Wahlgrenis

Neplánovaný magický víkend

19. - 20. 8. 2006
Vysoké Mýto, Újezdec-Růžový palouček, Svitavy, Jevíčko, Valašské Meziříčí aj.

Wahlgrenis

Soukromá, individální akce

Tato akce měla být původně zcela obyčejným výletem, měla jsem dojet na jisté místo.

Ovšem už ve chvíli, kdy jsem dostala vzkaz od Luphanie, bylo mi jasné, že všechno bude jinak...

Vzkaz pro nás: SUCHO

Ahojky Wahlgrenis,
Láska, Pokoj a Radost ať jsou stále v Tobě.
Toto je vzkaz pro nás:

SUCHO
Proč je sucho mezi námi?
Snad voda neproudí tu s námi?
Láska chybí - chceme přijímati jen,
nedávat nic nikomu - to je naším snem?
Voda je vodič, náboj, vedení,
ten kdo ji v úctě má, má čisté vědění.
Naši zem plundrujeme však,
vždyť "ono to bude - ňák"...
Zastav se člověče,
dřív než i voda od tebe uteče.
Křesťan se modlí: "U tebe je pramen života, Bože",
po zprávách však každý volá "Cože, cože?",
Tak slyšíme tu naši zemi?,
jak - pláče - volá - pomozte mi?
Jak utěšit ji?, jak pomoci?
Dřív než dojde k zhoubné nemoci?
V plném očekávání je naše matička,
pupeční šňůrou je Láska - toť vodička,
tímto domem zvaném Zem má téci,
nenechme ji bez vody se vléci.
Lásku dávejme a přijímejme
- nic však vrátit nečekejme,
ta moudrá, čirá, průzračná, musí plouti,
jinak naši Zem necháme sežehnouti.

Luphanie
© Wahlgrenis 28.7.2006

Milá Luphanie,
děkuji jistě nejen jménem svým za předání krásného poselství.
Porozuměla jsem i další části Tvého mailu, té části, co byla určena jen pro mě.
Sice jsem chvíli musela pátrat, abych zjistila, která živá bytost mi má co sdělit.
Jsou to dvě ženy, ženy, které dobře znám.
První část byla od Auapé, druhá teprve přijde od Drahomi.
Brzy se s ní uvidím...
Ale už jen to, co mi sdělila Auapé, mě dostalo.
Není možné popisovat všechno, ale tekly mi slzy jako hráchy, když mi to celé došlo.
Bylo to skutečně velmi silné.
Potom ještě, když jsem pátrala v lékárně po ricinovém oleji, zaujal mě obraz na zdi.
Byla to kombinovaná technika, jméno malířky jsem si nezapamatovala...
To nebylo důležité.
Ale ve spodní části byla vepsána slova:
"Tehdy, kdy věci nemohou být horší, přijdou nám na pomoc andělé."
Hned v tu chvíli jsem si vzpomněla na poslední horoskopy, které jsem psala.
Bylo to na týden od 5. září 2006, tam někde totiž podobná věta byla taky.
Později jsem ji našla:
"Někdy musí andělé sestoupit na zem a vzít nás za ruku, když už příliš dlouho bloudíme."
To, že byla z mého znamení, mě už vůbec nepřekvapilo.
Vím, že i Ty, Luphanie, jsi jedním z těch andělů.
Děkuji Ti za to...
W. 28.7.2006

JSI SKVĚLÁ ;o))))))))
DĚKUJI TI ZA TO;o))))
JE SKVĚLÉ TAKTO PRACOVAT:o)
Luphanie 30.7.2006

Spoluúčastníci:

Drahomi

Anděl Ondřej, který dokázal v březnu 2006 zachránit tento web a přesunul jej z domény wz.cz na tu současnou

Bianka, manželka Ondřeje

veverka

Petr, manžel veverky

Berunka

Tom

Lady (čti: Lady), tramp se svou manželkou cestující na sraz bratranců

skupina pardubických zahrádkářů cestujících na Floru Olomouc

Roman, student stavební fakulty ČVUT

matka majitelky čínského naháče Čika

Čiko

(Nebylo možné, aby všichni mohli pojmout celou akci společně se mnou v celé její komplexnosti a šíři.)

Byl to dosud nejúžasnější magický víkend, v kterém měli hlavní režii ti nejvyšší...

Nebyl předem nijak plánovaný, prostě přišel a byl...

