 |
WAHLGRENIS
|
 |
 |
 |
|
|
WAHLGRENIS
|
|
|
|
Atelier Wahlgrenis
 |
 |
 |
 |
 |
Atelier Wahlgrenis se vylupuje z mlhy...
Slušelo by se nastínit, co znamená tajemné označení "ateliér".
Ne, nezaměňujte prosím tento název z tradičním pojetím výtvarníků.
Neptejte se na malířské stojany, sady barev, štětce ani našepsovaná plátna.
Ateliér je zde ve smyslu obrazu - anebo spíš místa, kde se rodí obrazy.
Přicházel by sem člověk možná trošku nekompletní, ale odcházel by barevný, naladěný, sladěný,
chápal by to, co dříve pochopit nedokázal.
Ateliér tedy ve smyslu tvůrčím, ale především je míněna práce na sobě.
Nečekat, že si něco odnesu, ale spíš, že něco mohu pochopit, přijmout.
Chápu, že je odvážné tvrdit, že každý člověk musí odejít s jistým pochopením.
Ale vím, kam až se dá zajít a také chápu, že kdo je na informace připraven, ten je také přijme a dokáže zpracovat.
Nikdy nikoho ale na té pozoruhodné šachovnici života neposuneme, když jeho doba ještě nenastala.
Proto i léčení je složité, když tělo sice trpí, ale nechápe, že se musí změnit také něco neviditelného uvnitř.
To, čemu se říká duše...
Pití jakéhokoli množství léčivých čajů, polykání zázračných pilulek nebo mazání se mastmi může pomoci jenom na chvilku.
Zato pochopení vlastního procesu způsobuje skutečné zázraky, které se dějí hned v následující vteřině.
Ne, tohle nejsou žádné pohádky.
Ostatně, kdo z Vás už nějaký ten týden nebo měsíc nebo rok studuje tyto stránky, jistě ví, o čem to je...
Nechci se vůbec bít do prsou a tvrdit, že jsem to já, já, já a jenom já, kdo by mohl někoho někam posunout.
Vím ale, jaké síly to skrz nás procházejí a kde se mohou nebo také nemusejí zastavit.
Chápu, že se už nemohu otáčet zády a tvářit se, že nemám čas.
Chápu také, že každý má nějakou cestu v životě, po které by měl jít.
Je mi jasné, kudy bych já určitě jít neměla.
Možná jsem teď trochu smutnější než jindy, ale to snad nevadí.
Jsou životní výzvy, které se nemohou přehlížet.
Děkuji za všechny Vaše krásné maily, za slova podpory, za poděkování, za obdiv, i když mě neznáte...
Tohle není loučení, to není odchod do černé nory, já nikam nezalézám.
Naopak, tohle je nový začátek, nic starého už neplatí, stahuju kůží, rodím se jako nová...
Jestli to bolí? Ani nevím. Snad bolí, jako všechno.
Adresa:
Masarykovo nám. 1484, Pardubice, 8. patro, č. 802.
Objekt je bezbariérový
Doprava od nádraží: vpravo Palackého třídou (směr k Tescu) na velké světelné křižovatce vlevo.
V bezprostřední blízkosti je zastávka MHD.
Osobní konzultace
Partnerské problémy - cizí energie v našem světě - zdravotní stav, nemoc jako výkřik duše -
- výpočet vhodných termínů v životě (svatba, změna zaměstnání, stěhování apod.) - osobní magické ornamenty -
- jak se k sobě hodíme podle magických ornamentů - řešení, resp. pochopení karmických vazeb - těhotenství - sladění s přírodou -
- polohy na příjem vesmírné energie - miminko k nám nechce - osobní horoskop - volba povolání - krize s nejbližšími
jako výstup z minulých životů - prokletí, jak se ho zbavit - geopatogenní zóny v bytě, domě apod.
Osobní konzultace budou konat v pondělí a úterý, vždy po předchozí domluvě.
K osobní konzultaci je možné se objednat mailem: wahlgrenis@wahlgrenis.cz
Do předmětu zprávy napište prosím slovo: ATELIER
Bloky - miniškola ezoteriky
Občas (cca od 9 do 15 hodin) se budou konat bloky zaměřené na některé z těchto témat:
- Pochopení cesty z vlastního zdravotního omezení / Nemoc jako výkřik duše
- Proč ke mně miminko nechce / Kde je chyba? / Pro budoucí rodiče
- Jak se sladit s přírodou / Čím si ubližujeme / Směr k nápravě
- Magické ornamenty / Výpočet a vysvětlení / V čem nám mohou pomoci zlepšit život
- Zatížení prostoru cizími energiemi / Způsoby očištění / Posun dál
- Komunikace s jemnohmotným světem / Co dělat / Zbavení se strachu
- Polohy na příjem vesmírné energie / Jak léčit sám sebe i druhé
- Sny a jejich význam pro náš život / Jak jim rozumět / Co jednotlivé symboly znamenají
- Pochopení smrti jako změny v životě / Sebevražda / Předčasná úmrtí / Co nám říkají
- Symboly v našem životě - barvy, čísla, tóny / Nic není náhoda
- Co znamená "něco za něco" / Náhoda neexistuje / Opakování stejných vzorů v životě
Těchto víkendových bloků se může zúčastnit maximálně osm lidí.
Témata těchto bloků budou včas oznámena na internetu.
K účasti na sobotním bloku je možné se objednat mailem: wahlgrenis@wahlgrenis.cz
Do předmětu napište prosím slovo: BLOK a datum konkrétního bloku
Obrázek 1.
- to jsou právě lidičky kolem tebe. Je tam i boží prozřetelnost - velké oko a srdce.
Navíc pro tebe je to velká šance rozvoje tvojí duše - ta velká kytka.
Bude to mít pro tebe velký význam, je to významný krok v tvém životě.
Obrázek 2.
- je o tom, že budeš vyvádět lidi z bludiště cest jejich života.
Ty jim skrze práci v tomto atelieru budeš umět pomoci najít jejich správnou cestu v životě.
K tomuto ateliéru máš Boží požehnání.
Jitřenka 1.11.2008
©
Wahlgrenis
28.11.2008
Ahoj Wahl,
po dlouhé době Tě zdravím... a doufám, že se máš krásně:-)
Asi před dvěma měsící jsem se vrátila k častému čtení Tvých stránek, tak na Tebe poměrně často vzpomínám.
Je to už dlouho, co jsme se kontaktovaly naposledy.
Vlastně jsem ti psala, když se narodila sestřička Dorotka - to už je dva a půl roku... jak to letí...
Ani ta Dorotka už není miminko, ale
holčička - krásná, a hlavně úžasné sluníčko:-)
Ten impuls, proč Ti píšu - dnes jsem četla o Tvém ateliéru, o místě, kde bude.
Je to asi padesát metrů od místa, kde já teď pracuju.
Vlastně si možná uvidíme do oken:-)
Moc Ti s ateliérem držím palce, obdivuju Tě, že ses k takovém kroku odhodlala.
A ráda bych tam za Tebou někdy
přišla... tak kdybys na mě měla chvilku...
Měj se, Wahl, zatím moc hezky
Heluška 1.12.2008
Drahá Wahlgrenis!
Moc blahopřeju k Atelieru.
Jsem opravdu ráda, že se věci podařily a Ty jsi vytvořila něco krásného a užitečného.
I pro mě je to určitý impuls k tomu, abych se svým životem něco udělala.
Nic není náhoda, i proto jsem v seznamu Bloků našla to, co mě zajímá - sny a jejich význam, symboly.
Ty víš, že jsem ted trochu zmatená ze všeho, nevím, kudy se mám vydat,
jestli to, co chci, je opravdu to pravé.
Ano, pochybnosti jsou tady stále, i když jsi mi nedávno psala, že o sobě nemám pochybovat.
Prostě mi to nejde.
Navíc, ani i jinak mám pocit, že je to všechno nanic, že se něco v mém životě nepovedlo, že je něco špatně.
Prožívám divné období, jsem smutná, nevidím smysl své existence.
Všechny věci, ve které jsem věřila, jsou najednou v prachu.
Chtěla bych moc doufat, že to opět bude tak jak předtím, ale nemůžu se přece snažit jenom já :-(
Proto mi tvuj Ateliér dává pocit jistoty, že existuje ještě světýlko v temnotě, kterou ted procházím.
Moc bych se s Tebou zase chtěla vidět, promluvit si o životě, o intuici, o snech, o cestě.
Děkuji za Tebe, za Atelier, za naději.
S láskou,
Erika 1.12.2008
Milovaná Wahl,
blahopřeju, je to nádherná zpráva, že se ti povedlo otevřít Ateliér.
Jsi úžasná, skoro pohádková bytost. :-))
Jen prosím nezapomínej sama na sebe.
Přeju hodně štěstí a zdraví.
Petra 1.12.2008
Milá Wahlgrenis,
přeji ti, aby se dařilo na nově zvolené cestě.
V ateliéru bude určitě neustále plno
a živo, protože hledajících je hodně a správných učitelů, jako jsi ty, málo.
Přeji hezký zbytek dne.
Helena 1.12.2008
Milá Wahl,
Prosím, můžeš mi poslat bližší podmínky návštěvy / konzultace u tebe v Atelieru?
Moc děkuji!
Viděly jsme se pouze jednou na tvém semináři a občas jsem ti ještě napsala.
Tvoje rady jsem brala vážně a vždycky to, co jsi mi říkala, sedělo přesně...
Potřebovala bych trochu nasměrovat a ráno jsem přemýšlela, na koho se vlastně mohu obrátit,
nevěděla jsem... a pak jsem otevřela internet a klikla na tvoje stránky
a tam byl článek o tvém novém atelieru:-)
Budu se těšit na odpověď!
Martina 2.12.2008
Milá Wahlgrenis,
také já bych se chtěla připojit k ostatním a popřát vám vše nejlepší k otevření
ateliéru.
Odivuju vás za to, co děláte, jak to
všechno stíháte a držím vám moc palce.
Mějte se sluníčkově.
S láskou Katka 3.12.2008
Zdravím Tě milá Wahl,
také bych Ti chtěla gratulovat k Ateliéru, myslím, že je to skvělý projekt a moc
Ti držím palce.
Zrovna, když jsem si o jeho zveřejnění pročítala, vypadly mně z poličky čtyři
knihy:
jedna bylo fotoalbum s fotkami
malého miminka známé, dva diáře a anglický slovník.
Je mi jasné, že knížky z poliček jen tak nepadají a určitě to má pro mně nebo
pro tebe nějaký význam.
Asi tuším, co ty symboly znamenají, ale možná, že je to všechno i jinak...
V každém případě mám obrovskou radost a gratuluji, posílám spustu lásky a
požehnání Tvé práci.
Milióntá Markéta 7.12.2008
Milá Wahlgrenis,
chtěla bych Vám moc poblahopřát k Vašemu novému ateliéru!
Jsem moc ráda, že se Vám podařila zrealizovat Vaše skvěla myšlenka.
Je kouzelný, že se Vaše duše díky všem Vašim minulým životům plných strastí ale i radostí, dopracovala až sem...
K božské pomoci druhým...
Držím Vám palce a jsem s Vámi.
Ať Vám jde všechno jako po másle.
Laryanis 7.12.2008
Krásný večer, milá Wahlgrenis.
Jsem strašně moc v pohodě.
Bojím se, abych to nezakřikla.
Snad se už pomalu dostávám z toho svého bludiště.
Díky Tvým stránkám, díky práci na
sobě.
Píšu Ti, protože Ti chci moc poblahopřát k Tvému ATELIERU.
Těším se na to, že se k Tobě objednám.
Už jsem zjistila, že je to k Tobě
blíž od nás z chalupy než-li z Prahy.
Věřím tomu, co Ti k Atelieru napsala Jitřenka.
S láskou
heřmánek 8.12.2008
Milá Wahlgrenis,
především Vám ze srdce blahopřeji k Vašemu Atelieru
- je to nádhera, krásný a nadějný krok pro Vás i spoustu potřebných lidiček, splněné přání -
dáreček... to je ten koloběh.
Vaše stránky pročítám dost pravidelně,
po delší době zas krátce píšu již pod jiným jménem.
Uběhl nějaký čas, jsem "někdo jiný" nebo zas "zpátky já", pár informací "doklaplo"
a i když jsem se přes určité skutečnosti dostávala zprvu velmi bolestně a křečovitě, jsem za ně ráda, děkuji za tu zkušenost.
Vím, že měla přijít a uvědomuji si, že jsem teď "na začátku cesty" k něčemu lepšímu, kvalitnějšímu, opravdovému, radostnému.
Jsem teď moc šťastná a v mnohém stokrát spokojenější než dřív,
detaily, které teď často vnímám, mi dříve unikaly.
Někdy možná jen změnit úhel pohledu postačí a věci se dějí.
Vím, že mi moc pomohli ti nahoře.
Moje zásluha na konečném výsledku je, myslím, opravdu pramalá,
jen jsem se na sebe a běh událostí dívala jakoby z výšky -
z odstupu, věci spíš "odevzdala" k řešení - když už jsem nevěděla, co už udělat víc,
věřila, že všechno dobře dopadne - a s úžasem sledovala,
jak se do té doby "neřešitelná" situace přirozeně a láskyplnně řeší - či "je řešena"?
- ne hned, ale postupně a čím dál lépe a jen až neuvěřitelně jemňounce snadno...
Doteď nevycházím z údivu a moc za to děkuji:o).
Vím, často píšete, že věci se dějí tak, jak mají, někdy je to až neuvěřitelně kouzelné...
a člověk cítí jen radost v srdci a obrovskou vděčnost a lásku, která ho vede k pomoci zase svými silami dál...
a k poděkování - těm "nahoře" i těm tady, kteří mají srdce na pravém místě.
Chtěla bych i Vám poděkovat za něco pro Vás asi úplně přirozeného a samozřejmého,
za něco, co ale obecně samozřejmé být nemusí - uvědomuji si, že to není maličkost.
Děkuji Vám za něžnou, hřejivou, "zdravou" a citlivou formu,
kterou zde sdělujete, předáváte informace, radíte, těšíte, dáváte naději,
ale i odkrýváte občas bolavou pravdu...
za něco úžasného, co není samozřejmostí.
Mnohdy je totiž forma sdělení stejně důležitá jako obsah sám,
citlivé a láskyplné předání informace může výrazně přispět k jejímu přijmutí
(především u těch obtížně akceptovatelných, smutných zpráviček) a motivovat ke zvládnutí situace.
Tohle všechno Vy ale víte a co víc - přirozeně to děláte, ovládáte to umění.
Jste tím vzorem všem,
kteří i když třeba pracují v některé z "pomáhacích profesí" se často nad těmito "detaily" zamýšlejí pramálo a to je velká škoda.
Na druhé straně však naštěstí ještě existuje velké množství těch,
kteří "hladí slovem" se stejnou přirozeností a láskou jako Vy a nejen na těchto stránkách.
I těm tedy patří můj dík.
Mějte se moc krásně a posílám Vám i všem dobrým lidičkám trochu toho hřejivého pardubického sluníčka,
i když je prosinec (a že dnes svítí:o)
Krásné Vánoce!
Hanďa 9.12.2008
Ahoj Wahl,
už hodně let sleduji Tvé stránky a moc mi pomáhají,
jsou úžasné, nedá se ani vyjádřit slovy, jak Ti za ně děkuji.
V květnu jsem si objevila bulku v prsu, vyšetření ukázalo, že je zhoubná, prošla jsem chemoterapii.
Změnil se celý můj život.
Snažím se věřit, že to je jen výkřik duše, která mi dala najevo, že je potřeba něco změnit.
Hodně jsem pochopila, bojím se, jestli to přežiji, nechtěla bych umřít.
Na konkrolním mamografu se nic neukázalo, bulka je pryč.
Nejraději bych se za Tebou hned rozjela, ale příští týden mě budou operovat,
chtějí mi odstranit poškozenou tkáň a vyndat uzliny v podpaží.
Milá Wahl, přeji Ti hodně radosti, lásky a úspěchů na novém začátku Tvé cesty.
Moc Ti za vše děkuji a až se uvidíme, řeknu Ti o možnosti semináře u nás.
Zdenka 10.12.2008
Vánoce byly v atelieru už v sobotu 20. prosince...
Po menších počátečních komplikacích, kdy to vypadalo, že Ježíšek snad ani nedorazí, bylo nakonec všechno v pořádku.
Opravdu trefil na místo ve správný čas, přinesl spoustu zabalených dárečků.
Následovalo rozbalování, montování, zkoušení, co kam umístit...
Všechno vonělo novotou, no, jako o Vánocích.
Krása...
W.
21.12.2008
Wahl,
tohle je vážně osud...
Pamatuješ, jak jsem ti nabízela, že ti pomůžu přeprogramovat stránky tak, aby se ti lépe spravovaly?
Odmítla jsi, a poté jsi se znovu ozvala, že o tom nakonec vážně přemýšlíš.
Odpověděla jsem ti, že se můžeme domluvit přes skype, protože bydlím daleko.
Nedostala jsem odpověď.
A co dneska nevidím?
Otevřela jsi ateliér - ve stejné budově a na stejném patře, kde já pracuju!
Nevěřícně jsem stála před dveřmi s tou cedulkou..
Na tvých stránkách jsem dlouho nebyla, takže ani jsem o té novince nevěděla.
Tak se mi teď budeš připomínat pokaždé, když kolem tvých dveří projdu, což je denně.. :-)
To je milé...
S nadšeným pozdravem
Hranostaj 8.1.2009
Milá Wahl,
moc Ti gratuluju k Tvému ATELIÉRU, přeju Ti, aby i v něm kvetla láska k bližnímu, tak jako to vždy bylo a je na Tvých stránkách.
Zaujalo mně moc psaní Třešničky, i proto, že sme kolegyně (já jsem árařka),
i proto, že mně samotnou - mé předchozí černobílé vnímání světa a dobra a zla - úplně převrátily dvě úžasné bytůstky,
které si nás s manželem vybraly.
Wahl, děkuji za to, že jsi, děkuju i za lidi, které - nebo alespoň jejich příběhy - skrze Tvé stránky poznáváme.
Harmonka 19.1.2009
Milá Wahl,
moc Ti děkuji za dnešní návštěvu Tvého ateliéru
a těší mě, že jsem zároveň mohla být prvním opravdickým hostem –
človíčkem, který tam přišel se svými malými problémy a zároveň si odnesl opravdové poklady.
Občas je důležité si v sobě udělat takovou "duševní hygienu“… tedy aspoň tak to mám já.
Duše se vždy ozve, pokud ji zanedbávám…
a musím uznat, že některé věci musí člověk pochopit skrze jinou osobu a tou jsi dnes pro mě byla Ty.
Takže ještě jednou DĚKUJI!
Jen jsem Ti chtěla říct ještě pár věcí, na které jsem přišla až posléze…
Důkaz, že náhody opravdu neexistují.
Tehdy v listopadu, když jsem se k Tobě do ateliéru přihlašovala, mě za Tebou
vedly hlavně mé osobní problémy
– deprese, které mají původ ve starém nedořešeném vztahu z minulosti.
Ráno před odjezdem do Pardubic jsem si na malý papírek napsala 5 věcí, které bych s Tebou ráda probrala:
nedořešený vztah z minulosti, současný vztah, byt / hypotéka, zemřelý dědeček a pigmentové skvrny…
Jak vidíš, na papírku jsem neměla to nejdůležitější, co jsi dnes pro mě udělala…
Tedy odvedení mého taťky, který se
před 18 lety oběsil na půdě našeho domu.
Přišlo to ke mně cestou ve vlaku do Pardubic, koupila jsem si časopis
a v něm byl jeden průměrně zajímavý článek o paní, která ráda soutěžila v různých televizních soutěžích.
Mluvilo se v něm mj. o "strangulační rýze“, tedy rýze, kterou mají mrtví - oběšenci na krku.
V tu ránu se mi připomenul … kdo jiný než otec.
Pak na to přišla řeč u Tebe a stalo se něco, co jsem ani nepředpokládala.
Myslela jsem si, že je už odveden, ale nebyl.
Myslím, že jsem se na to kdysi ptala ochránců skrz kyvadlo a bylo mi řečeno, že pomoc nepotřebuje.
Tak proto jsem nepovažovala za nutné to řešit.
Doufám, tedy, že po dnešním odvedení už pro něj "zítra bude všechno jinak a že hra už opravdu skončila“
a hlavně, že je mu už dobře a že je
svobodný a je někde, kde již dlouho měl být.
V této souvislosti mě ještě napadla jedna věc, ve zprávách se dnes hodně mluvilo
o Janu Palachovi…
Myslíš, že on je na tom stejně jako ostatní sebevrazi, kteří si vzali život kvůli svým problémům?
Myslíš, že je ospravedlnitelné vzít si život kvůli vyšším principům?
Je také "potrestán“ tím, že je
svázán s místem jako ostatní?
Taky mě velice překvapilo, že odmítání lyžovat mého přítele má původ
v minulosti, v nějakém strašném zážitku, který se mu vybavuje…
Moc jsem nebrala vážně to, jak říkal, že se toho lyžování bojí, že se bojí zranění.
On, takový velký chlap, sportovec.
Prostě mi to přišlo jako nesmysl, výmysl a výmluva, aby na ty lyže nemusel.
Já bych totiž byla určitě ochotna začít nějakou sportovní aktivitu kvůli partnerovi, a proto jsem nechápala jeho postoj…
Navíc ty příklady z mého okolí mě jen utvrzovaly v tom, že se musí změnit on.
Je opravdu zajímavé, že to, v čem jeden vidí radost, může druhý vidět peklo.
Jsme každý jiný a musím ho mít ráda
takového, jaký je.
Doufám, že to moje nitro pochopí všechno, co jsi mi dnes řekla.
Děkuji mnohokráte za dnešní duševní
hygienu a doufám, že si z toho vezmu maximum.
Wahl, ještě mě napadla jedna věc a to že kdybys kdykoli cokoli potřebovala,
třeba nějakou právní radu,
tak pamatuj, že máš mě a můžeš se na mě obrátit.
Pokud budu umět, tak Ti ráda pomůžu.
Vím, že právní rada je občas "k
nezaplacení“, a to ve všech směrech.
Přeji Ti jen to nejlepší, aby Tě Tvůj ateliér naplňoval, abys měla ze své práce
radost!
Je moc krásný, sladěný s Tebou do modra.
Pa!
Iris 19.1.2009
Milá Wahl,
chci je říci: DĚKUJI Tobě, děkuji za Atelier, který je jako maják v "bouři" dnešního světa.
A potvrzuji ANO - má to smysl!!!
Informace získané včera ve tvém příjemném Atelieru jsou totiž "nezaplatitelné"!
Hezký den, zdraví llirael 21.1.2009
PS: A večer jsem začala ještě malovat symboly k mé automatické kresbě ale nejen to,
když jsem je malovala, ty pocity jsem i prožívala. (Např. smrt - bolest a velký tlak na hrudi..)
Doufám, že brzy kresbě porozumím více a budu moci pomáhat druhým.
Dobré ráno!
Wahlgrenis, chtěla jsem moc poděkovat za včerejší povídání.
Neustále nad tím dumám a přemýšlím, jak situaci změnit:-)
Přítel prohlásil, že mi napíše na zrcadlo: "jsem krásná žena"
a že se na to tak budu muset každé ráno dívat
a to by prý bylo, aby to nezabralo a abych se na sebe nezačala dívat jinak:-))
Přeci jsem bych měla ještě prosbu.
Bavily jsme se o magických ornamentech.
Říkala jsem, že jsem si ho kdysi sestavovala, ale že už ho nemám.
Snažila jsem se teď ráno najít postup na webu, ale nějak se asi špatně orientuju - prostě jsem
ten návod nenašla...
Ještě jednou moc děkuju a přeji hezký den!!!!!
Adrien 21.1.2009
Dobrý večer,
našla jsem tu knihu.
Rudolf Breuss - Rakovina, leukemie a jiné zdánlivě nevyléčitelné nemoci, léčitelné přírodními prostředky /nakladatelství Erika/.
Ještě jednou děkuji za Vaše výklady, moc mi to pomohlo uzavřít kapitolu minulosti a začít nový život.
Cestou ve vlaku z Pardubic jsem si uvědomila, že ten muž, kterého jste na začátku prvního výkladu viděla v mé blízkosti
a který by mě měl ublížit, by mohl být můj otec.
Rodiče se před lety rozvedli, otec se se mnou odmítal stýkat, nikdy nechtěl ani vidět svoji jedinou vnučku.
Vyhledal mě před 3 roky a chtěl slib, že po něm nebudu chtít nic dědit.
Je mi to líto, ale už dávno jsem to vypustila, nemohu to změnit.
Moc děkuji a těším se na setkání na některém Vašem semináři.
Denea 27.1.2009
Milá Wahlgrenis
Chci ti moc poděkovat za krásné setkání v ateliéru.
Bylo to moc pěkný a hodně mi to dalo.
Je tam u Tebe moc příjemně a jsou tam krásné energie. :-)
Takže moooc děkuji a přeji hodně sliuníčka a krásných okamžiků v tvém životě, který tak hodně dává druhým lidem.
