Naskočí mi tvé jméno, Wahl., pak si na tebe vzpomenu a vím, že nejsem sama
Ahoj sluníčko,
svítí mi tu svíčka s Ježíšem, já mu říkám "můj Ježíšku" a tak ti píšu.
Poslední dobou si na tebe hodně vzpomenu... obzvlášť když se ptám na osobu "co má odpovědi"...
A v duchu mi běží bytost, co nepotřebuje slova, ale ví, láska...
A naskočí mi tvé jméno, Wahl..))
A pak si na tebe vzpomenu a projedou mnou vzpomínky a vím, že nejsem sama..
Jdu prostě tu svoji cestu.. ale není to o cestě,je to o vnímání o lásce..
Jednoduše láska.. jen láska..
Ta nemá hranice, pravidla, omezení, čas, bolest, strach, vyznání, jazyk, nezná odlišnosti......
Je láskou jako takovou..
Nejsilnějším zářením.
Jak to tak bývá, chodí ke mně informace, vždy jsem byla velmi citlivá, hodně brečela, což je pořád..
Stále cítím v srdcích lidí bolesti, trápení a nejen z nich.
A rozumím opět jinak a tam z hlouby..
Přišla ke mně kniha "Pozemští andělé"...
Od chvíle, kdy jsem ji přečetla... V jednu chvíli jsem se rozbrečela.. - dostavila se úleva a jiný pohled i na sebe..
Pohled do zrcadla.. a oči, co se se na mě tázavě a přesto s láskou dívaly, ale tak, že jsem i zamávala..Přesto věděla jsem,že vím..Dokonce cítím,co cítím,že jsem a že jsem byla, že znám a od všeho něco a jsem velmi vděčná..
Přišla ke mně víra..
Víš, jak jsem psala o své "nemoci", a jedna moudrá paní řekla, dívejte se na ni jako na moc jako na dar.. a měla pravdu, slovy nepopsatelnou, vlastně o tom ani nechci psát, dávno je to za mnou, ani nevím, proč mi slova plynou, ale já vidím, já vidím, jak jsem v kruhu lidí, lidí s různými handycapy a já je zvedám, pomáhám jim chápat jejich tělo, každou jejich část jako boží dar, ruku, která možná není zdravá, ale ukazuji, že tam je a jakou má sílu..
Jsem v centru, kde vedu semináře, jednoduše si povídáme, je tam spousta dětí, ale nejen dětí těch menších, co jsou dětmi, ale i ti ostatní a všichni mají chuť něco říct, nadšeně se doplňují, nadšeně volají - ano já taky, zpívají, tančí, každý má co říct tomu druhému, držíme se za ruce a naše srdce jsou spojená, jedním dechem, jedinou myslí,jediným zrakem cítíme napojení a spojení každé částečky tady..všecho žije,všechno zpívá,všechno volá.
Naše krásná Země je tu a my s ní..
Tak proč plakat..
Vím,že pro některé je to těžké a srdce je táhne "domů"...ale jsou tu ostatní ti, co jsou jim podobní a tak zjišťují,že nejsou sami a že i tenhle život je nádherný a stojí za to ho žít..
A že můžeme mnohé změnit..
Dívám se na svoje děti a každý den jako bych je viděla poprvé..
Starší Tomášek..mě dneska obejmul a říká..maminko zazpívám ti písničku..
Je krátká,já ti jí chci moc říct a řekla bych,že to nebylo jen pro mě..
Že sluníčko moje ani neví, kolik moudra v sobě má..a tak se mu snažím vysvětlit,že je můj poklad a že prostě někdy je to těžké,ale že bude dobře..
A on začal zpívat..
Pojď si se mnou hrát,budeme zpívat,budeme tancovat,budeme společně....
A můj mladší andílek?
Jeho moudré velké elfí andělské oči,tak hluboké a vševědoucí vždy ví,kdy obejmout..já jsem jejich maminkou,ale to oni mi dal dar lásky,ukázaly mi lásku,dneska jsem plakala,opravdu plakala a on přišel a jako by četl v mojí duši najednou mě obejmul jako vždycky a to nemusíme být ve stejné místnosti a prostě mě držel a hladil,ale v tu chvíli to nebyl můj malinkatý syn..a já jeho maminka..
Stále se mi zjevovalo číslo tři a dokonce když jsem vzala do ruky kyvadlo a domlouvala si symbol,kterým "začínal hovor" označilo se mi číslo tři a napsala jsem si kristovská láska.. Ježíš..a minulý týden jsem si vzala do ruky knížku,kde byla popsána čísla a jejich významy a byla tam zvláštní zmínka o čísle tři a spojení na nanebevzaté mistry a Ježíše..
