Pouze v dětech vidím smysl života
Drahá Wahlgrenis,
předem se omlouvám, že opět píšu, prosím, nezlob se na mě.....
Poslední dobou jsem upnutá jen na tvých stránkách.
Chci alespoň trochu pochopit svět, který nevidím, svět, který mi určitě ani není souzen poznat.
Poslední dny uvažuju nad svým životem, jestli žiji dobře, v pokoře, bojím se že ne !
Snažím se změnit a žít lépe, v souladu s přírodou, začala jsem tím, že už se skoro rok vracím ke stravě našich babiček...
To je asi to nejjednoduší, kde začít.
Začala jsem i kvůli tomu, aby ke mně chtělo miminko...
Zase jsem u toho miminka...
Pouze v dětech vidím smysl života, občas přemýšlím, co když nepřijde (nepřijdou) a nevím, jak bych dokázala žít.....
Měli jsme s přítelem složitou cestu, než jsme se navzájem sžili a našli konečně krásnou harmonii.
Wahlgrenis, měla bych ještě spoustu a spoustu otázek.
Vím, že máš hodně důležitých úkolů.
S láskou Daniela 9.12.2009
Milá Danielo,
přestože se na nic neptáš, mám pocit, že na některá slova čekáš.
Možná to budou právě tato, nevím.
Jídelníček našich babiček je dobrý směr, i když jistě cítíš, že to není úplně všechno.
Když už tady začneme, najednou se nabalují další a další aspekty života.
Je to návrat ke kořenům, směr, který je dnes obecně poměrně těžko akceptovatelný.
Změna stravy je výborná, pokud ale pojmeš tuto změnu jako startovací a nebudeš ji přijímat jako samospasitelnou.
Důležité je totiž také změnit způsob stravování, pojmout jakékoliv jídlo jako rituál, jako obřad, jako slavnost.
Ale základ je pořád u Tebe.
Ty jsi nejdůležitější.
Tvoje tělo bys měla přijmout a pochopit v něm největší dar, který jsi do života dostala.
Opravdu nic jiného, cennějšího a dlouhodobějšího k Tobě za života nedorazí.
Podle toho, jak moc si vážíš svého těla, tedy sama sebe, podle toho k Tobě přicházejí i odměny.
Pro někoho je tato myšlenka nepřijatelná, hodně lidí se sebou bojuje.
Ať už to jsou nekonečné diety nebo jen ten pocit, že se sama sobě nelíbíš.
Co jiné by se Ti mělo líbit, než Ty sama sobě?
Jiné tělo mít nebudeš, proto by ses měla co nejdřív s ním začít kamarádit a hledět si ho.
Ale to je velice složité téma.
Není to jen o diskusi před zrcadlem, uvědomění si vlastního pohledu do vlastních očí.
Jsou to další a další indicie, které k nám postupně přicházejí.
Změní se způsoby, jakými komunikujeme, najednou je pro nás důležité, aby to bylo z hlediska Univerza přijatelné.
Zcela plynule vulgární slova mizí, rysy zjemní, do tváře se nastěhuje úsměv.
Jakmile si člověk uvědomí sám sebe, zcela automaticky se zklidní.
Přestane sledovat nekonečné seriály v televizi, ale i kolem sebe v životě.
Dochází k výměně lidí, některá témata se začnou jevit jako zbytečná, nezajímavá, ztráta času.
Pak se také vyladí hladiny mysli.
Člověk přestane řešit neřešitelné, spousta věcí najednou jde jinudy.
Život se jeví krásnější, přijatelnější, úžasnější.
Barvy jsou barevnější, vůně voňavější, lidé kolem milejší.
Není to jenom o jídle.
Tento proces, který se u Tebe začíná, má velký význam.
Nejde jen o budoucí miminko.
Jde hlavně o Tebe.
Ty si totiž uvědomuješ sama sebe, Ty se najednou stáváš středem svého vesmíru.
Ne, nikdo jiný to není, nebyl a nebude.
Střed Tvého vesmíru jsi Ty...
Až tohle všechno zvládneš, zjistíš, že Ty jsi těch důležitých sto procent ve svém životě.
