wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

14. února 2008: Offline konference, v den čtvrtého výročí spuštění tohoto webu   

Tohle výročí beru jako každý jiný den... Jen je možné ohlédnout se trochu zpět - nebyla to zrovna snadná cesta. Jenže to tady nemá smysl popisovat. Koho to nezajímá, stejně nikdy nepochoví, a koho to zajímá a něco o tom ví, tak pro toho jsou slova zbytečná. Každopádně Vám všem děkuji za přízeň, dáváte mi jasný důkaz, že tento web má smysl.



Wahlgrenis

Tentokrát není pevně dané téma, vybrala jsem z pošty celkem 44 otázek, které jsem dostala ve dnech 8. - 31.1.2008

Konference se uskuteční v den 4. výročí spuštění tohoto webu, tj. 14. února 2008.

Nechci tady používat žádná velká slova.

Víte, že je nemám ráda.

Tohle výročí beru jako každý jiný den...

Jen je možné ohlédnout se trochu zpět - nebyla to zrovna snadná cesta.

Jenže to tady nemá smysl popisovat.

Koho to nezajímá, stejně nikdy nepochoví, a koho to zajímá a něco o tom ví, tak pro toho jsou slova zbytečná.

Každopádně Vám všem děkuji za přízeň, dáváte mi jasný důkaz, že tento web má smysl.

Děkuji Vám...

 

 

Mila Wahlgrenis,
chceme ti s Domiskem poprat vse nej nej nej ke 4. vyroci Tve webove stranky,

ktera je pro nas a mnoho dalsich kazdodennim chlebem!

Dekujeme za to!

A dekujeme za vse co pro nas vsechny delas!!!!

Jsi uzasna!!
Dekujeme z celeho srdce a posilame krasnou vzpominku na Tebe!!

S laskou a uctou

Jasica a Domisek 14.2.2008

Ahojíček wahl,
přeji nádherný den i všechno nejlepší ke čtvrtým narozeninám tvého webu
- dalšího dítěte, které jde do věku dětské puberty
(zkouší, co muže a co ne, na co přistoupíme a co nedovolíme)
a taky nádherný den zamilovaných...
Majoka 14.2.2008

Drahousku Wahl,
v dnesni den bych rada poprala Tvym strankam KRASNE NAROZENINY.
Ctyri roky pomahaji hledajicim,odpovidaji a hreji...
Jsi tady pro mnoho lidi...
I ja jsem byla zde castym hostem v obdobi bolesti a zmatku...
Davas kazdemu cast sebe sama,stejne tak dostavas cast tech kdo Ti pisi...
Nadherna rovnovaha...
Preji Tobe a vsem kdo sem na navstevu chodi... lasku,pochopeni a vnitrni klid...
Objimam s laskou
Oxika 14.2.2008

Milá Wahlgrenis,
Blahopřeji ke čtvrtému výročí Tvých stránek. :-))
Naučily mě a pomohly v mnohém.
Dnes už vím, co je v životě nejdůležitější.
Děkuji Ti
Berunka 14.2.2008

 

Milá Wahlgrenis,
Všechno nejlepší k 4. narozeninám Tvých stránek - Tvého děťátka :)
Ono už nejenom že pevně stojí na svých nohou, ale běhá a rozdává radost a moudrost kolemjdoucím poutníkům.
Pohladí na duši, otevře oči....
Bolest věků se pod jeho dotekem změní v záplavu drobného barevného kvítí, které voní do dálky...
Mnoho zázraků toto dítko zvládá - díky péči a lásky své maminky a stvořitelky - Tebe, Wahlgrenis.
Děkuji taky za dnešní offline konferenci a přeji Ti, aby se Ti mnohonásobně vrátilo všechno dobro a láska které nabízíš,
Snad všichni dobře ustojíme zkoušky které jsou před námi...
S láskou,

Edita 14.2.2008

 

Milá Wahl,
po dnech, kdy jsem se nedostala k internetu, ho otevírám právě v den výročí...

Moc blahopřeji.

Je neskutečné, co dokáže zvládnout jedna křehká bytůstka pro tolik lidí kromě vlastních poviností.

Přeji hodně radosti a lásky, nevyčerpatelný zdroj energie a síly.
Připojuji jestě prosbu, i když myslím že sotva reálnou.

Jak vidím, dubnové setkání "Co nám tají Afrika" je  přeloženo do Louňovic, které jsou pro mě na rozdíl od Orlických hor dostupné.

Kdyby se stal zázrak a z nějakého důvodu se nemohlo dostavit víc lidí, než je náhradníků, ráda bych se stala dalším náhradníkem.

Jistě však bude vše, jak má být.
S láskou a úctou
Marie 14.2.2008

Dobrý den milá Walhgrnis!
Chci vám jen poděkovat za Vaši odpověď a doufám, že to s Kristýnkou zvládneme.
Děkuji, že jste!
Přeji příjemný den!
Lada 15.2.2008

Moje nejmilovanější sluníčko,
moc a moc s celého srdce Ti děkuji za odpověď pod č.18.
Jak píšeš, život si myslím mám dost složitý.
Ale Karel můj syn stále se chce nastěhovat do baráčku.
A já už nemám sílu to jakkoliv řešit.
No, snad se to vyřeší nějak samo.
Já už nechci poslouchat, že tohle dělám špatně.
A aby se na mě dívali (moje setra a spol.), že vlastnímu synu něco upírám.
V tuhle chvíli toho mám docela dost a nevím, co řešit dříve.
Jestli práci..., zdraví... nebo bydlení...
Však budu stále věřit v mé ochránce, kteří jsou stále se mnou,
a modlit se každý večer a ráno, aby bylo dobře.
Litovat se ale nechci.
Spíš si popláču a to dost často.
Vím, že slzy jen studí, ale v tuto chvíli se taky někdy i uleví.
Wahlgrenis, Ty naše sluníčko také i já se dovoluji tobě a k tvému webu poblahopřát.
A pořát, další přenádherné stránky.
Která nás dušičky dává zase na správnou cestu. (JEŠTĚ JEDNOU KRÁSNÉ NAROZENINY)
s LÁSKOU TĚ OBJÍMÁM A PŘEJI JEN A JEN TO NELEPŠÍ
IVA 15.2.2008

Milá Wahl,
moc děkuji za krásnou odpověď v offline konferenci 14.2.
Jednalo se o otázku č. 26.
Začínám se těšit na budoucnost a to je dobře.
A neboj.
Nikomu už nedovolím, aby se mnou udělal to, co Tadek.
Nechci už ubližovat sama sobě (svým negativním vnímáním celé situace).
Moc a moc děkuji.
Eva :-)))) 18.2.2008

 

Milá Wahl,

z celého srdce vám děkuji za odpověď na můj dotaz / 1 / v konferenci.

Nějak jsem potřebovala "nakoupnout".

Po pročítání vašich odpovědí jsem věděla, že vy byste to zvládla lehce.

A taky jo.

Byla jsem si vědoma, že tím, že vpouštím do hloubky duše příběhy ostatních

a prožívám s nimi jejich strasti bez záklopky, hranice, za kterou nesmí nikdo -

tam je regulační ventil k usměrnění toku energie, dobíječka soukromých baterií... - prostě Pandořina skříňka.

Rozdávat se úplně znamená vstoupit na špatnou cestu.

Naplnit srdce láskou, a potom využít svůj potenciál a být připravena s pomocí... to je to správné ořechové.

Mám se ještě co učit.

Už hodně let pracuju s malými dětmi a věřte mi, že bych neměnila.

Jsou to čisté dušičky bez civilizačního zatížení.

Pryští z nich krásná energie.

Tak se dnes a denně snažím vytvořit těm 25 prckům oázu klidu a pohody.

Stojí to za to.

Je v nich tak veliký náboj, který když se podaří podchytit, bude na Zemi fajn....to si panečku pěkně sním.

Hezký život, Wahlinko a opatrujte se nám.

S upřímným pozdravem

Sluníčko 19.2.2008

Milá paní Wahlgrenis.
Upřímně Vám velice děkuji za odpovědi 12 a 17 v konferenci...
můj třetí dotaz jste nezveřejnila, byl o mém boji se zlem
(Myslím, že návštěva toho, co mi zakrývalo ústa, když jsem se zlu vzepřela, bojovala
a ta zvláštní stereotypní hudba, mohl být trest).
Vím, že strach a zlo, které mnou několikrát prostoupilo, každý nezná (ale těžko měřit sílu strachu...).
Prosím, co mi jen nesedí...
Mám obavy komunikovat s jemnohmotným světem
Včera večer jsem v představách babičce vyplňovala na dálku pokoj "světlem"
(ten pokoj, co měla pocit, že jí tam pochodují vojáci), od spodu podlahy to nějak nešlo...
otevřu oči a na skle vidím obličej, ani muž ani žena...
toto byl jemnohmotný svět, ale mám pocit, že ne vždy, kdy bych s tímto světem komunikovat chtěla, tento se mi ukáže...
proto to nedělám, jen jednou...
(jak mi můj"anděl" napsal ten nápis)
...nechci zbytečně nic odkrývat...
ale často mám velký problém s tím negativním, co se do mých myšlenek nabourává...
chce, abych "to", co mi radíte, neodkrývat, odkrývala,
modlit se někdy téměř nejde, protože jako by to imitovalo obsedantní poruchu...
co chci udělat pro někoho (poslat lásku, klid, mír), narušuje mi to nechutnými scénami, představami...
Poraďte mi, prosím...
Jde se proti tomu bránit?
Jak?
Věřím tomu, co jste napsala, že má "duše" nemusí pocházet z tohoto světa...
Jako dítě jsem v noci slyšela hlasy, zpěv, zvláštní melodie, které se přibližovaly, vzdalovaly...
Nemělo to s pozemským světem moc společného.
Platí Vaše rada z mé otázky č. 12 poté, co jste četla mé další dotazy...?
Někdy mám totiž pocit, že bych měla jen proplouvat...
že bych neměla vyzkoušet ani Vaši Osmičkovou polohu, že můžu přivolat něco jiného, než chci...
Rozumíte mi, co mám na mysli?
Nebo myslíte, že nemusím mít obavy, vy máte zkušenosti, raději se chci zeptat, než něco pokazit.
Nebo jsem zbytečně opatrná?
Prosím, poradíte mi?
Mé první pocity ale příliš pozitivní nebyly, když jsem četla, že jsem "odjinud"...
Proč tolik pochyb, nevíte?
Jako dítě jsem měla srdce plné lásky (i když se mi jí moc nedostávalo),
až mi to dnes přijde neuvěřitelné...
nedávno pokáceli starou, obrovskou vrbu, kolem které jsem od dětství chodila, hrávala si...
a spousta jiných dětí, stála před školkou...
teď mám kousek toho dřeva v klíně...
je to léčivé dřevo, třeba budu mít možnost Vám kousek dát...
pláču, prochází mnou krásný horký cit...
jednou jsem měla podobný stav, tak jen tak pro sebe jsem tipovala čísla ve Sportce
- když bylo losování v televizi, jedno za druhým, která jsem si myslela, pak říkali...
ale taky necítím, že bych měla (podobně jako, co jsem psala výš, s jemnohmotným světem...) vyhrát peníze
a dát je třeba na nějaký dobročinný účel...
peněz se jakoby "bojím"...
děkuji, že jste mi věnovala čas...
Děkuji!!!!!
Hippie 29.2.2008

 

Milá Wahl,

moc děkuji za odpověď na mou otázku (č. 19), kterou jsem našla v OFFLINE KONFERENCI 14. 2. 08.

Chtěla bych ti vysvětlit, proč jsem použila slovíčko "dělat miminko".

Bavila jsem se s mou kamarádkou a ta mi řekla, že je důležité i z jakého pohledu se na to dívám a co říkám.

Jestli říkám, že se snažíme o miminko, nebo toužíme po miminku, to prý nestačí!!

Musím si prý říkat, že miminko děláme, ne že se jenom snažíme.

Abych pravdu řekla, taky mi toto slovní spojení moc nejde přes pusu,

ale jsem z toho problému už tak "v háji", že používám a řídím se každé rady, která se ke mě dostane.

Já věřím, že holčička, která nad námi krouží, cítí naši lásku, kterou jí chceme dát, protože je ji opravdu hodně.

Milá Wahl, jestli ti zbyde minutka ve Tvém nabitém programu,

mohla bys mi prozradit, jestli to teda jde, zda ta naše holčička "vpluje" do mého bříška už tento rok?

Jsem ti moc vděčná za odpověď.

Děkuji

Tereza 2.3.2008

Dobrý den milá Wahlgrenis,
děkuji Vám za odpověď k offline konferenci ze 14.2.2008 (dotaz č.14 - psala jsem jej 14.1. :-))
Ten den, kdy Arinka umřela, se mi zdál sen,
seděla vedle mě a dívala se tak klidně, jako by mi přišla říct, že vše je tak, jak má být.
Pak už se mi o ní nezdálo.
Je mi pořád moc smutno, ale cítím velký klid, protože vím, že je Arince dobře a že je v míru a bezpečí.
Ze začátku to tak ale nebylo.
Dokonce jsem ji první měsíc po tom, co odešla, cítíla u sebe.
V té době jsem byla ráda, že je se mnou, ale nevím, možná to ani pravda nebyla...
Pořídili jsme si nového pejska a ten byl zpočátku hodně nesvůj.
Díval se pořád do stropu a pobíhal sem a tam, hlavně večer, než jsme šli spát.
V místech, kde Arinka lehávala...
Hodně jsem na ni v té době myslela s velkou láskou a měla jsem pocit, že k ní dorazila a že mi ji vrací.
Teď už se to neděje.
Necítím odezvu.
Je to asi tím, že je už definitivně jinde.
Je to zvláštní, tohle jsem neprožívala ani když mi umřeli prarodiče nebo kamarádi.
Cítila jsem bolest, to ano, ale s odchodem Arky je to spíš, jako by mi chyběla část těla nebo srdce...
Nevím, jak ten pocit popsat.
Psala jste, že jsme spolu byly hodně spojené.
Cítím to přesně tak.
Pokud to půjde, odpovězte prosím na můj dotaz, jestli se s ní ještě setkám.
Děkuji Vám za vše, jste krásný člověk.
Nora 5.3.2008

Milá Wahlgrenis,
děkuji Ti mockrát za odpověď na otázku č. 6.
Udělala jsi mi velkou radost!
Už se s manželem moc těšíme!
Je pravda, že jsem typ člověka, který si dělá hlavu ze zbytečných věcí a maličkostí a že stále něco řeším.
Díky Tobě jsem se nad tímto zamyslela a uvědomila si to.
Chtěla jsem k tomu ještě dodat, že odjakživa cítím, že ke mě přijde děvčátko,
ale na tom přeci vůbec nezáleží...
Jen s tou mojí profesí nevím, myslím, že až tolik se jí nezabývám...
Přeji Ti krásný den a ještě jednou děkuji.
Renata 6.3.2008

 

Milá Wahl,
moc ráda si pročítám Tvé stránky, a také Ti děkuji za odpověď, kterou jsem našla v Offline konferenci (č.19).

Už jednou jsem Ti psala a děkovala Ti za ni,

snažila jsem se Ti vysvětlit , proč jsem použila takové slovní spojení jaké jsem použila, ale to je teď jedno.

Moc Tě prosím o radu, jak přesvědčit dušičku miminka, která je kolem nás, aby k nám přišla?

Povídám si s ní, prosím ji, ale nevím, jestli to stačí.

Moc Tě prosím o odpověď,

vím, že toho máš hodně, ale já bych nerada něco zanedbala.

Moc po miminku toužíme.
Děkuji Ti Wahl, moc děkuji.

Tereza 13.3.2008

 

Nejmilovanější Wahlgrenis,Ty naše sluníčko, nejdříve přijmi upřimný pozdrav a hodně vzpomínek na tebe.
Moje milovaná a BOHEM seslaná k nám, abys nás učila s láskou a obětavostí...
Jsem celá v šoku a doufám plná najdějí že se ještě dočkám toho že jednou obejmu svého syna Karla.

Který mě opět uštědřil slovní výtkou, která se už jednou stala, a to, když byl poprvé ženat.

Jak jsem se už zmiňovala v (Offline konferenci ze dne 14.02.2008 pod č.18)
No, sebrala jsem všechnu odvahu a oznámila, že baráček bude nádále v mé péči, jak jsi mně radila v konferenci.

Máš pravdu, že až nebudu moci, tak na stará kolena budu mít záchranu v podobě bydlení.

