Článek o vykladačích karet a jasnovidcích
Milá Wahl,
Již delší dobu jsem „na cestě“.
Někdy méně, někdy více intenzivněji.
Snažím se zpomalit, přiblížit se k přírodě, žít svůj život tady a teď, vyrovnat se s určitými věcmi, naplnit sebe a své okolí láskou.
Velkým a neocenitelným pomocníkem jsou mi tvé stránky s tebou v první linii.
Taky proto vím, že je spousta dalších, kteří potřebují pomoci a žádají tě o tvou radu a z toho důvodu jsem ti ještě nenapsal e-mail.
Snažím se na všechno přijít sám.
Tentokrát mi to ale nedá.
Stači mi pouze krátká odpověď.
V sobotu ráno jsem otevřel magazín Práva a nalistoval článek o vykladačích karet, jasnovidcích atd.
Jediné, co jsem si přečetl, byl odstavec ve kterém budoucnost vykládá z karet jistá Markéta Vostrá.
Jaksi mám totiž pocit, že tvoje občanské křestní jméno je Markéta, proto mě tento článek zaujal a zaujala mě i její fotka a následně i její „věštba“.
Říkal jsem si „Hele, není to náhodou Wahl?“
Věštba, kterou jsem si přečetl, se v některých částech shodovala s tím, co tvrdíš zde na svých stránkách.
Proto jsem chvíli intenzivně přemýšlel, jestli to jsi ty nebo ne.
Indicie, které byly PRO:
poměrně výrazné oči (tvá fotka z dětství),
některé názory jako by ti z úst vypadly,
jméno Markéta (nevím, to jsem prostě tušil)
a PROTI:
vím, že nejsi pracovnice cirkusu a že pro tvé poslání není třeba obsazovat titulní stránky časopisů a křičet do světa, "haló, to jsem já!“, že jsi raději ukryta v anonymitě.
Potom jsem to jaksi vypustil a zabýval se svými všedními starostmi.
A v noci z neděle na pondělí se mi zdál sen.
Nic viditelného (pokud si dobře vzpomínám), pouze mi přišla informace „Ano, jsem to já!“ a já v tom snu věděl, že ta informace přišla od tebe.
Nic víc, nic míň.
Ráno mi to samozřejmě nedalo, byl jsem mile překvapený z toho, že jsi mě navštívila ve snu, bral jsem to jako další posun na své cestě, avšak červík pochybností hlodal, protože jsem si pořád říkal, že by ses přece nenechala jen tak vyfotit..
V práci jsem si na to vzpomněl a zadal do vyhledávače ono jméno a to co mi naskočilo na monitor mě totálně zmátlo, protože jsem si uvědomil, že tohle nemůžeš být ty.
Příliš sebestředné a příliš sebesama vyzdvihující stránky nemohou patřit pod tvůj rukopis.
Cítím zklamání, že tvá první návštěva v mých snech byla a stále pro mě je velmi demotivující.
Nebo jsi to ve snu nebyla ty, ale já cítil, věděl jsem, že to jsi ty.
Nebo prostě nemůžu věřit svým snům.
Nerozumím tomu, ty ano?
Děkuji a přeji ti mnoho dnů plných lásky a klidu.
Gericault 09.01.2007
Milý Gericaulte,
sny jsou někdy trochu jiné.
Taky jsem viděla ten článek.
Viděla, ano, to je to slovo, ale nečetla.
A ani číst nebudu.
Ale tohle opravdu nejsem já...
Je tady víc toho PROTI, do toho bych opravdu nešla.
To jste pochopil dobře.
A těch důvodů je víc - nejen ta fotografie v magazínu celostátního deníku.
(Je tam i vazba na kopírování těch mých horoskopů, ale to je řečeno jen jakoby pod čarou...)
Rozumím Tvému zklamání...
Nejspíš jsem měla reagovat touto cestou.
Jsem opravdu jiná.
A určitě bych v ruce neměla tarotové karty.
Wahlgrenis 09.01.2007
Wahl!
Tvoje super rychlá odpověď mi vyrazila dech.
Jsi opravdu neuvěřitelná.
Mockrát ti děkuji za odpověď a doufám, že už brzy se budu na podobné otázky ptát jenom svých ochránců a tobě budu posílat pouze dárky jako je tento, který přikládám.
Jde o mé vlastní foto.
Snad se neurazíš a nebudeš nadávat na to, že ti plním schránku a doufám, že ti udělá trošku radost.
Ještě jednou ti děkuji (i když stále nevím, kdo to byl v mém snu ale chápu, že už to asi nemám řešit) a těším se, až mi doopravdy někdy vstoupíš do mých snů.
Gericault 09.01.2007
Děkuji, fotka je nádherná...
I když za Tvé sny nemohu a těžko se tam dá jen tak vnutit.
Ale věřit si tomu můžeš...
W. 09.01.2007
Wahl,
že jsi mě uklidnila (i když červík pochybnosti mě pořád trošku straší) tak ti posílám další lehké mámení...
Růžové kvítky očima hmyzu...
Měj se fajn a už se těším až budu zase zítra listovat tvými stránkami.
Jsem rád, že jsem tě našel.
Gericault 09.01.2007
© Wahlgrenis
09.01.2007
