Wahlgrenis

Sáhla jsem po barvách a tři hodiny malovala, jako v transu

Milá Wahl,

tak se narodil první deštníček, posílám Ti obrázek. Jsem zvědavá, jestli se splní ty Tvoje a Pájovy prognózy, o spadnutí obrázků na hlavu při prvním deštíčku... No alespoň bude legrace... To malování byl pro mě velký relax. Vrátila jsem se od našich, úplně hotová. Ani nevím proč, ale sáhla jsem po barvách a tři hodiny malovala, jako v transu... Nechápala jsem to, sice, ale dělala jsem, co bylo třeba. Asi.

Měj se moc hezky.
S láskou
Ája 18.03.2010

Milá Ájo,
víš dobře, že na tohle musím zareagovat. Ten deštník je nádherný... Naprosto jedinečný. Nikdy jsem takový deštník neviděla. Sice jsi o něm vyprávěla, když jsme se naposledy viděly, ale takhle krásně jsem si ho rozhodně nepředstavovala. Ovečky jsou úžasné!
A to neříkám jen proto, že mám ovečky obecně ráda, ale je tady i krásný symbol.
Když si vezmeš letní oblohu plnou bílých mráčků, připomínají beránky. A když pak prší, tak tihle beránci zmizí, zůstane na chvíli jen černá obloha... ale Tvůj deštník je vlastně jakoby volá, aby se zase vyhoupli na oblohu...
Ne, tady nemohlo být přeci žádné jiné zvířátko.
Chtěla bych Ti moc poděkovat za tohle malé zastavení. Děkuju...
© Wahlgrenis

18.03.2010

Milá Ájo,
krásný deštník.
Úplně mi to vnuklo myšlenku vyslovit přání...
Také bych takový deštník chtěla, i třeba s jiným motivem, napadl mě modrý motýl. Je to jen pocit.
Krásné ranní nadechnutí, děkuji.
Majka, no přece mladá, krásná, zdravá (děkuji, že jsi mně a mé krédo připoměla v tvé odpovědi na jeden dotaz paní).
Skutečně to žiji a funguje to.
Třeba se někdy setkáme, náhody přece nejsou.
Majka 18.03.2010

Milá Wahl,
zatím jsem deštník nezažehlila, to udělám, až barvy dostatečně vytvrdnou. Na ta místa, kam žehlička nebude moct, budu používat pro fixaci fén. A co se stane, až zaprší ty kyselé deště, to se uvidí. Jak to vybledne atd. Sprchu samozřejmě vyzkouším.
Víš, já to nedělala jenom ty tři hodiny. Kdybych měla spočítat veškerý čas, tak to by bylo k nezaplacení. Ale já nechci dělat věci frk, frk a je to. Chci si s tím chvíli pohrát a dát tomu tu energii.
Každé namočení štětce, potom čárka na ovečce půl centimetru, někdy i míň. Na spirále se povedla delší...
A pak ta pozice při kreslení... Ten deštník je jak z divokých vajec. Normálně rozložený na zemi, já u toho... Kresby jsem podkládala kolenem...
Od našich jsem byla strašně unavená nejenom fyzicky a přesto jsem, nebo právě proto, kreslila.
Víš, u nás v rodě se tak nějak hezky kreslí a to co vytvářím já, to mi proti tomu připadá jako čmáranice. ( To není čmáranice, to je Pepino... )
Hele, co bude, se uvidí. Pár deštníků mám nakoupených, tak je asi omaluju podle toho, jak dopadne tenhle. Mám už vymyšlené rybičky... Tak se těším.
Ale ještě se chystám namalovat něco takového na trička.
Měj se moc hezky. Mně je dneska nějak špatně. Asi jsem toho moc splácala ke snídani nebo co.
Pa
S láskou
Ája 18.03.2010

Wahl,
a ještě taková malá vsuvečka. Posílám Ti fotku toho, co zase vytvořil Pája.

Koupila jsem si korálky, které mi tady sice pořád křupou pod nohama díky tvorbě naší Terezky, ale chtěla jsem a stále ještě chci dělat stromečky z korálků. Jenomže díky tomu deštníku jsem se k tomu zatím nedostala. Nechtěla jsem toho rozdělávat tolik. Tak mi moje milé korálky sbalil Pája a taky Terezka a oba vytvořili svoje stromečky. Sice jsem jim nejdřív řekla co a jak, ale výsledek je jenom jejich.
Na mě můj stromeček ještě čeká. Jenom si musím koupit ještě ty korálky...
Ája 18.03.2010

Milá Wahl,
chtěla bych Ti poděkovat za nádherná slovíčka. Když jsem je od Tebe četla, tak mi vykrkly slzičky. Četla jsem to několikrát... Pamatuju si přesně, jak jsme se o deštníku bavily v Pardubicích při cestě do čajovny...
Jsem moc ráda, že se mi povedlo tenhle nápad zrealizovat. Už se těším, až si s ním poprvé vyjdu. I když už má dva zájemce, tak uvidím, kdy na mě přijde řada...
Majko, Tobě taky moc děkuju za chválu i zájem... však ze Tvých slov srší ohromné pulzující přívaly energie.
Tady je vidět, spíš cítit, že to opravdu žiješ...
S láskou
Ája 19.03.2010

Milá Wahl,
tak se narodil další deštníček. Ale fotit se teda moc nechtěl...
Zatím je to hodně čerstvé miminko. Sotva pár minut, takže se zatím dívá v úžasu na svět a čeká na svoje první kapky deště... Jeho cesta na svět trvala 17 hodin. Ale před tím to byly dva dny nákresů těch pravých motýlích křídel.
Ještě musí zaschnout barvy a pak zafixovat. Ten s ovečkami už svou zkouškou pod sprchou prošel na jedničku. Zůstaly tam všechny! Uvidím, co bude až na něj budou padat opravdové dešťové kapky tam venku...Asi barvy vyblednou. Ale to nevadí.
No a hádej, pro koho asi bude?
Jestli ho teda bude chtít...
Zázraky se opravdu dějí.
Někdy v přímém přenosu, někdy časem... Je dobré je hledat a nacházet v každodenních maličkostech v sotva hmatatelných náznacích... Pak láska, radost a štěstí je naším každodenním hostem, kterého s nadšením uvítáme ve svém srdíčku a tyto pocity převažují nad vším. Jsou majákem dobra v nás, ve všech a ve všem co nás obklopuje a čím žijeme…
Možná, že motýlci jednou odletí... (Myslím z toho deštníku...), ale láska a světlo jsou věčné.
Tak tohle mi přišlo při malování. Jo a včera, když už tam bylo skoro všechno, tak na mě šla z toho deštníku taková pozitivní energie. Taková relaxační. Byl to jenom pocit. Taky to nemuselo být z toho deštníku, ale mohl se ke mně někdo zastavit na návštěvu...

