Wahlgrenis

Vybírám si gumičky do vlasů na dva culíky jako holčička

Moje milovaná Wahl,

dnes jsem šla mé holčičce koupit dětský kartáček do drogerie, a tu koukám a vidím gumičky do vlasů - různé barvy.
Nejdřív mě zaujala žlutá, ale pak jsem tam viděla blankytně modré gumičky a hned jsem věděla, že to jsou ony, mám na sobě přesně takové tričko...
V tu chvíli jsem se začla smát a smát....
Došlo mi, že si vybírám gumičky do vlasů na dva culíky jako holčička a beru to úplně vážně... no krása...
Krásně jsem se zasmála...
Prodavačka na mě koukala, tak jsem jí řekla, jak to je... znám ji z dětství, kamarádily jsme spolu trochu... ale i tak na mě koukala a ptala se, jestli je pro mě i ten kartáček.
Papá moje milá Wahl, mám tě moc ráda a přeji krásné léto a dovolenou....
Pipi 29.07.2010

Milá Pipi,
dneska jsem byla v drogerii a koukala jsem se na barevné gumičky a vzpomínala na tebe. V neděli se vrátím z trhu chráněných dílen na hradě Houska a pak ti vyrobím ty nejholčičkovitější náušnice, jaké dokážu.
Měj se radostně
Arentas 29.07.2010

Milá Arentas,
děkuji ti z celého srdce, jseš moc hodná....
Už se na ty naušnice moc těším!
Měj se krásně.
papá
Pipi 30.07.2010

