Milá Wahlgenis,

tak jednou větou: "To teda byla síla".

Tohle byl pro mne velmi zlomový seminář.

Odjela jsem z domu s vědomím, že u sebe nemám ani kyvadlo ani pastelky, že to nějak dopadne.

A já jsem tyhle věci vůbec nepotřebovala, ačkoliv byly původně napsané v itineráři - co s sebou.

Tentokrát stačilo opravdu se jen dívat a vnímat.

Když si to uvědomím zpětně, docela mě překvapuje, že se podle plánovaného programu jelo tak dlouho - vlastně téměř celou sobotu.

Tenhle seminář se psal sám a nepotřeboval žádné plánování co, kdy a kde...

Všechno bylo přesně, jak mělo být, aby si každý dokázal utvořit názor sám za sebe, bez vnějších vlivů.

Bez přednášejícího...

Bylo to o uvědomění si sebe sama.

O tom, že nám budoucnost přináší změny, které je potřeba přijmout.

Že nám může být nabouráno všechno, čemu jsme dřív věřili, a že budeme uvedeni do pochybností, zda to či ono bylo nebo je správné.

A že nebude nikoho, kdo by nám řekl - tohle je správně, tohle dělej nebo naopak - toho se vyvaruj, to nedělej.

Duchovní vedení máme všichni v sobě a pokud mu ještě teď někdo nevěří, je na čase to udělat.

Dávám si pozor na své duchovní vedení, aby nebylo znásilněno něčím, co moje srdce nechce přijmout.

Bylo to o tom, abychom se naučili myslet srdcem.

Já moc děkuji za to, že jsem opět měla možnost o další krůček zmoudřet.

Jestli můžu, připojím ještě svůj názor na společné akce na záchranu planety.

Zachránit naši planetu láskou, to je skvělá věc.

Mrzelo mě, že jsem tehdy, když byla akce v Krsmoli, nemohla být spolu s vámi.

Ale mé přání bylo vyslyšeno a akce za záchranu se konala i tady.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že nejsem schopná na povel začít meditovat, otevřít své srdce a vysílat lásku.

... Až potom mě napadla možná hříšná myšlenka, kam se ta energie vysílá?

Uvědomila jsem si, že tady jsem se nechala vnitřně znásilnit, i když pro záchranu planety láskou.

Pochopila jsem, že takové hromadné akce nepatří ke mně.

K tomu jsem zatím nedospěla a nevím, zda chci dospět.

I v zájmu dobra se dají hromadně konat špatné skutky.

Někdy je těžké zodpovídat se ze svých vlastních činů, natož z činů celé skupiny.

Já chci být a odpovědná za svoje vlastní činy.

Moje cesta je jiná.

Pohlazení a láska k jednotlivci.

Tento seminář byl neopakovatelný a já děkuji, že jsem ho směla prožít do poslední minuty.

Včetně prodloužené zpáteční cesty. ;-)

Všechno mělo svůj smysl.

Mám Tě moc ráda, Wahl.

Posílám všem lásku a úsměv do srdíčka.

Rudbekie 19.10.2009

P.S.: Vzkaz pro Alenku z našeho pokoje.

Omlouvám se, že jsem odjela i s Tvýma pastelkama, které jsem stejně nepoužila, ale to jsme ještě netušily...

Nestihla jsem je vrátit, ale čekají na Tebe u mě, protože vím, že se zase uvidíme. Moc zdravím miminko. R.

 

Vazena Wahl,

ja myslim take na Tebe.

Vsichni Ti piseme a mnohdy si ani  neuvedomujeme, ze ty take nemas nic "zadarmo".

Komu tak asi muzes napsat, kdyz je Ti zle?

Jsi prece take clovek.

Taomi 19.10.2009

 

Milá Wahl,

musím napsat několik postřehů...k těm fotkám.

Na první je cosi (?) zcela centrálně nad hlavní věží zámku (je to až zarážející pravidelnost).

Ta turistická ubytovna má ve svém "O" malý centrální křížek, jakoby se zde mělo trefit do černého - mluvit pravda a nic než pravda, prostě oddělit zrna od plev...

Na další fotce je cosi - malinká černá ďubka přesně nad okapovou rourou - myslala jsem si, že to je špinavá obrazovka, ale ne, posouvá se to s tou fotkou....

Hmmmmm, na další fotce mi přijdou až velmi silně symbolická (ufff) ta vrata zámku - jejichž pokračováním je několik mnoho "ostrých kopí"...jsou ale otevřená, cesta je volná - bezpečná, nejde než jít přímo rovně dál - logicky, nejkratší cestou vpřed...

Dalo by se tam toho "vystopovat" víc, ale snad už jen - ti dva mladí lidé na tom nádvoří - krásná symbolika malebná fotka poslední - tady se spojuje minulost přítomnost a budoucnost...v jediném okamžiku - kdy fotograf zmáčnul spoušť...

...a ještě poslední k těm příspěvkům pod tímto odkazem....

Jakoby Majka ve svém příspěvku mluvila Tvými slovy, respektive jako by její slova platila i pro tebe, jakoby i část toho "za Tebe" řekla"!!!......

"Pochopila jsem, jaká je má cesta a že vše, co dělám, má smysl.
Má cesta je jít a žít v lásce a pravdě.

