Když přítel neskákal půl metru hore, přestala jsem být šťastná
Dobrý den paní Wahlgrenis
obracím se na Vás s tímto dopisem jako mnoho jiných žen a budu doufat, že mi odpovíte a potěšíte, poradíte.
Žiji v láskyplném vztahu.
Máme se s přítelem velmi rádi.
Naše láska je taková něžná...
Stala se nám ale věc.
Přítel si dává pozor, abychom neotěhotněli, že ještě není vhodný čas na početí miminka.
Já to respektuji, i když nám dávno není třicet.
Přesto jsem otěhotněla.
Oba jsme to moc nezvládli.
Tedy, kdyby byl přítel šťastný, byla bych také, ale bylo to takové rozpačité a právě ve chvíli, kdy jsme začali situaci rozebírat, miminko si to rozmyslelo.
Já se vůbec nedivím.
Naše znejistění bylo velké.
Bylo mi špatně.
Proč ty "pokusy - a následné odcházení miminka" musí protrpět tak bolestivě jen ženy?
Já zprvu šťastná byla, ale když přítel neskákal půl metru hore, přestala jsem být, bylo mi smutněji, i když přítel byl příjemný.
Ono je to tak, že situace je sice lásková, ale pracovní a bydlící možnosti jsou trochu náročnější.
Myslíte, že se to u nás zlepší?
Tedy, myslím to tak, jestli přítel bude vůbec chtít miminko?
A jestli k nám ještě to malé zavítá?
Když budu mít podporu v příteli, budu ráda, ale sama na miminko nechci být.
A přítel tomu početí stejně brání.
Nemusím být za každou cenu matka.
Ráda bych, aby to bylo na vlně lásky nás všech.
Děkuji za Váš čas a naději,
Ewa 06.03.2019
Milá Ewo,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Když se podíváme na situaci kolem Vás, jasné je, že duše miminka zaznamenala obrovské znejistění.
Byla tady nenávist, jako kdybyste proti tomu malinkému obrátili všechny nože, co je máte doma.
Původní plán té duše sice byl vstoupit k Vám do náruče lásky, ale v prvním okamžiku tady byla ta opravdová a velice čitelná nenávist, která duši miminka zastavila.
Ve své jednoznačné poloze se ukázala Vaše tvář, jako kdybyste odhalila masku, pod kterou jste se do té doby skrývala.
Ta duše uviděla všechno najednou jinak.
Přestože vstoupila s jasným plánem, najednou si svou cestu rozmyslela.
Nechtělo se jí do toho vstupovat.
To miminko si přálo jasný plán, jasné definice.
Otevřená náruč se rozplynula, nemůžeme se mu divit.
Ptáte se, proč ty "pokusy - a následné odcházení miminka" musí protrpět tak bolestivě jen ženy.
Celý život je o ženách, o jejich zkušenostech, prožitcích, o lekcích, do kterých se musí vstoupit, o konfrontacích z minulosti, ženy jsou u všech nejdůležitějších bodů v životě (zatímco muži "jen" vedou války, debatují o deficitu, vedou politické kampaně a řídí vesmírné lodě a silné stroje).
Smysl života je ale v teplé náruči ženy, v jejích životních zkouškách, kterými by nikdo jiný neprošel.
I příběhy z minulých životů, které jsem řešila, než se narodila mnohá miminka, se týkají prioritně žen.
Muž má být šťastný, že je mu dovoleno být tady vedle ženy, jako její opora, pomoc v těžkých chvílích a také jako důležitý prvek bezpečí.
Všechno to složité patří ženě, slzy, bolest, trápení...
Ale všechno má svůj význam.
Nemusíte se ptát, jestli Váš přítel někdy vůbec bude chtít miminko.
Takhle se otázka nepokládá.
Miminko vstoupí, až přijde jeho čas, přítele se na to ptát nepotřebuje.
Zatím ale jsou kolem Vás zmatky, zatím se mu do tohoto zvláštního prostoru nechce.
Ovšem tohle by se mělo vyladit, jako když se po bouřce rozjasní černá obloha.
Těhotenství i porod by měly proběhnout v pořádku, početí přirozenou cestou.
Porod vypadá krásný, jako by to bylo odněkud shora řízeno, a o Vás tady ani nešlo.
Vnímám energie holčičky.
© Wahlgrenis
11.03.2019