Moje milá miloučká Wahlgrenis.
Nejdříve tě zdravím a posílám spoustu srdečných pozdravů a díků.
Děkuji ti, Wahl, za všechno, za to, že od Krkonoš se mi změnil život, je toho spousta, co se změnilo....
Mám se ráda, už vím, co to znamená, nepřemýšlím hlavou a to je u mě velký úspěch, dříve jsem vše řešila rozumem, ale nyní nechávám rozum spát a snažím se naslouchat srdci...
Hlavně už nic neřeším a vše přijímám, jak to jde, věřím sobě a věřím Univerzu. Začínám si všímat maličkostí a vím, že všechno má svůj důvod. Třeba dnes jsem chtěla jít hned ráno do města po úřadech, ale dcerka dlouho spala a tak..., dostaly jsme se tam až po obědě a když jsem tam přišla, tak mi paní úřednice řekla, že celý dopoledne nešel počítač, ale teď už to jde a mohla vytisknout potřebné lejstro, jinak bych musela přijít druhý den, jako spousta lidí, co už tam byli...
Je to jen příklad, jak mi od Krkonoš vše vychází...
To, co se zdá, jako že "není včas" nebo "špatně" má nějaký důvod. A já nic neřeším, jen přijímám, děkuju a nechávám se unášet. Uvědomuji si, že už tolik nebojuji jako dřív..., ale hlavně jsem to předtím vůbec nevěděla.
Ale hlavně, co ti chci napsat i ostatním účastníkům zájezdům Krkonoš, koho to zajímá je, že nastupuji do nové práce, teď 25. 8., a to do mateřské školky jako paní učitelka a přesně do té, kam "Hrubá tam nechce".
No, to je úžasné, skvělé, je to zázrak!
Kdybyste věděli, jakou jsem z toho měla radost a pořád mám!
Je to hlavně pro mě důkaz, že to všechno funguje, a to je krásné!
Jsem za to moc vděčná všem!
Víš Wahl, když si se mě v autě ptala, od kdy že bych to měla nastoupit do té školky, tak jsem řekla od září, a ty jsi se tvářila, jako: aha, tak to jo,jako by to bylo jasné...
Říkala jsem si, jak to můžeš brát tak samozřejmě?
Ale nepřemýšlela jsem o tom, protože to jsi mě naučila dost přesně cestou domů, že tohle hlavou nevymyslíš..
Byla jsem tak štastná, že můžu sedět vedle tebe.. jsi tak milá a hodná... děkuji.... ale abych se vrátila k tomu, jak ke mně ta práce přišla...
Abys věděla, proč ti patří mé díky i ostatním.
Já jsem hned po Krkonoších se byla ptát v té školce a paní řiditelka mi řekla, že potřebuje kvalifikovanou učitelku, a tak že mě neveme.
Sice mi dala nejevo, že bych se jí líbila, ale bohužel... že prý má ještě dvě kvalifikované učitelky. Tak jsem ji poděkovala, dala na sebe kontakt a řekla, že to nevadí. I když mě to popravdě trochu zamrzelo, protože to ráno jsem se krásně oblékla, vzala si KABELKU a cítila se jako paní učitelka. Ale někde uvnitř jsem věděla, že v září budu pracovat.
Ve středu jsem skončila v mé staré práci, moje šéfová mi dala dva dny volna jako bonus, řekla jsem jí trošku pravdu a ona už mě tam nechtěla, takže super... rozloučila jsem se s úsměvem, sladkou dobrotou vlastoručně vyrobenou a čistým srdcem.... a v pátek jsem měla telefonát ze školky, že si to paní ředitelka rozmyslela a že mě chce, jestli mám ještě zájem...
No jasně, že jsem měla.
Dokonce mi řekla, že si vybrala mě, protože mám takovou JISKRU!
A to je ono, za co tobě, Wahl a ostatním, moc děkuji ... Drahomi, Áje s Pájou, Arentas, Evičce s Renatkou, oboum Lišákům, Semanthiel, Majce, Dalce, Světlonošovi s Martinem, Jendovi, co to měl jinak, Marcelce a spol., Dáše, Lidušce....., všem, co mě oslovili, děkuji.
Včera jsem se vrátila z dovolené, poznávali jsme krásy českých hor celých 14 dní, spali pod stanem a užívali si krásné přírody, krásné rána.... a poslední noc se mi zdál sen Wahl, krásný sen.
Zdálo se mi, že jsem těhotná!
Šla jsem asi na kontrolu k doktorovi, a on mi řekl, myslím, že to byla doktorka, že jsem těhotná. Začla jsem plakat radostí... a vysvětlovat jí můj příběh, aby pochopila, proč pláču. Pak jsem jela autem a někomu vysvětlovala, jak to chodí, že důležité je si přát a pak věřit a nepřemýšlet nad tím, jak se to může stát, když neprobíhají určité fyziologické procesy a proč a tak. Přijela jsem domů a zašla přemýšlet, jak to mám říct mému muži, jestli si mám udělat těhotenský test a pak mu to ukázat nebo mu to říct rovnou. Ale pak jsem se už probudila, takže jsem mu to ve snu neřekla, to mi bylo docela líto, že jsem si to ve snu neprožila. Ale teď, jak to píšu, mě napadá, že jsem se ten konec nedozvěděla ve snu, protože to se teprve UKÁŽE, jak mu to ŘEKNU.
Co myslíš Wahl?
Kdybys měla chvilku a mohla mi k tomu něco napsat, co ten sen znamenal, tak budu moc ráda, jestli si to vysvětluji správně.
Celý den jsem na ten sen myslela a myslím na něj stále.
Milá Wahl, přeji ti krásné dny, mám tě moc ráda a těším se až tě zas někdy uvidím.
Vzpomíním, jak jsme se loučily, vidím tě před očima, tak silné to pro mě bylo....
Děkuji tobě a děkuji všem.
Děkuji, děkuji, děkuji a myslím, cítím to opravdu ze srdce, děkuji Vám.
Tvá Pipi 17.08.2010

Milá Pipi,
to je úžasné!
Vždycky když na tebe nejvíc myslím, ozveš se Wahl!
Z toho, co píšeš, jsem úplně na měkko, mám slzy v očích a husinu po celém těle.
Moc ti přeju, že ti to vyšlo!
Vždyť ty sis to přitáhla, vysnila sis to a už je to tady...
Všichni se můžeme od tebe učit!
Už mi v práci na stole roste pěkná barevná hromádka.
Něco pro tebe a něco pro tvou holčičku, abyste si to spolu pěkně užily.
Mám tě ráda.
Arentas 17.08.2010

