Milá Wahlgrenis,
právě jsem si přečetla Tvůj příspěvek ke kunratické akci
a prsty mi nechtějí zůstat v klidu a chtějí na něj zareagovat.
Kunratice, to byla pro mně úplně první akce, nikdy jsem na žádné nebyla.
Byla jsem okouzlená.
Na první setkání s Tebou a na Tvoje oči, na podanou ruku... na to se nedá nikdy zapomenout.
Seminář plynul, čas utíkal mílovými kroky... a najednou bylo loučení.
Vím, že jsi zde sdělila hodně ze svého nitra, že jsi byla neskutečně otevřená...
Byla jsi tak strašně moc upřímná, bezbranná,důvěřivá...
dívala jsi se na nás a kolem nás dětskýma očima.
Láska z Tebe tekla proudem...
Bylo to úplně zhmotněné.
Tak jsem to vnímala já, nováček na Tvé akci :)
Ale tak to viděla i Jitřenka a Irenka, které Tě moc dobře znají a také se divily tomu, co zde zaznělo
a co ještě od Tebe neslyšely.
Milá Wahl, děkuji Ti za slzy v očích, když jsi se loučila s Jitřenkou a Irenkou,
děkuji Ti za pohlazení panenky (Anduly), která byla s námi v Kunraticích,
děkuji Ti za všechny projevy lásky, upřímnosti, skromnosti a pokory a důvěry v nás.
Děkuji Ti za Tvoji pomoc a posílám Ti moc a moc lásky
Heřmánek 30.8.2007

Mila Wahl,
nedá mi to, než zareagovat na tvůj příspěvek z včerejšího dne, který se týkal semináře v Praze - Kunraticích.
Píšeš, že tento seminář byl pro tebe něčím výjímečným vzhledem k tomu, co jsi všechno vyprávěla z tvého života.
Jestli můžu, popíšu ti svoje pocity,
protože svým příspěvkem jsi mi pouze potvrdila, co celou dobu cítím a co se mi honí hlavou.
Všimla jsem si, že na začátku tě nechtěně oslovila Jitřenka tvým jménem a ty jsi jí naznačila, ať tě oslovuje "Wahl".
Chápala jsem to jako tvůj postoj, chráníš si své soukromí a je to tvé nezadatelné právo.
V průběhu semináře však došlo k velice spontánnímu vyprávění o tvém životě a událostech, které tě potkaly.
Cítila jsem, že se muselo "něco" stát.
Šlo to samo,viď ???
Abych se ti přiznala, vůbec jsem zpočátku nevěděla, co si s těmi informacemi počít,
protože nic není náhoda, říkala jsem si:
"Proč jsem právě toto měla slyšet ?
Proč měla Wahl takovou potřebu nám vše vyprávět ? Co si z toho mám vzít ?"
Některé věty a některá slova mi dodnes znějí v hlavě a mé myšlenky se velice často obracejí na dobu,
kterou jsem s tebou a všemi ostatními mohla prožít.
Něco z toho mi už zapadlo do mé životní skládanky a já tuším (neodvažuji se napsat, že vím) "proč a jak a za co",
Ostatní informace, které se ke mně tvým prostřednictvím dostaly, čekají na zpracování,
ale intenzivně cítím, že se ve mně "něco" událo.
Pořád vidím před sebou tvoje oči, jsou z jiného světa a jsou bránou do jiného světa, zanechaly ve mně nesmazatelný otisk.
Již jsme se spolu setkaly u tebe na výkladu, ale tvé oči a tvou blízkost cítím až "od Kunratic".
Přeji ti vše dobré ve tvém osobním a pracovním životě a doufám, že budu mít možnost se s tebou ještě setkat.
Martina 30.8.2007

