Pardubický esoterický festival
V sobotu 2. října jsem krátce navštívila Pardubický esoterický festival.
Předběžně jsem se domluvila s hlavní organizátorskou na mé účasti zde v roce 2005,
a to s přednáškou a kontaktním stolečkem.
Uvnitř jsem šla najisto - za paní numeroložkou Dagmar Čapkovou, kterou jsem dosud znala pouze přes internet.
Jen jsem ukázala vizitku s mým jménem, hned věděla, kdo jsem.
Vyndala jsem trojklany a už jsme před sebou měly její životní cestu.
"Jsou úžasné," konstatovala nakonec.
S její dcerou, která se věnuje tarotu, jsem si nechala poradit, jak s nimi naložit a jestli vůbec mají přijít mezi lidi.
Tak tohle už vím...
Oběma moc děkuji.
Pak jsem si prošla prodejní část.
Začala jsem pohoupáním v indiánské síti, kterou bych doporučila každému.
Je ručně tkaná trpělivými indiánskými řemeslníky ve vesnicích Latinské Ameriky.
Je čistě bavlněné, pevné a příjemné na dotyk i pocitově, když v ní ležíte.
Sítě jsou jiné, než ty, co známe, které se spíš podobají zavěšené volejbalové síti.
To se nedá moc vyprávět, to by si měl každý zkusit.
Zaujal mě také pan Jiří Hruša z Pardubic s jeho "válečkem".
Nemá sice jméno, ale údajně dokáže zázraky.
Například rozpouští všechny negace v prostoru, ruší negativní vlivy a vibrace v rozsahu cca 10 km
a má dalších deset vynikajících vlastností.
Velikostně není delší než 10 cm, s průměrem kolem dvou cm.
Je z bambusu, dřeva nebo mosazi.
Uvnitř je zakódována "informace".
Jaká, to ví jen pan Hruša.
S tím jsem si docela rozuměla.
Probrala jsem s ním problémy jednoho rodinného domu u Velkých Popovic, kde se jeho obyvatelům těžce žije.
Důvodem je prokletí, které se dá ale také jeho válečkem zrušit...
Pak jsem si vyzkoušela kartičku asi 6 x 3 cm s červeným srdcem na jedné straně.
V něm je podle pana Hruši zakódována informace pro 21. století.
Dala jsme si ji na dlaň, pálila jako žhavý uhlík.
Naši rozmluvu sledoval pán s rukama založenýma na prsou.
Chtěla jsem mu kartičku také nechat vyzkoušet.
Nejdřív zásadně nechtěl, pak ne dal přemluvit, ale když dlaň otevřel, nic zvláštního necítil.
Pan Hruša se na tohoto člověka zadíval a pravil: "Máte v těle tři bloky."
Víc nic.
Byla jsem zvědáná.
"A já?" ptám se ho.
"Ty seš dobrá...," řekl mi jen.
U stolečku s knížkami a kartami jsem mluvila s panem Milošem Klinkerou z Českých Budějovic.
Nechala jsem mu prohlédnout moje trojklany.
Připadaly mu direktivní, násilné, bez naděje.
Taky názor.
Neberu mu ho.
V současné době prý uvažuje o kartách, které by mohly používat čtyřleté děti.
Zřejmě nepochopil, že já karty nevymýšlím, ale mám je ... odjinud.
Obešla jsem i jiné stolečky s kameny, svíčkami, vůněmi, pyramidami a virgulemi,
čaji a mastmi, spoustou literatury, také s nejrůznějšími přívěsky, prsteny, náramky a kabelami.
Zastavila jsem se i u stolku tří mladých lidí, k nimž se nikdo moc nehrnul.
Byli to www.vesmirni-lide.cz.
Už několik let dostávám (asi jako všichni) jejich maily o duchovní cestě lidí a poselstvích od mimozemšťanů.
Kdykoli jsem ale zpět reagovala, dostala jsem místo odpovědi jen chybové hlášení.
Musím přiznat, že v podstatě s nimi souhlasím, mám podobné zkušenosti.
Jen se mi nelíbí forma, jakou se snaží dostat mezi lidi.
To je příliš násilné a vnucující, možná až moc omezující,
což každý, kdo jejich informaci nechce, může pochopit jako omezování osobní svobody.
Člověk má právo na výběr informací, které chce přijímat.
I televize je poměrně fajn, když ji mohu kdykoli vypnout.
Tady to ale poněkud skřípe.
To jsem jim i řekla.
Také jsme mluvili o katastrofách poslední doby, jak příroda člověka varuje (sopky, sarančata, hurikány, povodně atd.).
Dostali jsme se až k útokům psů na lidi.
Psi vnímají budoucí nebezpečí, které jim hrozí ve formě čipů.
Rozumím, to je násilí.
Brání se proto předem.
Na to přeci nemá člověk právo...
Proč by měl zasahovat do těla živé bytosti?
Proč by jim měl něco strkat pod kůži?
S tím plně souhlasím.
Z festivalu jsem si odnesla řadu dalších dojmů.
Jistě je fajn, že se na jednom místě a v jednu chvíli schází tolik lidí,
ale zaregistrovala jsem i negativní signály a reakce.
Někdo by sem chodit vůbec nemusel.
Ale tohle si už nechám pro sebe.
© Wahlgrenis
05.10.2004
