WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Zdálo se mi o zvláštním stromě


Milá Wahlgrenis,
v noci na dnešek se mi zdál zvláštní sen a já si nevím rady, jak jej rozluštit.
Pokud si najdeš chvíli ve svém čase, budu ze srdce ráda.
Neplýtvala bych Tvým vzácným časem, kdyby se nejednalo o mého milovaného tátu.
Můj otec je vážně nemocný (přesto z celého srdce věřím v uzdravení), není to dlouho, co se to prokázalo.
Zpočátku bojoval jako lev a nesl to moc statečně, teď se začíná poddávat pesimismu.
Toto je skutečnost.
Můj sen byl vlastně o něm a o stromech.
Stála jsem u domu, kde jsem s rodiči žila a oni v něm stále žijí.
Jde o dvoupatrový bytový dům.
Rodiče bydlí nahoře ve druhém patře.
V mém snu stál těsně u domu starý strom, který vlastně ani neměl korunu.
Jeho větve se kousek pod okny rodičů rozrůstaly do stran.
Některé vedly k oknům sousedů, pod okny rodičů (obývací pokoj, ložnice) byla jedna silná větev.
Na té byla z dřevěných prken udělaná plošina.
Na stromě byly různě přibité desky, které tvořily nehezké, ale přesto schody nahoru k plošině u oken rodičů.
Stála jsem pod stromem a říkala si, že ten strom to musí bolet (neuvědomuju si, jestli měl listy), že mu to lidi neměli dělat.
Navíc jsem měla obavy, že tak jsou rodiče v nebezpečí.
Pak jsem zjistila, že u mě stojí i můj otec.
Zeptala jsem se ho, jestli se nebojí, že se po těch schodech k nim někdo dostane do bytu.
Podíval se na mě a řekl: Nebojím.
Pak mi prozradil tajemství, že ho (a snad i mámu) chrání lípa.
To už s námi byl i můj přítel a jeho maminka.
Najednou jsme stáli u nádherné košaté lípy, obrovské s vzrostlé.
Vyzařovala z ní obrovská moudrost, byla velmi silná, vzrostlá a taky stará.
Cítila jsem její ochranu.
Pak jsme lezli myslím, že po schodech nahoru a já si pomyslela, že jsou to tytéž schody, jako byly na tom prvním stromě.
Pak jsme byli v koruně stromů.
Táta nám říkal, že to je jejich ochránce, že tato lípa je ochrání před vším zlým a nic se jim nemůže stát.
Měla jsem pocit, jako by mě obklopila nekonečná moudrost.
Vnímala jsem zeleň listů koruny tohoto převzácného stromu.
Pak jsem ale pocítila strach, že můžu spadnout dolů, byli jsme velmi vysoko.
Snažila jsem se uklidnit, ale obavy přetrvávaly.
Otec mě uklidňoval, ať se nebojím.
Občas zlehka zahýbal korunou stromu vítr a já se zase začala trochu bát, koukla jsem se dolů na tu ohromnou hloubku a najednou jsem zjistila, že vlastně nesedím na větvi, ale pouze na odkloněné kůže toho stromu.
Nebyla to odloupnutá kůra, ale jakoby posed z kůry, byla i přede mnou a za tu jsem se držela.
Když jsem to zjistila, můj strach se zvětšil, žádná větev, jen kůra...
Pak ale najednou jsem pocítila klid a sílu té lípy.
Najednou jsem věděla, že jsem v naprostém bezpečí a nic se mi nemůže stát, že lípa to nedovolí.
Byl to pocit absolutního klidu, bezpečí a ochrany někoho všemocného.
Pořád si jej pamatuju, stejně jako zelenou barvu listů.
I když jednotlivé listy jsem nevnímala.
S námi tam byl i přítel s jeho maminkou, ale vnímala jsem jen jejich přítomnost a to, že mluví s otcem.
Maminka přítele myslím mluvila i na mě.
Seděli jsme v kruhu - táta po mé pravici, přítel naproti mě a po levé straně - trochu přede mnou maminka přítele.
Pak otec řekl, že je čas jít dolů.
Ještě říkal, ať si toto tajemství uchováme pro sebe.
To je všechno, co si pamatuju.
Možná tuším, co měl sen znamenat, ale jistá si zdaleka nejsem.
Prosím, pomoz mi rozluštit, co mi chtěl sen říci.
Otce velmi miluju a mám o něj strach.
Přeji krásné a dobré dny.
S díky