Nejmilovanější Wahlgrenis
Nejdříve tě moc a moc chci pozdravit a popřát jen to nejlepší.
Vrátila jsem se z dovolené,která byla sice náročná, ale také radostná.
Měla jsem okolo dost dětiček a také dospělých.
Děti jsou andělíčkové a někdy také malý dáblíci.
Aspoň jsem přišla zase na jiné myšlenky.
No, uteklo to jako voda a tak už zase pracuji.
Také jsem ti chtěla říci, že se mě povedl MAGICKÝ ORNAMENT.
Mám velikou radost a je už pod matrací dle tvého návodu.
Wahlgrenis, každý večer, když jdu spát poděkuji svému ochránci, andělíčku a pánu bohu za ten den, co pro mě dělají.
Včera jsem ale také ještě poprosila o OCHRANNÝ ŠTÍT.
Milá Wahlgrenis, zdál se mi sen.
Že v noci mě někdo přidržoval ruku u pusy, jako by se díval, jestli ještě dýchám.
Byla jsem v místnosti, která byla osvětlená jen baterkou
a mně se zdálo, že v té místnosti bylo více lidí a o něčem rokovali.
Byl to tzv. živý sen, až jsem se z to ho pomalu brobouzela a stále mám v mysli ten sen.
Bylo to z 29.08. na 30.08.07.
Stále na ten sen musím myslet.
Milá Wahlgrenis, také pročítám tvé stránky a samořejmě také horoskopy a čekám, až přijde ten den a já zase potkám toho človíčka, o kterého prosím.
Víš, samota je hezká jen chvilku, ale až do smrti to ne.
Ale ještě mi nedá, abych ti neřekla, jak se tak koukám na našeho nového človíčka.
Jmenuje se Tomášek, ve tváři má krevní žilky, oči sice jsou modré, ale je tady hodně velká podoba mého manžela.
Vím, že jsi říkala, že je pořád Karel se mnou.
Ale je krásné, když je tady něco z manžela.
Sice jak ti píši, neustále mě mrazí na levém rameni, to jen abys věděla, že je asi stále se mnou.
Nejmilovanější Wahlgrenis, ještě jednou ti děkuji za seminář v Kunraticích.
S láskou a úctou jen to nejlepší ti přeje
Eva 30.8.2007

Milá Wahlgrenis,
i já jsem měla při čtení Tvého příspěvku pocit, že musím reagovat,
cítila jsem Tvé pocity, mrazilo mě po celém těle.
Znovu a znovu jsem se k němu po chvilkách vracela.
Mám internet jen v práci a kradu si chvilky na pročítání Tvých stránek.
I já jsem byla nováček na Tvé akci a stále zpracovávám pocity a zážitky z té magické soboty.
Při čtení příběhů a Tvých odpovědích tak nějak víc rozumím,
vidím tě před sebou, tak křehkou a přitom silnou, emotivní a se smyslem pro humor, bytost nové budoucnosti??? :-)
A znovu Ti chci poděkovat, že jsem mohla být svědkem a účastníkem takové akce,
tím spíš, že i pro Tebe byla jiná, a já i ostatní jsme byli u toho.
Díky.
Soňa 30.8.2007

Ahojky Wahl,
přeji ti krásné ránko!
Cítím obrovské nutkání Ti napsat.
Dneska jsem si dělala těhotenský test a vyšel mi pozitivně.
Jsem z toho tak strašně překvapená (MILE).
Myslíš, že je opravdu možné, že čekám miminko?
To by bylo prostě neuvěřitelné.
A Ty jsi první s kým o tom "mluvím"...
Promiň, že Tě takhle přepadám, ale poté, co jsme se setkaly v Kunraticích, mám prostě pocit, že se Ti můžu svěřit.
Měj se moc hezky, papa a děkuji za vyslechnutí...
Ilona 10.10.2007

Milá Ilono,
pokud zůstane všechno, jak to vypadá, měla by ses skutečně stát maminkou.
Ale buď na sebe hodně opatrná, tak jednoduche to zase nebude...
Od téhle chvíle by ses měla naprogramovat na lásku, všude, kolem Tebe, v Tobě...
Nic negativního si nepřipouštěj.
Budu na Tebe myslet.

