Dostala jsem se teď do osidel strachu
Milá Wahlgrenis,
zdravím Tě a trošku doufám, že mi pomůžeš s mým problémem.
Vím, že na téma miminek bylo již na Tvých stránkách hodně napsáno.
Že děti přicházejí přirozenou cestou, i když lékaři tvrdí, že to není možné.
Že vše se děje, jak má. Že nemáme mít strach, protože když se bojíme, tak si to přitahujeme.
Ale já jsem se teď do osidel strachu dostala.
S bývalým partnerem jsme nemohli mít děti.
A po určité době jsme ani nemohli být spolu.
Naše cesty se rozdělily a oběma nám to pomohlo dostat se na tu svou cestu.
Pokud mohu mluvit za sebe, našla jsem své místo, našla jsem sebe, lásku k sobě i druhým.
Naučila jsem se žít přítomností.
A přišel nový partner, který mi vyhovuje ve všech směrech, kterého mám moc ráda, přesto dokáži být bez něj.
Společně si užíváme společné chvíle, ale dokážeme žít naplno, i když nejsme spolu.
Až donedávna jsem byla přesvědčen, že je to člověk, se kterým budu mít děti.
Vnitřně jsem cítila, že s ním to nebude problém.
Ale nedávno jsme se domluvili, že se pokusíme, aby miminko k nám přišlo.
A čím více času od tohoto rozhodnujtí plyne, tím začínám mít větší strach.
Že to naráz nepůjde.
Že miminko nepřijde.
Nebojím se, že bych zůstala sama, protože nikdo nám nepatří a člověk není nikdy sám.
Jen mi vadí, že jsem byla klidná a přesvědčená, že miminko k nám přijde a teď se mi v hlavě rozpíná strach a já nevím, jak na něj.
Cítím se tak ženou, jako nikdy dřív.
Jsem spokojená se sebou a mám ráda lidi okolo sebe.
Jen ...
Pokud najdeš čas a odpovíš mi, budu moc ráda, pokud ne, má to tak být.
Měj se krásně a přeji krásný víkend,
Karolína 10.06.2011
Milá Karolíno,
miminka přicházejí podle jistých plánů, které nemusíme chápat.
Znejistěna jste zbytečně.
S minulým partnerem jste si prošla náročnou fází, tam miminko přijít nemohlo.
Nyní jsou kolem Vás ale zcela jiné energie.
Práci byste potřebovala malinko rozvolnit, abyste nebyla tolik ve stresu.
Najednou se před Vámi otevírá jakoby brána do jiných světů.
Cesta je otevřená, miminko může přijít.
Nic tady nevadí.
Strach je opravdu zbytečný.
Každou vteřinu byste měla vnímat lásku, radost, pohodu...
Žádné násilí.
To je hodně důležité.
Znovu se vraťte do dětství, hrajte si jako malá, projděte se v kalužích, zpívejte si, najděte v lese mraveniště a chvíli pozorujte, co se tam děje.
Váš život se přelaďuje, minulost neplatí.
Měla byste se víc těšit...
Pořád, každý okamžik... na něco krásného!
Pokud se Vám podaří tuto vlnu následovat, mohla byste otěhotnět na podzim, snad v říjnu.
Jinak se jeví velice zajímavě i příští rok, hlavně květen.
© Wahlgrenis
10.06.2011
Milá Wahlgrenis,
moc Vám děkuji za odpověď a povzbuzení.
Právě jsem se vrátila od přítele a máte pravdu, s ním je to úplně o jiných energiích.
Když jsem s ním, nepochybuji o ničem, o tom, že miminko přijde, spolu s ním zažívám jednotu.
Žádný strach, žádný násilný proces.
Vše plyne jako potůček, jako když fouká vánek.
Máte pravdu i s prací.
Nastoupila jsem nedávno do nového zaměstnání a momentálně je to dost náročné.
Ale prvotní nápor pomine a už o prázdninách se těším, že se dostanu častěji do lesa, tančit a zpívat mezi stromy, chodit bosá v trávě.
Vaše krásná slova mi moc pomohla a dala naději.
A také mě zbavila strachu.
Ještě jednou za mě moc děkuji a přeji krásné dny.
Karolína 13.06.2011
Milá Wahlgrenis,
Vaše uklidnění, že je těhotenství možné, se ukázalo.
Začali jsme spolu s přítelem bydlet od listopadu.
Hned během prvního měsíce společného bydlení jsem otěhotněla.
Bohužel v šestém týdnu se miminko rozhodlo odejít.
Těšila jsem se na něj, i partner, jen spolu s partnerem jsme měli problém v soužití a často se dohadovali.
A miminku se toto určitě nelíbilo.
Odešlo.
Společný smutek nás s partnerem sblížil a spoustu věcí jsme si ujasnili.
Teď se oba snažíme dělat pro sebe i naše tělo to nejlepší, aby, až přijde vhodný čas, k nám miminko zase přišlo.
Ráda bych, abych Vám mohla po čase napsat radostnější zprávu a případně poslat i fotku miminka.
Mějte se krásně,
Karolína 26.01.2012
Milá Wahlgrenis,
myslela jsem, že Vám napíši po květnu lepší zprávu, nejenom, že těhotná nejsem...
Ale přítel se se mnou rozešel.
Vyrůstala jsem sama s dominantní maminkou, která chtěla všechno řídit a nikdy jsem nepoznala, jaké to je, vyrůstat v úplné rodině.
Přítel mi říkal, že tím nevím, jak se žije s tím druhým, jak se k sobě chovat a nedá se v tom být.
Změnila jsem práci, abych mohla bydlet s přítelem.
Odešla z rodného města.
Budovali jsme domov.
A chtěli jsme miminko.
Snažila jsem se žít v souladu se vším a rozdávat lásku.
Teď je všechno pryč.
Já momentálně vůbec nevím, jak dál.
Kam půjdu bydlet, co bude.
Jestli opravdu nejsem schopná vytvořit harmonický láskyplný vztah.
Před sebou vidím jen prázdno a nevím, jak ven.
Proč se všechno tak hezky rýsovalo a bylo jako z pohádky, a naráz se ten sen rozplynul.
Kde jsem prosím udělala chybu?
Proč mi byl vesmír nakloněn a teď není?
Cítím jen hroznou bolest a prázdnotu.
A vkrádají se mi myšlenky všechno skončit.
Vím, že to neudělám, protože zase někdy vyskytne slunce, které krásně svítí i teď, ale já ho nevnímám...
Proč se mi prosím nedaří žít s tím, co mohlo být dáno.
Můžu věřit, že někdy ještě budu schopna vytvořit vztah, mít děti, i když je mi už přes 30 let?
Cítím bolest, velikou a nevím, co s ní.
Omlouvám se, že píšu tak zmateně, vím, že jsem zralá na antidepresiva.
Ale ty nic neřeší.
Děkuji Vám a přeji hezký den,
Karolína 03.06.2012
Milá Wahlgrenis,
vím, že toho máte hodně, ale můžete mi prosím dát aspoň malinkatý návod, jak ze srdce pustit milovanou osobu.
Vím, nepatří mi a přeji štěstí.
Ale, tolik to bolí.
Prosím, jestli můžete aspoň pár řádků.
Děkuji,
Karolína 15.06.2012