S pozdravem
Vlasta 28.1.2009
Milá Wahl,
celé odpoledne přemýšlím, jak Vám poděkovat za dnešní návštěvu tak,
aby to bylo důstojné, opravdu od srdce, plné barev, poezie a pochopení, které dnes můj život dostal.
Jste pro mnohé ostrovem v moři, krásným ostrovem plným záchraných člunů:-).
Nemám víc slov.
Děkuji za naději
Krásný večer
Johana 2.2.2009
Dobrý den, milá Wahl,
jsem stále ze včerejšího dne nabitá energií a nadšením.
Velice Vám ještě jednou děkuji,
včera na to už nebyl čas,
ale dala jste mi naději
a i kdyby se cokoliv nevydařilo,
vím, že stejně všechno mám ve svých rukou.
A dcera, která je nabitá nedůvěrou kdykoliv a kdekoliv,
odjížděla tak zklidněná a šťastná...
Posílám foto mého psího dítěte a okolí mého domova,
tam uprostřed stromů je moje místo.
Děkuji.
Zdeňka 3.2.2009
Dobrý den,
byla jsem se svojí matkou u Vás na návštěvě v ateliéru.
Nejprve se chci omluvit za svou reakci, kdy jsem na Vaši poznámku zareagovala možná příliš stroze
- pak jsem si dodatečně
uvědomila Vaše vstřícné gesto.... (bývám velmi věcná, omlouvám se)
Chci poděkovat za sebe i za svou mámu.
Ať už to mělo jakýkoli význam, následující den jsem si uvědomila, že jsem se
přehoupla z jedné (diametrálně odlišné) periody
na jinou a že je to tak dobře.
Teď už vím, že je klíč ke štěstí v
nás.
Byla jsem hloupá
Upřímně děkuji
Mirka 7.2.2009
Milá Wahl,
nevím proč, ale celý týden se mi hlavou honí dopis pro Vás.
Máte toho moc, takže pokud nebudete mít čas číst, vymažte.
Mně pomohlo, že jsem to mohla
vyslovit.
Návštěva u Vás mi změnila dceru.
Jsem za to nesmírně vděčná, dívat se na nešťastné dítě, to není dobrý pohled...
Víte, že jde špatnou cestou, cestou, kterou jste Vy už prošla a dostala za ni tvrdý trest
a Vy jí můžete říci názor, ale tam
to musí skončit, protože je to její cesta a Vy nemáte právo...
Ale od Vás to bylo něco jiného, protože Vás nepodezírá z pokřiveného pohledu
matky na milovanou dceru.
Ale řekla mi, že mě mnohokrát podezírala, ale že je překvapená,že jsem nikdy nelhala,
že jsem opravdu vždycky říkala holá fakta, to se také hodně týkalo našeho vztahu s jejím otcem.
Vyslovila jste, že nedorozumění mezi námi - mnou a dcerou - je už u konce.
Vyslovila jste to a já jsem šťastná.
Také jste se mě ptala, kdy jsem poznala, že trochu funguju jinak než ostatní.
Bylo to dřív, ale nevěděla jsem, co to je.
Vždycky mě trápilo, že moc lidi nechápu, připadalo mi, že jsem jiná a že se mnou pohrdají, trápilo mě to.
Teď jsem na to hrdá, protože s tím
trošku umím pracovat, i když stále nevím, s čím vlastně.
Nebudu popisovat své manželství a jeho konec,
ale protože jsem celou dobu zavile trvala na tom,že je to správné a že vůlí !!!! vše zvládnu, vydržela jsem 16 let.
Ano, vůle dobré, ale vzpouzela jsem se a přišel tvrdý trest.
Tak tvrdý, že jsem se rozhodla umřít.
Ne zabít se, ale umřít.
Ulehla jsem a do tří dní jsem měla 41 stupňů horečky.
Moje váha byla 38 kg.
Stačilo pár dní.
Pak vtrhl ke mně můj nejlepší přítel, chytil mě pod krkem, vytáhl do auta,
vysypal před realitkou
a řekl: za dvě hodiny tady a ať máš
byt a odjel.
Kdykoliv na to pomyslím, v duchu se před ním skloním.
Ale tím jsem poznala sílu mysli.
Rozhodnete se umřít, to stačí.
Pak jsem roky měla tvrdou depresi.
Tvrdou.
V sobě nedořešeno.
Přála jsem manželovi vše zlé.
Jednoho dne jsem se na sebe podívala
do zrcadla a řekla jsem si - podívej se na sebe, chce se mi z tebe zvracet,
ubožáku.
Měla jsem neschopenku, moc měsíců.
Jenže jsem se rozhodla.
Doma jsem si omotala noční košili kolem hlavy, aby ke mě nepřišel ani malý zvuk
a pod tlakem jsem si do mozku rvala představu, že můj mozek, pokrytý černou krustou vrostlou do tkáně
pod tlakem z hadice - jak jinak - čisté vody odmáčím a ostraňuji.
Za tu dobu jsem nedělala nic jiného, vždycky jsem u toho vysílením usnula, probudila se a znovu.
Nevím, co se dělo, ale za tu dobu jsem měla kruté bolesti, nemohla jsem se postavit, cokoliv zvednout, celé tělo bolelo.
Ale v mým představách jsem viděla, jak ta krusta povoluje.
Za 10 dní jsem se probudila a mozek čistý.
Ještě se mi nohy klepaly, ale já věděla.
V těch 10 dnech mi někdo pomáhal a poslal mi 3 sny.
První - viděla jsem tygra, neuvěřitelně hubeného v malé kulaté ohradě z vysokého pletiva bez vchodu,
na holé udupané zemi, žebra mu trčela, srst spečená, mrtvá. Umíral.
Druhý - za pár dní - tygr byl na nohách, potácel se kolem pletiva, občas padal, ale už neležel.
Desátý den jsem viděla ohradu a tygr nikde.
Pak jsem ho viděla pod zeleným keřem odpočívat, měl zvednutou hlavu a mhouřil oči do sluníčka.
Ale už nabíral sílu.
Byl z toho venku a já jsem věděla,
že je to tak.
Psychiatr mě hrozně vynadal, s čím jsem si to zahrávala, říkal, že se deprese
vrátí.
Za tři roky mi řekl, že jsem jediný
známý pacient, co se opravdu vyléčil .
Změnilo mě to.
Poznala jsem svou sílu, viděla jsem, jak je manželovi zle a ostatním, na které jsem se zlobila.
Vystrašilo mě to.
Večer jsem do ohně všem odpustila a omluvila se.
Manžel dostal do měsíce !! práci, kterou neměl roky, ostatní jsem nezjišťovala.
Ale on, přesně jak jste říkala, vždycky to pouto zase navázal.
Já odpustila, on navázal.
Teď už na to kašlu.
Přestala jsem se vzpouzet.
Otevřela jsem mysl a vždy poslechnu.
Od té doby například, když potřebuji urgentně peníze, přijdou.
Jednou jsem je potřebovala a jen tak z legrace jsem hodila do nebe - tak se ukaž, kde je teď pro mě seženeš, už není kde brát.
Ale samozřejmě jak na přítele, protože tam je přátelství i láska.
Druhý den mi zvoní mobil a pojišťovna mi oznamuje, že vypršelo 20 let mé pojistky a že tam mám 12 000.
Já o ní vůbec nevěděla.
Večer jsem poděkovala a říkám, jsi fakt třída.
Takhle se asi normálně s TÍM nebaví,
ale tak vyjadřuju svou lásku.
Vlastně se kolikrát divím, jaké prkotiny jsou mi plněny, když nestíhám autobus,
nenastartuje, pokud nedorazím.
Když jdu něco koupit a nepodaří se mi to, vím, že ty peníze budu potřebovat jinde.
A Tak to jde stále.
Dlouho jsem to měla za náhodu, už
vím, že ne.
A ten pocit, když stojím mezi poli a zírám do vesmíru a cítím, jak se navzájem
prorůstáme,
velice se mi zrychlí a prohloubí dech, jak kdyby se plíce nemohly nabažit a dokud nejsem plná, nepřestane to.
Pak se přísun zastaví a já pošlu obrovský vděk, protože vím, že co se zastavilo, druhý den půjde
a taky se nebudu dusit, což se mi stává a jsem dlouho strašně šťastná.
Nepřetržitě roky a vím, že mám svůj
vesmír a ten nedovolí, aby tomu bylo jinak.
Mirka je také šťastná, začala si čistit život a říkala, mami, už vím, co myslíš
těmi křídly, také jí začala růst.
A i ten docent, ten mě ohromil už na začátku, co jsme se poznali.
Děsil mě, jediný do mě viděl.
Povídal, že jsem jiná než ostatní, že jsem úžasná a že je ve mně obrovský oheň.
To mi říkal v době, kdy jsem se cítila zadupaná do země.
On má spočítáno, kolik let se už
známe, mně by to ani nenapadlo.
Pokud budete chtít, budu Vám vyprávět.
Probudila jste hodně spících věcí a tím jsou všechny kostky ve skládačce.
Ale vyděsila jste mě, když jste začala o doktorech.
Jsem pyšná na své zdraví, nemoc je pro mě omezení a roky jsem nebyla nemocná.
Roky jsem nenapsala dopis, nesvěřuji se, není komu, kdo by pochopil.
Jsem ráda, že jsem Vás poznala, mám
ráda lidi s čistou duší a bez pózy.
Tak se mějte moc hezky
Zdena 8.2.2009
P.S.: Přikládám svůj první olej. Buďte shovívavá, maluji teprve od srpna.
Milá Wahlgrenis,
se zpožděním a ještě z pracovního mailu (mimořádně) bych Ti já i Lenka chtěla poděkovat za návštěvu ve Tvém ateliéru.
V útulné modré místnosti, jako by
nezapadala mezi jiné místnosti v budově, vytváříš lidem možnosti k jejich dalšímu
směřování v životě.
Po kontaktu s Tebou za mnou v noci nepřišel ani jeden mimozemštánek,
má anténka na temeni v hlavě nezachytila jejich signály, zato jsem měla zvláštní sen,
ve kterém jsem byla doma a pod okny paneláku byla líheň bílých koček, která se šplhala k nám nahoru do pokoje.
Dvě bílé kočky se dostaly do pokoje, já nechtěla mít ani jednu (máme 4 pejsky), ale mí rodiče pravili, že ty dvě si necháme,
neb jsou to kočky posvátné a jako Dar je posílají bohové (jejich jména tam padla, byli dva,ale já byla v tom snu rozrušená,
že mí rodiče ví o posvátných kočkách, že jsem si ty jména bohů nezapamatovala).
Tím sen končil.
Normálně bych na tento sen asi zapoměla, nebýt výstavě Tuttanchamona, na které jsme s Lenkou v pátek byly.
Opět se tam mluvilo o posvátných
bílých kočkach jako strážcích podsvětí.
Nedalo mi to a hledala jsem nějakou zmínku na internetu, kde jsem narazila kromě
jiného na Indii,
kde se uctívala bohyně Sashti, ne nepodobná Egyptskému božstvu Bast.
Jako výsoký post v reinkarnační hierarchii, je u Hinduistú vtělení do bílé kočky,která je v Indii symbolem měsíce
a její bílá barva symbolizuje
spojení se světem duchů............
V době její největší slávy se bohyni Bast stavělo mnoho chrámů, kam lidé chodili
obětovat posvátným kočkám
a zahlédnout v odlesku jejich očí
svou budoucnost.
To je asi tak všechno co jsem vypátrala, jsem ráda, že ze setkání s tebou jsem
si odnesla nejenom RADU, ale i další dotek duchovna.
Děkuji Táňa 8.2.2009
Mila Wahlgrenis,
musim Vam napsat, jak velkou radost mi udelalo, ze bychom se mohly setkat.
Mela jsem opravdovou radost - coz se mi prilis casto nestava - kdyz jsem uvidela
Vasi odpoved.
Takze jeste jednou moc dekuji, diky Vam bylo me dnesni rano opravdu hezke :-)
Lucie 9.2.2009
Milá Wahl,
ještě jednou děkuji za dnešní setkání.
Chtěla jsem Vám jen napsat, že jsem se pěkně sekla...
Nevím proč, ale trochu jsem se bála označit kartu "láska" jako svého přítele,
sama nevím, proč jsem vybrala přítel, asi strach... sama nevím z čeho.
Přítel je úplně přeci někdo jiny,.. spíš jsem to brala jako nynější označení přítel, když to není ještě manžel.
Úplně jsem Vám zapomněla říct o vybrání vhodného termínu na svatbu
(strašně si oba přejeme nějaké poutní místo, ne klasickou obřadní síň ve městech), což mě docela mrzí,...
Tak snad někdy příště.
Děkuji a nashledanou
Petra 10.2.2009
Milá Wahl,
včera jsem navštívila tvůj ateliér.
V pátek jsem se podívala na horoskop pro raka na den 9.2..
Nechápala jsem jaká nemoc je myšlena.
Říkala jsem si, vždyt jsem zdravá.
Jak jsem se mýlila.
Celý den přemýšlím, co mám vlastně napsat a nenacházím slova.
Včera jsem se vyléčila z nevědomosti.
Stále mě uchvacuje, jak jsou věci lehce řešitelné a výsledek geniální, a to díky tobě a tvé práci.
Jsi úžasný člověk už tím, že jsi.
Děkuji z celého srdce, kterým od včerejška opět začíná proudit láska.
Synovi jsem pozdrav vyřídila a byl překvapený.
Některé věci jsme spolu probrali a dostal mě tím, když prohlásil, že vesmír nám stejně připraví věci, jak to má být.
Že udělá maximum, jak je zvyklý, a věci budeme řešit, jak nastanou.
Jsou to naše děti a od nich se máme také učit.
Děkuji za to, že jsi ukázala mou životní cestu a děkuji za naději a tvá krásná a dojemná slova.
Ještě ted cítím radostný pláč v těle.
Sice si opět nepamatuji vše, co jsi mi řekla, ale ty víš, co myslím.
Však už mě trošku znáš, i mé úlety, ale dvě důležité věci jsem si zapamatovala, a to je pro mě rozhodující.
Měla jsem je na dosah, ale neviděla jsem je.
Díky tobě jsem se znovu zrodila a uzdravila.
Ted už pláču, protože nedokážu už najít slova, jak vyjádřit svůj dík.
Mám tě ráda.
V mém srdíčku máš už od května 2008 trvalé místo.
Jsi pro mě duchovní učitelka a díky tvým nádherným stránkám můžu růst.
S láskou Majka 10.2.2009
Milá Wahlgrenis,
ani nevím, jak poděkovat za návštěvu ve Vašem ATELIÉRU.
Bylo to nepopsatelné, všechny tři jsme odjížděli s krásnými pocity.
Díky Vám se moc těším na život..
Děkuji za vyčištění domu, jsem ráda, že je pan K. tam, kde má a že je mu
dobře.
Uvidím, jak se teď budu doma cítit...
Ještě jsem nezkoušela jít k taťkovi, ale v noci jsem byla s pejskem venku
a žádná hrůza mne na chodbě nepřepadala a nemusela jsem panicky utíkat do bytu...
Jsem daleko klidnější.
Problémy s tatínkovou přítelkyní vidím teď úplně jinak
a i když se to příliš nezmění, jsem ráda, že to brzy nebudu muset řešit
a budu mít na starosti úplně
jiné a milionkrát krásnější "věci".
Moje dvě nejmilejší dušičky se ke mně vrátí a já se na ně strašně moc
těším...
Strašně moc...
Těším se na život a je to nádherný pocit.
Děkuju děkuju děkuju..
Slova nestačí...
Snad se ještě setkáme, bylo mi s Vámi krásně....
Nataša 17.2.2009
Milá paní Wahlgrenis!
Zasloužíte si být šťastná!!!!!
Narodila jste se proto,abyste
přidala tomuto světu hodnotu, být někým jedinečným, dobrým a lepším, než
jste byla včera!!!
Vy musíte být požehnáním pro tento svět-svou pouhou existencí!!!!!
Díky Bohu za to, že jste!!!!!
Milá paní Wahlgrenis, chci Vám ze srdce poděkovat za setkání s Vámi ve Vašem
ATELIERU!!!!!!
Bylo to setkání velmi milé a
obohacující!!!!!!!!!!!!
Pomohla jste nám najít odpověď,na naše otázky ohledně našeho velkého
a pro většinu lidí
nepochopitelného přátelského pouta tzv.srdce v srdci!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Vše co jste nám říkala bylo tak milé a neuvěřitelné jako ten nejkrásnější
sen!!!!
Že i to, co my dva prožíváme, má
vysvětlení a je to řízeno z vyšší moci!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Paní Wal,velmi se zajímám o kyvadlo a andělské karty.
Ráda bych se Vás zeptala,zda se mohu toto cestou vydat a tímto způsobem komunikovat s jemnohmotným světem.
Je to můj velký sen,ale je to též dar z vyšší moci, a proto na něj hledím s obdivem a pokorou!!!
Moc ráda bych měla k těmto tajuplným cestám dvířka aspoň trošku pootevřená!!!!!!!!!
Ale vím, že je to pro člověka
neskutečný dar, který se dostane málokomu!!!!!
Za vše Vám ještě jednou děkuji a přeji jen to dobré!!
Ať se Vám vše daří k radosti
Vaší i lidiček, kteří mají v hlavě spoustu otázek stejně jako jsme mělo my
dva.
A kteří díky Vám najdou tu svoji správnou a pohádkovou cestu tímto pozemským
životem!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Hodně zdravíčka,pohody a světla andělského v duši Vám přejí, a moc,moc
zdraví
Petr a Růžová 19.2.2009
Dobry vecer Wahlgrenis,
byla jsem nedavno u Vas na navsteve v atelieru,
doufam ze si me pamatujete :-) hodne jsem brecela a sla do schodu pesky..
No ale proc Vam vlastne pisu,
slibila jsem Vam, ze se ozvu, jakmile si najdu praci nebo proste jakmile se u me neco zmeni.
No a zmenilo se.
Dnesni rano zacalo jako obvykle..
Byla jsem na jednom vyberovem rizeni, ktere nejspis nedopadne dobre.
A bylo mi z toho vseho divne..
Vlastne porad nemam praci a ani nevim, jestli se neco v budoucnu zmeni, ja uz bych chtela jit nekam mezi lidi :-)
A tak jsem prisla domu s takovym zvlastnim pocitem, chvili jsem neco delala
a pak jsem sahla po knize Alchymista (autorem je Paulo Coelho) a stal se zazrak.
Necetla jste ji nahodou?
Ja nevim - proste ta kniha ke mne promluvila.
Dostala jsem ji pred lety od sveho tehdejsiho pritele k Vanocum, a tak jsem ji rychle precetla a hodila do skrine.
No a dnes jsem po ni zatouzila znova a mela jsem pocit, ze ctu neco uplne jineho.
Ja nevim, jak to popsat, to je jako kdyz k Vam promluvi nadpozemska bytost.
Neni tam pro me nic noveho, to vse jsem vedela davno, ale zrovna dnes to melo magicky ucinek.
Mam z toho takovou radost, takovy obrovsky pocit stesti.
Tak tu sedim a raduju u pocitace jak male decko.
Dekuju Vam za ten atelier a za to, ze jste, a doufam, ze se jeste nekdy setkame.
Natalie 27.2.2009
Ahojky Wahl,
v příloze ti posílám obrázek Veroniky.
Vymalovala se se silným vztahem k zemi, sice docela komplikovaným, ale ta vůle budovat, měnit a žít je velká.
Shora jsou uvnitř ní zamalované 3 trojúhelníky značící ženskou energii.
Jakoby měla přemíru ženské energie a tyto energie jsou předávány z pokolení na pokolení.
Uvnitř vytvářejí 3 bloky.
Jsou ve spodních čakrách a v srdeční, kde je zablokováno a uloženo do minulosti dítě.
Je to spíš energie prožitku dítěte, která jakoby zůstala stát.
Je potřeba najít své vnitřní dítě, vrátit se do okamžiku, který tento blok způsobil a dát mu jinou cestu - směr pozitivní
(k inspiraci na odstranění bloků doporučuju knihu CESTA od Brandon Bays).
Jsou vyznačeny z každého rohu tohoto bloku šipky směrem vzhůru - nebude to lehká a přímá cesta.
Ten směr se trošku klikatí, možná to i paní vzdá, ale jsou tu i srdíčka, ať myslí s láskou hlavně sama na sebe.
Její duše se nyní jakoby naklání jiným směrem, který ale není její cestou.
Není tu pomoc od nikoho jiného, dokud nenajde sama sebe a dokud ji jakoby ostatní nenaštvou
a ona bude vědět, že pomoci si musí především sama.
Víš, jakoby se naštvat a říct si, už toho mám dost a začnu sama podle sebe.
Tím se do ní dostane náboj, který nasměruje její cestu a teprve pak přijde pomoc.
Vedle stojí bytost, která pozitivně působí na její mentální sféru a bude jí ku pomoci, ale zase jde impulz nejdříve od Veroniky.
Nesmí to brát tak, že jí není pomoci, ale že nemá spoléhat na ostatní a platit nehorázné peníze za něco, co dokáže sama.
Vypadá to, že nemoc lze posunout jinam, neříkám, že zmizí.
Z Universa jsou nad ní 3 srdíčka, ať se nebojí.
Bylo by potřeba sladit mužské a ženské energie v sobě a zjistit, co se odehrávalo v ženských generacích v její rodové linii.
Tam je také nějaký zásadnější problém.
Ona má najít klíč sama v sobě a tím odemkne mnohá tajemství uvnitř sebe.
Její dítě je velmi zraněné a potřebuje lásku a pohlazení.
Dokáže mnohé, jen musí spoléhat sama na sebe. pa J.
Náušnice jsou jedním z klíčů, ke kterým má Veronika dojít, jako cesta do minulosti.
Náušnice na ni hodily takovou krabici, kde je otevřené jen dno.
Ona na něj musí dojít, aby pochopila okamžik teď,
kdy se prolíná minulost, přítomnost i budoucnost, nejen její, ale i celého rodu.
Je pod ní smyčka s dvěma životy do minulosti, které tvoří blok.
Smyčka by měla zmizet.
Náušnice zakopat.
Nesou smrt.
Nemoc se ukazuje, že by mohla být odsunuta někam mimo.
Ukazuje se mi tu i jakoby rituál, který by se mohl u paní provést na očištění.
Jsou tu nějaké přilepené energie z minulosti.
Leze mi tu mráz po zádech.
Ty životy právě souvisí nějak s tou ženskou energií, něco bylo porušeno, zkus se na to podívat.
Držím ti palce.
Jitřenka 2.3.2009
Milá Wahl,
říkala jsi mi, že ten můj "ukončený" příběh není ukončený....
Sakra, to máš fakt vždycky
pravdu?
Objímám Tě
Jana 7.3.2009
Milá Wahl,
děkuji mnohokrát za dnešní dopoledne.
Ta pravá pokora se dostavila až na zpáteční cestě v autobuse a trvá doteď a asi bude trvat navěky.
Už vím, že to docvaklo, sice později, ale docvaklo.
Chovala jsem se tak lehkovážně, vůbec jsem si neuvědomila vážnost situace.
Omlouvám se za to dodatečně.
Ještě jsem té odvedené mužské dušičce poděkovala za lekce, které jsem dostala, a poprosila jej za odpuštění.
Poklonila se hluboce a složila
pokoru, asi jsem u toho musela být sama a prožít si to ještě znovu.
Za dnešní den se díky ani snad slovy vyslovit nedá...
Obdivuji Vás a smekám.
Umím si už představit, jakou
radost zažíváte z Vašeho poslání, z toho, co dokážete.
S láskou
Míša z Orionu ,-))) 9.3.2009
KRÁSNÝ VEČER
Drahá Wahlgrenis,
děkuji za Vaše setkání s Vámi v Ateliéru.
Jste velmi zajímavá a krásná osůbka,
tak zvláštní křehká tichá a přitom energická, no prostě jen co jsem Vás viděla, jste mne vykolejila.
Ta obrovská energie, kterou jsem
pocítila při vstupu do místnosti mne dostala.
Nevěděla jsem, jak si to užít nebo se bát :-)
To jsem ještě nezažila a věděla jsem, že při mé cestě zpátky nebudu ani
náhodou stejná, ta, která k Vám přijížděla.
Bylo to něco nádherného, s jakou lehkostí a láskou komunikujete s
jemnohmotným světem.
Vy umíte tak krásně odvyprávět celý příběh.
Pro mne, které jste odkrývala karmickou zátěž, už to nebylo něco tak
nádherného.
Všimla jsem si několikrát, jak mne pozorujete.
Nevím, jestli jsem dostatečně spolupracovala, tak, jak byste si představovala.
Snažila jsem se, co jsem v danou chvíli mohla.
O to víc na mne padla i vážnost
situace, která na mne sedí doteď.
Wahlinko, je možné, i když jste tu dušičku toho chlapečka odvedla, že by byl
ještě se mnou.