Tyto dva dny přinesly další posun, v porovnání snad dokonce raketový...

Nechci ale používat silná slova.

Obrovské požehnání a příjem takových darů, které není možné touto cestou v plném rozsahu zveřejnit.

Síla, která během těchto dvou dnů přišla, byla obrovská, že zcela ochromila jinak běžné životní procesy.

Není možné popisovat krok za krokem, nebo minutu za minutou.

Ale není možno to taky jen tak přejít.

Proto jsem zvolila cestu PODĚKOVÁNÍ.

Dostala jsem během těchto dnů takové množství obrovských darů, že je těžko mohu nést.

Byla jsem z toho v rozpacích, ale už to vím...

Unesu je.

OHLASY:

Wahlgrenis

Poděkování:

Děkuji od Karla Kryla - podobnost čistě náhodná...

Děkuji za sílu, že jsem se odhodlala jet...

Děkuji za zapůjčení jehly a niti na přišití knoflíku na moji fleesovou bleděmodrou mikinu od manželky trampa Ladyho, která s sebou celé roky vozí šitíčko, teď se konečně ukázalo, jak je úžasná...

Děkuji za úžasné uvítání ve Vysokém Mýtě, dva z pěti lidí jsem viděla poprvé...

Děkuji anděli Ondřeji za to, že vůbec je, to, co pro mě udělal v březnu 2006, to by se nedalo žádnými hmotnými statky zaplatit, za to, jak nad stránkami drží stále ochrannou ruku, za doladění drobných technických detailů, jak by řekl, ale já to vidím jinak, nejsou to žádné detaily...

Děkuji anděli Ondřejovi navíc i za to, že má právě takové oči, jaké má...

Děkuji Drahomi a Biance za možnost navštívit jejich místa, kde se setkávají s lidmi...

Děkuji Drahomi (je toho víc, ona ví...) mj. i za upozornění na svícen, který jí jako první přišel do jejích prostor, jeho dekor doplnil důležitou linii v magickém obrazci, který jsem už nějakou dobu nosila u sebe, čekal právě na ni...

Děkuji anděli Ondřejovi za informace o jeho pradědečkovi, vztahující se ke kameni s lyrou na Růžovém paloučku, to byla informace podaná v pravou chvíli a na pravém místě...

Děkuji Biance za možnost vybrat si u ní dva krásné kamínky (jaspis a achát), vůbec jsem se nedivila, že mají tvar pyramidy...

Děkuji Biance za slova, která mi řekla...

Děkuji za pochopení okamžiku plného strachu Petra a veverky, včetně následných souvislostí...

Děkuji za seznámení se synem veverky a Petra, je to úžasný chlapeček...

Děkuji za chvíli společného oběda s Drahomi, Ondřejem a Biankou...

Děkuji trávě, která vyrostla, abych si na ni mohla lehnout...

Děkuji všem, kteří postavili kostel Panny Marie Dudské právě v těch místech, kde stojí a že nám přišel přesně do povídání o cestě do Medžugorje

Děkuji, že jsem nemusela psát své jméno tam, kam ostatní museli...

Děkuji hvězdám na absolutně černé obloze, které se mi ukázaly ve své maximální mohutnosti a pomohly mi uvědomit si, jak je člověk malý...

Děkuji všem čistým tónům, které zazněly, i těm, které zaznít neměly, ale zazněly taky...

Děkuji zimě, že byla právě taková, aby se dala přežít...

Děkuji za svítání, které přineslo úžasně růžové mraky...

Děkuji za uvědomění si centra hřbitova...

Děkuji paní Langerové, které byla pro tu chvíli uvedena vyššími silami do funkce velvyslankyně své vesnice, ta, přestože jindy prožívá své osobní zdravotní komplikace, najednou ožila a skotačivou chůzí se ujala role průvodkyně...

Děkuji paní Langerové za půjčení hřebenu...

Děkuji Drahomi (je toho víc, ona ví...) mj. i za to, že mě nechala zpívat dokola pořád za sebou jen čtyři slova jedné písničky a pochopila, že k přeladění dojde, až když informace někam doputuje (samozřejmě doputovala)...

Děkuji těm pár kapkám deště (snad byly tři nebo čtyři???), že spadly právě v tu chvíli, kdy spadly...

Děkuji kontryhelu, že vyrostl, abych jej mohla utrhnout a sníst...

Děkuji Drahomi (je toho víc, ona ví...), mj. že pochopila, že neřeším, co je vpravo a co vlevo...