Milá Pipi,
úžasné.. nádherné...
Nechci tady psát, že jsem tohle věděla. To není důležité. Důležité bylo, že nastala změna, kterou jsi pochopila a přijala do svého života. Už jsi jinde, jsi jiná, proto se také začínají dít ty zázraky.
Skončila jsi v jedné práci - kde jsi byla dlouhodobě nešťastná...
Sice do bylo pro Tebe tehdy jediná možnost, ale nebylo Ti tam dobře.
Pochopila jsi, že tohle už dál dělat nemáš.
Ulevilo se Ti a před Tebou se objevila nabídka zcela nová.
To, cos ještě nikdy nezkusila, ale co tady je přesně pro Tebe.
Nesmíme s bát, výzvy do života přicházejí, abychom dostali prostor se s nimi pozdravit a dokázat, na co si troufáme.
Ty tohle zvládneš...
Neboj.
Jen nedopusť, aby se mezi Tebou a dětmi vytvořila bariéra.
Klidně si vlez s nimi do pískoviště, když půjde o to postavit největší hrad, když budete malovat, umaž se od barev stejně jako oni, když potkáte bagr, odvyprávěj jim příběh, jak se takový bagr narodil, než se dostal do tohoto světa...
Pak se na Tebe začnou totiž děti těšit.
Stane se další zázrak.
Budeš jednou z nich, víc než kamarádka.
Je jednoduché být dospělou, sedět na lavičce a z dálky se dívat na děti... jen je "hlídat", ale pokusit se vstoupit do jejich světa je mnohem náročnější.
V tu chvíli je totiž třeba dokázat se jim přiblížit úplně se vším, reagovat na jejich ještě nevyslovené otázky, na tázavé pohledy, proč je tohle jinak, než by to asi být mělo.
Ve školce začíná hra na opravdivý život, ale ještě to není tak naplno, ještě si můžeme hrát...
Pamatuji si, když mi bylo nějakých pět, bylo to léto před vstupem do školy, tehdy jsem se v pískovišti v mateřské škole, kam jsem tehdy chodila (v ulici Teplého), rozbrečela, protože jsem pochopila, že už to takhle nikdy nebude. Když ke mně přišla učitelka - Kateřina, dodnes ji vidím, aby mě utišila, řekla mi tehdy, že se nic nemění, že si můžu stavět hrady z písku, kdy budu chtít. Já to ale tehdy nepochopila. Čekala jsem asi od ní, že se můžu do školky kdykoliv vrátit - to samozřejmě možné není, ale ona mi vlastně řekla, že dětmi můžeme být celý život, když si to dovolíme.
Tak si to prostě teď dovol...
Vstoupíš do školky a otevře se před Tebou nádherný svět. Sice tady budou také nějaké mantinely - kdy se spinká, kdy se umývají ručičky, kdy se svačí, ale to není teror. To je krásný, hravý život... když to ovšem hravě pojmeš.
Přeji Ti na Tvé nové cestě jen to nejlepší a těším se na další informace.
© Wahlgrenis

17.08.2010

Pohádková Pipi,
být moje děti ještě malé, hned bych je k tobě do třídy přihlásila...
Lída 17.08.2010

Moje milovaná Wahl,
z celého srdce ti děkuji za odpověď a za přání...
Dnes mám těžký den, ale já vím, že to zvládnu, protože už jsem jiná....
Napsala jsi mi krásný věci, vemu si z toho spoustu rad, děkuji.
Budu se snažit, aby se mi to povedlo.
Mám tě moc ráda.
Určitě se zase ozvu a napíši novinky, děkuji, děkuji, že mohu.
Děkuji i Arentas, mám ji táké moc ráda, vidím její laskavé oči... i Lidušce děkuji.
Krásné dny plné lásky.
Pipi 20.08.2010

