O Andílkovi, který spadl do duhové marmelády
Judita Procházková
Bylo nebylo…
V době, kdy na Zemi žijí spousty malých kluků a holčiček,
tak stejně vesele a někdy i smutně
si žijí na Nebi spousty malých Andílků a Andělek.
Radují se a dovádějí stejně jako
tady na Zemi, jenom když běží a zakopnou, nedají si pořádnou ránu,
ale propadnou obláčkem do modrého
nebe a musí honem rychle začít mávat křídly, aby se v tom modru nepropadli až k
nám.
Ne, že by jim návštěva u nás nějak
vadila, to ne.
Jen nemají rádi tu neplánovanou a
způsobenou nějakou skopičinou.
Jinak Andílci i Andělky nás
navštěvují velice často a někdy s námi dokonce i žijí tady u nás.
Mají nás rádi a pomáhají nám.
Jenže ne všichni o nich vědí.
Ty i já o nich víme a já Ti teď
povím o tom, co se stalo jednomu nezbednému Andílkovi.
Tedy jestli chceš…
Nahoře mezi obláčky žil jeden Andílek, který rád chodil do nebeské kuchyně a
nasával tam nádherné vůně všech dobrot, které se tam připravovaly.
V nebeské kuchyni se vaří samé
úžasnosti a speciality pro příjemno všech na Nebi i na Zemi.
Jedna z takových lahůdek je i duhová marmeláda.
Tu měl Andílek nejraději.
Nevaří se moc často, jen několikrát
do roka.
Pro její výrobu je potřeba hodně
dešťových kapek, čerstvá květinová a trávová vůně,
hodně slunečních paprsků, aby dobře
hořelo pod kotlem, a pak barevná kvítka všeho druhu, aby daly marmeládě chuť a
duhovou barvu.
Neumíš si představit, jaká je to
nádherná vůně, když se takhle marmeláda vaří.
Někdy se stane, že jsou z té vůně všichni tak omámení a tolik se na marmeládu
těší, že zapomenou pořádně míchat, a marmeláda pak přeteče.
No a to my potom tady na Zemi vidíme
duhu.
Vědci si myslí, že se to nějak
zvláštně odráží světlo v kapkách deště,
ale ve skutečnosti je to duhová
marmeláda, která přetéká z hrnce v nebeské kuchyni.
O tom se ale moc neví, a bude to
naše tajemství..
Jednoho dne se zase chystali k výrobě nové várky duhové marmelády;
všechny přísady už byly v kotli,
sluníčko zatápělo a z nebeské kuchyně se začala šířit známá duhová vůně.
Náš Andílek ji ucítil až ve škole.
(Nemysli si, Andílci i Andělky taky
musí chodit do školy.)
Dalo mu hodně práce, aby se
soustředil na to, co měl, a vydržel sedět ve třídě až do konce vyučování.
Hned, jak škola skončila, rozběhl se
do nebeské kuchyně.
Tam si sedl ke kotli a díval se, jak
si barvičky v marmeládě hrají, míchají se dohromady, a čichal tu nádhernou vůni.
Přišel až k okraji hrnce, stoupl si
na stoličku, aby mu z té vůně něco neuteklo, zavřel oči
a jen si to užíval a nechal se
opájet vůní a barvami duhové marmelády.
Jenže ne moc dlouho…
Do kuchyně totiž přišli Andělé s dávkou nových barevných kvítků do marmelády,
měli je ve velké nádobě, a aby mohli
projít dveřmi, jeden z nich musel couvat.
A jak pořádně neviděl na cestu,
strčil do našeho Andílka -
a ten se ze stoličky poroučel rovnou
do kotle, do kterého se vzápětí sesypala záplava barevného kvítí.
Andílek chvilku nevěděl, co se stalo.
Pak si uvědomil, kde je, a hodně
rychle se snažil dostat z kotle.
Nakonec se mu to nějak podařilo a
zůstal stát vprostřed nebeské kuchyně, celý zplihlý, kapala z něj marmeláda a
barvičky na něm jenom hrály.
