Přišli jste o mobil?
Že se dnes krade, to není nic nového.
Naopak člověk může mluvit o štěstí, když se večer vrátí se vším, s čím ráno odcházel.
Pak pan Baláž, pizzař z Pizzérie u stanice metra tramvaje Slavia, klidně mohl vyprávět, že mu v metru ukradli mobil.
Běžná věc, ne?
Ale měl štěstí...
Ten mobil totiž jel ze stanice Náměstí Míru na stanici Flora už bez majitele.
Ležel na prázdné sedačce a kdyby si ho nevšimla moje známá, byl by už skutečně ukradený.
Přišla se ke mně poradit. Byla to šedá Nokia, běžný typ.
Akce jsem se potom už ujala já.
První, co jsem udělala, chtěla jsem volat na čísla z adresáře:
Brácha. Mamka. Taťka. Ale nic.
Neměl už kredit.
Tak jsem volala ze svého.
Nikdo ale telefon nezvedal, anebo byl volaný účastník nedostupný.
Až po chvíli zavolal nešťastný majitel: "Máte zřejmě můj mobil..." řekl trochu rozpačitě.
Čekal, co se bude dít. Podmínky mohla klást jedině naše strana.
"Souhlasí to," zareagovala jsem.
Pak už jsme se jednoduše domluvili, kde a kdy mobil dostane zpátky.
Zajely jsme za ním, byl v práci.
Chlapec - mohlo mu být maximálně kolem pětadvaceti let - měl samozřejmě radost a byl i trochu v rozpacích.
Připadalo mi, že té situaci ani nevěří.
Tohle se přeci jenom nestává často...
Dostaly jsme do krabice pizzu, specialitu podniku, kterou přímo před námi nejen vyválel,
ale navíc se placka fantasticky prolétla vzduchem, s mnoha salty a kotrmelci,
jak to dokáže jen skutečný mistr, který prošel "školou" přímo v Itálii, nedaleko Milána.
To nám přitom stačil ještě vyprávět.
Měl fakt štěstí, vrátil se mu telefon.
Měl šťastný den!
Byl pátek 21. května.
© Wahlgrenis
23.05.2004