Celou cestu zpět jsem cítila silnou energii kolem své hlavy.
Říkala jsem si, klid, uvidíme co bude večer.
No večer jsem usnula kolem půl jedenácté, a v půl dvanácté mi vzbudil astmatický kašel.
Po té jsem vstávala ještě několikrát za noc.
Několikrát za ten den i noc, kdy přišla myšlenka jsem poprosila od srdce za odpuštění, co jsem kdysi provedla
a není mi doteď z toho dobře.
Doteď mi zní v uších ta slova
postupu, která nám dušička řekla..... brrrrr.
Do toho cítím určité brnění v pravé polovině těla, hlavně u stehen a nohou a
pravé tváře.
No, byla to pro mne divoká noc.
Manžel raději odešel spát vedle
do pokoje.
Do toho mám cítím vnitřně strach o synka, u kterého se ukázalo
varování.
Snažím se to neprožívat teď, ale až to přijde.
Teď to ještě není, žijeme teď.
Wahlinko, sluníčko ............
k tomu ještě informace o
holčičce, která se k nám chystá :-)
Mám pocit, že to všechno nemůžu zvládnout.
Co se týče otázky Reiki, měly trojklany pravdu o té určité závislosti.
Už mi na to upozorňovala jedna paní v létě, u které jsem byla pro bylinky na močák.
Takže dnes mne čeká další úkol,
zrušit kurz.
Wahlinko, jste opravdu jedinečná osůbka a po tom všem, co jsem Vás poznala,
mi přijdou pravdivá slova mého lékaře homeopata.
S láskou Eva 10.3.2009
Milá Wahlgrenis,
byla jsem u Vás v ateliéru a dala jsem Vám tehdy pořádně zabrat...
Řešila jsem tehdy s Vámi
problémy se školou.
Spousta věcí do sebe tehdy začala zapadat.
A dokonce jsem přišla - a to si myslím, že díky Vám - na způsob, jak si
léčit svoje problémy - emocionální bloky.
Techniku jsem již znala od paní Míly Rejlkové - pocitově se naladit na
určitý blok.
Já tento blok pak vnímám jako pálení v oblasti srdeční čakry až solar plexu a ve své představivosti jím procházím.
Ale pořádně jsem tuto techniku neměla zvládnutou, pochopenou.
Dříve jsem se snažila za bloky poděkovat a propustit je, ale to bylo málo.
Fungovalo to jen zpočátku, pak jako by moje problémy stejně zůstaly ležet ve mně, jen jsem je meditací vytáhla.
Pak asi den nebo snad i večer po návštěvě ve vašem ateliéru jsem sáhla po knížce od Lousi Hayové Síla je ve vás
a napadlo mě, že bych místo poděkování mohla své negativní zážitky nahrazovat pozitivními.
Nakonec došlo k uvolňování.
Jako bych začala trávit, bloky začaly doslova hlasitě praskat.
Je to však dost těžké a pomalé, kolikrát ležím v meditaci hodinu a víc a nemůžu se "dohrabat" "lepšího" konce.
A pak třeba musím ráno vstát a je mi moc psychicky i fyzicky špatně.
Blok je v mé představě jako vlákno, či větev, která se oddělilo od kmenu, a tak to i paní Rejlková vysvětluje.
Jsou to malé kroky a stejně to
člověka hodí zase zpět a pak nastává opět pavoučí či mravenčí práce :)
Chtěla bych Vám tímto poděkovat, že jsem na tohle přišla.
Bez návštěvy u Vás by se toto
určitě nepohlo.
Nechtěla jsem psát sice z počátku snad tak brzy.
Vždycky se něco jakoby pokazí a pak to, na co dotyčný přiišel přestane jakoby mávnutím kouzelného proutku fungovat,
tak jen doufám, že se tak opět nestane.
Přeji Vám krásný den a ještě
jednou děkuji
Dita 10.3.2009
Milá Wahlgrenis,
do života jste mi svými stránkami vstoupila někdy v létě 2006.
Nyní po osobním setkání u Vás ve Vašem Atelieru v Pardubicích se snad vše zesílilo.
Samozřejmě, že jsem postupně do svého života začala aplikovat rady, které jsem od Vás obdržela.
Jenže ona se během pár dnů spustila lavina drobných událostí.
Tak první radu, kterou jsem zavedla do svého života byla okamžitá:
černé spodní prádlo - bohužel snad 10 ks - šlo pryč.
Ach jo takových peněz :-)
Nosím tělové, bílé nebo lehce růžové spodní prádlo - ach jo, ale džíny mi to trochu barví :-)
Nějak jsem byla zavedena zpět na Vaše příspěvky z roku 2005.
Objevila jsem tam příspěvek o karmické 40.
Ihned se mi vybavilo, že jsem o tomto přemýšlela už kdysi dávno,
proč v domě mého bývalého muže nikdo nebyl a není šťastný, asi po 3 generace.
A uvědomila jsem si, že je to číslem na domě číslem 40.
Měla jste pravdu, že mám vedení, které mi ukazuje, kam se obrátit pro radu nebo mi ukazují různé okamžiky, nad čím se zamyslet.
Pak mi přicházejí různé postřehy, které celou věc dokreslují.
Opravdu mi to tlačí to, co cítím delší dobu, jen jsem nenašla čas si to zapisovat
a na skutečnost, kterou jste mi i vy doporučila a to - DENÍK.
Druhý den jsem si lehla na podlahu a dala na čelo
tibetskou mísu a rozezněla asi 3x
- byl to docela příjemný zážitek, nechtělo se mi zvedat.
Pak jsem si ji dala na průdušky a krk a rozezvučela.
Pak mne vypátrali klučíci a hned - hele, co to dělá maminka...
Tak jsem to ukončila...
Večer přišly ukrutné bolesti v pravé ledvině, hlava - oči (chvilkama jsem viděla rozmazaně),
pak zazadu spodní lebka pravá, ucho, ale hlavně pravá část hlavy a oblast třetího oka.
Jsem si říkala, vždyť jsem marodila měsíc, jak to, co se to děje.
Šla jsem brzy do postele a usnula jsem.
V noci mi píchalo v hlavě, jako když mi tam někdo vráží jehly.
Říkala jste, že jsme s mým synem spojené nádoby.
On začal též posmrkávat a pořád si mne prohlížel.
Ráno jsem přemýšlela, zda Vám nenapíši, zda by tohle opravdu mohla způsobit tibetská mísa - mám dokonce rozmazané vidění.
A ejhle, objevila jsem článek o orgonitu, který jsem už četla, ale ležela tam odpověď na moji otázku:
Moje zkušenosti z testování orgonitu v době od pondělí 10. do čtvrtka 13. března 2008:
Orgonit jsem měla možnost testovat v podmínkách, jaké jsem si sama určila, abych zjistila, co lze od něho očekávat.
Jeden kus jsem se rozhodla nosit neustále při těle.
Již v řádech několika minut u mě nastartoval samočisticí proces.
Asi takový, jako když se člověku, který má rýmu, umístí tibetská mísa do bezprostřední blízkosti hlavy a nechá se rozeznít.
Já jsem ale žádnou rýmu neměla, to by bylo dobré zdůraznit.
Nastartoval se až neskutečný proces, kdy mi všechno zlé, co tělu škodí, začalo odcházet
- slzely mi oči, měla jsem silnou rýmu.
Pochopila jsem, že to není běžná chřipka.
Tak jsem si řekla ach jo, asi to budu muset vydržet, ale dnes si zase určitě mísu rozeznívat nebudu, abych to přežila :-)
Wahlinko, říkala jste, až se něco začne dít - napište mi.
Slíbila jsem, jenže drahá Wahl, já myslela, že to myslíte, až třeba by přišla ta holčička.
Jenže oni se začali dít věci už druhý, třetí den od mé návštěvy u Vás.
Zase jsem tady pro druhé tak trochu za divnou :-)
Ale u Vás jsem pochopila, že divná nejsem :-)
Pa, s láskou
Eva 12.3.2009
W.
26.3.2009
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám velice za odpověď.
Dnes odpoledne jsem se rozhodla, že duchy nechám od sebe odvést.
Vlastně jsem měla v sobě podvědomě zafixováno, že si zasloužím to nejhorší.
Uvědomila jsem si to a řekla jsem si, že si zasloužím to nejlepší.
A proč by ne? :)
Ale tu paní ... neznám.
Abych se vlastně přiznala, tak nemám z ní (ale to není to pravé slovo - prostě z něčeho) zvlášť dobrý pocit.
Ale mohou zde sehrát roli i mé
obavy.
Takže moc děkuji za odpověď, zachovám se podle vaší rady.
Když jsem to vydržela bez
100procentního ujištění tak dlouho :), tak to vydržím i dýl :)
Ještě mě vlastně dneska nebo včera něco "dotrklo".
Před nějakým rokem mi kamarádka, po té, co absolvovala reiki, také řekla, že je u mě přivtělená duchovní bytost.
Nějak jsme se pak domluvili, že mi
ji na dálku odvede (už si přesně nepamatuji důvod mého rozhodnutí).
A moje kamarádka má celkem velké zdravotní problémy... a trvá to už taky nějakej
rok.
Nevím, jestli je to nějakým duchem - myslím si tedy, že ano.
Ale taky je to spoustou jiných věcí.
Ale prostě si nedá poradit, nevidí,
neslyší, ale ví.
Tak jsem se zase rozepsala - ještě jednou Vám moc děkuji.
Doubravka 26.3.2009
Milá Wahlgrenis,
moc vás zdravím, doufám, že jste si odpočinula.
Moc děkuji za vaši pomoc, už cestou domů jsem byla myslím trochu jiná bytost, v noci jsem spala velmi tvrdě.
Svoje tělo dnes cítím jakoby rozšířené a cítím se otevřená, je to zvláštní.
Jako by zmizely některé pocity. .... asi nebyly moje.
Moc děkuji i za své rodiče.
Byla to síla cítit jejich energii.
S mámou už jsem věděla, co mne čeká, tak jsem se s ní rozloučila lépe a jakoby s větší úctou.
Dnešní večer budu věnovat synovi.
Jsem moc vděčná za vaši pomoc, Wahlgrenis, - to jméno je nádherné, zní jako hudba, plyne.
Těším se na jakoukoli spolupráci s vámi.
Zatím se loučím, jsem v práci.
Přeji hodně radosti
Vděčná Eva 31.3.2009
Milá Evo,
já jsem - na rozdíl od Vás - moc tvrdě nespala, vlastně by se spíš mělo napsat, že jsem nespala vůbec.
Síla tónů, které ke mně přišly, mi to nedovolila.
Pro mě se nastartoval výrazně očistný proces, chápu naprosto, co prožívala Majka po rozeznění tibetské mísy cestou domů.
I přesto Vám děkuji.
Jsem ráda, že jsem Vás mohla poznat.
W.
31.3.2009
Dobry vecer Wahlgrenis,
doufam, ze si na me vzpominate, byla jsem v atelieru v Pardubicich a resila jsem praci.
No a tak konecne prace "zaklepala" na dvere :-D.
Ale vite, co je zvlastni?
Zvlastni je to, ze budu delat uplne to same, co jsem delala ve svy prvni praci po skole.
Mam pocit, ze me to hodilo zase o ty dva roky zpatky, ze jsem z toho mista vlastne ani nemela odchazet.
A nastupuju taky ve stredu uprostred tydne...jako tenkrat.
No mam z toho proste radost a doufam, ze to zvladnu, protoze me ceka narocne dojizdeni.
No a jeste Vas chci poprosit o radu, jde o manzela my mamy.
Nedavno byl v nemocnici (ma abnormalne vysoky tlak) a kdyz se odtud vratil, je jako vymeneny.
Vyfasoval tam kupu prasku, ktere mu nedelaji vubec dobre, jeho celkovy stav se zhorsil,
ma takove psychicke stavy uzkosti nebo nevim jak to nazvat.
Vysoky tlak ma uz cely zivot, ale driv si bral prasky, sice ne tolik jako ted, ale tak zle mu jeste nebylo.
Prijde mi, ze jeho zdravotni stav se zhorsuje ze dne na den.
Je mu 50 let a z nemocnice se nam vratil 70tilety starik.
Vsechno ho brni a boli, nemuze obcas zvednou ruce nad hlavu, kdyz potrebuje neco delat, mota se mu hlava a obcas neudrzi rovnovahu.
Chci mu nejak pomoci, ale bohuzel nevim jak.
Z Vasich stranek vim, ze se jedna o neco jineho, o vykrik duse, proste je to urcite varovani, ale nevim jake.
V noci na sobotu ve snu videl nejakeho pana, ktery byl v noci v loznici
a sel kolem jejich s mamou postele a zastavil se tesne vedle mamcinyho manzela.
Pry ten chlap byl obleceny v saku a koukal na nej, no a pak sel do zdi.
No a tak mamcin manzel dostal strach, vyskocil z postele a bezel rozsvitit.
Zrejme mu chtel neco rict, ale ted uz je po vsem.
Mamin muz si mysli, ze to ma z tech prasku, protoze rika, ze se obcas citi jak zfetovany, no jenze ja si to nemyslim.
Moc Vas prosim, jestli budete mit aspon chvili casu poradte, co mam delat.
Jak mu to mam pomoct, aby se z toho vseho dostal.
Libena 31.3.2009
Dobrý den Wahlgrenis,
byla jsem u Vás včera na konzultaci ve Vašem ateliéru.
Chtěla bych Vám poděkovat za hromadu informací, které jsem od Vás dostala.
Bohužel hned, jak jsem zabouchla dveře Vašeho domu, jsem zjistila, že jsem se nezeptala na práci, kterou teď také řeším.
Říkala jsem, že to nechám plavat, ale celou cestu mě to mrzelo a ráno jsem se s tou otázkou zase probudila.
Tak jsem si řekla, že Vám napíšu.
Ráda bych věděla, co tam z těch Vašich úžasných plástů o mě v souvislosti s prací vyčtete, mohlo by mi to pomoct při rozhodování.
Děkuji za ochotu a případnou odpověď, s pozdravem
Jana 7.4.2009
Milá Wahlgrenis,
včera se mi ani nechtělo od Tebe odejít.
Děkuji Ti za včerejšek, je milé a příjemné být ve Tvé společnosti.
Držím palce, ať vše vyjde nejlépe, jak může.
Krásný den.
Jarmila 7.4.2009
Milá Wahl,
musím napsat, co se od včera stalo.
Když jsme přijely domů, vešla jsem do domu a bylo tam pusto a prázdno.
Citelně tam někdo chyběl...
Jako když Vás opustí někdo z rodiny.
Tak moc jsem se s tím zavražděným sžila, že po něm zůstalo prázdno.
Rozsvítila jsem mu svíčku na
rozloučenou, ale měla jsem pocit, že už o tom ani neví, že je na druhém břehu.
Dnes v práci jsem byla jediná, kdo měl skvělou náladu.
A určitě to bylo Vámi...
Copak to koůegům můžu říct?
Mají mě za věčně skvěle naloženého
blázna a netuší a nechápou.
Jak to říkal klasik?
Nasadím si čapku s rolničkami a jsem
svobodná.
Po cestě jsme se s dcerou hrozně nasmály, povídá: Já jsem chudák,dcera zemědělce
a blázna, to je teda genetika !!!
V práci jsem zjistila, že mi někdo sebral věci, doufám, že to byl ten problém, o
kterém jste mluvila.
Věci jsem našla a bylo po problému.
S malováním to je přesně, jak jste říkala.
Když maluju duší a nechávám štětec a barvy volně, pak se dívám na obraz a nechápu, jak jsem to dokázala, sama tomu nevěřím.
Když do toho dám snahu a mozek, to
kouzlo je pryč.
Zatím to nechám, ale cítím, že se moje Múza už pokouší zase vzlétnout.
Jen ať trénuje křídla, bude je
potřebovat.
A pokud se ještě někdy zase uvidíme, já věřím, že se tak stane, třeba budu zase
dál.
Nastartovala jste mě a dceru také, jsme šťastné.
Moc zdravím a moc děkuji.
Zdena 8.4.2009
Dobrý den,
asi před měsícem jsem u Vás byla na konzultaci kvůli miminku, snad si na mě vzpomenete.
Psala jsem Vám 17.3.2009.
Je to pro mě neuvěřitelný zázrak, ale v pondělí jsem měla první pozitivní test a druhá čárka každým dnem sílí.
Zítra jdu na krev a ultrzvuk, tak doufám, že mi těhotenství doktor potvrdí.
Hlavně se modlím, aby bylo miminko v pořádku a správně se vyvíjelo.
Od příštího týdne bych chtěla zůstat doma, sice to bude s penězma horší,
ale chci aby se miminku u mě líbilo a nebylo stresované.
Piju denně kopřivový čaj z čerstvých výhonků, chodím na procházky,
vydržím hodinu dvě sedět pod rozkvetlou meruňkou a poslouchat bzukot včelek.
Snažím se nedívat na televizi a místo toho jsem vytáhla knížku pohádek od Oscara Wilda.
Ani do společnosti se mi nechce, mám pocit, že je mi nejlíp jen s miminkem a přítelem.
Myslíte, že bude vše v pořádku?
Je něco, na co bych si měla dát pozor,aby si to dušička nerozmyslela?
Moc moc děkuji, jste anděl na zemi.
Lucie 9.4.2009
Milá Lucie,
moc gratuluju, mám z Tvého otěhotnění velkou radost.
Ničeho se neboj, těhotenství i miminko budou v pořádku.
Rozhodnutí zůstat doma Ti schvaluji, užívejte se.
Miminko, které k Vám přichází, je velice zralá duše.
Těším se na další zprávy.
W. 9.4.2009
Moc Tě zdravím Wahlgrenis!
Chtěla bych Ti poblahopřát k vzniku Tvého Atelieru!
Kdysi dáávno se mi o něčem takovém zdálo.
Byl to rovnou celý dům, takové centrum, spousta práce, spousta lidí, ale stálo to za to...
Takže jsem ráda, že jsi se touto cestou vydala :)
Tehdy to bylo ještě dost vzdálené,
ale teď, když už máš Atelier, možná to půjde ještě dál... :)
Posílám spoustu pozitivních myšlenek..
Limurhin 12.4.2009
Drahá Wahlgrenis,
není to tak dávno, co jsem byla u Vás na návštěvě v atelieru v Pardubicích.
Věci mezi nebem a zemí se dějí pořád.
Mám neustálý pocit, že předloni jsem šla, vloni klusala, a nyní že letím snad s větrem o závod.
No nicméně, zbavování se starých bloků stále pokračuje
a zdá se mi, že poslední dobou už nemám jednu zkoušku na pár dní, ale buď na jeden den
a když jsem moc šikovná tak dostanu i na dopoledne i odpoledne.
Snažím se držet, naštěstí dostávám i pomocníky.
Tak co nového dál...
Objednala jsem si u Míši z Orionu obrázky, nejdříve pro synka a mne, nyní jsem objednala i manželovi a mladšímu synovi.
Faktem je, že i Míša mi vzkázala spolu s andílky, že Reiki pro mne není.
Vzhledem k tomu, že těch lidiček - včetně vás - bylo víc ............ myšlenku Reiki jsem zatím opustila.
Pomocí Míšina obrázku, který jsme jmenuje Andělské terapie se mi podařilo si hezky poprvé zameditovat.
Předtím však přišla pecka .............. když jsem u Vás byla, naznačovala jste mi u muže nevěru.
Dnes to vidím jako včera, jak jste mi to t říkrát opakovala starší muž nevěra.
Já mluvila pořád o bývalém manželovi a vy zase.
Starší muž - nevěra, pak tam je nějaký mladší muž.
Tak mladší muž není, můj manžel je starší a skutečně se to ke mne doneslo toto.
Někdy, i když je člověk slepý a informace dojít mají, dojdou i slepému a hluchému.
Pak to zase všechno zcvaklo a došlo :-)
Strašně moc jsem se trápila, teď, když to píši, tu situaci již mám zpracovanou.
S pokorou jsem tuto zkoušku přijala, snad i dobře zatím složila a uvidíme, co bude dál.
Pochopila jsem, že nemůžu hledat viníky, že je to boj vedený s mým vnitřním já.
Každý večer si nacházím čas na modlitby.
Začala jsem pomalinku pracovat s Andělskými kartami.
Andílkové jsou super, krásně se mnou komunikují, už se necítím tak sama, když muž je tak málo doma.
I když poslední dobou se snaží, ale zase to, co jsem potřebovala před časem, nepřicházelo.
Teď když mám leccos v sobě zpracované, pochopené, tak dostávám to, co jsem chtěla před časem a ne až nyní .-)
Zamyslela jsem se nad Vašim doporučením mít se ráda a rozvíjet svoji vnitřní ženu.
Čekala jsem, že to pro mne bude těžší úkol, sice pomalinku, ale jde to :-)
Mám poslední dobou takové dumavé období.
Přemýšlím například nad tím, když chráním přírodu tím, že se snažím lidem domlouvat, aby nepálili listí, trávu, větve ze stromů
a když lidé nechtějí slyšet, i když je v obci kontejner na bioodpad, jestli by se ta příroda měla chránit
i za cenu například oznámením to příslušným orgánům nebo si tím vytvářím karmickou zátěž...
Nebo když vidím kolem sebe, jak se rozpadají vztahy, kdy mi přijde, že protiklady se již přestaly přitahovat
a hledají se lidičky naladění na stejnou frekvenci.
Jenže pak si vzpomenu na karmické zákony, jestli když ti, kteří mají doma rodiny a přitáhnou se k sobě
a ty rodiny pak opouštějí, jestli i to je karmické, nebo se na to lze podívat i pohledem, že tady končí cesta, poděkuj a jdi dál...?
Jak se to pozná, že člověk utíká a tvoří karmu a kdy to skončí, protože to skončit má...?
A je potřeba přijmout nové poznání, zkoušky.
Objednala jsem si orgonit s křištálkama.
Ačkoli pořád brečím, kolikrát ani nevím proč, (ale to jsem Vám už říkala v Pardubicích, říkala jste: já pláču také),
tak se cítím, poměrně dobře a šťastně, jako kdybych nebyla sama :-)
Zvláštní povznášející pocit :-)
S láskou a přáním mnoho hezkého a dobrého
Arieska 20.4.2009
Drahá Wahlgrenis,
převelice Vám děkuji za dnešní pro mne velmi silné setkání.
Věřím, že i paní po mně od Vás odcházela se stejným úsměvem jako paní přede mnou a já:o)
Stále ještě mi přicházejí (a nějakou dobu ještě asi přicházet budou) další informace.
Snažím se je všechny utřídit a postupně zpracovat.
Na většině věcí mohu (i díky Vám) pracovat sama tak, aby se skutečnosti zlepšily, a postupně budu, děkuji.
Bylo by možné stávající "nastavení" rizik dětí změnit - tedy zlepšit?
Například zjištěním problémů souvisejících z minulých životů, následným pochopením, prosbou, omluvou, zpracováním?
A pokud ano, lze toto provést u dětí přes rodiče?
Mohla bych se pokusit sama (pomocí kyvadla...no, vlastně upřímně... nevím moc jak),
i když jsou obvykle informace týkající se mých blízkých - tam kde jsem citově zainteresovaná - poměrně nepřesné (podléhající spíše mému "přání")
nebo by bylo lepší toto případně provést přes třetí osobu?
Nechtěla bych řešit za děti to, co je v jejich kompetenci a součástí jen jejich práce a poslání v tomto životě,
ale pokud jde o jejich bezpečnost - věřím, že to není přehnaná starost nebo nekompetentní jednání
(i když připouštím, že mohu být možná v této oblasti až příliš přecitlivělá - třeba vzhledem k některým zážitkům z minulých životů,
nevím, to nemohu objektivně posoudit).
Informace ohledně syna byly pro mne dostatečné - tedy snad jsem vše pochopila správně - děkuji.
Wahl, ještě jednou moc děkuji za vše,
mějte se krásně, buďte hodně zdravá a až přijde čas, zase se uvidíme.
Jste vyjímečná žena, jsem vděčná, že jsem Vás mohla poznat osobně.
Bylo by toho ještě hodně ke psaní.
Nemám problém s několika A4 - myšlenky běží hlavou a prsty na klávesnici... ale...
Váš čas je drahý a tak se pokusím být stručná, alespoň v rámci možností.
A také dnes slavíte - tak ještě jednou blahopřeji!
Přeji krásný večer.
Budu Vám moc vděčná, pokud si najdete chviličku na odpověď -
"dosadit posledních několik kamínků do mozaiky"... i ti ostatní, kterých se to týká:o)
...a už jen pár posledních barevných perliček postřehů dnešního dne...
...ptala jste se dnes, jestli tam u nás doma (nahoře v ložnici) někdo nezemřel, netrpěl těžkou chorobou, nepotratil?
(typovala jste sestru)..ale ..tam, přesně v té místnosti, jsem tenkrát potratila já (došlo mi to až v zápětí)...
bylo mi 22, začala jsem krvácet a cítila jen obrovský strach, bezmoc a zoufalství...
nechci to už podrobně rozebírat, ale možná, že i cosi z tohoto příběhu mohlo v těch prostorách uvíznout...
napadlo mě - myslím, že bych měla "odpouštěcí, omlouvací a děkovací rituál" provést i vzhledem k této dušičce,
nejen k Vámi doporučené situaci - člověku...?
