WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Sen, ve kterém jsi byla ty


Ahojky Wahl ........
Nevím, jestli je to důležité, ale občas si říkám, že co kdyby..
Byl to sen, ve kterým jsi byla Ty..
Ono je taky možný, že to byla jen reakce mozku na to, že jsem chodila tou dobou na Tvé stránky často a že jsem byla plná nových dojmů.
Byl to jeden z těch snů, co zanechají v člověku zvláštní pocit..
Už je to nějaký čas, pocit zmizel, už je ten sen skoro zapomenut..
Přesto Ti ho povím, když už jsem se odhodlala Ti napsat..
Tenkrát jsem si ho napsala, teda napsala jsem ho kamarádovi na icq, takže jen zkopíruju..
Měla jsem teď nad ránem dost nepříjemný sen, tak jsem vstala, abych ho napsala..
A tím se ho zbavila..
Je třičtvrtě na šest, jsem zvědavá, kdy to dopíšu..
Vzbudila jsem se z něj a jsem ráda..
Zdálo se mi, že jsem šla k tý léčitelce, zbavit se toho, co mě tíží z minulosti..
Vzala si k sobě kromě mě ještě jednu ženu, no jako u doktora si vždycky u nás zvou pacienty po dvou..
Pochopila jsem z toho, že jsem ji nejspíš kontaktovala nějakým dopisem a na základě toho se rozhodla nás vybrat..
Říkala, že čím víc toho člověk v dopise napíše, tím víc se o něm dozví, než kdyby napsal jen jednu větu že prosí o pomoc.
A pak nám dala sedm nebo devět otázek, kde jsme měly odpovídat, že prý, aby se snáz dostala do období, které bylo pro nás tak kritické..
Na konci proběhlo vyhodnocení a obě jsme držely v ruce nějakou minci, na které se pak objevil letopočet..
Vyšlo nám to hodně podobně, snad jen o rok vedle, byl to konec osmnáctýho nebo devatenáctýho století..
Řeč byla o francouzské revoluci a že to bylo v tom období a já jim na to řekla, že dějepis je moje slabá stránka a že jako vůbec netuším už, kdy byla a co se v ní dělo, že teda těžko jim o tom něco povím.
No a potom že se na mě napojí..
Vlasntě nejdřív nás oslovila jako vražedkyně a hned vysvětlila, že všechny takovéhle problémy v současnosti má na svědomí, že jsme v jednom z životů byly vražedkyně, tak vyvolává jen ty..
No, takže šla se na mě napojit..
Měla jsem jít za dveře a ona mluvila a pak mě začla volat jako tu vražedkyni..
Já za těmi dveřmi byla dost skeptická, pochybovala jsem, že by se takový experiment mohl povést, a najednou jsem se cítila, jakoby být ovládána pocity, které nejsou moje, cítila jsem se napůl šíleně, zoufale a chtělo se mi brečet.. byla to ta vražedkyně, ale někde tam uvnitř jsem byla i já, utlačená, a jen pozorovala v tichosti, co se to se mnou děje..
Vešla jsem teda na to zavolání a měla jsem pocit, že nic nevidím, že jsem slepá..
Tuším jsem se i potácela..
Léčitelka mi řekla, ať se postavím na židli..
Jako by se mnou vedla soud..
Chtěla asi se mnou rozebrat, proč jsem zabila a koho a takový ty věci, ale nějak jsme se k tomu nedostaly..
Vím jen, že tam měl hrát nějakou roli šátek.. a to růžovej..
Jak tak mluvila, tak najednou jako bych začla bojovat zas já s tou bývalou identitou a jakoby se do mě znovu vkrádaly pochyby, že to celé je šílenost a že to nemůže být pravda, no a nakonec jsem se zas cítila být paní svýho těla a plně při vědomí..
Chtěla po mně zrovna nějakou odpověď a já zas na okamžik bojovala s minulostí
a celá jsem se na tý židli nekontrolovaně rozkývala, úplně jsem se prohýbala až do nenormálního úhlu, až jsem z ní nakonec sjela na zem a při vědomí jí řekla, že tohle nevyjde, že jsem to zas já.. a léčitelka na to, že holt občas se jí to stává, že se tohle nepodaří, i když se to stává jen zřídka.. omlouvala jsem se za čas, který se mnou ztratila, ale ona jako že nic se neděje.. do toho jsem cítila, že se mě zas na okamžik zmocňuje ta vražedkyně, její pocity.. lekla jsem se toho a hned jsem to zaplašila..
říkala jsem si, že byla chyba tu minulost volat a že jsem sem neměla vůbec chodit..
a chtěla jsem po léčitelce, aby mě aspoň teda vrátila do původního stavu, když už se to nepovedlo.. a ona na to, že to je normální, že uvádí do původního stavu v takových případech, a šly jsme zas všechny tři do původního pokoje, kde byl úvodní rozhovor, a tam šlo o to během nějakýho jakoby rituálu, abych na všechno zas zapomněla, co se tam u ní dělo.. a já se upřímně snažila zapomenout.. no pak jsem šla domů a zas se mě to začlo zmocňovat.. a během toho moje vědomí jí říkalo, ať mi dá pokoj, že nechci, no byl to boj.. pak byl večer a šla jsem spát.. nemohla jsem usnout.. a bylo to ještě horší.. zas se mě její pocity chtěly zmocnit a jako by jsem s ní v hlavě diskutovala a vyháněla jsem ji, ale ona se nějak nechtěla nechat.. chtělo se mi psát básně, a už jsem málem i vstala, ale cítila jsem že to nejsou moje básně, ale její, tak jsem jí za to akorát zas vynadala a chtěla se toho zbavit, no byla neodbytná.. a tak jsem v posteli bojovala sama se sebou, nebo spíš s ní, s tou vražedkyní, kterou jsem byla v minulosti.. a i když jsem moc chtěla, nemohla jsem se jí zbavit.. moc jsem litovala toho, že jsem za léčitelkou šla..
že jsem si nedala pokoj.. trpěla jsem tím..
no a do toho jsem se probudila, teda už v reálu..
a zas po dlouhé době jsem zažila ten ulevující pocit "tak on to byl jen sen? no toto.. připadalo mi to jak realita..
ještě že to jen sen.." a z koutku oka se uvolnila slza, co tam čekala ještě během snu.. uf tak jsem se vykecala a zkusím jít znova spát.. napsání mi trvalo jen nějakejch 20 minut, to jde :-) snad už budu mít pokoj..
Doufám že Tě tím moc neotravuju, je to vážně hodně dlouhé.
Myslíš že bys pro mě ztratila pár slůvek komentáře k tomu snu?
Stačilo by jen první věc, co Tě napadla při čtení - mohl to být jen výplod mé fantazie?
Díky moc :-) a nezlob se, opravdu nerada někoho obtěžuju.
Hranostaj 27.08.2008

© Wahlgrenis 27.08.2008

© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.