Podivný návrat domů
Milá Wahlgrenis,
na našem pondělním setkání jsem říkala, že nedokážu rozšifrovat různé situace, které se mi stávají.
Ovšem náš dobrodružný návrat domů mě přiměl uvažovat o fatálnosti toho, co člověk podniká.
Cesta z Prahy rychlíkem Euro City byla příjemná.
Na nádraží v Brně nás ve 20.15 h. vyzvedl kamarádčin manžel Jarda a dál jsme měli pokračovat autem.
Po ujetí cca 100 m nám začaly zhasínat kontrolky na palubní desce, až jsme po pár metrech dojeli úplně.
Naštěstí Jarda za pomoci kolegy z práce vyměnil baterku
a u nejbližší benzínky také nesvítící žárovku u levého předního světla.
Po dalších cca 10 km jízdy nám opět u auta přestávala svítit světla, museli jsme zpomalit.
V kopci mezi lesy nás zastavila kolona aut.
Zjistili jsme, že došlo k čelní srážce dvou aut - pět lidí vážně zraněných.
Napadlo nás, jak málo stačilo - nemít poruchu na autě, jet normální rychlostí - mohli jsme být na jejich místě my.
Otočili jsme auto a oklikou se snažili dojet domů.
Zbývalo nám projet poslední dvě vesnice, ale elektrické obvody v autě se opět odporoučely
a my zůstali stát v neosvětleném autě, dešti a zimě na silnici.
Po delším čekání pro nás přijela kamarádčina sestra a na laně naše auto i s námi odtáhla.
Nakonec vše dopadlo dobře, dorazili jsme všichni v pořádku domů,
i když nechybělo málo a jeli jsme zpátky do Brna - naše statečná zachránkyně měla totiž včera termín porodu...
Tato příhoda je celá takový zvláštní zamotanec.
Nějakým způsobem oslovila a ovlivnila nás všechny zúčastněné,
ale myslím, že nejvíc Jardu - manžela Mileny - kterému se náš pondělní výlet do Prahy moc nezamlouval.
Po návratu domů, zdrcen nad havárií,
poprvé dlouze s Milenou debatoval o všech souvislostech a věcech mezi nebem a zemí, které do té doby nevnímal.
Začal si víc všímat.
Dnes v noci se vzbudil přesně ve chvíli, kdy jim v ložnici zhasla v solném svícnu svíčka a současně odbyla druhá hodina.
Dřív by to všechno spokojeně zaspal.
Teď je to pro něho námět na přemýšlení a to je dobře.
Já si včera vyměnila černou nit u kyvadla za bílou a znovu se pokusila zjistit,
jestli u nás doma nejsou nějaké zatoulané duše.
Levou ruku jsem měla položenou dlaní dolů a poprvé se mi stalo, že se mi na toto téma prstýnek rozhýbal.
Postupně jsem se ptala na všechny mrtvé členy rodiny,
počínaje dědečkem a k mému velkému překvapení mi kyvadlo kladně neodpovědělo
ani na moji babičku nebo mamku, které za života měly ke spirituálním věcem blízko,
ale silně reagovalo na mého otce.
Dotazováním jsem zjistila, že je u mě jako můj ochránce.
Jsem z toho v šoku, táta byl sice věřící katolík, ale tím u něho všechno nadpřirozené končilo.
Jako právník stál nohama pevně na zemi a převažovala u něho racionální stránka.
Tak trochu tomuto výsledku nevěřím.
Nezdá se mi, že by mi jen tak najednou kyvadlo začalo v mých osobních otázkách odpovídat pravdivě.
Mrzí mě, že jsem na otázku duchů v našem domě zapomněla při našem setkání.
Jsem moc ráda za Vaši vstřícnost a pochopení, už je mi lépe po duši.
Ale přece jenom jeden dotaz ještě mám.
Kde se vzal pseudonym "Wahlgrenis"?
To jméno působí velice mile a příjemně, jak jste k němu přišla?
Určitě nejsem sama, koho to zajímá.
Ale pochopím, když na tuto otázku neodpovíte.
Posílám moc pozdravů.
Marcela
Milá Marcelo,
Váš návrat z Prahy domů jen potvrdil to, co jsme zjistily.
Totiž, že nad Tebou je silná ochrana.
Vyšlo nám to přeci hned několikrát...
Jak sis ale všimla, cesta zpět nebyla ve Vaší moci.
Byly jste hlídané.
Auto nejelo, s tím jste nemohly nic dělat...
Děkujte za všechno to, co se stalo, jinak jste už tady také nemusely být, to je jisté...
Jsem ráda, že jste si vyměnila černou nit na svém "dotazovacím" prstýnku za bílou
a že jste nechala druhou ruku dlaní dolů.
Nechtěla jsem Vám to při našem setkání nijak vnucovat, ale když jste myslela...
Jsou to věci, které nedokážu vysvětlit, ale vidíte - fungují...
Možná jsme se měly potkat třeba jen proto, abyste tohle objevila
a mohla konečně navázat kontakt s jemnohmotným světem.
Vůbec se nedivím, že Vaším ochráncem je Váš otec, který byl za života silný katolík.
Myslím, že Vám hodně dlužil.
Ostatně odešel příliš brzy, určitě jste si toho moc říct nemohli.
Myslím, že víra za života člověka není ničím špatným, jestli jsi to myslela tak.
Jako právník musel určité věci řešit rozumově, ale to vůbec nevadí v tom, aby se nyní stal Vaším andělem strážným.
Je to jeho poslání, oceňte, že je s Vámi.
Jsem moc ráda, že kyvadlo s Vámi začalo komunikovat.
Věřím, že i s těmi otázkami si časem poradíte, takže z Vás budou vycházet naprosto přirozeně.
Jen je třeba, abyste se tohoto světa nebála a pokračovala nenásilně v dalším zkoumání.
Pokud už jste takhle "vyrostla", můžete s klidným svědomím pokračovat dál.
Mám z toho hroznou radost.
A co Jarda?
I ten postupně pochopí, že není jen do práce a z práce, že jsou ještě jiné věci...
To je taky moc dobře.
© Wahlgrenis
25.10.2004