...celou dobu, co jsem dnes doma, cítím jakési zvláštní "čisté, bezelstné a velmi silné očekávání věcí a dějů příštích"...
žene mi to až slzy do očí (že by náš chlapeček? ... nebo holčička, říkala jste jednu chvíli, že by to mohla být i holčička?)...
...Wahl, děti jsou ten nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostala... a ještě můj manžel
... moc je všechny miluju...
...dnes se na mě syn podíval svým kaštánkovým pohledem,
- vyzvedávala jsem ho po 15. hodině ze školy - tak nějak zvláštně, jinak než jindy, jakoby nějak "věděl"...
...skříňka po babičce najde své nové místo v zrekonstruovaném suterénu - dokonce se tam báječně hodí, že mne to dřív nenapadlo...
bude jí tam líp (i nám bez ní nahoře v ložnici)
Hanďa 22.4.2009
Milá Wahlgrenis,
mám pocit, že Vám mám říci, že...
již včera ráno (hned druhý den po našem setkání), mne prosili o kontakt na Vás nezávisle na sobě dva lidé,
kteří zvažují osobní konzultaci (jen jsem se kdysi větičkou zmínila, že se na "něco takového chystám" - nic konkrétního -
jsou to dost osobní věci, takže žádná "propaganda").
Přišlo mi to zvláštní, překvapilo mě to...
"Dobliklo" mi to včera večer cestou vlakem z Prahy, tedy...
vybavila jsem si přesně Vaši spíš řečnickou otázku, jestli je Atelier v Pardubicích dobrá volba,
zdali ho tedy udržet a jestli nebude lepší Praha...
Odpověděla jsem bez rozmýšlení -
neznám Vaše další budoucí záměry a plány, ale... tak jsem to v tu chvíli "cítila"...
nevím, jestli "správně", ale ano, že jistě a že pomyslný vrchol zájmu o něj
(tedy o věci mezi nebem a zemí, o efektivní a "správné" řešení problémů - v souladu s Bohem či Universem,
o Vaši asistenci v mnohdy bolavém procesu pochopení) teprve přijde.
Možná i přes moji osobu se na Vás třeba nakontaktují další potřební lidé z okolí Pardubic
(nijak se o to křečovitě nesnažím, nikoho nepřesvědčuji,
ale pokud někdo projeví zájem nebo o kontakt vysloveně požádá, určitě ho poskytnu...).
Na závěr už jen snad, že... věci se přeci dějí tak, jak mají...
co dodat...asi jen... krásný den, Wahlgrenis:o))))))
Hanďa 23.4.2009
P.S. Měla jsem velmi silný pocit, že Vám mám tohle napsat...
Milá Wahlgrenis...
tento mail původně poprvé (21.4. večer) vůbec neodešel - ztratil se nepochopitelně,
zrovna v momentě odeslání, napsala jsem ho tedy znovu...
téměř slovo od slova - bez problémů
(stejně mi řádky plynuly hlavou ve stejných větných konstrukcích)..a odeslala...
vynechala jsem jen několik (možná podstatných) "perliček" v závěru -
tedy ve druhém znovu psaném mailu...
Dnes se mi původní mail po dvou dnech záhadně objevil v rozepsané poště,
a tak ještě pro úplnost přikládám pár posledních (ještě doplněných) "perliček" v závěru...
Už nebudu rušit, děkuji Vám a přeji hezký den:o)
Hanďa 23.4.2009
...dozvěděla jsem se, že u nás v domě zemřeli dva lidé -
ne pouze jeden... tedy manželova babička v přízemí (jak jsem již říkala),
ale prý i její maminka ještě o patro níž - v "suterénu", které jsem ani u Vás nekreslila,
protože tam již dlouhé roky nebydlí nikdo.
Je tam jen garáž, dílna, WC a dvě malé místnosti - takové technické (máme tam jablka, cibuli, věci na malování apod).
Dříve tam bydlela právě tahle stará paní a nakonec tam i zemřela (přirozenou smrtí)...
...upozorňovala jste na "oktet" - tedy, že by nebylo dobře, aby v domě bydlelo najednou přesně 8 lidí -
tak to ale dlouhou dobu bylo, ještě před mým nastěhováním,
když zde bydlela tchýně s celou svou rodinou (5) a ještě její matka s manželem a postiženým synem (nejmladším z jejich pěti dětí) - 3...
žádná tragédie se ale v průběhu prý nikdy nestala...
...máme doma - tedy na zahradě - kočičku Ťapku...
vypiplali jsme ji od miminka, když ji někdo celou zuboženou pohodil v lese,
je moc zvláštní, její reakce jsou nepředvídatelné - neměla vůbec jednoduchý život,
je ale úžasně věrná...úplně jako pes... máme ji moc rádi, jsme jediná rodina, jakou kdy poznala...
dívá se na nás vždycky velmi moudře - jakoby "lidskýma očima"...
často o ní přemýšlím...je jiná než ostatní kočky (jako by ani kočkou "nebyla")...
setkala jsem se jednou s názorem, že duše nemůže "klesnout" tak, aby se narodila jako zvíře, když již jednou byla člověkem
(Vy to vidíte jinak) - já zatím svůj názor na tuhle problematiku nemám -
vím ještě moc málo, teprve sbírám informace...ale ty oči...ten pohled...
...děkuji za informaci o urinoterapii - určitě to zkusím...
mám co studovat... lidské tělo poskytuje nekonečné možnosti "samoléčby" - jen je najít
(přesněji řečeno "znovuobjevit") a přivést k nim i ty, kteří je potřebují nejvíc :o)
...moc bych se také přimluovala (za sebe, ale především za mnoho žen a mužů řešících si dlohodobě své sexuální záležitosti),
pokud byste se jednou rozhodla uveřejnit na stránkách nějaké informace o sexualitě,
tedy energetickém fungování partnerské sexuality, orgasmu a dalších skutečnostech s tímto tématem souvisejících
a třeba tím poskytla jiný (či další) úhel pohledu, se kterým se třeba většina lidí nikdy nesetkala
a který by jim byl v mnohém prospěšný... na světě je jistě mnoho (především) žen, které mají se svým sexuálním životem větší či menší problémy
a třeba jim chybí jen (nebo hlavně!) správné informace, motiv, směr...
třeba by s těmi informacemi, svým úsilím a pochopením dokázaly žít šťastněji a harmoničtěji ve svých partnerských svazcích...
to je ale zas jen tak "by the way", jen téma k zamyšlení...
je to samozřejmě zcela na Vás, berte to tedy, prosím, jen jako pouhý námět...
....v souvislosti se setkáním s Vámi mne také napadly (mimo těch výše uvedených) i další otázky ...
například ...Jak se řeší "pohlaví duše"?, jak lze určit, v jaké formě se dušička narodí -
on nebo ona???...ale to až někdy příště:o)))
Milá Wahl,
je to už nějaký čas, co jsem byla u Tebe v Ateliéru a ty jsi mi dala obrovskou
naději.
Já Ti za to velmi děkuji, protože
bez naděje mám pocit, že život nemá smysl.
Jsem v nějakém bodě, asi bodě zastavení a mám pocit, že se potápím.
Včera jsem objevila citát od
Tolstoje "Láska znamená žít životem toho koho milujeme".
Já ho žiju, jenom nějak nevím, jestli ten můj mi neprotéká mezi prsty.
Mám strach, že on se nikdy
nerozhodne a tím se naše láska rozplyne v časoprostoru.
Vím, že nemůžu tlačit, a taky vím, že každý má svou cestu a nikdo nemá právo
otáčet tu cestu k sobě nebo jiným směrem.
Jen se stále ptám, je ta naše cesta společná?
Děkuji za všechno a za všechny
Krásný den a někdy příště snad nashlednaou
Johana 24.4.2009
Moje drahá Wahlgrenis,
...ani nevím, jak začít, pokud můžete, jen prostě čtěte...
Průběžný záznam myšlenek a událostí Po 27.4. spojených s "čistícím" rituálem...
...rituál jsem naplánovala na pondělí 27.4., byl to první den, kdy jsem byla sama doma
a měla tak potřebné podmínky k jeho provedení (dříve to bohužel opravdu nešlo)...
od rána mi nebylo úplně nejlíp - tedy psychicky
(ještě jsem položila pár dotazů s využitím tarotových karet na Vašich stránkách -
nejdůležitější 4 z nich i s odpověďmi zasílám v příloze...
zcela potvrzují některá Vaše slova, či náhled na skutečnosti - nechtěla jsem si nic ověřovat - proto jsem se neptala ....
věřím Vám a vím také, že se nemá člověk ptát dvakrát na stejné věci, jen ...
cítila jsem potřebu zeptat se ještě na některé podstatné doplňující skutečnosti, o kterých jsme nemluvily
nebo ne dostatečně a které pro mne byly moc důležité ještě před rituálem -
všechno totiž i v tomto případě souvisí se vším...z odpovědí vyplynuly úzké souvislosti s informacemi od Vás ...
snad jsem pochopila..k tomu se ještě vrátím v závěru)
...pociťovala jsem si a jasně uvědomovala strach, občas se mi i draly slzy do očí...
šla jsem se vykoupat, pak našla krásný růžový papír a propisku - pero, kterou mi daroval můj manžel...
vše připravila...
vešla jsem nahoru do ložnice a s nekompromisním odhodláním nejdříve svlékla ložní prádlo
a vyklidila a odnesla pryč z místnosti skříňku po babičce...
pak jsem důkladně "generálně" vysála a vytřela celou místnost...
při vysávání se mi stalo, že jsem si najednou všimla, že svítí solná lampička, která předtím nesvítila...
asi jsem musela nějak šlápnout nechtěně na vypínač..nebo že bych nešlápla?...
každopádně jsem si pomyslela "ať jsi kdo (co) jsi, ráda bych tady se svým manželem žila s láskou a v klidu, prosím, pochop to"...
(měla jsem totiž pocit, jakoby se mě někdo snažil odradit či "zvrátit" ještě můj původní záměr -
uklidit důkladně a provést Vámi doporučený rituál nebo naopak potvrdit správnou cestu ?)...
lampičku jsem zhasla a pokračovala v úklidu, teď zpětně mi až přijde až divné, že mě to vůbec neznejistilo
- tedy vůbec jsem nezaváhala...
při vytírání prázdného místa po babiččině skříňce mi došlo, že je to až symbolický "návrat" ke kořenům,
tedy pomyslné uvolnění místa na dětskou postýlku...přesně se tam vejde a i jsme ji tam jednu dobu před lety měli
(vzpomněla jsem si i na jedno "pravidlo" Feng shui -
a to, že pokud chceme či má přijít něco nového či očekávaného do života, nejdříve na to musí být dostatečný prostor
- a to i v přeneseném slova smyslu, ale i konkrétně, např. místo ve skříni na věci - pro budoucího partněra,
prázdné a uklizené sedadlo spolujezdce v autě, nový další zubní kartáček v koupelně atd.)..
uvědomila jsem si také, že i když ...upřímně ...miminko v tuto chvíli cíleně neplánuji...
nedávno jsem si koupila krásnou zelenou letní halenku áčkového střihu
a už při jejím prvním vyzkoušení mne napadlo, že by se tam pohodlně vešlo i "bříško"...
velmi mne oslovila, bez rozmýšlení jsem ji koupila...
...napsala jsem tedy dopis - asi 2 A4 naprosto spontánně
(u nás nahoře v uklizené ložnici a následně ještě poprosila o dovyčištění tohoto prostoru tam nahoru...
a otevřela obě okna, ještě případně zapálím svíčku) -
slova přicházela sama, slzičky se na začátku draly do očí a srdíčko bolelo, ale... jakoby s dalšími slovy přicházela úleva...
velkou poslední část dopisu jsem psala již téměř vyrovnaná, klidná...
řekla jsem, myslím, co jsem měla -
chtěla, pak dopis smotala do ruličky, převázala ozdobnou stužkou a schovala na zahradě -
nějak jsem cítila, že ho musím vynést z domu - po západu slunce ho spálím...
...bolí mě trochu zápěstí a dlaně, prsty -
jakoby tudy ještě odcházelo cosi pryč, ale srdce už ne, cítím únavu...ale ulevilo se mi - určitým způsobem...
ještě to chce tu "závěrečnou tečku"...jistě... Wahl, nečekám už reakci ani odpovědi touto cestou...
myslím, že to bude na další konzultaci u Vás - je toho ještě "pár",
myslím dost záleží na tom, jak teď začnu (či budu pokračovat) -
bude se pravděpodobně jednat z velké části o individuální řešení rodinných,
partnerských i "profesních" záležitostí (což není účelem těchto stránek) - vhodnější bude tedy osobní konzultace...
mám v sobě ještě některá pro a proti - jinak některé věci cítím a jinak hodnotím racionálně ...
došlo mi také, že "rizika" spojená s našimi dětmi chápu opravdu možná trochu jinak, než bych měla (patologický strach)
a že bude tedy nutné - respektive žádoucí dříve než (pokud vůbec) zjišťovat hlubší souvislosti u nich,
podívat se nejdříve pod ten "svícen" ...
třeba se spoustu otázek a "bolístek" - i u nich - vyřeší tímto "samovolně"...přirozeně, láskyplnně ...tak jak má...
asi i to, že ten první děkovací mail neodešel a nepochopitelně se ztratil, mělo svůj význam,
neměla jsem ho psát znovu (i když jsem především poděkovat chtěla!), měla jsem zapřemýšlet, dát si čas, mělo mi to dojít -
Wahl, omlouvám se za svou zabedněnost, nezlobte se...
dojít k takovýmhle závěrům u sebe sama bývá asi to nejtěžší -
u druhých to člověk vidí a přijímá snáze i intuice funguje lépe, informace se chápou tak, jak přicházejí,
s přirozenou důvěrou, bez pochybností (alespoň taková je má osobní zkušenost)...
ráda bych tedy začla u sebe - od základu...nejdříve s Vaší pomocí, pak sama...
Wahl, nechci, abyste něco řešila za mne,
chci se jen "naučit chytat ryby" - stojím už skálopevně odhodlána na břehu jezera, v ruce prut....
jen ... nevím ještě přesně...jak
hodit...Hanďa 27.4.2009
Dobrý den,
jsem tu s dalšími zprávami, čekáme dvojčátka!
Jsme všichni nadšeni a moc se na prcky těšíme.
Ještě jednou moc děkuji za Vaši pomoc a podporu.
Mějte se krásně a já se zase ozvu.
Lucie 28.4.2009
Moje milá Wahlgrenis,
doufám, že se máte dobře - i když cítím poněkud náročnější období - tedy jen
velmi zhruba řečeno "poněkud větší fofr"...
myslím na Vás snad každý den v
různých souvislostech a za různých okolností...
Právě sedím nad neurofyziologií (první ze zkoušek tohoto semestru)
a snažím se nalít si do hlavy
potřebné pojmy a pochopit souvislosti... je to všechno moc zajímavé, je toho
hodně, ale to půjde.
Poslední dobou - tedy od setkání s Vámi - se velmi zintenzivnily různé situace
(včetně setkání s konkrétními inspirativními lidmi),
události a náměty týkajících se umění, literární tvorby, hudby, estetických prožitků obecně (a to jak okolo mne, tak uvnitř mne)....
nitečky se propujují... souvislosti přicházejí...
dlouho jsem nechávala tuto část mého
já spát, možná je (nejvyšší) čas ji opět probudit a "dát jí křídla"...
Také jsem zkusila urinoterapii, jen tedy zatím ty oči...
Je to ještě krátká doba, tak se zdržím jakéhokoli hodnocení, informace stále dohledávám, ale některé důležité nějak nalézt nemohu.
Např. "Co lze a nelze (předpokládám, že aktivní odběr nebude možný) v období menstruace?" a s tím související druhá...
"Dá se tedy uchovávat moč delší
dobu, tak, aby terapie nemusela být přerušena a za jakých podmínek?"...
Také pořád citlivě vnímám různé energie v domě (což mi dělá opravdu starosti)...
Po provedení rituálu v naší ložnici cítím, že se cosi urovnalo "uvnitř mě", ale v té místnosti...nevím, nevím...
Stále mám často příšerné sny,
pociťuji v noci někdy obrovské strachy a bolesti různých částí těla -
především zad, ve dne - jakoby ke mně mířila spousta informací, ale ten poslední
milimetr -
k předání a pochopení už mnohdy urazit nemohou...
nebo také pozoruji - jakoby mi spousta obecných věcí byla jasná intuitivně - hlavou (je to přeci tak jednoduché a prosté),
ale cítit je stejně i srdcem...se mi
daří hůř.
U ostatních lidí je to v pořádku, tam se mi daří s intuicí pracovat výborně,
přicházejí přesné informace,
i pomocí Reiki se daří (více či méně - je to individuální) nastartovat uzdravující a hojící procesy v organismu,
tak alespoň, že tak, je to velmi
motivující a krásné...být taky trochu k užitku druhým...
Často přemýšlím o našich dětech, nějak víc než dřív...jsou to broučci...
oba je mám tak ráda... a přeci každého jinak... jsou to neopakovatelné lidské bytůstky
a já jen často stojím se zatajeným dechem a pozoruji, jak jsou ve své "nedokonalosti" dokonalí...
pociťuji hlubokou vděčnost, že mohu být tomu procesu hledání a nalézání přítomna,
spoluprožívat s nimi úspěchy i
škobrtnutí, "obyčejné" lidské radosti a strasti...
Wahl, budu končit, ráda bych přišla někdy na tu konzultaci, pokud to tedy bude
možné, a probrala s Vámi ještě cosi podstatného -
to, co se v mezičase vykrystalizovalo jako nejdůležitější...také i týkající se výše uvedeného odstavce s domem.
Chtěla bych "dotáhnout" alespoň ty
nejdůležitější věci tak, abych pak mohla - třeba pomaloučku, ale už převážně
sama.
Děkuji za Váš čas a mooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooccccccccc Vás
objímám
- i takhle na dálku
(mám teď velmi silný pocit, že bych to nejraději udělala osobně ihned -
za všechny ty potřebné lidičky, kterým se věnujete - cítím velkou vděčnost a úctu k Vaší práci) ....
Wahl, jsme všichni moc rádi, že prostě jste:o)
Hanďa 8.5.2009
Milá Wahlgrenis,
děkuji. Děkuji za vaší pomoc.
Od včerejšího setkání na vás musím neustále myslet a po každé mě to krásně pohladí po dušičce.
Vidím vás jak tančíte s dušičkou v
náručí. To bylo úžasné.
Po návratu domů jsem cítila v domě obrovskou úlevu a hrozně zvláštní vůni něco
jako borové dřevo a kadidlo.
Postel po babičce jsme odnesli.
Noc proběhla hodně chaoticky.
Malý Kája spal se mnou, vůbec se ode mně nechtěl odpoutat.
Měla jsem několik zmatených snů a v jednom jste byla i vy a pomáhala jste mi s odchodem babičky.
Kolem třetí hodiny v noci jsem se vzbudila,
mě připadalo, jako by se zase někdo pokoušel ke mě dostat (babička),
nešlo mu to a já se mu snažila vysvětlit, že tady už není jeho místo, že už tu nebydlí a pak jsem se snažila křičet, ale nemohla jsem.
Pak to přestalo a já se bála usnout.
Vím, že je duše babičky tam, kde je její místo,ale tohle mě opět zaskočilo.
Nevíte, co to bylo?
Kdo to u mě byl?
Dnes v noci tu budu sama bez
manžela, mám strach.
Moc ráda vás uvidím , kdybyste měla chuť a čas.
Cítím, že tady je pořád něco
zvláštního a nedořešeného.
Doufám,že vás ještě někdy potkám
Přeji vám krásný i když deštivý den a ještě jednou děkuji
Alena 6.5.2009
Krásný dobrý večer!
Byla jsem u Vás v atelieru. Mluvily jsme o mém příteli, říkala jste, že ho mám nechat jít, že potkám jiného.
A já to právě nedokážu.
Brání mi v tom EGO a to vlastnictví, žárlivost..
Neumím si představit, že by ho měla jiná a pak i ty všechny výhody s ním spojené..
Také moc těžce prožívám, že on teď se mnou chce být jen kamarád a já tak ztratila jistoty s ním spojené.
Nedokážu se už přes 2 měsíce na nic jiného soustředit a je mi z toho stále těžko.
Nevíte, prosím, jak se z toho dostanu?
Ani nemám jasno, zda ho také chci jen jako kamaráda, anebo ho miluju?
Mějte se moc hezky,ať se Vám daří,
pokud mi odpovíte - budu Vám moc vděčná a moc Vám děkuju!
Jana 10.5.2009
Milá moje wahl.
Děkuji za dnešní den.
Děkuji i za to, že jsi mě v nouzi přijala a pomohla.
Na cestě zpět mi začaly přicházet další informace, chci se s tebou o ně podělit.
K tomu, jak jsem chtěla mluvit s příbunými, jsem hodně přemýšlela.
Měla jsi pravdu, chtěla jsem ho jen trestat.
Takže nic říkat nebudu.
Už to nepovažuji alespoň teď za důležité.
Pochopila jsem, že nemáme právo dávat tresty.
Synovi to řeknu, ale až bude jasno, jak se manžel rozhodne.
Pokud se rozhodne zůstat, tak za určitých pravidel.
Šanci mu dám, cítím, že ji má ode mě dostat.
Nevím, kdy budu schopna mu odpustit, kdy začneme znovu fungovat jako rodina atd.
Sama víš, jakým šokem jsem prošla a samožejmě to ve mně zůstává.
Ale cítím, že šance a naděje je.
A tu jsi mi dala.
Vím, že to nebude jednoduché pro nikoho z nás, ale jak se mi postupně bude otevírat srdce a hlava, tak cítím, že by to mohlo jít.
Také ale vím, že nesmím žít v iluzích a věřit, že manžela od základu změním.
Také musím na sobě pracovat.
Není to zatím jednoduché.
Byla to lekce pro nás všechny.
Věřím v lásku, naději a pravdu.
Takže jsem pochopila, že vše se děje tak, jak má.
Také jsem pochopila, že svou budoucnost si tvoříme sami.
Děkuji za všechny dary, co mi do života přicházejí.
Děkuji, jsi úžasná bytost.
S láskou M. 12.5.2009
Ahoj Wahlunko.
Víš, co jsem si uvědomila?
Že jsem se ani nezeptala, "co za to".
Věnovala jsi mi spoustu času a energie.
Vlastně jsem tam šla normálně s tím,
že počítám, že takhle nevysedáváš v atelieru jen tak - "služba zdarma".
Ale pak nevím už proč..
Jestli jsem čekala, že sama řekneš, tak a jsi mi dlužná tolik a tolik...
Ale fakt je, že jsem to měla být já,
kdo se má ozvat s nějakou kompenzací..
Na jednu stranu mně přijde divný za takový věci platit (myslím uplně obecně),
ale na druhou stranu to prostě asi
nejde dělat jentak, což je jasné.
Jinak teda ještě jednou moc díky...
I když je to celý pořád tak nějak ve hvězdách (což je vlastně vždycky), ve spoustě věcí jsi mi pomohla vytvořit si na to lepší pohled.
A hlavně tedy to, že momentálně nemám dělat nic,
což bylo moje velké dilema, jestli
to nějak rozseknout, "teď a nebo nikdy", a nebo s tím ještě počkat...
Už v Pardubicích jsem si koupila dopisní papír a i tužku.
Aby bylo vše nové, ničím nezatížené a nešlo to jen to, co má v tu chvíli.
Mimochodem jak jsem kupovala v Tescu tužku, vybírala jsem snad 10 minut, uplně bezradná...
a pak mi padla jedna do oka, o které jsem byla přesvědčená, to je ona,
tou ty dopisy napíšu, tak zrovna začla hrát písnička, kterou mám spojenou s přítelem,
písnička, která je prostě "naše", tak to mě fakt dojalo..
A řikám si, tak to je úžasný znamení.
No a pak jdu se slzama v očích bez cíle regálem a dojdu přímo před balící papír,
kterej jsem stejnej koupila kdysi dávno (divím se, že ho ještě mají) na dárek (je jedno k čemu) pro jednoho mého známého.
Tak jsem si řekla super... takže stále není jasno....
Myslím objektivně, jak to bude, za sebe jasno mám, ale také vím, že ne vždy člověk dostane to, co chce,
i když si myslí, cítí, že by měl..)
No jo, je to fakt sranda na tom
světě viď...
Tak se měj moc krásně. *
Limurhin 12.5.2009
Milá Wahlgrenis,
po včerejší návštěvě u Vás v ateliéru jsem plná dojmů.
Jela jsem hned od Vás do školky na schůzku nově přijatých dětí
a musím se přiznat, že jsem měla problém vnímat řeč ředitelky,
musela jsem stále přemýšlet nad tím, co jste mi řekla.
