Rosé... a její poezie
Zastavení času, který není 
Co se to děje ??
To fakt nevím....,
prý Země se otáčí a Božství se na nás mračí.
A téměř nám už nefandí.
Pleníme, místo uctívání,
Zapomněli jsme na díků vzdání.
Chceme rozjímat se závistí,
myslíme si, že injekce nás jistí.
Neuděláme krok,
bez značkových bot.
Takové žití je přeci klam,
po lásce a úctě volám.
Zatřesme sebou, pokud ještě čas,
probuďme lásku v každém z nás.
Bez lásky, úcty, pochopení.
Země, už to s námi nemá k vydržení.
Vraťme se duchem, až tam,
kde obyčejná hlína byla drahokam.
Všechno jsme to znali, všechno to víme,
jen dnes, po zapomnění, na majetku lpíme.
A prodáváme, co k prodeji není.
Otevírají se brány uvědomění,
přichází pomoc, ještě je čas.
Jsme nádherné bytosti... každá, každý z nás .
Projevme vděčnost nekonečnu,
pokorně přijměme, že Slunce vyšlo zas....
Chraňme si Zemi láskou,
a Země bude chránit nás.
Rosé 25.11.2010
Škola Wahlgrenis 
Přišla jsem na Tvé stránky,
jak prvňáčci chodí do písanky.
Četla podivné říkánky.
Úcta, něha, děkování,
mi zavdávalo na váhání.
Po dvou letech jsem vnímala,
že pravda se na stránkách skrývala.
Četla jsem stále dál,
... chtěla poznat KDO JE WAHL.....??
Váhala jsem, ač nejsem váha,
jen na okraji krásy stránek stála.
Děkování a úpřimnost jiných -
nepochopila jsem v těchto chvílích..
Věděla jsem, že toužím poznat Wahl....
a zjistit v životě kudy kam.
Do
Budějovic jsem si zajela,
mlčela jsem a cítila,
že paní, ze stránek Wahl,
mě naučí, co se svým egem dál.
Další mé setkání,
bylo v
Břeclavi .
Poznala jsem nové lidi,
např. laskavou Rudbekii
prožila velké divy.
Zázraky a spoustu rad,
jak život se dá prožívat.
Pak přišlo
Slovensko ,
a
krásná píseň tam,
Mé volání ... Bože... Drahá Wahl.
Tu krásu co jsi mi umožnila,
má duše rázem pochopila...
Dyť zpívej, tanči, raduj se,
neboj, nezesměšníš se,
ten vnitřní boj a zdolání ega,
ta hudba co zněla MEGA...
WahlGrenis... vzdávám Ti hold,
velká slova v duši mám,
velké božství prožívám..
Objímám a vím, co vědět jsem chtěla.
WAHLGRENIS JSI KRÁSNÁ, MOUDRÁ ŽENA.
Těším se z blízkosti a sdílení,
které není jen mámení,
pro mne obrovské učení...
Je to skutečnost a už vím,
že jen láskou zábrany rozrážím.
I když není jen radost a hraní,
vím, že překážky jsou na zdolávání,
nemám v sobě žádný strach,
a nečekám žádný krach.
Má mysl pluje volně dál,
tak, jak mi vyložila z přání Áj...
Děkuji Wahl, že jsi mi toto vše umožnila,
Děkuji, že porodní asistentkou jsi mi byla.
a do školy života mne ponořila.
S vděčnosti a pokorou povídám
Drahá Wahl,
já Tě vskutku ráda mám !!!!!
Rosé 23.11.2010
Život... 
Nic nedostat,
a přesto mít,
všechno dát
a tak nic neztratit.
Kolik krásy v tomto je,
když závoj tajemství se odkryje.
To tajemství základního žití,
že radost v nás je
pouze z laskavého bytí.
Nezávidět, láskou žít,
nechat v srdci světlo mít.
Přát a věřit v lásku,
nedávat přes oči pásku.
Vidět, co srdce cítí,
cítit, co oči vidí...
Tu krásu stromů, květů, listů,
mít úctu k rodnému místu,
s pokorou kořeny své dolovat,
a s láskou o ně pečovat.
Toť náš úkol v lidském žití,
být prostoupen světlem BYTÍ.