Bylo mu do breku.
Když ho uviděli ostatní, nejdřív mu
chtěli vynadat, ale jak tam tak stál jako hromádka neštěstí,
soucítili s ním a jenom ho honem
poslali pod horkou sprchu, než na něm marmeláda ztuhne.
Všichni potom zůstali v kuchyni, aby
se poradili, co dál.
Oni totiž už věděli to, co Andílek i
ty zjistíte za chvilku.
Andílek ze sebe zatím poctivě smýval duhovou marmeládu, drhl se kartáčem, ale ať
dělal, co dělal, barvičky nešly dolů.
Když už měl pocit, že se musí každou
chvíli rozpustit, a barvy přesto držely a nechtěly vyblednout,
zavřel vodu, osušil se, oblékl a
vrátil se smutně do kuchyně.
Tam nikoho nepřekvapilo, že byl celý
barevný.
Duhová marmeláda, abys věděl, nejenom že krásně voní a výborně chutná,
ona také slouží k tomu, že barvy
tady u nás na Zemi nikdy nevyblednou a že růže jsou pořád krásně červené, tráva
zelená a nebe modré.
V noci, když se chystáš do postýlky
a sluníčko se taky chystá spát, můžeš vidět na obloze červánky.
Jsou vidět i ráno.
V tu dobu Andělé nesou z Nebe na Zem
duhovou marmeládu, pro všechny, kdo potřebují oživit svoje barvičky.
Ať už jsou to kvítka nebo lidé,
potřebují přebarvit svůj svět a špatný den na růžovo.
Duhová marmeláda vrací barvy do
života a dělá jej krásným.
Andílek byl smutný a celý nesvůj.
Všichni se na něj koukali.
Už věděl, že barvy umýt nepůjdou a
že se bude navždycky od ostatních lišit.
Nebylo mu z toho dobře.
Za to, že se toulal v nebeské
kuchyni, nedostal žádný trest; stačilo, co se mu stalo.
Dřív se mohl schovat do davu
ostatních Andílků, ale teď budou jeho duhová křídla a hlava vidět úplně všude a
z dálky.
Vrátil se domů a přemýšlel, co dál.
Nechtělo se mu do školy, nechtěl
vidět nikoho z kamarádů.
Život se mu obrátil naruby a on
nevěděl, co dál…
Večer nemohl dlouho usnout, a když se mu to konečně podařilo, měsíc stál vysoko
na nebi
a svítil na cestu holčičce, které se
zdálo, že putuje v Nebi a jde navštívit duhového Andílka.
Ta malá holčička hledala někoho, kdo by jí mohl pomoci, a tak se ve snu dostala
až do Nebe a k Duhovému Andílkovi.
Byl to právě on, kdo by jí mohl
pomoct.
Holčičce bylo na Zemi smutno; když
šla po ulici a dívala se na lidi kolem, všechno bylo tmavé, šedivé.
Lidi na sobě měli většinou tmavé
barvy – černou, modrou, šedou, jen občas se objevila červená, nebo nějaká
veselejší barvička.
I ulice a domy měly stejné smutné
barvy.
Ta malá princezna si přála, aby bylo
veselo a barvy zářily všude kolem.
Navíc se blížila zima, kdy ani
sluníčko nemělo moc síly, aby prosvítilo den.
Holčička probudila Andílka a řekla mu o tomhle svém trápení.
Andílek měl radost, že mu důvěřuje,
a slíbil, že zkusí něco vymyslet.
Domluvili se, že se spolu zase ve
snu potkají.
Rozloučili se a každý se zase
zachumlal do peřin a čekal, až ho přijde sluníčko probudit do dalšího dne.
Ráno se Duhový Andílek vyklubal z postele, a když se v koupelně podíval do
zrcadla, usmál se na sebe a řekl:
„No, kdo jiný než ty, Duhový
Andílku, může pomoct malým holčičkám a klukům a přinést jim veselí a radost do
života?
Ty – díky svým duhovým barvičkám.
