WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Druhé osudové setkání


Otázka:
Milá Wahlgrenis,
S velkým zaujetím jsem si pročetla tvé stránky od začátku až do konce a jsem z nich unešená.
Zamýšlela jsem se, že ti také napíši.
Jsem však tvor stydlivý a váhavý.
Na tvé stránky jsem dnes narazila poprvé a strávila jsem už u nich hodnou chvíli,
když ke mně přišla má dvouletá dcerka, abych si s ní taky už konečně pohrála.
Když jsem se vrátila k počítači s tím že ho vypnu, s údivem jsem zjistila, že je tam tvoje adresa, tvůj mail, přes celou obrazovku.
Když jsem ji vypnula, udělala se nová a nová a nová a tak ti tedy napíši můj příběh.
Možná stojí za zmínku, kdybych byla trapná, tak se moc omlouvám.

Od útlého dětství mě „pronásledovaly“ mé minulé životy.
Tehdy mi to přišlo děsivé až mrazivé.
Ačkoli jsem byla malá, s jistotou jsem věděla, o co jde.
Tak nějak jsem vycítila, že se rodičům svěřovat nemám.
A tak jsem to všechno sledovala ve svých vizích jako tichý spolupachatel.
Asi okolo 7. roku jsem měla vizi tak citově dramatickou, že se mnou zamávala na dlouhou dobu mého dalšího života.
Zažila jsem se v ní jako obyčejná dívka okolo 22 - 23 let, byla jsem si až neskutečně podobná.
Nevím, jaká byla doba, ale bylo to hodně, hodně dávno.
Bydlela jsem na samotě uprostřed lesů.
V obyčejném domku daný té době.
Tam si mě dovedl můj milý.
Žily jsme tam spokojeně a velmi vroucně jsme se milovali.
Ta láska byla tak nesmírně hluboká, že se mi vryla do paměti snad navěky.
Tolik jsem ji cítila, že jsem se v hloubi duše těšila, až mě potká v tomto životě.
Ale dlouho jsme se ze společného života netěšili, milého mi zabili v nějaké bitvě
a já zemřela žalem o dva roky později u nějakého mnicha.
Z tohoto života si vybavuji s naprostou přesností naprosto vše, vůně i jména,
ale nemohu si vybavit úsek, kdy ze žalu jdu pomstít milého, vejdu s koněm do hlubokého lesa a pak z něj vycházím.
Co se událo v lese, nevím.
Proč to ale píši, snad to má spojitost.
Já tohoto milého hledala celé ty životy a mám pocit, že jsem ho nenašla.
Až v tomto, ale… zase ta smůla.
V tomto životě jsem opravdovou lásku hledala, ale vždy jsem věděla, že to není ono,
a tak jsem se poměrně mladá provdala za chlapce, který byl hodný s tím, že mě něco tak krásného není souzeno.
Narodila se nám dcerka, ale manželství se rozpadlo.
V té době jsem však potkala mladého muže.
Byl o hodně mladší než já, proto se mi nechtělo věřit, že mám pocity jako tenkrát v minulém životě.
On to cítil stejně.
Byli jsme z toho oba vyplašení, ale nemohli jsme si pomoci.
Bylo to něco úžasného a neopakovatelného.
Něco nás k sobě nesmírně přitahovalo a začali jsme spolu žít.
Začala jsem mít však podivný pocit, který se mi čas od času zjevoval,
že budu mít druhé dítě, ale tatínka mu budu ukazovat jen z fotografií.
Ten pocit mě děsil a nechtěla jsem si ho připouštět, ale osudu neutečeme, a tak se stalo, co jsem viděla.
Opravdu jsem otěhotněla a porodila překrásnou holčičku, která je naplněná neskutečně zvláštním duchem.
Mám před ní pokoru a hlubokou lásku, jakou maminky mají mít, ale je tu něco i jiného velmi krásného, co z ní čiší už teď.
Její tatínek byl velmi pyšný a já a moje první dcerka s ním.
Radoval se však jen rok.
Tragicky zahynul při autonehodě.
Hodně jsme spolu mluvili o tom, co bude a on hodně hovořil o tom, že ví, že jeho cesta je krátká,
přesto vím, že to byl pro mě člověk, kterého nesmírně miluji a milovat budu, protože vím, že on na tom je stejně.
Vím, že zbytek života strávím sama bez muže, i když mi není ani 30 let.
Vím, že je tu často s námi, ale chci přeci jenom vědět, jestli už jsem se skutečně nezbláznila.
Mohla by ses mi prosím na něj podívat, třeba by mi skrze tebe něco řekl nebo vzkázal, co už nestačil,
protože se to utlo tak znenadání, že jsme se ani nerozloučili.
Moc ti děkuji.
Ahoj
Terinahoky 30.6.2005

