Vzeptup 11. září 2007
Brzy nás čeká
a to ve velmi blízké budoucnosti, enormní, rozhodující a úžasná příležitost ke skutečnému a opravdovému vzestupu!
To, co jsme zatím prožívali po uplynulé tří měsíce (nebo vlastně po několik let),
byla ve skutečnosti příprava na tuto chvíli.
Příležitost je to tak velká, že jsem stejnou viděla jen jednou předtím
- a to v době, kdy vzestup právě začínal - téměř před 6 léty.
Bude to dramatický skok v dimenzích.
Máme doslova příležitost "přeplavat" do další reality... do dalšího světa... na jiné místo - a to zcela.
Budeme schopni přeskočit rozměry a přejít jinam...
do skutečnosti, kterou jsme ještě nikdy předtím neviděli...
Náš duchovní evoluční proces zahrnuje mmnoho houpaček energií v běhu času.
Posuneme se, zůstáváme, integrujeme se, vyvíjíme – a tak donekonečna.
Ale tento zvláštní posun na velmi blízkém obzoru je zcela odlišný od všech těch předchozích.
Čím je to tak jiné?
Posun bránou 11. 9. po dobu slunečního zatmění, doslova oddělí dva světy.
A mnoho věcí projde touto bránou.
Bude to dramatické stoupání.
Nebe se otevře a mnoho doslova propadne.
A vězte, že cestou skrze tuto bránu nepůjdeme "nahoru".
Prostřednictvím vzestupu se máme návrátit do náruče Země.
Vidíte, skutečné nebe bude na Zemi.
A to všechno se stane zde.
Zde je místo, kde se nebe a země setkájí.
Návrat k Zemi je zásadní a rozhodující část vzestupu.
Ano, a díky Zemi uskutečníme Vzestup.
Ona je naší bránou.
K tomuto vzestupu jsme vedeni intenzívně již po dobu několika minulých týdnů
a bylo nám mnohdy i bráněno (a vlastně jsme tímto byli chráněni) vstoupit znovu do starého světa a zaplést se s ním.
Starý svět začne svůj velkolepý pád ještě více intenzivně právě po 11. září.
Byli jsme chránění a drženi zpět kvůli těmto událostem.
Jsme jakoby ve vlakové stanici s našimi zabalenými (nebo nebalenými!) zavazadly
a máme zanechat naše staré domovy a staré životy.
Čekáme na vlak – až přijede... (a čekáme a čekáme)... a on přijede... již velmi brzy.
A bude to docela vzrušující.
(Se zápornou a obavami zatíženou myslí a ponořenou do iluze starého světa,
je také možné se vřítit této nové reality, nejsme-li dostatečně pečliví.
Nejsme samozřejmě z ledu a tak se tyto energie budou vyskytovat.
Ale budeme se rychle učit, jak žít způsobem, který je správný a vhodný.)
Na druhé straně brány se naše pravé myšlenky prokážou velmi bezprostředně,
budeme v instantní energii a budeme podporováni,
jako kdyby nás vedla jemná, ale přitom silná ruka,
vedoucí nás ve všech směrech a obdarující nás neuvěřitelnými věcmi
a příležitostmi, které přicházejí přímo z mysli zdroje - a potom budeme cítit úctu a úžas běžně.
Bude to čas jako žádný jiný.
Všechny naše potřeby se budou setkávat jako by kouzlem.
Mějte rádi závrať dětí, jak si hrají na hřištích krásných zahrad, duh, skřítků a kouzelných hůlek
- tak zažijete mnoho radosti a pokory.
A "klid" a "plynutí" budou slova dne.
Do míst, kam se energie Světla vrací po tzv. "nepřítomnosti", se může vrátit s ohromnou silou a dramatickým pohybem.
Tentokrát to však bude trochu jiné.
Bude to mnohem víc magické, světlem naplněné blikání s čarovným prachem a osvětlováním
- a láska a vděčnost budou cítit ve vzduchu v každém současném okamžiku.
Toto je energie, která existuje na druhé straně brány.
Tam není žádných válek, hněvu s obavami nebo ovládáním.
Tam není žádná nejistota, bolest ani utrpení.
Tam je jen bytí bez námahy ve světě, který doslova "plyne" s malou nebo žádnou obtížností...
Místy jsme možná na naší cestě pochybovali o naší víře...
možná jsme zhodnotili úplně každou věc snad stokrát, možná jsme udělali životní ohlédnutí
a uvažovali o tom, co se vlastně s naším životem stalo.
