Jak to že NĚKDY fungují karty?
Zase jsem byla v Pardubicích.
Tentokrát poměrně pracovně, ale chvilka na zastavení se také našla.
Řešíme s maminkou jeden zásadní problém, nechci ho tady konkretizovat.
Obě občas rozhodíme cikánské karty, tak nám přišlo nějak přirozené, že se na ten problém zeptáme.
Seděly jsme u jednoho stolu, každá jsme měla svůj balíček karet.
Otázka byla mezi námi jasně vyslovena a obě jsme v tu chvíli rozložily karty.
Z dvanácti obrázků, na kterých byl postaven výklad, jsme se v devíti shodly.
To je celých 75 procent, nebo taky - pokud chcete - tři čtvrtiny.
To není náhoda.
Když jsem "byla malá", nemohla jsem pochopit, jak to vůbec s těmi kartami je.
Jak to když se vyndají z balíčku, že potom se z nich dá něco vyčíst?
Vždyť jsem mohla klidně vyndat jiné...
Pak by i odpověď byla jiná.
Přemýšlela jsem.
Je to zvláštní, skoro nevysvětlitelné.
Ruka přeci nepřemýšlí a přitom vytáhne ty správné.
Nebo už při míchání se karty SAMY řadí tak, jak má vyznít odpověď?
Není to rozum, který vedl pohyb...
Je to podvědomí? Nebo co?
Každopádně to NĚCO bude, co prochází skrz člověka, který je tomu NĚČEMU přístupný.
Ne každému to funguje.
To je také otázka na úroveň různých kartářek.
Někdy skutečně pouhá touha "umět to" nestačí.
Projít školou, kde se dozvíte, co znamená červený svršek vedle zeleného esa...
To je obyčejné biflování.
A tady musí být něco navíc.
© Wahlgrenis
24.05.2004