Tenhle deštník jsem nazvala Bránou zázraků. Ale ten název taky tak nějak přišel sám... Ta brána je tam naznačená (v těch krouceninách) a přichází z ní hodně dobrého na motýlých křídlech.
S pozdravem od kouzelných motýlků
Ája 24.03.2010

Milá Ajo,
napíši ti jeden příběh, protože vím, že Vše souvisí se vším a náhody nejsou.
V září 2009 jsem seděla na nádraží a najednou mi na koleno přilétl motýl, modrý. Byl maličký, takové motýlí miminko.
Podíval se na mě, poseděl, zatřepetal křídly a odletěl. Od září se mi přihodilo spoustu věcí a situací a můj život se podobal jako na horské dráze.
Na jednom setkání s Wahl jsem pochopila, že motýlek znamená - transformace.
18.3. jsem na netu u Wahl objevila tvůj krásný modrý deštník s ovečkama. A napsala jsem ti, že mě napadla myšlenka mít také takový deštník, ale s modrým motýlem. Podvědomě jsem vyslovila přání...
Čas běžel a život se mi odvíjel dál.
V pondělí a v úterý jsem napsala na net k Wahl - Konečně chápu co je to žít svůj život sama za sebe a pro sebe . Včera ráno jsem na jedněch www stránkách uviděla nádherný obrázek modrého motýla a okamžitě mi šly myšlenky do hlavy a napsala jsem komentář.
Při psaní jsem si vzpoměla na jeden film - Modrý motýl.
Film je o jednom vědci, který věřil, že v pralese žije modrý motýl, který dokáže vyléčit každou nemoc. Jedna zoufalá matka po jedné přednášce k němu přišla a řekla mu, že má těžce nemocného syna, který umírá. A ten syn také miluje motýly a věřím v modrého motýla. Požádala ho, aby s jejím synem do pralesa jel a motýla spolu našli. Nejprve nechtěl, ale jak se setkal s chlapcem, pochopil a oba spolu odjeli do pralesa hledat modrého motýla.
Při hledání spolu prošli mnoha těžkými zkouškami. Byly to zkoušky, kterými měli oba projít, aby pochopili smysl života. Každý tu řešil své problémy, ale protože jsme součástí všeho a všech, tak těmi zkouškami měli procházet spolu. Vzniklo mezi nimi přátelství. Nakonec modrého motýla našli a chlapec se uzdravil, ale neuzdravil se jen chlapec, ale i vědec.
V celém filmu šlo o to, že oba pochopili smysl života. Nešlo o to, zda chlapce uzdravil modrý motýl, ale šlo o naši víru v nás, o víru v život. Každá nemoc je výkřikem duše a oni oba pochopili, že v pralese si vyléčili duši.
Ráno jsem nevěděla proč mě napadl tento film, který jsem viděla před mnoha lety. Celý včerejší den byl zvláštní a tak lehký ve své dokonalosti.
A odpoledne se podívám na stránky k Wahl a vidím deštník, modrý s bílým motýlem... Byla jsem uchvácena a věděla jsem, že to vše, co se odehrálo od rána, není náhoda. Čtu si tvůj komentář a nakonci píšeš:
"Tenhle deštník jsem nazvala Bránou zázraků, ale ten název mi přišel sám. Ta brána je tam naznačená a přichází v nich hodně dobrého na motýlích křídlech."
A to je ten klíč, to je, proč jsem včera ráno psala článek o modrém motýlovi.
Brána zázraků, my všichni jsme součástí těch každodenních zázraků a i ten tvůj deštník s motýly je zázrak, protože mně pomohl pochopit, že jsem si uzdravila duši.
A proč bílý?
Bílý motýl na modrém podkladu pro mě znamená otevření Brány zázraků. Ale není to jen o nás. Je to o požehnání. Je to o tom, že ty, já, my všichni jsme součástí toho požehnání. Jsme součástí okamžiků. Okamžiků každého z nás. Okamžiků, které změnily něco v našem životě. Ty okamžiky, které si budeme pamatovat stále, i když už nebudeme na tomto světě. Těch okamžiků, které jako jediné s námi stále zůstávají. Až odejdeme z tohoto světa, nevezmeme si s sebou nic, ale naše prožité okamžiky nám zůstanou stále.
A ty jsi pro mě jeden takový okamžik vytvořila. Ráno jsem se probudila a věděla jsem, že ti tohle vše mám napsat.
Milá Ájo, děkuji ti, protože slovem Brána zázraků a modrým deštníkem s bílým motýlem jsi mi dala právě ten OKAMŽIK.
S láskou k tobě
P.S.není důležité jestli motýl je bílý nebo modrý.Jde to o to co vidíme a chceme vidět.A tak to je i v životě.Jaké máme myšlenky, takový máme život.
Majka 25.03.2010

Milá Ájo,
zázraky se opravdu dějí.
Dějí se nám každý den, protože každý den je zázrak.
Už jen to, že můžeme žít tento život zde na Zemi, je zázrak.
A My všichni jsme součástí každodenních zázraků.
Majka 25.03.2010

Wahl,
ty jseš úžasná....

Majko,
ten deštník je pro Tebe...
Když jsem nad ním přemýšlela, tak jsem se zaměřovala na tebe. Stejně tak, když jsem ho malovala. I když zčásti na koleně a skrčená k tomu neposedovi, tak přesto s láskou, nadšením a radostí. A když mě od toho bolela záda, tak jsem cítila nádherné působení andělských bytostí, krásné energie, které mi pomáhaly se té bolesti zbavit, abych tedy mohla zase pokračovat...
Ta krásná slova, která mi přes malování přišla, jsou pro Tebe... ale i pro ostatní, protože zázraky může zažívat každý, kdo si je k sobě pustí...
A ještě bych chtěla napsat takové upřesnění k focení toho zázraku. On by se fotit totiž chtěl, ale s ním se chtěli fotit i naši dva kocourci, kteří se při focení neustále stavěli, sedali a rozvalovali se před deštníkem. A když už jsem odnášela asi osmého kocoura...