Děkuji, že život miluji.
Rosé 19.11.2010
Děkování .... 
Lásku jsem pustila a ona se vrací,
zpívat chci, jak umí zpívat ptáci.
Děkuji všem Zuzce, Lacovi, Moni i Miškovi.
I Lucce držím pěstí, ať v životě jí potká štěstí.
Raduji se z nových tváří, Rudebkie, že také září.
Děkuji, Tobě milá Wahl, že jsi mne ukázala,
lásku, jako dar.
Děkuji všem za krásné psaní,
vřelý dík patří i milé Áji,
Cítím se nádherně,
téměř jako v Ráji.
Děkuji za všechny symboly,
co mne potkávají,
děkuji za Vaše pochopení.
S láskou a úctou se raduji,
život tolik miluji,
ale bez Vás i vás, by nebylo tolik krás.
Usmívám se, děkuji a hledám rým,
s pokorou,
že posílat jej takto smím.
Mějte krásný podzim.
S úctou
Rosé 1.11.2010
Pozdravení pro Tebe Ano, milá Wahl... nejsem jen v dětství
jsem, jsem dál,
překročila hranice bytí,
opustila toto žití.
Chcem hovoriť po slovensky,
z minulých kořenů vnímám,
že můj mateřský jazyk
nemůže být čestina...
Otváram dvere minulosti,
není tam místnost plná kostí,
je tam světlo, velká sláva,
spousta záře,
kterou Slunce dává.
Procházím, dýchám,
nasávám ten čas....
Odmlčím se, prosím,
Snad příště dovolím si zas,
sdělit zážitky z těchto prožitých krás.
Milá
pani Stáni ,
jste jistě úžasná žena.
Tak krásně se vyrovnaly energie.
Děkuji.
Raduji se, když jsem pochopena.
Cítím s Vámi a děkuji za Vaše krásné přání.
Přeji Vám, ať máte v srdíčku jen pohodu, ne slzičku.
Dobrou noc a spousta lásky.
rozpusťte si třeba vlásky...
radujte se a buďte svá,
vždyť život je hra nádherná.
Hodně radosti a hodně sil
Rosé 22.10.2010
Milá Marie,
děkuji Vám za popsání krásy..
na mne to teď dýchlo ....
A jen plout, a vnímat svět …
s lehkostí a láskou pět,
vědět, že bolest je dar,
to není jen slůvek pár..
Je to pokora k žití,
radovat se ze života bití ...
Souzním s Vámi a děkuji.
Přeji hodně lásky
Rosé 21.10.2010
Milá, božská Wahl...
pusu a tak dál.....
Jdou na mne rýmy, musím psát,
chci si tolik, tolik hrát..
Wahl... toť asi ten výbuch krásy,
že dočkala jsem se spásy,
když můj mozek přesně ví,
kde byl kal a kde medoví .........
Prostě Wahl.. toť paráda,
ne neskočím Ti na záda.
Omlouvám se, že musím.......
a verše takto Tobě trousím...
Přidám prosím báseň....
která mne teď tady napadla .....
Wahl..opravdu nejsem blázen,
jen u mne praskla zdvihadla .....
papa mám Tě ráda....
......kdo by ne ...?!
promiň že píšu co mne namane ......
Objímám... 
Nejsem básník,
A přece vím,
že chci skládat...
hledat rým
Toužím snad zpívat, tančit, pět,
Chci oslovit tento Svět.
Snad létám nad Vámi moji milí,
Z R A D O S T I.. v této chvíli,
Vnímám lásku, bolest, krev,
přec necítím žádný hněv.
Je vše propojeno v lásku jedinou,
posílám ji k Vám,
slyšíte ?????
Ne jen za milou…..
Jak srší ze mě láva krásy,
Chci vnímat všechny Vaše hlasy…
Vědět,
že nejsem sama na Světě,
že to, co chci napsat ve větě,
je proto,
abyste ostatní, moji milí
vnímali mé blaho v tuto chvíli.
Rosé 18.10.2010
Rosé 23.11.2010
Můj vánoční čas 
Dovolím si poznámku,
nemám Vánoce jako pozlátku,
spěch je kolem od lidí,
těch, co duši necítí.