A to, že můj syn má duši mého bývalého již zemřelého přítele.
Dívám se teď na něj úplně jinýma očima.
Když jsem přijela domů, vítal mě jako nikdy před tím,
měla jsem najednou potřebu a stále mám, mu dávat daleko víc lásky než doposud.
I když jsem si myslela, že mu dávám maximum lásky, nikdy jsem tak nemilovala jako teď svého syna, až mě to trochu děsí.
Odcházela jsem od Vás s tím, že bylo řečeno vše, co jsem v dané chvíli asi chtěla vědět,
ale hned večer mi začalo vrtat hlavou, kým jsem byla já v minulém životě?
Možná by mně to pomohlo pochopit více sama sebe a své chováním na které v minulosti nejsem vůbec hrdá.
Nenávidím se za to, jaká jsem byla.
Je možné to zjistit?
Přeji Vám mnoho úspěchů,hodně energie a náruč plnou lásky.
Hanka 13.5.2009
Mila Wahlgrenis,
byla jsem u Tebe v Pardubicich.
Treba si na me vzpomenes:)
Nastoupila jsem do nove prace, kde jsem velmi spokojena.
Ukoncila nefungujici vztah.
A potkala.. treba prilis mladeho.. mozna dost ambiciozniho muze. . skoro se mi
nechtelo verit, ze se mi to muze stat:)
Boze . .
A on zacal chodit s jednou kolegyni. . nechce se mi tomu verit.
Copak se opravdu srdce muze mylit?
Dozvedela jsem se to dnes.
Vi, ze o nej stojim. . a presto .. to ma vse uplne jinak.
Preju krasny jarni den,
Silvia 13.5.2009
Moje milá Wahl ,
po včerejší návštěvě u Tebe v Ateliéru jsem byla cestou zpět unavená.
S Pavlínkou jsme si sdělovali svoje dojmy.
Každou chvíli jsem byla zase jako
struhadlo :-)). Znáš to :-). Husí kůže.
Hned večer jsem odvedla dušičku pána, který chodil za Pavlínkou.
Wahl, byl to moc pěkný muž.
Ukázal se mi na okně v kuchyni - na balkonových dveří.
Zítra mi Pavča přinese ukázat jeho fotečku.
Jak jsem ho popsala , tak prý tak
opradvu vypadal .
To, co jsem měla udělat já, nebylo tak jednoduché.
Psala jsem dopis den předtím a v den, kdy se to stalo.
Stalo se to na Velikou noc.
To jsem psala v tom dopise...
Cítila jsem bolest na pravém spánku a na levé straně zátylku.
Na druhý den, v den nálezu, si pamatuji na někoho jménem RETA.
To bylo v tom dopise.
Myslím, že to byl pes.
Psala jsem, jak se na mě díval, že nás tam v době nálezu bylo moc.
Všichni plakali a mě svíral obrovský strach.
Dopis jsem spálila a spláchla .
Děkuji Ti Wahl za všechno, včerejšek byl pro mě nádherný den, procházka po
Pardubicích, povídání s Tebou :).
Děkuji nejen za sebe, ale za nás všechny.
elkan 13.5.2009
Milá Wahlgrenis,
předem Vás z celého srdce zdravím.
Jsem ráda, že jsme Vás s elkan
navštívili ve vašem ateliéru v Pardubicích.
Bylo mi s vámi moc dobře.
Pořád na Vás a Vaše slova myslím.
Snažím se řídit Vašimi radami,
začínám si i více zpívat, jen to malování mi nejde :o).
Elkan mi pomohla s tou dušičkou u nás v kuchyni, jsem jí za to vděčná.
Sama bych si ji odvést netroufla.
Potom, co to udělala, se v kuchyni na zdi objevila tato malůvka, kterou vám v příloze posílám:
Nejprve jsem si myslela, že to nakreslil náš syn, ale ten mi tvrdí, že doopravdy to neudělal a já vím, že mu můžu věřit.
Nevím, co si mám o tom myslet, jsou
to spíše takové škrtance, jakoby obyčejnou tužkou.
Wahl, můžete mi prosím, pár slovy napsat, jestli to má souvislost s tou dušičkou
a zda poznáte, co to znamená?
Ptala jsem se elkan, jestli se na mě třeba nezlobí, že jsem vám to řekla,
ale tvrdí mi, že určitě se nezlobí,
že byl už hodně unavený a rád, že ho odvedla.
Jinak mám pocit, že se mi u nás v bytě lépe dýchá a jsem taková klidnější.
Ještě jednou vám Wahlgrenis za vše děkuji.
Opatrujte se.
Pavla 17.5.2009
Ach Wahl, Wahl,
co se teď stalo !
Dnes poprvé jsem s dětmi mluvila HODNĚ o tom, že si pořídíme pejska, až budeme v novém domečku.
Teď bydlíme u tchýně, má 3 psy a dalšího tu prostě mít nemůžeme.
Děti začaly vymýšlet jména.
Měla jsem z toho dobrý pocit.
A stále se ve mně držela myšlenka na další dítě.
Na jinou dušičku, která by k nám mohla přijít.
Která by se narodila zdravá...
Šla jsem teď po schodišti a najednou jsem slyšela ze dvorku křik.
To byla švagrová.
Zničehonic padl k zemi náš pes, který ještě neměl ani 3 roky, zdravý pejsek, ještě včera jsem mu dávala dobrůtky, byl tak veselý.
Měl překrásné modré oči.
Když jsem stála venku a dívala se, jak se ho pokouší křísit, ucítila jsem tu dušičku, která k nám chce přijít, jak jsme se bavily.
Prosila jsem, aby přišla v dušičce pejska.
Ona udělá všechno proto, aby tu byl hned, ale mně se jeho postup NELÍBÍ !!!!
Wahl, vidíš, jak jsem říkala, že když je v mé blízkosti, tak nemůžu ani chodit.
Teď i zabíjí.
PROBOHA !!
Jednou mi pohrozil - to jsem Ti a Ateliéru zapomněla říct - že se zbaví synka, aby tu byl dřív.
To jsem mu řekla, že bych ho NIKDY nepřijala.
Wahl prosím, PROČ ????
Hrozí mi, že další dítě po něm
přijít nesmí?
moc děkuji elkan 17.5.2009
Milá Wahlgrenis,
přeji krásné nedělní dopoledne...
Je asi normální, že když člověk do něčeho "hrábne" - otevře se spontánně zároveň i spousta často mnohem podstatnějších věcí
- vlastně možná těch, o kterých to od začátku stejně "bylo" - jen my to neviděli, nepochopili...
je mi tím pádem dost neveselo - nemám radost ze všeho, co nalézám, v hlavě a v srdci je trochu zmatek a velké otazníky...
ale snad poprvé v životě jsem schopná si to narovinu přiznat (a překvapivě místo šoku a bolesti přichází úleva...?)
...a taky jsem si poprvé "nějak" jistá, že na nějaký posun, pokus o řešení a dořešení síly stačit budou
...nevím jak tohle člověk pozná - možná je to jen zbožné přání, ale
... nějak to prostě cítím...
Hanďa 17.5.2009
P.S. Děkuji za všechno...
P.P.S.
Teď za mnou přišla do patra našeho domečku ta naše kočička Ťapka, tohle obvykle nedělá,
objevila se tady najednou jako "zjevení", mňouká a chce se hladit a jen na mě kouká těma svýma "lidskýma" očima...
škoda, že "nerozumím"...
půjdu ji potěšit nějakou dobrůtkou...
vzpomínám si ještě, že jednou, když mi bylo v životě opravdu hodně zle, srdce mi pukalo a nemohla jsem už ani plakat...
přišla za mnou najednou zcela bez vyzvání, vyskočila mi na hruď - stočila se do klubíčka
a jenom jsem cítila jak mi pomalu odebírá tu největší bolest a tíhu...
nedovolila jsem se ani se pohnout - jen vděčně přijímala pomoc - i když jsem vlastně nechápala, co se to děje...
nevím, jak dlouho to mohlo trvat...
ale když se mi ulevilo z nejhoršího - automaticky seskočila a šla si zas po svých...
já se ani nepohnula ještě hodně dlouhou chvíli, byla jsem tak překvapena a udivena i unešena tím zážitkem...
jen jsem jí pak ještě vzápětí poděkovala...
dodnes mi to přijde jako "zázrak", jak vycítila a zcela nezištně automaticky pomohla...
byla to neuvěřitelná chvíle...
Wahl,
chtěla jsem dnes jenom říci "hodně štěstí, ať se daří!!!"...
pod tíhou okolností (byla jsem
totálně zrychlená) jsem to "nějak" neřekla, ale ...
jako by se stalo (možná jste to stejně cítila...:o)
Hanďa 19.5.2009
P.S. Dnes jsme byli všichni čtyři u očního - tři "setrvalý stav", jen Terezce se
o půl d. zhoršilo levé oko...
na konzultaci jste říkala - ptala se, jestli nemá "slabší" to pravé očičko, že ho "nějak" cítíte...
nemá - to špatné má levé, ale až dnes u toho očního mi došlo, proč jste asi cítila to pravé, když jsme si o ní povídaly...
pravým okem kompenzuje, dorovnává, zvýšeně namáhá...
také má subjektivně dojem, že když je unavená, zavírá se jí pravé okamžitě a spontánně o chvilku dřív než levé -
je totiž o moc unavenější...
Milá Wahlgrenis,
jeste jednou bych Vám chtela moc podekovat za príjemné chvíle strávené u Vás ve Vasem ateliéru.
I kdyz jsem na ceste k Vám zabloudila, jak jsem Vám ríkala, presto jsem tam dorazila a byla jsem moc ráda.
Cítila jsem se velmi príjemne /a to nejen díky vecem, které jste mi rekla/,
jste velmi milá bytost a já byla jen prekvapená, kde se to vsechno v tak krehké zene bere.
Je pravda, ze jsem si Vás predstavovala trochu jinak
a hned jak jsem prisla, jsem se podívala do Vasich ocí a hledala tam oci holcicky, které máte na fotce uverejnené na webu.
Nejdrív se mi zdálo, ze to nejsou ty oci, ale jo, jsou to ony.
Krásné, vnímavé a hloubavé oci, které pres dusi a srdce vidí víc nez obycejný smrtelník.
Nemely jsem moc casu a moc jsme toho neprobraly a jsem rozhodnuta urcite se jeste u Vás objednat a probrat dalsí veci.
Na ceste domu jsem opet zabloudila a to uz v místech, které dobre znám, v Brne.
Místo toho, abych odbocila na Bratislavu jaksi samozrejme jsem se vydala smer Ostrava, do mého rodiste.
I to je asi nejaké znamení, ale to proberem príste.......
Jeste jednou dekuji a preji Vám hodne sil a sluníckových dnu.
Posílám pozdrav z Bratislavy
Dana 19.5.2009
Dobrý podvečer paní Wahl.
Dnes jsem byla u Vás a chtěla bych Vám ještě jednou poděkovat za Váš čas,ochotu naslouchat a poskytnout dobrou radu a naději.
Opravdu jsem to moc potřebovala,přála bych si aby se vše splnilo a měla sílu svůj život změnit k lepšímu.
Vím,že se musím ještě hodně učit,
dosud jsem dělala vše,co se ode mě očekávalo,chtěla jsem s každým vycházet po dobrém,nechala si hodně líbit a na to jsem dojela.
Někdy je potřeba umět i pořádně bouchnout do stolu,budu to trénovat.
Jediná věc,kterou si nepřeji a moc se bojím,je možné synovo zastavení.
Nevím,co mám dělat.
Když ho nebudu varovat a opravdu se mu něco stane,tak si to budu celý život vyčítat
a když ho na nebezpečí upozorním a Bůh vyslyší moje prosby a nic se nestane,
tak on si jen potvrdí,že jsem bláznivá hysterická ženská...
Vím,že toho máte moc,ale bych Vám moc vděčná ještě za tuto odpověď.
Přeji Vám z celého srdce,hodně štěstí,lásky a úspěchů.
A nám obyčejným smrtelníkům přeji,abyste i nadále pro nás byla světýlkem ve tmě a ještě dlouho pro nás zářila.
S pozdravem
Danuše 19.5.2009
Hezký den Wahl..
Včera jsem u Vás byla a ještě jednou Vám chci poděkovat..za naději...
Jen jsem chtěla poprosit... zapomněla jsem se Vás zeptat.. jak to moje "peklo"
bude dlouho trvat.
Jestli si najdete čas..budu moc ráda...
Vím,že jsem se měla zeptat včera....
děkuji a přeju krásný den...
papa Mína 26.5.2009
Drahá Wahlgrenis...
jen stručně, ale musím to napsat hned...
bylo to dnes více než náročné - pro nás všechny ...
byla jsem ze všeho tak překvapena,
udivena, dojmuta, jako by to ani snad nebyla realita - bylo to pro mne poprvé
- takový zážitek, pocity, vjemy i přicházející informace - jejich "barva",
struktura, kvalita...
emoce - a to v extrémě silné formě - přicházejí teprve až teď...což je asi taky normální...
sotva se plazím, velký energetický výdej a ještě to teplo,
ale ...cítím (i když bolavé)
uvolnění a taky obrovský smysl... za vším, co dnes proběhlo!!!!!!...
Wahl, neumím dost poděkovat, za to, co jste pro nás udělala -
teď mluvím jako matka, sestra, přítel, možná i platonická láska a ochránce v jedné osobě toho človíčka - umělce
- jednoho z nejčistších lidí, které jsem měla tu čest poznat...
napadlo mě, že jsem ani slovně nijak nereagovala, ale...víš co,...?...
neměnila bych, on ví, znali jsme se - známe se - až moc dobře...
tam nešlo o slova - a k tomu ten silný blok v krku - jako by chtěl, abych spíš poslouchala,
když už konečně dostal tu možnost, o kterou se snažil tak úporně a dlouho...úplně jsem ztratila pojem o čase -
teď je už večer... byly jsme tam v atelieru asi hodně dlouho a bylo to...úžasné...
...nejraděj bych sebou praštila do postele, ale ještě víc toužím uvařit výbornou večeři pro ty své dva spiklence
(Terezka bude mít dnes ve škole v přírodě taky jistě něco dobrého, pořád na ni myslím, ještě odpoledne jsem jí psala)
a pročistit energie, obejmout svého muže a říct mu, jak moc ho miluju...
jsme tu vždycky jen na chvíli, tak...každá minuta, kterou si s tím druhým smysluplně prožijeme je zázrak...
Wahl, každý máme nějaké chyby, ale ty vztahové rezervy v jisté oblasti cítím spíš jako svůj úkol a cestu...
zamyslím se ještě důkladně... ochota a snaha z té druhé strany byla (a je) nezměrná...
moc si toho vážím a miluju ho za to
snad ještě víc!!!
Wahl, děkuji, děkuji, děkuji...doufám, žes dojela dobře...
Tuleň 26.5.2009
P.S. A jako první ještě vynesu ten obraz z domu (a překontroluji znovu věci "po někom") -
nevím ještě, jaké to má přesné souvislosti s Terezkou -
ale něco mi říká plech, stroje, pachuť v ústech, jakési nástrahy, skřípění - udělej to hned teď!!!, udělej to!!!...už jsi to měla udělat dávno...
a i když nevím proč - poslechnu intuici...už o ni ale nemám "ten" strach jako minule, budu ji hlídat a chránit jako oko v hlavě - jako doteď
- samozřejmě opatrnosti nikdy nezbývá, ale..."ten" strach už nemám...místo toho cítím jen lásku...
že by se energie hnuly i v
souvislosti s tím vším, co se dnes stalo?...možná mi na ni taky "někdo" další
dává pozor:o)))
P.P.S. Wahl, cítím se ale jaksi nekompletní - jako bez "ruky"...
bez "dítěte", bez...je to velmi vemi silné..pořád...
Wahl...já vím, že to bude znít hloupě, ale ... když jsem k té komunikaci měla možnost -
nešlo to (to už je jedno proč), teď mám pocit, že bych to zvládla velmi dobře...
a asi už to nebude možné - bylo to pro něj moc těžké - nechci to zhoršovat, vím, že to tak je správně, je tam, kde být má -
už je mu dobře, je mu tam nahoře jistě líp než mu kdy bylo tady "dole"...jen ...je to ztráta, bolí to -
nějak jsem to nečekala až takhle moc...pláču - snad to přebolí, za nějaký čas...
jsem ale moc šťastná, že dostal tak krásnou další příležitost - a to je nejdůležitější...
ON si ji opravdu zasloužil,
víš...jo, už taky vím, kde bude jednou hrát..."přišlo mi to"...a bude jistě moc
dobrej!!!
...jen ještě, kdyby sis chtěla připomenou
ten příběh.
Milá Wahl, přeji krásné i když upršené ráno...
...byla to zvláštní noc, cosi se pročistilo, vyrovnalo, napětí povolilo...
ve vzduchu je cítit nová naděje...tak nějak přirozeně...
můj manžel mě v noci hrozně dloho držel, jako bychom se znovu našli - po těch několika dnech...
a on se bál, abych mu "neuletěla"...
nemohl se té blízkosti nabažit (možná jsem to byla po dlouhé době znovu zas já - tedy "jen" já)...
bylo to... nádherné... v ložnici je klid...a zvláštní prázdno (ale spalo se mi krásně)...
asi jsme museli být dost dlouhý čas "dva v jednom" a nějak jsem si na to "zvykla" (i přes ty problémy)
- nevím jak ve dne, ale určitě tedy v noci...teď si zas asi budu muset "odvyknout"...
...jen doufám, že Ty jsi dojela dobře a jsi v pořádku -
tedy, že nejsi příliš v mínusu po včerejších náročných - i když úchvatných zážitcích...
já se z toho ještě nějak nemůžu vzpamatovat (a měla bych se učit!)- i když už jsem klidnější -
ten smysl toho všeho převážil... bylo to na mě hrozně rychlé -
na to, abych si stačila uvědomit, co všechno se děje a proč a reagovala -
i když snad moje srdce řeklo vše, co chtělo... bylo to jako "v jiné realitě", ve filmu, ve snu...
pořád ho vidím - už ale zdravého, veselého, sebejistého na těch "prknech"...jen...hrozně daleko...až tam..........
přeju mu ze srdce, aby byl šťastný - i když se mi najednou moc moc stýská -
jako by bylo to "oddělení" definitivní
(vím, že s těmihle pocity si budu muset poradit sama....a časem poradím...) -
snad se ještě někdy potkáme a budu mu moci říct, jak moc jsem na něj pyšná, že dokázal začít znovu a "hrát"!!!
...taky jsem vynesla na zahradu ten obraz -
je na něm smutný anděl, který má asi chránit dítě (strašně maličké s výrazem dospělého) ležící - "spící" pod ním...
působí to na mne ale jinak - až se mi to nechce psát -
jakoby...neuchránil... jako by ono už nežilo... cítím z toho obrazu beznaděj a nemám nejmenší chuť ho fotit a posílat (snad se nebudeš zlobit...)....
ještě přesně nevím, co s ním udělám, ale chtěla bych ho nějak zlikvidovat...
plech a dřevo, ještě nevím jak, ale snad na něco přijdu -
možná by stačilo, kdyby tu malbu zničil oheň - tím se ale plech nezničí...
budu ještě přemýšlet (možná bys poradila???)...
zatím nevím, jak by to mělo souviset s tou mojí holčičkou, ale cítím to jako pozitivní krok...
...Wahl, připadám si už tak trochu jako blázen, ale...jsem přesvědčena - už hned odvčera, že David mi tu moji Terezku hlídá -
jako by byli sourozenci... cítím jakési posílení její ochrany tam shora a tuhle "barevnou energii" už znám...
jako by říkal - "neboj se, já se postarám, miluju ji - je součást Tebe a je mi tak podobná...nám oběma...neboj se, důvěřuj...
tohle pro Tebe chci udělat zas já..."
...také jsem chtěla říct už včera - Wahl, pokud bys chystala nějakou akci v Pardubicích
a byla by v mých možnostech, ráda bych se zúčastnila... budu sledovat stránky...
..Wahl, stavím se za Tebou v Atelieru, až přijde čas ...
Tuleň 27.5.2009
P.S. Ještě jednou MOC, MOC!!! děkuji za všechno...
Wahl,
prosím Tě, je možné, že se mnou Davča komunikuje přes kyvadlo - i když už je "tam"???,
je to velice silné, ptala jsem se jen jednou otázkou na bezpečnost dcery
(nezneužívám žádných technik kladením miliónu nepodstatných otázek - nikdy!)
a byla jsem nekompromisně -
"hřejivě" ujištěna o ochraně - velmi silná - pro mě známá(?) energie - jakoby to
byl on(???)...
...nevím, jestli mám nebo nemám (mohu, nemohu) kyvadlo používat -
něco je jinak než dřív, jinak než v době před včerejškem...
jakoby se komunikační kanál pročistil a já mohla najednou nějak "dál" - až jsem se lekla...
nechtěla bych nikomu ublížit ... nikoho trápit - bylo to pro něj včera těžké a zvládl to - nádherně, jsem na něj hrdá!!!...
už nemám žádnou otázku - nepotřebuji vědět nic dalšího...
v tuto chvíli - budu dlouho zpracovávat získané informace (především ty ze včerejška)...
ta jedna otázka úplně stačila, ale co příště...?
Wahl, opravdu nevím, jestli mohu za
těchto okolností s kyvadlem pracovat...
...už jsem psát nechtěla, jsou potřebnější - vím, každá minuta se počítá...
myslela jsem, že už si poradím sama a mám do toho "radení" spoustu nové energie
a motivace...
ale tohle jsem nečekala, nechtěla bych ublížit nebo lézt "kam nemám"
a nevím, jestli jsem sama "s to" to správně odhadnout - na to jsem asi ještě "příliš málo in"...,
prosím tedy o Tvou reakci jednou větou - pokud můžeš, jestli si na to mám přijít sama, dojde mi to časem, snad neublížím ...
děkuji
Tuleň 27.5.2009
P.S.: ...ještě jsem včera zapomněla říct..."Wahl, už Ti někdo řekl, že Tvé jméno
zvoní jako rolničky???"...
takle věta se mi v poslední době objevila v mysli milionkrát, tak Ti ji píšu a ani nevím proč...
Moc Vas zdravim,
byla jsem u Vas v utery.
Jeste jednou moc dekuju za schuzku, je hezky na svete, kdyz existuji lidi jako
vy.
Moc rada jsem se s Vami setkala.
Elisabeth 28.5.2009
Milá Wahlgrenis,
posílám Vám několik obrázků, které se mi kreslily dnes dopoledne.
Našla jsem i lísteček s 20 na konci.
Nikde jsem ho nesháněla, ale měla
jsem ho, už u sebe.
Mám pocit, že si musím pospíšit, není na co dál čekat.
Zdálo se mi, že jsem v kostele a promlouvám s panenkou Marií.
Jsou stále se mnou, je to krásné...
Život je krásný ....
Zuzka 28.5.2009
Wahl,
mám v srdci klid a pokoj ...
a obrovskou lásku k svému manželovi, dětem i ostatním -
i přes ten neustálý kolotoč "tam venku",
vše ostatní přijde - tedy má teď šanci přijít (nebo se zlepšit)
a bude hodně záležet na mně samotné.
Děkuji Ti mnohokrát a doufám, že jsi v pořádku.
Tuleň 29.5.2009
Milá Wahl,
děkuji za dnešní setkání,
http://www.youtube.com/watch?v=MP78EBY9zeQ
Petra :o) 2.6.2009
Já moc děkuju za tohle video...
W.
2.6.2009
Milá Wahlgrenis,
něco se tam u Tebe toho 26.5. stalo - "změnilo" (se mnou či přesněji ve mně)...
nevím přesně co, ale to asi není důležité...
projevilo se to téměř okamžitě, ale teď za pár dnů jsem si tím již skálopevně jistá...
nějaký jakoby "vedlejší" (ale obrovsky podstatný!!!) produkt toho všeho -
neskutečně se mi prohloubila intuice, informace přicházejí čitelnější a se zřetelnými instrukcemi, co s nimi
(na kyvadlo jsem se od toho večera ještě neodvážila sáhnout...tak nevím, ale časem jistě "sáhnu"...)...
např. včera - zdál se mi neuvěřitelný - velmi reálný (i v tom nereálnu) a silný sen -
instrukce byla poslat ho dál tomu, kdo v něm figuroval a koho se tedy týkal asi především,
přeposlala jsem tedy základní body, přišlo obrovské poděkování a údiv s prosbou o všechny podrobnosti -
poslala jsem tedy do detailu všechny informace - tedy obrazy toho snu...
ten člověk hrozně děkoval - pochopil mnohé a to moc potřeboval zrovna v té!!! chvíli...
podle všeho mu to moc dalo a moc pomohlo...
i pro mne osobně to byl velmi silný zážitek - i přesto, že ty souvislosti (jako ta osoba, které se to týká) nemám...
Wahl, děkuji Ti moc i za něj...
cítím, že na tom všem máš jistě svůj podíl a asi jsi věděla...
víš...tenhle mail je tudíš zbytečný, takže ...jen...DĚKUJI MOC!!!
