"Najdeme se... Mám červené tričko a černou kšiltovku!" aneb Volkswagen Prague Marathon
Byl to výborný nápad domluvit se s Hanďou před startem Pražského maratonu na Staroměstském náměstí, že se pozdravíme. Ona totiž běží maraton! Už podruhé... Klasickou trať. Ano, ta Hanďa od Adámka.
Ovšem netušila jsem, co to představuje. Sice jsem si vybavila online povídání s organizátorkou tohoto maratónu před několika lety, vyprávěla tehdy, z kolika zemi závodníci přijíždějí, jaký je rekord, jaké ulice jsou uzavřené atd.
Ale až nyní jsem u toho byla přímo.
Zprávy na ČT 24 ve 11:00 
Tento první závodník - Keňan - měl tak obrovský náskok, že jsem si - naivně - myslela, že snad běží jako předvoj... že vyběhl prostě dřív. Ale to se prý nestalo. Tak nevím, ale byl opravdu hodně před dalšími závodníky:
S Hanďou jsme se nepotkaly.
Ale když jsem byla u Palackého mostu, vybavila se mi vzpomínka z dob, kdy mi bylo snad pět nebo šest roků. Tehdy jsem s tatínkem stála podobně jako nyní na kraji chodníku v Pardubicích, na Skřivánku, v místech, kde se říkalo U Drašnarů. Jel se tehdy závod míru, cyklistický závod Praha - Berlín - Varšava. To už je také dávná minulost... Ale tehdy jsem pochopila, že není nutné zvítězit, ale dojet, zúčastnit se.
Zůstávali jsme na místě ještě dlouho poté, co kolem projeli první závodníci. Nelíbilo se mi tady. Chtěla jsem už jít. I ten poslední si totiž zasloužil povzbudit, i ten poslední si zasloužil náš obdiv za odvahu jet a dojet až do cíle.
Ten letošní maraton je v tomto hodně podobný, i když jsme v jiném místě, v jiné době, s jinými závodníky. Myšlenka je pořád stejná. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
© Wahlgrenis
09.05.2010
Hanka je už v pořádku v cíli. Její čas je pod 4 hodiny.
Oficiální čas: 03:58:59 Chtěla si vzít Adámka před cílem a doběhnout s ním, ale dali jí ho už na začátku Pařížské, takže dobíhala posledních skoro 500 metrů "se zátěží"...
Je úžasná!
© Wahlgrenis
09.05.2010
Milá Wahl..
díky za krásnou reportáž, moc si toho vážím...
posílám ti odkaz na cílovou fotku:
Jsme tam s Adámkem...
Byl to můj sedmý maraton (aspoň myslím).. je to pořád hezčí. Ne, keňani, profíci, masters - je to hezké, když se to takhle umí, ale já to tak nemám. Letos jsem běžela s kamarádem, až na půlmaraton jsme si pořád něco povídali, pak nám chyběly síly v závěru.. ale bylo to fajn, nejsi na trati sama, po 30 km se překonáváš každý krok, blíž k cíli, snažíš se nezastavit.. překonáváš sebe, je to jen a jen v hlavě - protože jinak by sis sedla na nejbližší tramvaj, která jede okolo.. ale ti, co stojí okolo trati, tví přátelé, známí, rodina - jsou každou chvíli s tebou. Neběžíš o čas - nebo možná jen se snažíš být o trošku lepší než loni, ale nesoutěžíš proti ostatním, maraton je o síle myšlenky, o tvé vůli, o sounáležitosti s ostatními na trati.. Nevím jak to popsat, já to prostě žiju.. Ve sportu mi nejde o soutěž, o závod. Jsem tam, tady a teď - chce se mi napsat.
A pražský maraton, každé jaro, je pro mě svátek. Když zazní startovní výstřel a člověk je plný sil a slyší hrát Smetanovu Vltavu, když probíhá startem a k nebi se vznesou ty barevné balónky... když uběhneš první desítku a říkáš si, to je nádhera..., na půlmaratonu máš ještě spoustu sil, a od 30 km počítáš každý krok a metr a říkáš si ještě tolik.. nebo už jen tolik... (a poslední metry Pařížskou, když máš ještě sílu zrychlit - nebo si vzít na záda ještě synka), je to svátek, pro všechny.
Díky, že jsem tam mohla být, jako skoro každý rok..
