S manželem si moc přejeme druhé děťátko
Milá Wahlgrenis,
dnes jsem otevřela e-mail od paní, u které jsem byla včera na "cvičení" pánevního dna.
Říkala, že mi pošle soubor se všemi možnými radami, bylinkami všeho možného i neuvěřitelného, prostě všeho, co při své cestě slýchává od svých "pacientek".
A úplně dole v souboru byl odkaz na Vaše stránky.
Hned jsem si je otevřela.
A už dvě hodiny je pročítám a pláču dojetím, radostí, štěstím nad těmi krásnými příběhy.
Otevírám e-mail, protože mám velké nutkání Vám také napsat.
Moc Vás prosím o pomoc.
S manželem si moc přejeme druhé děťátko.
Ale tak jako u našeho prvního syna k nám zatím ne a ne najít cestu.
Už to budou dva roky a abych pravdu řekla, začíná to být "náročné".
Spíše myslím v tom smyslu dát hlavě povel, ať na to nemyslí, že jsme zdraví milujeme se, nic nám neuteče a máme čas.
Vím, že vždy vše přijde v ten pravý čas, ale nějak mě tlačí myšlenky PROČ.
Proč si i druhé miminko dává na čas?
Co máme udělat jinak?
Co děláme špatně?
S manželem se známe od mladých let a vím, že je to moje životní láska, úžasný otec skvělý partner.
Já se taky cítím jako maminka velmi naplněná.
Už když jsem se dozvěděla, že jsem s prvním synem těhotná, cítila jsem obrovské spojení.
Během těhotenství mi dával neuvěřitelnou sílu, odvahu.
A porod jsme spolu zvládli skvěle.
Již z něj vyrostl úžasný čtyřletý chlapeček, který se učí nejen od nás, ale je také velkým učitelem on pro nás.
Ale abych znovu navázala...
Teď v srpnu jsme se s manželem i kvůli tomu hrozně pohádali.
Měla jsem chuť to vzdát.
Nicméně jsem si promluvili a úžasně se tím pročistil vzduch.
Cítím, že jsme v tom zase spolu oba dva.
Také milování bylo úplně jiné, ne že musíme, ale chceme a moc rádi.
Někdy mám pocit, že už je miminečko na dosah, úplně přes mě přejde hřejivý pocit.
Ale po čase se stejně dostaví menstruace.
Najde si k nám druhé děťátko někdy cestu?
Tuším, že takovýchto žádostí o pomoc s odpovědí Vám chodí hromada.
Moc vás prosím a budu vděčná za jakoukoliv odpověď, výklad či konzultaci.
Děkuji mnohokrát,
OPeB 02.10.2019
Milá OpeBo,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Kdybychom se měly podívat, jak to nyní s Vámi vypadá, pořád je tady jakýsi podivný pocit zrady.
Ale to bude Vaše hádka, jak ji popisujete.
Vás vnímám jako ženu, úplnou, stoprocentní, zamilovanou a milovanou.
Sice máte srdce otevřené, dáváte tak svému okolí vědět, co je pro Vás skutečně důležité, je tady také plán shora, ale současně i to tzv. rozumové nastavení.
Měla byste přestat vnímat své plodné a neplodné dny, měla byste se maximálně položit na vlnu lásky a svého muže opravdu milovat tak, jako by to mělo být naposledy, jako by už ani kapka lásky na později u Vás nezůstala.
Nemůžete se totiž snažit o miminko, nemáte tam vkládat žádné své programy nebo plány.
Dokonce ani znamení zvěrokruhu, které by se Vám líbilo vychovávat, není podstatné.
Pokud jste si četla u mne na webu a možná se k Vám už také dostala i moje knížka "Proč k nám miminko nechce", pak jistě tušíte, že tady může být také nedokončený příběh z minulých životů.
Tehdy se mohlo stát něco, co zastavilo proudění energií, ta duše zůstává jakoby před branou a nemá odvahu vstoupit.
Tohle zde vnímám také.
Vypadá to, jako kdybyste měla udělat "jisté kroky", aby se ta brána mohla opět otevřít.
Ta duše Vašeho budoucího miminka je ve Vaší blízkosti, pořád Vás monitoruje, sleduje, potřebuje dojít k pocitu, že přesně tohle je to, co chce žít.
Vnímám, že těhotná byste mohla být brzy, někdy v první polovině příštího roku.
© Wahlgrenis
16.10.2019
Dobrý den paní Wahlgrenis,
velmi si vážím, že jste si našla chvíli na odepsání.
Moc děkuji.
Když jsem si mail přečetla, zahřála mě na duši věta, že jsem ženou zamilovanou a milovanou.
Je to krásné slyšet.
Máte pravdu, ještě před vaší zprávou jsem si sama řekla, že už mi to přerůstá přes hlavu, že to musím nechat plynout.
Nervozně nesledovat, který den jsem od poslední menstruace, či koukat na wc na papír, zda už se neblíží.
Ale je to docela náročné.
Snažím se zaměstnávat jak jen to jde.
Náš syn Adámek se narodil po pár návštěvách u báječné paní "léčitelky", kterou jsem navštívila, protože jsem nějak přestala důvěřovat zdravotnictví.
Kdy doktoři nehledali příčinu proč (měla jsem např strašně dlouhý menstruační cyklus), ale jednoduchým řešením bylo pro ně nacpávat mě hormony.
Kontakt na paní se ke mně dostal náhodou, ale hned jsem věděla, že za ní musím, že to je to pravé.
Po první návštěvě mi sladila cyklus a hlavně mě, nevím jak, vždy tak skvěle "naladila".
Po třech návštěvách jsem otěhotněla.
Ale co tím chci říct, nevím, zda to bylo tím, ale to, že jsem těhotná, jsem zjistila úplnou náhodou, snad 40. den po poslední menstruaci a vůbec mě nenapadlo, že mám zpoždění.
Prostě jsem to VYPUSTILA.
Teď se snažím, ale přiznám se, že malé myšky tam ještě jsou.
Navíc jsem se tento týden dozvěděla, že další dvě mé kamarádky jsou těhotné. Samozřejmě jim to z celého srdce přeji.
Ale malá bolístka tam je.
Manžel mě však ani na vteřinu nenechal smutnit a řekl, že aspoň budu mít s kým vozit kočár.
Na knížku
"Proč k nám miminko nechce" jsem na Vašich stránkách narazila, ale bohužel ji ještě zakoupenou nemám.
Přeji krásný den,
OPeB 24.10.2019