Tuleň 4.6.2009
Milá Wahlgrenis...
nejprve Tě moc zdravím a doufám, že jsi zdravá a šťastná...
píšu, protože se mi otevřel jeden příběh...
začalo to snem...velmi živým snem...před nějakými měsíci...
po tom 26.5., co jsem byla u Tebe se jakoby některé jeho části zaktualizovaly
a "donutily" mne se jím jaksi zabývat víc (mimochodem dcera je v těchto dnech v zahraničí - ano přesně v té zemi)...
otevřel se mi příběh studenta filozofie a mladé dívky...dokonce se mi i přesně lokalizoval do konkrétního místa -
"náhodou" jsem našla na internetu fotky odtamtud...a polilo mě horko
("nepamatuji" si toho moc...jen vlastně dvě místa - výjevy, scény...ale i stačily, abych bezpečně poznala, že to TAM znám)...
ten příběh byl nádherný, silný a smysluplný, do chvíle než se cosi změnilo, zlomilo...
neskončil moc dobře, naopak velmi špatně...
nebyl tam sice jasný promyšlený úmysl ublížit...
ale vlastně to byla i tak zrada ...
důvěry, lásky, společných snů...
bylo to asi spíš z beznaděje a neschopnosti uskutečnit momentálně nějaké lepší či přijatelnější řešení, ale výsledek byl tragický...
svou roli tam hrálo prý náboženství?
(i když to mi kyvadlo ukázalo - ano už zase pracuji s kyvadlem - dost váhavě, jako bych nepotřebovala vědět víc) -
neznám tedy všechny detaily...
proč to ale píšu...
cítím, že ta dívka jsem byla já....
dokonce vím i kdo byl tím studentem...
jistě není náhoda, že v současném životě je ten člověk univerzitním profesorem a já "jen tak náhodou" jeho studentkou...
je tam spousta daších opravdu neuvěřitelných !!! souvislostí - nad kterými zůstává "rozum stát"...
ty ale vynechám a napíšu jen to podstatné...
v tuto chvíli...cítím NALÉHAVOU potřebu odpuštění - i když jsem tu chybu udělala tenkrát (asi?) já a on mi neodpustil...
nemohla jsem mu "odpustit", že nepochopil, neodpustil...stále jsem ho totiž milovala...
jen ty okolnosti - i když to bylo údajně moje rozhodnutí...
takže cítím, že by bylo třeba odpustit upřímně, bezelstně, ZCELA! - vzájemně....
možná i proto (či jen právě proto) jsme se znovu potkali (mimochodem opět za dost paradoxní situace) -
asi další pokus "o nápravu", další šance k "rozvázání uzlíku" na cestě k pravdě a harmonii ?...
možná - moc důležitý bod...Wahlgrenis, neptám se, jestli to tak bylo, na to je to všechno příliš důrazné a nekompromisní...
o takovýchhle věcech člověk pochybovat nemá...
ale ráda bych Tě MOC poprosila...
nevím přesně jak provést rituál odpuštění
(individuelně nebo případně s tím člověkem?, ústně, jen myšlenkou, nebo zas dopis a potom spálit?)...
je to moc důležité na to, abych chybovala "jen" z nedostatku informací...
ráda bych "tentokrát" dotáhla řešení do konce....
silně totiž věřím, že odpustit lze i napříč věky
a případné rozvázání uzlíku, opětovné nastolení rovnováhy a harmonie
se pozitivně dotkne také (nebo především?) těch mnoha dalších lidí, kteří jsou s těmito dvěma dušičkami "NĚJAK" zvázaní...
pokud budeš tak moc hodná a stručně odpovíš, budu Ti moc vděčná...
pomůžeš tím douzavřít jeden velmi silný příběh, který byl tak moc důležitý, že v jisté rovině přetrval až do současnosti...
Wahl, opatruj se a hodně štěstí....
děkuji...Tuleň 5.6.2009
Milá Wahlgrenis,
děkuji převelice, ta odpověď mě "trkla",
problém ale je, že jsem bohužel přesně nepochopila, co se tam tenkrát stalo, jsou to jen náznaky, střípky - hodně toho schází...
a tak mi to provedení rituálu dost komplikuje...
píšeš na stánkách doslova:
"Jakmile pochopíme, že se tehdy dělo něco nesprávného, musíme se vcítit do problému.
Musíme totiž zjistit, proč se to stalo!!!"....
prosím, mohla bys mi pomoci ...
na cestě k tomu pochopení?...
(tedy přesněji, doplnit ty potřebné střípky, alespoň ještě nějaké! do mozaiky, číst v nich pak už musím sama),
pokud ne, a je to jen "můj boj", budu pátrat dál, protože...je to extrémě důležité...
děkuji zlatíčko - Wahl.
Tuleň 5.6.2009
Dobrý den, paní Wahlgrenis,
byla jsem u vás v ateliéru někdy v únoru a řešila jsem svůj strach ze zkoušek a stres.
Tak se mi nakonec podařilo školu dokončit,
teď jsem pomyslně v půlce zatáčky - změn v mém životě, ale je to něco jiného než její začátek:)
Stres se mi nepodařilo úplně odbourat, měla jsem opravdu záchvaty paniky, však asi tušíte...
Myslím, že jsem ještě nevrátila to, co jsem dlužila svému minulému životu mnicha.
Určitě ještě ne, bude to mít své pokračování, ale věřím, že se to bude lepšit.
Pomohla mi velká boží ochrana, kterou jsem několikrát během učení cítila.
Myslím, že teď začnu řešit zase jiné minulé životy, které se navzájem prolínají a v lecčems navazují.
A zkouška přijde až později.
Myslím, že tím, jak jsem na sobě v meditacích pracovala, jedna duše ode mě již odešla.
Nejprve se chci trochu postavit sama za sebe
a teprv později pracovat na odvedení ostatních bytostí, což jsem jim slíbila, že bude až v červnu:) (práce na dovedení)
Chci Vám tímto poděkovat za nastartování a načasování ve vašem ateliéru.
Díky návštěvě u Vás jsem se dala do pohybu.
Sice teďka jsem zase trochu zastavena, ale věřím, že se to bude lepšit.
Ještě jednou děkuji a přeji Vám dostatek energie.
*Dalka 5.6.2009
Ahojky Wahl,
jen Ti chci napsat , že jsem včera - 6.6.2009 - přestala kouřit :) .
Můj manžel přestal kouřit v lednu a já to pořád odkládala...
Včera jsme měli 11. let výročí svatby ..tak mi to přišlo jako pěkné datum.
Přeji Ti pěknou neděli.
elkan 7.6.2009
Ahoj Wahl,
abych zahnala chuť na cigaretu, sedla jsem si a vzala si papír a propisku.
Jak jsem Ti psala, že mám kolem sebe v poslední době hodně devítek,
sáhla jsem pro papír, co jsem donesla z práce, který mají děti na kreslení a hádej , co na něm je za číslo . :-) .
Nakreslila jsem zajímavý obrázek.
Zcela bezmyšlenkovitě.
Rozdělila jsem si obrázek na půl a napřed jsem začala kreslit na pravé straně.
Napřed se mi nakreslila ta duha v pozadí, vedle ní ti ptáci.
Potom čtverec, pod ním ten rozmazaný čtverec, co vypadá, jako by právě z toho horního čtverce odpadl, i ta šipka to naznačuje.
Vedle toho se mi nakreslil trojúhelník a napsala jsem TORA M ..
Věděla jsem, že slovo Tora je někde ve vysvětlivkách mého tarotu.
Našla jsem si to - písmena TORA zastupují prvních pět knih Mojžíšových, ve kterých jsou zapsány hebrejské zásady počestného života.
Potom jsem namalovala srdce a tu půlmašli.
A pak jsem namalovala tu díru pod duhou.
Přešla jsem na levou část papíru a namalovala jsem ten džbánek, on se točí, je v pohybu.
Z něho z vrchu je cesta do té díry a potom do té druhé části obrázku.
Nějak to na mě působí, jako že my všichni jsme v tom džbánku v pohybu a máme všichni možnost do tohoto nebe vstoupit.
Když jsem si pročítala o těch knihách, zaujalo mě slovo KABALA.
Kabala je druh židovské mystiky.
Postupně při psaní si pročítám o významu slova Kabala a velmi mě to zajímá a fascinuje.
obrázek posílám, to vše jsem napsala a kreslila včera kolem 14 hodiny.
elkan 8.6.2009
Milá Wahl,
moc Tě zdravím, můj příběh stále pokračuje -
je to zatím nejneuvěřitelnější "věc", která se mi kdy v životě přihodila -
informace jsou tak přesné a obrazy autentické...prožitky obrovsky silné!!!...
kyvadlo spolupracuje - jakoby za mne držel ten řetízek "někdo jiný"... taky...tak nějak
- nepochopitelně...si vím najednou spontánně rady "sama"
- tedy ne sama
- je jich okolo mne - nás ...moc:o)))
S láskou
Tuleň 9.6.2009
Prosím Tě, ráda bych krátce reagovala na příspěvek...Jak se Gábi vdávala...
...mám pocit, že k tomu příběhu mám něco dodat....
Milá Gábi,
i když Tě vůbec neznám, ráda bych Ti řekla, co mi "přišlo", když jsem dnes otevřela tenhle příspěvek - respektive "Váš příběh",
mám silný dojem - přišlo mi - doslova jakobyste byli taková ANDĚLSKÁ rodina...
i vzezřením i vyzařováním - všichni tři !!! -
nevím nic o Vašich aktivitách, životech, plánech, ale ten dojem je velmi silný...
taky Ty (pokud můžu tykat) máš v sobě velmi zvláštní druh empatie -
např. ve Tvém slově "pohladit" - se skrývá moře nepopsatelně něžného a krásného a ve výrazu Tvých očí taky...
to je vzácné...
buďte moc šťastní - ať holčička pěkně roste:o)))
Jste fakt krásní...všichni tři ...
Tuleň 9.6.2009
Milá Wahl,
jsem moc ráda,
že jsem Vás
poznala osobně.
Netušila jsem,
kolik toho máme
společného.
Bylo mi s Vámi
hezky a jsem
vděčná, že jsem
si mohla
popovídat s
někým, kdo tohle
všechno chápe.
Moc jsem
rozmýšlela o
tom, co jsem
udělala v
minulém životě.
Asi tuším i jak.
Musím říci
pravdu, že mě to
ani moc
nepřekvapilo a
tak musím
přiznat, že jsem
v tomto roce
zažila jeden moc
špatný den,
kdy jsem byla
opravdu na dně a
kdy bych se asi
zachovala
stejně,
hlavou se mi
honily právě
tyhle myšlenky a
jako by mě něco
říkalo to
udělat, ale díky
dětem jsem to
překonala.
Moc Vás
pozdravuju,
přeji klid v
duši a děkuji
za milé setkání
s Vámi.
Ano, jsem moc
vděčná za ten
dar.
Pavla 24.6.2009
Drahá
Wahl,
včera
jsem
byla
u
Vás
v
Ateliéru
v
Pardubicích
na
osobní
konzultaci.
Chtěla
jsem
Vám
poděkovat
za
milé
setkání,
které
nebylo
jistě
naše
první,
ale
o
tom
víme
obě
své,
neřku-li?:-)
V
závěru
našeho
setkání
jsme
se
bavily
o
mém
jméně.
Viděla
jste
mě
jako
Sofii.
Tato
myšlenka
mi
utkvěla hodně
v
mysli,
a
musím
s ní
neustále
"koketovat".
Již
v
minulosti
jsem
se
"svým"
jménem
měla
jakýsi
osobní
problém,
kdykoli
jsem
vyslovila
"své"
jméno,
jako
bych
to
nebyla
já,
jestli
mi
rozumíte...
neměly
jsme
to
včera
spolu
bohužel,
buddhažel(:-)
čas
osobně
více
probrat,
ale
pokaždé,
když
slyším
zavolat
"mé"
jméno
"Vendula,
jakoby
to
nebylo
na
mě.
Nevím
sice,
co
na
to
řekne
partner,
rodiče,
přátelé,
že
jsem
se
zbláznila?
Ale
je
to
můj
život,
jeden
z
mnoha,
já
vím,
ale
v
tomto
životě
se
prośtě
necítím
býti
"Vendulou",
ani
"Vendulkou",
ani
"Vendy"....
Navrhla
jste
mi
Sofii,
o
níž
tedy
nyní
uvažuji,
ale
pořád
váhám,
mám
trochu
strach,
že
se
jménem
si
změním
i
život,
ale
jako
rozená
bojovnice
( a
"Kozorožka":-)
se
nebojím
ničeho
a
mám
ráda
změny
a
prostě
život
se
vším
všudy,
tudíž
i s
novou
identitou:-)
Mějte
se
moc
krásně,
přeji
Vám
hlavně
hodně
štěstí,
šťastnou
mysl
a ať
ve
Vašem
novém
místě
v
Praze,
kam
se
už
brzy
přemístíte,
zažíváte
každý
den
jen
a
jen
radost.
Ráda
jsem
Vás
poznala.
Vaše
buddhistická
tibetová
"miska"
(oranžová
barva
-
osvícení)
Sofie
24.6.2009
Dobrý den milá Wahl, chtěla bych Vám ještě jednou touto formou poděkovat za Váš čas věnovaný mé osobě u Vás v ateliéru v Pardubicích. Moc si vážím každého Vámi ukázaného krůčku, který bych měla udělat, na té mojí životní cestě. I když se některým věcem, změnám a praktikám, moje fyzické rozumové já brání, tak přesně vím, že mám jít tam, kam mě posílá moje srdíčko. Přiznám se, že jsem jako beran docela netrpělivá a už už bych chtěla být tam někde... ale vím, že nic se nedá uspěchat a vše probíhá tak jak má. Přeji Vám a všem, co čtou Vaše stránky, sluníčko v duši a přímý směr. Ája z Hradce Králové 25.6.2009 Milá elfí Wahlgrenis, ještě jednou děkuji za dnešní povídání a sdílení ve vašem atelieru. Bylo to milé a v tom zavalení informacemi jsem i já jako i ostatní vaše návštěvy pozapomněla na dalších pár otázek, ale to asi patří k věci. Až se můj malý mág přihláší, určitě Vám napíšu, uvidíme, zda to bude v časovém horizontu, jak nám přišlo v plástvích. Pokud bude nějaký zajímavý vývoj, napíšu také, tak pro Vás, abyste věděla... :-), aby Vám zase mohla naskakovat husí kůže :-) Věřím,že bude vše v pořádku, jinak to být nemůže. Mějte se krásně, vy jedna vílo. Květinka 29.6.2009 Sluníčko Wahlgrenis, moc Tě zdravím a doufám, že jsi stále tak usměvavá, jak si Tě pamatuju:o) Včera jsem mluvila se švagrovou, ráda bych pomohla ze všech svých sil, chybí mi ale stále dost informací. Situace mi není zcela jasná a taky nevím, jestli na takovou akci "mám". I když se hranice posunuly (víš po té poslední návštěvě u Tebe) až neuvěřitelně, cítím se jistá - zcela jistá - v té své parketě Reiki a spol., ale ty dušičky ... (navíc potřebuji doplnit ještě ty informace)... první, kdo se mi po vyprávění švagrové okamžitě "vizualizoval"- nějak...zcela okamžitě, automaticky, přirozeně...byla Princezna (i když jí vlastně vůbec neznám..?) - tak si o tom tady přemýšlím....... mám svou neteřinku moc ráda a vždycky jsem měla....nějak...jsem jaksi "její člověk"... chápeš (možná jeden z mála "tohoto založení" v jejím okolí...a uvědomuju si to dobře...), rozumíme si beze slov..i když...ona je v mnohém dál, ale...je to náročné... moc bych jí přála, aby mohla žít šťastně a spokojeně i v "tomto našem" světě... a tedy zároveň i ti ostatní s ní... Krásný den Wahl, opatruj se:o))))))) Tuleň 30.6.2009 Milá Tuleni, některé děti sem do tohoto světa přicházejí s jiným, vyšším posláním. Přesto musí projít jistými režimy, ať už to jsou školky nebo školy. Výstupem je jistý papír, kterým se pak mají prezentovat dál. Je to smutné, když dítě, které vidí dál, musí sedět 45 minut v kuse nehnutě ve škole a sledovat nudný výklad. Takové dítě potřebuje zcela jiný přístup, ale na to není naše školství připravené. Tvoje neteřinka je úžasná holčička. To, co prožívá, co jsem mohla od její maminky pochopit, je neskutečný svět plný skřítků a víl. Ona se pohybuje v jiné dimenzi, tenhle reálný svět, kdy se jen plní určité pokyny, ji obtěžuje. Těším se na ni, až ji poznám. Možná právě její návštěvou u mě se atelier mírně posune k původnímu významu tohoto slova. Budeme totiž spolu malovat na hedvábí...
W.
Dobrý den Wahlgrenis, chtěla bych Vám ještě jednou poděkovat za příjemné setkání. Jste moc milý člověk a je na Vás vidět, že se opravdu z celého srdce snažíte lidem pomáhat a hledat v jejich životě to pozitivní. Možná jsem až tak kladné a rychlé předpovědi ani nečekala ( přesto, že jsem je jako každý chtěla slyšet:) a ted se trošičku bojím, jestli jste mi nechtěla udělat radost a nevybrala z předpovědi jen to milé:) Ale vše potřebné jsem od Vás dostala a hned se do toho pustím. Přeji příjemný večer a doufám, že i Vám se splní všechna přání. Štěpánka 30.6.2009 Wahl, moc Ti děkuji za reakci, věděla jsem, že přijdu domů a bude "tam".... s nejvyšší možnou pokorou si dovoluji napsat (vzhledem k níže): Wahl, já...cítím, tuším, snad i "vím" moc o té bytůstce...dost z Tvých slov, která včera zazněla a měla jsem možnost se je "zprostředkovaně" od švagrové dozvědět, zazněla již dřív z mých úst, nebyla jsem nijak překvapena, Wahl, já to cítím a chtěla bych pomoci... hrozně moc se budu snažit přispět svou "troškou do mlýna", pokud to bude nějak možné - smysluplné a pokud to tak má být... dokonce jsme se švagrovou dnes uvažovaly, že bych dorazila v tu neděli s nimi, třeba bychom společně nějak daly dohromady, jak dál... já ji mám blízko, mohu ji vídat a třeba reikovat, mluvit s ní jinak než její většinové okolí... vlastně už to stejně "nějak dělám"... třeba bys ale poradila, jak mohu pomoct konkrétně ještě nejefektivněji... bude to mít (a vždycky měla) těžké mezi "těmi všemi ostatními"... ale věřím, moc věřím že i tak bude spokojená a šťastná... prožívá neskutečné, dokonce registruje spoustu z toho "jemněhmotného" až neuvěřitelně přesně"- uvidíš... ona je totiž sama taková malá "elfinka" - dokonce tak i vypadá ... tím jistě nebudeš překvapena, myslím si budete rozumět:o)))))... tak, ještě jednou děkuji ... všechno se děje tak, jak má, že??? Tuleň 30.6.2009 Milá Tuleni,
prosím, dovolte mi napsat pár řádků k Vaší úžasné neteřince.
Velmi mi to připomíná můj osobní příběh.
Ona je výjimečná, úžasná.
Když jsem si já poprvé uvědomila, že smrtí nic nekončí, byly mi tři.
Málem jsem snědla jed na potkany v domnění, že je to cukr.
Naštěstí jsem byla zastavena, ale bylo mi vysvětleno, že bych mohla zemřít a pak bych už "nebyla".
Tenkrát poprvé si pamatuji, že mi to začalo vrtat v hlavě.
Že to tak není.
Smrtí nic nekončí, je to další vývoj.
Od této chvíle vnímám věci mezi nebem a zemí.
Ve škole mě to nebavilo, nejvíce mi přišla zbytečná školní matematika, vůbec jsem nechápala její význam.
Střední školu jsem prošla každý rok s vyznamenáním, ale do školy jsem chodila, jak se mi zlíbilo.
Nejčastěji jsem se toulala v parku a pozorovala stromy.
Maturitu jsem udělala na samé výborné a chtěla studovat psychologii.
Třikrát jsem se nedostala, vždy jsem byla několik míst pod čarou.
Nemělo to tak být.
Dnes už to vím.
Někdy jsem si připadala moc sama.
Tohle je už pár let nazpět.
Kdybych mohla něco změnit, psala bych si deník.
Věřím, že Vaše neteřinka může být v tomhle životě moc šťastná, pokud pochopí svoji cestu.
Pokud bude dávat na své pocity.
Podporujte ji v tom.
I když si spousta lidí bude myslet něco jiného, podstatné je to, co vnímá ona sama.
Já jsem se před třemi lety rozhodla, že nebudu "žít" jako ostatní lidé.
Tím myslím chodit každý den do zaměstnání.
Chápu, pro většinu lidí je to normální, pro mě neslučitelné s mojí osobní cestou.
A jsem šťastná, mám pocit, že konečně tvořím něco smysluplného.
Každý den si kreslím, komunikuji s anděly, skřítky, vílami.
Je to nádherný svět a jsem za to vše vděčná.
A myslím, že vaše neteřinka dojde ke stejnému poznání.
Mějte se krásně.
Zuzka 1.7.2009 Wahl,
děkuju ze srdce za Tvou pomoc.
Jsem hrozně unavená, ale šťastná. Teď už bude dobře... Holčičce, její rodině...i těm dušičkám...díky...moc!!! A opatruj se...
Tuleň 12.7.2009
Milá Wahlgrenis, děkuji mnohokrát za pomoc!! Stále se mi v hlavě točí spousta myšlenek, avšak již od včera je mi naprosto jasné, že Vám chci ještě jednou zcela upřimně poděkovat. Spoustu informací, které jsem se od Vás dověděla, jsou pro mě těžko uchopitelné, ale už o nich nepochybuji, jen jsem za sebe ráda, že nemám "vlastní pohled" do světa mimo, toho bych se dost bála. Jak jsem pochopila, pro moji holčičku nebylo vůbec lehké pobývat v našem domě a jejím pokoji a mrzí mě, že jsem se s tím nesnažila dělat něco již dříve. Ale asi to mělo být takto. Mnohé nechápu, ale myslím, že se trochu změnilo moje přijímání holčičky. Asi ji často nebudu rozumět a nebudu ji v cestách jejího myšlení rovnocenným partnerem, ale budu se snažit ji alespoň vylslechnout, aby neměla pocit, že ji nepřijímám a nerozumím. Doufám, že se mi to bude dařit. Jenom pro upřesnění, něco Vám vytvořit a darovat se rozhodla úplně sama a motiv byl také její. Jo a ptala jsem se manžela, zda mu povídla, že vidí mimozemšťany a on potvrdil, že mu to opravdu povídala. A ješte, když jsem se babičky ptala na historii domu, tak říkala, že na tom místě vždy stála hájovna (ti také nosí uniformy, ne?). Ještě jednou moc děkuji a přeji krásné léto. Eva 13.7.2009 Milá Wahl - Sluníčko:o),
už jsem psát nechtěla, ale leží mi to v hlavě celé dopoledne...tak ještě přeci jen větičku připojím... zdál se mi v noci sen, že jsem si "v auře nějak přinesla" - asi tam odtud včera - dvě duše,
spala jsem, ale bylo mi hodně špatně (jako reálně včera od žaludku a taková ta divná tíha a úzkost - však víš...),
ony žádaly o odvedení (nebyla to ale naléhavost nejvyšší...jak jsem vycítila),
v tom snu jsem jim v klidu řekla, že cítím, co chtějí, potřebují, ale že všechno má svůj čas a až přijde, že se postarám...
že si s nimi ale musím dohodnout "návštěvní hodiny", že se už konečně potřebuju taky vyspat, že teď ne, že ten den byl hodně náročný... ony to bez problémů pochopily - přijaly a odešly s tím, že až bude "pravý čas" - zas přijdou... udělalo se mi zase "dobře" a spala jsem (v tom snu) dál... v tom snu to všechno bylo normální, přirozené, spontánní...tak jen ... děkuji, že jsem Ti to mohla napsat - sdělit, ještě to s tím "celým příběhem" totiž nějak souviselo (i když to byl "jen" sen)... měj se krásně a ...buď šťastná:o)))... díky, Wahlunko... Tuleň 13.7.2009 Milá moje Wahl,
zítra jdu na tu zkoušku, ale proto nepíšu... uvědomila jsem si, že jak jsme spolu v neděli čarovaly - Wahl, bylo to nějak již "zaběhnuté", přirozené, naučené, "zkušenostní"... nevím, jak to nejlépe vyjádřit slovy - i když jsi o moc! dál než já,
v Tvé přítomnosti se mi mnohonásobně zvyšuje senzitivita, funguje intuice atd... taky "mluvím" - tedy "cosi" z toho "zdroje" skrze mne...ta "kombinace" je úžasná... vlastně jsem nestihla být ani překvapena, ohromena, důležitá tam byla ta pomoc, ten smysl toho všeho... Wahl, jsem přesvědčená (a došlo mi to až teď), že jsme spolu "takhle" nečarovaly poprvé (a myslím ani naposled)... v tom minulém kratičkém mailíku jsem ještě zapomněla dodat - ten tanec -
takovýhle "typ" tance je, myslím, pro Tebe ten pravý (i z hlediska harmonizace čaker), ale to jistě cítíš...
