Bažant letěl vedle mého auta...
Milá Wahlgrenis,
vnitřní intuice mi říkala, abych napsal.
Moc se mi líbí Tvůj obrázek "Okamžik před zrodem".
Byl bych rád, kdybys mi pomohla objasnit následující příběh:
Před dvěma měsíci jsem jel autem.
Dost rychle.
Najednou vidím, jak kolem mě letí pták, velký pták - asi bažant.
Připadalo mi divné, jak polní pták může letět takovou rychlostí, jako já jedu.
Z ničeho nic mi blesklo hlavou - tak a teď to do mě "napálí".
Pták se přiblížil k bočnímu sklu Felicie, podíval se mi upřeně do očí, já do jeho očí,
pak mě předletěl, otočil se a v plné rychlosti se mi rozplácl o auto.
Sekundu jsem se modlil, ať mi neprorazí sklo, jeho dvoukilové tělo by mi v té rychlosti asi zlomilo vaz.
Sklo auta naštěstí vydrželo.
Jen já se lekl, strhl volat a skončil na poli.
Bůh mě ochraňoval.
Projel jsem plnou rychlostí mezi dvěma stromy, minul nějakou budku a skončil uprostřed pole s kukuřicí.
Na to, že jsem NEBYL připoután, se mi nic nestalo.
"Seškrábal" jsem z auta rozplácnutého bažanta a pokračoval v cestě.
Od té doby jezdím tak bezpečně, jak se jen dá, a samozřejmě vždy připoutaný.
Mohl jsem být už dva měsíce mrtvý, kdyby...
S návraty do minulých životů nemám zkušenosti.
Jednou jsem na sobě zkoušel autohypnózu.
Nebyl to hezký pocit.
Propadl jsem se v prostoru během sekundy snad o sto metrů.
Nesnáším volné pády.
Točila se mi hlava.
Raději to již nezkouším.
Moje kamarádka léčitelka mě varovala mě, ať si s regresemi nezačínám.
Ona sama se věnovala holotropnímu dýchání, přestože jí to působilo fyzickou bolest.
Tvrdila ale, že se vždy cítí duchovně očištěná.
Myslím, že mám silně vyvinutou intuici, dost s ní pracuji.
Minulý týden jsem si sedl do prázdné tramvaje.
Jediný člověk v ní jel.
A já "věděl", že je to revizor.
Sedl jsem si k němu - neměl jsem lístek - a on napřáhl ruku s odznakem a řekl: "kontrola jízdenek".
Začal jsem se děsně smát.
Když se ptal PROČ, tak jsem mu odpověděl: "ááále, nic, to byste nepochopil".
Vím, že vše má v životě nějaký význam a nic se neděje náhodou. Myslím...
David
Milý Davide,
ten bažant byl Tvůj ochránce.
Duše, andělé, nemusí být jen v podobě bytostí jemnohmotného světa, jak se obvykle podle traduje.
Zvířata jsou v mnohém hodně daleko, hlavně co se intuice a varování týče.
Píšeš, že jsi nebyl připoután.
Možná právě ten pohled do očí bažantovi, který tam v tu chvíli podle Tebe neměl co dělat,
Tvou rychlou jízdu poněkud zpomalil.
I když jeho let skončil tragicky, pro Tebe to bylo vítězství.
Varoval Tě a splnil své poslání.
Žil v poměru k délce lidského života určitě hodně krátce, ale svůj úkol splnil.
Je pravděpodobné, že se nyní už může narodit jako člověk.
A Ty víš, že připoutaný už jezdit nebudeš.
Každá taková zkušenost má obrovský význam, pokud nad ní nemávneš rukou.
To jsi ale neudělal.
Takže vlastně gratuluju.
S tím revizorem se jen prokázalo, že máš skutečně výbornou intuici.
Budeš určitě hodně empatický, chápeš druhé a dokážeš jim i v pravou chvíli pomoci.
Pro lidi ve Tvém okolí jsi jistě pokladem...
© Wahlgrenis
11.11.2004
Milá Wahlgrenis,
včera jsem objevila vaše stránky,
které se pro mne za těch cca 24 hodin staly malou "akašou".
Včera mne oslovila Vaše odpověď Otmaře a Majce,
dnes v aktualitách Vaše odpověď na nehodu s bažantem.
Něco podobného se mi stalo s autem přesně před 9 lety, kdy mi na dálnici bažant vlétl do chladiče.
Nic se tehdy nestalo... možná, aby mne varoval,
že do mne o 3 hodiny později narazí v Praze další auto.
Až mne z toho dnes zamrazilo, že jsem tehdy neděkovala, ale bažanta přivezla domů
a málem jsme ho s maminkou snědly.
Naštěstí byl plný broků...
Po přečtení Vaší další odpovědi mám zase pocit, že můj muž byl vlastně mým synem...
ale to už je asi sugesce.
Se srdečným pozdravem
Johana 11.11.2004