W. 29.8.2007

Děkuji moc za odpověď, Wahl!!!
Budu opatrná a snažit se myslet jen pozitivně.
Ještě jednou děkuji..........
Ilona 10.10.2007

Hezký den Wahl,
s potěšením Ti píši, že se mé těhotenství již potvrdilo.
A tak doufám, že vše proběhne v pořádku, jsem teprve na začátku ...
Rovněž bych Ti chtěla napsat sen, který se mi zdál v den početí.
Ocitla jsem se na menším vlakovém nádraží v přírodě
a rozmýšlela jsem se, zda-li pojedu vlakem, který tam již stál připravený k odjezdu.
Nakonec jsem se rozhodla, že ano, a běžím k němu.
U vlaku mi ale řeknou, že si musím koupit jízdenku v kukani naproti.
Jdu tam a vlak se rozjíždí.
Paní z budky běží se mnou po pěšince, která mě dovede na křižovatku, kde vlak doběhnu a nastoupím.
Za jízdenku jsem zaplatila 111 Kč (myslela jsem si, že to bude 152 Kč).
Zároveň jí říkám, že kolem pěšiny jsou pohozené drobné mince, tak aby si je sebrala.
Byla jsem si naprosto jistá, že ten vlak stihnu.
A na začátku jsem se rozmýšlela, zda nastoupit do vlaku proto, že jsem si nebyla jistá, jestli do něj přistoupí i můj přítel.
Přesto jsem nastoupila...
A tak vnitřně zpětně tento sen chápu tak, že TY jsi ta dobrá duše, která mě nasměrovala, abych správně nastoupila svoji cestu...
A za to Ti, Wahl, moc děkuji!!!!!!
Zdá se mi taková spousta snů, do snářů nakukuji, nicméně výkladům příliš nevěřím...
Můžu se zeptat, jestli stále zvažuješ sepsání svého snáře?
Tvoji knihu horoskopů jsem si již obstarala a je moc hezky zpracovaná.
Děkuji Ti Wahl za vše a přeji krásné dny!
Ilona 22.10.2007

Nejmilovanější Wahlgrenis,

nejdříve tě chci moc a moc pozdravit,

doufám, že se máš dobře.     

Nerada tě obtěžuji, jelikož vím, že Ty máš práce až nad hlavu.

Dnes od rána mně zase cuká pravé oko.

Nevím, jestli to má spojitost s paní, která dnes přišla, že jí umřel její manžel.

Je to paní, kterou mám ráda a které vždy pomůžu, když je třeba.

Potřebovala poradit ohledně pohřebného, které já vyřizuji.

Tak jsem jí poradila, co a jak má udělat.

Znala jsem jejího muže, byl moc zlý a hodně jí ubližoval.

Když paní odešla, oko mi přestalo cukat a mně něco říkalo jako nějaký odkaz.
Cituji:
Prosím Vás, řekněte mé manželce, že ji miluji, prosím Vás.

Budu ji chránit a bdít nad ní.

Ať mně odpustí mé hříchy a děkuji Vám.

Prosím, řekněte ji to.

Velice jsem jí ublížil a lituji toho.

Tak, přemilá moje Wahlgrenis, tak ti nevím, jestli nejsem tak trochu blázen.

Co si o tom myslíš?

Mám to té paní vyřídit nebo je to moje fantazie?
Moje milované sluníčko, Ty naše velká naděje na všechny bolesti,

přeji Ti hodně lásky a jen to nejlepší.

Eva 29.10.2007

Milá Evo,

moc dobře víš, že tohle nejsou náhody a ani to nebyla Tvá fantazie.

Jsi hodně citlivá a zaregistrovala jsi na vibrace zemřelého.

Úžasné...

Ovšem nemyslím si, že by to ta paní měla teď hned slyšet.

Někteří lidé jsou zatím ještě pořád na zemi.

Sama tu paní neznám, nevím, jak spolu komunikujete, možná se časem mezi Vámi něco otevře.

Je krásné, že pochopil chybu, které se dopustil.

Zůstává při ní  na blízku, to ale není jeho volba, musí to tak být...

Lásku, kterou nedostávala za jeho života, bude vnímat nyní.

