Zpověď
Když jsem se rozhodovala zřídit tyto stránky, měla jsem k tomu prosté důvody.
Přetlak informací a zkušeností s jemnohmotným světem.
Potřebovala jsem to někomu sdělit.
Někomu, kdo by se na mě nedíval jako na blázna...
(Kdybyste se totiž snažili zkoumat moji osobu, jistě bych byla dobrý materiál pro psychiatra nebo jako inspirace na román.)
Internet je k tomu velice vhodný.
Neodporuje, pokorně poslouchá a vlastně si všechno nechá líbit.
Tak se tyto stránky rozjely...
Nejprve postupně, nenápadně, potom se rychlost zvýšila.
I po vynucené pauze přes léto, kdy jsem si řešila nějaké osobní problémy.
Nepřipadám si nijak výjimečná.
Jsem jako Vy.
Se všemi těmi trápeními...
Jezdím metrem společně s Vámi.
Ale občas taky potřebuji být sama.
Ptala jsem se mockrát sama sebe (a nejen), jestli mám tuto cestu pojmout jako moje poslání a jít jen po ní.
Odpověď byla jasná - ještě není vhodná doba.
Proto to zatím funguje tak, jak to je.
Asi málokdo by pochopil, že tyto stránky vznikají vlastně tajně.
Nyní mám 3 dny dovolenou, takže mohu na pár dopisů, ke kterých bych se jinak nedostala, odpovědět.
Za normálních okolností stránky aktualizuji pouze hodně brzy ráno, mnohem dřív, než vzbudím děti do školy...
Každý jiný člověk v tu dobu ještě spí.
Vlastně ani nevím, proč Vám to teď tady píšu.
Snad abyste to věděli...
Nejsem skutečně celé dny u počítače a nečekám netrpělivě na Vaše řádky, i když by to jistě nemuselo být špatné.
Takhle mám ve schránce 1359 mailů a nevím, jak to všechno zvládnu.
Když tedy pošlu děti do školy, nejdu sice sázet topoly, ale odcházím do práce...
Pak se vracím, nakupuji, občas i vařím, uklízím a tak.
Prostě všechno jako normální ženská.
Taky někdy tapetuju, maluju, montuji nábytek, pokládám koberce, jak to přijde.
A už se těším na jaro, abych osázela svůj meditační prostor..
Nejsem rozhodně spasitel.
Vím jen, že určité věci fungují podle určitého řádu,
vnímám hlasy, které třeba druzí slyšet nemusí, registruji signály odjinud.
Používám pomůcky, které nikdo jiný nemá.
Ale neberu to jako výjimečnost.
Třeba to jednou bude jinak, třeba se skutečně spolu potkáme,
třeba společně vdechneme tu vesmírnou energii a pochopíme nepochopitelné.
V pondělí mi domů na pevnou linku volala nějaká paní.
Našla moje telefonní číslo v brožurce dvanáct let staré - Adresář lidových léčitelů.
Ptala se, jestli to ještě dělám a zajímala se, za jakých podmínek.
Nic není náhoda.
Geopatogenní zóny jsou jednou z mnoha oblastí, kterými se zabývám.
Domluvily jsme se na termínu.
Pochopila jsem, že všechno se děje podle určitého plánu.
Všechno má smysl.
Proto bych nechtěla, abyste se na mě zlobili.
Snažím se odpovídat, ale někdy je toho skutečně moc.
Někdy se také opravdu musí spát...
Děkuji Vám za všechny inspirativní nápady, které jste mi napsali, ať už přímo na stránky, nebo mailem.
Zatím to neumím vyřešit jinak.
Uvidíme, co přinese zítřejší den...
© Wahlgrenis
24.11.2004