Odpověď:
Milá Terinahoky,
je jasná jediná věc - nejsi blázen. Opravdu nejsi.
V tomto životě se se svým přítelem už nepotkáš, tedy ne v té fyzické podobě.
On ale zůstává pořád při Tobě, miluje Tě a Ty pro něho zůstaneš pořád tou mladou krásnou ženou.
Nebylo skutečně souzeno, abyste spolu prožili delší časové období.
Váš vztah byl násilně přerušen.
Ale určitě se potkáte ještě jednou, v dalším životě, ale k tomu seznámení dojde až v pozdějším věku.
Oba budete už starší, přesto se cit plně rozvine.
Vypadá to, že jste si byli souzeni...
Při tom prvním setkání zemřel v boji, tys ho šla pomstít.
Ptala ses, co se stalo v lese.
Tenkrát v tom lese ses rozhodla pro pomstu, věděla jsi, že tam v jedné jeskyni sídlí zvláštní skupina lidí.
Původně ses jim chtěla jen svěřit se svým trápením.
Byla tam jedna stará žena, k níž jsi měla důvěru.
Ta Ti poradila, že smrt se může oplatit jedině zase smrtí...
Byla jsi plná žalu, trápení a měla jsi zastřenou mysl, proto jsi všechny její rady do slova poslechla.
Není to důležité, koho a jak...
Ale z lesa jsi už odcházela plná "dobrého pocitu", že jsi udělala, co jsi udělat měla.
Jenomže jsou vyšší pravidla.
Ta zakazují jakkoli nakládat s životy druhých, ale to jsi nevěděla.
Proto jsi nemohla být odměněna delší krásným vztahem, proto potřebuješ ještě nějakou dobu zrát.
Se svým milým se ještě potkáš...
A kdybys zvládla komunikaci s jemnohmotným světem, mohla by sis sama zjistit, jak z této podivné pasti ven.
Takové zážitky se totiž zapisují do paměti nesmazatelně, na dlouho.
Minulost se nedá smazat, proto je dobré naučit se žít s čistým štítem, nikomu nedělat zlo.
Všechno se totiž obrací a mnohokrát násobí...
Budeš si muset na lásku ještě nějakou dobu počkat.
© Wahlgrenis 01.07.2005

Milá Wahlgrenis,
Tvá odpověď mi podlomila kolena.
Chtěla bych ti moc poděkovat.
Slova na to nestačí.
Jemnohmotný svět, jak ty říkáš, se mnou navazuje kontakt už od mého ranného dětství.
Jsem asi natvrdlá, ale jejich láska je neutuchající a stále to se mnou zkouší znova a znova.
Asi se mám skutečně naučit nové věci, které nejsou z materiálního světa.
Jedna moje kamarádka šamanka, je cizinka, řekla mi, že v sobě mám veliké vlohy na to,
abych lidi léčila či jim jinak pomohla.
Odpověděla jsem, že nevím kde začít.
Že lidem budu ráda pomáhat.
Řekla, že mě může naučit vidět určité věci, ale že to stejně v sobě mám, jen se mám otevřít a hlavně se nebát.
A tak jsem včera večer seděla u stolu vzala tužku a papír a nechala ruku volně plout po papíře.
Srdce mi bušilo jak o závod, když jsem zjistila, že se tužka pohybuje do tvaru písmen.
Cítila jsem však okolo sebe velikou lásku, takovou objímající.
Ten vzkaz pro mě zní:
Jsi dcerou „Boha“ jsi a budeš.
Neboj se, mi jsme ti co k tobě mluvíme.
Věř nám, lidský osud je nám blízký.
Milujeme Vás, vaše srdce, vaše slzy.
Vše co se odráží od Vás.
Je s tebou tvůj vyvolený cítí tě a ty cítíš jeho.
Dívá se a miluje.
Neboj se nejsi sama.
„LÁSKOU“ pomáháš k lepšímu světu.
Jsi kdo jsi.
Neboj se světla a lásky…
Podpis je veliké srdce a taková malá vlnka spirálová pod ním.