Nikdo lepší neexistuje!“
Díky svému snu a malé pozemské
holčičce pochopil, že jeho neštěstí a pád do kotle s duhovou marmeládou mu
pomohlo najít to,
čemu se chce dál v životě věnovat.
Chce dávat radost pomocí barev!
Teď už jen vymyslet, jak na to..
Andílek už věděl, co chce v životě dělat.
Věděl, že chce lidem pomáhat najít
radost, jen pořád nevěděl jak.
Andělé, kteří dodávali duhovou
marmeládu červánky na Zem, ho nepotřebovali, bylo jich dost, a jiný způsob zatím
nenašel.
Potřeboval se s někým poradit.
Šel ven, našel si jeden opuštěný obláček, na který si sedl, a jen tak – do větru
– začal mluvit.
Kdyby ho někdo slyšel, myslel by si,
že je blázen a že mluví sám se sebou, ale jemu to bylo jedno.
Pověděl, co ho trápí, a pak zůstal
mlčet a čekal, jestli odněkud přijde odpověď.
Jak tak čekal, přepadl ho zezadu
spánek, přemohl ho a Andílek usnul, ani nevěděl jak.
Odpověď, na kterou čekal, přinesl
sen.
Zdálo se mu, že šel do hlavního nebeského města a kroky ho přivedly až k jednomu
parku.
Na lavičce tam seděl milý pán a
vyhříval se na sluníčku.
Dělal si zrovna přestávku v práci.
Pozval Andílka, ať si k němu sedne
a, jestli chce, poví, co ho trápí.
Andílek nechtěl pána obtěžovat svými
problémy, ale tolik ho tížily, že mu všechno vypověděl.
Zatímco povídal, sluníčko, pán i
všechno kolem se začalo víc a víc usmívat, protože cítilo, že to, co se chystá,
je moc dobré.
Andílek skončil a překvapeně se rozhlédl, protože všechno kolem zářilo a mělo
mnohem výraznější a veselejší barvu než dřív.
Pán se usmál a řekl:
„Vidíš, ty jsi mluvil a přitom
přesvědčoval vše kolem, že vše je krásné, veselé, barevné.
Že uvnitř všeho je plamínek,
světýlko, které září a které může dávat radost - a dávat radost je to
nejkrásnější.
Všechno kolem Tebe si na tohle
vzpomnělo a září. I na Zemi to bude stejně zářit, až jim pomůžeš vzpomenout si
na tuhle pravdu.“
Andílek byl překvapený a nějak
nemohl pochopit, že ta krása kolem je jeho dílo.
„Ale jak? Jak lidem pomůžu rozzářit
svět?“
„Můžeš je navštěvovat ve snu,“ řekl pán.
„Budeš mít vždycky dost síly a
energie, abys dělal, co je dobré. Nemusíš se bát. A potom bys mohl na Zem
přinést příběhy.
Lidi rádi čtou, třeba by to byl
dobrý způsob. Ale barev je hodně... Něco s tím..“
Pán přemýšlel nahlas.
Měl pravdu, barev pro příběhy je
opravdu hodně.
Bylo třeba vybrat jen některé…
Společně s Andílkem začali mluvit o barvách, dovolili sluníčku, kvítkům i
dalším, aby se vmísili do debaty, a nakonec vybrali sedm barev.
Sedm barev, které spolu s příběhy přinesou pohlazení a radost lidem na Zemi.
Je to:
• Červená – barva srdce, růží a lesních jahod.
• Oranžová – barva veselá a hravá, barva měsíčků zahradních a slaďoučké mrkve ze
zahrádky.
• Žlutá – barva sluníčka, která prozáří i nejsmutnější den, a barva pampelišek –
zlatých penízků rozházených po trávě.
• Zelená – barva naděje, která se ukáže vždy znovu čerstvá a svěží po zimě, kdy
se vše zazelená.
• Tyrkysová – barva letního nebe bez mráčku a barva pomněnek u potoka.
• Modrá – barva lučních zvonků, barva moře a klidného snění.