Já vnímám svůj klid a klid rodiny,
pro mne skutečně nejsou hodiny,
zastavím se a pohladím tímto časem,
obejmu své nejbližší a obdaruji SVÝM ČASEM.
Nebudou honosné dárky k vidění,
bude mé laskavé pohlazení.
S láskou dáreček dám
nebude zlatý,.. přesto můj drahokam.
Áj.. ráda i Tebe objímám a laskavost za Tebou posílám.
Raduji se, že zastavilas svůj běh,
a nesmetl Tě civilizační koloběh.
Děkuji, že jsi mne takto naladila,
ve mně krásu probudila.
Děkuji a přeji všem,
krásu štěstí a radost jen.
Rosé 14.12.2010
Držím Vám pěstičky a s láskou posílám tento vzkaz,
že krásu mi vyjadřuje Váš obraz,
lehkost namalované spirálky v nekonečnu,
nad křížem,
nejsou udělány vějířem.
Ale jako pozdravení
pro Vás nádherně vyslané uvědomění.
Mějte se krásně, nevím proč
zrovna teď píšu básně...
Mám to tak, když mluví srdce,
chce veršovat.
Děkuji za strpení a lásku k Vám
verše přišly,
když na Váš obrázek se podívám.
S úctou své vyjádření posílám.
Děkuji za naladění krásy,
objímám a verše násilně utínám.
Rosé 22.12.2010
Věřit sobě... jsem chtěla nazvat své přání a přitom, uf...
prožívám, předávám poselství od někam...
to cítím a takto s úctou a pokorou Ti posílám
Recept na Vaše trápení,
jak pomoci od bolení,
dovolte, já chci říci Vám
na pomoc Moodyho slova zavolám
Tuto směs moudrosti
zamíchejte dosytosti
s Poselstvím roku 2011
a zažijete slast.
Že nevíte, nevěříte, tápete?
Tak Vás žádám D ů v ě ř u j t e.
Čtěte v symbolech bytí,
vnímejte, že právě v tom je žití.
Přijímejte, co se děje Vám,
vnímejte, mějte srdce dokořán,
není jiných rad a cestiček,
velký skok se skládá z malých kostiček.
Ptejte se svého srdce
smažte naučená gesta,
věřte, to je ta pravá cesta.
Nedá se nevěřit a přesto o změnách snít.
Nedá se lásku dát,
a v srdci bolest mít.
Jste vyčerpaní z těchto rad ??
Věřte, má cesta už nemá vad,
v mém vidění je Wahlgrenisovo snažení, (........pozn.jako bys byla muž)
já své vyšší já pochopila,
modlím se za Vás, by i Vás
Wahlgrenisova slova takto jasně oslovila.
Kdo chce, ten může rozumět,
i když to nezvládne hned,
je vítěz ten, kdo přesto jde dál,
projde obrovskou branou
a bude pro sebe KRÁL.
Vím, že radit se nemá,
když nejsem žádána,
prosím promiňte,
to píšu těm, kdo mi rozuměj.
Že ne z pýchy psaná jsou slova,
to od lásky opakuji zas a znova,
bo toužím, ať je Vám slastně a krásný máte čas,
že každý se má možnost zastavit včas.
Nejste nikdo obětí,
jste nádherní lidé, vidím Vás,
slyším Váš nádherný hlas.
Dobu, co jsme žili, je čas pochopit.
je NUTNOST JINOU CESTU NASTOUPIT.
S láskou Vás prosím a žádám,
Věřte sobě, věřte lásce, nevěřte
žádné televizní krásce.
Lacinost pozlátka prokoukněte
svobodnou láskou se nafoukněte.
Krása je nehmotná,
proto Vám hmatatelně nepředám
že z celého srdce změny přeji Vám.
Kdo cítí se, ať vystoupí ze stáda stád.
Pochopte prosím, přišel jiný čas.
Rosé 23.12.2010
Další rok 2011 
Přemýšlím moji milí,
co mohu přát já Vám.
Co vím, vždy k Vám posílám.
Lásku, krásu, srdce na dlani pro Vás mám.
Přeji všem lidem dobré vůle,
aby měli v sobě spousta vůle,
věděli, kde je jejich diagram.