A včera když jsem byla na nákupu tak jsem měla tak nádherný pocit, že mě někdo objímá. A dlouho. A pak nádherné energie.....děkuju Majko...i za ten nápad. Motýlky bych asi nemalovala. Chystala jsem se totiž na ryby...
Wahl, děkuju...
S láskou
Ája 25.03.2010

Milá Ajo,
já děkuji tobě.
Je mi velkou ctí přijmout deštník.
Je tak krásně symbolický, že se to nedá slovy vyjádřit...
Tak takhle přichází zázraky.
Prostě už patří ke mně a já ho s láskou budu opatrovat.
Děkuji za krásná slova, krásná sdělení.
Tohle je ten jeden z OKAMŽIKŮ, které s námi odchází, protože v nás zůstávají.S láskou a pokorou
Majka 25.03.2010

Milá Majko, milá Ájo,
doufám, že se na mne nebudete zlobit, když Vaši korespondenci, kterou jste mi obě - nezávisle na sobě během včerejšího dne - poslaly, umístím sem, k deštníkům, které se narodily tak nějak za působení čehosi jiného než jen hlavou...
Patří to sem jako tečka nebo spíš jako vyvrcholení, anebo taky proto, aby ostatní viděli, že to funguje... Ono to totiž opravdu funguje.
Mám Vás moc ráda,
© Wahlgrenis

27.03.2010

26.03.2010, 9:05:
Milá Majko,
já jsem nechtěla přímo a rovnou na Wahliny stránky psát, že je deštník pro Tebe.
Připadalo mi to tak nějak jako na trhu. A navíc jsem si nebyla jistá, jestli se Ti bude líbit. Není to prostě závazné, že by sis ho musela vzít... Takže jsem se to snažila napsat tak nějak opatrně. Ale to víš, že jsem si myslela, podle Tvé reakce, žes to nepochopila. Ale že Ti ta malůvka udělala radost, ale protože jsem to tam nenapsala rovnou, že je pro Tebe, tak ani Ty sis nebyla jistá, jestli Ti ho dám, jestli je fakt pro Tebe. Takže, když jsem posílala tu první fotku deštníčku Wahl, tak jsem pak večer prosila andílky, kteří jsou kolem mě, aby řekli Tvým andílkům, kteří jsou kolem Tebe, aby Ti řekli, aby ses prostě k tomu deštníčku trošku vyjádřila, jestli ho tedy chtít budeš nebo ne. A podle Tvé reakce jsem pochopila, že tohle všechno zafungovalo. I tohle je zázrak v přímém přenosu, když se mi takhle rychle dostane zpětné odezvy o fungování a moudrosti toho, co není vidět.
A pak takové poděkování a nádherné energie od Tebe mi asi přišly v tu středu odpoledne, mezi pátou a půl šestou. Byla jsem nakupovat potraviny a najednou jsem měla pocit, že mě někdo objímá. Nádherná energie mi šla přez lokty do celého těla atd. Je toho víc a je to asi i spojené s něčím jiným, ale tohle objímání, radost, nadšení a úžas atd. jsem cítila v tom objímání. Je to opravdu nádhera tohle smět cítit a naplno prožívat. Myslím si, žes to byla ty, když jsi četla ten příspěvek... Možná, že ne. Ale každopádně to bylo nádherné poděkování od někoho moc hodného, milého a nádherného. No, tak v kolik ses to radovala? V tomhle zážitku je vidět síla myšlenky. Co dokáže. Jak dokáže povznést a učinit vše zářivějším, šťastnějším....
Měj se moc hezky.
Ája 27.03.2010

26.3.2010 9:27:
Milá Ájo,
já celý den v tu středu cítila, že se něco nádherného děje. Už to začalo v úterý. Ten krásný stav té lehkosti bytí, to mé uvědomění. Že mám svoji lásku a vlastně od nikoho nic nečekám.
Ve středu ráno mi přišel ten modrý motýl, ihned jsem si vzpoměla na film, tam jsem pochopila ten smysl - uzdravení duše. No a dopoledne se podívám na net a vidím motýla, úžas, šok, překvapení. Byla jsem paralyzovaná a hned ještě než jsem začala číst, tak jsem věděla, že je můj, pro mě.
A na začátku tvé psaní (hádej pro koho je, jestli ho bude chtít) jsem to pochopila. Jenže jsem byla v práci a neměla jsem čas přemýšlet. Jen jsem se cítila tak krásně. Tak ve dvě jsem to znovu četla a brána zázraků, bílý motýl. Zase úžas, ale ještě to nebylo ono. Odpoledne jsem jela domů a stále mi něco leželo v hlavě. Ale celý ten den jsem byl atak naplněná láskou, štestím, porozuměním. Jako kdyby mě něco objímalo. Dlouho takový stav jsem neměla. A přišlo mi to v noci - tekly mi slzy a já si uvědomila to, co jsem včera napsala. Cítila jsem tebe, to ty jsi mi dala Okamžik, který si budu pamatovat, to ty jsi mi dala motýla, bránu zázraků. Stále jsem k ránu na to vše a tebe myslela, ty jseš také součást toho požehnání. Pak jsem to ráno napsala, ale v noci jsem toho v hlavě měla ještě více. Ale ta láska a to vše je tak hmatatelné. Ale včera celý den jsem na to znovu myslela, četla si to znovu. A najednou mi přišlo, že on ke mně patří, patří do nového bytu, jako začátek těch zázraků. A ta slova, co jsi napsala k Wahl. Četla jsem je dokola, je to o lásce, o tom nalezení sebe o vyléčení mé duše pro tuto chvíli, pro ten okamžik. Ta brána zázraků - vše se mi otevírá. Vím, že bude zavěšený v bytě a ještě i barevně se mi tam bude hodit. Je to ten zázrak v přímém přenosu. A vím, že má být v mém bytě, nemohl přijít do starého, to by nebylo to kouzlo. Stále na něho myslím a už ted ho miluji. Bude to krásný začátek s deštníkem. A ti motýlci - pro mě znak nového, čistého, čistota myšlení, sebepoznání. Já, když ted o tom deštníku píši, tak jsem úplně vedle. Ale krásně. Včera jsem byla v čajovně s Hopleou. Řekla krása. Byla nadšená. Ona je skvělá. Mně třeba v prosinci vyrobila orgonit, ale já o tom nevěděla. Ona mi ho vyrobila, že jí to před Vánocemi přišlo ve snu pro mně. A 26.12 mi ho předala jako dar a řekla, že jsem dárce srdce a že je to můj kompas. A já tomu hned uvěřila. A když jsem jela k Matce Meeře, tak mi udělala sama od sebe orgonit - zvoneček a prý zase ji to přišlo pro mně. To byl první zvoneček a to kolečko byl také první tvar, co začala dělat a pro mě - Hoplea mi říká: Majko, ty zázraku. Víš, já jsem za vše a všechny vděčná, vše přijímám s láskou a pokorou. Mně se prostě věci dějí. A vidíš a deštník? Víš, já se naučila vše s vděčností přijímat. Už neřeším, proč se mi to děje, ale jsou to opravdu zázraky. Hopleu jsem také skoro v prosinci neznala a najednou mi vyrobila orgonit. Vím, že všichni jsme součástí něčeho a všichni jsme jedno. Miluji všechno a všechny a sebe nejvíce. A stále na sobě pracuji. Děkuji i tobě, ty jsi mi také dala dar. Tak krásný a tak symbolický.
Děkuji
Majka 27.03.2010

