Večer včera jsem měla příběh s naším křečkem
Dobrý den milá Wahl a ostatní,
chtěla bych moc všechny pozdravit.
Jsem týden doma - něco jako chřipka...
Často jsem na vašich stránkách a s ostatními a mám přesně ten pocit, jako bychom se všechny znaly, takové zvláštní propojení.
Večer včera jsem měla příběh s naším křečkem, který je prostě od první chvíle, co jsme si ho koupili, "neuvěřitelný".
Vybrala ho dcera, je sněhový, krásně bílý a ochočený, mazlivý od začátku, prostě člen rodiny.
Rád leze ven z domečku, dvakrát se mu to již podařilo, jednou vlezl do kytary a nemohl ven, ale vždy na zavolání přijde.
Včera utekl také, ale nemohla jsem ho nikde najít a po zavolání ticho.
Prolezla jsem několikrát celý byt, kouty, případná doupata, nic...
Byla jsem hodně smutná, ale nenechala jsem se převálcovat do špatna.
Věřila jsem, že někde spí.
Lehla jsem si, modlila se, ať vyleze, ať se mu nikde nic nestane a prosila jsem všechny ochránce o pomoc a ochranu.
Za půl hodiny mi ho manžel přinesl, byl mezi hrnci.
Zarachtal víkem a hurááá, našel se.
Večer jsem četla také vaše příběhy a úplně mě napadlo Vám napsat, kde toho mýho křečka mám, proto Vám vlastně toto píši...
Tak pro radost.
Já se loučím a přeji pěkný den a všem plno radosti a lásky.
Kateřina 04.02.2011
© Wahlgrenis
04.02.2011