Miminko, které by k Tobě mělo přijít, přijde, neboj.
Ale bude to bonus navíc.
Nesmíš si připustit myšlenku, že je smyslem Tvého života.
Miminko je dar, který přichází v určitou chvíli, kterou si samo vybere.
Není to o Tvém rozhodnutí.
Ty se máš pouze naladit na život, na ten absolutní život sama se sebou.
Ne, není to složité, je to úžasné dobrodružství, položit se do tohoto proudu a nechávat se unášet.
Je to krása...
Neboj se, nestresuj se, jenom žij.
Wahlgrenis 09.12.2009
Drahá nejdražší Wahlgrenis,
chci ti poděkovat za tak krásnou a dlouhou odpověď.
Vůbec ale nevím, jak poděkovat ......
Jsi tak vzácný a vyjímečný člověk, že těžko volím slova, aby byla co nejvíc výstižná.
Tvé rady si beru k srdci a opravdu je vše tak, jak jsi napsala.
Z pář řádků poznáš vše ....
Moc si vážím toho, že sis našla čas na odpověď.
Ještě jednou děkuji.
Daniela 10.12.2009
Milá Wahlgrenis,
chtěla bych Ti moc poděkovat za to, co pro nás všechny děláš...
To, co jsi napsala Daniele, je dokonalé...
Říkala jsem si opakovaně, když jsem to četla, škoda, že mi něco podobného neřekla moje máma už před lety...
Přitom ty věci, o kterých píšeš, dávají dokonalý smysl, jsou vlastně tak samozřejmé, ano, tak by to mělo být...
Tak proč všichni tak tápeme a nevidíme to, co je zřejmé?
Wahl,
zdál se mi tento týden opravdu divný sen, stále na něj musím myslet a bojím se chodit spát, co zase bude v tom mém nočním kině....
Byla jsem ve svém pokoji a najednou ne snad slyším nebo vidím, ale VÍM, že se zvenčí do našeho domu dobývá nějaký neznámý muž.
Nevím, jestli se dobýval ve smyslu klepal (třeba že nám nešel zvonek), anebo spíš proto, že chtěl ublížit někomu vevnitř, ať už jakýmkoli způsobem...
Každopádně mi to připadlo jako druhá možnost.
Popadla mě hrozná panika, cítila jsem se jako zvířátko v kleci.
Dobýval se dveřmi, okny...
Najednou byl za dveřmi mého pokoje a já jsem myslela na to, že bych se měla asi rychle zamknout, ale setiny vteřiny rychle ubíhaly a už nebyl na nic čas, ten člověk měl nohu mezi dveřma mého pokoje a snažil se dostat dovnitř.
Oba jsme křičeli, nevím co...
On asi vzteky a aby mi nahnal ještě větší strach, já tím strachem.
Snažila jsem se nohama znemožnit, aby ty dveře ještě víc otevřel, stála jsem těsně za dveřma.
I rukama jsem se snažila ty dveře znovu zavřít, ale nešlo to...
On stále držel ty dveře a snažil se je otevřít, přitom bušil čelem do skla v těch dveřích a vůbec nic mu nebylo, netekla mu krev, nijak si tím sklem neublížil, zato tu skleněnou výplň jsem detailně viděla, jak se sype pryč a najednou tam už nebylo žádné sklo, žádná zábrana, a ten člověk měl obličej tak dvacet centimetrů od mého.
Pak vlezl dovnitř...
Snažila jsem se ho přesvědčit, že to nejsem já, koho on hledá...
Věděla jsem, že má na nohou a na prsou plíseň...
Normální tmavošedo-černou plíseň...
Přitom ten člověk nebyl nahý, prostě jsem to VĚDĚLA...
Snažila jsem se ho uklidnit, aby mi neublížil...
Pak jsem se probudila.
Wahl, nevím, proč se mi něco takového zdá...
Co to má znamenat, symbolizovat?
Vůbec nevím, jak si to mám vyložit....
Kdo je ten muž a proč se ke mně dobýval?
Chtěl mi ublížit, nebo to bylo opravdu nedorozumění?