• Fialová – barva tajemná, která zve na setkání červenou a modrou. Barva, která
se ukazuje k večeru mezi červánky, když noc přichází.
Andílek se probudil ze sna, byla mu trošku zima a s leknutím zjistil, že spal
několik hodin.
Pak si vzpomněl, co se mu zdálo, a
toho času, co prospal, nelitoval.
Odpočinul si a pán (měl takový
dojem, že to byl sám Bůh, ale nikdy ho neviděl, tak si nebyl jistý) mu pomohl
najít řešení jeho problému.
Napíše příběhy o barvách!
Rozběhl se rychle domů, aby si
napsal, co se mu zdálo, a nezapomněl seznam barviček, který spolu pro příběhy
vybrali.
Bylo hodně pozdě, když tohle
dokončil, a ještě musel udělat nějaké věci do školy.
Už tam zase chodil rád, už mu
nevadilo, že je duhový, a ostatní si na to taky zvykli.
Teď už necháme Andílka jeho školním povinnostem a pak dalším duhovým snům.
Andílek slíbil, že barvičkové příběhy lidem donese, tak nezbývá než čekat, až se
objeví.
A jestli nechceš čekat, tak zkus
pozvat Duhového Andílka k sobě do snů.
(Nebo vezmi štětku a namaluj si svět, třeba na růžovou!)
Hezký čas a pozdravení od duhového Andílka jen pro Tebe….
Duhový Andílek slíbil, že bude lidem na Zemi rozdávat radost pomocí barviček.
Jeden ze způsobů, kterým chce radost
předat, je soubor duhových pohádek, které na Tebe čekají v téhle knížce.
Barvičky do pohádek vybral ve snu
spolu s jedním pánem a první barva a její příběh je červená.
©
Wahlgrenis
20.7.2008
Milá Ju,
už v létě jsem psala, jak nádherné pohádky jsi přivedla na svět a jak se těším,
až je budu číst dětem ve školce.
No, a konečně se dostávám k tomu, abych se s Tebou podělila o to, jak úžasné
Vánoce jsem s dětmi, díky Tobě, prožila.
Původně plánovaný Andělský týden se prodloužil na celý měsíc a ještě dnes nemáme
dost :-)) .
Hned úvodní pohádka děti velmi nadchla.
Poslouchaly ji s nadšením a pozorně,
všemu rozuměly.
Posloužila vlastně jako motivace k
další činnosti a my jsme si hráli spolu s Duhovým Andílkem na andělskou školu,
takže:
...jsme se učili používat křídla, což byly lehounké šátky na gumičkách, cvičili
jsme s nimi, pozorovali jejich pohyb ve vzduchu...
...koberec byl obláček a my jsme na něm lehounce tančili na andělskou hudbu (ze
stránek Wahl :-)) )...
...vymýšleli jsme jména pro Andílky a Andělky (kupodivu některá byla i skutečná
:-)) ) - např. Anila, Sárat, Dela, Alebet, Elizabet,
Michael, Majtela, Křidýlko, Majchéla, Veronéla, Ela...
...křídly (šátečky) jsme "hladili" vše ve třídě - kytičky, hračky, nábytek...aby
svět kolem nás byl barevnější a veselejší...
...ve dvojicích jsme si hráli na "spící děti", které Andílci chodí v noci hladit
svými křídly (každé dítě mělo svého Andílka),
a to jsme si při hudbě opravdu hodně
užívali...
....zpívali jsme něžné písničky a doprovázeli je na rolničky a zvonečky...
...do křidýlek jsme šeptali přáníčka a posílali je i s poděkováním oknem
Ježíškovi ...
...Andílky jsme malovali, vystřihovali, kreslili ilustrace k pohádce...
Zkrátka celý týden nám od rána zněla ve třídě relaxační a meditační hudba
a neustále jsme si na Andílky a
Andělky hráli a musím říct, že i ti největší rošťáci byli najednou jemní a
něžní.
Měla jsem pocit, jako by se děti v
tom andělském světe "našly" a nestíhala se divit jejich výrokům při hrách.