Drželi se svého bytí,
měli nádherné žití,
láskou provoněnou cestu TAM,
někdo třeba dojde až ke hvězdám.
To přeji známým i neznámým lidem,
než uběhne tento týden,
budeme všichni o krok dál.
Posílám víru, plnění všeho,
co kdo si přál.
Lucka, Ivka i Makulienka,
ať mají sílu hledat pochopení,
Jaruška, Mia a Maria, ať uvěří, že zázraky se dějí,
Zuzka s Lacom, ať si užívají své vnitřní lásky,
Ája, ať hýčká své sny i zlaté vlásky.
Pája ji v tom pomáhá,
Rudbekie už neváhá.
Katka s paní Stanislavou se probouzí se slávou,
Moni s Miškom v lásce žijí dál
a jejich pokoru lásky si od nich přebírám.
Děkuji Vám všem, kdo mi byl aspoň na chvili vzorem.
Myslím na svéráznou Zrzku,
Danku s neteří a všechy ostatní kolem.
Nekřičím... jen stojím v údivu a děkuji,
všechny Vás skutečně miluji,
protože miluji tento nádherně tvořivý čas.
Drahá Wahl Tobě přeji, až TO dál ........
S úctou mějte krásný bohatý čas v roce 2011
Rosé 27.12.2010
Představ si, když promluvím, okamžitě ztratím rým... 
Wahl.. pro Tebe velký vděk,
že mi je dáno,
s Tebou prožívám tento úsek.
Úsek svého pozemského bytí.
pochopení duchovního žití,
to nezmění žádné bienále,
to je prostě fakt,
duše se na Zem přišly radovat.
Děkuji za režií tohoto času,
děkuji, že účastna toho všeho jsem.
Snažím se probudit, kde mám být.
A děkuji, že mi v tom tolik pomáháš,
najít svou pravou tvář.
Krása proudí... sem a tam...
raduji se děkuji, že to tak mám.
Už nechci básnit skutečně,
mé srdce chrlí výřečně,
možná jsem byla tichou duší,
co jen takto písmenkama
do srdce bušívala,
jako Karel Hynek Mácha.
Představ si, když promluvím,
okamžitě ztratím rým.
jen mlčky mohu takto psát,
s rýmy si hrát.
Měj krásu lásku ve své duši...
Néééééééééééé
srdce mi nebuší...
srdce mi píše pořád dál,
jak radostné je, že Tebe poznal...
S láskou
Tvá Rosé 27.12.2010
Rozhovor 
Wahl... léčitelka duší...
usmívám se, to k Tobě sluší...
Děkuji drahá Wahl, že mohu stát vedle Tebe,
a krása chodí ke mně z nebe,
zase se otvírá ta brána,
zase cítím... to je sláva...
naši krásnou Wahl... poslal život dál...
Wahl... cítíš, slzím... objímám,
jsem nějak rozjemněna...
/do horoskopu se podívám/
Úžasné a díky... to je nádhera
že budeš dál vyslyšena...
Netřeba slov... vše se děje, jak má
proto ještě jen mé páááá
Rosé 29.12.2010
Milá Zuzka.. a samozrejme tiež Laco,
sedím, ruka mi šla k srdci a hledím....
velmi si vážím
Tvých slovíček ,
jak na Tebe působí slova mých básniček.
Milá moje Zuzička nádherná,
to ne má zásluha, ale Tvá,
že jsi tak citlivě vnímavá.
Nevnímá každý jako Ty,
nemá každý v duši tolik dobroty,
že umíš vnímat to srdce mé,
nevnímá ten,
kdo srdce má sevřené.
Bez Tebe a podobných lidiček,
by byla marná slova mých básniček.
...Dakujem velmi pekne,
skutočne..to češtiná nezná.
zimomravky jdou na mne
od vděčnosti,
že se spolu známe.
Chlebík mi kyne .....mám Vás tady :-)
Děkuji, jsou to pro mne nádherné a neskutečně skutečné dary.
Děkuji i za Tvou velkorysost k mé slovenštine...
Děkuji Wahl... ta mne naučila otevřít své srdce dokořán...
