Tak tady máme státní smutek!
Z vašich očí zmizely veselé plamínky, málokdo se dokáže lehce vyrovnat s takovou porážkou...
Uhýbavé pohledy, žádné úsměvy, žádný jásot, což až do včerejška bylo naprosto běžné.
Jak dlouho bude trvat, než se zase zvedneme? Co k tomu bude potřeba?
Věděla jsem, že hokej skončí v poměru 3:2.
Bylo mi jasné, že k rozhodující brance dojde až v prodloužení.
A když jsem se ptala, kdy DÁME tu rozhodující branku, odpověď nepřicházela.
Hokej skončil, jak všichni dobře víte. Kolaps, zklamání, slzy.
Teprve potom, pozdě v noci, se mi otevřely oči!
Vždyť jsi to už jednou psala... , přišla mi informace.
Tak proč se divíme?
© Wahlgrenis
06.05.2004