Vždyť až umřu, tak si ho do hrobu nevezmu.
Jakmile jsem to oznámila, bylo opět zle.

A že já půjdu do pronájmu a on že chudák nemá kde bydlet a že čekají dvojčátka.

A on že chce bydlet v bytě.

A že chatičku, kterou má, tak si ji odstěhuje... až musel zasahovat můj druhý syn.

Už to nemohl poslouchat a povídá, že je nějakej divnej, že by vlastní mámu vyhodil do podnájmu jen proto, aby on moh´ bydlet.

No, prostě to byla zase hrůza...

Tak ti, moje milá, nevím co dál, jak dál žít?

Vždyť nejdříve odešel Manžel, pak moje máma a teď odešel i syn a už se mnou vůbec nechce mluvit.

Z těch jeho očí jsem viděla jen samé zlo, jakmile není po jeho, tak je zle.

Proč?

Tak si říkám, kde nastala chyba?

A to jsem, když umřel manžel, tak jsem říkala klukům, že musíme držet pohromadě, a takhle to dopadlo.

Ale přesto bych byla velice ráda, aby se mu splnilo to, co by si přál nejvíce, mít svoje děti,

které se, co jsem se dozvěděla, mají se narodit kolem Vánoc.
Už vidím ty smutné Vánoce, které už takhle nemám moc ráda.

Vždyť ty víš proč...

Víš, já se nechci litovat, ale musela jsem být v minulém životě asi snad vrah.

Ty nás učíš, že když se chováme slušně, tak se nám to vrací v dobrém.

Ale věř mi, že se mně stále vrací jen samé divné věci.

Ale asi to tak má bejt.

Ale přesto si myslím, že si taky zasloužím bejt trochu ráda na tomto světě, kde nechci bejt sama.

Víš, chtěla bych, aby někde existoval člověk, který by mě taky řekl, že mě má rád a který by mě obejmul.

A tak si říkám každý den proč, proč, proč.

A taky se modlím, aby bylo zase dobře a aby mně BŮH SESLAL ČLOVĚKA, S KTERÝM BUDU ASPOŇ CHVILKU ŠŤASTNA.
WAHLGRENIS přeji ti krásnou dovolenou a ať tvé kroky jdou po samých krásných cestách.
S láskou a úctou se skláním před tebou

Eva 30.6.2008

 

Milá Evo,

zase bude dobře, uvidíte.

Není přeci možné, aby byl člověk věčně na tom nejhlubším dně.

Zase dojde k odrazu a vztlétnete až do oblak.

Naučte se děkovat za všechno to krásné, co máte, nesmíte si namlouvat, jak jste nešťastná.

Jste zdravá, můžete chodit, vidíte, slyšíte, máte střechu nad hlavou, máte co jíst...

Už tohle je mnoho věcí, které ostatním tak samozřejmé připadat nemusejí.

Se synem se vztahy zase srovnají.

Pochopte také jeho.

Čekají rodinu, jeho povinností jako budoucího otce živitele je zabezpečit bydlení.

Vy jste byla první, na koho se obrátil.

Nemohl si být jistý, že to hned vyjde a že mu odevzdáte klíče.

Ale jistě má v zásobě ještě další kroky, uvidíte, že všechno dopadne dobře.

Možná čekal, že u Vás pochodí hned a bez potíže, jeho plány jste mu zkomplikovala.

Ale konečně se bude muset také postavit sám na vlastní nohy.

Jen se podívejte kolem sebe, kdo z Vašich známých bydlí tak, že zašli k rodičům pro klíče.

Každý se musí snažit nějak přežít.

Hádky nejsou dobré, při nich se ztrácí nadhled a zdravé uvažování.

Třeba se s mladými ještě domluvíte.

Z Vánoc strach nemějte, možná ty letošní budou Vaše první, na které budete ráda vzpomínat.

Miminka jsou vždycky radost...

A když přijdou dvě najednou, to musí být i radost dvojnásobná, ne?

Zkuste se zase radovat z běžných drobných radostí.

Myslete víc na sebe.

Pak si Vás jistě všimne i muž, který Vám nyní tolik chybí.
Ale ubrečenou, ustaranou ženskou by určitě nechtěl, co myslíte?

W. 30.6.2008

 

Ach moje milá Wahlgrenis,

sedím tady a věř, že bych si tolik přála, aby můj syn byl šťasný.

Však dobře víš, když děti jsou v pořádku a jsou ŠŤASTNÉ, je to úleva a zároveň veliká radost.
Moje přemilé sluníčko děkuji, děkuji a zase děkuji za tak rychlou odpověď,

v kterou jsem už nedoufala, jelikož máš moře práce, to vím velice dobře.

Jak jsem už psala jsi pro nás seslaná (BOHEM), VÍŠ, snažím se řídit pokorou, ale upřimně je to někdy těžké.

Vím velice dobře, žes mě učila bejt pokorná, za vše poděkovat a všem pomáhat.

A hlavně ctít zákony nad námi a vážit si jich.

Ale je to opravdu někdy velice těžké.
Moje nejmilovanější Wahlgrenis,

měla bych představu, co bys řekla mezi zářím a říjnem na přednášku v Kunraticích?

Našla bys nějaký termín na přednášku?
A taky bych velice koupila tvoje nové (HOROSKOPY NA ROK 2009).
S láskou a pokorou děkuji a zase děkuji, za Vše, co pro nás děláš, sama toho máš tolik, že člověk si to nedokáže ani představit.

Ať ti sluníčko září stále po tvé cestě a ať ty sama dojdeš do cíle, kam směruješ.

Eva 30.6.2008

 

© Wahlgrenis 1.2.2008

 

1. otázka:

Milá Wahlgrenis,
moc vám zdravím a přeji hodně sil na vaší nelehké, duhové životní dráze. Při pročítání vašich odpovědí na webové adrese, jste mě přesvědčila, jak může být člověk jako Vy prospěšný druhým. Jste mistrem volby slov, člověk, který dělá svoji práci s nasazením celého JÁ. Kéž by tomu bylo tak u všech lidí všech profesí i duchovního stupínku. Wahl, prosím o odpověď na otázku /pokud vám zbyde ždibeček času/:
Už dlouhou dobu se mi špatně píše. Ne vždy. Při pracovním vypětí, v chaosu... písmenka lítají, jak se jim zachce. Ještě, že můžu psát tiskacím a existuje klávesnice.Myslím, že tady se o problému nedá mluvit, prostě potřebuju svůj klid na prožitky, pohopouhé bytí, ale zvláští je, že obyčejná tužka mi připadá jako velkolepý vynález, kamarádka hřejivá do ruky, protože je dřevěná, prostě obyčejná. S tou nemám problém.
Že by zakořeněný pocit nedostatečnosti, který mě provázel celým dětstvím, vlastně dodnes svádím boj. /až příliš velká autorita mamky/ Kolikrát nemůžu pochopit, proč si my dvě nemáme co říct, přes sebevětší snahu. Zdá se mi, že vím, co mamka neví a prostě nemám slova ani příležitost vysvětlit jí to, co je mojí přirozeností. Nedá se. A věř mi, že bych tak chtěla. Vždyť to, co udělala špatně, pramení z nepochopení, dávno jsem odpustila. Wahl, hodně duhových dní v roce 8!!! S pozdravem Sluníčko 8.1.2008

Odpověď:

Vy si vpodstatě sama odpovídáte. Jako byste ani nepotřebovala žádnou odpověď. Všechno je Vám tak jasné... Přitom možná tušíte, že to, že Vám tzv. lítají písmenka, nebude v písmenkách. Mnoho zdravotních problémů vzniká z nepochopení okolního světa. Děti dostávají první brýle právě v době, kdy se nedokáží srovnat s tím, že okolní realita kolem nich je jiná. Častokrát za to mohou rodiče, kteří jim vezmou kus jejich světa, jejich sny, přání, tužby. Spustí před ně těžká železná vrata a najednou je se vším konec. Dítě se s tím pak složitě vyrovnává, nechápe a najednou okolí zjistí, že potřebuje brýle. Vy byste měla začít Váš život úplně jinak žít. Udělat tlustou čáru za minulostí, zbavit se všeho, co Vás nějak blokuje. Není to složité, jen se toho kroku bojíte. Ale jakmile už se jednou rozhodnete, nebude cesty zpět a Váš život se bude jenom lepšit. Trápí Vás konflikt s matkou, která se uzavřena ve svém nedobytném hradě. Cestu k ní vnímáte jako nemožnou, má uzamčené srdce, kam se nemůžete dostat. To Vás hodně trápí. Měly byste spolu najít společnou řeč, sundat masku a konečně se podívat upřímně z očíé do očí. Nebude to snadné, ale zkusit by se to mohlo. Možná by byla vhodná společná dovolená nebo aspoň víkend někde bez cizích lidí a rušivých momentů. Měly byste se tam totiž nádherně sladit. Netrapte se, nikdy nejste sama, máte při sobě ochránce, kteří Vás navedou ve správnou chvíli na správné místo. Nehledejte smysl života v penězích nebo v člověku, který si Vás nezaslouží. Smysl života máte uvnitř sebe, v srdci. Jakmile se k němu dopracujete, uvidíte, jak najednou začne být Váš šedivý svět barevnější. Nespoléhejte se na nikoho jiného, Vy sama jste středobodem svého života, jen jste to zatím ještě nepochopila. Nespěchejte na sebe, užívejte si krásné chvíle, naučte se žít maximálně tady a teď. Brzy bude Váš život úplně jiný.

 

 

2. otázka:

Milá Wahlgrenis, chtěla bych se Vás prosím zeptat jakou věšteckou pomůcku bych měla používat. Můj život se asi před dvěma lety začal ubírat touhle duchovní cestou a já se začala měnit. Myslím si, že jsem si i do té doby asi splácela moje dluhy z minula a snad jsem i větší část splatila. Rány od života mně daly ohromný dar a to vnímat energie okolo nás. Nejvíc mě posunuly mé jasnozřivé vjemy, kdy za mnou přicházeli a přicházejí andělé třeba s tím, aby mi něco sdělili či mi pomohli něco pročistit. Ale nevím, čím bych se jím ještě víc přiblížila. Zkoušela jsem automatickou kresbu, párkrát jsem se s nimi spojila a dostala odpověď na to, co jsem chtěla. Většinou na můj nějaký vjem, který jsem cítila, že potřebuji hloubějš pochopit. Mívám strašně horký obličej, cítím, že mi strašně hoří, ale přitom je mi zima a ruce mám chladné. Mám kyvadlo, se kterým zkouším pracovat, karty a hlavně mou intuici. Ale nedokážu, co se týká třeba autom. kresby pokaždé naslouchat vnitřnímu já. Prosím, můžete mi poradit, čím bych měla začít? Co je mi momentálně blíž? Ráda bych šla nějakou přednášku či sezení, kde bych se s  Váma mohla setkat. Předem Vám tisíckrát děkuji za radu.    S pozdravem Kateřina 8.1.2008

Odpověď:

Bylo by moc jednoduché, kdybyste teď dostala jasné pokyny, co máte nebo nemáte dělat, co máte nebo nemáte číst atd. Všechno, co k nám má dorazit, to k nám dorazí. Nejsem zastáncem žádných kursů nebo škol, kde se předávají zkušenosti, i když někdo to samozřejmě může mít jinak... Nejlepší cesta podle mě je ta, kdy tyto informace přicházejí zcela neřízeně. Nemysli si, že mě nikdy nepálí obličej, že nemám přitom studené ruce. Znám to a mám to taky tak. Není to ale problém, je to důkaz toho, že něco skrz Tebe probíhá, že něco funguje. Sama jistě brzy pochopíš, po čem bys měla sáhnout, co Ti tzv. sedí v ruce, so s Tebou doopravdy mluví. Pokud Ti nejde zrovna automatická kresba, nech ji, třeba se k ní vrátíš později, anebo tímto směrem třeba vůbec nepůjdeš a vybereš si něco jiného. Na nějakou moji akci se samozřejmě můžeš přihlásit, nejsou jen pro uzavřenou společnost, ještě nikdy jsem nikoho neodmítla.

 

 

3. otázka:

Dobrý den paní Wahlgrenis.
Prosím  Vás o Vaše vnitřní cítění, co se týče mého života teď. Do mého života vstoupila má dětská láska jménem David. Nikdy mezi náma nebylo fyzické sblížení, ale oba cítíme velmi silné pouto. On se oženil a já zplodila s mým nynějším životním partnerem tři děti. Dodnes, když spolu mluvíme, nevíme ani, proč jsme naši lásku nenaplnili a každý šel svou cestou. Naše cesty se však pořád proplétají.

A ještě bych Vás poprosila o odpověď na otázku, co se týká mého slyšení, kdy jsem slyšela vnitřní hlas, který mi říká, že mám v sobě dvě stejné děti a brzy porodím dvě stejné holčičky. A ten večer jsem se náhle probudila a viděla, jak se nade mnou vznáší dvě malá zářící tělíčka miminek. Předem děkuji za vámi danou odpověď. Andrea 8.1.2008

Odpověď:

Takové silné pouto se objeví, když se člověk potká s bytostí z minulého života. Tehdy jste spolu byli v blízkém kontaktu, láska je věčná, nekončí ani smrtí zúčastněných. Proto jste ji také tak silně zaznamenali. Není ale nezbytně nutné, že musíte opět být spolu jako partneři. Tím se netrapte.

Dušičky dvojčátek se kolem Vás objevují, ale neviděla bych je jako dvě holčičky, nýbrž jako chlapcečka a holčičku. Neměla byste je odmítat, pokud by se ohlásily do Vašeho života.

 

 

4. otázka:

Vazena Wahlgrenis,
pisu opet, protoze jsem si spatne precetla Vase stranky a nepovsimla si poznamky o tom, ze si nepisete s pisateli a marne jsem ocekavala odpoved do sve schranky, ackoli jsem Vas pozadala o nezverejnovani meho dopisu s prosbou o radu, pripadne i pomoc. Tentokrate se nebranim zverejneni a dekuji za zachovani diskretnosti. Muj problem je stale stejny. Porad nejsem schopna oprostit se od pocitu, ze se muze stat neco nedobreho az fatalniho s mym bratrem, ktery nezije prave rozumnym zpusobem a zrejme mu neni pomoci. Napadlo me tenkrat, ze by mohl mit podobne problemy jako ja s podvedomim, nebo jak to nazvat, o kterych jsem Vam kdysi psala s tim, ze mam zrejme otevrene podvedomi a nedokazu se branit manipulacim a take odsavani energie atd. Coz se tenkrat nejakou cestou, zrejme diky Vam, zlepsilo.
Jelikoz jsem tedy nedostala zadnou odpoved vlastne moji vinou, prosim, jestli byste mi nemohla napsat, jestli v teto veci je mozne neco podniknout, nebo jestli jste treba zkusila, o co jsem prosila. Take me napadlo jeste jedno reseni. Tenkrat jste mi psala, ze mam v podstate nejake potencialni schopnosti lecitelske. A ze bych je mohla mozna nejak vyuzit. Se mnou je problem, ze fakt nevim jak. Nejak mi to nejde nekomu neco nabizet. Tohle by asi melo prijit samo od sebe.
Tak me napadlo, protoze je mi jasne, ze pri navstevnosti Vasi stranky ke skoro jednomu milionu uzivatelu musite byt extremne vytizena a rikam si, ze bych to trebas mohla nejak zkusit sama. Myslim si a verim v energii lidskeho mozku, mam zkusenosti s leciteli, vim, ze tyhle veci existuji a funguji. Kdo to nezna, ze. No, jak to ale udelat nevim. Kdysi jsem se hodne zajimala o psychotroniku, protoze jsem mela zazitky, ze kterych jsem byla vedle. Myslim, ze byly zpusobeny jenom moji vetsi vnimavosti prave na vysilane signaly jinych lidi, ale vlastne tam byly i sny, ktere se do puntiku plnily atd. Ovsem nic dalsiho se nemenilo a tak jsem usoudila, ze jestli neco ma prijit prijde to a jestli ne, tak ne. Pravdou je, ze moje neter, dcera zminovaneho bratra ma podobne zazitky, navic je namesicna, pry umi hypnotizovat, ma podobne sny jako jsem mivala ja, takze si rikam, ze to mame nekde v sobe. No a s tim bratrem bych to zkusila klidne ja, kdybych ovsem vedela jak na to. Mate nejaky napad??? Vidite to nejak spatne, dobre, jak to asi tak muze dopadnout? Mam se smirit s necim hodne spatnym, nebo tam je jeste nejaka moznost pomoci?
Dekuji Lenka 9.1.2008

Odpověď:

S Vaším bratrem toho spolu moc nevyřešíme. Bohužel cesta, kterou si vybral je jeho cestou. Nemůžeme ho na jeho životní šachovnici posunovat žádným směrem proti jeho vůli. Tohle není jednoduché, ale skutečně je třeba, aby - chce-li - měnil svůj život hlavně on sám. Každý má k něčemu dojít, on zřejmě ještě do tohoto bodu nenazrál. Zmiňujete otevřené podvědomí... Každý člověk už jen tím, že se pohybuje mezi jinými lidmi, ne vždy zcela stejně naladěnými, dochází k rozporům. Doléhají na nás jejich špatné myšlenky a ty dokáží hodně zla. S tím se ale dá pracovat, budete-li chtít. Všechno to, co uvádíte, jsou zážitky senzitivních lidí, dokážete hodně vycítit. Nechtějte ale ani Vy, abych Vás někam směřovala. Dovolte, aby k Vám přicházely takové zážitky, kterým budete rozumět. Pak také dorazí další informace, které do sebe budou postupně zapadat. Nic není náhoda... Hlavně věřte sama sobě.

