Jak se vůbec mám?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
Jak se máte?
Přinesla poslední doba něco, co Vám udělalo velkou radost????
Petr
Odpověď: Milý Petře
díky za tu otázku.
Řeším tady tisíce Vašich problémů, ale jak se mám já - koho to zajímá?
Když se tak ohlédnu, není den, kdy bych neprožívala nějakou maximální radost.
Třeba včera:
Potkala jsem mladou maminku s kočárkem.
Připadala mi něčím tak jako svátečně naladěná.
To nešlo přehlédnout.
Musela jsem na to reagovat.
Nahlédnu do kočárku a vidím úplně nové, vylouplé miminko.
Pochválím a hned se ptám - vy jste na první vycházce?
Potvrdila mi to, usmívala se.
Chlapečkovi bylo právě krásných devět dní.
Narodil se císařským řezem, měl přes 4 kila.
Domů je pustili teprve včera.
Připadala mi šťastná, že může se mnou prohodit pár slov.
Normálně se asi úplně cizí člověk nezastaví...
Anebo kousek dál - pán se psem.
Byl to snad jezevčík, ale už hodně starý, prošedivělý, no jako ten pán.
Šli také tak majestátně a já viděla, jak to malé zvíře je rádo.
Na pána se obrátím a říkám: "Ten pes vás má strašně rád, víte to?"
Pokývá souhlasně hlavou a psík se na mě dívá překvapenýma očima.
Vidím ale, že by mi neublížil.
Skloním se k němu, abych ho pohladila.
Začne štěkat.
Majitel mě ale chlácholí, že takový je.
Vrtí radostí ocáskem, ale u toho štěká.
Kdyby mohl, promluvil by...
A tak to jde den po dni.
Někomu to může připadat malicherné anebo na hranici normálnosti.
Kdo se baví se psem?
Přesto to jsou okamžiky, přes které dostávám důkazy, že žiju správně.
že umím rozdávat radost a že to ani nebolí, ani nic nestojí.
Jen krásně hřeje u srdce.
Každý den je výzvou, v každé minutě se dá prožít něco krásného.
Stačí jen oči zvednout z toho šedivého chodníku trošku nahoru,
nemyslet na sebe, ale na druhé,
proniknout do jejich duší, usmívat se očima a dávat lásku.
Pořád dávejme lásku.
Potom se i vrací.
Tohle je prakticky zákon akce a reakce, odrazu a lomu, prakticky fyzika.
Tak takhle přesně se mám.
© Wahlgrenis
09.10.2004
Ahojky!
Teď jsem si přečetla tvůj článek o tom, jak se máš.
Máš pravdu, že pomáháš lidem okolo a málokdo se možná optá, co ty.
Proč ti ale píšu?
Chtěla jsem ti poděkovat za tebou popsaný pohled na svět.
Já totiž taky často koukám po malých dětech,
usmíváme se na sebe, nebo děláme ksiftíčky, mluvím ke psům
a říkala jsem si, jestli je to v tomhle světě normální.:-)
Mám moc ráda tyhle okamžiky a zastavení ve shonu a takové povrchnosti.
Je příjemné dát se do hovoru s cizím člověkem z nezvyklého důvodu.
Znám to, co popisuješ.
Přeju ti hezké dny a hodně příjemných setkání, které potěší srdíčko a dušičku.
Papa
Bab
Pěkné, i když deštivé ráno
radost není ve velkém autě, krásné vile, ale v maličkostech
- hezká písnička z rádia, úsměv neznámého na ulici,
ohýnky v očí milé, jiskřičky v očích dětí, vrabci v plotě,
prostě jsou to skoro přehlédnutelné maličkosti a chudý je ten,
kdo je propásne a nebo neumí vidět,
to je podle mě velký rozdíl mezi lidmi.
Ti kdož to neumí - mají smůlu.
Vaše poznámka o jednosměrnosti komunikace mě napadla už minule.
Jak vyrovnáváte ten přetlak,
Máte nějakou milou a spřízněnou duši, která zase poslouchá a hladí Vás????
Anebo jsou to tyto krásné drobnosti, co Vás dobíjejí energií???
Ale pokud si pročtu odpovědnu u Vás, je tam spousta vděčnosti, lásky a radosti - takže kde čerpat určitě je.
To asi patří k tomu co děláte, že se hrnou spíše dotazy než rady :-)))))
... Mějte veselý den
Petr
Otázka dobrá...
Energii možná čerpám trochu jinak, než jste zvyklý.
Funguje mi to.
A funguje myslím dost dobře.
Něco málo se dá mezi mými řádky vyčíst, nechci ale příliš prozrazovat.
W.
Již Cimrmani tvrdili, že nesmějí ani naznačovat :-))) dobrá
Myslím, že jsem něco takového zachytil
a třeba za dlouhých zimních večerů znovu pročtu texty a osvítí mě to ještě lépe.
Petr 09.10.2004