Děkuji za neuvěřitelný panoramatický pohled do kraje, který dosud není znehodnocen billboardy ani třepetalkami autosalonů...

Děkuji tibetské míse, že dovolila, aby její zvuky mohly v pravou chvíli zaznít...

Děkuji Drahomi za vyčištění tohoto místa za pomoci tibetské mísy, takže sem bylo možno na pár chvil bez obav spočinout...

Děkuji všem kolemjedoucím řidičům, že ačkoli jsme je zajímaly, nikdo nezastavil a nerušil nás...

Děkuji ovcím, které se pásly u silnice, že nás zastavily a upozornily tak na závadu, kvůli které bychom taky vůbec nemusely dojet...

Děkuji obrovskému zelenému sarančeti, které vyskočilo na mé rameno, za možnost vstoupit mu do cesty...

Děkuji za pochopení podobností prostoru Berunky a veverky s Petrem, ale nejen prostoru, tam toho je víc...

Děkuji Berunce za uříznuté větývky oleandru, ustřižení PET lahve, aby tak mohla posloužit jako transportní schránka a za následné uložení do kufru auta (cestu zvládl v pořádku) - lahev pak skončila v kontejneru na plasty...

Děkuji Berunce za příběh o UFO (je uveden dále)...

Děkuji Berunce za představení obrazu, který namalovala, i za ten, který se přitom náhodou objevil...

Děkuji Berunce, Tomovi i Drahomi, že přežili moje reakce, když jsem ten obraz uviděla...

Děkuji Tomovi za vysvětlení termínu emocionální přetlak...

Děkuji Tomovi za zapnutí přehrávače...

Děkuji Tomovi za snahu o opravu technické závady na vozidle, i když to nevyšlo...

Děkuji Berunce za to, že mě nenutila do jídla, když jsem procházela vnitřní očistou a nemohla jsem vůbec nic jíst...

Děkuji Berunce za chléb, sůl a čistou vodu...

Děkuji mamince Berunky za to, jaká je..., za jas v jejích očích, za to nejsladší hroznové víno, jaké jsem kdy jedla, za vynikající štrůdl...

Děkuji Tomovi za úžasnou ochranu našeho vozidla i nás, ono to funguje...

Děkuji Berunce za plyšové králíčky, doufám, že pochopí, že jsme je nemohly od sebe odtrhávat, předali nám svou informaci o jistém sourozeneckém vztahu a museli s ní jít dál do světa, od nás je dostala malá asi čtyřletá holčička v Chocni, šla s tatínkem a tak šťastné dětské oči jsme ještě neviděly, kluk se jmenuje Tom, holčička Berunka, vzala to tak...

Děkuji za možnost namočení si rukou v bazénu Berunky skoro až po ramena a využité vodivé energie této vody k dalším důležitým přenosům...

Děkuji za pochopení symboliky čísel 33 - 44 - 55...

Děkuji všem, kteří nám cestou byli živými ukazateli (pán na kole, paní s pudlem, dvě mladé maminky s kočárky, blondýnka s miminkem zakrytým v kočárku plenou), dojely bychom jistě i tak, ale tohle bylo moc milé...

Děkuji čínskému naháči Čikovi, že se ke mně přišel stulit a dal najevo své opatrovatelce, že je všechno jinak...

Děkuji Romanovi, že mě nechal mluvit...

Děkuji všem, kterých jsem se mohla dotknout, obejmout, vzít za ruku nebo políbit, i těm, u kterých toto všechno proběhlo taky ale bezdotekově, bylo to totiž ještě silnější...

Děkuji za slzy, obrovské a neovladatelné...

Děkuji za sílu pochopit...

Děkuji za podporu shůry a orámování obou dnů do zářivě žluté barvy...

Děkuji za absolutní souznění s těmi nejvyššími silami na všech úrovních...

Děkuji všem, kdo jste byli se mnou, že jsem na to nebyla sama...

Fotografie z cesty:

Moje milá Wahlgrenis,
dějou se to věci,uf...

Děkuji Tobě i Drahomi za odpolední neplánované, bezprostřední setkání u nás.

Tolik krásných pozitivních událostí v krátkém čase, že se z toho nemohu ještě nyní vzpamatovat.

Bylo to senzační, nádherné nedělní odpoledne.

Jen tak, vždyť ono to ani není až taková dálka z Čech na Moravu.

