WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Umírající kůň, malé jeptišky, stařena


Milá Wahlgrenis.
Chtěl bych se Ti svěřit se svým snem, jehož význam mnoho nechápu, ale tuším, že je pro mne důležitý.
Byl bych rád, kdybys mi mohla alespoň trochu pomoci jej objasnit.
Dnes celý den o tom přemýšlím.
Zdálo se mi, že jsem byl s partou nějakých mých známých lidí někde na zájezdě.
Všichni se najednou odešli někam projít, včetně mé přítelkyně, která šla s nimi.
Já zůstal sám.
Po té, co jsem si v jednom obchůdku koupil nějaké občerstvení /kde mimochodem prodávala nějaká holka, tak asi kolem 17 let, která na mne z ničeho nic vyplázla jazyk/ jsem chtěl z nějakého důvodu mluvit se svou přítelkyní, abych jí něco důležitého řekl, bohužel už nevím co.
Šel jsem tedy ven a jen tak jsem venku potkal 3 nějaké holčičky, bylo jim kolem 6 let a ony si mne vzaly mezi sebe do kruhu a mně se tam moc s nimi líbilo, cítil jsem zvláštní spojení s těmi a cítil jsem, že i ony jsou šťastné, že mě vidí.
Připadaly mi jako mé dcery...
Poté jsem se ale vydal hledat moji přítelkyni a po cestě se stalo něco zvláštního.
Přeběhla kolem nás skupinka lidí a bylo vidět, že se něco děje.
Šel jsem tedy tím směrem, co oni běželi, a najednou kolem mne proběhly 3 malé jeptišky, tedy 3 malé holčičky oblečené jako jeptišky stejným směrem k tomu místu co všichni ostatní.
Když jsem tam přišel, viděl jsem ohradu a v ní dva koně.
Jeden byl dospělý a hnědý a ten druhý bylo ještě hříbě - bílé.
Jenomže ten dospělý hnědý kůň umíral a byl doslova v konečném stádiu, už za sebou tahal i nohy, nemohl ani chodit.
A také dost naříkal.
Bylo vidět, že trpí.
Je mi z toho ještě teď dost smutno.
To malé hříbě bylo rozrušeno a běhalo stále dokola.
Nevím proč, ale cítil jsem pocity obou těch zvířat a cítil jsem se s nimi nějak mentálně spojen.
Ten sen by se dal popsat jako lítost a beznaděj, že jim nemohu pomoci...
Je to zvláštní, protože nikdy předtím se mi o koních nezdálo.
Proto vím, že tento sen musí něco znamenat.
A ještě jedna věc, ze které mi není také moc dobře a na kterou jsem si teď při psaní vzpomněl, že se mi zdálo.
Byl jsem v nějakém bytě a na posteli ležela nějaká stařena a mohu to říct, že nevypadala moc hezky.
Vypadala jako omámená či co.
A vůbec nevím proč, ale já ji v tom snu /řeknu to teď asi dost nespisovně/ já ji prostě liskal po tvářích, jako když chci někoho probrat a co je nejdivnější, řekl jsem jí, že mám mnohem větší schopnosti než ona a ať mě nechá už být.
Pokud si přečteš můj mail a poradíš mi, budu rád a Tobě vděčný, ale zároveň vím, že denně řešíš jistě s mnohými lidmi, co Ti píší závažnější problémy než jen sny.
Ale stejně Ti musím poděkovat za to, co všechno pro nás, všechny lidičky, děláš.
Vůbec Tě sice neznám, ale vím, že si úžasná.
A ještě jeden malý dodatek ke katastrofě slovenského letadla.
To že si o tom napsala diskusi na net a zveřejnila jsi, jak to bylo ve skutečnosti, jsi prokázala velký kus odvahy.
Ale nevím proč, nějak z toho nemám dobrý pocit a pořád si myslím, že až si to vyštrachá někdo ze slovenských představitelů armády, že po Tobě půjdou a nenechají to jen tak.
Ale zase na druhou stranu vím, že nic neděláš bez svolení vyšších sil, takže ani o tomto Tvém kroku nepochybuji.
Víš, jen mám o Tebe trochu strach.
Docela zvláštní... mít o Tebe strach, když tě ani neznám.
Ty máš ale jeden velký dar, díky kterému si získáš náklonnost mnoha lidí a nejen lidí... umíš promluvit přímo do duše.
Ještě jednou Díky.
Světlonoš 27.01.2006

Milý Světlonoši,
Tvůj výlet není ve snu ničím zvláštním.
Předpokládám, že to není činnost neobvyklá, běžně někam cestuješ.
Takže se informace budou týkat Tvého současného života, toho, co děláš a co by se mohlo měnit.
To, že všichni odešli a zůstal jsi sám, je také zcela logické.
Každý je totiž na všechno sám, nikdo z druhých nám nepatří, ve chvíli narození i smrti jsme sami.
A obvykle i během mnoha chvil, které jsou mezi tím...
Lepší je se s tímto faktem vyrovnat, než trpět tím, že nemáme někoho, koho bychom chtěli.
V tom je také síla.
Dívka v občerstvení na Tebe vyplázla jazyk...
To je informace k prožívání přítomných okamžiků, nedívat se jen, že je tam "nějaká prodavačka", ale vnímat i hlouběji, že je to člověk, který má svůj svět...
Většinou totiž jsou všichni zahaleni neprostupnými maskami, nevíme, co si druzí myslí, ale dá se s tím něco dělat.
Zjistí se to hlavně v očích.
V tom je doporučení, abys nedal na první letmý pohled, ale snažil se proniknout dál, do duše.
Dá se to.
Holčičky Ti byly blízké, ale nejsou to dcery, v nich je symbol dětství, abys neutekl navždy do světa dospělých.
Děti jsou jiné, a to v mnoha směrech.
Jeptišky jsou současně symbolem čistoty.
Jednou překročená hranice do dospělosti se velice těžce překračuje zpět.
Na to by sis měl dát pozor a neutíkat zbytečně.
Dva koně, jeden umírající a druhý čerstvé hříbě, to je nekonečný koloběh života.
Všechno končí, ale také začíná.
V jedné vteřině je možné zažít obojí, je to běžný vývoj, neplakejme nad smrtí, když se rodí nový člověk.
Ošklivá stařena - to je poselství pro Tebe.
Věř tomu, co je uvnitř Tebe a co se teprve probouzí, není toho málo, počkej si.
Nebuď netrpělivý, všechno přijde v pravou chvíli, neměl bys zkoumat, kdy to bude a jak to zvládneš.
Přijde to, ani se nebudeš moci divit...
To ráno budeš vědět, že to je.
Doporučila bych Ti, aby sis začal své sny zapisoval.
I v budoucnu v nich budeš moci číst a budeš jim už rozumět.
© Wahlgrenis 27.01.2006


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.