Zdálo se mi, že se shledáme
Milá Wahlgrenis,
dnes v noci jsem měla velmi živý sen.
Seděla jsem u PC a najednou mi začaly přicházet zprávy od Tebe.
Nepamatuji si již bohužel jejich přesné znění, ale byly ve smyslu, že budeš v blízké budoucnosti nablízku (že bys cestovala do P.??), že mám před sebou spoustu učení a že se určitě brzy shledáme.
Musím přiznat, že jsem se samou trémou rozklepala a jen se mi hlavou honilo, jak je tohle možné.
No a pak se probudila dcerka a chtěla nakojit.
A bylo po snění...
Nevím, nakolik sny zobrazují přání člověka a nakolik budoucnost, ale bylo to strašně moc reálné.
Moc ráda bych jela na Víkend v Jižních Čechách, ale díky kojení dcerky je to pro mě zatím nerealizovatelné.
Snad budeš opravdu v blízké budoucnosti pořádat nějaký seminář v blízkosti Pardubic a nebo se dcerka "osamostatní".
Na Tvých stránkách nacházím strašně moc moudra a odpovědí na spoustu otázek, které se mi honí hlavou.
Ale na jednu se Tě přeci jen zkusím zeptat.
Snad mi odpovíš...
Je možné, že dcerka je miminko, které se mi narodilo před 14 lety a umřelo, aniž bych ho viděla?
Byla to jednovaječná dvojčata...
Byla jsem od samého začátku těhotenství přesvědčená, že budu mít jen jedno miminko (chlapečka) a i když se potom ukázalo, že čekám miminka dvě, stejně mě mé přesvědčení neopustilo.
Rodila jsem císařským řezem a miminko třetí den umřelo.
Věděla jsem přesně kdy.
Přišlo se se mnou v noci rozloučit.
A mě nikdy nenapadlo po něm truchlit, jako kdybych věděla, že se jednou stejně setkáme...
Je to možné??
Nebo si to jen namlouvám a setkání mě ještě čeká...
Na její zdravíčko jsem se Tě zkusila zeptat v diskusi o zdraví, tak si ještě dva měsíce počkám.
Dřív jsem o těchto věcech tak nepřemýšlela.
Až Tvoje stránky mi některé dávno zapomenuté vzpomínky vytáhly na povrch.
Udělala jsem si vzorec osudu podle Camily Karolinss.
Když jsem viděla výsledek, tak jsem začala přemýšlet, že by bylo nejlepší změnit totožnost včetně data narození (29.).
Ve spojení s mým jménem je to opravdu „osudový vzorec“.
Ale asi jsem si jej za své minulé skutky zasloužila a tento život si zkrátka musím „odžít“.
Tuším, že ta změna by bylo krátkozraké řešení a ani se mi do ní nechce...
Wahl, děkuji Ti moc za Tvé nádherné stránky plné moudrosti a pochopení a přeji Ti moc a moc sluníčkových dní...
Leni 01.03.2006
Milá Leni,
Tvůj sen, který popisuješ v úvodu mailu, nebyl vůbec mimo realitu.
Budu v P., dokonce v blízké době, myslím, že se potkat můžeme...
Miminko, které se Ti narodilo a zemřelo bez jakékoli Tvé lítosti, se Ti skutečně narodilo teď.
Jeho doba tenkrát ještě nebyla dostatečně zralá.
Vědělo, že se Ti má narodit, dokonce tam byla i vazba na sourozence, ale jeho příchod na svět byl předčasný.
Tys to podvědomě věděla, proto jsi byla tak v klidu.
Nyní je konečně u Tebe a může si všechno, o co by se jinak musela dělit s bratříčkem, čerpat jen pro sebe.
Ke vzorci osudu paní Camily Karolinss jsem se už vyjadřovala.
Její teorie obchází karmickou zátěž, neřeší další vývoj duše, tvrdí jen, že se můžeme mít díky změně jména lépe.
Co bude potom, neřeší.
Myslím, že jména získáváme také s jistým plánem vyšších sil.
Nemůžeme dělat něco, k čemu nemáme oprávnění.
A změna jména do této kategorie určitě patří.
© Wahlgrenis
01.03.2006
Ahoj Wahlgrenis.
Ještě že jsem seděla, když mi na mobil přišla zprávička, že jsi mi odpověděla
Úplně se mi rozklepaly nohy...
Jsem šťastná, že se pro mě našla ve Tvém čase volná chvilička.
Znamená to pro mou osůbku strašně moc.
Je až neuvěřitelné, jak se Tvé horoskopy plní....
Měla jsem poznat člověka, který mne může mnohé naučit....vůbec nepochybuji o tom, kdo to je!
A zároveň mne nabádáš, že nemám zapomenout, že už něco umím sama.
A zdravíčko?
No, trošku jsem nedávala pozor.... a tak dobře mi není.
Strašně moc se těším na naše setkání.
Krásný sluníčkový den Ti přeje
© Wahlgrenis
06.03.2006
Milá Wahl,
obracím se na Tebe s velkou prosbou.
Včera jsem dělala osmičkovou polohu a již podruhé se mi stalo, že jsem cítila, jak bezmocně padám z vysoké věže dolů, někam do tmy.
Když jsem se tomu pocitu podvědomě vzepřela, tak se na konci ukázalo slabé světélko
a slyšela jsem hlasy, které mi něco říkaly, ale nerozuměla jsem jim.
V únoru jsem si myslela, že je snad již konec dlouhodobého sledu špatných událostí a problémů, a vše se již v dobré začne obracet.
Ale ouha…posledních pár dní mě opět vyvedlo z naděje, že už by konečně mohlo být trochu lépe.
Nebo to bylo jen další „popostrčení“??
A tak se Tě chci zeptat, poprosit, ….má naše společná práce s přítelem budoucnost, nebo je odsouzena k nezdaru?
Vzhledem k problémům dcerky si ani nedovedu představit, že bych se dokázala postavit na vlastní nohy (upřímně řečeno netuším, v čem bych mohla být dobrá), i když je to můj velký tajný sen.
Stát se nezávislou... snad někdy... časem...
Prozatím stále řešíme v podstatě existenční problémy.
Myslela jsem si, že vydržím až do našeho setkání (na které se velmi těším), ale v posledních dnech nabraly události takový směr, že zkrátka nějak nevím, kudy kam a vše začínám vidět černě...
Snad mi poradíš, ukážeš směr...
Anebo budu muset vyčkat až našemu setkání, protože i to jedna z cest
Znovu Ti moc děkuji za Tvé nádherné stránky, kam denně chodím čerpat poučení a hlavně poznání, že nejen já mám před sebou složitou cestu.
Sluníčkový den (i když zrovna chumelí) Ti přeje
Leni 09.03.2006
Milá Leni,
pokud máš u jakékoli polohy na příjem vesmírné energie problémy, přestaň ji dělat.
Obvykle se při nich totiž otevírají "tajné komnaty", ale kdo na jejich tajemství není zralý, ten by tam ještě vstupovat neměl.
Tím nechci říct, že nejsi zralá.
Jen ještě nenastala vhodná doba.
Měla bys nejprve sama sebe usadit, najít si ten pomyslný pevný bod v životě.
Potom teprve budeš schopná udělat ten první krok do neznáma.
Není to nic tak složitého, neboj.
Někdy opravdu stačí malinké ťuknutí a člověk se ocitne v jiném světě.
Ovšem není to ne pokyn...
© Wahlgrenis
09.03.2006
