Dáma s kaméliemi ve Státní opeře... aneb zázraky se dějí
Už od února jsem se těšila do Státní opery.
Prostě jen tak jsem se těšila.
Člověk se má pořád na něco těšit...
Měla jsem plán zavítat sem s maminkou.
Ona s tímto mým plánem souhlasila a přála si, když už, tak na Dámu s kaméliemi.
Vydala jsem se (tehdy, byl ještě sníh) do předprodeje, ale nejbližší termín byl „až“ na velikonoční pondělí.
To nastalo včera.
Maminka přijela.
Obě jsme se chystaly na slavnostní zážitek a s dostatečným předstihem jsme se vydaly přes Václavské náměstí do Státní opery.
Maminka se zastavila u trafiky, chtěla koupit jízdenky na zpáteční cestu tramvají.
Tady jí ale říkám, aby si užívala přítomný okamžik, že není vůbec nutné řešit nějaké jízdenky.
„Kdo ví, co bude večer? Možná nás odveze nějaký gentleman...,“ dodala jsem.
Mezitím procházíme kolem Národního muzea, které se má v létě zavírat.
Ve foyeru Státní opery nebylo možné přehlédnout, jak někteří přicházeli oblečeni nepatřičně.
Mikiny, sportovní obuv, výrazná trička...
To je smutné.
Státní opera by si zasloužila důstojnější přístup.
Snad omluvou na tento stav může být více než třetinová účast cizinců.
Státní opera je Státní opera.
Nádherný objekt!
Otevírá se opona, nastává slavnostní chvíle, pro mě maximální okamžik.
Na podiu jsou ale nastoupeni umělci a ústy jednoho z nich je přečtena petice za zachování souboru Státní opery, jako protest proti rozhodnutí ministra kultuty sloučit soubory Národního divadla a Státní opery.
Po těchto slovech zaznívá souhlasný potlesk z publika.
A rozehrává se nádherný smutný příběh Dámy s kaméliemi na hudbu Giuseppe Verdiho.
Balet.
To je umění, které mluví pohybem společně s hudbou.
Každá buňka každého tanečníka vibrovala tímto příběhem, nic nebylo navíc, nic nechybělo.
Krása...
Anděl smrti nakonec nad krásnou kurtizánou, která poprvé ve svém životě opravdu milovala, zvítězil.
I já otírám slaný závoj ze své tváře...
Dlouhotrvající potlesk na závěr a náruče květin!
Vychutnáváme si s maminkou krásu vnitřních prostor, odcházíme mezi posledními.
Ven z budovy na chodník vede posledních pár schodů.
U chodníku stojí jediný taxik, svítí, což znamená, že je volný.
Obvykle přijíždějí tyto vozy na objednání.
Přicházím k němu, poznávám známého z místa mého bydliště.
Zdravím se s ním a ptám se, jestli nás s maminkou odveze.
„Samozřejmě,“ odpovídá a je na něm vidět, že se rád potkává se známou tváří.
Nasedáme a celou cestu se spolu bavíme o všem, co nás zajímá, co se za to dobu, kdy jsme se neviděli, stalo.
Když s maminkou vystupujeme, nechávám pozdravovat i jeho manželku Věrušku.
Maminka nevěří, že tohle nebylo domluvené setkání.
Zázraky se dějí, dnes a denně.
© Wahlgrenis
26.04.2011
Dobrý den,
děkuji za článek Dáma s kaméliemi..
Moc pěkné, to jsem dnes potřebovala slyšet.
Děkuji
Vlnka 26.04.2011
Milá Wahl,
ty jsi úžasná!!!!!!
Slzy se mi derou do očí.....
Tvá Pipi 26.04.2011
Ředitel Národního divadla Praha Ondřej Černý o transformaci pražské opery Den poté, co ministerstvo kultury oznámilo plánované sloučení Státní opery Praha (SOP) a Národního divadla (ND), pozval ředitel ND a pověřený ředitel SOP Ondřej Černý vybrané novináře k rozhovoru o problémech transformace. Z diskuse vyplynulo několik tezí, jež by mohly pomoci veřejnosti orientovat se v připravovaných krocích.