S láskou se usmívám, objímám a jen to dobré za Vámi posílám..
ani se mi nechce končit, jak psala bych dál o lásce, která se rozezní,
když Tvá slova mi v uších zní.........
S láskou a vdačnosti Rosé
Vidíš, takto to mám, když srdce k srdci promlouvá,
pak naladím se na krásnou notu
a tvořím,
ne v potu a s námahou,
srdce vnímám
a rozdávám, co dostávám,
když na druhé straně
někdo slyší......
to verše se lehce píší.
Děkuji za přání, ať takto píši dál,
pokud bude srdce, co slyší,
s vděčností verš napíši.
Uff ráda na Ružomberok vzpomínám.....
Rosé 01.01.2011
Narození 
Moji milí,
stojím tady v tuto chvíli,
váhám, jsem na rozpacích,
ne nemám hlavu v oblacích.
Stojím tady a chci jít dál,
nechce se mi od drahé Wahl.
Však neodcházím,
patřím k Vám,
budu jen se svou stránkou
opodál.
Chci Vám zpívat o tom jak,
najít svůj životní vlak,
kde nastoupíte v životě
a přejedete zimy třeskuté.
Své stránky jsem tvořila,
v poděkování Vám všem se topila.
Děkuji Tobě, drahá Wahl,
že nabízíš člověku,
aby si vzal.
Děkuji vyššímu JÁ
že nebyla jsem slepá.
Děkuji všem, kdo mi věří,
spouštím svůj web,
lehounce, opatrně,
jako peří,
překonávám sebe, věřte mi,
jako bych šla závějemi.
Má stránka je
www.rosegrasia.sk
WAHLGRENIS.. Tobě GRACIA
Tvá škola je vskutku nebeskááááá !!!
Rosé 14.01.2011
Zpívám o jaru... Nádherně dýchá jarní čas.
To Slunce, krása, probouzející se v nás.
Jen ponořit se a plout,
Srdce se rve z hrudi.
Láska se ve mně budí.
Z té krásy zeleně a vonného kvítí,
Z té krásy, která mi do srdce svítí.
Má myšlenka v hlavě bloudí,
neví co říci,
všechny mantinely se bordí,
Chci jen snít, milovat a být,
dýchat a volnost mít.
Otevírám náruč.
Cítím všechny kolem sebe.
Celou tu krásu.
To modré nebe.
Ten vlahý vánek, deštík a zpěv ptáků,
To vše mne chytilo do svých drápků.
Jsem zasažena láskou a pokorou
k tomu,
že dotýkat se mohu
rostoucího stromu.
Miluji, volám, sic sama stojící,
Že láska jarní
je skutečně krásně vonící.
Rosé 27.04.2011
Omluva stromům za pokácení Pokácení stromů byl jen mamon,
Který společností vládne.
Odpusťte stromy,
že lidské ruce byly takto zrádné .
A nestojíte již majestátně.
Vaše krása byla popílena,
na piliny rozmělněna.
Budete sloužit k podnikatelskému záměru,
..možná,
by rozhodující element měl klid,
nechá z Vás dětské hřiště vyrobit.
Prý jste byly nemocní,
To asi netušíte…
Omluvte, že lidé mají moc,
pojmenovat TO JE NEMOC.
Však posuzuji kdo nemocný je víc,
zda ten co kácí,
nebo ten,
kdo roste vstříc.
Vím, je doba divná,
a chránit stromy !??…
Kdo se k tomu přizná ?
By posměšky sklidil a byl za blázna ??
Jen pomyslete, kdo větší blázen je,
když jen o peníze se stromy hraje.
S úctou k Vám stromům promlouvám,
Tuším, že jste byly pro nás dar.
(9.2.2011)
Rosé 01.09.2011
Bouře... Ty, Země mně tolik drahá,
Vnímám, jak vychyluje se Tvá dráha.
Jak bolesti Tě naklání,
na Zemi dochází ke strádání.
Kdo pochopí, že má moc,
ten v pomíjivost pošle zlost.
A živí se silou, kterou dáváš,
když s domy, vlaky si pohráváš…..
Chceš lidstvo přimět k pochopení,
Netoužíš po jejich trápení.
Boříš statky, boříš starou mříž,
která přináší ten těžký kříž.
