Když se ztratí klíče...
Radka se vrátila z basketu asi v sedm.
Něco snědla a začala se chystat do školy. Vtom zjistila, že nemá klíče.
Jistě tuhle situaci všichni dobře znáte. Vymění se zámek a jede se dál...
Nebyl by to opravdu takový problém,
kdyby u Radky neměli právě před měsícem instalováno to nejbezpečnější zamykání.
"Každý si mohl vyčíhat, že to jsou tvoje klíče, a zítra jsme vykradení,"
zhodnotil situaci otec rodiny.
"Přemýšlej, kdes je měla naposledy!"
Radka si byla jistá, že v šatně klíče ještě měla, ale pak nevěděla, jestli po nich sáhla.
Prostě okno.
Otec to nevydržel a jel se do tělocvičny osobně přesvědčit.
(Samozřejmě nic nenašel.)
Mezitím s maminkou Radky obvoláváme trenérku i kamarádky.
Je to ale takové chaotické: pokus - omyl - znova pokus - znova omyl...
Navrhuji následující postup:
Radka vypisuje na jednotlivé lístečky jména všech hráček, které byly na tréninku
a které tedy mohou mít s klíči cokoli společného.
Jana, Petra, Verča, Kedy, Kely, Linda, Lenka, Fifík, Dana, Helča, Dáša a Pája.
Beru kyvadlo a začínám se ptát (tedy po úvodním dovolení, jestli tady a teď je ta vhodná chvíle):
Opustily dnes klíče Radku naprosto nenávratně?
Ne - je odpověď od kyvadla.
Vrátí se k Radce?
Ano.
Jsou nyní v bezpečí?
Ano.
Má je u sebe některá z těchto dívek?
Ano.
Pak beru jeden lístek po druhém, než se kyvadlo zcela jednoznačně rozkýve nad jménem Jana.
"Ta nemá mobil," hlásí Radka a hledá číslo na pevnou linku.
Hovor trval jen chvilku.
Ano, vzala ty klíče domů, protože nevěděla, čí jsou.
Příště se chtěla všech zeptat.
Tak tatínek Radky nasedá ještě jedou do auta a míří k Janě.
Za pár minut je zpátky i s klíči...
© Wahlgrenis
20.10.2004