Díky, milá Wahl, že ses přišla podívat. To, že jsme se na startu nepotkaly, nevadí - o mně to nebylo.. ale o všech, pro které je tohle tak trochu setkání s Bohem, ta energie a síla ve všech lidech, kteří tam byli se mnou, všichni, co se tam mordují třeba i déle než čtyři hodiny, a nakonec to dokončí, je nádherná.
Díky.
Mám vás všechny ráda.
Hanďa 11.05.2010
Milá Hanka,
veľmi dobre viem, čo sa dá prežiť na maratóne. Ale "našimi" očami. Zažila som to presne pred mesiacom po prvý krát. Ako diváčka.
Môj krstný syn sa rozhodol, že bude bežať poprvý krát národný beh Devín - Bratislava, ktorý je síce dlhý "len" 12 km, ale pre nás, jeho rodinu to bolo niečo výnimočné. Dĺžka trate nerozhodovala. Keď som si pred behom naštudovala, že je to beh, ktorým sa upozorňuje aj na chorých priateľov, alebo chorých neznámych, za ktorých chceš behať, alebo môžeš behom upozorniť na životné prekážky samotných bežcov, že tým môžeš pomôcť, nie sa predviesť, že pred samotným behom je nastavená trať ne 2,6 km, ktorú behajú deti, alebo matky s deťmi, alebo samotní chorí a uvidela som to na vlastné oči, plakala som. Z tej podpory nás, divákov, z tej vytrvalosti a odhodlanosti bežcov, z toho, ako si ľudia v cieľovej rovinke pomáhali, bola som dojatá aj z vyčerpaných dobiehajúcich ľudí a modlila som sa ako dobehne ten môj Ivko - krstný syn. Že bude celý bledý, na pokraji svojich síl. Samozrejme prvý bežec dobehol za 34 minút. Poliak, ktorý zvažoval, že ani pre tragédiu spadnutého lietadla nepobeží. Bežal. S čiernou páskou na ruke. Úžasné.
Potom sme všetci podporovali všetkých. Vidieť v cieľovej rovinke slepého bežiaceho, ktorý ma svojho navigátora, otecka, ktorý pred sebou tlačí kočiarik, v ňom spokojné dieťatko, v ľavej ruke psíka na vodítku, pána, ktorý nedobežal tesne pred cieľom, lebo už nevládal a bol na pokraji zrútenia a asi v polovici dobiehajúcich aj môjho krstného syna usmiateho, s krásnou fyzickou rezervou, to bola nádhera! Čas mal 1 hod 06 min. a z približne 4800 bežcov bol 2308. Bola to neopísateľná nedeľa. Mala som takú radosť v duši a bola som taká šťastná. Že sa rozhodol. A ukázal mi to. Že som to mohla zažiť. Vyhlásila som : budúci rok bežím s Tebou. To uvidíme, lebo nemám odbehnutý ani kilometer.
Ivko za mesiac beží polmaratón a má v pláne sa zúčastniť asi v auguste maratónu, ktorý sa beží niekde pri Orešanoch. Uvidíme.
Pripomenula si mi tú atmosféru. Áno. Je to presne o tom. Tak ako si to cítila, som to pociťovala rovnako. Nie pre výsledky. Pre tú podporu, nás - všetkých prítomných ľudí, pre to ľudské porozumenie a teplo. To sa oplatí. Ďakujem, že si mi to opäť svojim behom pripomenula. K Tvojmu obdivuhodnému výsledku úprimne blahoželám. Majte sa s Adámkom krásne.
Danka 11.05.2010
Ahoj Wahl,
tak dneska se jede ten IRONMAN v Curychu a my jsme jinde..
Závod jsme vzdali, 12 st, 3 dny pršelo, byli jsme v kempe s Adámkem, babi ve stanu. Velká zima na tak dlouhý závod a pro malého.. Udělali jsme rozhodnutí i s ohledem na něj.
Vím, život není závod, ale tohle měl být sportovní svátek...
Je nám to moc a moc líto, těšili jsme se.
Hanďa 25.07.2010
Milá Wahl...
měla jsi zase pravdu, víš....
Jak to bylo se švýcarským ironmanem?
Jeli jsme do Curychu s Adámkem i babičkou... odjížděli jsme z Čech, bylo 32 st... v Curychu první den taky.
Chtěli jsme původně spát někde v penzionu, ale to bychom se vůbec nedoplatili... ani se nic moc sehnat nedalo. Rozhodli jsme se pro kemp, s tím, že to babička zvládne a my nějak taky - to víš, je to dost náročný závod a je líp mít určité pohodlí, i proto, že jsme měli Adámka s sebou.