Zavřeli jsme se do financí,
Do jistot a různých balancí…
Věříme, v co věřit se nedá,
Že nám pomůže velká VĚDA.
Marnost lidská nesmírná,
vždyť síla Tvá – matko ZEMĚ,
je nekonečně vesmírná.
K pokoře učíš nás,
bouráš majetky naše.
Probouzíš v nás vědomí,
vedeš ke spáse.
Kdy zaburácíš Vesmírem ??
Kdy udeříš velkým kladivem ??
Bychom pochopili,
že křičíš TADY JSEM,
VAŠE ZEM.
Nevlastníte mne, přesto platíte daň.
Za to, co nepatří Vám.
Otevírám brány, mohu víc,
Pochopte lidé...
MAMON nezmůže NIC.
Rosé 22.09.2011
Nahota mé duše Vám se přiznávám...
Stojím zde,
Přemítám.
Kolik darů dostávám.
Já, která generál byla,
čtu o sobě vřelá slova.
V proužkový jsem chodila šat,
kalhoty a sako, bylo mé,
velké renomé.
Jako úřednice jsem byla,
vždy připravena plnit rozkazy
nesmyslného díla.
Klečím a s pokorou sobě naslouchám,
děkuji Stvořiteli, že TEBE mám,
Ruce spínám, ač jsem to nikdy neuměla,
Děkuji, že potkávala jsem to, co jsem měla.
Nebyl to jen růžový sad,
přesto mi bylo dovoleno
nad egem svým vyzrát,
přijmout a pochopit,
co dal Stvořitel mne zakusit.
Nechápala jsem,
co církev jest a co znamená…,
Že Bůh tvořil její ramena.
Však je to klam...
Bůh není církev.. Bůh je síla,
Děkuji, že na cestě životem jsem toto pochopila.
Děkuji, že koupat se mohu,
v té kráse, děkuji Velkému Bohu.
na Zemi tolik zažívám,
to přeji všem, všem Vám.
Prožívat ty krásné kalichy bílé,
Co vidím, když je snová chvíle.
Jsou nadité láskou nadýchanou,
takto s pokorou přicházím k Vám,
s čistým srdcem bez zavřených bran.
K milující Wahl tímto přidávám
všechny vás ostatní
miluji a objímám.
Děkuji z celého srdce,
že vás zajímám.
Od srdce k srdci písmenka odesílám.
Rosé 29.10.2011
K Tobě Bože volám... Můj Pane, rozumím,
Teď nesním, ni bdím,
Teď se zamýšlím
a sdělit pocity smím.
Jak bolí, to dětství,
to odžité učení,
Jak přijmout do srdce
všechno to mučení?
Pane Můj.
Snad vím, co smím a co umím,
Modlitbu za lásku v srdci tvořím.
Stojím tady v celé své nahotě,
Možná v blátě pouček.
Musím, CHCI jít výš.
Chci k tónům, které jen Ty slyšíš.
Nestát, neschovat se v skrýš.
Drahý můj Stvořiteli,
Pomoz, poraď, prosím,
jak zbavit se pout,
A konečně v lásce plout.
Že snaha nestačí?
Co ještě konat mám?
Kámen v srdci zdolávám.
S rodinou – mámou, sestrou,
problém mám.
Necítím ten dar.
Dar bolesti minulosti.
Je schován, ušlapán,
a snad tisíckrát probírán.
Odpouštím si tato slova,
Odpouštím všechny křivdy,
Jsem ochotna .. vnímáš prosím ?
Jsem ochotna odpuštění.
Prosím, slyšíš, odpouštím.
Volám , křičím... ODPOUŠTÍM.
Odpoutej mi prosím bolesti,
Dej mi sílu uvidět,
v srdci ať jen lásku hostím.
Tolik miluji,
CO JEŠTĚ PŘIJMOUT MÁM?
Pane můj
Bolí, přec se nevzdávám.
Rosé 25.05.2012
Mila ma Wahl,
ja zkousku zvladla a kdyz reknu ´sestra´, tak uz konecne citim SMIR...
Chci Ti to rici a raduji se, ze mam srdce.
Dostala jsem natvrdo situaci, jak ji zvladnu, a vsechny Andele jsem svolala a zadala..