Poděkovala jsem a rozplakala nad tou láskou všude kolem mě.
Bylo to nádherné.
Nevím ale, kde začít.
Rozhodla jsem se, že zkusím „automatickou kresbu“.
Budu ráda, když ti budu moci napsat, když si s něčím nebudu vědět rady.
Já mám tolik otázek na okolnosti, které mě v životě potkaly.
Ale ty jsi první, která dokázala rozlousknout tak tvrdý oříšek (ohledně minulého života „co se stalo v lese“).
Moc ti děkuji za to, že vím, že se s mým „vyvoleným“ zase potkám a že budeme pokračovat tam, kde jsme museli přestat.
Děkuji že vím, že je tu se mnou, i když to cítím.
Jsem ráda, že nezapomněl a že mě v mém životě bude oporou, i když v jiném světě přesto tak strašně blízko.
A ještě něco, když jsem dopsala vzkaz pro mě, tak jemně mi něco uvnitř dušičky říkalo:
„a až zítra zapneš počítač, bude tam odpověď od Wahlgrenis, na který tak toužebně čekáš."
Ještě jednou díky.
Terinahoky 2.7.2005

Milá Wahlgrenis,
měla bych ještě jednu otázku ohledně svého minulého života.
Když jsi mi napsala, že jsem "v tom lese" potkala skupinu lidí, kterou vedla jedna stará žena.
Vzpomněla jsem si na tu skupinu lidí, na ty pocity, které jsem měla
a pak se mi najednou vybavila maminka mého zemřelého partnera z tohoto života.
On měl početnou rodinu, několik sourozenců, otce a "matku".
Ta rodina mi ale něčím připadala jiná, zvláštní, divná....
Necítila jsem se v jejich přítomnosti vůbec dobře.
Dokonce jsem několikrát musela doslova utéct z jejich dosahu, abych se mohla nadechnout.
Nikdo z nich není zlý, ale přijde mi, že je tam něco "špatně".
Ta maminka celou tu rodinu jakoby vede.
Vždy když tam přijedu na návštěvu, zpočátku je vše v pořádku,
ale po nějaké době mám z její strany pocit rivality, ale vůbec nechápu proč.
Často jsem si v duchu říkala, že museli být v minulém životě nějaká sekta, či lidé,
které něco velmi spojuje, ale něco negativního.
Napadlo mě, že oni mohou být ti lidé, co jsem potkala, a matka je ta žena, co mi tak špatně poradila,
protože ona je jakoby hodná, ale někde hluboko v sobě nosí podivné zlo, které se potichu plíží celou tou rodinou.
Můj partner byl jiný (její syn), měla jsem ho ráda (a mám) za čistotu jeho ducha, za upřímnost a lásku, kterou mi dával.
Prostě jako by byl z mého světa, ne z jejich.
Často byl ze své rodiny nešťastný ve smyslu charakteru a čistoty ducha, jinak je měl samozřejmě moc rád.
Prosím tě, jestli budeš mít chuť a čas podívat se, jestli jsem se trefila, budu ti moc vděčná,
alespoň bych pochopila, proč mi vždy bylo (a je) tak zle a mohla bych jim třeba i nějak pomoci
(i když si myslím, že nemám šanci, to zlo cítím jako velmi dávné a děsivé a přichází od maminky).
Moc ti děkuji, že jsi.
Že ti mohu napsat a podělit se s tebou o své pocity.
A také si velmi si vážím tvých rad.
Myslím, že hodně lidem dodáváš odvahu do života, tak jako mně.
Díky Terinahoky 3.7.2005