No, oficiální Ironmanský kemp měl pár míst, stál 60 euro na noc!!! Parkovat se muselo přes silnici (s veškerým vybavením, koly, nářadím, všemožnými hardy, neopreny atd.. a věcmi na kempování a pro malého..)
To nešlo.
Nakonec jsme našli nějaký kemp asi 30 km od Curychu, od místa startu, kde se majitelky zželelo, že máme mimi - jinak měla plno. Druhý den začalo pršet a ochladilo se na 12 st!!
Směli jsme postavit jen jeden stan, kemp byl narvaný, za chvíli jsme měli plno věcí mokrých, nehledě na to, že se vůbec nešlo připravovat - aspoň trochu trénovat, v takové zimě. Pršelo dva dny...
Nedalo se vůbec nic dělat.
Kemp byl vedle řeky, která se mohla každou chvíli rozvodnit a moje mamka neumí dodávku řídit...
Pokud bychom byli na závodě a k něčemu došlo, nevím, co by tam s Adámkem dělala - navíc celý den, v zimě, v dešti. Závod trvá třeba i 14 hodin... a pak se z něj posbírat, ještě jsem ani neměli oblečení do deště - jako třeba neoprenové návleky na boty na kolo, nepromokavé bundy atd...
Technicky to nešlo vůbec vymyslet tak, abychom nic neriskovali... Kdybychom tam byli s manželem sami, někde v penzionu nebo měli naplánováno odletět letadlem druhý den pryč, tak bychom to dali, ale takhle... Tak jsme se sbalili, odjeli, obrečeli to... a cestovali 14 dní s malým a babičkou po Francii...
Už jsem chtěla sport úplně vzdát a sbalit, prostě trudomyslnost....
No a představ si...
Teď v neděli (15.8.) jsme byli na závodě v čechách, u nás, na Mácháči..jmenuje se to Doksyman, startuje tam asi 150 lidí (v Curychu bylo asi 3000!!!), byla to jen poloviční distance: tj. 1.9 km se plave, pak je 90 km kolo a běží se půlmaraton 21.5 km.
Vůbec se mi nechtělo, ale nakonec to bylo báječné. Nádhera. Suprová atmosféra, fandilo se i poslednímu.. Nejlepší byla taková korpulentnější paní v kempu s kapelou a tahací harmonikou, vždycky, když jsme běželi okolo, tak hráli a ona měla naprosto super hlášky...
Krásná trasa, plavalo se v Mácháči, jelo se po místních silnicích a běželo se po písku i po asfaltu - terén to byl docela těžký...
Byl to můj první závod v triatlonu vůbec a byla jsem ze 14 holek devátá - a vůbec jsem na to netrénovala, poslední měsíc po tom Curychu jsem byla na kole i běhat jen párkrát.
Ale o umístění vůbec nejde, to je o tom to dokončit, mně to trvalo 6 hodin, jeli jsme to s maželem oba... měli jsme tam kamarády, kteří někteří jeli, jiní fandili. Bylo to u nás, Čechách, nebylo to nijak "namachrované", prostě taková pohoda, když si v cíli dáš to pivo... a ta poloviční vzdálenost mi tedy stačila, ale nic mi pak nebylo - žádná únava, bolesti, zranění - nádhera...
Jo, všechno, co tě potká, má svůj smysl, můžeš něco prosazovat násilím a pak jsou výsledky tristní, někdy to zase asi nemáš úplně zabalit a vzdát... jen to umět rozpoznat, to je teda umění...
No, napsala jsem Ti koukám román, ale musela jsem Ti to napsat, protože jsi mi to vlastně říkala - jen jsem to stejně musela i prožít....
Mám Tě ráda, papa,
Hanďa 17.08.2010
Milá Wahl...
k tomu kolu...
Nejvíc jsi mě pobavila s tím věkem, fakt, to jsem se smála... že prý budeš "ve svém věku" ještě jezdit.
Takováhle hláška od tebe mě neskutečně pobavila...
Posílám ti ten odkaz na webovky mého bratrance, tak tam mrkni. Je důležité si promyslet, jestli chceš kolo horské nebo trekové, to je podstatné.
Klasické
silniční (sportovní posed, úzké gumy - jako galusky, těžší převody - i když to taky není pravidlo), ale je to prostě sporťák.. tak to pro Tebe asi ne.
Pokud nechceš jezdit závody, nebo třeba jezdit po silnicích i mimo republiku (u nás to moc bezpečné není a kvalita silnic je mizerná, tohle vyžaduje fakt dobrý asfalt....).