Jak jsme se dostali do tohoto prostoru bez energie, kde je tak moc bolesti ve světě kolem nás...
nebo jsme se možná zajímali o to, kde bychom potřebovali být nebo možná že vlastně nic nemá cenu...
Možná jsme cítili zklamání v tom, jak věci a život vyvívíjí...
Nebo jsme se ptali - "jaký tohle všechno má smysl..." a jestli se vlastně vůbec kdy něco změní.
Těmito úvahami nás provázela energie odpojení.
Jako by bylo naše srdce odpojeno od těla, a to proto, aby bylo jednou nahrazeno a připraveno tlouci znovu a lépe.
Nedávno bylo odhaleno, že Matka Tereza měla po 50 let krizi víry.
Posledních 50 let jejího života se cítila odpojená od Ježíše i od Boha.
Necítila přítomnost Boha ve svém životě a popsala svou krizi jako žití v pekle.
A ona toto cítila po dlouhých 50 let, a přesto všechno pokračovala ve své nesmírně obětavé službě.
"Ježíš má pro nás mnohdy velmi zvláštní lásku.
Ale podle mě - - - ticho a prázdnota je tak velká - - - že já - se dívám a nevidím - - - naslouchám a neslyším."
MOTHER THERESA TO THE REV. MICHAEL VAN DER PEET, SEPTEMBER 1979
Za našich doby zmatků a pochybností může být toto výzva udržet naši víru naživu.
To je vědomí, že nespatřené vskutku existuje...
A víra ve vyšší sílu, která ví víc než my.
Co se stane s těmi, koho "chňapnou" staré energie, staré myšlení, systém?
Kolik je těch, co neuvidí?
Jejich volby se budou stále vracet, budou další příležitosti k novému příjezdu na druhou stranu, pro úplně každého jednotlivce na této planetě.
Jak se starý svět začne hroutit a bude ochota ke změně.
Jak projdeme bránou 11. září, řekněme:
"Sbohem starý světe - odcházíme nalézt sebe v našem vlastním nebi".
A tam budeme bezpeční v našich vlastních svatyních, které jsme si vytvořili z jednoduchosti života,
bez spojení se starými systémy.
A to vždy, v každém okamžiku... i právě teď.
Takže už víte, jak projdeme bránou?
Čím více odpoutáme a odstraníme sebe ze starého světa, tím více zažijeme Nový svět.
Tam bude mnohem více soucitu a jednoty s každou bytostí...
Objevíme jemnost.
Odevzdání se - je klíč.
Následování je klíč.
Několik týdnů zpátky mi řekl můj průvodce, abych odešla od tohoto světa a již se nevrátila.
Pokud umíme jednoduše žít s tím, co je nám odhaleno
a věříme-li také, že o nás bude postaráno, budeme se vézt na úžasné vlně, která nás uloží v nebi.
Jestliže se stále soustředíme na to, co je nám sdělováno ve zprávách o starém světě iluzí, zůstáváme myslí tam, kde se tyto manifestace konají.
A ony jsou to, co padá.
My přece nechceme zůstat tam.
Naše nebe je tu už teď.
Soustřeďme se na to, kde chceme být.
Staré iluze jsou tím, co potřebujeme opustit za účelem přechodu brány.
Přechod přes bránu 11. září nás dopraví do bezpečného útočiště, ať jsme kdekoliv.
Možná nás ale bude vést i silná touha začít žít jinde
a od začátku v místě, které by více odpovídalo našim novým, vyšším vibracím.
Žít společně s lidmi, kteří jsou podobně naladěni.
Nebo je tu i další scénář.
Můj manžel Phil a já jsme objevili, že starověká kultura Mogollonů náhle odjela,
věděli, že do jejich působiště přicházejí nižší vibrace, které již oni nejsou schopni sdílet.
Stejný scénář se také rozvíjí, ale obráceně.
Zde, v malém městě, kde aktuálně bydlím - v Northern Arizoně, je značný pohyb obyvatelstva.
Mnozí jedinci zde již nemohou žít.
Obchody se uzavírají napravo i nalevo.
Posun přinese ještě víc vyšších vibrací a světlých energií pro změnu.
Cesta jak přežít pád světa je stav lásky, porozumění a soucitu.
Vím, že toto jsou velké požadavky.
Může být obtížné udržovat stav ustavičné lásky a soucitu, když na nás dopadají negativní energie a působí nám úzkost.
A navíc, když se jen těžce snášejí.
Sluneční zatmění 11. září přinese nový scénář.