Ach, draha Wahl, objimam, jsem o krucek dal...
Myslela jsem velmi na Tebe, Tve: "bud silna" mi zni v usich z nebe..
Dekuji Ti moc.
Pocity - narodilo se dalsi "miminko".
Dekuji tam nekam, ze mi umoznuje menit zlo v lasku.
A pak zazivat tu krasu.
Vim, ze vis, o cem povidam...
Premyslim, od ceho jsem v minulem zivote odesla, ze takto mi chodi narocne uceni.
Ale hlavne dekuji, ze je mi dano v sobe cist.
Jsem Tobe vdecna, ze jsi mi otevrela svet temna.
Jsem vdecna za spoustu pozemskych Andelu, ktere diky Tve strance jsem poznala.
Papapa objimam, silu se divat na sebe uz zase mam.
Rosé 29.05.2012
Som 
Som.. mi v uších zní.
Som.. stojím při ZEMI.
O koho jde,
o lásku k ní.
Udržet sílu,
Ne se zmárnit,
Pomáhat, když někdo žádá,
Nehrát si na: „Mám tě ráda“,
jen proto, aby ses nezlobil,
A něco nemyslil.
Volám.. je Ti dovoleno,
Myslet si, co chceš, dělat co chce Tvá duše i tělo !!!!
Jde o naši ZEM,
Tady žijem!!! Nepodsouváme si lásku,
Tu máš v srdci,
odkryj z očí,
černou pásku.
Syntetika nám zakalila
mozky,
umělé barvičky překryly,
bolesti.
Pilulky, které nenosí štěstí.
Chtít naordinovat něco na „bez bolesti“
žadoníme... aspoň pár let.
Ale ta pilulka je vlastně JED.
Nevidíme, že dýchat můžeme,
že nám sdělovaly hlouposti,
co smíme a nesmíme.
Co jsou to za nesmysly,
jsme děti přírody...
A tolik máme možností.
Uvěřit sobě,
V tom je síla,
ne autoritám,
těm temným silám.
Jen ve strachu a temnotách,
Se udrží zakalený zrak.
Sundat ze sebe ten nastrojený šat,
Podívat se, že jsme žili jinak.
Důvěřovali jsme si lidé,
Proč dneska to je jiné ??
Hledáte odpověď ve zprávách,
To je právě ta zkáza.
Odpověď máte v srdci,
Balast odklízet a to denně,
I v noci.
Pak procitnete a pochopíte,
že velký dar u sebe máte.
Svou duši, která dobře ví,
co tělo má dělat a co už neumí.
Dávat si Injekce opravdové lásky,
Přes přetržené pásky,
nejsme nikdy v cíli,
buďme k sobě milí.
Kdo chce, má velkou moc,
Kdo nechce, jeho duše ať koná jiné.
Není čas vysvětlovat.. že ZEM hyne.
Pomoci musíme,
ZEM se hroutí,
vztahy se kroutí
A my neslyšíme
My nevidíme
My jen natahujeme dlaně,
Čekáme za kolik
A pak hurá na ně.
Držte se všichni, vy krásní,
Pro sebe tolik spásní.
Miluji, a je nás mnoho,
Co srdce máme
Ne olovo.
Dávejte lásku,
odpuštění
To Zemi teď velmi mění.
Je silná, zvládne mnoho,
Jen potřebuje,
upřímné slovo...
Odkryli betony a zátarasy,
pohladili stromy,
Věděli, že JE TO BOLÍ.
Slyšeli kameny, že mluví,
Nechali růst a žít, co žít má,
Pochopili, že ZEMĚ
Je naše jediná.
Rosé 27.06.2012
Afrodité (pro Sylvu) 
Máš krásný šat,
Jsi jemná jako květ,
Zkus na sebe pohledět.
Vyjdi na Slunce nahá,
Pocítíš, co je krása.
Tvůj šat Tě těsní a sužuje,
Tvá duše Tě tolik miluje.
Dovol si jen vlát,
Ta duše... chce dýchat, chce se smát.
Proč mít na sobě
pevný, obepínající šat.
Afrodité JSI,
nemusíš si na ni hrát.