...když jsem taky četla, co psala Evička o té hájovně, doslova mne polilo...uniforma hajného mne tedy nenapadla... ale vidíš...já ho tak opravdu viděla a vidím... holčička je s celou rodinou asi už u toho moře:o))), tak na ně myslím...
Wahl, opatruj se a odpočívej...alespoň občas... s láskou Tuleň 14.7.2009 Milá Wahl,
dlužím Ti ještě větičku, ten člověk měl štěstí, tentokrát....
Je to snad lepší, věřím, že to bylo ale pro něj ale zcela jasné varování,
chci moc věřit, že se nejen zamyslí, ale i změní, co bude třeba - přišlo mi toho ještě dost -
jak to je a i něco, jak to snad bude, ale... chtěla jsem Ti jen napsat tohle... Hlavně vím, že ty kroky na té cestě nemůžu dělat prostě za něj... ale je to fakt těžké, každý se tím asi máme naučit, co nám přísluší... Přeji krásný zbytek středy... Jo, zkouška dopadla taky nejlíp jak mohla:o)... Opatruj se
Tuleň 15.7.2009 P.S. Pořád Tě vidím, jak tančíš s těmi dušičkami...byla jsi nádherná...
Dobrý den milá Wahlgrenis,
chtěla jsem Vám poděkovat za setkání. Když jste narazila na nějaký můj problém, tak jsem cítila nepopsatelnou zvláštní energii a moc mi pomohlo o těch věcech promluvit.
Ulevilo se mi.
Sice jsem pak nemohla asi dvě noci v našem bytě spát, ale pak jsem odjela k rodičům a hned jsem spala báječně. Od září tam budu přechodně bydlet a tento byt se pokusíme prodat. Nechápu to, ale během týdnu, co jsem byla u rodičů, mě přestalo to brnění v prstech i bolest zad. Snad se vše bude nyní vyvíjet lepším směrem a podaří se nám si koupit příští rok svůj vlastní byt někde jinde. Také jsem měla nedávno velice zvláštní sen.
Setkala jsem se tam s mužem, s kterým jsem se vídala asi před 15 lety a bylo to moc fajn,
ale on už měl v té době dvě děti, a pak se to sním podivně zatočilo. Nevyšlo mu podnikání apod. On mě tenkrát párkrát vzal do Prahy a na večeři a pomáhal mi zařizovat nějaké věci před odjezdem do anglie a pak mi i občas volal. Vzpomínám si, že jsem si s ním tenkrát přišla jak v pohádce.
Nedošlo k ničemu, jen k puse, byl ženatý, tak bych ani víc nemohla. No a měla jsem o něm sen, že jsme se setkali a jsme moc zamilovaní. Trochu zvláštní bylo, že on se vracel z vězení a měl takové nehezké kalhoty, ale mně to vůbec nevadilo.:-)
Byl to úžasný pocit a ještě i nyní z toho trochu žiju. Vím, že to nic neznamená konkrétního, ale moc mi to pomohlo v tom, že jsem tento hezký pocit, už jakoby neznala
a kolikrát jsem se přistihla, jak myslím na nějaké negativní věci.
A když teď zase začnu myslet negativně, tak si chvilku vzpomenu na ten sen a je mi úžasně. Mám svého současného partnera ráda a budu s ním, ale tento pocit s ním neznám. Je zajímavé, že jsem tohoto muže pak ještě dvakrát potkala v Hradci, jednou jsme ho viděla z autobusu a podruhé jsme se jen pozdravili. No byl to krásný sen.
Moc ráda k Vám zase někdy příjdu.
Mějte se moc hezky
Veronika 24.7.2009 Milá Wahl, ráda bych Vám co nejsrdečněji poděkovala za včerejší schůzku. Heslo: Zpívající kuchař. Jen už potichoučku a naposledy k mému příběhu: Wahl, nikdo mi defacto nikdy neřekl, že mám nárok být z té „zkušenosti“ rozhozená. Snad to není sebelítost, ale cítím to jako osvobozující moment. Rozhodně to neznamená, že se teď z toho utrápím k smrti. Naopak ! Nechávám tomu „zásahu“ volný průběh, budu se modlit, kreslit a psát... psát a uvolňovat pouta kotvy, která mě strhává(ala) ke dnu … Ale troufám si říct, že má už jen pramalou šanci mě potopit. Ve včerejším přístavu Wahlgrenis se nalodil nový kapitán a ten je zase o trochu víc nad věcí. A MLADÁ PANÍ KAPITÁNOVÁ SE TĚŠÍ NA SETKÁNÍ A TANČENÍ V ŘÍJNU, s Vámi ... Hurááá Mimochodem, o těch Vašich nádherných krkonošských příbězích jsem večer tolik přemýšlela! A jsem tak moc ráda, že to tak všechno je, Wahl… Děkuji za takové dobré zprávy! Wahl, ať se Vám nebe usmívá do oken každý den J S pozdravem Hari OM srdečně zdraví, Michaela 4.8.2009 Hezký podvečer milá paní Wahlgrenis.
Dorazila jsem zpět domůplna dojmů setkání s Vámi....
Budu o všem moc přemýšlet, sežunu si tu knihu o "hodných a zlých" holkách, a napíšu ten odpouštěcí dopis.
Jestli jsem to dobře pochopila, má být psán ode mě k němu, vyjádřím mu lásku, touhu po jeho blízkosti,
ale zároveň vědomí toho, že spolu nemůžeme být... Poprosím ho v něm, aby mi to odpustil, také, aby mi odpustil to, že kdysi kvůli mně byl zavražděn...
A tím se ode mě odpoutá...
Vím, že jsem se Vás ptala, jakou roli tenkrát sehrál můj manžel?
Byl on tím vraždícím? Na to jste mi neodpověděla... Není to snad významné?
Neměla bych napsat nějaký takový dopis také jemu?
A jak to tehdy dopadlo se mnou, na to už jsem se vůbec nezeptala.... To také asi není pro moji dnešní situaci podstatné... Pokud byl můj manžel tím vraždícím a já s ním chtěla nyní zůstat, mám mu též napsat, že mu to odpouštím?
Víte, chtěla bych se začít mít ráda, jak jste říkala... Budu asi ještě nějakou dobu tápat...
Ale hlavně se budu střežit těch sebevražedných myšlenek...
Děkuji Vám ještě jednou, vyzařuje z Vás takové pochopení a síla. Já z Vás měla před naším setkáním strach, neměla jsem proč.
S úctou Jiřina 5.8.2009 Mila Wahlgrenis, byla jsem u Tebe nekdy v pulce ledna a stale se nejak tocim v kruhu.... Nevim, zda mam zustat s pritelem, opravdu se nedokazu rozhodnout.....vim, ze je to jenom na mne.... Mame spolu dcerku a nechci ji brat otce... Nevim, kudy kam..... Rada bych se prijela poradit, tapu a mozna vidim jen to, co chci...... Ale jsem pry blazen a skoncim jako stara panna, cituji jeho slova.... Chci jednat, ale nevim, co je spravne.... Staňa 13.8.2009 Pritel si byl sam sebou opravdu tak jisty, ze ho neco zastavilo..., mela jsi pravdu. Zastavila ho policie CR - prisel o ridicsky prukaz na 3 mesice, vrati mu ho v den, kdy nase dcera oslavi 2. narozeniny. Dobrý den Wahl, nevím, jestli si na mě vzpomínáte. Byla jsem u Vás v atelieru a dle Vašich rad jsem kontaktovala svého "vyvoleného" před druhou polovinou srpna. Nyní jsme domluveni na kafíčko na konci tohoto týdne. Mám obavy, ale věřím Vám a jdu na to:) Kolínka se mi budou asi trochu třást. Myslím na Vás a doufám, že můj anděl strážný bude se mnou!:) Přeji krásný den a spoustu pozitivně naladěných lidí kolem. Štěpánka 14.8.2009 Drahá Walhgrenis,
včera jsem si opět pročítala Vaše stránky, dlouho do noci, a mám stejné pocity, jako spousta ostatních, i zoufalých lidiček.
Prostě odvádíte úžasnou práci (nebo poslání) a poslední dobou jste to VY a příběhy jiných, co mě drží psychicky.
Když čtu děkovné dopisy, jako by mi ti lidé četli z duše... Prostě našli u Vás záchytný bod, snaží se pochopit věci z jiné stránky a to nám všem dodává sílu smířit se se situací, jaká je.
Asi už nemá smysl tady nic rozebírat a ptát se...
Těším se na Vás, že mi spoustu věcí objasníte a snad i ukážete správný směr, až se spolu setkáme.
Přeji Vám krásný den a mnoho sil.
S úctou Monika 18.8.2009 Dobrý večer milá Wahlgrenis, píšu, abych Vám poděkovala za užasné setkání s Vámi. Byla jsem u Vás v pondělí, chtěla jsem napsat hned ten večer, ale bohužel mi nešel počítač, tak píši až dnes. Odjížděla jsem od Vás s usměvem na tváři a s vědomím, že jsem zase o kousek dál. Radila jste mi napsat dopis své matce (jsem ta, co se narodit neměla, ale přesto to dokázala, i když pozdě), ale ještě jsem se k tomu nedostala, pořád je kolem mě nějak moc rušno. Ale určitě Vám potom napíšu, jestli se v našem vztahu něco změnilo. Moc mě nadchla myšlenka, že byste přijela a udělala setkání tady u nás. Stále přemýšlím o prostorech, bylo by to užasné. Až to vymyslím, tak se ozvu. Jste užasný človíček se srdcem na dlani, a jen doufám, že všechny krásné myšlenky na Vás od všech lidiček, co měli tu čest se s Vámi setkat, k Vám doputují a dodají Vám aspon trochu pozitivní energie. Ještě jednou moc moc děkuji a přeji Vám krásné sluníčkové dny. Mějte se krásně Jana 19.8.2009 Milá Wahl, chtěla jsem ještě jednou poděkovat za setkání se Vámi. Chtěla bych napsat, že mi bylo dost špatně až do dnes ráno - hodně mě bolel žaludek, prostě pod hrudní kosti až do zad a navečer se to ještě vystupňovalo. Samozřejmě jsem použila nějaké léky, ale moc nezabraly. Až ráno se mi podařilo tuto bolest vydýchat. Najednou jsem cítila světlou kouli, která se pohybovala přes hrudník nahoru a vylezla hlavou. Nyní jsem si ještě přečetla, co mi máma včera napsala a začala opět ta silná bolest, kterou jsem opět po chvíli prodýchávání zvládla. Je to možné vysvětlit jako bolest, kterou cítila má matka ve vztahu ke mně? Dcera v noci ještě povídala - opět cca v 1:30 hod, ale nebyl to už ten strašný křik. Doufám, že to vše postupně odezní, musím napsat co nejdříve ten dopis, ale ted na něj nemám dostatek klidu. Mějte se moc pěkně, krásný, ničím nerušený víkend a děkuji. Dagmar 22.8.2009 Milá paní Wahlgreni, mockrát Vám s manželem děkujeme za včerejší, velmi milé setkání. Děkuji za čas, který jste nám věnovala, děkuji za vše, co jste nám během té chvilky dala. Jsem šťastná, že nakonec i manžel byl s námi, i on si spoustu věcí uvědomil. A i přesto, že sám je v těchto věcech spíše uzavřený, řekl mi, jak je rád, že mohl být u toho. Mockrát děkuji, paní Wahlgrenis, nejen za otevření očí ve vztahu k mamince, ale hlavně za vše, co jsme se mohli dozvědět k miminku i nám oběma. Milá Wahlgrenis, tolik bych Vám chtěla ještě jednou poděkovat, ale přitom nenacházím ta nejvhodnější slova. Jste výjimečný člověk, drobounká a přitom tak příjemná a milá žena. Ať z Vaší tvářičky nikdy nezmizí ten krásný a radostný úsměv. A prosím, Wahlgrenis, pozdravujte ode mě Princeznu, moc často na ni myslím a ještě jednou jí posílám velké DÍKY. S láskou Jaris a Miloš 25.8.2009 Vazena Wahlgrenis, Uz Ti chci napsat dlouho, ale pokazde jak se situace ruzne vyviji, tak Ti chci vzdycky k tomu sdelit jeste neco podrobneji,
za nejaky den zas neco jineho atd....
Takze dnes uz chapu, ze to hlavni a dulezite je muj veliky uprimny dik pro Tebe. Vystihla jsi to myslim dokonale.
Tak nejak jsem si to myslela, ze by to mohlo byt.
Ale pak jsem si rikala, do jake miry si vsugerovavam, ze to tak asi je, protoze bych si to prala a jak je to vlastne ve skutecnosti. Neni to proto, ze bych je chtela ovladat nebo manipulovat, ale proto, ze je mam tak rada a chtela bych to nejlepsi pro ty lidicky.
A nekdy uz si nezvladnu uvedomit, ze vse mam nechat se vyvijet.
I kdyz myslim, ze to neni az tak extremni se mnou. Mas pravdu, ze je tezke nekdy prijat veci, jak jsou a neutapet se a netrapit. Umim to cele uz temer nazpamet. Vážená a milá Wahlgrenis, vážený a milý Jakšieli, chci vám oběma moc poděkovat za pomoc. Určitě vás bude oba zajímat, co se dělo dál. Hned po odchodu jsem cítila silné a hezké věci... Vše, co jsem viděla kolem sebe, bylo, jako bych v očích měla lampičky. Padl na mne neuvěřitelný klid. Po mnoha letech jsem přestala bojovat. Po několika hodinách jsem cítila silnou fyzickou bolest, tam, co byla (netroufám si napsat "je") rakovina. Tato bolest se asi po třech hodinách přesunula v ještě silnější formě do oblasti duše a tam bolela a bolela až do pozdního večera, kdy jsem usnula. Ráno jsem cítila silnou únavu, ale také klid. Ne, že by se za ten týden vše kolem mne vyřešilo. Dále pilně pracuji a řeším vše možné i nemožné, ale již nebojuji a mám v sobě klid. Jsem vám oběma nesmírně vděčná. Určitě se ještě ozvu a ohlásím výsledky z kliniky, ty by měly být někdy začátkem října. Mějte se moc a moc krásně a ještě jednou mnohokrát děkuji za pomoc. Jiřina :-) 3.9.2009 Milá paní
musím Vám napsat, hned jak jsem přijela domů.
V autobuse ke mě přicházeli slova a věty, které jsem si zapisovala do svého sešitu.
Popsala jsem několik stránek. Nestačila jsem si vše ani zapsat. Slova plynuly jako voda,která teče v řece.
Zítra budu pokračovat. Budu se snažit na tomto díle pracovat ve svém volném čase.
Jednu kapitolu Vám pak pošlu.
Vše bude pojednávat o životě jako takovém.
Jsou to taková moudra od těch nahoře.
Je vidět, že každá situace, když je správně pochopena, nám přinese plody.
Nevím, co z toho vznikne, ale to teď není vůbec důležité.
Teď je důležité, co to přináší mně - uvědomění si sama sebe, pochopení sebe, naplnění, radost... a to je pro mě důležité.
Vše si ještě přepíšu a přečtu.
Cítím, že "musím" psát. Lépe vše i pochopím, protože dojde k propojení obou mozkových hemisfér a to potřebuji.
Vše si ještě přepíšu a přečtu.
Čas je největší rádce a ukazatel.
Myslím si a vnímám to i tak, děláte velmi záslužnou "práci" - už jen samotnou svojí přítomností.
Ať Bůh provází Vaše kroky po všechny Vaše dny.
Děkuji Vám
Lenka 8.9.2009 Milá Wahlgrenis…
Děkuji…děkuji za setkání s Vámi, za to, že jste. Děkuji, že se ve Vás a ve Vašich očích skrývá tolik moudrosti a že jste oknem do míst, kam mi není dáno nahlédnout….
Chtěla jsem napsat hned, jak jsem se od Vás vrátila, ale neměla jsem potřebný klid a spoustu věcí ve mně ještě doznívá a asi ještě bude.
Vždy, když si na Vás vzpomenu, vidím hlavně Vaše oči a cítím klid, mír a lásku… Vybavuje se mi kouzelná věta z Malého prince: „To co je důležité je očím neviditelné, to důležité cítíme srdcem…“
Nechci napsat, že jsem díky Vám našla zase víru.... Je to jinak.
Když mi bylo dvacet, nebo tak nějak a začala jsem studovat medicínu, pohrdala jsem náboženstvím jako jednoduchým řešením na všechny problémy
a věřila, že dokážu najít svou cestu, správnou, pravdivou, bez moudrých rad, bez organizace,
bez „prdelatých andělíčků, křížových výprav i vonných tyčinek“…byla jsem možná moc pyšná.
Teď je to jiné, chci věřit, že na mé cestě mě někdo drží za ruku a stojí při mně, možná mi i na cestu svítí… jsem za to moc šťastná.
Děkuji, že jste mě tomu otevřela….
Chtěla bych ti napsat ještě něco jiného, chtěla bych to ale napsat všem… Nevím jen jestli najdu ta správná slova…
Chci napsat něco o medicíně, lékařích a lidech.
Hovořili jsme spolu o těch negativních věcech a já toužím napsat něco jiného... Chápu všechny, kteří tomu nevěří, kteří se od medicíny odvrací.
Věřím i, že mnoho lidí má schopnosti a síly, aby si pomohli sami a že mnoho lidí, kteří mají ten dar, mohou pomoci na jiné, než fyzické úrovni.
Každý ale ten dar nemá a každý ho neumí přijmout.
Ale myslím, že ten dar máme na té fyzické úrovni jako lidstvo - právě v medicíně.
Věřím, že "Bůh“ - pojmenujem si to jak chceme, nám dal darem i to poznání, kdy můžeme pomoci jednoduše, na fyzické úrovni.
A možná, že někdy, tahle pomoc potom umožní zastavení duše.
Jen před sto lety lidé umírali na zápal plic, tuberkulózu, chřipku, vysoký tlak… To, že to umíme dnes léčit, je přece poznání ducha pro léčbu těla - je to dar života lidem… Před padesáti lety umíralo na infarkt pětkrát víc lidí než dnes… Proč by to tak mělo být-dnes by měli zemřít?
Připomíná mi to ten vtip, jak sedí dědeček na střeše při povodních a modlí se k bohu -
přijede člun, druhý, přiletí vrtulník-dědeček všechny pošle zpátky s tím, že ho Bůh zachrání, nakonec se utopí.
Přijde do nebe a vyčítá Bohu - proč jsi mě nezachránil: Já?, odvětí Bůh..poslal jsem ti přece dva čluny a ještě i vrtulník…
Přese všechno, co se dá namítat proti zdravotnickému systému
a z části i západní medicíně, která je hodně postavená na modelu “postarej se doktore, platím si pojištění“,
kde spoustě lidem chybí úcta k vlastnímu tělu a životu a spoustě lékařům empatie
a obě strany jsou nuceny místo lidského přístupu leckdy použít pilulku-a pak ještě jednu, aby z nich všech nebolel žaludek:)),
přes to přese všechno zůstává to základní… láska a úcta k životu.
Je to vidět v intenzivní péči, v nemocnicích, i mezi přepracovanými sestřičkami a lékaři, kteří mají ten měsíc už pátou nebo šestou noční.
Úcta k životu, ke každému dni, který nám může býn dán navíc, díky tomu, že lidstvo v poznání došlo tam, kam došlo.
A taky, i mezi pípajícími monitory a ventilačními přístroji se vždycky neztrácí láska k člověku.
Ano, chápu, že mnoho lidí vidí jen to negativní a háže celou medicínu do jednoho pytle.. Přestává brát léky na tlak, rodí doma, a když to přeženu, léčí infarkt bylinkami, navíc snadno naletí „takzvaným“ léčitelům.
Myslím, že není ta správná cesta.
Poznání v duchovní rovině nemusí nutně odvracet poznání, kterého jsme dosáhli jako lidstvo…
Je to stejné jako s technikou a pokrokem ve vědě.
Jen by mělo jít ruku v ruce a měli bychom si z toho srdcem vybrat to správné, co nás jako lidi-v tom malém měřítku-
a jako lidstvo-pokud myslíme na celý svět- posune dopředu…
Dám malý, a záměrně kontroverzní příklad… Transplantace… Narodí se člověk s genetickou poruchou nebo vrozenou srdeční vadou.. Nemůže to dopadnout jinak, než že mu srdce začne časem selhávat.
Ne hned, ale postupně.
Ve dvaceti letech mu pracuje na dvacet procent, je dvakrát tak velké než u zdravého člověka....
Prostě už nemá sílu… Léky pomůžou jen načas... Ten mladý člověk je unavený, nevyjde ani jedno patro, má otoky, slabé svaly, nemůže jíst.
Tělo už nemá žádnou sílu, potýká se s tím už několik let….vzdala by to i duše. Ale najednou má naději..
Díky tomu, že medicína umí to co umí ( a já věřím, že i toto poznání nám nebylo dáno náhodou), dočká se, bude-li mít štěstí, srdíčka od dárce.
Ten člověk-chlapec, nebo děvče, může žít třeba dvacet nebo i víc let… Je mu dán čas navíc - neposlal pryč ten člun ani vrtulník.
Možná jen proto, aby byl s rodinou, možná proto, aby něco dokázal, sám vyřešil, třeba i duchovně vyrostl-v tomto životě.
Pokud to není mladý člověk, ale třeba starší pán, tak se dočká, že jeho vnouče, kterému je v době transplantace rok, odpromuje na vysoké škole… co mu dokáže dědeček za těch dvacet let předat, kolik lásky může dát?
Bude víc pokračovat ve svých dětech… Díky tomu, co lidstvo umí, díky tomu, že nám toto poznání bylo dáno.
A díky největšího daru člověka člověku - srdci.
Díky tomu, že něčí srdce bije dál pro někoho, kdo také miluje…
Možná mě na webu všichni roztrhají a kolegové mě ušlapou:))
Děkuji Vám, Wahlgrenis, a děkuji vám všem, že jste……
Adámek celou dobu, co Vám píšu, krásně spinkal, asi věděl, že to potřebuju dokončit...:)))
Chystám se na ten odpouštěcí dopis, snad to zvládnu....
Hanka 14.9.2009 Vážená paní Wahlgrenis, při posledním setkání jsem Vám slíbila poslat pár příběhů... Vaše stránky jsem našla náhodně před cca 2 lety. Povídaly jsme si o Vás s kamarádkou Janou, která mi jednou v mailu napsala, že budete občas v Pardubicích, takže jsme věděly, že se s Vámi jednou setkáme..... Jako první Vás navštívila sestra Jany - Eva. Byla moc smutná ze smrti jejich maminky a celkově se jí asi nedařilo tak, jak by si přála... Vím od její sestry Jany, že příčinou byla duše její maminky, která nechtěla od Evy odejít... Po očistném rituálu, který jste provedla, se jí daří mnohem lépe. Má nového přítele a celkově přiznala, že tenkrát u Vás opravdu cítila, jak z ní něco spadlo.... Po této zkušenosti k Vám přišla i sestra Evy - Jana, moje kamarádka... Ptala se Vás na práci...., Vaše odpověd, že práci nemá vůbec řešit, se brzy ukázala jako jasná... Jana už zřejmě v té době, kdy Vás navštívila, byla těhotná... To, že na sídišti nebude dlouho, se rovněž potvrdilo, brzy se stěhují, což před půl rokem vůbec netušili:)) Potom u Vás v ateliéru byla Hanka, kamarádka ze sídliště. Vlastně přišla spíš ze zvědavost, ale hned po konzultaci s Vámi mi celá rozechvělá volala, že se se mnou musí setkat... Přiznala, že už nepatří mezi nevěřící Tomáše, ale že nyní ví, že jsou věci mezi nebem a zemí... Dodnes vzpomíná s husí kůží na to, jak měla možnost naposledy si pochovat duši zemřelého přitele její maminky.. Hanka to odmítla, ale nikdy nezapomene na to, jak byla ztuhlá, nemohla se hýbat a věděla, že tento stav nikdy nezažila a zřejmě nezažije.... Od přítele, kterého s Vámi řešila, odešla, bude to dlouhá cesta, je to stále čerstvé a hodně bolavé, odešla by od něj i bez sezení s Vámi, akorát se jí dostalo daru pochopit věci ve větších souvislostech a ona je za to moc vděčná.. Moje velká přítelkyně Vendula se k Vám vydala po Hance. Znala předešlé příběhy a celá nedočkavá k Vám přijela z Prahy... Vše, co jste ji řekla, se vyplnilo... Čekala na výsledky přijímacího řízení, bylo to den před výsledkem a řekla jste, že už všechno ví a Vendula si byla jistá, že zkoušky nesložila... bylo to tak, jak jste ji sdělila. To samé i s prací atd... Nejvíc mě ale utkvělo to, že jste ji navrhla, at si změní jméno... Vůbec nás to nepřekvapilo, nebot ona nikdy se svým jménem nebyla smířená..., už si jméno změnila, přestože partner si zvyká, vím, že ona na ten okamžik čekala celý život... Mezi tyto příběhy, které líčím velice stručně, patří i ten můj.... Ano, i já jsem u Vás byla, poprvé někdy v únoru. Řešila jsem a stále řeším vztah s partnerem a stále to není uzavřené, věřím, že tu svoji cestu najdu, naděje umírá poslední....... Chtěla jsem tímto sdělit, jak to může probíhat u Vás v ateliéru. Za sebe vím, že jsem u Vás nebyla naposledy. Srdečně zdraví Simona 15.9.2009 Milá Wahlgrenis, velice Vám chceme poděkovat za krásné setkání s Vámi. Pomohla jste nám zodpovědět mnoho otázek, konečně jsem pochopila proč mě máma nemá ráda. Vím, že to není moje chyba, prostě je to odraz dávné minulosti a ona si ji nese pořád v sobě. Nezlobím se na ni za to, co udělala, jen mě mrzí, že mě nebere jako svoji dceru, ale jako sokyni i v tomhle životě. Vím, že se trápí sama sebou nejvíc, a to je asi pro člověka největší trest. Co bylo mělo svůj význam, nechci se otáčet do minulosti, ale chci žít, co nejvíce v přítomnosti. Je čas jít dál, díky Vám mohu uzavřít jednu, ne zrovna štastnou kapitolu. Cítím se nyní volná a plná klidu, a až ted mi došlo, že tohle jsem nikdy necítila, asi na mě ta minulost měla větší vliv, než jsem si myslela. Mám zase chut dělat nové věci, je to jako by ze mě spadl obrovský balvan, a to díky Vám. Našla jsem novou víru sama v sebe, pravda umí opravdu léčit a osvobozovat. Setkání s Vámi bylo úžasné, vytváříte kolem sebe nádhernou atmosféru. Děkujeme Vám ještě jednou za to, že jste si na nás udělala čas a pomohla nám oběma. S láskou Sylvia a Petr 25.9.2009 Dobrý večer,
ještě jednou bych Vám ráda poděkovala za setkání s Vámi a s Jakšielem.
