K Japonsku
Milá Wahl,
nedá mně to.
To Japonsko je předehra a prubířský kámen.
Něco jako - lidstvo bacha, poučte se, stojíte na okraji propasti a je za vteřinu celá!!!
Ta konečná celá vteřina.
Vnímám to jako poselství.
Ještě se to všechno může změnit, ale také - pokud to nevezmeme - je to konečná.
Trhy, peníze, akcie, všechno ztrácí smysl... včera to řekl jeden bohatý zchudlý Japonec.
Peníze ztratily smysl.
Teď je to "jen" Japonsko.
Zanedlouho to může být celá Zem.
Co pak?
Pak už nebude místo na uvažování, co prodat, co koupit, .. v jaké vile či domě bydlet a jakým jezdit vozem,.. jak si sednout k počítači a co objednat přes email... pak už budeme jen rádi, že dostaneme 3 zrnka rýže, hlt vody, že se budeme někde pod přístřeším tisknout k sobě a budeme komunikovat beze slov - telepaticky.
Skoro to vypadá tak, že než všichni dostabneme ránu do hlavy, nejsme schopni obrátit tok svých myšlenek a činů.
Oli 16.03.2011
Milá
Ájo ,
to, co se děje v Japonsku není sen.
Není to ale ani náhoda.
To, co se nyní děje v Japonsku, jsou procesy, které se týkají každého z nás.
Opět se ozvala Země...
Jako bychom minulá varování nebrali vážně.
Proto dochází k takové ničivé katastrofě v Japonsku, zemi, která se jeví, že dosáhla vrcholu, že už tady je všechno pod kontrolou.
Ale není tomu tak.
Možná právě proto, aby si člověk nebyl nikdy jistý, že se nic nemůže stát, došla tato neplánovaná rána "shůry" právě sem.
Obrovské mrakodrapy, rozvinuté technologie, všechno to naznačuje, že člověk je dál, že už nepotřebuje od nikoho radit, že sám ví, sám dokáže řídit tento svět.
Je to ale velký omyl.
Nemůžeme se dívat na tento kus světa, že je to daleko... že se nás to nedotýká...
Všechno, co se děje na této planetě, je věcí každého z nás.
Je třeba vrátit se k sobě, do svého nitra.
Ještě není konec.
Je třeba pochopit jiné souvislosti.
Už několik dní jsem byla v podivném napětí, tušila jsem, že něco přijde.
Kdy pochopíme, že se jedná o každého z nás?
Kdy budeme schopni žít jako lidé?
Ne jako stroje...?
© Wahlgrenis
16.03.2011
Milá Wahl,
teď jsem si vzpomněla na svůj
sen o radioaktivitě , který jsem Ti psala 6.9. 2010, skoro půl roku před událostí v Japonsku.
Připadá mi, že to k tomu patří.
To, co bylo k tomu napsáno.
Nedá se před tím schovat.
Tohle se týká každého jednotlivce.
Kdo by před tím chtěl utéct, spíš na sebe jenom upozorní...a bude stíhán.
Mám rozpálené tváře... asi to k tomu bude...
Ája 16.03.2011