Nádherná Wahlgrenis,
moc tě zdravím...
Dnes je nádherný sluneční den.
Včera jsem ukončila svoji třítýdnovou dovolenou s krátkými mezipřestávkami a dnes jsem měla jít do mateřské školky, ale nastoupím až o měsíc déle, nestihly se nějaké přípravy v budování nové třídy, přesně nevím, ale to je vedlejší...
Od září tam budu občas docházet, abych okoukla běžný den ve školce a od října mám nastoupit.
Takže mám ještě měsíc volný, což je také moc pěkné, protože jsem chtěla uklidit a vymalovat celý náš domeček. Uklidit znamená, přebrat veškeré věci a ty, co jsou navíc, nevhodné a nepotřebné, dám pryč!
Ať máme víc prostoru pro nás, pro lepší energie i pro novou dušičku, až se k nám rozhodne přijít.
A teď mám na to celý měsíc volna a klidu, takže vše je tak, jak má být!
Už jsem se na to těšila od Krkonoš, ale ještě nenastal ten správný čas, který právě teď přichází, těším se, až to bude probíhat, na tem proces a výsledek.
Dnes mám to štěstí, že jsem chvíli na tvých stránkách u sousedky (je moc milá a má týden narozeného chlapečka), doma net nemám.
Děkuji za radu v tvém článku Než vstoupíme dovnitř ohledně rohožky, mám dvě, a tak je vyměním obě.
Jinak mám pěkný opar na rtu, takový, jsem snad ještě neměla, je to asi reakce na ten můj špatný den, objevil se mi tři dny potom.
Něco jsem si zase odžila, ale už je to v pořádku, týkalo se to opět mého přijetí. Odstartovala to reakce mé holčičky na narození sousedčiného miminka. Bylo jí líto, ptala se, kdy my budem mít miminko a kdy ona nebude sama... Ale já už odmítla mít za to pocity viny, cítit se vinna za cokoliv, tento pocit odmítám...
Mám se totiž už ráda!
Také jsem ti chtěla napsat, že má OBRUČ už je pryč, děkuji...
Přeji ještě krásné srpnové dny.
pá
Pipi 25.08.2010

Wahl,
hravá paní učitelka ve školce, to je prima věc!
Naše malá Baruška miluje paní učitelku Denisku a já vím proč...
Protože ona s nimi leze na prolézačky, zatímco ostatní sedí a hlídají... z dálky... a baví se s provozními...
No, je mi líto, že v celé naší školce se najde jen jedna "Deniska"...
Ale i tak, díky za ni!
Umí si hrát, a to je super.
Sebekriticky musím uznat, že ani já tohle tak neumím...
Krásný hravý den všem!
Šárka 26.08.2010

Milá Wahl,
tak se vracíme ze Znojma, papíry ke svatbě máme v pořádku, takže ji můžeme zrealizovat. Včera se mi o Tobě zdál sen, loučily jsme se z nějaké akce, nevím z jaké, objímaly jsme se a Ty jsi mi řekla, do ouška, že jsem těhotná. Bylo to pro mě překvapení a zase mě napadlo, že si udělám test.
Krásný sen s Tebou v objetí a ještě taková zpráva.
Zítra nastupuji do školky, už jsem tam párkrát byla na zaučenou, ale zítra tam jdu oficiálně sama za sebe!
Těším se!
Určitě napíšu víc, jak se to vyvíjí.
Moc na Tebe myslím a děkuji Ti, však víš za co.
Jak já teď vnímám život, sebe, moji holčičku...
Krása!
Taky se mi už asi přes měsíc stává, že kdykoliv se kouknu na oblohu, tak vidím díru v oblacích na modné nebe.
Je to náhoda??
Měj se moc krásně, pa
Pipi 29.09.2010