W. 30.10.2007

Nejmilovanější moje Wahlgrenis,

děkuji Ti z celého srdce za tvoji láskyplou odpověď.

Víš, teď nemám zrovna dobré období.

Budovala jsem práci, která mě hodně baví, pomáhat lidem.

A nechtěla bych z té práce odejít.

Ale myslím, mám obavy, že mě asi vyhoděj.

Nějak se to celé zašmodrchalo.

Já bych chtěla u té práce zůstat.

Pořád ke mně chodí lidi, kteří potřebují ode mne pomoc, já ráda pomáhám.

TEĎ, KDYŽ TI PÍŠI TENTO DOPIS, JAKO BY MNĚ MOJÍ MILOVANÍ OCHRÁNCI ŘIKALI

ABYCH SE NEBÁLA

ŽE VŠECHNO DOPADNE DOBŘE.

Tak budu doufat a modlit se.

Moje nejmilovanější Wahlgrenis, s láskou a pokorou ti děkuji a přeji jen to NEJLEPŠÍ.

Eva 31.10.2007

Milá Evo,
když jsem ráno četla Tvůj příspěvek, Tvůj vzkaz té paní od jejího manžela, měla jsem tak silnou husí kůži...

Po chvíli jsem si to přečetla znovu a znovu mě polilo mrazení.

Ten muž je moc rád, že jsi ho uslyšela.

A ještě něco...

Chci Ti napsat, co jsem před chvílí ucítila při čtení s mojí dcerou..

Je ve třetí třídě.

Dnes měli za domácí úlohu číst pověst Blaník, kterou napsal Eduard Petiška.

Vypráví o ovčákovi, který pásl ovce u hory Blaník... určitě ji znáš..

Měli číst 2 strany a jak znáš děti, tu třetí prostě dcerka číst nebude a hotovo.

Řekla jsem, že to dočtu.....

"Nezapomeň," oslovil ovčáka, "my všichni, jak nás tu vidíš, jsme připraveni se znovu pustit do boje.

Pověz všem živým, že držíme věčnou stráž.

Až bude naší vlasti nejhůř, najde u nás pomoc a ochranu.

A vyřiď všem nahoře, ať brání svou zem a svoje práva do posledního dechu, jako jsme je bránili my."

......Když jsem četla tuto část, měla jsem tak silné mrazení a oči zalité slzami.

Posílám teď díky všem rytířům na Blaník.....

elkan 31.10.2007

Nejmilovanější Wahlgrenis,
nejdříve tě chci moc a moc pozdravit.
Víš je zajímavé, že ten pán, o kterém jsem ti psala, jak chtěl, abych vyřídila vzkaz jeho manželce, na mě dost naléhal.
Pokaždé jsem slyšela ta jeho slova.
Po přečtení tvé rady jsem se rozhodla, že nic neřeknu.
Ale chyba lávky, jak se říká...
Ta jeho duše mě stále prosila a prosila, až jsem tedy řekla: dobře, já to udělám.
A od té doby jsem měla klid až do teď.
Ta paní se asi zajímá také o věci mezi nebem a zemí.
Tu zprávu přijala velmi dobře a byla ráda, že jsem jí odkaz od manžela řekla.
To víš, že jsem váhala až do poslení chvíle, co to šlo.
Ale její příchod, když jsem zaslechla, jak říká, že má pocit uklidnění
a příliv lásky, mé rozhodnutí bylo jasné...
Hodně mě děkovala, ale já jí ovšem zarazila a povídám, že ať děkuje - PÁNU BOHU A OCHRÁNCŮM,
ŽE JÁ JSEM MĚLA TEN VZKAZ POUZE PŘEDAT.
Nejmilovanější Wahlgrenis,
dnes si opět předčítám tvoje stránky a najednou opět vzkaz:
"Děkuji, že jste vyřídila můj vzkaz. Moc Vám děkuji.
Ať mě odpustí, budu nad ní bdít a posílat lásku, kterou si zaslouží, děkuji děkuji Vám."
Teď, když ti píši tento odkaz, opět mě mrazí na levém rameni, a to dost silně.
Možná je to něco jiného, tak ti nevím, ale beru to s pokorou
a velkou ctí, že jsem měla možnost tento vzkaz říci.
A dobře si uvědomuji, že nesmim selhat.
Ach moje sluníčko, zase jsem na záchodě na kachlíčkách objevila další obraz,
muže ve stejné lajně, šikmo směrem nahoru.
"Jednička" je Karel, můj muž, pak je prazdno,
"dvojka" je ten muž, jak ti píšu,
pak prázdno a ten poslední - trojka - je můj obraz.
Pod Karlem, je moje dcera, jak jsi říkala, a vedle je její přítel.
To se nám to ale rozrůstá, co?
Za každou zprávičku od tebe jsem velmi šťastná.
Ale ten přítel, co jsi říkala, zatím není...
Asi jsem odkázána být sama a to hodně bolí
samota je hezká, ale jen na chvíli.
Ale, to už tě hodně zahlcuji, Ty sama máš hodně a hodně moc práce.
NEJMILOVANĚJŠÍ WAHLGRENIS,
PŘEJI TI MNOHO RADOSTI KRÁSY A SLUNEČNÝCH DNŮ.
Eva 20.11.2007