 

 

5. otázka:

Dobrý den Wahl,
ráda bych poprosila o radu, týká se vpáčeného hrudníku mého téměř osmnáctiletého syna. Podle lékařů se vada bez operace nespraví, ale operace není nutná, protože orgánům nevadí. My se k operaci nepřikláníme a snažíme se cvičit a rehabilitovat. Synovi psychicky nijak nevadí, ale je velká. Ráda bych věděla, jestli naše snažení k něčemu je a vada se nám podaří alespoň přijatelně zmírnit bez operace a co by měl syn nebo já dělat k nápravě. S čím vada souvisí? Jen k dokreslení situace uvádím, že syn prodělal v říjnu operaci cysty vyrůstající z jazylky ve fázi abscesu, souvisí to spolu? Dotaz je obsáhlý, ale budu moc ráda za odpověď, děkuji Jarka 9.1.2008

Odpověď:

Vpáčený hrudník představuje z duchovního hlediska omezený vnější prostor. Jako by takový člověk neměl možnost projevit se v celé své šíři, jako by pořád někdo stavěl kolem něho vysoký plot, zmenšoval mu tak jeho teritorium. Nemůže se nadechnout, nemůže rozepnout svá křídla a vzlétnout. Je příliš na zemi, příliš utiskován, příliš omezován. Měl by získat větší jistotu, ubezpečit se, že je ve správné chvíli na správném místě. Nesmí být nikomu na obtíž. Potřebuje mít svůj prostor, svůj vzduch, své místo v tomto světě. Možná už dřív byl uložen do příslušné krabičky, odkud neměl vycházet, možná jste ho nechávali samotného doma, kde se bál. Těch důvodů může být víc. Každopádně pokračujte ve Vašem snažení, i když tady by se měl změnit Váš celkový přístup k synovi.

 

 

6. otázka:

Milá Wahlgrenis,

chtěla bych tě poprosit, zda by jsi se mohla na mne podívat a zjistit, jestli se nám tento rok s manželem narodí děťátko. Vím, že toho máš mnoho, ale kdyby si mi věnovala trošinku času, udělalo by mi to ohromnou radost. Děkuji Ti mockrát. Přeji ti pozitivně naladěný den, Renata 10.1.2008

Odpověď:

Miminko - nejspíš chlapeček - už je u Vás velice blízko. Nemusíte mít strach, otěhotnění by se mělo podařit. Jen možná byste neměla přikládat takovou důležitost vlastní profesi. Naplňte se radostí a štěstím, naučte se radovat z maličkostí. Nestresujte se, když nemusíte. Opravdu nemusíte!

 

 

7. otázka:

Mila Wahlgrenis,
ani neviem som sa dostala k Tvojej stranke, ale ked som si precitala zopar pribehov, pochopila som, ze nic nie je nahoda a ze Ty by si mi mohla pomoct. Moj zivot je akoby takym zacarovanym kruhom od mojich 14. Do 14tich som bola casto stredobodom pozornosti, lidrom triedy, vsade a vo vsetkom medzi prvymi. Prechodom na strednu skolu sa vsetko zmenilo, prestalo sa mi darit, stratila som svoje sebavedomie, utiahla viac do seba, skolu skoncila s odratymi usami avsak dostala som sa na vysoku skolu. Studovala som zrakovo postihnutych a pedagogiku. Velmi som nemala rada matematiku a tak po piatich rokoch studia som odisla do Anglicka, kde som vlastne stale uz piaty rok. Kedze som si nedokoncila uplne vysoku skolu, mam stale problem najst si pracu ako nekvalifikovana. Prijali ma na Universitu dokoncit si skolu, avsak k tomu potrebujem pracovat so zrakovo postihnutymi, ale je tu velky problem sa k nim dostat, stale sa mi zatvaraju dvere pred nosom. Mam priatela, ktory je fantasticky, ale ja sama stracam zmysel preco zit. Na vsetko, co robim, akoby som musela vynalozit 3krat viac usilia ako ostatni a aj tak sa mi to nepodari. Mila Wahlgrenis, ja viem, ze mas toho vela, ale velmi Ta prosim o pomoc - radu, preco je to tak. Zvolila som si nespravne? Mala som to v karme? Co by som preto mohla urobit. Ja naozaj stracam chut zit. Dakujem, Mirka 11.1.2008

Odpověď:

U Vás se mi jeví, že to, co Vám způsobuje problém, je nešťastná láska z období Vašich snad 19 nebo 20 let. Tento vztah pro Vás nedopadl dobře, byl to rozchod, s kterým jste se dlouho nedokázala vyrovnat. Vypadá to, jako by tento člověk u Vás nastavil pohled na jiné muže, ale nejen to - i na celý Váš okolní svět. Bohužel jste se nastavila do polohy, že jste tou, který nemá mít štěstí. A tohle bylo špatně. Vplula jste do stereotypních obrazců, vlastně jste ani nechtěla, ale najednou jste byla jako v pasti. Dokonce jste si i mohla v jistém smyslu v tomto stavu libovat, jako by to tak být mělo, jako byste si ani nic lepšího neměla zasloužit, jako byste nebyla hodna... A s tím souvisí i Váš odjezd do zahraničí, potřebovala jste se od svého domova odstřihnout. Teď sice máte vedle sebe přítele, ale přitom dobře víte, že spokojená nejste. Chybí Vám síla, chybí Vám optimismuss, víra v budoucnost. Měla byste se zase vrátit sama k sobě, najít se, odpustit si, přijmout se zase. Bude to složité, protože jste zapadla do prostředí, odkud se jen těžko osamostatňuje. Měla byste opět najít cestu ke svým kořenům, k místům, kam patříte. 

 

 

8. otázka:

Ahoj Wahlgrenis,
dovoluji se na tebe již podruhé obrátit. Zhruba před rokem jsem se obracela dotazem na svého dědečka v souvislosti s mým počatým miminkem, který mne navštívil ve snu. Ještě jednou děkuji za uklidnění, miminko - nádherný chlapeček je již na světě a je díky bohu zdravý a já díky němu prožívám ty
nejkrásnější chvíle svého života. Nechci příliš zdržovat, proto ve stručnosti ke svému dnešnímu snu. Byl nádherný slunečný den a já stála doma za oknem v náručí s mým chlapečkem a dívala se ven. Z nebe se vrhaly něco jako hořící meteority obrovskou rychlostí zasahovaly různá místa, domy, ty v zápětí vybuchovaly. Tiskla jsem malého k sobě a s hrůzou očekávala, zda se přiřítí i na nás. Ani nemělo smysl nikam utíkat. A najednou vidím, jak letí přímo na náš dům z té blankytné oblohy. Pak obrovský výbuch, světlo a konec. Bylo to, jako bych to skutečně prožila. Hodně silný prožitek, provázelo mě to celý den - nemohla jsem na to zapomenout.
Čeká mě teď nepříjemná záležitost u lékaře, čekání na histologii, ev. špatné zprávy. Dále se přiznávám, že jsem trochu blázen asi. Já toho svého drobečka miluji tak moc, že se mi hlavou furt honí samé hrozné scénáře toho, co by se mohlo stát a snažím se udělat vše proto, aby se nic hrozného nestalo. Nedokážu se tomu ubránit. Zkrátka mám o něj velký strach. Chci se zeptat na tvůj názor. Mohl sen být předzvěstí něčeho strašného co mě čeká? Nebo se jen mé obavy promítají do katastrofických vizí ve snu. Děkuji moc za tvou pozornost, Lenka 11.1.2008

Odpověď:

Sny nesouvisejí absolutně přesně s událostmi běžného života. I když jistá souvislost tady být může. Obvykle to, co ve snu prožíváme jako krizi, je pro nás znamením obratu k lepšímu, výhrou nebo narozením dítěte. Takže výbuchy hořících meteoritů nepřinášejí žádnou katastrofu. Naopak bych vnímala takový sen jako nasměrování od problémů k jejich vyřešení. Nic zlého Vás rozhodně nečeká.

 

 

9. otázka:

Dobrý den milá Wahl,
v prosinci loňského roku jsem se na Vás obrátila s dotazem ohledně mé dcery Katky. Situace kolem její smrti je stále nevyřešená, ale já bych se Vás chtěla zeptat, zda-li byste mi doporučila mít znovu dítě, jelikož mám v sobě stále velký smutek a nevím, čím ho překonat. Byla bych ráda, kdyby se nám vrátila její duše - protože jsem jsme jí velice milovali. Je mi sice již 45 let a manželovi 50 - ale přesto náš život zůstal docela prázdný...... děkuji za Vaši radu a pomoc srdečně zdraví Ivana 12.1.2008

Odpověď:

Vím, co prožíváte... Není to vůbec jednoduché. Těhotenství je u Vás stále ještě pravděpodobné, mohli byste být ještě dobrými rodiči. Zvažte ještě svou odpovědnost k budoucnosti. Pokud byste otěhotněla, s příchodem duše Vaší dcerky stoprocentně počítat nemůžete. Plán, zda přijde, nebo ne, není ve Vašich rukou, ale úplně jinde...  

 

 

10. otázka:

Dobrý den,
mám dotaz ohledně jména své dcery. Je jí už 7 let, v těhotenství jsem jí nějakou dobu říkala Andrejko, ale ke konci těhot. jsem hodně váhala nad Anetkou, ještě v porodnici jsem nebyla úplně rozmyšlená, ale nakonec jsem jí dala jméno Linda, které se nám původně vůbec nelíbilo. Setřička ji tak oslovila a měla jsem jasno, že to bude Linda, Linduška. Asi to není moc dobré, že jsem to tak měnila. Ráda bych věděla, jak ji toto jméno může ovlivnit do jejího života. Pokud je to špatné, tak co stím? Moc děkuji za případnou odpověď. Přeji vám hezký den, Irena 13.1.2008

Odpověď:

Jméno pro miminko by se nemělo stále měnit. Ideální je, když se rodiče domluví už během těhotenství a už tehdy je ten malý budoucí zázrak oslovován jasným lidským jménem, jako by už byl na světě. Jména probírá ve své knize Jméno je váš osud Camila Karolinss. Domnívá se, že je možné změnou jména zlepšit nepříznivý osud. S touto teorií ale nemohu souhlasit. Protože i tzv. nevhodně zvolené jméno má člověku něco dát, není možné jen tak spustit výhybku a přejet na jinou kolej. To bychom řešili stejný problém i v dalších životech.

 

 

11. otázka:

Milá Wahl,
jsem Jitka, poslední dobou (4 měsíce dozadu) mi začaly padat vlasy. Pokaždé když se češu, vyčešu plný hřeben, už mi začíná prosvítat kůže:-(
Už to vypadá, že budu nosit paruku:-( Lékaři mi tvrdí, že jsem naprosto zdravá... výsledky laboratorních testů jsou zcela v pořádku. Jsem moc nešťastná, moc se stydím před cizími lidmi a dokonce i před nejbližšími. Poslední dobou mám z toho psychické problémy (v noci  nespím a život mě přestává
bavit). Chci se Tě zeptat, jestli je toto nějaká zkouška, kterou mám projít, a taky zda to nemá souvislost s nějakým mým minulým životem.
Co mám dělat, aby se to zastavilo??? A zastaví se to vůbec, narostou mi nové vlasy?
Taky mám další velký strach.... budu moct mít děti? 10 let beru hormonální antikoncepci a cítím, že jsem se provinila proti vyššímu řádu a možná ty
vlasy jsou trest za moji troufalost. Prosím Tě moc, kdybys mi mohla odpovědět na moje otázky. Jsi moje poslední naděje. Děkuji Ti mockrát a čekám. Jitka 13.1.2008

Odpověď:

Stav vlasů a jejich vypadávání souvisí s námahou člověka, s tím, jak hodně se dává ostatním, jak hodně se rozdává. Úbytek vlasů často zaznamenávají maminky v šestinedělí, kdy všechno, co mohly, daly ve prospěch svého miminka. Tady se nikdo nediví. A velice brzy, kdy se žena zase v životě srovná, upraví se i její vlasy. Měla byste se zbavit všeho, čím si nějak škodíte nebo co škodí Vám. Jinak byste se měla zaměřit na zvláštní péči o své vlasy. Sežeňte si extrakt z květu jeřábu ptačího a lékořice lysé. Do jídelníčku byste měla zařadit sóju nebo výrobky z ní. Ta dokáže udělat s vlasy skutečné zázraky. Vlasy byste si měla omývat odvarem ze stejného dílu nati a kořene kopřivy. Také by Vám mohla pomoci tinktura z lichořeřišnice nebo lopuchu, která se jemně vmasírovává do vlasů. Měla byste rozhodně také myslet na pestrou stravu, bohatou hlavně na vitamíny a minerály (A, B, Zn). Kromě vlasů začnete pozorovat i zlepšení svých nehtů a zubů.

 

 

12. otázka:

Dobrý den.
Když jsem byla dítě, v noci mě sužoval strach ze tmy, trpěla jsem nočními děsy, křičívala jsem ze spaní... Z pohledu psychologa by tyto mé problémy nejspíš pramenily z nedostatku lásky a nepochopení rodičů, kteří mě přes tyto alarmující faktory nenechali u nich v bezpečí, ale posílali mě zpět do mého pokoje. Bylo mi asi osm let, vzbudila jsem se, za chvíli jsem byla politá potem, nemohla se pohnout, v těle mi brnělo, polykala jsem nasucho a co nejtišeji... myslím, že to byl můj strach, co přivolalo abnormálně vysokou postavu, lehce průhlednou... samozřejmě mi ráno nikdo nevěřil... přes dny jsem bývala velmi živé dítě a na noc nemyslívala, dokud nepřišla... za nějaký čas mě vzbudilo jakoby rádio, zvuk vycházel z pokoje rodičů, když jsem se víc zaposlouchala, byla to zvláštní řeč, nebylo jí rozumět... když jsem spávala u babičky, několikrát mě probudily podobné hlasy, někdy jako by mluvily přímo u mé hlavy, opět jsem měla ztuhlé tělo, nikdo ale tenkrát nic neslyšel. Snad až nedávno (téměř po dvaceti letech od těchto mých událostí) babičku na tom místě probudilo jakoby pochodování vojáků, slezla z postele a bouchala holí do nábytku, aby ukázala, že se toho nebojí. Ustalo to po kratší době. Asi v deseti letech jsem potajnu hledala útočiště na mších v kostele. Nebyla jsem a nejsem pokřtěná dodnes. Každý večer se od té doby modlím, ale někdy je problém se ze srdce pomodlit a poprosit za klid a mír blízkých. Něco se mi to snaží narušovat. Ve čtrnácti jsem se poprvé setkala s Bohem... Babičce umírala sestra, kterou jsem neznala, a asi půl roku jsem jí v modlitbách posílala nejčistší cit, jakého jsem byla schopna, s prosbou o její spokojenost.. pak se přišla rozloučit - zdálo se mi, že mi leží na klíně, hladím jí vlasy, pokojem tluče její srdce a stěny se pohybují do rytmu... Když jsem se vzbudila, pokojem proletěla oranžová koule... Ráno zvonil tel., její syn prosil, abych oznámila rodičům, že zemřela... Dodnes se bojím tmy, cítím se bezpečněji venku než v jakémkoli domě... Snad jen na pár měsíců mě ten strach opustil, díky tomu, se kt. jsme si vzájemně plnili srdce láskou... neviděli jsme se několik let, mé city k němu se nezměnily... Mám pocit, že něco negativního s sebou od dětství vleču... když na to budu silně myslet nebo se víc o to zajímat, podobně jako o cokoli, co je ve spojitosti s magií apod., přestává se mi v běžném žití dařit, jsem schopná být velice nepříjemná na své okolí, jaká obyčejně nebývám. Nevíte, jak pracovat na tom, abych se od toho osvobodila? Děkuji Vám. 13.1.2008

Odpověď:

Vy jste byla nekolikrát kontaktována bytostmi jemnohmotného světa, měla byste jim konečně už jít vstříc. Nejsou tady proto, aby na Vás útočily, abyste se jich bála nebo se pod jejich vlivem nějak měnila. Jde hlavně o to, abyste pochopila, co se po Vás chce a co tedy sama můžete v této věci udělat. Nic se neděje náhodou. I tyhle události a to, že se týkají právě Vás, má pro Vás rozhodně nějaký význam. Komunikace je možná nejjednodušší formou přes kyvadlo, ale jsou i jiné metody. Hodně toho je zpracováno na tomto webu, ale můžete sáhnout samozřejmě i po nějaké literatuře, která se zabývá touto komunikací. Hlavně se před dalšími kontakty neuzavírejte. Naslouchejte a pokuste se rozumět...