Milá Wahl,
z celého srdce tě moc a moc zdravím a posílám objetí.
Píši ti v myšlenkách každý den snad měsíc a teď když jsem se rozhodla ti napsat, tak nevím jak začít.....
Měla jsem těžké období, začlo to po vánocích.....
Najednou jsem se začala drbat, svědila mě kůže na hlavě, na krku a na hrudi, rozedřela jsem si ji až do malých stroupků.
Říkala jsem si, co se to děje, ale nevěděla jsem....
A po Novém roce ke mně přišla hrozná bolest a tíseň na hrudi, na srdci, na duši.
Nikdy jsem takovou bolest nezažila, taková tíseň na srdci, že jsem to až pocitovala fyzicky, snad se to ani nedá popsat, vůbec nemizela, večer jsem s ní uléhala a ráno, jak jsem otevřela oči, byla tady zas.
Vůbec jsem necítila radost, zaplavovaly mě pocity smutku, brečela jsem, zkrátka jsem neměla radost, ztratila se...
Má Pipi se ztratila.
I když jsem si rozumově říkala - mám se dobře, mám manžela, holčičku, práci, kde bydlet...... tak to bylo marné, jako by se mi něco valilo z podvědomí a já to nemohla ovlivnit, snažila jsem se na to přijít.....
A tak jsem s tebou rozmlouvala a když mi bylo nejhůř, říkala jsem si - napíšu Wahl, poprosím o radu, co se děje, ale pořád jsem to odkládala.
Až pak asi za 14 dní jsem na to přišla.
Přicházela jsem na to po kouskách, ale pak mi to docvaklo, aspoň si myslím, že to bylo ono.
Samozřejmě, že se to týkalo našeho miminka, které bychom si přáli a ono nejde, ani mé hormony nepracují, jak by měly.
Holčička už před vánocema, jak se píší svá přání, co by sis přál... psala: "Aby maminka měla miminko", pak mi to i přinesla napsaný na lampionku štěstí, co si přinesla od tatínka, a já se jí tenkrát ptala, proč si to pořád přeje, jestli kvůli mně nebo kvůli sobě.
Odpověděla,že kvůli sobě a plakala, protože si myslela, že když si to bude pořád přát, tak že se to splní a ono pořád nic...
Ten večer jsem zvala miminko k nám a měla u toho silný prožitek a za pár dnů přišla to bolest.
Také jsem si říkala, že už je to rok, co pro mé uzdravení a miminko dělám všechno možný, práce na sobě, odstraňování bloků a nebyla to zrovna procházka růžovým sadem.
Mé jedné známé, co jsme chodily na stejný semináře, se podařilo uzdravit, moc jí to přeji, to je jasné, je to zázrak, ale mně ne, byla to jen sebelítost.
Uvědomila jsem si, že už mám toho dost, pořád hledat novou pomoc a znova dokola říkat, můj problém a čekat, kdo už mi s tím pomůže, kdo mi to vyřeší.
Vím, že to musím sama, ale snažím se, hodně jsem se snažila a ono pořád nic.
A zrovna to je asi ono, že jsem se tak snažila, že jsem si nepřipustila jinou možnost, než tu, že to přijde a mé hormony zas budou pracovat a přijde miminko.
Měla jsem tam asi program, velký tlak a vůbec si nepřipustila, že to taky tak nemusí být, neměla jsem tam tu rovnováhu mezi Ano a Ne.
Ale teď jí tam mám, moje milá Wahl.
Došlo mi, že už nemusím nic chtít, že už všechno mám a moc se mi ulevilo!
Víš, co tím myslím?
Nevím, jak to napsat líp...
Mám všechno, co mít mám, a děkuji za to, jsem vděčná.
Mám sebe, svoji ženu, svého může, naši krásnou, zdravou holčičku a jestli k nám má přijít ještě někdo další, tak máme náruč otevřenou, ale když nepřijde, tak nepřijde, to rozhoduje někdo jiný...
Viď, Wahl, pochopila jsem to správně...
Já už se nechci a nebudu trápit, už nebudu nic chtít!
Pořád něco chceme a pak nám uniká život sám, aspoň já to tak cítím.
Má Pipi se mi zas vrátila.
Už se zas usmívá na svět a hlavně má radost.... díky Bohu.
Možná mi spadl do oka nebo až do srdce střep od Ledové královny, když jsem ji četla dětem ve školce před spaním... možná, ale už roztálo!
Ve školce se mi moc líbí, děti jsou krásný a úžasný, jsem tam moc ráda, stále se učím....
Děkuji ti milá Wahl, že jsem ti mohla napsat, snad to není moc dlouhé a zmatené.
Asi bych ráda, kdybys mi k tomu napsal pár řádek, jak to vnímáš ty, ale vím, že toho máš hodně a tak děkuji za tvůj čas při čtení.
Mám tě moc ráda, děkuji.
Tvá pipi 02.02.2011