Samy si vytvořily andělskou
hierarchii a měly svou vedoucí Andělku.
Z jejich her jsem stihla zaznamenat
např.:
- "Musíme zachránit lidstvo! .....Všichni umřeli, nestihli jsme to!" (smutné,
co?)
- "Andělky, leťte na zem pomáhat lidem!"
- "Děti vysypaly korálky, Andělky, musíme jim na pomoc!"
- "Láska je víc než smrt."
- Když omdlela vedoucí Andělka, křísily ji, hladily křídly a dodávaly
energii..."Nepomáhá to, ještě má málo energie"....
"Už má dost energie, už se
uzdravila!".....atd.
Bylo nádherné je pozorovat.
A protože se naši Andílci dožadovali šátečků a hudby i další týden,
rozhodli jsme se s kolegyní, že využijeme jejich nadšení
a připravíme na vánoční besídku pro
rodiče volnou dramatizaci pohádky o Andílkovi, který spadl do duhové marmelády.
A tak jsme našili šatičky, vyrobili
hvězdy na čelo, hrnec na marmeládu a za 2 dny byla pohádka na světě.
Šlo to nějak "samo" :-)) .
Musím říct, že to byla jedna z nejkrásnějších besídek za léta mé praxe -
dojemná, poetická, kouzelná...
děti byly úžasné a všichni jsme si
to užívali.
Pak přišly Vánoce a 3 týdny jsem se s dětmi neviděla.
Ale ony na Andílky nezapomněly :-))
.
Dnes ráno opět chtěly šátečky a hudbu a já jen s nadšením a úžasem sledovala...
A dokonce si přinesly z domova svoje
šátečky, které jim maminky vyrobily, protože ty "opravdové" zůstaly přes Vánoce
ve školce.
Zkrátka si hrají i doma.
No, a tak jsme se domluvili, že tento týden si zahrajeme pohádku ještě jednou,
ale pro všechny kamarády ze školky.
Už se těšíme :-) .......
Milá Ju, chtěla bych Ti poděkovat za děti, kterým jsi přiblížila nádherný
andělský svět,
za sebe, že jsem mohla prožívat vše,
co nám Tvoje pohádky přinesly.
Posílám Ti obrázky našich kreslených i "opravdových" Andílků a posílám i
"andělské" obejmutí.
S láskou Iva (z Krkonoš) 14.1.2009
Milá Wahl,
moc Tě zdravím a přeju vše dobré v novém působišti i v novém roce.
Jedna z úžasných věcí, které vnímám, jsou Andílkovské pohádky.
Krásná reakce visí už i na Tvých stránkách, dětičky ze školky a Ivina práce mě moc potěšily.
A další radost mám z toho, že knížka je v tisku.
Ozval se mi Rudolf Krautschneider, že by to chtěl vydat a pár mých kamarádů vč. Davida S. se rozhodlo do toho dát peníze...
Takže za pár týdnů bude knížka na světě.
Milá Wahl, chtěla jsem se s Tebou domluvit a zeptat se, co s pohádkami na Tvém webu..
Při zadání mého jména první naskočí Tvoje stránky a asi není moc dobré (teď - když knížka vyjde) , že je možné pohádky stáhnout komplet.
Jak to vidíš?
Můžeme se domluvit, že necháme úvodní pohádku a zbytek stáhneme?
Nevím, jak jinak to vyřešit...
Myslím si, že ke komu mají pohádky dorazit, dorazí.
Moc Tě prosím - popřemýšlej o tom a dej mi vědět.
Na Tebe knížečka čeká i s věnováním, takže až pojedu před Pardubice do Prahy, ráda se zastavím a knížku Ti předám.
Věřím, že začátek roku byl pro Tebe dobrým krokem dál a přeju i dál vše dobré.
Děkuju za odpověď a moc se těším na případné setkání.
Vše dobré, obejmutí.
JU 4.2.2009
Milá Wahl,
moc děkuji za přečtení mailu a rychlou reakci = stažení pohádek z webu.