Pro nás už čas neexistuje.
Jak jsem slíbila, zasílám Ti zprávu o mém setkání s jinou dimenzí:

Berunky setkání s jinou dimenzí

K teplému letnímu večeru patří i posezení s přáteli, rodinou.

Také i já každodenně jdu se svým pejskem za mamkou dolů na zahradu posedět

a nějak přečkat nasycený vzduch denním vedrem, než příjde večerní, malé ochlazení.

Probereme celý den, co jsme zažili, co se nám přihodilo, koho jsme potkaly ve městě, či na procházce.

Když se nám sešeří, oči nezůstanou klidné a člověk nějak stále bloudí po obloze.

Ono to tajemno vesmíru stále láká.

Čeká se, až vyjde první hvězdička na nebi.

V tomto období to bývá jihozápadně první jasná velká Jitřenka (Zdravím, moje Jitřenko!).

Ta pak ráno bývá vidět, než slunce vyjde, na východě.

Hned přelétávají pravidelně na svých oběžných drahách družice, hned padá meteor, či proletí dopravní letadlo.
Toho večera bylo nádherně jasno.

Bylo už docela pozdě.

Jitřenka se již schovávala za štít mého domku, když se na nebi od jihu objevil nenadálý úkaz.

Bylo TO dvojnásobně jasnější, než večernice a letělo to směrem k severu.

V půlce obzoru to náhle zastavilo, dvě, tři sekundy to stálo a pak to vystřelilo kolmo vzhůru do vesmíru.

Obě jsme s mámou na to hleděly, co to je?.

A mně v ten moment problesklo hlavou: tak konečně ses dočkala, viděla jsi něco, co jsi měla vidět na vlastní oči.

Děkuji za to.

Takto sedáváme při jasných večerech vždy, je to náš takový každodenní rituál.

Ale od té doby, jsme již nic podobného nespatřily.

Nevadí, vždyť i to posezení má něco do sebe.
Ahoj moje Wahlgrenis.

S láskou

Berunka 21.8.2006

Krásné poledne milá Wahlgrenis,
ukládám do počítače fotografie.

Nevím, zda se Ti podařilo vyfotit tu nádhernou bytost.

Stále moje myšlenky bloudí s Vámi.
Dnes Ti pár snímků posílám.

Ráno přišel ke mně nádherný dopis od Drahomi.

Vyhrkly mě úplně slzy do očí.

Posuď sama:

Krásné ráno i den Tobě milá Berunko,
hned po probuzení mé myšlenky zabrousili k Tobě a Tomovi.
...NASYTILI JSTE HLADOVÉHO, DALI PÍT ŽÍZNIVÉMU, OBLÉKLI JSTE NAHÉHO...
Člověk nemá slov.

Vše se odehrávalo z VYŠŠÍ VŮLE.
Jste velmi kouzelné bytosti.

Nejsem jen pouhým hladovcem fyzickým,

lačním a střípek po střípku, co je mi dán, sestavuju svou nádherně pestřebarevnou mozaiku duševní.
Včera se mi u Vás dostalo MNOHO.

Jsem vděčná za dary, které jsem mohla sesbírat ve Vašem objetí.

Jsou MOCNÉ.
Moc jsem se nijak nevyjadřovala... nemohla jsem jinak, než přijímat.
Kdybychom tušili z našeho pozemského zraku či sluchu, co nádhery můžeme spatřit, nedohlédli bychom.
Bylo mi dáno nasát Vašich energií, další to kousky do mého obrazu.

Byli jsme včera vyzváni ke sblížení a protknutí svých duší.

PŘENÁDHERNÉ.
Z celého srdce velké díky.
Mějte se překrásně, nechť Vaše srdce jsou naplněna všeobjímající láskou, nechť Vaše kroky směřují stále ku svobodě.

Přeju hodně sil, ať zvládnete být neskonale šťastni, s kterou budete rozzařovat a sytit neustále další a další duše.
Vzpomínám a objímám Tebe i Toma, někdy opět naviděnou/nasblíženou :o)
Drahomi :o)

No není to nádherně vysloveno?

Drahomi je také kouzelná duše.

Wahlgrenis, děkuji Vám oběma za všechno.

Bylo mi ctí Vás příjmout.
S láskou

Berunka 21.8.2006
P.S. Takový byl západ, jak jste odjely.

Nové svítání po včerejší tmě...

Milá Wahlgrenis,
nespustila jsem Tě ze své mysli ani ze srdce.