 

 

13. otázka:

Milá paní Wahlgrenis,
při hledání odpovědi na můj problém s ekzémem na rukou jsem narazil na Vaše stránky a Vaše odpovědi jiným mě zaujaly. Asi před rokem jsem si při práci potřísnil prsty montážní pěnou. Kůže v těch místech ztvrdla a již se nikdy nevrátila do původního stavu. Přestože se jednalo pouze o dvě maličká místa, dnes mám ekzém na téměř celé pravé ruce a již částečně i na levé, která nebyla vůbec zasažena. Nemyslím si, že pěna je pravou příčinou, která ekzém vyvolala a brání vyléčení. Pokud Vám vyjde čas na odpověď, budu Vám velice vděčný za pomoc při hledání skutečné příčiny mého onemocnění.
V úctě Hynek 13.1.2008

Odpověď:

Všechno, co se objeví na pokožce lidského těla, symbolizuje ochranný obal. Vy sice píšete, že jste se potřísnil jakousi chemikálií, ale v tu chvíli už nejspíš byl nastartován obranný mechanismus, který pak už jen došel do toho stadia, v kterém teď je. Měl byste si udělat ve svém životě inventuru a zjistit, čím vším si neděláte dobře. Všechno se to totiž ve Vás hromadí a potom dochází k problémům. Může to být věc, ale i člověk, místo, kam se Vám nechce chodit. Jakmile tento strach způsobující objekt ze života odstraníte, vymažete, zmizí tím i ekzém. Je to zvláštní, ale žádné masti nebo receptury od lékařů nepomáhají. Naopak, pokud se snažíte jejich terapie na sobě praktikovat, ekzém se z nepochopitelných důvodů rozlézá ještě více po těle. Měl byste proto přemýšlet hodně rychle. A také rychle jednat. 

 

 

14. otázka:

Dobrý den milá Wahlgrenis,
chtěla bych vám úvodem poděkovat za vaše stránky. Moc mi pomohly v mnoha směrech, hlavně v tom, abych si uvědomila, jak chápat život, vztahy mezi lidmi a hlavně samu sebe. Vím, že máte moc moc práce, ale přesto jsem se rozhodla napsat. Minulý týden mi umřel pejsek. Jmenovala se Arinka. Byla stará a nemocná, byla se mnou "jen" tři roky. (Vzala jsem si ji z útulku.) Vím, že doba není podstatná. Stihly jsem spolu mnoho krásného. Spíš mne zajímalo, jestli se s ní ještě setkám, jestli se ke mně vrátí v nějaké jiné podobě. Cítím po ní velkou prázdnotu. Tak nějak jsem k ní tíhla, víc než k ostatním svým zvířátkům.. I to, jak jsme se k sobě dostaly... Vím, že náhody neexistují a ona si mě prostě našla..
Možná by nebylo od věci napsat nějaké zamyšlení nad tím, jak duše putují a jak se mohou ocitnout v těle zvířat. Docela by mne zajímalo, jde-li třeba o trest, pokud se duše v dalším životě octne v těle psa nebo třeba hmyzu.. Četla jsem na vašich stránkách článek Bratr si vybral podobu psa a moc mne to zaujalo.
Tak třeba si o tom jednou přečtu víc :-) Jinak, pokud budete mít chvilku, prosím odepište na můj dotaz. A pokud ne, těším se na další příběhy života a vaše krásná vysvětlení. S pozdravem a přáním krásého a klidného dne Nora 14.1.2008

Odpověď:

Psi, ale nejen ti, vlastně všechna zvířata, hrají v lidském životě svou roli. Nejsou to podřadné bytosti, jsou to kamarádi často s lidskou duší, jen jejich údělem nebylo stát se člověkem. Ale mnohdy vnímáte, jak se dá v jejich očích číst, jak by hned promluvili, kdyby to jen trochu šlo. Vaše Arinka byla s Vámi hodně spojená. Teď není prostor popisovat všechny souvislosti, za kterých se duše narodí po smrti jako zvíře. Není možné si tuto cestu vybrat, ale je určena vyšší silou. K tomuto tématu se ještě na webu vrátím. 

 

 

15. otázka:

Dobrý den,
jen jsem tak brouzdala po netu a hledala "něco" co by mě pomohlo řešit mou situaci a narazila jsem na Vaše stránky. Našla jsem zde dotazy od spousty lidí a spousta z nich se týkala těhotenství. To je taky můj problém. Skoro dva roky se s manželem snažíme o dítě. Nejdřív sami, poslední půl rok za pomoci stimulace vaječníků léky. Na poslední návštěvě mi lékař sdělil, že by bylo nejlepší podstoupit laparoskopii, protože moje ovaria jsou polycistická. Dále mi navrhl IVF. Já jsem ale naprosto razantně řekla ne. Přestože pracuji na gynekologii, zastávám názor, že operační řešení je poslední volbou a tělu se musí dát šance, aby si pomohlo samo. Prostě nevím, co dál. Lékař mě naštěstí chápe a dává mi prostor k vlastní volbě. Prosím napište mi jestli mám šanci spontánně otěhotnět nebo se mám smířit se všemi lékařskými  zásahy, které IVF obsahuje. Mnohokrát děkuji za odpověď, Hanka 14.1.2008

Odpověď:

S těhotenstvím u Vás by neměl být problém, chystá se k Vám holčička, ale ... Zatím jste příliš zaměřena na sebe, možná i pod vlivem lékařů, kteří zkoumají jen takové ty rozumem zjistitelné zákonitosti a změny. Ovšem cesta miminka k rodičům záleží na mnoha dalších okolnostech, není to jen o těchto věcech, které s Vámi neustále probírají. Zkuste se ještě na chvíli začíst do několika miminkovských příběhů na tomto webu, třeba pochopíte, o čem to celé je... Vám je jakoby zatím nastavováno zrcadlo, máte pochopit, že něco neděláte dobře, nazvat by se to dalo také tak, že nejdete v souladu s přírodou. Jsou věci, kterými si ubližujete, ale je docela možné, že to ani nevíte, nebo Vám to jako škodlivé vůbec nepřipadá. Teď není možné popisovat, čím vším byste si mohla ubližovat, možná na to přijdete sama. Možná i Vaše práce je pro Vás hodně, jste na odpovědné pozici, kde mluvíte a ostatní Vás poslouchají. Možná byste měla být chvíli stranou, v tichu. Možná byste měla dát větší prostor Vašim myšlenkách, jste hodně omotána škodlivými informacemi, od těch byste se měla očistit. Trochu se ale tohoto procesu bojíte, jako byste nevěděla, do čeho vlastně jdete, a jakoby Vám stávající stav dokonce i vyhovoval. Bát se nemusíte, je nad vším boží oko... To je ta nejvyšší ochrana. Pak k Vám holčička dorazí bez jakýchkoli operativních zákroků.

 

 

16. otázka:

Dobre rano Wahlgrenis, jsem velmi lekava a citim, ze v me loznici stoji nejaky duch. Mam pocit, to, co se mi stava v tomto zivote, souvisi s nejakym  minulym zivotem (trpim casto pocitem strachu a  prehnane sebekontroly). Prosim, muzete mi nejak pomoci? Dekuji Vam. Pavlina 15.1.2008

Odpověď:

Když máte pocit, že u Vás v ložnici stojí nějaký duch, tak tam asi opravdu stojí. Měla byste sáhnout po kyvadle a zjistit si to. Nejen kdo to je, ale hlavně, co po Vás chce. Nikdy nedochází ke kontaktu, když člověk není připraven. Nebojte se, rozhodně Vám nejde o život. Bytosti jemnohmotného světa, které zvolí kontakt, potřebují pomoci. Strach Vám v tom ale nepomůže. Odpovězte si na otázku - čeho se bojíte? Co jste udělala? Máte přeci čisté svědomí. Můžete podat pomocnou ruku a tím se vlastně i sama osvobodíte. Váš strach si sama dokážete zrušit, pokud začnete komunikovat s bytostmi jemnohmotného světa. Cest, jak s tím začít, je na tomto webu popsáno hodně.

 

 

17. otázka:

Paní Wahlgrenis.
Moc se omlouvám, že Vá m opět píši...Psala jsem Vám před třemi dny a od té doby se něco děje, něco ve mně a kolem mě...strašně Vás prosím o radu, cítím, že jde o čas, ale zároven na Vás nechci tlačit, protože pokud mi neodepíšete, tak to tak má být....prosím zkuste přečíst mé psaní dokonce...chvílemi se vážně obávám o své duševní zdraví...
Při psaní minulého mailu jsem začala cítit strach, jaký jsem necítila od dětství, po zádech mi běhal mráz, ale bála jsem se to psát... pak když jsem usínala, říkala jsem si, je to fajn, ležím v bezpečí, přítel mě držel a zdál se mi sen, jak mě něco vymrštilo na zem, přítel spokojeně oddychoval a já ležela metr od něj a nemohla se hnout, snažila jsem se dotknout předmětu vedle mě a hodit jím, aby ho to vzbudilo, ale nešlo to...proč? Znamená to, že se mám spoléhat na sebe? Celý den mě provázely pocity, že tu nejsem sama, změnil se pohled úplně na vše, důležité věci se staly zbytečnými a nemohla jsem se na nic soustředit, jen na TO...pořád jsem musela chodit ven, tam mi bylo líp...Moc mě zajímá, jak poznat, jestli jsou síly kolem mě negativní nebo opačně? Nebo i můj strážný anděl může být nejen "dobrý"? Dnes mě přepadla od rána taková únava, že jsem musela pořád spát, zdál se mi sen: jedu v autě, ocitnu se na místě, udělám něco a uvědomím si, že to už se stalo, potom jedu dál, čím dál víc jsem unavená, auto přede mnou dostane smyk, dokázala bych kolem něj projet, ale stěží udržím oči otevřené, tak sjedu na pole vedle cesty...co to muže znamenat? Nesouvisí to s životní energií? Po pdrobuzení jem cítila velký tlak v oblasti kyčlí.
Skontaktovala jsem přes kyvadlo svého anděla, nebála jsem se, když jsme spolu komunikovali, jinak pořád byl ten nepříjemný pocit. Napsal tato písmenka  ZOSIJIRE, tužka psala téměř sama. Prosím Vás, co to může být? Pak jsem jela několik hodin vlakem  za přítelem na školení, lidi se na mě usmívali, sedali si ke mě, mohli i jinam, kam jsem se otočila nebo podívala, jakoby mě vnímali, bylo to příjemné možná to byl jen pocit, nevím...Byli jsme domluveni, že v hotelu u něj přespím, když jsme si sedli k lidem, s kterými se znal, nemohla jsem to vydržet, museli jsme z tama odjet, když jsem příteli začala popisovat svůj den, asi po dvou minutách co se na mě díval mu spadla hlava a usnul...vidím nějak divně, co se to děje? Prominte, nechci opravdu obtěžovat, ale nevím kde hledat radu, všechno je jiné...nemůžu ta znamení rozluštit...Eva 15.1.2008

Odpověď:

Nechtěj prosím vědět víc, než víte. Někdy je velice nebezpečné poodkrývat oponu, která nás odděluje od jiných světů. Těžko se volí slova, abych Vám naznačila, o co tady jde. Ne všichni lidé na této planetě jsou odtud. Snad to tak bude stačit. Ale nepátrejte. Všechno, co se k Vám má dostat, se stejně dostane...

 

 

18. otázka:

Milá Wahlgrenis,nejdříve přijmi od mne mnoho krásných pozdravů a krásných vzpomínek na tebe.
Moje milované sluníko, píši Ti a  přitom doufám a prosím o pomoc. Jestli můžeš mi vyvětlit, proč můj prvorozený syn Karel... Co se s ním děje já, už opravdu nevím jak dál. Tak mě připadá, že s ním ztrácím komunikaci. Od té doby, co zemřel manžel, Ty Vše víš o mém manželovi, vždy jsi mě tolikrát poradila. Můj syn se zase začal chovat nějak divně. Když se poprvé oženil, on to chtěl, tak jsme se snažili mu pomoci, jak to jen šlo. Omyl, Manželka dokázala, že s námi skoro 3/4 roku nemluvil, ale peníze a byt, které jsme mu sehnali, to chtěl. Tak se konal rozvod, a on musel vlastní blbostí zaplatin velkou finanční sumu. Dál, další seznámení, tentokrát s maminkou asi 4letou holčikou, no maminka zoufalá, že přišla tragicky o manžela, začala dost pít. Tak se Kája rozhodl, že se nastěhuje k nám i s holčikou. Navíc snad doufal, že přestane pít, že bude u nás. To došlo tak daleko, že maminka dále pila, potajmu a holčička spadla ze schodů tak nešťastně, že jsme ji s manželem museli odvézt do nemocnice na okamžitou operaci ručičky. Nastal další rozchod. Radili jsme synovi, aby si dal čas na další seznamování. Ale chyba lávky, jak se říká. Znova si ho našla další maminka a to už jsi mě o ní napsala v ,jelikož má holčičku nemocnou prý ohledně mozku.Kdy se konal seminář v Kunraticích, že je to potrestání tý maminky za něco, snad že dává přednost penězům. Ale to já nebudu a nechci posuzovat. Tak tedy začali spolu bydlet. A na mě tlačí ohledně baráku, že by syn chtěl tam bydlet. Aniž kouká,jak se uživím a co budu dělat na stará kolena, až nebudu moci platit nájem. Tak jsem tedy svolila, ale nevím. A tak si plánovali, že budou mít Kájovo dítě, po kterém syn touží. Teď si však myslím, že plány ohledně dítěte byly jen Kájovy. A jak říkám, začal kolotoč. Nejdříve, že nemohou bydlet v pronájmu, že hodně platěj, ale kdo ne, řekni. Tak se nastěhovali k její mamince, která nejdříve jim na to kývla, ale pak jim dala ultimátum, že se musí do jara odstěhovat.
Pak že nemaj kde bydlet a že se nastěhují do mého baráčku, který jsem si nechávala až nebudu moc, plati nájem v Praze. A že nikdy nic nedostal a že se chce postavi na vlatní nohy. Tak jsem mu zopakovala, co bylo, ani to sním nějak nehlo. Tak ti nevím. On se totiž cití ukřivděnej. Ale já nevím proč. Vždyť to byl kluk, kterého měli lidi rádi, byl veselej, je sportovně založenej. Wahlgrenis prosím tě, co mám udělat, nebo co se s ním děje. Mám taky svých starostí více než dost jako každej. On je však nevnímá, ale peníze ano. Navíc zase hrozí, že mě chtěj z mé pozice vyhodit. Bojím se, abych se uživila. Udělala jsem pro ně krásné Vánoce, tolik jsem se snažila. Ale chtěla jsem nějak vynahradit, že táta už s námi není. Tak je mně nějak ze všeho na nic. Mám taky sestru, mám pocit, že ona mu radí co a jak a že to potom odnáším od nich. Sestra a Kája totiž o mně tvrdí, že jsem naprosto neschopná a že všechno řeším špatně. No, to je asi můj úděl. No, a taky mě řekl, že jsem špatná matka. Tak přešel k mé sestře,a radí se ve všem sní.NO,a proto, že jsem tak špatná, jsem kývla, aby se nastěhoval do baráčku. Ale to on, nevnímá. Wahlgrenis víš, nemám se na koho obrátit o pomoc. Tak se prosím nehněvej, že tě prosím o radu, co dál dělat. Nějak se prostě nedaří a nedaří. Přitom druhý syn je zodpovědný a snaživý. Jak si říkala, že táta a Lukáš byli v minulém životě spolu, muž a žena. Že Lukáš měl s ním špatnou zkušenost a proto si měli vyřešit spolu vše v tomto životě. Přesto si Lukáš zatím vede snad dobře. Proč Je Kája takový jiný?