Milá Majko,
tady se toho zase dělo... Opravdu úplněk... to je otevření emocí, všech... sestupují všichni, aby mohli z těchto emocí čerpat svou sílu....
A co se stalo? Včera večer jsem podruhé fixovala deštník s motýlky. Tak trochu jsem mu zpívala, byla jsem nadšená, měla radost z toho co jsem vytvořila. Pája mě začal s tím fénem fotit. Měla jsem deštník nad hlavou a fénovala obrázky i zespodu. A najednou...
Z deštníku vypadla taková zarážka, za kterou drží deštník otevřený.... Polilo mě horko, a ty emoce... Říkala jsem si, kdyby se to stalo s tím ovečkovým... Pája ten deštník opravil.
Říkala jsem si, jak to, vždyť jsem ho několikrát zkoušela, jestli opravdu funguje. Oni ty deštníky - to je tedy kvalita... Přišlo mi to líto... Deštník je spravený, Pája má opravdu zlaté ručičky, co umí prostě všechno... Ale co když se to stane znovu?
Pak mě napadlo - tohle nám někdo nepřeje... I tohle se vyskytuje. Černé šípy přiletěly a zabodly se do toho, co nám činí radost... Prosila jsem archanděla Michaela o odstranění negativních vláken atd. I andílky. Pak po tomhle se to Pájovi podařilo dát zpátky. S jejich pomocí.
Ale to víš, ty pocity.
Majko, kdyby se s tím deštníkem něco stalo, rozbil se, Pája by ho opravil. Nebo Ti prostě namaluju nový. Stejný... To jenom takové ujištění.
Víš, aby toho nebylo málo, tak ještě maluji na trička. Ovečku. A najednou se mi
smekla ruka s hnědou a vedle její hlavy flek... to už bylo fakt moc. Ten flek jsem zamalovala bílou, ale pak jsem si říkala, že je to divné. Tak jsem tam nad tím seděla. Najednou ke mě přišly zase takové nádherné andělské energie. Takové příjemné mrazení. Napadlo mě tu skvrnu namočit vodou. Voda se rozlila do tvaru
sluníčka za ovečkou. Tak jsem to vyfénovala a překreslila žlutou a přikreslila paprsky. Je to dobrý nápad. Flíček tam sice je vidět, ale co, na slunci jsou taky skvrny.
A pak mi přišla myšlenka, že se na to mám koukat jako na celek, ne na detaily... a že - co je dokonalé??? Tohle je dokonalé v té nedokonalosti...
V noci, ve snu jsem se pak setkala se svým průvodcem. To víš, že lítost atd. tady byly... Utěšoval mě, byl moc hodný... miluju ho, a všechny, kteří mi pomáhají... Vysvětloval mi, proč se všechno stalo, muselo stát. Je to hodně o pokoře... Dneska ji u sebe cítím víc než před tím. Uvědomuji si, že nic není samozřejmost. Že se všechno může v příští vteřině zvrátit, změnit, ale nic proto nekončí. Nepřestanu si sebe pro tohle všechno vážit.
No a pak jsem se v tom snu setkala ještě s Tebou a všechno Ti vyzvonila... všechno.... tak nevím, jaké Ty máš pocity.
Vidíš, co dokáže nepřejícnost a závist....i přes všechny ochrany. Můžeš přece vyslovit přání kdokoliv a podle jejich zralosti je jim do určité míry pomoženo, vyhověno...
No a ráno jsem se probudila s náznakem začínající rýmy - vnitřní pláč... Ale už dobře.
Tak tohle se tady dělo...
Dneska ho budu odesílat.
Ája 30.03.2010

Milá Ájo,
já od rána a vlastně ted už trvale jen samou radost. Dnes třeba od rána se mi chce brečet, ale radostí. Jsem tak štastná a zažívám blažené pocity. Zvláštní vid? Teď mě napadlo, že já jsem ten deštník nechtěla nosit ven, chci ho mít v bytě zavěšený. Je zvláštní, že se trošku porouchal, ale i kdyby se to stalo znovu, tak bude zavěšený. Já ho miluji a myslím na něj, také mu pošlu lásku a ochranu. Vůbec si to neber k srdci, deštníček dorazí v pořádku, má ochrany, byl s láskou od tebe s čistými úmysly dělaný, tak to vše vypusť. Jen si věř, že vše je v pořádku. Nezkoumej.
A tričko? Tak to si už nedovedu představit. Vlastně dovedu, vidím ho. Už teď je úžasně krásné. Tebe to naplňuje. Dávat lidem lásku a krásné věci? A celek? No přece všichni jsme dokonalí, úžasní, jedineční.
Možná to je o tom, že co děláme s láskou, čestně, poctivě s čistými úmysly, tak je vždy dokonalé. Není důležité, jak to vypadá, ale jak to chceme vidět. A já si vše představuji krásné. Pokorou máme žít všichni. Ale vůbec se tím nezabývej. Někdy je dobré věci vypustit, odevzdat.
Mně je dnes tak krásně po celém těle. Rozlévá se mi láska. Je to tak hmatatelné, tak uvěřitelné jako život sám. Ty jsi dokonalá, nedávej si žádné pochybnosti. Jen si vem, jak jsi vytvořila něco tak krásného pro mě, neznáme se, a kolik mi to udělalo radosti, vyvolalo štěstí, otevřela jsi mi bránu zázraků, ale i sobě všichni jsme součást toho požehnání od Matky Meery , co jsem dostala.
A vnitřní pláč? Dám ti radu - přijmi ho a miluj ho. Hraj si s ním, jako by to bylo to
nejlepší. Prostě miluj sebe a svoji nemoc. Ano nic není samozřejmost - vše je dar,
zázrak každá minuta. Tak si ji užívej a řekni si, jak jseš úžasná bytost.
Děkuji já tobě, zlatíčko, a už ted se na něj moc těším.
Pozdravuj Páju, je také moc šikovný. Posílám mu úsměv do srdíčka.
Majka 30.03.2010