Co ty pásy plísně na těle?
Proč mu to sklo neublížilo?
Víš, kdyby se mi ten sen zdál před lety, myslela bych si, že symbolizuje mého minulého partnera, který byl dominantní a zneužíval mě a nechtěl mě pustit ze vztahu...
Ale teď už je od něj asi od září snad (ťukám do dřeva) pokoj, už se od té doby neozval.
Předtím mě různými formami otravoval ještě dva a půl roku po rozchodu...
Má to být připomínka, že se ho stejně nikdy nezbavím?
Hannah 12.12.2009
Milá Hannah,
sny se dají zařadit do několika katerorií.
Tvůj sen má vazbu na Tvé prožitky, na Tvůj život.
Není pro Tebe ale žádnou hrozbou, spíše upomenutím na to strachy, kterými sis procházela.
I plíseň, kterou popisuješ, je jasným znamením - nedotýkat se!
Vnímáš na podvědomé rovině, že tady nebylo (není) něco dobře.
Sice jsi vazbu na minulého partnera přerušila, ale pořád mezi sebou nějaké energie máte.
Není to zcela čisté...
I když muž ve snu vypadal jinak, vnímáš obecně vlastnosti svého bývalého agresivního muže.
Živé obrazy naznačují, že příběh pro Tebe není dokončený.
Možná by pomohl odpouštěcí dopis.
Se sny se dá pracovat, neměla bys chodit spát se strachem.
Wahlgrenis,
moc Ti děkuji za odpověď.
Před spaním si teď dělám ochrannou bublinu, ve které spím... ten sen se od té doby neopakoval.
Ano, asi bych měla napsat odpouštěcí dopis, zkusím najít na Tvých stránkách informaci, jak přesně to udělat, myslím, že jsi o tom už psala, jenom to stále nemůžu najít.
Ano, jak jsi psala "nedotýkat se"...
Všechno fyzické mezi mnou a bývalým partnerem je už pryč, ale nějaké ty "neviditelné nitky" mezi námi bohužel asi stále jsou.
On mě stále má snahu kontaktovat, já mu na jeho zprávy neodpovídám a telefonáty nepřijímám, ale nijak ho to neodrazuje, jenom s tím vždy po menší pauze začne znovu.
Jinak se vůbec nestýkáme, je na druhém konci republiky, nemůžeme se náhodou potkat.
Ale co znamená čas a co znamená vzdálenost...
Vyhodila jsem všechno, co tu po něm zůstalo a co si nechtěl vzít, nemám tu snad od něj ani po něm nic, ale nekončí to...
Přitom už delší dobu, snad rok, má jinou partnerku, ale mně nedá pokoj...
A kdyby si aspoň hleděl jí - vím, že neustále kontaktuje i další ženy.
Jednu tak trochu "znám", ne snad osobně, ale z vyprávění různých osob.
Včera jsem silně přemýšlela nad tím, že bych ji měla před ním varovat... když si to představím na sobě, tak vím, že já bych to ocenila, kdyby mi někdo včas řekl: "děvče, pečlivě si rozmysli, co děláš, měj oči otevřené a uši nastražené, ten vztah není vůbec v pořádku"...
Ale může někdo někoho doopravdy varovat?
Vlastní zkušenost je nepřenosná.
A třeba se opravdu mají setkat a mají spolu něco řešit.
To, že bych ji varovala, by bylo asi páchání dobra, viď Wahlgrenis?
Zasahovala bych do něčeho, po čem mi nic není...
Jenom prostě doufám, že už žádné další dívce on neublíží... ale asi to není moje věc... nebo je??
Zkusím raději napsat ten odpouštěcí dopis, vymezím si na to čas, kdy mi do toho nikdo nebude zasahovat a zkusím to.
Z celého srdce odpustit a nechat to plavat... ten dopis, milá Wahlgrenis, mám pak asi někde mimo svůj dům spálit, Wahlgrenis?
Ráda bych udělala všechno pro to, aby mě už nechal jít....
Děkuji Ti.
Hannah 15.12.2009
© Wahlgrenis
12.12.2009