Milá Wahl,
chci tě moc poprosit o radu.

V Kunraticích jsem si udělala magický ornament, nechala zatavit do fólie a až donedávna na něm spala.

Protože jsem ho měla pod prostěradlem, celý se pomačkal a já se najednou začala cítit špatně

a každé ráno se probouzela s  polámaným tělem.

Uvědomila jsem si, že ornament už není můj ale možná někoho jiného.

Prosím tě Wahl, co s ním mám teď udělat?

Mohu ho rozstříhat a spálit?

Ráda bych si zase namalovala další, protože mi schází jeho pozitivní vliv.

Neudělám tím snad nic proti pravidlům.
Děkuji ti ze srdce za tvoji laskavou a neúnavnou pomoc všem návštěvníkům tvých stránek.

Přeji ti nádhěrně prosluněné svátky jara plné štěstí, lásky, pohody a baječných lidí.
Měj se hezky.
Maricarmen 18.3.2008

Milá Maricarmen,

magický ornament si můžeš vyrobit nový, to není proti ničemu.

Ten starý už zřejmě všechno, co mohl předal.

Poděkuj a zlikviduj ho.

Nenechávej si ho doma - ani na památku.

Možná bude příště lepší umístit ho ne hned pod prostěradlo, kde se může zmačkat,

ale níž, pod matraci nebo úplně dolů až do úložného prostoru.

W. 18.3.2008

Jen malý dodatek pro ty, kteří tedy byli se mnou v Kunraticích.

Tehdy jsem poprvé cosi pojmenovala a také poprvé cosi pochopila.

Však víte...

Od té doby se událo mnoho věcí.

Nejdůležitější z toho bylo, že už jsem nechtěla neustále přelézat ty těžké klády...

Musely z mého života pryč.

A dnes už tam nejsou...

I za tohle bych Vám chtěla poděkovat.

Že jsem našla odvahu podívat se pravdě do očí.

Každý má sílu na velkou věc, pokud nastane ten správný čas.

Pro mě nastal správný čas právě v Kunraticích 21. července 2007.

Tak ještě jednou díky...

W. 10.4.2008

Milá Wahl,
jsi naše sluníčko a Kunratice byly zvláštní.
Cítila jsem, že je vše složité a těžší, než kdy jindy.
Moc gratuluji a posílám lásku.
Blanka 11.4.2008

Je rok po Konraticích a všechno je docela jinak.

Jen ten, kdo tam byl tehdy se mnou, může pochopit.

Dívají se teď na mě už jiné čtyři stěny a aby toho nebylo málo, mám jiné jméno i jiné příjmení.

Nic není jako dřív.

Vůbec nic.

Kdo by se mě snad rozhodl najít, tamtu, co znal kdysi, mohl by mít docela problém.

Ničeho ale nelituju, nic bych nevzala zpět.