Majko,
vždyť Ty přece můžeš dělat, co chceš. Podle toho, jak Ty cítíš, že je to správné a
dobré. Když se řídíš srdíčkem, tak je to vždycky správné... A rýma už mě skoro přešla.
Víš, i když člověk na sobě pracuje, tak mu přichází různé úkoly, věci k řešení, učinění rozhodnutí... to jsou zkoušky. Ale už je spousta toho činěno z trošku jiného úhlu, podle toho, jak jsme daleko... Něco se nedotkne, něco méně a něco více. To je pak ukazatel toho, na čem je potřeba ještě zapracovat.
Víš, mně to nepřišlo líto kvůli sobě... mé práci, bolavým zádům a krku, toho času... Mně přišlo líto toho, že bych Tě mohla zklamat dílem, o němž bych věděla, že není úplně v pořádku. Víš?
A jinak jsi mě docela rozesmála tím, že "bude viset".
Ája 30.03.2010

Milá Ájo,
no jo, "viset", divné.
Takže se deštníčkovi omlouvám a změním to: je krásně zavěšený v bytě, kde je opečovávám s láskou a dotváří krásný charakter bytu. Děštníčku, jsi kouzelný...
Stačí?
Také jsem se teď smála. Udělala jsi obrovský kus krásné práce a pamatuj - nikoho nezklameš. Já se na vše dívám jen jako na krásné. Je to o tom, jak jsem se naučila přijímat lidi. Všichni jsou krásní. Vidíš a ty jsi si to uvědomila a nemoc je pryč. Jsi zdravá, mladá, krásná. Opatruj se.
Dnes také budu sledovat měsíc. Ráno, jak jsem jela do práce, tak byl v oparu, v takovém prstenci. Ale vím, že oblohu s tím vším, co mě čeká, si vychutnám sama v novém bytě. Tak se moc těším.

Majka 30.03.2010

Milá Wahl,
posílám jenom na ukázku velikonoční tričko. Právě jsem ho dokreslila. Ještě tedy hotové úplně není a je značně rozmačkané. A ta sluneční skvrna, tam prostě bude...

Pája chce taky, ale s beránkem, pak ho chce i dcerka... Jenom syn (17 let) zatím ne.
S láskou
Ája 30.03.2010

Milá Wahl,
podívej se, tenhle obrázek mi poslala jedna holka k deštníku, když jsem jí o tom vyprávěla...

Majka 31.03.2010

01.04.2010

Milá Wahl,
ty jsi mi udělala hned po ránu radost! Kouknu na net a co vidím? Dvě rozzářená sluníčka a Adámka s deštníčkem.
Krásné, je mi tak lehce. Děkuji, holky, moc Vám to sluší.

Včera přišel deštník s motýlkama. Jak jsem ho rozbalila, tak mnou projelo krásné teplo. Je tak krásný...
Přišel mi výraz - "nadpozemsky krásný". Mazlila jsem se s ním. A protože ještě nebydlím v bytě, tak jsem večer si ho otevřela na manželovu postel (on měl noční) a spala jsem s ním. Bylo to taková zvláštní noc.
K ránu jsem se probudila a připadla jsem si, jako kdyby ta noc nebyla, jako kdybych byla mimo své tělo. Mám nějaké záblesky, ale příjemné. Připadlo mi to jako, kdybych se ocitla mimo čas a prostor...
Je to celé zvláštní. Těším se, moc se těším, jak deštníček (nazvali jsme ho s Ájou miminko) je se mnou v mém novém bytě a prozařuje svojí pozitivní energií a s láskou vyrobený můj nový domov, můj nový začátek.
Ájo, děkuji.
Dala jsi mi ten jeden z OKAMŽIKŮ.
Wahl děkuji, že díky tvému webu můžeme prožívat tyto OKAMŽIKY.
S láskou k tobě
Majka 01.04.2010

Milá Wahl,
přišlo mi ještě k tomu všemu takové povídání, které jsem k tomu deštníku - miminku poslala Majce.

Brána zázraků

Přiletěli motýlci do Tvého světa,
do Tvého srdíčka, do Tvé laskavé přítomnosti.
Do světa lásky, poznání, pokory, zázraků...

Jsou si tak podobní a přece je každý jiný.
Jedinečný a trochu odlišný.
Tak jako každý zázrak a zážitek je sám za sebe pro tuto chvíli.
Tento okamžik je tím nádherným a šťastným požehnáním.
Bránou zázraků…
Zrodem nového.
Otevření …

Dvojí srdce,
dva polibky,
lehounké doteky motýlích křídel.
Pohlazení přírody, dar z nebes.

Něžná modrá mandalka s nekonečnem malých i velkých životních OKAMŽIKů.
A tohle všechno mohlo proběhnout díky Wahl, která dala Pájovi modrou svíčku, která mi při kreslení hořela....
S láskou
Ája 02.04.2010

Milá Wahl,
teď jsem ještě dokreslila trička pro mě a Páju. Svoje jsem si dala na kolena a lehla si s ním. Za chvíli mě začala hřát srdeční čakra. Je to vůbec možné? Aby z toho něco takového vycházelo, když jsem si to dělala pro sebe?
Měj se hezky a ještě jednou děkuju za všechno.
S láskou
Ája 07.04.2010

Milá Wahl,
dneska jsem malovala už čtvrtý deštník. Řekla bych, že se na to tady tak "nějak čeká". Ráno jsem se na kreslení chystala, myslím tím svíčku, hudbu, vodu, štětce atd...
Pak jsem slyšela takové lupnutí a měla jsem pocit, ať teda už konečně začnu... Seděla jsem pak totiž ještě u počítače. A pak jsem někoho cítila v zádech. Že se dívá, jak maluju. Hřálo mě na krku. Možná, abych vydržela dýl malovat. Přece jenom je to taková poloha.
Nevím, kam bych ten deštník měla dát, aby držel a já u toho nemusela být tak skrčená. Ale jedna celá ryba je už na světě.
A do hlavy mně pořád šla věta - voda je plná modrého z nebe ...
Ája 15.05.2010

Milá Wahl,
Rybičky připlavaly...
Vodní hladina se rozzářila modrostí nebe, slunečními paprsky a radostným skotačením neposedných vlnek.

Lehounký vánek přináší na vlnách ke břehu poselství dobra, pokory, radosti a lásky...
A tento vzkaz šíří do všech koutů bytí.
Láskyplný proud plný šťastných myšlenek...
Myšlenek svobody...
Čistá voda se stala odrazem nebeského království.
S láskou
Ája 17.05.2010

Milá Ájo,
moc děkuju...