Víš, Taky Už nějak nemám chuť žít. Možná že se lituji. A mě už dochází nějak síla cokoliv řešit. Tak ti píši a z očí mě tečou slzy. A nějak se mě nechce už věřit, že vyjde za se sluníčko. Jsem opravdu tak špatná? S úctou a láskou k tobě Iva 16.1.2008

Odpověď:

Máte složitý život, hodně toho musíte unést. Je to až nespravedlivé, kolik se toho na Vás pořád lepí. Se synem se nemůžete shodnout. Nevycházejte mu tolik vstříc, měl by se vís starat o sebe, Vás opravdu hodně vysává. Ne každý mladý člověk má dům po rodičích, kam se může nastěhovat. Je to přeci Váš domeček na stáří... Vaše jediná jistota. Jakmile se tam s budoucí rodinou nastěhuje, už nikdy v něm nebudete mít pocit vlastního domova. Tohle si ještě pořádně rozmyslete. Měla byste mu dát najevo, jaké jsou mantinely, kam ho už nechcete pouštět. Ostatně každá má svou cestu, kterou si musí projít. Vy jste mu ji už zametala hodně dlouho. Zkuste to jednou jinak. Třeba se budete divit, jak to bude snadné. Ale pořád uhýbat nemusíte. Ostatně sama jste se přesvědčila, jak zbytečné bylo chystání na Vánoce, jak jste jen chtěla krásné svátky, ale nakonec to bylo zbytečné... Nikdo to neocenil. Myslete víc na sebe, mějte se víc ráda. Nechtějte být věčně tou obětí v životě. Už jste přeci dala všem kolem dost, tak ať je to teď obráceně. Važte si víc sama sebe.

 

 

19. otázka:

Dobrý podvečer,

měla bych jednu či dvě otázečky, na které budu ráda znát odpověď.

Od malička mě trápí jedna věc... Strašně se bojím chodit po tmě venku. Dříve to byli rodiče, teď je to manžel, který pro mě musí chodit, pokud se někde zdržím a venku už je tma. Jde hlavně o dobu, kdy jsou ulice prázdné. Mám neustále pocit, že za mnou někdo jde, bojím se přepadení a znásilnění. Říkám si, jestli se mi v minulém životě něco podobného nestalo, protože ten strach je opravdu veliký.

(Jeden příklad za všechny.. Pracuji přibližně 200 m od paneláku, ve kterém bydlím. Jelikož zavíráme pozdě v noci (pracuji v hospodě), velkou část dne přemýšlím nad tím, jak půjdu sama domů.)

Zní to směšně, já vím, ale ten pocit strachu nemůžu nijak potlačit.

A další věcí je, že se nám s manželem nedaří otěhotnět. Přitom mám děti nesmírně ráda, já už snad v 16 letech jsem si říkala, že kdybych otěhotněla, miminko si stoprocentně nechám. Nyní je mi 26 let, 3 roky s manželem děláme miminko, podstoupila jsem už i 2 pokusy IVF, protože mám bohužel endometriozu, která způsobuje neplodnost. Četla jsem pár Vašich příspěvků, ve kterých píšete, že nad námi krouží dušičky našich nenarozených dětí a sami si vyberou dobu vhodnou, kdy k nám příjdou na svět. Ale já stále nechápu, proč se mu k nám nechce??? S manželem spolu žijeme 6 let,
máme krásný vztach, až si říkám, že to není možné, jak moc se milujeme, oba máme spoustu lásky, které by jsme věnovali našemu dítěti, jsme, řekla bych, tak normálně finančně zajištěni, máme skvělé rodiče, kteří by se pro vnouče rozdali, máme spoustu plánů, které by jsme chtěli s miminkem uskutečňovat, atd. atd.... Tak nerozumím, proč stále otálí a nepřichází k nám. Byla jsem snad v minulosti "vražedkyně dětí", že mi v tomto životě není dáno? Můžete mi, prosím Vás, říct, zda budeme mít s manželem někdy své dítě? Já věřím, že ano, ale přesto by Vaše kladná odpověď mé psychice dosti pomohla a já bych se konečně mohla soustředit na jiné myšlenky a ne jen a jen na dítě. Moc Vám děkuji a přeji Vám krásny rok 2008, plný radosti, štěstí a zdraví. S úctou Tereza  16.1.2008

Odpověď:

Je hrozné, jak jsi napsala, že s manželem děláte miminko... Ne každý pár se dočká svého miminka, někdo si dítě po minulých skutcích prostě nezaslouží. Může to být třeba v případě muže, který zneužíval ženy. Ten se pak narodí jako žena, která nemůže otěhotnět, aby si nemohl prožít ten krásný dar mateřství. V takových případech je potom velice nedobré vzhledem k dalšímu vývoji duše, když takový pár podstoupí umělé otěhotnění a narodí se mu dítě. Ani nechci vyprávět, co se pak může stát a co se také bohužel děje. Ovšem takhle daleko většinou z natěšených párů nikdo neuvažuje...

Kolem Vás se pohybuje holčička, ale její příchod k Vám není úplně jednoduchý. Trochu se bojí, protože v minulosti už jste spolu v jisté kombinaci žili a ona z toho nevyšla vítězně. Je jasné, že by se měla k Vám dostat, ale sama se tomu brání. Nevěří zatím ve Vaši lásku, netěší se. Měli byste ji oba přesvědčit, že ji čeká skutečně nádherný život... Trochu váhá, ale mohla by to pochopit.

S tím strachem ze znásilnění byste mohla sama začít pracovat. Objevte v sobě muže a naučte se chodit takovou tou hodně širokou, zcela neerotickou chůzí. Jakmile se ji naučíte, zjistíte, že už takový strach nemáte. Dokonce si nechte potvrdit od svých kamarádů - mužů, že chodíte divně a že se na Vás už jako na ženu vůbec nedívají. Je to možná divná rada, ale pomáhá. Muži si totiž vybírají ke znásilnění objekty, které si o to zcela nevědomě říkají. A Vy si o to prostě říkat přestanete...

 

 

20. otázka:

Mila Wahlgrenis,
prave jsem si procitala nove prispevky a kdyz je srovnam se mnou, zda se mi muj problem smesny. Ale presto mi to neda a musim se te zeptat. Tak nak se ve vsem placam a nevim kudy kam. Ziji uz delsi dobu v zahranici a delam praci, ktera me moc nenaplnuje, touzim po necem jinem, ale mam strach z nejistoty. Ale kdyz se zamyslim nad svym dosavadnim zivotem, ani ted nemam v nicem jistotu. Jsem zmatena a nevim, kterym smerem se vydat. Obracim se proto s probou o radu na Tebe. Mam se vratit domu do sve rodne zeme, ci zustat tady? A pokud ano....kdy? Mam pritele, ktery si me  chce vzit a chce mit se mnou miminko, planuje se mnou budoucnost, ale ja se bojim, ze se spalim a budu litovat.. Na druhe strane touzim po milujicim manzelovi a rodine. Roky plynou, starnu a tak si myslim, ze je na case, abych se rozhodla. Nechci se jednoho dne probudit, ohlednout se zpet a litovat. Proto te moc prosim, zda by jsi si nasla chvilicku na muj email a poradila mi. Jelikoz jsi starsi nez ja a tudiz i moudrejsi, verim, ze tva odpoved mne pomuze se vydat tim spravnym smerem. S pozdravem  Tva Kometa 17.1.2008

Odpověď:

Nevím, jestli to, že jsem starší než Ty, je důvodem, abych Ti radila... Máš vedle sebe milujícího člověka, který je ochoten snést Ti modré z nebe. Ty ho ale příliš nemiluješ, jako bys tajně čekala na nějakého prince, který ale touto krajinou rozhodně nepojede. Měla bys zvážit, jestli partner si zaslouží Tvou lásku, jinak nemá smysl, abyste spolu zůstávali. Měli byste plánovat budoucnost, protože se k Vám chystá už brzy chlapeček, přestože těhotenství nebude úplně v pořádku, narodí se krásný a zdravý. Nehledej smysl života někde kolem sebe, když je v Tobě. Jsi sice v cizí zemi, ale už jste zapustila kořeny, brzy už máte sklízet úrodu. 

 

 

21. otázka:

Milá Wahlgrenis,
Čtu a vstřebávám pozorně Tvoje Stránky a hluboce smekám nad Tvým sebenabízením. Jsi vzácná a mocná, děkuji Ti za Tvou nesobeckou službu všem, co hledají. Cítím k Tvým odhalením důvěru a touhu požádat Tě o radu, i když o svém vnitřním životě s nikým nemluvím. Různé ezoterické směry nestuduji, mám z nich pocit, jako když dítě ukazuje cestu dítěti. Není mnoho těch, co tuší celek. Od malička mě volá a vábí vnitřní svět, cítím, že je můj a že jsem tam doma. Jako bych byla "dcerou" krásné bytosti - vídala jsem ji jako  nádherného Buddhu - s všeobjímajícím soucitným úsměvem.
Na VŠ v Praze, když mi bylo asi 20, jsem se stala členem jedné meditační skupiny, následovala učení Indického duchovního učitele. Odjela jsem tehdy do Švýcarska, nechala jsem VŠ, bylo to tak silné zevnitř, ze jsem nepochybovala o svém rozhodnutí. Deset let jsem tam žila a pracovala. Snažila se dodržovat denní duchovní disciplínu, meditaci. Snažila jsem se žít ryze duchovním životem, v celibátu, nejedla žádné maso. "Navenek" jsem pracovala v mezinárodním obchodě, cestovala po celém světě, mluvila mnoha jazyky, což mi dávalo hodně radosti a naplnění.
Pak můj vnitřní plamen ztratil intenzitu. Necítila jsem inspiraci, spokojenost a sílu jít dál cestou onoho mistra, kterého jsem tolik let vnitřně následovala a poslouchala. V srdci jsem viděla jen černou díru, marnost a smutek, že na cestě, kterou kráčím už tolik let, nikam nedojdu. Až zoufale jsem začala potřebovat "obyčejnou" lidskou lásku. Odstěhovala jsem se za přítelem do Prahy, je na vozíčku, poznali jsme se a psali si přes internet. Nedávno jsme se po 4 letech vzali, ale to je už asi jiný příběh. Doufám, že ještě budu mít možnost přivést na svět děťátko, abych mohla někoho bezvýhradně milovat a s někým znovu objevovat svět.
Proč Ti vlastně píšu - ráda bych se Ti svěřila, že nedávno, když se mi objevily Tvoje stránky, něco se ve mně zase otevřelo. Možná jako když se roztrhne hráz - je to zvláštní, osvobozující a opravdové. Tentokrát bez cizích meditačních technik, pouze vstřebávám, co ke mně přichází. Samozřejmě mám i zmatek a bolest, ale asi nic není zadarmo. Omlouvám se, že píšu o sobě tak dlouhý dopis, trochu se i stydím, ale možná mi můžeš napovědět.
Byla bych vděčná, kdyby se mi podařilo pochopit, jaký to má všechno smysl - jestli nějaký vůbec je - a v čem mohu konečně dojít naplnění. Co dál a k čemu to celé je. Proč když mám tolik možností a schopností, nemohu zjistit své pravé místo, štěstí a smysl toho všeho. Hledám své kořeny, aby už strom mého bytí mohl dozrát a nabídnout to správné ovoce.
Vždy mě trápilo, proč od malička pokaždé, když se hluboce podívám v zrcadle do svých očí, proč mi vytrysknou slzy? Možná budeš vědět. Jestli ucítíš, že je už správný čas. Jestli je to celé jen moje fantazie a přehnané ego, tak mi to prosím taky řekni, ať se vzbudím, nebo na to celé zapomenu. Děkuji a přeji Ti jen to nejlepší Tvoje Edita 18.1.2008

Odpověď:

Už teď jsi na své cestě hodně daleko, dobře vnímáš, že jsi musela projít těmi složitými roky, aby ses dostala tam, kde jsi dnes. Hledáš smysl života a postupně ho i nacházíš. Víš, že žádné násilné techniky nemají smysl, pokud k nim člověk nedojde zevnitř, pokud nepochopí sám, o co tady jde. Ty slzy v očích v zrcadle taky znám... Všemi zkouškami, kterými člověk prochází, postupně zraje, postupně se dostává výš. Jestli ale ještě nepochopí a rozhodne se v nějakém krizovém okamžiku špatně, je do stejně situace postaven později - v tomto nebo některém z budoucích životů. Bez toho pochopení není možné jít dál. Je pravda, že miliony lidí na této planetě smysl života vůbec nezkoumají, nechápou, proč jsou tady, proč se vůbec narodili a proč mají chodit do práce nebo do školy, když stejně na konci každý umře. K čemu to celé je? To jsou nekonečné otázky, přitom ale odpovědi na ně jsou tak blízko...

 

 

22. otázka:

Milá Wahlgrenis,
zcela náhodou jsem se ocitla na tvých stránkách, četla jsem článek o vzestupu v roce 2008 - vzkaz pro rok 2008 se zatajeným dechem.
Četla jsem knihu Vzestup od Karen Danrich a Thomase Webera.
Velmi mě to slovilo, cítím vše na silné intuitivní úrovni. Po této cestě kráčím již dlouhou dobu, v podstatě mě k tomu dovedlo úmrtí mé první dcerky.
Celé roky jsem měla pocit, že v mém životě je vše v naprostém pořádku a postupuji správným směrem. V posledním roce se cítím velmi stísněně a pravděpodobně velmi citlivě prožívám všechny změny, které v současné době nevyhnutelně nastupují. Jen mě děsí, že mám pocit, jako kdybych nyní najednou nechápala všechny souvislosti a mám strach, že udělám chybu.
Před časem jsem se dozvěděla od kamarádky, že reiki a podobné praktiky, které jsou naučené z kurzů a nejsme na ně připraveni jsou vlastně černá magie, že každý člověk dostal osobní dar od Boha a na to si musí přijít každý sám. Docela mě to vyděsilo a já se začala bát, že vše, co dělám, je vlastně špatně. Já kurzy reiki nemám a snažím se kráčet životní cestou podle své intuice, a věřila jsem doteď, že kráčí-li člověk s maximální láskou ve svém srdci vpřed, a dělá-li věci co nejlépe umí, může se tak všemu zlu vyhnout. Ráda bych tě proto požádala o pomoc, v jaké životní etapě se vlastně teď nacházím a na co se mám zaměřit při svém vývoji. Děkuji za odpověď a těším se na tvou inspiraci. S pozdravem Aranaka 19.1.2008

Odpověď:

Reiki vnímám tak, jak popisuje Vaše kamarádka, příliš se k tomu nevyjadřuji. Nemyslím si, že by praktiky naučené z kurzů měly nějaký vyšší smysl. Já jsem na žádných kursech reiki - ani jiných - nebyla. Člověk by měl poslouchat vlastní nitro, jenže mnohokrát chce vědět víc, než na co právě stačí. Proto volí cestu kurzů, kde se může setkat s tzv. mistry a za jejich spolupráce může dosáhnout vyššího vědomí. Je to divadlo. I když nepřísluší mi nic kritizovat, každý má svou cestu, po které jde. Jednou bude všem nastaveno zrcadlo, aby se podívali, co v jejich životě za nimi zůstalo. Před tím se nikdo neschová... Ptáte se na svou vlastní cestu. Pokud zažíváte stavy, že něco není správně, tak tomu tak zřejmě bude. Měla byste se dostat na takovou hladinu, abyste vnímala jenom všechno krásné, žádný útisk, žádné ubližování, naplnění srdce láskou, ne nenávistí. Nepotřebujete příliš radit, jen se oklepejte ze starostí, které Vás zbytečné tíží, osvoboďte se od nich a zase se krásně nadechněte. Nejste tady pro druhé, jste tady hlavně sama pro sebe, sebe musíte mít ráda a sebe si máte vážit. Teprve potom přijde na řadu všechno a všichni ostatní. 