Už vím, že i všechny slzy mají svůj význam, přicházejí víceméně v ten nejméně vhodný čas,

ale když se tvář osuší, oči mají najednou jinou barvu i lesk.

Už nebrečím, to je za mnou.

Možná to chvíli trvalo, ale nakonec jsem pochopila, že jiné cesty není.

Není jen to, co si člověk zakáže.

Ano, chápu, že osud je opravdu to, co chci.

Proto mám teď přesně to, co mám, a jsem tam, kde právě jsem.

Takhle je to správně.

Vám, co jste tam byli tehdy se mnou, děkuju za odvahu, kterou jste mi dodali.

W. 21.7.2008

Milá Wahl,
ted jsem si přečetla, co jsi napsala ke Kunraticím.
Když jsem začala článek číst, naskočila mi husí kůže
a ke konci Tvého článku se mi už koulely slzy po tvářích.
Nevím proč, koulejí se i teď, kdy Ti bezprostředně po jeho přečtení píšu.
Přenesla jsem se do času před rokem, kdy jsem Tě poprvé spatřila, kdy mně okouzlila celá tvoje bytost.
Skláním se před Tvojí odvahou, před sílou, kterou jsi dala do svého rozhodnutí a to jsi dotáhla do konce.
Ty, taková něžná drobná bytost.
Překypuješ neskutečnou sílou a láskou.
Moc Ti děkuji za všechno, co jsi udělala pro mně i pro Martinu.
Posílám Ti moře lásky a ať Ti prší jen štěstíčko.
Heřmánek 22.7.2008

Ještě tak málo mám.

Milá Wahlgrenis,
přeji Vám štestí a pohodu ve Vašem novém životě.
Chtěla jsem Vám říct, že Vás obdivuji za to, co jste dokázala.
Ted nemyslím to, co jste udělala pro nás, kdo za Vámi chodíme.
Myslím, že pomoc jiným je mnohem snažšší než práce na sobě a svoje vlastní rozhodnutí.
Ted soudím podle sebe...
Makovice 23.7.2008

Wahl,
Děkuji za písničku  Ještě tak málo mám...

Pouštím si ji a zpívám pořád dokolečka.

Edita 24.7.2008

A když už jsem se srovnala s tím, kdo jsem a kde jsem, začaly ke mně přicházet dary.

Ano, zní to jako z pohádky.

Ale je to tak.

Když jsem pochopila, že nutit se za volant by pro mě byl opravdu trest, pustila jsem tohle k vodě.

Už se do toho nenutím.

Naučila jsem se prožívat každodenní radosti mnohem intenzívněji.

Například dnešek by se mohl zapsat mezi perly mých dní s krásnou růžovou mašlí.

Byl slavnostní hned několikrát.

Radost mi vždy dělalo hraní na klavír.

Tak jsem šla a udělala si radost.

Koupila jsem si piano, Yamaha, moderní vynález - se sluchátky (nikoho moje preludovaní nebude rušit).

Možná trochu přepych ... na to moje hraní... ale radost mi udělalo.

A aby toho nebylo málo, přichází člověk, který má z mé radosti radost.

Najednou vstupuju do velkého sálu - číslo 5 - a dokonce je celé tři vteřiny jen můj...

Hned za mnou ovšem přicházejí Janis Sidovský s Pavlem Vítkem a po nich pak další a další a další...

Usadím se do dvanácté řady na sedadlo číslo 12 a nechávám se unášet nádherným příběhem...

Mamma Mia!

Zpívám, pohupuju se do rytmu a občas ukápne i nějaká ta slzička.

Je to krásně kýčové, perfektní, s hudbou skupiny ABBA, celý příběh, prostředí, herci, všechno je prostě jedinečné...

Jako připravené přesně pro mě a přesně pro tento den.

Oficiální premiéra v ČR je sice až ve středu 7. srpna, ale někteří měli to štěstí a mohli vidět už předpremiéru právě dnes.

Je úžasné žít tady a teď a vnímat, jak je život nádherný a barevný a plný radosti.

Protože on takový opravdu je.

Jen před tímto faktem často zbytečně zavíráme oči.

W. 5.8.2008