Hosté mi sýr vrátili, že prý je nějaký divný, asi zkažený...
Dobrý den Wahlgrenis,
pracuji jako kuchařka a stala se mi - je to už tedy dýl, ale stále na to myslím - zvláštní věc.
Dělala jsem smažený sýr, který mi hosté vrátili - že prý je nějaký divný, asi zkažený...
Já jsem si ho vyfotila.... bylo 22. března 2010 ve 22:06 hodin.
Fotku posílám.
Je totiž zvláštní, protože na tom sýru vidím čísla: 8 - 3 - 23.
Posuďte sama...
Přitom vím, že na sýru nic nebylo, když jsem ho dělala, byl úplně čistý, než jsem ho dala tepelně opracovat...
Zkažený nebyl určitě, byl čerstvý.
Zdá se mi to podivné... ta čísla..... jestli něco znamenají?
Nebo, zda je to třeba číslo jako na autě SPZ 83 - 23?
Chtěla bych vědět, zda také ta čísla vidíš a zda víš, co znamenají?
Děkuji za čas strávený čtením tohoto mého dotazu..
S pozdravem
Petra H. 04.01.2011
Milá Petro,
všude kolem nás jsou symboly. Nic není náhoda.
Už před časem jsem psala
o čísle 2038 .
Podle obrázku by se dalo hodně diskutovat, jestli druhý znak zleva je trojka nebo nula.
Ale není to tak podstatné.
Rozhodně tady číselný symbol je, a to se silnou vibrací.
Nepřipadá mi to jako informace čistě pro Vás, že byste měla mít strach, to ne.
Je to sdělení mnohem širší.
Nesmíte si nic vyčítat, píšete, že sýr byl před tepelnou úpravou jistě v pořádku, nic na něm nebylo, určitě to není Vaše vina.
Všechno je to řízeno jinudy.
Připadá mi, že transformace této myšlenky probíhala tak nějak v součinnosti s těmi lidmi, co Vám sýr vrátili.
Oni byli do toho procesu také nějak zapojeni.
Kdyby tam seděl někdo naprosto necitlivý, kdo se přišel "jen najíst", naházel by do sebe tento sýr bez mrknutí oka.
Bylo "jasné", že tito hosté restaurace, kde pracujete, mohli tuto informaci zaregistrovat, stačí, že jim "to" bylo nějak divné.
Ještě pro úplnost pár řádků z toho textu o čísle 2038:
Dvojka jako upozornění, být každý sám sebou, sundat masku, na nic si nehrát. To je základ všeho. Jakékoliv znejistění v tomto smyslu se otočí proti každému, koho se to týká.
Trojka upozorňuje, že není možné nic v životě dosáhnout násilím, ale jen procesem "pěkně pozvolna", naladěním se na sebe a pak na krásu kolem sebe. Potom se začíná dařit všechno, co má vyjít. Tohle by se dalo nazvat "zázraky v přímém přenosu".
Osmička představuje směr "nahoru", otevírají se nové možnosti, nový směr. Je to jedna cesta, ale zároveň tisíce cest, podle toho, jak to vezmeme. Budoucnost je možná jen s láskou, všechno ostatní - závist, nenávist, lži a zrady - je zastavené, s tím se dál počítat už nemůže.
Není nutné identifikovat všechno absolutně do detailů, stačí se do té informace položit pocitově.
Není to krize, ani varování, je to upomínka na to, co by se mělo dělat, jak by lidstvo mohlo fungovat.
Ale každý se na to samozřejmě může dívat po svém.
© Wahlgrenis
04.01.2011
Wahl,
v příloze Ti posílám fotku palačinky.
Dělala jsem je včera synovi. Tak ta poslední palačinka se mi zdála zajímavá a vzpomněla jsem si na fotku sýra ze Tvého webu, tak jsem ji taky vyfotila.
To, co se tam zobrazilo, mi připadalo jako andílek a pak jako takový zvon.
Pájovi jako miminko v zabalovačce a když jsem se ptala syna, když přišel jíst a nevěděl, co my jsme říkali, pravil, že mu to připomíná světlo na konci tunelu.
Tak to je zajímavý, že každý v tom viděl něco jiného.
Wahl, co v tom vidíš Ty?
Ája 08.01.2011
Milá Ájo,
já vidím zvon v pohybu a současně s tím slyším zvony... takové ty hodně zásadní.
Vzpomněla jsem si na druhý největší zvon (hned po Zikmundovi), který jsme nedávno společně navštívili - v Hradci Králové na Bílé věži.
Jmenuje se Augustýn.
Současně přitom se mi také vybavila
informace z minulého týdne , že prasklo srdce největšího zvonu na světě.
Tohle mi vůbec jako náhody nepřipadá...
Komu zvoní hrana?
Neptej se, zvoní tobě...
© Wahlgrenis
08.01.2011
Wahl,
úplně mě zatrnulo...
Ten citát...spíš název knihy Ernesta Hemingwaye - Komu zvoní hrana...
Je to válečný román, jehož námětem byla španělská občanská válka.
Hlavní hrdina tady po splnění úkolu umírá...
Ale ta jeho osobnost... je odhodlaný žít svobodně i v kritických situacích, blízko smrti a zla.
Význam nemá jeho smrt, ale to, pro co zemřel.
Smysl románu vyjádřil autor úvodním motem: „Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem součástí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát komu zvoní ta hrana. Zvoní tobě.“
Autorem těchto slov je však básník John Donne (1572 - 1631).
Tak proto mně zatrnulo...
Ale je pravda, že tu palačinku nikdo nesnědl a doteď je v lednici.
Moc Ti děkuju.
Ája 08.01.2011
Milá Wahl,
nejsem schopná napsat Ti víc... nezlob se...
Byli jsme v nemocnici u babičky. Ráno ji odvezli...
Dneska umřela...
Já se ani nestačím oklepat z jednoho a už se mám vypořádávat s dalším...
Je toho moc.
Byla to moje babička, mojí maminky maminka...
Já vím, byla jsem na to upozorňovaná...
Pořád mi šla čísla 112, to je linka - volejte v ohrožení života... tak jsem si říkala, co se stane.
Kdo je v ohrožení života?
Několik snů jsem měla, kdy jsem na to byla připravovaná.
V jednom jsem si její smrt už prožila a v jednom mě mamka přišla říct, že na ni už čeká... a pak ten zvon.
Hned jsem na té palačince viděla zvon, ale cpala jsem tam rozum...
A ty jsi mě napsala - Komu zvoní hrana...
Je to taky o smrti.
Proto mě zatrnulo... jako kdo umře.
Bylo by jí letos 84.
Dnešní datum se mi líbí... a ona měla životní číslo 11... ale je to pro mě stejně síla...
Na tohle se připravit nedá prostě žádným způsobem, ani tím jemným upozorňováním, že za chvíli už všechno bude jinak.
Milá Wahl,
takže už vím, komu zazvonila hrana.
Dnes 10.1.2011 zazvonily zvony pro mojí babičku...
Ája 10.01.2011
Aj...mrazí mne,
nevím co říct..
ale víš, že smrt nic neznamená.
Rozumím lidsky chybí...
teď už je tam, kde Tě vidí.
Měj v srdci lásku,
neměj bol,
teď už jí zní
jistě krásný chór.
Jsem s Tebou, objímám,
věř krásu babička již má,
jistě splnila si své bytí,
nechala na Tobě žití.
Máš sílu na všechny ty změny,
k tomu Ti hodně síly přeji.
Držím pěstičky a posílám
sílu a energii k Tobě v dál...
Rosé 11.01.2011
