Dobrý den, milá Wahlgrenis.
Posílám Ti fotky ze včerejšího semináře.
Děkují Ti, že jsi světlý a hodný člověk.

Dcera mi cestou zpátky sdělila, že většinu účastníku si pamatuje podle jejich barev a popsala mi několik lidí.

Mně ale překvapil její popis Tebe, Wahlgrenis.

Ty jsi neměla stín jako stín, ale Tvůj stín byl zářící a čistý.

Stín podle dcery není aura, aura je zvlášť.

Takže jsi byla jako dvakrát zářící.

Barvu nedokázala definovat, řekla, že spíš to nemělo barvu, byla to světozář…
Museli jsme odejit, dcera se necítila útulně, levá půlka těla ji pořád mrazila.

Bylo mi líto odcházet, měla jsem určité otázky, ráda bych zůstala naslouchat Tvé moudrosti,

ale pak jsem si to vzala tak, že třeba ještě na to není ten správný čas.

Vím, že teď procházím obdobím určitých změn a nic nechci uspěchat.

Mě nepřekvapila Tvoje otázka *Už jsme se viděli?*

Nevím proč.

Dcera řekla, že když se občas podívala na Tebe, tak si myslela, že vidí mě,

neumím si to přesně vysvětlit, ale vím, že tady, v České republice, stále poznávám lidi, kteří jsou klíčové osobnosti pro můj život.

Cítím tady zvýšenou koncentraci osudových setkání, kdyby se tak dalo říct…
Dcera mi sdělila, že všechno, o čem jsme mluvili na semináři, ví, existuje v tom odjakživa,

bere to úplně normálně a dříve mi nechtěla sdělit řadu svých zkušenosti v komunikaci s jemnohmotným světem,

abych si z toho nedělala zbytečné starosti.
Chtěla bych poděkovat všem, koho jsem na semináři potkala.

Každý přítomný tam člověk slovem, větou nebo jen pohledem každého z nás posunul dál nebo alespoň nechal nad něčím přemýšlet.
Přejí Ti hodně sil a rovnováhy.

Měj se moc krásně.
Zůstávám s pozdravem a vděčností.

Laura 11.9.2005

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Paní Wahlgrenis a všem ostatním účastníkům semináře o jemnohmotném světe v Písku dne 10. 9. 2005 věnuje Hana.

 

CHtěla bych ti napsat báseň

jen tak pro potěšení

báseň jakou uměl napsat

jenom Jeffers

pro svou unu

velikou

aby když se ráno probudíš

byla krásnější

než ve tmě včerejšího večera

bude patřit jenom tobě

neshoří žárem milování

Ozve se pokaždé

když zůstanes v osamění

chci ti napsat báseň

aby v ní byl život i jeho konec

stejně pravdivou

pulzující

jako lidské srdce

hojivou

jako ta nejvzácnější bylinka

mihotavou

jako hořký vzduch nad horizontem

Struhující

jako letní bouře

hlubokou

jako naše přátelství

zrcadlivou a nenápadnou

jako raní rosa

tryskající

černou a bílou

aby tě pohladila

jako mozartova malá noční

ale musíš mi prominout

takovou napsat nedovedu

 

Paní Wahlgrenis

 

Pokaždé mě příliv radosti

až rozdovádí

když mé tvá průzračně čistá

duše hladí

pokaždé mě srdce

štěstím zaplaví

když tvoje duše té mé vypráví

má slova v záři tvé duše hynou

mým bohatstvím je

s tvojí duší

chvilku splynout

za tebe děkuji bohu

zas a znova

však nestačí mi na to

moje prostá slova

bezostyšně žádám

o niternější slova

jimiž bych mohla vyjádřit

hloubku svého citu

 

a on i odpověděl

můžeš je nalézt v boží lásce

a její třpytu

 

tak jako slunce

zračí se v každé kapce ranní rosy

tak každé lidské srdce prosí

aby se v něm bůh stejně

zrcadlil

on v našich srdcích

dávno přebývá

jen my nic netušíme

jsme jeho barvou

chutí

pocitem

večer i ráno

hned jak procitnem

jsme jeho bolest

štěstí

i jeho sláva

jsme jeho radost

ze svobodného chvění

křídel ptáků za letu

jsme jeho radost srdce

které se mu dává

pravou lásku nelze zajmout

a uvěznit ji v sevřené pěsti

láska je

když po noci přijde svítání

láska je v srdci rozlité štěstí

jež silnější je

nežli zklamání

láska není

když se člověk o druhého bojí

láska je

když se dvě duše spojí

láska je

věčný tanec

v otevřené dlani

láska

je písní srdce

jež před druhým se sklání

láska je

květina

kterou je třeba zalévat

a chránit

jen v ní vás okolní svět

nemůže zranit

 

 

Ahoj milá Wahlgrenis,

Moc děkuji za krásnou sobotu, kterou jsem měla možnost prožít.

Byl to hezký den už od rána.

Již v autě jsem měla pocit, že jsem s lidmi, které znám, a to se nezměnilo za celý den.

Seminář byl perfektní, moc se mi líbil.