08.09.2010

Wahl,
docela jsi mně vyrazila dech, když jsi v tom deštníku hned viděla tu omegu. Mně to tedy při kreslení šlo do hlavy, když jsem si říkala, co by pro Tebe on měl přínést, co přijde...
Tak pořád dokola jenom OMEGA...
Pak jsem ji tam uviděla...
Ale říkala jsem si, že tam patří i ta ALFA.
Co je alfou a omegou...?
Láska...
Nic víc...nepřišlo...
Dneska mi to nedalo a podívala jsem se na net... chtěla jsem k tomu něco napsat... není to moje, ale cítím, že je to to ono...nevím:
"Dříve nebo později každá alfa (počátek) se setká se svojí omegou (koncem) a spojí se s ní v kruhu. Tohle všechno se vztahuje k věčnému teď! Minulost, přítomnost a budoucnost nejsou oddělené části času, ale jsou v jednotě souběžně..."
A tys mi říkala o kruzích... při obědě...
Možná tomu rozumíš, možná ne...
Možná, že to jsou všechno jenom výplody fantazie...
Ája 08.09.2010

Pohádka o bílé ovečce
Žila jednou jedna bílá ovečka. Tahle ovečka se vesele pásla na zelené louce na šťavnatém jetelíčku a pila vodičku z modré studánky. Moc se jí to všechno líbilo. Ona věděla, že když pije zdravou vodu z kouzelné studánky, že zůstane krásně čisťoučká, běloučká. Běhala si vesele po louce, honila se s motýlky, dívala se na sluníčko a vesele skotačila v dešťových kapičkách. To se jí líbilo nejvíc, protože věděla, že déšť nese na Zem vláhu pro její jetelíček, pro její zelenou louku, že smývá prach a všechno je pak kolem ní čisté, voňavé a zářící.
Občas si ale trošku posteskla, že je pořád tak sama, a přitom by si tolik chtěla hrát s dalšími kamarády. Moc si přála potkat další bílé ovečky a beránky, se kterými by mohla trhat jetelíček, jitrocel a jiné rostlinky, se kterými by pila vodičku ze studánky, se kterými by mohla dovádět a rozdávat svou radost a lásku.
Jednoho dne, když se šla napít, zaslechla takové tichounké bečení. Šla za tím hláskem, až došla k takové tmavé jeskyni, kde objevila hodně moc oveček, které tam ležely nemocné na zemi. Nemohly se postavit na nožičky, jak byly zesláblé. Byly celé ušpiněné, měly hlad a žízeň. Ovečka věděla, že by ostatním měla nějakým způsobem pomoct. Začala do jeskyně nosit vodičku, aby se ovečky mohly napít, trhala léčivé bylinky, aby zesílily, aby nemoc odešla z jejich tělíček a ony se mohly postavit na nožičky. Učila ostatní, jak se mají správně o sebe starat, aby se jim nemoc už nevrátila. Večer jim četla pohádky a povídaly si spolu. Hezky se o ně celý dlouhý čas starala.
A jednou ráno, když ovečka přišla s vodičkou a travičkou pro své kamarády, uviděla, jak ostatní ovečky stojí před jeskyní a vítají ji radostným bečením, že už přišla. Ovečky se uzdravily díky bílé ovečce, která jim pomáhala, když jim bylo nejhůř. A staly se také takovými čistými bílými ovečkami. Hrály si spolu na louce, běhaly ke studánce, když měly žízeň a moc se radovaly z toho, že jejich ovečce na nich záleželo, že jim pomohla a oni se teď můžou radovat ze sluníčka a z dešťových kapiček…A bílá ovečka byla moc ráda, že si našla kamarády a už nebyla sama...
Ája 10.09.2010

Milá Ájo,
dovolím si citovat z Vašeho dopisu:
A ta pohádka o ovečce...ta přišla k tomu deštníčku...byla bych ráda asi za jakoukoliv reakci k tomu...já jsem to jenom tak bez velkého přemýšlení napsala...pak si říkám, jestli to není blbý...ale v té pohádce...ta ovečka...to je o konkrétním človíčku... nevím, jestli je to v tom poznat
Milá Ájo,
ANO :-)
Domnívám se, že jsem poznala a věřím, kdo chce, může poznat, že je povídáno o Wahlgrenis. A tím, že se i blíže znáte, nepochybuji, o kom že je pohádka:-)
Vaše pohádka je ale i nádherně poučná ... ovečky bečely .. a bylo je slyšet ... tudíž je mohla ovečka najít.....
Cítím, za sebe duchovni vedení.. požádej a bude Ti pomoženo... jakmile se vysloví prosba, vždy člověka něco nakopne, když to nakopnutí ale očekává.
Vím, že mi rozumíte o čem povídám.
Snad jsem uhádla Váš "jinotaj" ovečky, ale to může být opravdu pro každého i někdo jiný.
Mně se velmi na pohádce líbí ten duchovní - poučný směr.....něco jako pohádky Malého Prince.
Jste úžasný človíček, Ájo, a znovu Vám za pohádku děkuji.
A já i vy a zřejmě i spoustu ostatních lidiček z tohoto webu, máme štěstíčko, že paní Wahl, není v pohádce, ale je v našem životě reálný človíček, ochoten naslouchat.
Já si za sebe toho moc vážím,.. a děkuji, děkuji děkuji, je za co :-)
Krásný den všem i pohádkovým vílám, ovečkám a ostatním bytostem našeho světa.
S láskou
Rosa 13.09.2010

Milá Roso,
dovolím si tady vyslovit jiný názor.
Ta ovečka - to nejsem já, ale Ája...
Ona ví, co se všechno v jejím životě mění, kudy, jak a jakým tempem.
Ona by mohla vyprávět...
© Wahlgrenis

13.09.2010

Holky, já se z Vás zblázním.... proč mi tohle děláte????
Wahl, ty myslíš????
Ke mně tahle pohádka prostě přišla...
Já nic nevymýšlela, jenom napsala... myslela jsem si taky, že je o Tobě...
Víš, ke mně přišla ještě jedna věc, je to pro mě nové... nevím, co s tím...
Vzpomínáš si, jakou jsem měla přehnanou reakci k té zmiji v Krkonoších?