Rosé 29.06.2012
Dýchání Ještě že dýchat smím,
Tím se uklidním
Zázraky vstřebávat smím,
tělem mne síla projíždí.
Síla? Láska?
Sama nevím.
Cloumá to se mnou k neudržení.
To otvírání, kdo jsem.
Mne děsí, ta velikost změn.
Stojím, držím se,
Cítím, vím, prožívám,
Neblázním, nesním,
dýchám velikost sdělení.
Napsání dávných moudrostí
na listech palmových,
sdělení Hvězd, i pláství Tvých,
Vše jedno jest.
Jen srdcem cítíme
A po cestě dávno dané,
šlapem...
Jak v pohádce chodím kolem velkých
květin, velkých stromů,
vše je oparem zahaleno,
A já jdu DOMŮ..
Děkuji, že jsem, jsem láska
Ne sen.
Ach.. kde to JSEM
Tady.. TADY JE ZEM !!...
Rosé 29.10.2012
Pokud jste už před časem s napětím sledovali přerod Rosé, četli její nádherné verše a nechápali, jak je to celé možné... pak vězte, že právě pro Vás se zrodila její sbírka básní.
A právě dnes spatřila světlo světa.
Co se skrývá v bělostně nevinné (nebo nevinně bělostné) sbírce o 90 stranách, to budete muset posoudit sami.
Na přebalu na sebe Rosé prozrazuje:
Já nejsem romantický poeta.
V mých verších je snad láska zakletá
Nelítá,
Jen občas se životem nadýchá.
Žít láskou je pro mne - být v soukolí.
Učit se, že co bolí, to přebolí.
Miluji život, je jednoduchý.
Však v jednoduchosti je síla,
Která mne prostě sžírá.
Nedávám možná, po čem lidé volají,
´Verše pro verše´jsou pro mne opratí.
A každé sundání okovu
Oslavím básní ve slovu.
Děkuji, že Vás zajímá můj svět,
Má lásky krajina. Jednotlivé verše si Rosé sama, a citlivě, ilustrovala.
Jsou to kresbičky na první pohled jednoduché, jakoby zvládnuté jedním tahem, bez přemýšlení.
Stejně tak přirozeně působí i její sdělnost.
Vyjadřuje se ke všemu, co se jí dotýká, co k ní promlouvá.
Nic ji nenechává klidnou.
Najdeme zde vyznání muži, mamince, sestře, bratrovi, ale mluví i k nám, ženám, hladí každým slovem.
Postupně se dopracovává k hlubokým pravdám, které jsou vlastní každému.
Ne každému jsou ale na první pohled čitelné.
Dostává se do nitra, do míst, kde to bolí a kam se běžně nechodí.
Děkuje vesmíru za všechno, za život, za jedinečnost okamžiku, za každý nádech a výdech.
Sbírka se jmenuje BRÁNA TICHA.
Je něžná, bílá a tichá.
Splývá s duší, pokud si toto splynutí dovolíte.
Přichází právě v tento předvánoční čas, kdy každý je tak trochu sám, trochu v tichu a trochu na začátku nového života.
Rosé - Brána ticha
Cena: 108 Kč Objednávky zasílejte na mail (wahlgrenis@wahlgrenis.cz), lze zaslat na dobírku.
Poštovné a balné: 80 Kč
© Wahlgrenis
12.12.2014
Přesto věnuji TOBĚ Povídej,
Tvá slova ať zaznějí,
Tvou písní srdce pookřejí.
Tvá energie strachy změní,
Povídej
Jak ZEM se mění.
Říkej to, co víš,
Ať utiší se všechen hřích,
Co hříchem není.
Ať utiší se bolest
hýčkaná v lidských zranění.
Sděl prosím, jak ptáci létají,
Sděl, že srdce se nebojí,
Sděl, že srdce duší žije
Sděl, že všechno na ZEMI je jiné.
Prosím už zavolej:
"Zvedni se člověče,
a konej !"
Konej to, co chceš mít
Konej ať láskou se rozprostře MÍR
Nedopusť ať
ve jménu lásky je BOJ skryt.
Za lásku už byl Ježíš bit.
Prozři člověče,
Co konáš a kam chceš jít.
1.3.2016
Rosé 01.03.2016