Dnes 9.6.2011 10:09
„Kolem transformace opery v Praze vznikla řada dezinformací provázených silnou nedůvěrou v jakékoli smysluplné kroky. Tato fobie je živena především v kolektivních tělesech, přitom, jak už bylo jasně řečeno, i po sloučení obou subjektů zůstanou dva sbory a dva orchestry, u nichž bude zachováno i jméno spojené tradicí s ND a SOP,“ říká ředitel Černý.
Sloučení vyžaduje navýšení dotace
Představu o možné existenci dvou konkurenceschopných operních domů Černý nesdílí. „Jsem přesvědčen o tom, že opravdové konkurence, alespoň v evropském měřítku, je schopný pouze jeden silný subjekt. Ohrožení Státní opery spočívá paradoxně právě v její samostatnosti, kdy hrozí, že se cyklicky budou otevírat témata spojení SOP s Hudebním divadlem Karlín či jiná bizarní řešení včetně úplného zrušení,“ soudí Černý. Představu, že SOP bude doplácet na Národní divadlo, pokládá za absurdní. „SOP je dlouhodobě podfinancovaná, takže by byla spíše na místě obava, aby neodčerpávala peníze Národnímu divadlu. Ale to lze řešit oddělením obou rozpočtů.“
Financování obou sloučených subjektů ale logicky vyžaduje navýšení dotace. „Transformaci by mělo provázet navýšení prostředků od ministerstva kultury, které by plynulo jak do mezd umělců, tak i tvorby SOP, kde nyní nejsou peníze ani na novou premiéru.“
Sloučením by mělo dojít k vyrovnání dosud rozdílné výše mezd, což by znamenalo navýšení v případě umělců SOP.
Jednou z klíčových otázek transformace je repertoárová i umělecká profilace jednotlivých budov, především obou oper.
Diváci nepocítí žádnou změnu
„Národní divadlo by tak mělo získat větší prostor pro pěstování české klasiky. Ovšem proměna repertoáru není otázka jedné, ale minimálně tří až čtyř sezón. V tuto chvíli diváci žádnou zásadní změnu nepocítí,“ říká Černý.
V čele operního souboru se společným sólistickým ansámblem bude stát jeden umělecký šéf. V tuto chvíli je to šéf brněnské opery, slovinský rodák Rok Rappl (1979), absolvent režie na brněnské JAMU pracující pod jménem Rocc.
Ten by měl být od 1. ledna 2012 uměleckým šéfem spojených souborů s tím, že stávající šéf Jiří Heřman bude uměleckým garantem sezóny 2011/12 a Rocc bude mít na starosti modelování dalších tří sezón.
Na námitku, že Rocc nemá za sebou dostatek šéfovských zkušeností, Černý oponuje: „Jsem přesvědčen, že má v sobě velký komunikační potenciál, flexibilitu a šéfovsko-umělecké uvažování.“ Divadlo ale netvoří jen umělci, nýbrž i obslužné provozy. I v této otázce panuje mnoho dohadů a spekulací.
Změny se nedotknou baletního souboru v Anenském areálu
„Národní divadlo potřebuje do budoucna nový koncept budov, který se týká jak divadelních budov, tak i zázemí. Co se týče pověstí o machinacích kolem plánovaného prodeje budov Apolináře (sklad dekorací), Flóry (výroba dekorací a kostýmů) a Anenského areálu, v tuto chvíli jde o jediné: vytvořit jednotné výrobní a skladové zázemí provozu ND a SOP. Je připravena projektová studie, která je na stole jako jeden ze zásadních kroků transformace. Ať už ale vznikne cokoliv nového, nedotkne se to vybudovaného zázemí baletního souboru v Anenském areálu,“ říká Černý.
A dodává: „Dovedu pochopit nedůvěru umělců i sklony srovnávat plánovanou transformaci se situací začlenění poválečné Velké opery 5. května do celku Národního divadla v roce 1948. Ale dnešní situace je taková – směřuje k vytvoření lepších podmínek pro práci všech souborů.“
Radmila Hrdinová, Právo
Zdroj: http://www.novinky.cz/kultura/235703-reditel-narodniho-divadla-praha-ondrej-cerny-o-transformaci-prazske-opery.html?ref=ostatni-clanky
© Wahlgrenis
09.06.2011