Označí opravdu konec této doby - půjde hluboko a nenechá nic bez dopadu.
Všechno se rozhodujím způsobem zastaví a resetuje, jak Slunce znovu odhalí sebe pohybem kupředu i s našimi novými a vyššími vibracemi.
My pak budeme plněji zavedeni uvnitř nové reality, kterou jsme vytvořili pro nás samotné.
Naše vlastní svatyně, ve kterých přebýváme – budou jako skutečnost uvnitř skutečnosti a budou naší ochranou.
Starý svět bude okolo a my ho budeme sledovat - a naše vlastní zvláštní světy budou dramaticky odlišné.
My nebudeme součástí dopadu. Protože jsme - z jiného světa...
Vaše Karen
Translation 2007 by Sanny zdroj: www.whatsuponplanetearth.com
Dobrý večer milá Wahlgrenis,
už dlouho chodím na vaše stránky a i několikrát jsem Vám psala.
Nyní to je ale jiné.
Po několika dnech jsem opět otevřela vaše stránky a nedá mi to neragovat na článek Vzestup 11.září.
Zcela mě "dostala" věta "Máme doslova příležitost "přeplavat" do další reality... do dalšího světa... na jiné místo - a to zcela".
Já měla totiž ty dvě noci z 10. na 11. a z 11. na 12. strašně zvláštní sny.
Obsah snu není až tak důležitý, spíš ten pocit.
Nepamatuji si přesně ten děj, ale pocity zůstaly.
V prvním snu se mi zdálo, že se nám někdo chce dostat do bytu oknem.
Postupně ale Ti lidé přibývali a já si uvědomila, že jsou to indiáni.
Po chvíli jsem měla pocit, že jsem úplně někde jinde, jakoby v jiném světě, měla jsem pocit, jako by si pro mě přišli, že patřim k nim.
Dále už si jen pamatuju, že jsem se strašně chtěla vrátit zpět, nemohla jsem opustit své děti.
Oni se mě snažili udržet, né násilím, ale nějak jinak, něco mě tam svazovalo a mě se strašně stýskalo po dětech a pamatuju si ten pocit, že jim dávám hodně najevo, že je chci zpět, proč mi je vzali.
Nebyl to ošklivý sen, ale měla jsem při něm intenzivní pocit, že jsem v úplně jiné dimenzi, jako bych se dostala do jiného světa a moje děti zůstaly zde.
Druhý sen měl zcela jiný děj, ale byl o tom samém.
Tentokrát jsem se nevracela jakoby do minulosti, ale opravdu někam jinam, úplně někam jinam, kde platí jiné zákony.
Do jiného světa a já tam byla čarodějkou (je zvláštní, že o čarování se mi už od malička zdá a vždy mě to moc přitahovalo).
Připadala jsem si, jako bych byla mladou dívkou, která zrovna objevila svojí moc,
byla jsem to opravdová já, ale nějaká jiná čarodějka mě přenesla do "mého" světa.
Cítila jsem, jak mi říká, že odtud jsem, že tam kde jsem, jsem jen přechod a tohle je mé pravé já.
Ukazovala mi co všechno můžu s strašně mě to překvapilo, co všechno můžu dokázat.
Ani nevím, jak ten sen skončil, ale ten pocit jiné dimenze byl hodně intezivní v obou dvou snech.
Když jsem četla na vašich stránkách o tomto zvláštním dni 11. září, je mi to jasné, já se opravdu dostala někam jinam do jiných sfér.
Bylo to jen na chvilku, ale moc zvláštní, intenzivní a krásný.
Jako by mi někdo dal zprávu o nekonečnosti, o tom, co všechno krásného se dá zažít.
V první snu jsem sice cítila strach z odloučení od rodiny, ale to prostředí bylo nádherné, příjemné a pozitivní.
To je asi vše co jsem chtěla napsat.
Děkuji moc za váš čas a přeji mnoho krásných dnů
Pavla 14.09.2007
Dobré ráno milá Wahl.
Když jsem četla článek "Vzestup 11.září", okamžitě se mi vybavil sen, který se mi v noci na tento den zdál.
Ve snu jsem se ocitla na překrásném místě.
Bylo to v Čechách. Krásná přírody, starý chrám, děti v bílých hábitech se připravovaly k oslavě.
Místo mi očarovalo, uvědomovala jsem si, že nemohu úžasem ani promluvit.
A pocity. .. nádherné.
Hodně lásky Ti přeje
Pavla 14.09.2007
© Wahlgrenis
11.09.2007