Bylo to hodně zajímavé a dalo mi to velkou naději do budoucnosti.
Přeju hodně úspěchů v tom, co děláte. I když já vlastně přesně nevím, co děláte - na jaké téma vlastně pořádáte semináře? Hezký večer.
Dana 4.10.2009 Milá Wahlgrenis,
jediné co mě napadá: Pánbůh Vám oběma požehnej za to, co pro lidi děláte.
Víte, už jsem se na své pouti za uzdravením setkala s pár lidmi, kteří mají "nadpřirozené schopnosti" a pomáhají lidem.
Někteří z nich (dle mého úsudku) byli šarlatání, někteří opravdu uměli a znali něco, co se vymyká chápání běžného člověka.
Někteří z nich mi i pomohli, minimálně psychicky.
Ráda Vám píšu, že dnes se cítím mnohem lépe.
Hlavně psychicky.
Opravdu se cítím uzdravená.
Krásný pocit.
Měsíce jsem žila v tom, že jsem nemocná.
Teď, jako kdyby ve mně kolovala nová, zdravá, mladá krev.
Ještě jednou moc děkuji za to, že jsem mohla za Vámi včera přijít, mějte se moc hezky.
Dana 5.10.2009 Krásné odpoledne,
chtěla sem Vám poděkovat, otevřela jste mi oči v tom, co jsem si myslela i tušila,
jen prostě jsem neměla jistotu, že to není jen moje bujná fantazie.......... Samozřejmě, že vše má svůj čas, tak uvidíme jak se vše pohne, každopádně budu ostražitá... Když nebudu vědět kudy kam, přijdu určitě na radu.
Lucka 6.10.2009 Dobrý den milá Wahl, Byla jsem u Vás na osobní konzultaci v Praze. Protože mi před nějakou dobou umřel přítel, měli jsme se brát... Byla pak u Vás i jeho maminka a sestra. Chtěla jsem Vám tímto ještě jednou poděkovat. Nevím, co jste řekla jeho mamince a sestře, ale já jsem udělala všechno, co jste mi poradila. To bylo v pondělí. V úterý jsem to měla dostat, ale nedostala jsem to. V pátek však byl těhotenský test negativní. Po víkendu jsem mluvila s jeho maminkou, řekla mi, že spálila vlasy, které měla doma. Já si po víkendu opět udělala test, a byl pozitivní. Takže momentálně jsem zhruba v sedmém týdnu těhotenství. Přeji si jen, aby mé děťátko bylo zdravé, nic jiného. Takže všechno, co jste mi řekla, se velice brzy vyplnilo……….. Také si myslím, že to bylo hlavně díky tomu rozloučení s ním – jak od mne, tak od jeho maminky. Píši Vám jen, aby jste věděla :o). Ještě jednou moc děkuji. S láskou Lenka 9.10.2009 Dobrý den milá Wahl,
moc Vám děkuji za bratra, který Vás navštívil.
Večer jsem s nim mluvila a měla jsem hroznou radost z toho, že už má snad pozitivnější postoj k životu a své budoucnosti.
Dala jste mu naději.
Už podle hlasu se mi zdál klidnější, ve větší pohodě.
Děkuji. Záleží mi na něm a doufám, že jednou najde sám sebe a bude v životě spokojený.
Pár minulých let bylo pro něj příšerných, ale snad už se vše k lepšímu obrací.
Byla by ho škoda.
Myslím, že je dobrý člověk.
Potěšilo mě, že jste se na mě ptala.
Vždyť Vaším životem projde tolik lidí a Vy si na mě pamatujete... Já, od návštěvy u Vás, mám v sobě velkou naději a víru v to, že je vše v pořádku, že jsem z nejhoršího venku a vše dobřed dopadne.
Mějte se moc hezky a ještě jednou děkuji za nás za oba.
Dana 19.10.2009 Milá Wahlgrenis, jistě si už na mě nevzpomínáte. Byl jsem u Vás v polovině října a neustále přemýšlím nad tím, co jste mi říkala. Jsou to opravdu věci mezi nebem a zemí... Poradila jste mi napsat dopis, spálit a poslat po vodě. Druhý den mi bylo lépe a najednou to ze mě spadlo. Při mojí návštěvě jste mi říkala, že se vše začne řešit začátkem prosince, tak čekám........... Uvidíme. Píšu Vám to tak nějak divně. Rád bych Vám napsal něco a vlastně nevím co. Měl jsem potřebu Vám napsat. Vlastně ano, potřebuji mít pocit a víru, že to dopadne tak, jak jste řekla. Pěkný den. Pavel 31.10.2009 Milá Wahlgrenis, konečně se mi v srdci rozležely všechny ty informace, které jste mi sdělila ve Vašem ateliéru v Pardubicích a můžu Vám poděkovat a pozdravit Vás. Venku je krásné, skoro jarní počasí a to sluníčko jakoby mi dávalo naději, že bude zase dobře, že je na co se těšit. Po cestě z Pardubic jsme s tím mým andílkem povídaly, povídaly.....i se smály.... až jsme se místo na Kolín ocitly skoro v Kutné Hoře..... No my holky.... nemáme moc smysl pro orientaci na cestách :-)). Od té doby jsem se s Nikol neviděla, míjely jsme se doma kvůli jejím směnám v práci. Ale dnes na ní bude doma čekat malé překvapení zabalené v krásném papíře s bílými a růžovými liliemi, jemnými zelenými snítkami a mašlí ozdobenou malinkatými plastovými srdíčky a růžovými, ukrutně kýčovitými minizajíčky... Zdobila jsem to skoro hodinu a všechny naše kočky se snažily nějakou tu mašli a ozdůbku uloupit na hraní. Tak snad bude mít Nikol radost, moc si jí zaslouží. Najednou vidím její budoucnost lepší a šťastnější. Moc bych jí to přála po těch letech utrpení. Moje milá Wahlgrenis, jak hrozně moc jsem Vám vděčná za všechny Vaše slova, za Vaše krásné a moudré oči, za Váš úsměv, za to, že jste. Svému ztracenému příteli jsem poslala překrásnou sms a odešlu jí každý den. Třeba mi jednoho dne přijde zpráva od mobil. operátora : " vaše zpráva byla doručena ". Anebo, jestli už nemá ten telefon... tak se jednou vrátí. Já budu čekat a když se nedočkám teď, tak určitě někdy příště. V ateliéru jsem Vám zapomněla říct, že od té doby, co se všechno tak semlelo a navalilo na mě.... tak kdykoliv se podívám - kolik je hodin, tak stále vidím jen : 10:10, 11:11, 13:13, 17:17...... Každý den, neustále... už jsem se i snažila vyhýbat pohledu na jakékoliv hodiny..... ale našly si mě samy..... ten čas.... to znamení.. Budu teď hlídat Vaše případné nové semináře a na nějaký se přihlásím. Moc ráda Vás zase uvidím a obejmu. Ještě jednou moc děkuji, jste vzácná bytost milá Wahlgrenis. Radka 5.11.2009 Milá Wahlgrenis, děkuji Ti ještě jednou za dnešní setkání. Vím, že mi to teprv všechno dojde, ale už teď je mi jasné, že se mi otkryla nová cestička. Že to s tím mým mužem půjde. Že i ta křidýlka si postupně narovnám, naberu sílu a jednou vzlétnu... Všechny informace, které právě teď potřebuju, mám. Děkuju, že jsi mi pomohla mnohé doosvětlit. (Plástve i kostky jsou naprosto úžasné.) Cítím, že nastal čas, abych se přestala litovat a tolik spoléhat na pomoc a začla se sama víc snažit. Hlavně cítím, že už nemám ten obrovský strach. Jsem ráda, že Ty jsi zůstala po celou dobu čistá. Asi jsem Ti někdy trochu záviděla, protože já jsem se tady pěkně namočila. Omlouvám se Ti, že jsem k Tobě někdy vyslala nehezkou myšlenku. Co jsem si zasela, to jsem sklidila. Ale mám pořád svoji zahrádku a teď už vím, že se o ni chci s láskou starat. Že může krásně vzkvétat a nemusím pokukovat po jiných. Děkuji Ti a přeji krásné dny tady na Zemi. papa Jindřiška 6.11.2009 Milá Wahlgrenis,
nedá mi to jinak, cítím se jako ve spirále, ve víru?...čím víc se přibližuješ ke středu, zvyšuje se rychlost...
Jsou věci, kterým jsem se vzpírala, považovala za zbytečné (ne z důvodu, že bych jimi pohrdala, ale z důvodu mé nedůvěry sebe sama, ve smyslu "pro mě je to zbytečné, nezasloužím si...") - ale něco se děje a odkládané už křičí, nenechá mě v klidu a ty jsi podala pomocnou ruku...
Kromě konzultací v Pardubicích jsem objevila konzultace v Praze.
Do Pardubic bych měla problém přijet, ač z nedaleka pocházím, ale žiju v Praze, jen to cestování s malou jsem nedokázala překousnout. Abych pravdu řekla, není můj zájem o radu v konkrétní situaci (otázek mám ale spoustu :-) ), je potřeba "setkání" - možná máš pro mě něco, co jsem na tvých stránkách přehlédla, možná to přehlížím já v sobě a máš mě navigovat.
Těžko říct... Mám v paměti moment z loňského setkání, kdy jsem dorazila na Novotného lávku, nikdy jsem tě neviděla, nevěděla co čekat...
Odhadovala jsem, kdo je Wahl, ale byla tam jen paní s panenkou, která tam skromně stála, sledovala příchozí, sledovala i mě...
Když jsem vybalovala věci, najednou jsi ke mně přišla, zajímala ses co dělám, že jsem zvláštní..
Zaskočila jsi mě...
Ale teď chci přijít já. Mohu? Děkuji a s pokorou v srdci tě zdravím...
Marcela 13.11.2009 Dobrý den, moc Vás zdravím Wahlgrenis, už jsem dorazila domů, ujel mi jeden bus, tak jsem čekala na Bílé hoře. Oslovila mě mladá slečna, hezky jsme si povídaly, byla jsem radostná, veselá jak již dlouho ne!!! To jsem Vám chtěla hlavně napsat, že jsem byla jako vyměněná, veselá uvnitř, ještě stále jsem.. Děkuji za vše. A ještě k té vesnici... Nechtěla jsem Vás odradit či nějak pomluvit mou rodnou vísku, jen že např. v létě je tady báječně. Jezdíme na kole, každý den venku na zahradě či prostě v lukách do večera, abych zase jen nekritizovala.. Ted pravda je to tady trošku smutnější, ale zábavu si musíme najít někde - ne zde, např.v Kladně či blízkém okolí. Jen abyste z toho mého vyprávění neměla jen ošklivou představu, tak to uvádím trošku i do hezka. Prostě za vše děkuji, píši si ted poznámky za čertstva, abych si vše trochu ujasnila.. a na nic nezapoměla, co jste mi říkala. Já si opravdu nepamatuji detaily do těch dopisů, ale mám deníčky, takže si vše vyhledám a ujasním, plete se mi to nějak dohromady. Jak jsem šla od Vás i jsem se osmělila a šla do Hák a Hák, nevím, jak působí na Vás, ale já tam koupila dceři trička a pár drobností, to se z výletu musí dovést.. a docela jsem to ustála. Asi jsem trošku plula, mám pocit, na vlně pohody. Musím si to udržet ovšem. Ráda bych Vás měla za sousedku tady na vesnici!!!! Myslím sousedku, s kterou bych byla kamarádka. Jste moc milá a příjemná,a děkuji za lichotky. Mějte se moc fajn a děkuji, děkuji, děkuji. Kateřína 18.11.2009 Dobrý den vážená a milá Wahlgrenis, byla jsem u Vás na návštěvě a dvakrát jste mi pomáhala. Slíbila jsem, že se ozvu... To jsem já s tou rakovinou v krku. Říkala jste, že mne ta nemocnice čeká.. Mám ji za sebou, neminula mne. Moc ráda bych Vás znovu viděla. Předem moc děkuji a přeji Vám vše dobré a krásné. Se srdečným pozdravem. Jiřina 19.11.2009 Milá Wahlgrenis, chlebík moc chutnal i dceři, mám za ni poděkovat :-))). A píšu, protože jsem před chvilkou procházela Tvé stránky a opravdu si zasloužíš poklonu. Smekám před Tebou a přeji si, aby to zaregistrovali i všichni. Měj se krásně, ať se Ti daří. Jarmila 19.11.2009 Chtěla jsem Vám moc poděkovat za dnešní sezení v Pardubicích, moc mi to pomohlo. Ještě jednou děkuji a jsem moc ráda, že jsme Vás poznala.
Andrea 24.11.2009 Dobrý den, patřá Vám můj velikánský dík. Byla jsem u Vás 19.11.2009 a od té doby se mi změnil svět. Díky Vám... Přeji vše dobré. Kateřina 25.11.2009 Milá Wahl, srdečně vás zdravím, byla jsem u vás teď ve čtvrtek v Praze. O víkendu jsem si udělala ricinový zábal a v neděli upekla chleba, je výborný, povedl se! Teď v úterý napíšu sama sobě odpouštěcí dopis a ve středu za úplnku ho pustím po vodě. Děkuji vám!!! Ještě potřebuji zapracovat na tom, abych nečekala, kdy už to přijde... Zjistila jsem, že to mám v hlavě, takový blok. Děkuji a přeji krásné dny. Hanka 30.11.2009 Milá Wahlgrenis, když jsem odcházela v květnu tohoto roku z konzultace od Vás, loučila jsem se slovy: "Nebudu Vám psát, nechci, aby se můj příběh donesl k dalším cizím uším." Popravdě řečeno, příliš jsem si neslibovala velký posun v běhu mých záležitostí. Nicméně udělala jsem, co jste mi doporučila. Během prázdnin mi pak manžel postupně vyrobil větší množství orgonitu. Orgonity postupně zaplnňovaly dům a zahradu, ale já jsem po příchodu domů stále cítila husí kůži a "hnusnou" energii. To trvalo několik týdnů. Až jsem konečně usadila kousek na poslední opomenutý malinký větrací otvor ve zdi a teprve pak se vše vrátilo do normálních kolejí. Alespoň doufám, že tomu tak bude i nadále. Modlím se za to. Žádný další útok na mou osobu se od návštěvy u Vás nekonal, jak jste mi to slíbila. Jediná věc, která připomíná, že se v domě odehrávaly podivné věci, je praskání, které se ozývá z televizoru. Pokud byste věděla, zda mám v této věci něco podniknout, byla bych vám vděčná ještě víc. Ani nedovedu vyjádřit, jak jsem Vám zavázána a jak moc jste mi pomohla. Děkuji Bohu, že mě k Vám poslal a že se vše urovnalo. Celá ta událost poznamenala nejenom mě ale i mého manžela a syna. V této souvislosti se chci ještě zeptat na syna - žije už tři roky v Německu a občas pociťuje nepříjemný vliv energie. Občas se nemůže soustředit na práci a vzhledem k tomu, že dokončuje disertační práci a pracuje ve výzkumu, je to mrzuté. Mohou jeho pocity souviset s tím, co se odehrávalo doma? Za odpověď děkuji s vděčností Olina 6.12.2009 Dobrý den milá paní Wahlgrenis, vzpomínám, vzpomínám, napsala jsem tři dopisy, poslala je po Berounce, snažím se..tak jak jsme si řekly, mám vše živě před sebou, celou návštěvu, promítám si.. Pročítám Vaše stránky, dívala jsem se na krásné obrázky, maluji také, jen tak pro sebe.. Nechala jsem si pár obrázků oskenovat a s dovolením posílám...
S velkým pozdravem a snad někdy zase na viděnou, Kateřina 9.12.2009
Vážená a milá paní Wahlgrenis, Odcházela jsem od Vás plna optimismu a radosti ze života. Určitě Vás budu informovat, až se miminko rozhodne, že už je ta správná doba přijít za námi na tento svět...
Milá Wahl!! Chci Vám MOC poděkovat za setkání s Vámi u Vás v Atelieru!! Bylo mi u Vás tak KRÁSNĚ!!!! Vy umíte vše tak krásně vysvětlit!! Jste pro mě pozemský ANDĚL!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Však víte, co teď prožívám, jsem z toho dost rozhozená!!! Přemýšlím, jak a zda to příteli říci, to, o čem jsme spolu mluvily?!?! Jak mu vše správně vysvětlit, aby pochopil a našel tu správnou cestu?!?! A co dělat, když nebude poslouchat a nebude chtít pomoci!?!? Je to těžký a zodpovědný úkol!! Uvědomuji si to a o to je to horší!!! Ale s Vyšší pomocí, která je nade mnou, snad najdu ta správná slova a způsob, jak pomoci člověku, kterého znám už taaaaaaaaak dlouho a záleží mi na něm!! Děkuji za vše,hlavně za Vás, za to, že JSTE!!! Kouzelné a zázračné chvíle přicházejících Vánoc, času lásky, naděje a splněných přání!! Mým přáním je zachránit duši člověka!!!!! S pozdravem,s láskou a milou vzpomínkou na Vás!! Pavla 10.12.2009
MOJE NEJMILEJŠÍ Wahlgrenis, ANI NEVÍŠ, JAK JSI MĚ UDĚLALA OPĚT ŠŤASTNOU. Zase jsi mě dokázala postavit na správný směr. Velice Ti děkuji za Tvůj drahocenný čas. Také děkuji za recept na chléb, ale péct budu, až přijde ten správný čas. Děkuji, děkuji za to, že jsi. S láskou a pokorou Ti přeji jen to nejlepší.
Máš duši ANDĚLA. Milá Wahl! Odpusťte mi prosím, že Vám píši!!! Vím,že toho máte hodně a důležitějšího, ale nemohu o svém trápení s nikým moc mluvit, však víte?! Vůbec přítele nepoznávám, chová se ke mne ne zrovna moc hezky! Najednou je tak jiný, tak nějak cizí, vzdálený…!! Vůbec to nemohu pochopit, vždyť jsme měli spoustu společných plánů! Patřili jsme k sobě jako spřízněné duše! Proč se tak strašně změnil!?!? Proč mi tak ubližuje?!? Tolik krásných slov, co říkal, a slibů, a najednou se mi vyhýbá a chová se ke mne jako k cizí!! Ráda bych mu pomohla, snažím se v klidu a s láskou, ale už mi pomalu docházejí síly a mám pocit, jako bych se vnucovala!! On najednou nic nechápe!! Nebo chápat,ani slyšet nechce!?! Zvláště nyní před vánoci, kdy jsme toho hodně prožili a všude se mluví o lásce a pokoji, tak to nějak nemohu zvládnout, pochopit!?!? Bolí to!!! U člověka, kterého jsem učinila svým přítelem, bych zradu tohoto typu nikdy, opravdu nikdy nečekala!!!! Milá Wahl, vůbec nevím, co mám dělat!? Vím, že jsem mu byla poslána do cesty, abych ho zastavila!! Jsme spolu spojeni poutem, darem spřízněných duší!!! Je v tomto síla a naděje tomuto člověku pomoci?!? Jsem smutná a utrápená a to se mi nelíbí!! Dej Bůh, aby za to trápení a starost ten člověk stál, aby mi dokázal, že není takový, jak si o něm v této době myslím!! Že je to člověk, který má rozum a srdce na správném místě!! Díky Bohu za Vás, že Vám toto vše mohu napsat!!! Ze srdce děkuji!! Mám Vás moc ráda a přeji Vám jen dobré, v této vánoční době!! S milou vzpomínkou! Pavla 13.12.2009 Dobrý večer milá Wahl... Děkuji za všechny informace, které jste mi sdělila. Je mi moc líto, že jsem se nemohla zdržet, protože bychom pořešily spolu určitě víc. Měla jste pravdu, orgonit byl v šuplíku! Nebyla jsem si jistá, zda tam je.. Přemýšlím o všem, co jste říkala... Vím, že už tohle je první krok k řešení, vím, že se to zvládne. Děkuji. S pozdravem a úctou Jaana 14.12.2009 Milá Wahl, Jako Alenka v říši divů. Chodila jsem jako Ježíšek po Pardubicích a Hradci Králové. Zvonila a dávala dárečky. Asi ty moje paní vedoucí nevěřily. Ale moc se to líbilo. Rozzářily se jim oči a pro mě to byl nejkrásnější dárek. Moc mě to zajímá. Opravdu. Milá Ájo, moc děkuju, je mi líto, že jsem se Ti nemohla věnovat. Měla jsem tady paní, které jel po chvíli vlak, musely jsme pokračovat. Mléko od kravičky je naprosto unikátní, jeho chuť se nemůže ani porovnávat s tím v krabicích. Je to úplně něco jiného. Zelenina chvilku počká, ale rozhodně chci zkusit obalovaný celer, jak jsi o tom mluvila. Mrkev bych nejraději použila na šťávu, v syrové podobě je pro tělo nejlepší. Každopádně zůstávám velkou dlužnicí. Moc moc děkuji, každému vyprávím, kde rostou ty úplně nejlepší brambory. Ale moc lidí mi nevěří, že to je kousek od Hradce Králové... Mám Vás moc ráda, mějte se hezky a pozdravuju i Páju.
W.
30.6.2009
pisi jen abych Ti podekovala za Tvou odpoved.
A prece trosku k Tve odpovedi.
Pravda je, ze ja ted pracuju na TVEM doporuceni, nepoutat si vsechno a vsechny k sobe a take na ne.
Ja vim vse teoreticky, ale da to fusku v tom postupovat dal prakticky.
U meho pritele mas pravdu, ze je to otazka asi (snad, doufam) nejakeho dozrani.
Take posloucham radu, ze se musim naucit zit a fungovat sama za sebe, to jsem take delala spatne.
To vis, ze jsem nekdy pochybovala a pochybuju o nas, o vsem.
Proste pres vsechno, jak to vypada kolikrat navenek, myslim a doufam ze uvnitr je to tak , jak pises.
Casto si opakuju pasaze z Tveho dopisu, tim si ujasnim veci, zklidnim a zkoriguju sve chovani a myslenky.
Opravdu mi to moc pomaha.
Hodne energie a at se Ti dari vse
preje Tamara 31.8.2009
ještě jednou bych Vám chtěla moc poděkovat za naše dnešní osobní setkání.
Přeji Vám krásný předvánoční dny a mějte se moc hezky.
Zdravím
Martina 10.12.2009
Líbá tě Eva 11.12.2009
Dnes jsem byla za Vámi v ateliéru.
dneska jsem si tak trochu připadala jako, že jsem spadla z oblaků.
A jakpak ty sis užila dary země?
Mám tě ráda a moc hodně moc.
Přeju dobrou noc a děkuju...
Ája 14.12.2009
15.12.2009
21.12.2008 
Dobrý den, milá Wahl, 
26.03.2009 31.03.2009 09.04.2009
02.06.2009
30.06.2009
22.04.2010 05.05.2010
25.06.2010
18.01.2011 21.06.2011 15.12.2011