Marie 18.05.2005

Milá Marie,
píšeš, že tušíš, co by sen mohl znamenat, ale potřebuješ si to ověřit.
Strom, který se Ti dostal do snu, symbolizuje mnohem širší pojetí, než jsme v tomto životě obsáhnout.
Lípa má v sobě obrovskou sílu.
Už naši předkové si ji zvolili za národní strom.
Roste prakticky na každé správné návsi, někde dosáhla už stovek let.
Je to strom, který spojuje generace, sedávají pod ní babičky s vnoučaty a bude tomu tak i po letech.
Je v něm síla, která dokáže promlouvat, je v něm hlas, který mluví, je v něm i zdraví.
Ve snu, který nebereme příliš vážně, se Ti lípa spojila s domem, s Tvými rodiči.
To není náhoda.
Ten pocit bezpečí jsi měla zažít, popisuješ, že tatínkovi zjistili závažnou nemoc, máš strach.
Ale ten strach není odůvodněný.
I kdyby se třeba stalo cokoli, ten klid Ti zůstává.
Nikdy nebudeš sama, už proto, že jsi byla schopna ochranu přicházející skrz tuto lípu prožít.
Jsi hodně citlivá, proto jsi mohla tento skutečný dar také na vlastní kůži prožít.
Žádná osudová změna není signálem pro ztrátu naděje.
Přišli jsme sem žít, abychom na sobě něco objevili, něco dokázali, s někým si popovídali.
To není málo.
Že někdo ztrácí čas zbytečnostmi, to už je jiná věc.
Ty ho ale neztrácíš, i když tatínek je v ohrožení...
Cítím to i tak, jsi pro něho obrovskou nadějí.
Vlastně jsi skrz tatínka přijala toto obrovské tajemství, tajemství života, to je velký dar.
Mluvte spolu, budete ještě nacházet spoustu společných témat, ještě není konec.
Buď ráda, že je u Tebe, buď ráda, že Ti ukázal své tajemství.
Není důvod plakat, jsi silná, znám Tě.
Naopak vím, že si tento sen poneseš ve svém nitru a nikdy na něho nezapomeneš.
Ostatně už jste s tatínkem pili lipový čaj?
Doporučuji ještě zažít takovou chvilku.
A kdyby sis nasbírala vlastní lipový květ... To by pak nemělo chybu.
Lípa je Tvůj strom.
Další z Tvých ochránců...
© Wahlgrenis 18.05.2005

Nejmilejší Wahlgrenis,
nevím, jak Ti poděkovat za odpověď.
Sedím, čtu a pláču.
Ne bolestí, ale dojetím.
Nevím, čemu vděčím za tak obrovský dar, za vás všechny, jsem jen nekonečně šťastná, že s vámi mám tu čest teď být.
Hrozně moc si toho vážím.
Od mého rozhodnutí Ti poprvé napsat a po tom, co jsi mi odpověděla, se hrozně moc věcí změnilo.
Zlomový byl pro mě Magický víkend, od Té doby jsem jinde, vše se začíná vyvíjet tak rychle, až mě to někdy malinko poděsí, ale čím více se děje, tím více vím a jsem pevnější.
Před měsícem jsem byla hrozně nešťastná z otcovy nemoci, dnes vím, že on je se mnou napořád.
Jsme si, jak jsem psala, velmi blízcí a takové pouto se netrhá.
Dnes vím, že není podstatné soustředit se na to, mít strach, ať neodejde, ze všeho nejdůležitější je, že teď je tady, že jej jako otce ze srdce miluju a on mne jako svou dceru.
Děkuji Wahlgrenis za ten obrovský dar.
Jsi víc než výjimečný člověk, dala jsi mi zrak, teď začínám opravdu vidět.
Díky Tobě.
Žádné děkují není dost, ale věřím, že ty cítíš plnou sílu.
S díky a láskou
Marie 18.05.2005


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.