Znova a znova Tě objímám.
Bylo mi dáno vše dopochopit, pojmout.
Začalo vše snem předpůlnočním před následujícím dnem NAŠEHO setkání.

Kdy Já Tě objímala v kostele před oltářem

a směřovaly jsme s radostnými láskyplnými úsměvy ven se slovy mými utěšujícími: "NEBOJ, VŠE ZVLÁDNEŠ."
sobota 19. 8. 2006, 8:37 hod.
Vysoké Mýto vlakové nádraží - příjezd Wahlgrenis.
Čekající já, Veverka, Petr, Ondřej - anděl přinášející dary technické webové pro Wahlgrenis a jeho žena Bianka.
Nebylo mi ještě v tuto chvíli dáno pojmout, že jsem " PRŮVODCEM MAGICKÉHO VÍKENDU"

- "OČISTNÉHO" - "SVATEBNÍHO" = "ZESNOUBENÍ SE S BOHEM"
Velké láskyplné objetí a políbení s tebou Wahl., má milovaná/ý. :o)
První doteky s ostatními "členy neplánováného magického víkendu".
Přemístění se a spočinutí v "mém" masérském království.
Čaj, koláčky (SVATEBNÍ) (SVÁTEČNÍ) - vzpomínáš ? :o)
Povídání a nahlédnutí do našich příběhů životních.
Přelévání mouder a milých úsměvů lásky, kladení a zodpovídání dotazů = JSME SOBĚ NAVZÁJEM VELKÝMI DARY.
Co zde mělo zaznít, zaznělo.
Uchopení BOŽÍ VÝZVY - odebrání se a spočinutí na Růžovém paloučku v Újezdci mezi Litomyšlí a Vysokým Mýtem.
Ondrův přínos/bohatství jeho myšlenek a mouder znějících z jeho úst, přinášející pro tento okamžik vztahujících se k tomuto místu.
UCHOPENÍ momentu odjezdu.
Původně neplánovaná cesta OPĚT V BOŽÍ REŽII - přesun do Svitav (místo působení Ondřeje a Bianky).
Přijmutí pozvání "k Biance".

Skrze ni přijímání dalších střípků do našich mozaiek PŘES SLOVA A MINERÁLY.
Další neplánovaný moment - přesun Jevíčko (Veverka, Petr a miminko VELKÉHO POSLÁNÍ Péťa)

- nasátí zdejší atmosféry, pochování miminka - loučení.
Přesun na jevíčské Masarykovo náměstí, kde jsme společně s Wahlgrenis, Ondřejem a Biankou poobjedvali.
Kašna - dotek vody - OČISTA A POŽEHNÁNÍ.
Loučení - předání hřejivých objetí a slov.
Já a Wahlgrenis pokračujeme v cestě " MAGICKÉHO VÍKENDU".
Jedeme, kudy nás BOŽSKÉ "NOSY" vedou.

Sbíráme "DROBNÉ" i "VELKÉ" střípky našeho putování.
Nelze minout a nepřiblížit se - Dub na Moravě -

Poutní chrám Očišťování Panny Marie vznikl v době barokní mariánské úcty na přelomu 17. a 18. století

a je více než dvěstě let cílem poutníků, kteří se sem přicházejí poklonit milostnému obrazu Panny Marie Dubské.
Sobotni cílové místo - PLÁPOLAJÍCÍ OHEŃ, který vedl kroky této pouti.
Nebylo samo sebou, že se začátek zpozdil, díky technice - čekalo se na nás :o)
Čarokrásná noc, zářivé hvězdné nebe.
V písních zaznívající tóniny BOŽSKÉ moudrosti, předávajícím lidstvu sílu a ukazující směr kroků našich pozemských.
Jen hluší uslyší a slepí spatří KRÁSU a její VELIKOST.
Nový den, nový příběh ... "SVÍTÁNÍ", "PORODNÍ BOLESTI", "OČISTA"...
... Kukuřičné pole - plody - dary nebe i země - hlas tibetské mísy - "ROZHŘEŠENÍ" "ODPUŠTĚNÍ" "PŘIJÍMÁNÍ" "PRORŮSTÁNÍ"
... Zastavení s ovečkami = BERÁNEK BOŽÍ - obětuje a je obětováván, dává a je dáván,