Být sama sebou, milovat a dávat lásku, nebýt na nikom a na ničem závislá, o svém životě si rozhodovat sama a přijmout zodpovědnost za svá jednání a rozhodnutí.Ale smysl všeho vidím v lásce k sobě a ostatním, k planětě, ke všemu živému na této krásné zemi.
Vím, jak chci žít.
Chci žít tak, až přijde můj čas, abych si mohla říct: žila jsem krásný život, poctivý v lásce k sobě i ostatním.
Žila jsem čestně a poctivě.
To je můj úkol a věřím, že dokážu takhle prožít svůj život.
Vím, že se dokážu ostatním a hlavně sobě podívat do očí a také vím, že neuhýbám pohledem."

Tuleň 19.10.2009

 

 

elkan 20.10.2009

 

Milá Wahl a ostatní účastníci semináře ve Vranově,

nedá mi to, abych také nezareagovala na tuto akci.

Během víkendu se mi dostalo hodně výukových lekcí, za něž opravdu všem ze srdce děkuji.

S jednou z nich bych se chtěla podělit i s ostatními.

V neděli dopoledne jsem se s ostatními vydala navštívit státní zámek.

Protože jsem na něm byla již několikrát, naposled v srpnu 2007, do poslední chvíle jsem nevěděla, zda se zúčastním společné prohlídky.

Nakonec jsem se rozhodla, že ano.

Ale ouha!

Už jsem si nestačila koupit vstupenku.

No nic, ono se to nějak vyřeší.

Najednou zjišťuji, že nejsem sama, kdo má problém, ale za podpory ostatních procházím kolem mladičké průvodkyně, aniž by si mě všimla.

Moje „ego“ přímo plesá nad tím, jak hladce a bez jakéhokoli vysvětlování stojím s ostatními v zámku.

Ošem jen co vkročím do Sálu předků, svědomí ve mně začíná hlodat: Není to náhodou zkouška, jak obstojíš v čestnosti?

Vždyť jsi na semináři, kde si můžeš v okruhu velmi duchovně naladěných lidí zvýšit vibrace.

Chceš načerpat sílu a nadhled do dalšího období, které notně nabírá na obrátkách.

Víš, že každá myšlenka, každý krok se „nahoře“ zapisuje a vše se pečlivě přičítá k tvé karmě.

Prostě to zkrátím.

Než jsme si prohlédli první sál, byla jsem přesvědčená o svém dalším jednání.

Prohlídka se mi opět líbila.

Naše mladičká průvodkyně byla milá a měla velmi příjemně znějící hlas.

Odcházela jsem ze zámku mezi posledními.

Slečně jsem za vše poděkovala a vyjádřila jí svůj obdiv.

Mé první kroky vedly do pokladny.

Přijdu tam a vysvětluji pokladní, že jsem právě teď absolvovala prohlídku jejich zámku, ale nestačila jsem si před ní koupit vstupenku, což chci učinit nyní.

Paní okamžitě zareagovala: „Aha, vy jste paní od toho pána, kterému jsem neprodala vstupenky před prohlídkou. Platíte tedy dvě.“

Mě odpověď sice překvapila, ale zase ne natolik, abych jí odpověděla: „Ne, ne! Já jsem tu sama za sebe. Vůbec jsem zde pro vstupenku před prohlídkou nebyla, protože jsem se rozhodla na poslední chvíli navštívit váš zámek. Takže opravdu platím jen jednu vstupenku.“

Zaplatila jsem ji a už jsem odcházela s hřejivým pocitem u srdíčka, že jsem pokušení odolala a snad v této zkoušce obstála.

Když si to teď tak znovu procházím, tak si říkám: Nezačíná pravda a láska právě u obyčejných drobných věcí, aby třeba člověk neobelhával sám sebe? Nenechal sebou manipulovat a vždy se k problému postavil čelem?

Neschovával se za ostatní a dokázal vyjádřit svůj názor i před tím, s kým nesouhlasí?

Nevyužíval druhých ke splnění svých neuskutečněných snů a rádo by velikých cílů?

Myslím si, že ve zjitřených emocích přestává být člověk soudný, protože potřebuje obhájit svůj názor a přesvědčit druhé o tom, že má pravdu.

Tady už nastupuje rozum, který se se srdcem nepotká, protože jsou to dvě rovnoběžky.

Pro mě z toho plyne hned několik poučení:

Pokud vznikne problém, je třeba o něm komunikovat se svým oponentem tak, aby do toho nebyli zatahováni další nezasvěcení jedinci.

Když už mají být obeznámeni, tak objektivně – vyjádřit svůj názor na věc musí dostat obě strany rovnocenně.

Pokud tomu tak není, vzniká velký prostor pro alibismus, manipulaci, tvoření různých koalic, domýšlení a předvídání nyní už soupeřových kroků (i když on sám by je v mnoha případech takhle ani nevymyslel!).

To vše je vlastně příprava na skrytý, později možná i otevřený boj, v němž postrádám jakýkoliv, byť jen malý, kousíček pro LÁSKU a POKORU.

A kde je to SVĚTLO, které se má v této těžké době šířit dál?

Zase jsem si na základě celého vranovského setkání uvědomila, že všichni, ať se nacházíme na jakékoli úrovni duchovního vývoje, jsme jen lidé, omylní a chybující, procházející výukovými lekcemi.

Každý z nás je nepatrným, ale přesto důležitým kamínkem ve velké mozaice tohoto světa.

A protože neznáme celý příběh, jak už tu výše zmínila Majka, jen čas vše dokáže rozkrýt.

Přeji Vám všem a sobě také, abychom se každý po svém snažili přispívat k tomu, aby se nám žilo lépe, těžší a těžší zkoušky jsme zvládali a spíše jsme si pomáhali, než ničili to křehké a krásné jako je přátelství a důvěra.

S láskou opravdu všem účastníkům

Hanka 20.10.2009