Wahlgrenis, jsi ohromný člověk, který dává lidem pocit klidu, lásku a umí lidi poslouchat.

Je to moc krásné být v Tvojí přítomnosti a moci si povídat o čemkoli.

Cestou domů jsme měli sice malou kolizi s autem, ale Jirka byl skvělý

a myslím, že to byla pohodová hodina, než jsme měli auto opravené a mohli jsme pokračovat.

Ještě jednou děkuji, jsem ráda, že jsem Tě poznala.

Posílám všem pozdrav, kteří byli v Písku a Jirkovi moc držím pěstičky.

Mějte se všichni hezky a Tobě Wahl přeji hodně síly a lásky pa 

Blanka 12.9.2005

 

Ahoj Wahl,
chtěl bych Ti ještě jednou moc poděkovat za seminář v Písku.

Po hodně dlouhé době jsem strávil naprosto klidný a pohodový víkend,

kde jsem se naučil nové a pro mne užitečné věci a navíc potkal zajímavé a příjemné lidi s ještě zajímavějšími osudy.
Věřím, že alespoň s některými zůstanu v pravidelném kontaktu a s jinými se uvidím alespoň na dalších Tvých kursech.

Třeba v lednu v Pardubicích.
Omlouvám se za drobnou lapálii s mým autem a jí způsobené zdržení a následným pozdní příjezd do Prahy,

ale i když jsem si celou hodinu, než přijelo auto asistenční služby, říkal, kde mohou tak dlouho být,

uběhla ta hodina příjemným povídáním nakonec docela rychle.
Díky moc za všechno, co děláš pro lidi, kteří chtějí naslouchat a touží se dozvědět.
Jirka 12.9.2005

 

Milá Wahlgrenis,
díky za moc pěkný seminář v Písku.

Proč ale hlavně píšu.

Při včerejší meditaci mi přišlo do mysli vyložení snu, o kterém hovořila jedna účastnice,

jestli si vzpomínáš, jak hovořila o té rybí kostře, která jí odešla ocasem z místnosti.

Bohužel nevím, jak se ta paní jmenuje, a nemám na ni ani kontakt.

Podívej se na to...

Na to, že ryba měla vyjádřit to, že se zpráva týká její vnučky, na to jsme přišli hned na semináři.

Jít ocasem napřed - vracet se.

Kam?

Odkud jsme přišli.
Domů.

Tělo, část bytosti zůstává zde.

Proč?

To také víme.

Chce si tu užít to opečovávání, které ji všichni dávají.

Kostra - nosná část bytosti.

Nerozumím přesně tomu, která část bytosti to je.

Část vědomí?

Mysl?

Nevím, ale připadá mi to, jako by se ta nosná část její bytosti již rozhodla odejít,

jako by sama sebe rozdělila, aby mohla zažívat obojí.

Hezké dny a někdy ahoj.

Hanka 12.9.2005

 

Chtěla bych touto cestou poděkovat paní provozní z restaurace U Přemysla Otakara II. v Písku

za zaslání háčkované dečky, kterou jsem nechala v salónku po skončení akce.

Dečka háčkovaná filetovou technikou z bílé Sněhurky, která se již stala neodmyslitelnou součástí mých akcí, dorazila v pořádku.

Ještě jednou tedy děkuji.

W. 15.9.2005

 

Ahoj Wahl,
původně jsem Ti chtěl napsat něco soukromého.
Ale ještě než jsem Ti začal psát tenhle e-mail, psal jsem jiný mail.

Psal jsem o tom, co jsem dělal minulou sobotu a tak.

Když jsem se dostal i k prasklému klínovému řemenu, bylo mi, jako by mi náhle v hlavě něco docvaklo.
Ve vzpomínkách se mi vybavilo, jak stojím vedle auta, volám asistenční službu a když se mě ptají, kde přesně jsem,

vidím, jak se dívám na ceduli s názvem obce nad zastávkou na protější straně silnice a říkám: "Lety u Písku".

Tenkrát jsem to nějak nevnímal, nedocházelo mi to.

Až dnes.
Lety u Písku - tam přece za 2. světové války byl ten koncentrační tábor pro Romy.

Před pár lety se jednu dobu hodně diskutovalo o tom, jestli vláda má vykoupit vepřín,

stojící údajně zčásti na ploše původního tábora.

Zatím z toho, pokud vím, sešlo.

Na tom místě jsem, aspoň pokud vím, nikdy předtím nebyl.
Třeba to všechno byla jenom náhoda, že se nám auto rozbilo právě tam a ne někde jinde.
Vím, že na tohle bys mi asi odpověděla, že náhody neexistují.
Tohle všechno vím a zapsal jsem si to za uši.
Myslíš, že to má nějakou souvislost?
Jirka 16.9.2005

 

Milý Jirko,

určitě to nebyla náhoda...

Možná jsme podle jiných plánů měli skončit jinak.

To nechci raději domýšlet.

Naštěstí to dopadlo "jen" takhle.

Ty duše tam totiž pořád ještě jsou.

Stejně jako jsou na svých místech všechny oběti autohavárií.

Děkuji za ten postřeh.

W. 16.9.2005