Pohádky by se mohly objevit za 2 až 3 týdny, dám vědět.
Pošlu pak když tak odkaz, kde se dají pohádky sehnat..
Ještě jednou děkuji a přeju příjemný čas.
Obejmutí, JU 4.2.2009
Ahojky Wahl,
právě jsem četla zprávu od JU, že ji vyjdou pohádky o Andílcích.
Mám z toho radost a moc jí to přeji!
Posílám Ti obrázek Andílka, který jsem dnes (a to je již únor!) dostala od jedné tříleté holčičky.
Přinesla mi ho jako dárek, který nakreslila doma.
Je to nádhera, jak dlouho v nich ta andílkovská nálada zůstává.
Měj se krásně.
S láskou Iva 4.2.2009
Milá Wahl,
chci moc poděkovat JU za její úžasné příběhy, které se mým dcerám moc líbily
a posílám vzkaz, že i když jsem si stáhla všechny příběhy na netu,
budu moc ráda, když tu najdu i odkaz, kde bude možné koupit i zmiňovanou knížku.
Sluníčkové dny Vám všem.
Rudbekie 4.2.2009
Knížka pohádek je na světě!
Judita, autorka nádherných pohádek o Andílkovi, který spadl do duhové marmelády, se raduje.
Knížka je na světě...
V nejbližších dnech se v Praze na Andělu (kde jinde???) uskuteční neformální setkání lidí.
Jsou zváni ti, kdo se nějakým způsobem podíleli na vzniku knížky pohádek
spolu s těmi, kteří po celou dobu drželi a drží palce JU v jejím počínání.
Tleskám, tleskám...
Nyní očekávám od JU zásadní informaci, kde bude možné knížku zakoupit.
W.
13.3.2009
Milá Wahl,
moc zdravím a přeju krásný den.
Věřím, že jsi prožila krásné velikonoční svátky.
Dlouho jsem se neozvala, ale konečně mám nějaké fotky, tak je posílám spolu s informacemi, kde sehnat knížku.
Křest nakonec proběhl 30.3. 2009 v Praze 6 v mateřské Montessori školce Duhovka (www.duhovkaskolka.cz).
Přišel Ruda Krautschneider, který vydal knížku ve svém nakladatelství,
lidi, kteří pomohli knížku zafinancovat a pak rodina, přátelé a lidé ze školky - všichni ti, kteří rádi přivítali Duhového Andílka do světa.
Knížku jsme pokřtili duhovými bublinami a připili jí na zdraví ze sedmi skleniček různobarevnými nápoji.
Dostala jsem krásný dort, který jsme společně nakrojili a ochutnali a nechybělo ani autorské čtení úvodní pohádky.
Díky několika fotečkám můžete být s námi...
Pokud byste rádi měli knížku u sebe doma, bude nejjednodušší si o ni napsat mailem na: ju-kurzy@seznam.cz.
Knížku pošlu doporučeně na Vaši adresu po zaplacení na účet (číslo pošlu v mailu přímo s potvrzením objednaných knížek).
Cena i s poštovným je 113,- Kč.
Knížky by se měly dát sehnat i v Praze v jedné chráněné dílně, ale to je zatím v jednání.
Pokud by byly nějaké novinky v distribuci, určitě dám vědět.
Krásný čas, Wahl.
Přeju Ti, ať se máš hezky a užíváš si krásných dnů.
S pozdravem a poděkováním za Duhového Andílka.
JU 16.4.2009
Milá JU,
děkuji za krásné fotky ze křtu Tvé knížky i za informace, jak je možné knížku objednat.
Mám pocit, že Ti ale musím napsat něco víc.
Už loni, někdy po Krkonoších, když jsi mi poslala text těchto nádherných pohádek, mi bylo jasné, že se rodí něco velikého.
Nešlo jen tak ten text vzít a "překlopit" na web.
Četla jsem.
Četla jsem důkladně a pozorně.
Sledovala jsem hru slůvek, jak se pozvolna příběh rozvíjel.
Je to něco naprosto neuvěřitelného.