snímá hříchy světa, předjímá "KŘEST" své krvavé smrti, bezúhonnost, neposkvrněnost.
... Valašské Meziříčí - zastavení u Berunky a Toma.
NASYTILI HLADOVÉHO - nejen potrava,
DALI PÍT ŽÍZNIVÉMU - nejen voda,
OBLÉKLI NAHÉHO - obraz BOŽÍ VELIKOSTI...
Berunka a Tom byli zpečetěním VELKÉHO - svědkové dokonání - "ČISTOTY A LÁSKY".
Byli jsme obdarováni mimojiné plyšovými králíčky - nejdříve potěšili nás, aby ve správný okamžik "otřeli slzy"

a potěšili (téměř na konci CESTY VÍKENDOVÉ v Chocni na vlakovém nádraží) malou holčičku.
Nejen potěšili, ale i předali poselství VELKÉ LÁSKY.
Člověk nemá slov.

Vše se odehrává z VYŠŠÍ VŮLE - důkazů se v tomto víkendovém čase dostávalo až k přesycennosti, kdy člověk křičí: "UŽ DOST!"
Aby tak uchopil svou malost před VELIKOSTÍ BOHA.
Nestačí pouze CHTÍT naším pozemským zrakem spatřit tu NÁDHERU, nedohlédneme.
PŘICHÁZÍ V OKAMŽIKU PŘIPRAVENOSTI, VYZRÁLOSTI.
Choceň - loučení, obejmutí, políbení.

A někdy zase nashledanou a nadotknutelnou.
A právě dnes v pondělí 21.8. jsem douchopila mé poslání tohoto OKAMŽIKU -
být nejen průvodcem VÍKENDU, ale být i oporou a zároveň svědkem a kmotrou mé milované Wahlgrenis, při jejím KŘTU.
Tento velký okamžik mi přišel ve snu.
Však přišlo zapomenutí, proto, aby mohl celý tento příběh se odehrát.
A jeho rozpomenutí přišlo právě v čas, kdy jest DOKONÁNO.
DĚKUJU BOHU VŠEMOHOUCÍMU, ŽE JSEM MOHLA BÝT KMOTROU TÉTO VELKÉ CHVÍLE.
Tobě má milovaná WAHLGRENIS ze srdíčka přeju lehkost Tvých kroků v Tvém nelehkém úkolu, být vědomě SLUŽEBNICÍ BOŽÍ.
Objímám Tě a nadále zůstávám nedaleko.
Buď s Bohem.
Drahomi 21.8.2006

Milá Wahlgrenis,
něco jen a jen pro Tebe.

Vzpomínám

s láskou

Berunka 24.8.2006

Ahoj wahl,

teprve teď jsem s "hrůzou" zjistila, že jsem Ti omylem neodeslala moje poděkování, které jsem Vám všem posílala po našem setkání.

Uložila jsem je do složky "rozepsané", ani nevím jak.

Takže tímto Vám všem opožděně děkuju za čas a pochopení a Tobě za to, že jsi nikdy neřekla ne.

Ty informace pro mě byly opravdu těžko "stravitelné", ale už to tak teď nevnímám......

jsem doma a je to tak dobře, ale to jsem pořádně pochopila až teď.

Všechno je opravdu tak, jak má být, a já se nechávám vézt.... užíváme si to doma.

A jak se máš ty?

Přeju Tobě, Drahomi a Biance ještě spoustu krásných podzimních dní a sluníčka

veverka 23.10.2006

Milá veverko,

děkuji za Tvoje díky...

Ptáš se, jak se mám. Pořád výborně - díky za optání...

W. 23.10.2006

Oleandr od Berunky:

W. 20.7.2007

Milá Berunko,

já mám takovou radost!

Dneska jsem zjistila, že mi začal kvést ten oleandr, cos mi tehdy davno dala, když jsem byla u Vás s Drahomi...

Pamatuješ si na to? Tam byla zasadni čisla 33 - 44 - 55. Odvážela jsem si ho v pet lahvi.

Celou tu dobu jsem ho opatrovala a teprve letos na mě konečně vykoukl prvni kvitek..

Až bude větší vyfotím ho a přidám tu fotku k té akci. Mám opravdu velkou radost. Moc Ti děkuju.
Moc zdravím..
W. 26.3.2010

Milá moje Wahlgrenis,

to mám strašnou radost... Kéž by to i pro mě něco znamenalo!

Na vše si pamatuji a mám to všechno před očima.

Bude Ti krásně kvést a nádherně vonět, uvidíš.

Berunka 27.3.2010