...na to se nedá zapomenout... to hraničilo opravdu s hysterií... s tím, že někdo takhle může hazardovat se svým životem a vyhledávat adrenalin v podobě honění se za hadem, který může uštknout...
To bylo všechno v rámci zachování života... jeho ochrana... taková nepředvídatelná reakce, kdy vůbec nepřemýšlíš....
Víš, mám takové mateřské znaménko. Je na levé noze... je zvláštní... vždycky už odmala jsem říkala, že mě uštknul had. Když se mě někdo ptal, co to tam mám... Říkala jsem, že zmije, protože tady u nás žádný jiný jedovatý had není...
Nevím, proč jsem říkala zrovna tohle...
Nedávno jsem se dozvěděla o kultu egyptské bohyně Bast... tam se taky nechávalo, prý, uštknout hadem... po předání svých dovedností atd. po předání nějakého postu, nebo co...
Hady jsem fakt nemusela... nevím, proč zrovna teď se mi tohle všechno spojilo. Prožitky, přišly informace...
Nevím, jestli to má se mnou nějakou spojitost... ale napadlo mě, že ta znaménka na těle, která se objeví bez nějaké zjevné příčiny, že mají nějakou souvislost s něčím, co bylo dřív, na co by se nemělo zapomenout, nebo na co by se mělo vzpomenout...asi...
(Ale neukážu)
Ája 13.09.2010

Milá Wahl..
a ten jiný názor je popsán i v mém přípspěvku.. ano z mého pohledu... já neznám Áju...
Znám jen TEBE, víš...
Takže jsem to viděla, jak viděla.... na tom bych nic neměnila ...
Děkuji za Tvé objasnění .... já samozřejmě neznám příběhy ....
Ale věřím, že i Ája je úžasný človíček, ale to jsem vše už tady někde i přímo psala. A ráda opakuji.
pa
Rosa 13.09.2010

Dobrá tedy...
Pro mne jste ovečky obě ...:-)
Není zlehčování situace, je mi krásně
Krásný den :-)
Rosa 15.09.2010

Wahl,
domalovala jsem poslední deštník.
Nevím jestli úplně poslední, ale pro tuto chvíli...
Začala jsem s ním před akcí v HK ... nejdřív anděl a pak dlouho nic.
Nic mě nenapadalo.
Prostě to nešlo.
Žádný návrh nebyl to ono, nic neladilo.
Nebylo mi nejlíp... dozvěděla jsem se, co jsem se dozvěděla.
Nebylo mi do kreslení a už vůbec jsem tyhle moje pocity, které nebyly z nejšťastnějších nechtěla nikde zvěčňovat.
Nechtěla jsem si upomínat to, co se ve mně odehrávalo pohledem na výtvor, který by spíš měl být pro radost, než jako pomník špatných prožitků.
Na neděli v noci mě přišel pocit: maluj, maluj, maluj...
V neděli, 22.5.2011, jsem dokončila deštník.
Najednou z ničeho přišel ten správný motiv brány, kterou jsem chtěla kolem andílka namalovat.
Návrh se mi líbil i na papíře.
Už nic nebránilo v dokončení.
Kdo má pochopit, pochopí.
Možná, že i ve zdánlivé nesmyslnosti bude nějaký smysl...

Andělská brána, cesta se otevřela...
Andělská brána do pohádkových prožívání skutečného života.
Průchod, který není daleko, jenom krůček od nás samých.
Stačí ho uchopit za konečky nitek a ty postupně přitahovat k sobě.
Čím větší nitku máme v rukou, tím jsme tomu skutečnému a vlastnímu blíž a blíž.
Až se nám podaří namotat celé klubíčko událostí k sobě,
když dojdeme na druhý konec provázku,
tak tam ve vlastním nitru toho všeho na nás někdo čeká…
Je to naše opravdové JÁ.
To, kým jsme, kým jsme byli a kým se zase staneme.
Projít touto branou může každý.
Branou do světa fantazie, kde nejsou omezení.
Jsme tady my, naše myšlenka, která se okamžitě zhmotní a vytváří realitu tím,
co chceme, co vyzařujeme, co vysíláme, čím jsme naplněni, co si zasloužíme.
Zasloužíme si žít v pohádce?
Dnes jsem našla ten pravý klíč od brány světa pohádek.
Klíč, který odemkne tyto dveře.
Tím klíčem je láska.
Nová cesta se otevřela a já můžu zase jít kousek dál cestou k vlastnímu nitru.
K čistému zdroji lásky, která bude vždycky připravena zahřát, potěšit, polaskat.
Každý prochází svou vlastní branou.
Těch bran, průchodů, je mnoho.
Pro každého je připravená a čeká, až k ní přijde s tím správným a pravým klíčem.
Zářím láskou...
Brána se otevírá, můžu vstoupit a projít.
Zpátky už cesta není...
Průchod se na malou chvíli otevře.
Můžu se ještě rozmyslet, zda chci pokračovat dál.
Nemusím.
Ano, já chci projít těmi dveřmi, které se přede mnou objevily.
Ukázaly se mi proto, že jsem došla na rozcestí své cesty,
rozhodla se správně a proto můžu projít...
Procházím na druhou stranu.
Brána se zavírá.
Je připravená pro další poutníky.

Všechno, co se mi děje, se dít má.
Některé souvislosti v tom vidím... i to, že jsi nepřijela, má smysl.
Všechno je pro něco...
A bylo potřeba ještě k tomu všemu udělat i jiné věci.
Nejenom vlastní pochopení.
Kdyby to všechno kolem nebylo tak složité, tak by to bylo moc jednoduché.
Všechno je vzájemně provázané, těch nitek je potřeba odstranit víc.
Nic se neděje bezdůvodně.
Ája 24.05.2011