Vrátila jsem se zase do dětství, do těch krásných chvil, kdy mi rodiče četli po obědě...
Snad si mysleli, že pak budu chvilku spát.
Já totiž nechtěla spát po obědě.
Tak se ke mně dostalo mnoho krásných pohádek, s princeznami, draky, zatoulaným koblížkem, strašidly.
Bylo toho docela dost.
Ale o duhovém andílkovi mi nikdy nikdo nečetl.
Je to nádherný příběh.
Kouzelný, průzračný, neskutečný a přitom tak reálný.
Vidím zcela jasně, jak tahle Tvoje útlá knížečka brzy zaujme jisté místo v každé knihovničce každé mateřské školy,
jak se postupně zabydlí i v dětských pokojích u dětí, které ještě nestačily utéct z toho pohádkového světa plného fantazie.
Přála bych tyhle pohádky všem dětem, aby se k nim dostaly.
Je v nich totiž něco schované, něco, co není na první pohled vidět.
Jsou jiné, než ty, které se běžně dětem nabízejí.
Jako by se tak nějak s dětmi příběh postupně vyvíjel.
Není tam nic násilného, nic, co by vadilo.
Je to nekonečná krása.
Proto bych také současně ráda oslovila rodiče, kteří mají své děti opravdu rádi, aby neváhali a tuhle knížku koupili.
Sice nemá tvrdé desky a zabudované mluvící nebo zpívací nebo jiné zařízení, ale má mnohem víc.
Pokud si tito rodiče, kterých - věřím - je hodně, udělají na své děti čas a začtou se společně s nimi do pohádkového příběhu, nebudou litovat.
Není to totiž čtení jenom pro děti.
Není to čtení jenom pro dospělé.
Je to čtení pro každého, kdo nepřestává být dítětem.
Dítě v nás je to nejdůležitější, co máme...
Přeju Ti, JU, na další cestě tu nejkrásnější duhu nad hlavou...
Přeju, JU, Tvým knížkám samé úžasné čtenáře, kteří nebudou přeskakovat, už aby byli na konci.
Takové, kteří si stejně jako já naplno vychutnají příběh schovaný do písmenek.
Možná se jim otevře duhové okénko a stejně jako já uvidí, jak je svět kolem najednou krásný.
Duhově barevný, kouzelný, nekonečně nádherný.
JU, měj se moc hezky...
W.
16.4.2009
Milá Wahl.,
teď jsem si přečetla řádky od Tebe.
Přišly slzičky a obrovská vděčnost...
Jsem za Andílka moc ráda, vím, co s ním přišlo...
Je to věc, která šla sama, vím, že se mám věnovat této cestě, ale zatím nevím jak dál.
Věřím, že to přijde, všechno má svůj čas.
Děkuju, pomáháš Andílkovi do světa.
Opatruj se, krásný večer.
JU 16.4.2009
Milá Wahl,
s potěšením jsem ve čtvrtek objevila, že už lze objednat knížku Duhového andílka,
a tak jsem neváhala a napsala JU a k mému velkém překvapení mi už dnes ráno pošťačka předávala balíček s knížečkama.
Skvělééé!!
Děkuji Tobě i JU, že jsem se k tomuto krásném u příběhu mohla dostat.
Úsměv do srdíčka.
Rudbekie 20.4.2009
Milá JU,
chtěla bych Ti poblahopřát k tomu, že jsi s Duhovým andílkem ušla ten obrovský kus cesty a společně jste dorazili až k cíli!
Jsi úžasná a máš můj obdiv!
Nyní může Andílek doletět za těmi, kteří čekají na jeho moudrost, laskavost, krásu i obrovské množství lásky.
Už se těším, jakou budou mít děti ve školce radost, až svého Andílka najdou ve Tvé knížce.
Přeji Andílkovi, aby svými duhovými křídly a citlivým slovem uměl pohladit nejen ty dětské dušičky.
Tak šťastnou cestu, Andílku! A hodně radosti ze Tvého "dítka", JU!
S láskou do srdíčka
Iva 21.4.2009