Málem mi upadla z rukou,víš, věděla jsem to..ale přeci jen když ti tu odpověď pak přímo pošlou,protože ví,že to potřebuji slyšet několikrát:....-)))))),že jsem nejistá,i když když něco cítím,nebo vím,tak se tak stane...já jsem šla před Vánoci do knihkupectví si pro karty jednorožců,koukala jsem na ně a přeto jsem je tam nechala a během svátků mě na ně upozornil člověk,který je velmi blízký mému srdci jako ty...tak jsem si pro ně šla jako odpověď, ano bylas tam správně a oni měli jen karty nanebevztatých mistrů...
To jsou neuvěřitelné karty,když jsem teď vzala knihu s těmi čísly,nejen číslo tři,ale i ostatní, co vídám, byly o nanebevzatých mistrech..
Je toho tolik. co bych mohla psát..
Wahl, je možné,že přesto že vím,že tápu?..že některé vzkazy či odpovědi,i když je vidím a vnitřně vnímám přesto nahlas vyslovím větu,já rozumím,přesto nevíííímmm..........
Tak asi to ukončím,jinak by můj mail byl slohová práce a ještě ti pošlu tři obrázky,co jsem nakreslila.
Jo a ještě něco, představ si,ten můj jeden z prvních obrázků,co jsem darovala,nevěděla jsem,co s ním dotyčný udělal a on mi to nikdy neřekl..ale já byla u něj a on ho má doma,pověšený na zdi v místnosti,kde teď "pomáhá lidem"...
Byl tam,praštil mě do očí...a když jsme tam pak večer zůstali,slyšela jsem jeho kamaráda,jak se baví s jednou holčinou tam a říká,tenhle obrázek je úchvatný,moc se mi líbí..ukazoval na něj..
Tak jsem mu řekla,ten jsem kreslila já..
Chvíli tu informaci vstřebával,ani nevím,co mu běželo hlavou..ale říkal o něm,že na něm něco je...že automatickou kresbu jako takovou nemá rád,ale že z něj dýchá cosi,co se nedá slovy vyjádřit,že je to prostě obrázek,barvy a tak..
Ani nevíš,co v tu chvíli dělalo moje srdce,ne z důvodu,že bych se chtěla chlubit,ale že moje práce má smysl,a že moje obrázky opravdu léčí...
Hallelujááááááááááááááááá))))
Miloučká Wahl,krásný večer.
Krásné svátky jara,života a všudypřítomného slunce tobě,všem těm,co chodí s útěchou na tvé stránky a ty víš komu ještě,že je moc miluji,všechny..
MEK...(Dlouho jsem přemýšlela,jak propojit,to co mi bylo dáno,jméno rodičů,jméno duchovní a jméno od andělů,boha...A najednou mi přišla odpověď,pospojuj počáteční písmena...
Tak to jsem já Mek....
Konečně...
Celistvá síla..
Patří ke mně všechny,vždycky mi bylo líto,když jsem se podepisovala jen jedním,ale jsou dlouhé a říkala jsem si pořád jak to udělat..
Tak to mám...)))))))))))))))))))))))))))))))))))) )
Zdraví Martinka-Ela-Kristýnka...Tomášek a Štěpánek...
Mek 25.04.2011
Ahoj Wahl...
našla jasem to.
Četla jsem ten článek celý...
Měla jsem ho v tu chvíli číst, stejně jako ten dnešní
o tanci v dešti ))
Ano, slovy nepopsatelná radost a ona Láska, co proudí každou částečkou našich těl...
V jednu chvíli jsem si říkala ta Wahl, ta moje... víš a běželo mi hlavou: anděl, víla, ochránkyně, boží oko.. a nic z toho se tam nezastavilo..
Ty jsi totiž víc.. mnohem, jsi Světlo..
Nešlo tě zařadit, uviděla jsem ráj.. nádherné bílé zářicí světlo.. zlatavou záři nekonečna..
Děkuji ti s velkým požehnáním a láskou
Dnes jsem objevila ve svém mailu "jeho odpověď"... požehnání.."Vstup na další stupínek a otevřené dveře".
Obrázek ti posílám..
Prostě to tak cítím.. moje prvomájové kreslení, kdy mě vedl Buddha a v jeho "stínu" dal o sobě vědět Osiris a moje milovaná Isis.., která přišla, aby společně s Osirisem ruku v ruce předala vzkaz)..
První obrázek s ním.. jako by tím pominula jakási neviditelná propast.
Mek 04.05.2011