Milá Terinahoky,
s tím lesem je spojena spousta otazníků.
Byla jsi odhodlána uskutečnit tu pomstu hodně rychle, už aby to bylo za Tebou.
Nebyl tam žádný alkohol ani nic, co by Tě mělo nějak ve Tvém skutku podpořit.
Hořely tam ohně a byl tam mladý muž, skoro ještě chlapec, větší dítě.
Brečela jsi, protože to bylo na Tebe příliš silné, ale pak se to stalo
a podle všech přítomných jsi snad i pochopila, že to byla nejlepší cesta...
V tom lese jako by ani nebyly žádné boží síly, žádná čistota.
Ale jako záblesk Ti hlavou projelo, že to nebylo dobré.
Boží oko se na Tebe podívalo, možná jsi věděla, že Ti bude ještě nastaveno zrcadlo.
Ale to jsi v tu chvíli neřešila.
Všichni ti lidé Tě ubezpečovali v tom, že jsi udělala to nejlepší, co jsi mohla.
Andělé a všichni ochránci od Tebe poodešli.
Bloudila jsi nějaký čas světem, nerozuměla jsi tomu, co se kolem Tebe dělo.
Jen jsi tušila, že příští život je naděje.
Ale nic nelze definitivně smazat.
Ptala ses na jistou ženu z Tvého současného života.
Ano, dalo by se s určitostí na 90 % potvrdit, že je to ta z toho lesa.
Všechny její plány, na kterých kdy pracovala, byly bez pevných základů.
Oheň ji stále fascinuje.
Už v minulosti byla fixovaná na majetek, bohatství a moc.
Proto ji také potkávají nejrůznější nemoci...
Chce spolupracovat s druhými lidmi, ale jen pod jednou záminkou,
aby si je mohla podřídit, aby poslouchali.
Nedokáže sama nikoho milovat, je příliš zaměřená na sebe a své projekty.
Ona také prochází složitou karmou, je toho na ní nabaleno hodně.
Zatím ale nemá dost sil, aby se nad všechny ty problémy dokázala povznést.
W. 4.7.2005

Milá Wahlgrenis,
Děkuji ti za tvoji odpověď a za čas strávený nad mým „případem“.
Včera mě poprosila kamarádka, abych pomohla jejímu synovi, který má těžké psychické problémy.
Je mu teprve 9 let.
Z nějakého důvodu má chlapeček ke mě důvěru a má mě rád, i když se moc často nevídáme.
Poprosila mě, abych mu nějak pomohla.
Řekla jsem, že jediné co mohu udělat, že se na něj pokusím napojit a uklidnit ho,
dodat mu síly na další těžký den, který ho čeká.
Vůbec nevím, kde jsem vzala odvahu jí to říci, protože jsem to nikdy nedělala a ani jsem nevěděla jak.
Jenom jsem věděla, že se oba trápí a že jim chci moc pomoci a trochu jim tu těžkou cestu ulehčit.
A tak jsem to večer zkusila.
Napojila se na chlapečka a zažila moc krásný pocit.
Věděla jsem, že mu ta moje světelná energie pomáhá.
Byla jsem u něj a on to věděl.
I když spal.
Také jsem v tomto stavu uviděla svého zemřelého přítele,
jen tak tam stál a s úsměvem na rtech pozoroval co se děje (jako by na mě dohlížel).
Druhý den mi volala nadšená maminka, že syn po dlouhé době nejeví známky nemoci,
je vyrovnaný a klidný a hraje si jako každé dítě v jeho věku.
Měla jsem ohromnou radost, protože jestli jsem za to mohla opravdu já, tak stačí tak strašně málo,
abychom pomohli komukoli z nás, až mě z toho mrazí po celém těle.
Stačí jen rozdávat lásku a hlavně se nebát.
Vím, že mi k tomu pomohl i náš rozhovor, i když jsme se nikdy neviděly,
a tvoje stránky, bez kterých by se nedal uskutečnit.
Poznala jsem díky tomu sama sebe.
A díky tomu vím, jaká je moje cesta.
Děkuji ti ještě jednou.
S láskou
Terinahoky 05.07.2005


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.