Ahoj Wahl,
tak asi ti mám psát...
Zašla jsem na tvé stránky...
Koukám,že to běží,leto sluníčko a všichni přemýšlejí nad "plavkami"...
No každopádně jsem odklikla a tam byla slova, sáhla jsem po barvách a tři hodiny malovala jako v tranzu...
Nádhera ty ovečky...
Vždycky se zasměji,protože já jsem "znamením ovečka", i když jsem "možná měla být opičkou"...
Prostě nádhera...
Jela jsem dál a četla o motýlcích..
A pak jsem ten deštník uviděla..
Hned mě napadlo, že takový chci taky..
Jako by mě obejmulo obrovsky zářící světlo, jako by se mi objevili všichni malinkatí andílci a začali se smát a že já nikdy deštník nenosila, hned mě napadlo ten chci na takový nějaký svůj čekám.
Pod ním byl obrázek detailu..
Aniž bych četla slova..
Co jsou pod tím, napadl mě anděl a uviděla jsem miminko, to miminko, co se právě narodilo, ten zázrak.. krásné bílé čisté miminko, co přišlo jako sluníčko k radosti nás i tohoto světa..
Prostě mi tam vybliklo.
Dnes jsem byla se Štěpánkem zkontrolovat kyčličky a přišli tam dvě taková.
Nejprve s námi jedna maminka s černým kočárkem skoro zároveň a pak když jsme šli z rentgenu, tak přišla další maminka a tatínek taky s miminkem..
Chlapečci..
Hned mě zalil zvláštní pocit, někdy mám pocit, že na mě všechna ta miminka snad volají a kdyby jen miminka.. děti, prostě děti, ale nejen děti, protože pak jsme vycházeli a potkala jsem dva "dědečky", co mě zastavili a začali si povídat se Štěpánkem, měli jsme kočárek..
Bylo to jako vidět život v jeho etapách se vším všudy, a vidět v tom tu krásu každého "věku"..
Ti pánové se smáli a svítila jim očka..
Stejně jako malým dětem..
Včera jsem měla "krizi"..
Opět s Tomáškem, víš, jak jsi mi říkala, že potřebuje hodně lásky..
Najednou se mě ptá, maminko proč nejsem Štěpánek..
V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se začít smát, abych zvládla ten smutek z těch slov nebo rovnou plakat..
Řekla jsem mu ty jsi starší, narodil ses mi první, jsi Tomášek, já tě mám moc ráda..
Pořád mu to opakuji, ale má zřejmě ty samé pocity jako já, když jsem byla malá.. protože mi hlavou v tu chvíli proběhl jeden obraz z mého dětství... a obrovský smutek a "volání maminky"...
Cítila jsem obrovskou samotu jako bych byla bez maminky..
V jednu chvíli mě to jednodušše zamrzelo, vybrečela jsem se ve vaně a uklidnila jsem se..
Ulevilo se mi..
Vylezla jsem ze sprchy, vysmrkala se a Tomášek mi říká, mě se taky chtělo plakat, ale neplakal jsem..
Proč jsi plakala ty?
Řekla jsem, protože jsi smutnej..
Pak jsme se na sebe koukli a oba jsme se začali smát a pak jsme se obejmuli..
Douklidili jsme spolu pokojíček, já jsem ho ještě zametla a vzali jsme se za ručičku a šli jsme si spolu lehnout..
V posteli jsme si spolu ještě chvilinku povídali, Štěpánek už spinkal, ale bylo to takové hezké, jen my dva spolu a z Tomáška jsem cítila klid a radost..
Je i hrozně přemýšlivý a stále se ptá.., i když je v tom věku proč..., není to jen obyčejné proooččč?
V té sprše včera, když jsem se uklidnila, jsem si vzpomněla na ten článek o zavodňování, tak já s tím sice problém nikdy neměla, ale taky jsem se pořád starala o druhé, u mě se to projevilo v tom, že jsem z ničeho nic začala hubnout a zhubla asi 7 kilo, jen tak..
Já vůbec nehubla, jednoduše jsem objevila radost ze života jako takového..
Pak ale přesně si nevybavím okamžik, kdy jsem zase začala pomalu přibírat..
Já to mám takhle.. a teď jsem zjistila, že opravdu více méně už jsem tu já, moje děti a že si užíváme společné chvíle, ano ráda pomohu ostatním, ale už jsem řekla dost tomu, aby se mě jejich problémy dotýkaly natolik, že sama nevím, co je za den..
Ráda poradím a pomůžu, ale život druhých je hlavně jejich cesta, pak jsem akorát měla výčitky, že se něco nepovedlo, když jsem jim poradila a třeba to udělali jinak.. a já z toho byla špatná..
Tak jsem řekla stop..
Přesně jak říkáš..
Každý si tu svou cestičku "musí" projít sám za sebe..
Nelze jen umetat a řešit "problémy" za celý svět..
Tím nepomůžu ani jim a sobě už vůbec ne..
Taky jsem na to ale "musela" přijít sama.., abych pochopila...
S velkými pozdravy tobě a všem
Mek 25.05.2011

Ahojda Wahl,
píšu Ti v rychlosti, mám to docela nadupaný.
Včera jsem dokončila naprosto neplánovaný deštník pro Levii .
Zatím jsem ho vyfotila jenom pracovně.
Venku prší. Tak se mi tam moc nechce...

Ten deštník - Propojení vlastních myšlenek, slov a činů s Univerzem, kdy výsledek se bude rovnat lásce.
Jenom takhle jednoduše...
Večer jsem přemýšlela nad motivem na tašku pro Tebe, kterou jsem Ti ukazovala, když jsi u nás naposledy byla.
Udělala jsem jeden náčrtek.
Fakt jsem nevěděla, co přesně bych tam přímo pro Tebe měla nakreslit, i když se přiznám, že jsem se tím zase tak moc netrápila.
Prostě jsem něco nakreslila, nechala to v obýváku na stolečku a šla spát.
V noci se mi zdálo o tom, jak maluju obrázky a někdo je pojmenovává.
Namalovala jsem tam právě takovou spirálu asi i s trojúhelníky, podobnou té z večera.
Ten "někdo" mi řekl, že se obrázek jmenuje LIDSTVÍ.
Dívala jsem se na tu spirálu a říkala jsem si, že mě to úplně vpíjí.
Věděla jsem, že tohle je ten pravý motiv pro Tebe.
Ale jak se do té spirály vejde celé lidství?
Takhle jsem uvažovala ve snu... ale teď jsem si vzpomněla na kresbu na hedvábí z loňských Krkonoš .
Tak to je asi ono...
Tak si vyber obrázek, který by na té tašce mohl být.
Může to být i něco úplně jiného, třeba ten šneček...

Ten první je z večera a ten druhý jsem v rychlosti načrtla na akci v HK , je to ten, o kterém jsem Ti říkala, když jsi byla teď naposledy u nás, ale nechtělo se mi ho hledat...
A tys mi pak říkala o osmi trojúhelnících kolem té spirály.
Tak fakt jich tam je osm...

A ještě, to asi nebude na obrázku vidět, nechápu teda proč, ale v těch trojúhelnících jsou napsané osmičky a nad těmi trojúhleníky jsou tři osmičky jako takové gejzírky.
Bylo to namalované hned vedle toho, jsi nám vysvětlovala nějakou matematiku. (Asi Fibonacciho?) 1 + 1 = 2, 2 + 1 = 3, 3 + 2 = 5 atd.
Ája 09.06.2011

Milá Wahl,
tak dneska nad Hradcem vykouklo sluníčko a svými paprsky začalo hladit všechno kolem.
Je opravdu nádherně.
Konečně jsem pořádně vyfotila další plující bílé ovečky na modré obloze...

Nese poselství spojení a propojení myšlenek, slov a činů s Univerzem, kdy se výsledek bude rovnat lásce.
To pochopení, propojení a pospojování jednotlivých částeček k sobě je důležité.
Čtvrtá ovečka se mi namalovala o trošku, ne teda o moc, ale přece jenom tlustší.
Hned mě napadlo, že je těhotná.
Je v ní zaseté semínko lásky, které při správném zalévání bude klíčit a růst...
Ája 10.06.2011