Trekové stačí na cyklostezky, je to spíš taková "turistická" varianta... Dáš si třeba nosič na brašnu (nebo na košík na houby).
Má větší kola, takže s ním můžeš i na silnici, kde je rychlejší - kvůli větším kolům - než horské...
Horské je na cyklostezky taky v pohodě, dražší typy, které mají odpružení i vzadu, jsou do těžkého terénu. Horské je obratnější, pohodlnější, lepší projede terénní nerovnosti, např. na polní cestě je proti trekovému už dost rozdíl...
Pokud s ním vjedeš na silnici, je pomalejší než trekové (trekingové). Pozor, neplést se značkou "TREK".
Snad jsem Tě moc nezahltila.
Pokud se rozhoduješ, že do toho půjdeš, je dobrý si srovnat, kolik do toho chceš dát, kde a jak to využiješ, abys za investované peníze měla co nejlepší poměr cena - výkon... (třeba, když si něco připlatíš, budeš mít lepší přehazovačku, odpruženou zamykatelnou přední vidlici a podobně...)
Mrkni se na ty webovky, promysli a dej vědět... můžem to i prodiskutovat a sejít se, pokud bys pak chtěla třeba zajet k bratránkovi na krám a nechat si poradit už konkrétněji, tak určitě, pokud bys to řešila jinak, taky v pohodě...
V Dolomitech bylo nádherně - s výjimkou jednoho dne, kdy fakt pršelo.
Užili jsme si to, Adámek doma s klukama a babičkama taky..
Máme super zážitky, budu snad od někoho mít i fotky...
Dost věcí mi tam taky sepnulo a ujasnilo se...
Byl s námi strejda, začal tam mít nějaké potíže se srdíčkem, řekl to ale až včera před odjezdem, trochu se za to cítím zodpovědná, víš...
Tak to teď nějak řešíme, je v nemocnici, pojede na vyšetření asi do IKEMu.
Mám o něj starost, mám ho ráda skoro jako tátu.
Snad to bude dobrý...
Zatím papa, dej mi vědět, jak se máš a jak to vymyslíme s tím kolem, pokud budeš chtít.
Hanďa 20.09.2010
Milá Wahl,
posílám Ti ke skouknutí pár fotek z Dolomit, dostala jsem je přeposlané, tak jen abys viděla, jak je krásně na podzim v alpách, v itálii. není to daleko, všechno je blízko. tam je všechno na dosah.......
Ta nálada... štíty hor jsou skoro růžové, vystupují z mlhy, sluníčko, podzimní žloutnoucí orosená tráva, chlad ve stínu skal a čisté potoky... kravičky se zvoncema a zvonce kvetoucích hořců, koníci na pastvinách, zvony gotických kostelíčků v čistém vzduchu údolí.... Taková průzračnost, a něco vysoko, vysoko nad námi... zůtane mi to v srdci. navždycky. Děkuju...
Strejda je v pořádku, ale bylo to na okraji, někdy ti to vypovím, ale je to čerstvé...
Souvisí to s Příbramí, se srdíčkem, se mnou, i s mou prací... s mými blízkými. Možná to má i nějaké souvislosti které zatím nevidím. Ten příběh co se udál je hodně drsný, hodně soukromý, je to síla.
Všechno má svůj smysl a nic není náhoda.
Taky kreslím, víš...
To je co?
Já, a jako kreslit, viď....
Pošlu Ti dva nakreslené obrázky zase mobilem, foťák nefunguje a scaner nemám... je to k tomu příběhu a k těm dolomitům. Asi to poznáš..
Mám Tě ráda, myslím na tebe...
Hanďa 21.09.2010
Ironman Regensburg právě dokončen.
Čas 13:17.
Nebyla to žádná legrace...
Hanďa 17.06.2012
Milá Hanďo,
moc gratuluju...
Tady o čas nejde, ve hře je něco jiného.
Však víš...
© Wahlgrenis
17.06.2012
Milá Wahl,
moc Ti děkuju za zprávu.
A krásně jsi to vystihla - hlavní bylo dokončit, nevzdat to.
Byly chvíle, kdy od toho nebylo daleko.
Člověk se obnaží na samou podstatu.
Možná takhle vypadá statečnost a odvaha.
Žádný čas není špatný od světového rekordu 7:40 až po 17hodinový limit.
Vždycky je to vítězství.
Nejstarší závodník byl v kategorii 70 - 74.
Sklidil největší potlesk.
Objímám Tě.
Hanďa 19.06.2012
