Syn se narodil se srdeční vadou
Milá Wahlgrenis,
objevila jsem vaše stránky nedávno.
Jsou úžasné.
Plno léčivých příběhů a osudů..
Každý máme svuj kříž a něco s sebou neseme.
I já toho mám na srdci mnoho nepochopeno..
Špatné vztahy se sourozenci..
První muž zemřel a zůstala jsem se synem sama.
Po dlouhém hledání nové lásky jsem zjistila, že musím do sebe..
A děly se věci...
Pak jsem potkala přítele, jsme spolu doposud.
Máme druhého syna Antonína.
Na toho bych se chtěla zeptat.
Narodil se se srdeční vadou a musel na operaci desátý den po narození.
Bylo to strašné období, porod a odloučení, strach o toho malého tvorečka..
Narodil se letos v červnu.
Proč se tohle stalo?
Děkuji za odpověd a přeju krásné uterý.
Nina 04.12.2012
Dobrý den Wahlgrenis,
zkusím vás oslovit ještě jednou.
Včera jsem Vám napsala, článek je sice na vašich stránkách.. ale neodpověděla jste.
Nevím, jak to u Vás chodí, ale sem tam na dotaz neodpovídáte.
Mužu se zeptat proč?
Přemýšlím, jestli jsem to nenapsala nějak špatně, ale to asi nebude ten duvod...
Budu moc vděčná, kdybyste si našla chviličku na pár trefných řádku do mého srdce.
Ještě jednou děkuji.
Nina 05.12.2012
Milá Nino,
všechno, co se v životě děje, je v pořádku.
Nemůžeme se dívat na určité situace a hodnotit je z pohledu, který se nám jeví jako ideální.
Nikdy neznáme celý příběh.
Nevíme, co přesně se řešilo v minulých životech, ale duše přicházejících miminek se nespletou.
Vždy si vyberou správnou maminku, správné místo, kde se mají narodit.
Váš syn se narodit potřeboval právě Vám.
Dlouho si duše tyto plány spřádala, potřebovala se dostat do Vaší blízkosti.
Potřebovala zažít Vaši lásku, vazbu s Vámi, žádné pochyby.
Srdce je místem, kudy láska prochází.
Nejspíš tady už v minulosti nebylo něco v pořádku.
Vnímám odmítnutí z Vaší strany, tehdy jste byli na partnerské rovině, neopětovala jste svou lásku tak, jak on to chtěl.
Dokonce jste pak dala přednost jinému muži.
A tento Váš přítel změnu ve Vašem chování neunesl.
Pořád Vás TOLIK miloval...
Jako jediný průchodný plán, aby mohl být ve Vaší blízkosti, se ukázalo narodit se Vám.
Na to se moc těšil.
Možná jste ještě za trvání těhotenství uvažovala o návratu do práce nebo o jiných aktivitách, kdy miminko nemělo být na prvním místě.
Tyto Vaše plány duše miminka sejmula a protože Vás potřebovala mít opravdu velice blízko, přišly zdravotní komplikace.
Operace srdce a další postupy ihned po porodu s plány duše absolutně ladily.
Takhle to teď vnímá v pořádku.
Má Vás blízko, můžete se maximálně užívat, došlo k tzv. "přilepení" Vás dvou.
Miminko je pro Vás - nebo by to aspoň tak chtělo - prioritou.
Čím více se od něho budete vzdalovat, tím se může stav komplikovat.
Ale absolutním odevzdáním se tomuto procesu byste mohla spustit vlnu zázraků...
Ptala jste se, proč neodpovídám na Váš dotaz, který jste VČERA zaslala.
Možná bych Vám odpověděla, kdybych večer nebyla na bubnování.
Tam chodím každé první úterý v měsíci...
Už podruhé tam byla maminka s holčičkou, postiženou holčičkou.
Je jiná.
Jmenuje se Viktorka, není jí rozumět, ale je nesmírně muzikální, má v sobě rytmus.
Chodí mezi námi, občas někomu plácne do bubnu, tleská, někdy se někoho potřebuje dotknout.
Když přišla ke mně, odložila jsem buben a začala jsem s ní tancovat.
Byla překvapená, že někdo začal "mluvit její řečí".
Užily jsme si tu chvilku obě...
Když jsem se na konci s její maminkou bavila, řekla mi, že do pěti let byla absolutní ležák.
Nikdo jim nedával žádné naděje na zlepšení, vlastně ji všichni odepsali.
Často se mě ženy, které by chtěly otěhotnět, ptají, jestli to jejich budoucí miminko bude zdravé.
A co když nebude?
Měli bychom více poslouchat hlas duše.
I dítě, které není z nějakého našeho hlediska úplně v pořádku, je vlastně úplně v pořádku.
Měli bychom otevřít náruč a více vnímat tyto děti, které nepředstavují zátěž, ale dar.
Byla jsem včera na bubnování, proto Vám odpovídám až teď.
© Wahlgrenis
05.12.2012
Wahlgrenis,
moc děkuji a taky se omlouvám za netrpělivost...
Sami na sebe čas nemáme a chceme to po tobě.
Uplně se stydím...
Mužu se ještě zeptat, zemřel mi manžel bylo mi 28 a jemu 40.
Byl to zvláštní charismatický člověk..
Rozešli jsme se tenkrát, protože měl problém s alkoholem.
Byl si vědom svého hendikepu, ale nedokázal s tím dlouhodobě nic dělat.
Velmi se zajímal o duchovno a tím mě i přitáhl do svého života.
Vždy říkával, že tam na mě bude čekat.
Je možné, že ta jeho duše je ted mým synem?
A taky není to jednoduché napsat...
Byla jsem po jeho smrti 2krát na itp.
Bylo to těžké období a moc je mi líto, že jsem to řešila takto.
Byla jsem sama ze synem a tatínkové to vždy vzdali..
Cítím, že bych to měla taky vyřešit, není to jen tak...
Ach jo...
Svoboda je velká zodpovědnost.
A k té holčičce Viky, pracovala jsem na ARU kde bylo neskutečně mnoho příběhu a rodinných tajemství a s tím spojených nemocí.
Seznámila jsem se z maminkou kluka, který onemocněl.
Byl upoután na lužko.
Jeho maminka se o něj neskutečně starala a dodávala mu naději.
Vždy když byl propuštěn do domácí péče, se jeho stav po jiných stránkách zlepšil.
Lékař léčí, láska uzdravuje...
Ještě jednou děkuji a moc se omlouvám za netrpělivost.
Nina 06.12.2012
