Cítím se těhotná
Hezký den paní Wahlgrenis
před nějakou dobou jsem se vrátila z delší dovolené.
Ráda bych věděla, co mi říká moje tělo a seznámení, které jsem prožila, proto k Vám přicházím s dotazem.
Byla jsem u moře, od nás asi dva tisíce kilometrů.
Hned druhý den jsem se potkala s mužem, mladým, krásným, který stál se svým kamarádem před restaurací, kde oba pracují.
Ano, vím, jejich práce je i nahánět lidi do restaurací.
Standardem, větším, je pro tento národ – ženy, sex a cigarety.
Tento muž nekouří, krásně voní a téměř nepije.
Je velmi jiný.
Když se mě jeho kamarád ptal, odkud pocházím a já odpověděla z Čech, tak ten „můj" vyslovil moje jméno.
Že musím být tohoto jména.
Projelo mnou cosi zvláštního.
Byl to nakonec příjemný večer.
Povídali si a smáli, toť vše.
Ráno mi psal, že je to zvláštní, že měl o mně krásný sen.
Měla jsem husí kůži, neboť i já měla o něm sen.
Nádherný.
To, ale jak se chová, jaký je, se s tím snem vylučuje.
Cítím, že v dětství neprožil lásku rodičů, nikoho.
Je takový uzavřený do sebe, chladnějšího pohledu.
A je znát, že se s ženami miluje bez srdce.
Říkal mi, že žije z rozumu, že láska totiž může být jen jedna jediná a toto vše tedy nemůže být láska.
Proto nic ze srdce neprožívá.
Po několika dnech jsme spolu byli i jako muž a žena.
On ty city opravdu neumí dávat najevo.
Nevím, jestli by se změnil.
To se nedá přeci naučit, aby byl něžný, pozorný.
Píšu Vám a připadám si jako -náctiletá holka.
Nevím, zda má o mě zájem.
Chvíli mi to připadá že ano... říkal, že žije svůj život ve své hlavě daleko od lidí.
Já nevím, proč jsme se potkali, když jsme tak rozdílní.
Jeho oči mě natolik uhranuly, že jsem si pak nemohla pomoci.
Myslíte, že bychom mohli mít budoucnost?
Mně vadí to, že já odjedu a on si na chvilku a za chvilku najde jinou.
Proč by také ne, když nežije ze srdce, že?
Přeci srdce dává ty krásné „povely" - chci jen tu jednu, jedinou...
Cítím se těhotná.
Menstruace se nedostavila již deset dní.
Nic mě neděsí.
Vše beru tak, jak je.
Nevím, co to moje tělo dělá.
Jemu nic neříkám, protože vím, že nechce lásku – nezná ji.
Neví, co to je.
Jestli nejsem úplně ztracený případ, mohla byste mi prosím trochu pomoci, poradit?
Nejsem naivní, to ne.
Ta vnitřní síla a to seznámení i jiné okolnosti byly jako z filmu.
Jsem s nohama na zemi a nedělám si nároky na nic.
Příští rok by rád navštívil Prahu, Čechy, mě.
Rád by.
Chce dodělat školu během roku.
Já zatím nic neřeším.
Je možné nahlédnout do budoucna?
Mého, našeho...
Děkuji velmi za Váš čas a pomocnou ruku.
Krásný podzimní den.
Luna 21.10.2017
Milá Luno,
v dřívějších dobách byl takový zvyk, že se děti rodily po svatbě.
Často až svatební noc poprvé dovolila intimní sblížení mezi nevěstou a ženichem.
Dnes je tohle celé jinak.
U Vás mi připadá, že tady ten výsledek spojení dvou lidí už je zcela reálný, ale o svatbě se nemluví.
Láska tady snad ani nikdy nebyla.
Píšete sice o tom, že muž, kterého jste poznala 2000 km odtud, neví, jak má láska vůbec vypadat.
Přesto se mezi Vámi něco stalo, miminko ve Vašem bříšku je toho ostatně důkazem.
Teď už si nebudete hrát na romantičku, která se zamilovala, budete muset sundat své nasazené růžové brýle.
Komunikaci od svého "milého" nečekejte.
To, co se stalo, nebylo úplně o Vaší hlavní roli v životě, vstoupila jste do území, o kterém jste nevěděla, jestli sem vůbec smíte, jestli tady kromě Vás není ještě nějaká jiná žena...
On rozhodně dítě neplánoval, nepočítal s tím, že Vy budete matkou a on otec, ale stalo se.
Přestože se miminko neplánuje, najednou nás může jeho příchod překvapit.
I když už je možná reálné, pro muže tam někde daleko je to projekt, který se ho ani málo netýká.
Vy ale jako budoucí maminka budete muset přehodnotit mnohé ve svém životě.
Přestože se tohle zdá jako neprůchodné a nereálné, nad Vámi je vyšší ochrana.
Nejspíš všechno zvládnete.
Možná jste už do tohoto života vstupovala s tím, že miminko budete mít, ale bez tatínka.
© Wahlgrenis
23.10.2017
