Jela jsem po dlouhé době v metru
Milá Wahlgrenis,
doufám, že sis pořádně odpočinula a nabrala sil.
Pomohlo Ti volno?
Vím, že Ti chodí moře mailů s žádostí, dotazy...
a můj popisek pro Tebe nebude nic nového "pod sluncem".
Uvědomila jsem si však, že tohle nemůžu nikomu ze svých blízkých říct.
Po delší době jsem dnes dopoledne jela metrem.
Když to jde, volím tramvaje, autobus a nohy.
Najednou jsem se začala nás lidi pozorně prohlížet
a najednou jsem viděla chodící (a občas myslící) loutky!
Přeběhl mi mráz po zádech, musela jsem si sednout a ještě teď ten pocit vnímám.
Jsme řízeni?
A máme možnost volby, že?
Díky Ti za vyslyšení a přeji krásný podzimní den.
Pavla
Pavlo,
dobíjí mě příroda a tu jsem si užila dostatečně.
Mně stačí málo.
Listy stromů byly krásně zbarvené, viděla jsem draky na obloze, krmila jsem labutě a pávy.
Bylo to moc fajn a navíc počasí jako na objednávku.
S tím metrem to dost dobře znám.
Jezdím tak někdy i dvakrát denně, taky bych raději volila jiný způsob dopravy...
Vypadá to tak, jak píšeš, ale ne každý se musí stát loutkou...
V metru to vyznívá o to hůř, protože tam je takových lidí víc.
Tohle je složité téma, moc se mi do toho nechce, ale naťukla jsi to přesně.
Přeji Ti pěkný den.
© Wahlgrenis
02.11.2004