 

 

23. otázka:

Dobrý večer wahlgrenis,
chtěla bych se s Vámi podělit o svůj zážitek, který se mi stal před lety.
Že je Bůh, andlělé a jiné bytosti vím. Věřím v reinkarnaci a vím i o několika životech, které jsem prožila před tímto.
Stalo se mi ale něco, co nevím kam zařadit. S duchy jsem se setkala několikrát již v dětství. Tohle ale bylo jiné. V noci jsem spala a cítila něčí přítomnost, jako by stál u mé postele a sledoval mě, nechtěla jsem se probouzet, nechtěla jsem otvírat oči. Potom jsem to ale udělala, když mi bylo jasné, že to není sen. Stál tam a díval se na mě. Jenom jsem pootevřela oči a šíleně jsem se lekla. Nevím, jak byla tato bytost vysoká, mohla jsem si ji prohlédnout, i když jsem ležela, bohužel si ale už nepamatuju, jak vypadala. Vím ale, že to snad byl muž, nevypadal jako člověk. Měl oblečení které vypadalo jako pro cyklisty. Bylo z elastického materiálu a bylo barevné, jestli to byl ale komplet, už nevím. Měl velice zvláštní obličej, výrazný nos, možná i líce. Vlasy měl světlé. Jejich délka nemohla být delší než na ramena, možná ani to ne. Vím jistě, že byl štíhlý. Upřeně se na mě díval, jen tam tak stál a nic nedělal.Bylo to jen pár sekund, pak ani nevím jak, ale zmizel. Můj pláč probudil bratra. Šli jsme spolu do kuchyně a já jsem mu řekla, co se stalo. Povídal mi něco o Bohu, potom mi dal obrázek panenky Marie a posvěcený pokřížek, poslal mě znovu do postele. Řekl mi, že teď už se mi nic nestane. Šla jsem si tedy lehnout, hlavu jsem ale otočila ke zdi. Od té doby tak spím radši stále. Po chvíli jsem na svém těle ucítila tíhu, nemohla jsem se hnout, jako by na mě něco leželo. Nemohla jsem křičet. Vynaložila jsem všechno úsilí, pro sebemneší pohyb a po delší chvíli se mi to opravdu podařilo. Trochu jsem se nadzvihla, ale ani sednout jsem si nemohla. Náhle jakoby se porušila celá gravitace a všechny zákony o ní byly nepravé. Svou hlavu jsem totiž zvedla i s polštářem, který byl na mě jako přilepený. Potom už to zřemě nějak odplynulo nebo jsem usnula, protože nevím, co bylo dál.Potom se mi ještě několikrát stalo, že jsem se nemohla pohnout, ani křičet. Odborně se tomu snad říká spánková obrna. Vždy jsem si ale trochu dokázala dát dohromady, za co se mi to děje. Tohle ale bylo jakoby nějaké mimozemské síly chtěly sledovat moje tělo, jeho funkce, mé reakce. Nevím ale, proč by si zrovna měly vybrat mě. Celé mi to nejde nijak dohromady, je to asi pět let, možná míň a stále jsem nepřišla na to, proč mě ta bytost chtěla kontaktovat a co byla zač. Nenašla jsem ani nikoho, kdo by to věděl. Vím, že je to asi trochu složitější otázka, čímž nechci zpochybňovat Vaše schopnosti. Když ale neodpovíte, budu to brát tak, jakože to nemám vědět a nebo budu pátrat dál po někom, kdo mi odpověď poskytne. Nechci Vás zatěžovat. Vážím si Vaší práce a vím, že každý čas je drahocený.
Fandím vám a přeju spoustu krásných dní. Jana 21.1.2008

Odpověď:

...

 

 

24. otázka:

Ahoj Wahl, prednedavnom som ti pisala moj pribeh. Viem, ze mas toho vela, a mne stale bludi hlavou myslienka, ci by si mi nemohla pomoct v jednej otazke. Ako som spominala moj syn mal pred tromi rokmu nehodu, po ktorej mu zostal maly handicap. Slabo vidi na prave oko. Bol i na ocnej klinike, kde sa pokusili aspon troska zlepsit stav, teda aby lepsie videl, ale bohuzial sa to nepoarilo. Pre mna bolo dost tazke vyrovnat sa s tym a zmierit sa s tym, pretoze mi to je vsetko luto a prenasleduju ma myslienky, ze keby som vtedy konala inak, nemuselo sa nic stat. Na druhej strane si vsak hovorim, ze vsetko ma svoj vyznam a vsetko sa nam v zivote prihodi pre to, aby sme nieco pochopili a niekam sa dostali. Vlastne ani neviem, aku odpoved ocakavam, snad by ma zaujimalo iba to, ci tento zazitok nejak ovplyvni jeho zivot a ci jeho zivot bude naplneny tak, ako by mal byt, ci tato prekazka nenarusi jeho plany a hlavne jeho akoby som to povedala psychiku. Je teraz v puberte a ja stale rozmyslam nad tym, ci by sme este nemali nieco vyskusat, ze predsa mozno je nejaka sanca dat to oko trosku do poriadku....kedze syn je na takom rozhrani /ma 15 rokov, preziva zmeny, ako som spominala prestahovali sme sa do ineho statu, ja mam noveho partnera, s ktorym si myslim rozumie a respektuje ho/ mali by sme sa rozhodnut , teda hlavne on o jeho studiu...chcela by som poradit, akym smerom by sa mal vydat....alebo kam ho smerovat...aj ked  mi anjel  povedal, ze on svoj smer
pozna....momentalen je v puberte a ja niekedy neviem, akos a  k nemu priblizit. Viem, ze potrebuje vela lasky, ja sa snazim mu ju dat, ale neikedy mam pocit, akoby som to dostatocne nevedela, akoby ma nieco blokovalo a akoby on mal pocit, ze ho vobec nepotrebujeme. Bojim sa o neho..vo vsetkych smeroch a niekedy si uvedomujem, ze moja laska je az opicia,a lebo lepsie povedane, akoby som ho nechcela pustit dalej.....neviem, co pisat..alebo co sa pytat....len viem, ze ak sa rozhodnes mi poradit  a odpisat, budes presne vediet, co  a v com mi poradit mas.....dakujem ti a prajem ti vela, vela zdravia a peknych dni. Dagmar 22.1.2008

Odpověď:

Všechno se děje podle jistého plánu. Nemusíte mít strach, že by Váš syn po nehodě, při které si poranil oko, měl svou cestu nějak znepříjemněnou. Oko je bránou do tohoto světa, on to má nyní lehce omezené, ale zase by měl poznat, že něco jiné dostal jako dar. Jen si vzpomeňte na geniální hudební skladatele, kteří neměli zrak. Váš syn si najde nádherný způsob, jak dá ostatním najevo své nitro. Bude to přes nejspíš hudbu nebo poezii. Je velice citlivý, možná proto máte pocit, že Vás nepotebuje. Má nesmírně bohatý vnitřní svět, kam pouští jen málokoho. Ale brzy přijde chvíle, kdy z něho budou vycházet úžasné citově laděné prožitky. Nehoda, který se stala před třemi lety, ho takto posunula, ale na ten pravý okamžik ještě nejspíš čeká.  

 

 

25. otázka:

Milá Wahlgrenis,
nepřepokládala jsem, že někdy budu vyhledávat tento druh pomoci, ale v  současné době  jsem hodně zoufalá a tak se obracím na Tebe s prosbou o radu. Před 14 dny jsem hloupou náhodou (SMS poslaná na náš společně užívaný mobil) zjistila,  že manžel má přítelkyni. Trvalo mi to celý týden, než jsem na něj uhodila a on se mi k tomu přiznal, ale s tím, že spolu nespali, budiž, to by mě v té chvíli asi  bolelo daleko míň, než když mi řekl, že mu s ní je dobře, chodí spolu sportovat (to já mu nabídnout nemůžu, rozhodně ne v takové míře), je to holka, která sport dělá srdíčkem jako on a on to teď
nechce jen tak vzdát rád by zjistil, jestli tam je těch dalších X procent, které člověk  potřebuje pro společný život. Jsme spolu 16 let, skoro 9 let jako manželé. Slíbil mi, že už mi kvůli ní nebude lhát. Včera večer se mu vybil mobil, jel do Českých Budějovic s tím, že bude spát v hotelu u tří lvů, chtěla jsem ho slyšet, tak jsem zavolala do hotelu na pevnou linku, že mě přepojí na pokoj, ale on tam nebyl, prostě tam nedorazil. Neměla to být z mé strany
kontrola, jenom jsem ho chtěla slyšet. Ujely mi nervy, ale kompletně a vytočila jsem číslo jeho přítelkyně ta mi řekla, že u ní není, bavily jsme se spolu skoro půl hodiny. Říkala jsem jí, že bychom to měly nechat na něm, ať si to srovná v hlavě a rozhodne se, jak chce žít dál a zároveň ji poprosila, aby
tento rozhovor zůstal mezi námi. Vůbec nevím, co mám dělat, až dnes večer přijede manžel domů, uhodit na něj, kde tedy spal a proč mi pořád lže a chová se jako malý kluk nebo prostě vyčkávat, jak to dopadne a nedělat scény. Prosím poraď, moc děkuji za čas. Táňa 25.1.2008

Odpověď:

Ve vztahu mezi Vámi a Vaším manželem se ztratila důvěra, někam se rozplynula. Sice po Vašem odhalení se muž přiznal, že s přítelkyní nic nebylo, ale to Vám klid nepřineslo. Zkoumáte dál, hledáte únikové cestičky, sledujete jeho kroky, voláte, kam se volat nemá. Měli byste zase nastolit stav, který u Vás byl před krizí. Něco je nutné s manželem zrušit, domluvit se na jistých mantinelech budoucí hry, ale pokračovat dál musíte společně. Není tak důležité, kde v danou chvíli manžel byl. Má právo si občas udělat volno, může mít program jenom sám pro sebe, stejně jako Vy. Nechtějte se dopátrávat, co dělal a s kým, co měl u toho na sebe a na co přitom myslel. Nežárlete na jeho volný čas, ale udělejte si také volno podle svého... Oba to potřebujete. Tohle je totiž kořením každého manželství. Kdybyste zůstávali jenom věčně spolu, brzy by Vás to přestalo bavit. Potřebujete mít i vnější podněty. Nebojte se, že na tom ztroskotá Vaše manželství. Je to možná zkouška, ale vyjdete z ní oba velice dobře.

 

 

26. otázka:

Milá Wahl,
moje trápení trvá už příliš dlouho (3,5roku). Nejdříve jsem na tom byla velice špatně. Vlastně jsem neměla pro co žít. Nemohla jsem jíst, první
sousto jsem polkla a pak už to nešlo - strašně jsem zhubla. Byla jsem totálně vyčerpaná. Velké potíže mi činila i obyčejná chůze, a schody, to byl přímo nadlidský výkon. Strašně jsem chtěla spát a spát a spát. Jenomže to nešlo. Tehdy mě před skoncováním se vším zachránila jiná katastrofa. Maminka měla velice težký úraz, vypadalo to s ní hodně špatně, a já jsem tady musela zůstat pro ni. Z nejhoršího mě dostala antidepresiva.
Jenomže jsem si uvědomila, že to tak dále nejde. Rozhodla jsem se, že s tabletkama skončím. Strašně moc jsem chtěla, aby všechno bylo zase v pořádku, abychom byli s T. spolu a šťastni. Začala jsem různými "čarodějnými rituály", setkala se s paní Košanovou. Ale to mi nějak nesedělo, něco mi na tom vadilo. Pak jsem začala s reiki. To mi moc pomohlo. Zároveň jsem si začala uvědomovat velkou pravdu, že nemůžu chtít změnit jeho, ale že se musím změnit já sama. Moc se o to snažím. Jsou dny, kdy se cítím fajn, ale jsou i  špatné dny. Používám pozitivní afirmace, dostala jsem tibetskou mísu (její zvuk je velice příjemný), čtu knihy, používám andělské karty. .. Zlepšení je patrné. Říkám si, že není jediný na světě. Že někde přece musí být člověk, který mě bude mít rád bez omezení a podmínek. Ale když si zase vzpomenu na T. a společné chvíle, mám pochybnosti. Moc chci z toho pryč. Chci žít a dýchat. Bez bolesti a strachu. Co hezkého mě čeká? Na co se můžu  těšit? Je to daleko nebo blízko? Můžu příchodu toho hezkého trochu pomoci? A jak? Celý můj dosavadní život byl spíše bolest a strach o blízké. Tátu si nepamatuji, zemřel, když mi bylo 2,5. Maminka, co se pamatuji, měla problémy se srdíčkem, chodila po špitálech. Brácha umřel před 16 lety. Teď zemřela i švagrová. V T. jsem viděla člověka, který mi to všechno vynahradí. Je čas to změnit. Teď by se to mělo vyvážit a obrátit. Jak této změně pomoci? A cítím to správně? Děkuji Eva 25.1.2008

Odpověď:

Jste úžasná, pochopila jste, o co tady jde. Rozhodně k sobě nemůžete poutat člověka, který to má jinak. Žádné rituály ani přes paní Košanovou Vám v tomhle pomoci nedokáží. Potřebujete se od něho naopak osvobodit, darovat mu ta křídla a pustit ho od sebe pryč. Samozřejmě byste také měla poděkovat za všechno, co jste spolu prožili, za to hezké i za to horší. Všechno je totiž k něčemu dobré. Nejdřív se potřebujete zase najít, abyste si dokázala ale vystačit sama. Nemůžete hned volat nového přítele a upínat se k němu jako k modle. Musíte nejprve v sobě objevit hodnoty, které zatím asi ani netušíte, že tam jsou. Teprve potom můžete čekat novou lásku. Nádherně se zamilujete a uvidíte, že s novým přítelem si budete velice blízko, i když jste se dosud nikde nepotkali. Zbytečně se plácáte v minulosti, v problémech, které jste už měla mít dávno zpracované, a měla jste se dívat dopředu. To Vás totiž stahuje zpět, nemáte tu svou volnost, kterou byste potřebovala. Ale zase to přijde. Znovu se nádherně nadechnete, za chvíli tady bude jaro. Nepočítejte své neduhy, nehledejte probémy tam, kde nejsou. Mějte se ráda, a to bez jakýchkoli výhrad.

 

 

27. otázka:

Dobrý den milá Wahlgrenis, ..minulý týden před probuzením, ještě jsem spala, jsem jasně a zřetelně slyšela, jak na mě volá, nebo spíše mě oslovuje
jménem příjemný mužský hlas. Nevím už, o čem se mi před tím zdálo, jen si pamatuji oslovení "Věrko". Slyšela jsem ho tak jasně, jako bych byla
vzhůru, ale spala jsem ještě.. kdo to byl? kdo mě to volal?... a ještě jedna otázečka.

také si sen přesně nepamatuji, jen v něm mi opět nějaký muž říkal: "budeš léčit, budeš léčit tím, že budeš přikládat ruce." to je vše, co si z toho snu pamatuji, jen tato slova. je pravdou,že se o alternativní medicínu již dlouho zajímám, ale jen teoreticky, čtu, vstřebávám informace. a k lidem, co mají dar léčit, cítím velkou úctu, že jsou takto požehnaní.. že by se do mého snu promítl můj zájem a touha o léčení?....Milá Wahl mám tě ráda, přeji ti sluníčkem a láskou prozářené dny..Věra 25.1.2008

Odpověď:

V každém člověku jsou ukryté léčitelské nebo jiné schopnosti, záleží jen na něm, jak s nimi naloží, zda jim dá prostor atd. Pokud vnímáte, že byste se měla tímto směrem vydat, rozhodně na sobě můžete pracovat. Začněte třeba studiem literatury, najde si Vás jistě ta správná publikace. Není možné se ale do této cesty pouštět bezhlavě a zvládnout vstřebat najednou úplně všechno. To by se brzy obrátilo proti Vám.

Ten hlas, který na Vás volal, mohla být duše Vašego budoucího syny, který jen na sebe upozorňoval, jestli jste schopná jeho duši vůbec zaregistrovat. Dobré by bylo, kdybyste začala komunikovat s jemnohmotným světem.

