Proč se Bůh "tak" chová?
Dobry den pani Wahlgrenis,
nevim, zda existuje pro nas lidi odpoved, proc se "tak" Buh chova.
Zijeme, nekteri vidi sve cile a prozivaji stesti, nekteri tapou, nekteri maji trapeni.
Existuje spousta nejasnosti, moznosti.
Souvislosti s minulymi zivoty.
Clovek plati za neco, o cem vubec nevi.
Nezni to absurdne?
Presto stale hledame, nekterym se dostava odpovedi; nekterym ne, i kdyz se hodne snazi, a pak je to spise k jejich skode.
Znamena to, ze nekteri se vubec nikdy nemeli dotknout toho jineho sveta?
Lidske bytosti jako smesice ruznych nazoru, povah, postoju, obmenujici se v ruznych zavislostech.
Slozity svet.
Nekdo zustava zdravy, nekdo z toho onemocni.
Je to tak?
Zazitky z detstvi jsou optimistictejsi nez dospely svet.
Tady uz neplati hry, kvetinky a pohoda.
Vic je sloziteho nez jednoducheho, lidi si navzajem mlzi, aby byli necitelni.
Jsou jako pevne sochy.
Mozna jsem nemela v detstvi zadne realisticke starosti a po pristani na zem se stale nedokazu zorientovat.
Nevim, zda mi muzete odpovedet, komu clovek muze duverovat, kdyz jsme na Zemi napospas sami sobe.
Jsem jina (nekdy mi to prijde jako nejaky druh autonomismu).
Vzdycky byl svet business?
Pochopim pak alespon neco, kdyz se do nej zapojim?
Prala jsem si rodinu, krasne a vesele dite.
Co mu ale nabidne tento svet, kdyz by bylo zvlastni (v negativnim smyslu) po mne?
Mohla bych Vas poprosit o nejakou radu nebo navod?
Verila jsem, ze je lepsi pozorovat jablko ze shora, nez pod slupkou.
Pri dopsani dopisu citim, ze mym ukolem je se radovat, nemyslet na starosti nebo se strachovat z nadprirozenych sil.
Objevuji se citove zazitky z minulosti tohoto zivota.
Ma to souvislost s laskou?
Je to vse chaoticke.
Nesu na tom take vinu a nevim co a jak.
Dekuji Vam za vas cas a poodhaleni, pokud uznate za vhodne.
Preji pekne dny,
Lada 07.03.2007
Tohle jsou moc těžké otázky...
Každý má celý život na hledání pravdy.
Někdo se k tomu ale nikdy nedostane, protože je zaneprázdněn něčím jiným.
Záleží na tom, čemu každý z nás dává přednost.
Klást překážky před dítě, které se chystá přijít, je nesmysl.
Děti přicházející na svět v této době jsou hodně jiné, mají moc těžký úkol - otevřít nám oči.
Ideální by bylo, kdyby se z dětí nikdy nestávaly dospělí, bylo by mnohem více lásky a méně násilí.
Zatažením té těžké opony za dobou dětství dělá člověk první krok k vlastní záhubě.
Láska má obrovskou moc zachraňovat druhé, zachraňovat tento svět.
Každý může svým dílem přispět...
Jen se nesmí vydělovat a nesmí se spoléhat na druhé, říkat, že o něho tady vůbec nejde.
Jde o každého z nás, jde o každou naši myšlenku, o každou věc, na kterou sáhneme nebo kterou chceme mít.
Není to složitá hádanka, jenom je trošku složitější o ní přemýšlet.
Tento svět není úplně ztracený, je spousta lidí, kteří mají v srdci lásku a neuvažují jen v kategoriích "bussines".
Důvěřovat by měl každý sobě, pak taky člověku.
Ale ne každý, kdo jako člověk vypadá, taky člověkem je...
Nebudu na nikoho ukazovat ani nikoho jmenovat.
Nádherné by bylo, kdyby každý začal uvažovat u sebe, kdyby si nepřipouštěl násilné a zlé myšlenky, všechno viděl lepší.
Ono to jde, jenže je to zpočátku hodně těžké...
Lidské problémy jsou skutečně při pohledu trochu odjinud najednou komické a absurdní.
Až nám tohle dojde, začneme se smát sami sobě.
Teprve potom může být svět šťastnější.
Wahlgrenis 07.03.2007
Dobrý večer Vám přeji,
děkuji za Vaše povzbuzující, směrové slova a rychlou odpověď.
S pozdravem,
Lada 07.03.2007
Milá Wahlgrenis,
i já se často ptám, proč se lidé chovají tak či onak, když je přece přirozené se radovat a být štastný.
Podobně jako Vladka si přeji právě ty kytky, nezraněné stromy a usměvavé a láskyplné lidičky kolem.
Kdykoli mohu, směřuji tam a snažím se vysvětlovat dětem - pubertákům a když tak na ně koukám, mám v posledních letech pocit, jako by těch očí, které mě opravdu poslouchají, bylo mnohem méně a z ostatních mám pocit, že jsem jako Don Quichote.
Mívám často pocit marnosti, protože .. no , nejde to slovy vyjádřit, jenže ty děti mají také své problémy a zvládnout energii, která jimi lomcuje, je obtížné pro ně samotné a navíc podporováni televizními seriály a zatahováni denně do počítačových her...
Kde je poezie, kam se vytratila něha?
Kdo se chová jemněji, je směšný.
Doufám, že jen navenek, že uvnitř je světýlko, které se bojí projevit, protože by ho drsnost okolí okamžitě smětla a tak uvnitř někde jen čeká.
Kdo ale naučí v současném systému projevům Lásky?
Musí pak každý projít tvrdou lekcí?.
A tak přestože jsem možná směšná, přestože cítím denní marnosti, přesto se stále pokouším ukázat směr.
Stojí mě to hodně energie a ptám se. Má to smysl?
Nepletu se někam, kam nemám?
Nepotřebují někteří dostat lekci, aby pochopili?
Co když já jednám nesprávně, že chci, aby svět byl krásnější, naplněný porozuměním, láskou...................
Vždyt chtění nestačí.
Ale když hrubost a násilí se dostala už i mezi děvčata, když patnáctiletá vyhrožuje mladší, když už se holky poperou - to už je na mě docela silné.
Jak na to, co s tím udělat?
Kudy vede cesta?
Eva 08.03.2007
Dobrý den nebo podvečer milá Wahlgrenis,
nedávno jsem psala o mých pocitech.
Měla jsem teď možnost pobývat více v přírodě a uvědomovat si, co cítím.
Blíže k moravskému domovu se cítím silnější, několik let jsem pracovala v Praze.
Intelektuálně mám však rozpor.
Můj praktický život dlouho stagnuje a já bych ráda věděla, proč to tak je.
Budovat dále s člověkem, který mi pomáhá a který by chtěl i přes naše rozličné povahy založit rodinu?
Vnímám hodně energií a nevím si s tím rady.
Neumím samu sebe lépe vést.
Připadám si hloupě.
V rodinném kruhu nevládnou zcela optimální vazby.
Rodiče i bratr jsou individualisté.
Přijde tedy čas, kdy budu mít rodinu?
Lásku, dítě?
Proč jsme často v kruhu a proč je na světě tak málo rádců.
Nezasloužila bych si radu po tom, co jsem v životě kvůli hledání pravdy už zažila?
Nebo jsem příliš nevyspělá zvědavá duše?
Děkuji Vám za pomocnu ruku,
Lada
Lada 07.03.2007
© Wahlgrenis
07.03.2007
