Všechno, co za něco stojí, něco stojí
Dobry den a cely dalsi rok, mila Wahlgrenis,
chtela bych te vlastne jen pozdravit, a take po delsi dobe vsechny zname nezname na tomto webu.
Tve stranky jsou soucasti kazdeho meho dne stale.
Rozdil je trosku v tom, ze zpocatku jsem jsem mela spoustu dotazu.
Snazila jsem se az hekticky najit odpovedi na me otazky a nejaka reseni, vsemu porozumet.
Prichazelo ke mne totiz neco, ci spis zivotni situace, kterou jsem nechtela, ktere jsem se zoufale branila a vzpirala, se kterou jsem si nevedela rady.
Klesala jsem a blizila se do bodu "nula".
Pak ten bod nastal.
Postupne jsem zacala chapat, prestalo vzpirani a ucila jsem se prijmat nove, porozumet situacim.
A tak jsem zjistila, ze odesly otazky, zustaly odpovedi a uz "jen" prace na sobe.
Prisla doba, kdy jsem musela konecne zacit praktikovat principy, tedy to, co jsem mela teoreticky uz nashromazdeno.
Cele to obdobi jsem nemela moc sil s nekym komunikovat, byla jsem jinde.
(Pruvodci tim tezkym jsou pro mne me dve dcery a ma ucitelka Song. Zaslouzi si, abych je konkretne jmenovala, i kdyz to nebudou vedet, to je jedno. O to nejde.)
Jsem moc, moc rada, ze mam ten stary rok za sebou.
Ale soucasne jsem take moc rada ze byl, protoze prinesl to, co prinesl.
Takova mala slovni hricka a pravda, ostatne asi nic objevneho, ale vetsinou jsou ty spravne veci tak jednoduche, jen je pochopit:
VSECHNO, CO ZA NECO STOJI, NECO STOJI.
Ted trochu z jineho soudku.
Posilam aspon 2 fotky z nadherneho vyletu mezi vanocnimi svatky, dodal nam hodne energie.
Byli jsme s Ebetem na Lyse hore a podivejte se na tu nadheru.
Moc se mi chtelo poslat Ti to.
A jeste jedna zpravicka.
Memu tatkovi je 81 let.
Ted v lete byl rok, co umrela mamka.
Mel jeste aspon pejska, co meli s mamkou spolecne 12 let, na toho byl citove velice vazany.
Po mamcinem odchodu se ale u nej projevila take rakovina.Mesic pred temito vanocemi odesel take.
Byli jsme smutni a hlavne jsme videli, co to udelalo s tatkou.
Ale uz se zarekl, ze zadneho psa nechce.
Prvni pekinacek byl Dany I., toho meli 17 let, druhy byl Dany II, ten, co ted umrel-12 let.
My jsme to ale riskly (ja a moje dcery), jely do utulku ve Zline a vybraly pejska, ktery prichazel v uvahu.
Neni to nahoda, jmenoval se Dan II.
Je to dvoulety krizenec teriera.
Tusily jsme, ze se deda moc trapi, ale nechtel byt Daneckovi neverny, jak to rikal.
Dostal pejska od dcer pod stromecek (protoze od vnucek se prece jen bere vse trochu benevolentneji).
Vsadili jsme na to, ze deda je sice naoko tvrda slupka, ale uvnitr mekke a citlive srdicko.
Uz to nebudu prodluzovat.
Dnes z toho mame vsichni velkou radost.
Deda je stastny s pejskem, udelal by prvni posledni, my mame radost z dedy a taky ze jedna dusicka si zaslouzila, ze se ma moc dobre a ze jsme ji taky pomohli.
A Dan je zlaty pes, vraci nam to vsem svym psim zpusobem.
Neda mi to a posilam aspon 2 fotky.
Tak se mej moc krasne, posilam Ti moc vzpominek ode mne i Ebeta a oba doufame, ze se zase brzy potkame.
Tva
Taomi 11.01.2007
© Wahlgrenis
11.01.2007