 

 

28. otázka:

Dobrý den milá Walgrenis,
Obracím se na Vás s prosbou. Měla jsem přítele, který má 15létou dceru. S přítelem jsme se rozešli, ale s jeho dcerou jsem stále v kontaktu, protože
se máme hodně rády. Ona žije s tatínkem, protože ji její vlastní maminka vyhodila. Jejich spory trvají již několik let. Já sama jsem se snažila některé věci urovnat. Vždy to vypadá, že už to bude dobré, ale za pár dní je opět Kristýnka (tak se jmenuje dcera) sama slza a objeví se nové problémy.
Její maminka věří víc lidem kolem sebe než vlastní dceři a ta to už nemůže unést. Snaží se silou svých 15 let se nějak k mamince dostat, posílá ji
nádherné vzkazy přes net omlouvá se i za to co neudělala, ale vše marné. Maminka je vdaná a má další dvě dcery. I svoje sestry mám hodně ráda. Na
Vánoce čekala, že se maminka ozve i dárek měla pro ni nachystaný pod stromečkem. Přemýšlela jsem, že bychom šly na rodinné konstelace, ale bojím se, aby to, co se tam dozví, nebylo nad její síly. Já se v té mamince nevyznám, tak ani netuším, proč tak odhání svoji dceru. Jestli nám nějak můžete poradit, budu se těšit na odpověď. Moc Vám děkuji a přeji krásný den! Lada 25.1.2008

Odpověď:

Tohle je složitější. Maminka Kristýnky se dosud nedokázala vyrovnat s rozchodem s jejím otcem. Ačkoli navenek může působit vyrovnaně, je to pro ni stav, kdy se jí zbořily všechny životní plány. Ve vztahu k dceři má podivný vztah, jako by na ni žárlila, na její mládí, na budoucnost, která ji teprve čeká. Porovnává sama sebe s ní a vidí spoustu věcí zcela jinak. Navíc je ale přesvědčena o křivdě, která je na ní každým dnem páchána. Nemyslím si, že by tady pomohly rodinné konstelace, protože ona by tam nejspíš vůbec nešla, protože má ve svém životě jasno.

 

 

29. otázka:

Drahá Wahlgrenis,
na tvé stránky jsem narazila přes jednu láskyplnou dušičku. Přečetla jsem varování, o kterém již vím. Již nějakou dobu mám nutkání se dále vzdělávat ku pomoci lidem a jinému. Ale můj problém spočívá v tom, že jsem kdysi neudělala maturu, prostě jsem to psychicky nezvládla a nyní vím, že mám vůči sobě dluh, protože bych se chtěla začlenit do zdravotnictví. Je mi 28 let zatím bez dětí, které budu milovat a moc se na ně jednou těším. Nyní po uřčité době mne zase přepadl pocit studií a já jsem našla zdravotní školu a nevím, jestli je to má cesta, něco mi říká - budeš to potřebovat a potom zase - stačí ti kurzy, ale vím, že maturu mám k dluhu a hlavně mne teď nějak místo oboru zdravotnický asistent přepadly s oborem sociální a pečovatelská činnost. úplně mne to zarazilo, vůbec nevím, jak bych se uplatnila pro lidičky, myslela jsem si, že místo v domově důchodců či v nemocnici by bylo tou pomocí, ale nyní cítím takový zvláštní pocit, jestli zvolit tento obor či ne. Mám ráda práci se starými lidmi a postiženými prostě - POMOC. Trápí mne to již delší dobu, drahá wahl, myslíš, že tudy je má cesta? Pořád se ptám svého srdce a hlavně jestli tuto školu zvládnu, nerada bych podruhé zklamala sebe. Je to studium, ma 5 let a vím, že během tohoto studia můžou přijít i děti a další věci s tím spojené. Hodně si věřím, věřím, že najdu odpověď své touhy uplatnění pomoci.
Hlavně ty symboly po určité době se opět vrátí nutkavá potřeba pomahat a nedá mi to a já opět koukám, jak pomoci. Je to zvláštní jako impulzy. Jsi moudrá bytost. Děkuji za tvou odpověď, pokud bude v tvé moci odpovědět, vím, že máš hodně vzkazů, budu si toho vážit, s láskou

PŘEJI KRÁSNÉ A KOUZELNÉ DNY RADKA 25.1.2008

Odpověď:

Vy máte úžasný svět, Vaše oči září daleko a jste ve svém nitru nesmírně šťastná. Vlastně by Vám nic nechybělo, ale.. Samozřejmě potřebujete potvrzeníé o vzdělání. Bohužel v dnešní době jsou některé papíry důležité, i když jsou to opravdu jen papíry. Svět je nastavený tak, že bez nich je to hodně složité. Budete se muset rozhodnout sama a vrátit se do školních lavic. Ono tohle zastavení bude také k něčemu dobré. Poznáte nové lidi, získáte kontakty a časem se dostanete i k práci, která by Vás uspokojovala. K tomu ale nejdřív musíte projít v té zkoušce vůči sobě. Píšete, že jste zklamala, ale teď už v tom dál pokračovat nesmíte. Dokažte si, že si umíte plnit své sny. Pak už bude jedno, jestli skončíte v domově pro seniory nebo v nějaké nemocnici. Služba druhým je to tak či tak.

 

 

30. otázka:

milá wahlgrenis
jako většina lidí Vám píši o radu
od jiste doby to vypadá, že všechno, na co se dám, tak končí neuspěchem, dokud se to týkalo mě, tak ok,
ale celé "prokletí začalo pronásledovat celou mojí rodinu a ta je jediné, co mám
PROSIM ještě jednou kdy to celé skončí??????
jen pro úplnost
-úvěr z banky...................banka zkrachovala
-otevření obchodu..........výstavba supermarketu
-narození syna................2,4,6 měsíc na  JIP bez nálezu
-práce...............................pracovní úraz,firma zkrachovala,neschopenka

0000 25.1.2008

Odpověď:

Příliš se snažíte, příliš toho chcete. Potřebujete se asi dostat ještě na to úplně nejhlubší dno, abyste pochopil, že věci pro život nejsou důležité, že je třeba začít zpracovávat jiné hodnoty. Nebude to už trvat věčně, to ne, ale ještě pár krůčků dolů z kopce Vás čeká. Měl byste se Pak by se odpoutat od blízkých spolupracovníků a začít jinak a jinde. Směr Vaší cesty by se měl postupně otočit. Je to otázka několika následujících měsíců. Zbavte se všeho, co nepotřebujete, udělejte si ve svém životě důležitou inventuru. Potřebujete se nadechnout jiného vzduchu, zatím se ale jenom potápíte. Nevdávejte se naděje, věřte v to lepší v lidech. Aspoň tedy v některých... Nikdo se nemůže dlouho procházet po mořském dně, potom musí přijít důležitý odraz a vykouknutí na hladinu.

 

 

31. otázka:

Dobrý den, milá Wahlgrenis,
srdečně Vám zdravím a chtěla bych Vám vyjádřit obdiv k tomu, co pro všechny děláte. Vím, že není ve Vašich silách reagovat na všechny dotazy. Sama pro sebe si z Vašich dotazů druhým také hodně odnáším. Zkusím se zeptat, třeba najdete vysvětlení, ale zase tak důležité to není, jen mi to vrtá hlavou. Jde o sen, který se mi během několika týdnů zdál již 3x - vždy v něm jde o můj stříbrný prsten s hodně malýma modrýma kamínkama a většinou 2 ty kamínky mi z něho vypadnou. Ten prsten jsem si koupila sama skoro před 2 lety, prostě si mě přitáhl. Během uplynulých týdnů jsem prožívala rozchod a kdyby to byl prsten od něho, spíš to pochopím. Zdávají se mi i sny, které se pak stanou, ale tady u toho necítím, že by to mělo být něco důležitého.
Děkuji a přejí Vám krásný a co nejpohodovější čas. Jana 26.1.2008

Odpověď:

Prsten, z kterého jste ve snu ztratila dva kamínky, může symbolizovat pomíjivost věcí. Nemáte se upínat na materiální svět, ale spíše si hledte toho, co se dá přečíst v očích přátel. Tam je toho mnohem víc. Zažívala jste rozchod s přítelem, to byla ta krásná láska, která Vás trápila. Ve snech přicházejí obrazy, které se nemusejí zcela přiližovat skutečnosti.

 

 

32. otázka:

Dobrý den,
dnes jsem "zavadila" o Vaši webovou stránku. Na náhody nevěřím a dlouho už hledám odpověď na svůj problém a stále špatně a bez úspěchu, rozhodla jsem se poprosit Vás o pomoc. To, co mě trápí, je věc dlouhodobá a popsat ji by potřebovalo spoustu stránek. Zkusím být úplně stručná: mám dlouhodobě problémy s "ledvinami", neznámého původu. Jedná se o zadržování vody v těle a po každé zátěži se vše zhorší až tak, že téměř nemočím a moč, která ze mě vychází, je zakalená a vůbec vypadá nezdravě. K tomu, únava, deprese, zimnice... vím, že je to vše z mé duše, ale stále nemohu přijít na hlavní příčinu, která věřím, pokud bych ji našla, pomohla by. Tyto problémy značně kolísají. Někdy je mi opravdu mizerně a přestávám věři ve zlepšení. Ničí mě to život a nejen mě, ale i mým blízkým. Tolik si přeju žít naplno, ale to něco ve mě mě bere sílu a chuť. Je mi 29 let a momentální zhoršení nastalo, když jsem se učila na státnice a tato zátěž se znovu projevila. Mám kluka ve slovinsku, vídáme se, jak nám to čas dovolí, oba dokončujeme školu. Je možné, že část problému tkví i zde. Vím, že ledviny souvisejí se vztahy a je pravda, že někdy mám problémy se lidem přiblížit, jsem nesmělá a ve vztazích někdy dost nejistá, přestože mám lidi ráda. Už to nebudu dál prodlužovat, bylo by toho hodně, ale snad jsem řekla to podstatné. Za odpověď předem děkuji. Chápu, že toho odepisování máte hodně a tak si nedělám na odpověď valné naděje, ale nějaká tu přece jenom je:-) s pozdravem a přáním všeho dobrého, Marie 26.1.2008

Odpověď:

Ledviny opravdu souvisejí s partnerskými vztahy. Nic není náhoda. Navíc tady vnímám Vaši nepříliš jistou pozici, nevěříte si, nevíte, co se stane v příštích vteřinách. Je to hodně zvláštní. Ledviny by měly spolehlivě pracovat, má-li být člověk zdravý. U Vás je nějaká chybička. Strach a hlavně nedůvěra v sebe dokáže ledviny hodně rozhodit. Měla byste si hlídat ledviny v teple, v žádném případě neprochladnout, ale to se týká i vztahu. Ledviny zaregistrují, když je něco špatně, začnou blikat jako kontrolky v autě. Nedobrá je pro ledviny ostrá a pálivá strava, měla byste si dávat pozor, co sníte. Ideální jsou staročeská jídla, nápoje bez bublinek. K selhání ledvin může dojít, když v sobě necháváme zlobu, která je namířena proti jiným lidem, ale sami nemáme odvahu s ní pracovat. V takovém případě by bylo správné všechny své výhrady k okolnímu světu sepsat na papír, abyste se jich tak jednou provždy zbavila. Nemusí to být jenom směrem k partnerovi, ale i k rodičům, spolužákům, kamarádům. Neschovávejte se, ale všechno si poctivě sepište. Jakmile tohle dostanete na papír, mělo by se Vám i psychicky ulevit. Jakmile pochopíte, že všechno kolem Vás je dobré, že nikdo z Vašeho okolí Vás neničí, že všichni jsou na Vaší vlně, že každý Vás něco nějak učí, bude Vám najednou lépe. Odpusťte každému, kdo Vám něco udělal. Je snadné milovat ty, kteří nás milují, ale mnohem těžší je milovat ty, kteří nás nenávidí. A to se musíte právě teď naučit. Jste-li momentálně v tunelu, věřte, že už za chvíli budete venku a uvidíte nádherné slunce... 

 

 

33. otázka:

Milá Wahl, zdravím Vás, ještě jednou jsem se rozhodla Vám napsat a poprosit o radu. Psala jsem už v listopadu ohledně zdravotního stavu mojí švagrové. Po jejím kolapsu jí zjistili vážné problémy se srdcem, akutně podstoupila operaci srdce.Už jsou to 2 měsíce, ale pořád to není dobré, operace se podle doktorů zdařila, ale ona  prakticky skoro nic nedokáže, je pořád velmi unavená atd. a snad by to všechno mohlo směřovat až k transplantaci srdce. Je jí jen 27 let a má 2 malinké děti. my všichni by jsme jí nějakým způsobem pomohli, ale nevíme jak. Myslela jsem si, že naše rodina už má jednu tragedii za sebou (moje dcerka - V lednu se mi zhroutil svět). Já jsem se s tím pořád nevyrovnala a ted se velmi bojím znovu. proč se nám to děje? Já vím, nejsem jediná, kdo je v takové, ne-li horší situaci, ale má přece malinké děti! Moc Vás prosím, můžeme něco pro ni udělat? Pořád na to všechno musim myslet, a tak jsem ráda, že jsem Vám to mohla aspon napsat, ale řešení zatím nevidím. Děkuji za Vaše stránku, čtu je skoro každý den, a budu se těšit, že mi třeba jednou odepíšete. S pozdravem Jana 26.1.2008

Odpověď:

Nikdy jsem neřekla termín smrti, jsou věci, které vědět nemáme, i když je kolem nás mnoho tzv. kartářek nebo jak si všichni říkají, kteří tyto informace sdělují. Nesmíme nikdy podlehnout pocitu, že se nedá nic dělat, každý člověk má žít naplno do posledních sil. Už mockrát jsem napsala, že délka života není nikde pevně stanovena, že například budeme žít do 87 let... Nic takového. Není žádná norma. Každý má svůj život jinak dlouhý, jinak naplněný. Měli bychom se ale naučit počítat s tím, že druhého člověka už třeba zítra nepotkáme. Hned bychom si každý společný okamžik jinak vychutnávali. Jenomže tohle je pro lidi příliš všední, raději mávnou rukou, že si to řeknou někdy příště... A to příště už nemusí nastat. Měli bychom žít tak, aby nezůstalo jediné nevyslovené slůvko, jediné vyznání, jediné "miluji tě". Nenechávejme si tahle slova na někdy, říkejme si je navzájem, když to tak cítíme. Dejte vědět  své známé, že ji máte moc rádi, měla by to vědět. Z lékařského hlediska pro ni udělat mnoho nemůžete, ale je možné se s ní vídat, dodávat jí odvahu k životu. Nesmí totiž propadnout pocitu beznaděje. Prochází si složitým obdobím, ale ještě není všechno úplně ztraceno.

 

 

34. otázka:

Mila Wahl.
Zvyknem zabludit na tvooje stranky a velakrat som uz premyslala nad tym, ci ti napisat alebo nie. Pravdou je, ze som premyslala nad tym, ci sa mam na teba kontaktovat alebo nie, no nakoniec som sa rozhodla, ze sa na teba obratim a to z jedneho dovodu. Clovek zije, hlada a pomaha mu tomu jeho dusa, ktoru mu vo vnutri nesepkava, kadial ma ist, no na tomto svete su duse, ktore su ovela vyspelejsie a castokrat mozu dat velmi dobru radu, nasmerovat v ceste.
Obracim sa na teba ako na ucitela, pretoze nechcem urobit neuvazeny krok. Poznam cloveka, ktory ma problem pracovat so svojimi pocitmi, prejavovat ich, potlaca ich a myslim, ze to castokrat nezvlada. Ten clovek ku mne nieco citi, brani sa tomu a velmi mu to ublizuje. Je ako kotol pod tlakom, ktory nekedy neovladne, prejavi cosi zo svojich pocitov, potom sa toho zlakne a uteka. Chcem tomu cloveku pomoct. Nie vsak vztahom, pretoze som sa uz slubila niekomu inemu, a na tom slubenom vztahu trvam.
Tym, ze ten clovek, o ktorom som ti pisala, svoje city potlaca, nedovoluje im odist a myslim, ze mu to celu situaciu este viac stazuje. Mne na tom cloveku velmi zalezi, lebo niekde vo vnutri citim, ze je to velmi dobra dusa, ze ju uz dlho poznam a predpokladam, ze stretnutie teraz v tomto zivote bolo nevyhnutne.
Obracim sa na teba, pretoze som sa este davno snazila o rozhovor s nim, ktory by mu velmi pomohol, no odmietal ho a nechce ho. Je to uzasny clovek, vnutorne mozno dost raneny. Ak je cokolvek, co by mu mohlo otvorit oci, co by mu mohlo pomoct a posunut ho dalej, prosim nasmeruj ma.
Dakujem. Majka 27.1.2008

Odpověď:

...