Milá Wahl,
chci ti poděkovat za akci v Hradci Králové .
Bylo to moc krásné prožít víkend s tebou, Ájou a Pájou, Arentas a ostatními, krásný příběch Mariel "O králi lesa" a její vynikající bylinky, z kterých jsme si mohly dělat všichni čaj.
Bylo to nádherný...
Zas jsem si připomněla "čas", v kterém čas neexistuje, nádhera, děkuji.
Už ho tolik nevnímám, přestala jsem spěchat a začla chodit včas, tak nejak přirozeně a to jsem s tím měla velké problémy, ale prožít chvíle, kdy nikam nemusíš, neplánuješ, je jedno v kolik jdeš spát a v kolik vstáváš, bylo uvolnujiící a moc příjemné.
Cítím se nádherně, dnes ráno jsem s Jiříkem obletěla půl zeměkoule a ráno, když jsem jela do práce, tak mi přišla myšlenka, že to, co jíme, je správné, v pořádku, jen máme k tomu špatný přístup, vztah a to máme změnit!
Myslím, že jsem to pochopila.
Jela jsem zrovna okolo lesa, vnímala ty stromy, vycházející slunce a najednou to přišlo, informace.
Už si toho umím snad všimnout.
S láskou na tebe myslím a objímám tě.
Tvá Pipi 23.02.2011

Milá Wahl,
teď jsem četla článek od Lilly , jak mají nařízeno umělé oplodnění.
Krásný článek, od tebe krásná odpověď, jak taky jinak, ale když jsem to dočetla, tak jsem nechápala, na co se Lilly ptá, když jsi jí tak krásně odpověděla i já jsem si v tom našla odpověd nebo spíš utvrzení nebo mi došlo, co už vím, ale zas tak jsem si to neuvědomovala, nebo nežila, a to, že jsem zdravá, že se vlastně už tak cítím a že v této vlně, v této myšlence budu žít...
Vždyť opravdu je to, co si myslíme my.
Děkuji tobě Wahl, děkuji i Lilly, protože právě ted mi to docvaklo,krása!!!!
Lilly, přečti si důkladně odpověď od Wahl z 1.11.2010, tak je všechno, vždyť ti to tam píše... i to krásné datum v ten den...
Ještě jednou děkuji, Wahl, jsi opravdu anděl, jestli to tak můžu napsat.
Děkuji.
Letím do školky,dnes máme karneval a já jdu za mouchu.
Lilly 25.02.2011

Milá Pipi,
za mouchu?
Podívej se, co je smyslem života mouchy...
Kam lítá?
O co se snaží?
Jaký k ní mají poměr ostatní?
Teď vidím plácačky na mouchy, mucholapky.
Je to obtěžující hmyz, o tom není pochyb.
Možná by bylo dobré, až budeš kostým mouchy svlékat, aby sis řekla, že takhle to v životě mít nechceš, že ho odkládáš s plným vědomím, že mouchou nejsi a nikdy nebudeš.
Buď sama sebou...
© Wahlgrenis

25.02.2011

Milá Wahl,
děkuji ti za upozornění a radu...
Máš pravdu, moucha není zrovna příjemné zvířátko-hmyz.
Nebyl to můj nápad, ale mojí kolegyně a já na něj přistoupila, šly jsme za ni obě, brala jsem to jako dobrý vtip, legraci.
Masku už mám svlečenou a musím říct, že jsem se s ní neztotožnovala, byla to legrace.
Mouchou opravdu nejsem a nebudu!
Jsem to pořád já, jako předtím a jako teď....
Děkuji ti, moje milá Wahl
Tvá Pipi 26.02.2011