používá, což znamená, že co je dobré pro jednoho nemusí být dobré i pro všechny ostatní, tak je to i stím jídlem.
Ano taky o těch chutích něco vím.....
Taky jsem hledala své sebevědomí v alkoholu, taky jsem bojovala s váhou, týrala se prášky na hubnutí a dietami a přetěžujícím cvičením, pak taky jsem zajídala úspěchy i neúspěchy ve všem možném okolo mě.
To jsou jen prohrané boje, každý boj je předem prohraný.... jak říkáte Wahlgrenis..... jen plout...... ale i to se každý musí teprve naučit.
Proto tyto lidi spíše lituju, protože jsem dlouho hledala pomoc, a nepomáhalo mi ani přísloví od rodičů, přijde čas, kdy tlustí budou hubení a hubení budou studení..... ve výsledku je na tom možná trochu pravdy, ale záleží na tom jestli ten hubený i tlustý dříve neonemocní, právě kvůli té nemocné duši.
Tam to všechno je.
Na jednu stranu jsem slyšela toto a na druhou, abych nejedla, že budu tlustá a taky byla, od 5.třídy se mi v okolí smáli, že jsem tlustá a teď těžko v sobě hledám to sebevědomí a lásku ke svému tělu.
Pak nemůžu chtít, aby mě i někdo miloval takovou, jaká jsem.
Vždycky jsem věřila na tu "pohádkovou lásku" a pořád, i když ta moje nedopadla(taky se mi třeba vrací mé dřívější skutky) takhle, na ni věřím.
Věřím na tu energii, která ze všeho kolem proudí, všechno cítí.
Věřím, že všechny naše skutky někdo vidí a to dobré v nás dokáže ocenit a to co nám naše ego pořád podsouvá jako naše právo... jaké právo?!
Vyhráli jsme už jen tím, že jsme se mohli narodit, a poznat, pochopit, znovu prožít to, co jsme dělali předtím špatně, při každé ráně si uvědomím, no jestli jsem toto udělala dříve já, teď vidím jak jsem moc ublížila, snad to tak funguje, snad to tak chápu dobře.
Všechno na nás mluví, každá situace, ve všem se můžeme vidět, jací jsme byli dříve.
Proto možná ani nemůžu mít otázky na to, co bude, všechno je ovlivněno vším a je na nás co s tím uděláme.
A Ti kteří maso bezproblémů a trápení nejí, byli v minulých životech těmi kdo se přejídal všímmožným, nevím....
Ale každý jsme jiný, každý tady máme to své k pochopení, jen ten čas kdy to každý pochopí se liší a v porovnání z věčností?si odpoví každý sám kdy něco pochopí nebo se tím bude dál trápit......
A Vaše horoskopy si pročítám všechny, protože ve všech jsou slova a rady, z kterých se můžou poučit všichni.
Na tento týden tam mám že ubližuju svému srdci, je to možné, ale nevím jak, dělám všechno jak nejlépe umím (i teď se vidím, jak jsem při magickém ornamentu přehýbáním papíru chtěla přesně rozdělit čtverec na 9 okének) a přesto cítím, že to není ono, mám pocit že se mi propadá hrudník a bolí mě nárty a na kloub palce na levé noze mi něco spadlo a nemůžu pořádně chodit......
Někdo si možná řekne, nejez maso a nebudeš mít zanešený organismus, pravda i na to jsem myslela.
Pomáhá mi chození v rose a pak si natáhnout teplé pomožky.
Jak mám v sobě utlumit toho muže, do kterého jsem se, kvůli bratrovi, který brzy odešel z domu a otec v něm ztratil pomoc, sama z lítosti k otci pasovala a pak jsem se teprve musela učit ty ryze ženské práce.....
To mi připomíná, že se těším na Váš recept na domácí chléb, už jsem si našla ošatku,
měli jsme ji kdysi jen tak na stůl na ozdobu, i když mamka doma chleba pékávala a byl vždycky hned pryč a já se časem chtěla všechno naučit, byla ve všem ta láska, obětavost, pomoc, ta léčivá energie, která tu zůstává i ve vzpomínkách, když už tady s námi není.
Každý si uvědomujeme, že nic nejde vrátit a udělat jinak.
Děkuju Vám, jste vlastně taky taková naše UNIVERSÁLNÍ maminka,
S Láskou
P.S.: Posílám Vám báseň, která je z knížky ke křtu, třeba se bude líbit i jiným.
a fotku něčeho co se mi vytvořilo na víčku od bílého jogurtu že by´správný tón pro mé zažívání, nebo číslo 9 a co s ním?

21.05.2011