Když květiny pláčou...
Dcera měla odnést do školy, jak to tak bývá, nějaké květiny na výzdobu.
Naše klívie, která už je na podobné stěhování zvyklá, šla jako první.
Ovšem protože chce být vzorná, přišla s tím, že musí odnést ještě nějakou.
Neměla jsem z toho příliš radost, protože dobře vím, jaký je její přístup k zeleni...
Navíc školní prostředí také není ideální pro intimní komunikaci se světem květin.
Ale ona už byla rozhodnutá.
Vybrala si poměrně vzrostlý gumovník z kuchyně.
Abych nebyla za tu zlou, připravila jsem jí ho pěkně do tašky.
Přitom jsem jaksi v duchu věřila, že se s květinou nevidím naposledy.
Odešla do školy a měla jistě pocit, že celkem bezpracně získá další plusové body.
V tomto věku se na to ještě hraje.
Ale odpoledne byla květina zpátky doma.
Divila jsem se tomu.
Prý cestou zvadla a už se nehodila do školního prostředí.
Všechny ostatní květiny, které děti donesly, prý byly vedle této reprezentativní.
Srdce mi v tu chvíli poskočilo.
Je úžasná!
Moje květina je úžasná!
Vyznala mi lásku!
Chvíli jsem se s ní myšlenkami laskala, omlouvala jsem dceru, že ji chtěla odnést.
"Nikdy tě už nikam nedám," říkala jsem jí.
Zvadlé lístky jsem ostříhala, dala jsem ji zpět na její místo a vnímala pohodu, která se kolem ní rozšířila.
Dnes je zase krásná a nikdo by nevěřil, co si prožila.
I květiny mají svoji duši a dokáží plakat, když je jim ubližováno.
Dokáží rozumět člověku, kterého mají rády,
A dokáží milovat.
Opravdu.
© Wahlgrenis
05.11.2004
Milá Walgrenis,
když jsem dnes pročítala dopisy od těch, kteří mají zkušenosti s květinami,
nevím, jestli mám psát o tom, jak jsem po jedné meditaci šla do OBI.
Tam téměř uvadaly narychlené narcisy a já si s nimi povídala.
Bylo mi jich líto, ale ony to braly sportovně, prostě to tak má být.
Splnily svůj úkol a docela mě uklidnily.
Pro ty, kdo naslouchají kytkám, stromům, chci poslat obrázek.
Je to duše břízy.
Třeba někoho osloví, potěší.
Ale to dávám tobě na zváženou.
Někteří ji považují za alergenický strom, ale ona má takovou sílu....
Ale to ti, kdo se stromy a kytkami komunikují, určitě vědí.
Za pár týdnu se začne probouzet.
Ať probudí to nejkrásnější, co probudit lze také v lidské mysli člověka, který kolem ní projde.
Eva L. 14.01.2006