 

 

35. otázka:

Dobrý den, dnes jsem hledala na internetu nějaké info o koncertech Daniela Nekonečného, a tak jsem se dostala na Vaše "modré" stránky, kde s ním máte uvřejněný moc milý rozhovor. Také jsem tam objevila rubriky, kde odpovídáte na různé dotazy a úplně se mi zatajil dech. Hodně mě tyto stránky oslovily a tak jsem se rozhodla, že Vám také napíšu.. Myslím si, že člověk neunikne ničemu ze svého života, pokud to má prožít a že žádná zkušenost se nedá obejít. Jsem člověk, který zatím svůj život tráví hledáním sebe sama a sého postoje k životu, světu a lidem okolo sebe. Mám problémy s důvěrou v lidi a svět, stále bojuji se silnými pocity, že mě lidé nemají a nemohou mít rádi, mám pocit, že si nezasloužím nic hezkého a že nikdy nic nedokážu. Z toho mívám velké deprese a silné pocity zoufalství, někdy až nenávisti ke všemu okolo. Snažím se s tímto vším všelijak, různě bojovat už leta a je to někdy hodně pro mě  těžké. Chybí mi smysl života!! A věřte, že se opravdu už leta snažím, ale ty deprese jsou někdy tak silné, že se cítím skutečně na dně sil. Chci vědět, co pro to můžu udělat, aby mi bylo lépe, kde mám hledat tu cestu. A už mnohokrát jsem se zamýšlela nad tím, proč tohle všechno, jestli jsem někomu někdy ve svém některém minulém životě ublížila, nebo co vlastně mám touto cestou pro sebe objevit. Můžu Vás poprosit o radu, pokud pro mě nějakou máte? Někdy mívám pocit, že puknu, potřebuji nutně ve svém životě změnu a to hned!! Jenže ta energie se hromadí, místo aby proudila a je to příšerný pocit přetlaku. Poradíte mi? Za odpověď Vám mockrát děkuji. Petra 27.1.2008

Odpověď:

Hlavní Váš problém je v tom, že se nemáte ráda. Pokládáte se za méně než kus hadru, nemáte k sobě ani kousek důvěry, žádnou radost ze sbe nevnímáte. Proto se nemůžete radovat v tomto světě. Všechno štěstí, které člověk zažívá, nesouvisí s okolním světem, ale s jeho nitrem, s jeho srdcem, s tím, jak dokáže všechno kolem sebe prožívat. Vy se potřebujete přeprogramovat z této Vaší zcela slepé koleje někam, kde proudí energie a kde je krásně. Smysl života jste dosud nemohla pochopit, protože se plácáte v jiných, zcela nesmyslných věcech. Jakmile si začnete v životě dělat pořádek, pojmete sebe jako středobod vesmíru, najednou se začnou dít věci. Uvidíte.

 

 

36. otázka:

Dobrý den milá Wahl,
nějakou dobu si už pročítám tvoje stránky a našla jsem zde hodně pozorihodných věcí.Je tu hodně lásky a naděje.Také hodně rad a návodů, jak se vyrovnávat se životem. Láska je opravdu zázračná a zázraky se dějí každý den. Věřím, že na světě a v lidech je stále mnoho lásky. Píšu ti proto, že i já jsem se zamyslela nad svým životem. Na to, co dělám a co nedělám dobře. Jsem optimista, věřím v dobro a Boží lásku. Obrácím se k andělům a snažím se přijímat s pokorou vše, co přichází. S láskou se snažím zbavovat svych slabostí. Ale jsem teprve na začátku. Denně se setkávám se spoustou znamení, že jsem na správné cestě a že mám jít s láskou dál.
Ráda bych se tě zeptala na tvůj názor na tento můj zážitek: když mi bylo asi 17-18 let, jezdila jsem často autostopem. Jednou mě svezl pán, který byl hodně zvláštní. Dal se se mnou do řeči a lákal mě k sobě do bytu. Odmítla jsem. Pak mi chtěl hádat z ruky. To se také stalo, řekl mi, že mám krátkou čáru života a že v 36 letech zemřu, rozbrečela jsem se a z auta utekla. Na tento zážitek nemyslím, neřídím se podle něho, ale občas si na něj vzpomenu a nyní když jsem poznala tebe, tak se mám i koho zeptat - jakou ulohu měl v mém životě tento pán. Jinak žiji ve spokejeném manželství, které si prošlo již někoilika zkoužkami a myslím, že se stále vyvijí. Nechci od tebe předpovídat budoucnost, spíše jen poradit a povzbudit. Pak mám ještě jednu prozbu.
Manžel má z prvního manželství syna, s kterým já příliš nevycházím. Nepůsobí na mě vůbec dobře a když občas přijede na víkend, jsem uplně mimo. Nemohu se mu ani pořádně podívat do očí. Citím z něho něco divného, nedobrého. Pak mám pocit viny vůči němu, ale nemohu si pomoct. dalo by se to nějak vyřešit? Je toho víc, co mám na srdci, ale na jeden email je toho až moc. Moc ti děkuji, pokud si najdeš čas mi odpovědět a přeji spoustu sluníčka lásky Tobě. Judita 28.1.2008

Odpověď:

Ten člověk, který Vám četl z dlaně, nemá pro Vás větší význam, snad jen v tom, abyste si uvědomila, že jsou věci mezi nebem a zemí, že někdo může vědět víc, ale může to použít také proti Vám. Buďte opatrná, nemuselo to skončit jen tím výkladem z dlaně. Ten člověk tohle použil jen jako zastírací manévr, když jste odmítla jít s ním.

Syn svého otce miluje vždy jinak než novou partnerku svého otce, s tím se budete muset vyrovnat. Berte ho spíš jako kamaráda, nechtějte, aby Vám třeba říkal maminko. Maminku má jenom jednu a otci jen těžko odpouští, že je nyní s Vámi a ne s ní. Zbořil se mu svět, ale to je těžké téma, které se týká mnoha a mnoha jiných dětí. 

 

 

37. otázka:

Vážená paní W,
jen tak na zkoušku si Vás dovoluji oslovit počtvrté, jelikož na semináři v Ráztoce v sobotu 26. 1. 08 čas pracoval proti a k tomu, co bylo pro mě prioritou Vaší akce, totiž osobní pohovor, jsem se nedostala. Odpověď snad už ani neočekávám, nevím, na jakém principu funguje to, komu odpovídáte, komu ne. Je to takový můj poslední pokus, jelikož zdravotní problém mám zásadní a trvalý. Prolistovala jsem ve Vašich horoskopech, které jsem si koupila, „své zdraví“ a Váš komentář by mě samozřejmě zajímal.
Budu se hodně opakovat, ale moje problémy jsou neměnné. Mám dlouhodobě úporné bolesti hlavy, které vycházejí z uší a krku. Už jsem navštívila několik nemocnic a lékařů, ale zatím bez výrazného efektu. Před 15 lety jsem byla na operaci, která údajně tyto následné  problémy po tolika letech způsobuje. Mám pocit, jako bych měla v uších a v krku rozbité střepy, které tam "řežou a pálí" a které bych potřebovala nějak "slepit". Z oblasti uší a krku jde problém do hlavy. Stále cestuji po republice a hledám pomoc u lékařů, jenže zatím jsem nezapadla do žádné šablony, která by se jim hodila. Takže jsem vlastně z jejich pohledu zdravá, ale subjektivně je to špatné.

Takže tak. Za případnou odpověď děkuji, děkuji i za čas, který počtvrté věnujete tomuto emailu, ale odpovědi se mi přesto nedostane.
S pozdravem a přáním pevného zdraví Miluše 28.1.2008

Odpověď:

Vaše bolesti hlavy souvisejí s posunutým obratlem 1C, způsobují nejen stavy migrén, ale i hučení v hlavě, bolesti od uší, ztrátu paměti apod. Můžete také vnímat pocity jako nervové zhroucení, závratě a absolutní vyčerpání. Jsou způsobeny už dlouhodobý neměnným stavem, v kterém se nacházíte. Jako zásadní bych odhadla Vaše materiální usazení v tomto životě, závist a také žárlivost. Hodně jste porovnávala, co kdo ve Vašem okolí má a co nemáte Vy. Těžko jste se vyrovnávala se sociální nerovností, nechápala jste, proč se k Vám některé věci nemohou dostat. Na duchovní směr jste nastoupila poměrně pozdě, vypadá to, že to bylo právě ve chvíli, kdy jste musela začít poslouchat své tělo, abyste se dopracovala k nějaké odpovědi. Ovšem bolesti neodcházely. Máte pocit, že čas pracuje proti Vám, že se tolik snažíte, ale nepřicházejí odpovídající výsledky. Chcete všechno rychle, nejlépe včera a nedokážete pochopit, že na tyhle věci se nemůže spěchat. Jste opravdu jako rozbitá váza, která se sesypala na hromádku. Nikdo ji neumí slepit, aby nebylo poznat, že byla na střepy. Chcete zaplatit za vyléčení jakýmikoli prostředky, ale bohužel nechápete, že vlastní zdraví se penězi koupit nedá, i když zdravotnictví máme údajně do dobré úrovni...

 

 

38. otázka:

Dobrý den Wahlgrenis,
moc bych Vás chtěla poprosit o radu.
Již asi půl roku se znám s jednou maminkou stejně staré holčičky jak je můj syn. Občas se někde potkáme a prohodíme pár vět, ale nějak zvlášt se neznáme. Asi před týdnem jsme spolu i s dětmi šli z plavání a povídali a povídali, až se řeč stočila na kartářky a podobné věci. Vyprávěla mi, že jí byla doporučena jistá kartářka, která jí měla pomoct s jejími problémy, tak ji navštívila. Ta jí řekla hrozné věci, něco v tom smyslu, že je nejhorší v rodině a všem ubližuje. Kamarádka se po návratu domů bála sáhnout i na dceru. Následujících čtrnáct dní jí prý bylo neskutečně zle a viděla černé přízraky, tak si vyhledala nějakou paní, která jí očišťovala a ta jí řekla, že ta údajná kartářka měla něco společného s černou magií a že se snažila do ní dostat.
Ten den co mi to všechno vyprávěla jsem měla večer po ulehnutí do postele zvláštní pocit, mrazilo mě po celém těle a měla jsem pocit, že se uvnitř třesu. Bylo to hodně nepříjemné a přestalo to, až když jsem se manžela chytila za ruku. Ještě několikrát během noci se to opakovalo. Následující noc také ale méně. Pak už ne. Mohla byste mi prosím poradit, zda to může souviset s tou mojí kamarádkou, nebo co to vlastně může znamenat? Mám strach, jestli na mě nemohlo z ní něco přeskočit. Děkuji předem za Vaši odpověd, mějte se moc krásně  Janka 29.1.2008

Odpověď:

Nerada se vyjadřuji k jakýmkoli předpovědím. Mám sice výhrady, ale nechci na nikoho ukazovat. Každý má své postupy, které více či méně vycházejí, má také svou klientelu. Pokud jsou takové osoby doporučovány, asi tam něco bude. Černá magie je bohužel i v dnešní době velice často používána. Jsou to způsoby, při kterých je ovlivňováno jednání druhých lidí v náš prospěch, což není správné. Každý má jednat podle svého vnitřního citu, ve pod vlivem jakékoli manipulace. Věřím, že tohle všechno, co se Vám stalo, mohlo souviset s kamarádkou, ale nemyslím si, že by na Vás mohlo něco přeskočit. Spíš bych to viděla jako napojení na tu kamarádku, že jste spolu s ní prožívala to, co prožívala ona. Je dobré vždy používat ochranné obaly - tzv. bublinu, ať už při styku s cizími nebo i blízkými lidmi.

 

 

39. otázka:

Milá Wahlgrenis,
narazila jsem náhodou na internetu na Vaše stránky a zaujala mě diskuze o miminkách. Mám problém již dvakrát jsem přišla o miminko, poprvé v červenci 07 bylo to asi v 4tt samovolný potrat a nyní jsem asi v 6tt a miminko se přestalo vyvíjet, zítra mě čeká revize dělohy a cítím se strašně prázdná. Snažíme se s přítelem již 3 roky a už si začínám zoufat, že je to něco ve mě co brání miminkům se plně vyvinout, je to možné?Pokud si uděláte čas a odpovíte mi budu ráda. S pozdravem  Lucie 29.1.2008

Odpověď:

Početí miminka není jen jedním bodem v osudové knize rodičů. Miminko si svůj příchod na tento svět hlídá. Vybírá si své rodiče a dává si velký pozor, aby to bylo v té nejvhodnější chvíli. Holčička by k Vám měla dorazit, ale je tady menší problém. Píšete, že se o miminko snažíte s přítelem už 3 roky. Vaše budoucí miminko nevnímá zatím Váš vztah jako zcela perspektivní, neuvažovali jste o svatbě? Sice spolu žijete, bez potvrzení úřadů, ale tím jaksi beze slov říkáte, že nebude problém, když se po letech jen tak rozejdete. Miminko tady vidí problém. Proč byste se měli rozcházet? Zkuste se nad svou budoucností z tohoto hlediska zamyslet. Někdy jsou to zvláštní informace, které k nám od budoucích miminek dorazí. Holčička bude Vaším skutečným pokladem, nádherná a zdravá.

 

 

40. otázka:

Milá Wahlgrenis,

přečetla jsem mnoho příspěvků týkajících se umělého oplodnění , ale nenašla jsem odpověď na to, co si má počít maminka, která má miminko po umělém oplodnění. Píšeš, že tyto duše jsou jiné, než přirozeně počatá miminka. Ale co když nějaká maminka pochopí, jak to ve skutečnosti chodí, až po tom, co se nechala uměle oplodnit, a takové dítě tudíž doma má? A miluje ho tak jako ostatní maminky milují své děti. Třeba pak pochopí, že to nebyla ta nejšťastnější cesta, ale ono miminko už na světě je, tak co si počít pak?? Zrovna nedávno mi do života vstoupila jedna známá, která takto otěhotněla. Jak takovéhle dítě vychovat co možná nejlépe?
A ještě jednu otázečku ohledně mého  chlapečka. Nejedná se o umělé otěhotnění, já jsem díkybohu otěhotněla okamžitě poté, co jsme se s  manželem rozhodli mít druhé miminko. Mnohokrát jsem na tvých stránkách četla, že miminka se zrovna nehrnou do rodin, které se rozpadnou, nebo kde například zemře otec. Mohla bys mi prosím prozradit, jak je možné, že já jsem otěhotněla ihned, přestože manžel tragicky zemřel, když byl malému rok?
Budu doufat, že se na mě štěstí usměje a že mi odpovíš. Měj se krásně.     Alentia 30.1.2008

Odpověď:

Maminky, které už mají svá miminka doma, nemohou nic měnit. Jsou maminkami a své děti milují nejvíc na celém světě. Budou vychovávat své děti podle nejlepšího vědomí. Informace, které o umělém otěhotnění přicházejí, mají význam pro budoucí matky. Těžko se vrací minulosti, těžko lze vrátit vodu, která dotekla do moře, zpět k prameni. Některé věci prostě nejdou.

Na druhou část otázky se neodpovídá snadno. Mezi Vámi a chlapečkem je silné pouto, musel k Vám dorazit, přestože tatínka si dlouho neužil. Tady je silné spojení s Vámi. Berte i těch pár let, kdy jste mohla mít vedle sebe takového úžasného muže, za dar. Díky jemu máte tohoto syna. Byl s Vámi, aby chlapec mohl přijít. Nyní už je všechno na Vás. Je to opět příběh z minulosti, který se má v této době rozklíčovat. Jste silná a statečná žena.

 

 

41. otázka:

Milá Wahl,
dnes jsem našla vaše stránky a jsem úplně očarována.
Lidé Vám píší své problémy a vy máte úžasné odpovědi kterým plně důvěřuji. Odhodlala jsem se Vám napsat za svou maminku, která je nemocná. Nevím, co potřebujete vědět, tak začnu nějak od začátku. Maminka se jmenuje Alena, je kuřačka a asi 5 let abstinentka. Před tím popíjela trochu víc, ale pořad ji mám moc ráda, i když mi to dost vadilo. Okolo padesátky mamka začla mít problémy s nohama a páteří. Rok od roku je to horší, má zúžený míšní kanálek a ještě něco. Má velké bolesti, sotva chodí. Doktoři jí dávají silné prášky na bolest, ale mě by zajímalo, jestli je nějaká možnost a naděje na zlepšení jejího zdraví. Moc děkuji že jste si přečetla můj e-mail a budu doufat v odpověď ! S úctou a díky Laďka Divácká 30.1.2008

Odpověď:

Vaše maminka má už dlouhodobé problémy, které souvisí s její cestou v životě. Ne vždy se všechno odehrávalo tak, jak si ona přála. S tím souvisí i její kouření a záliba v alkoholismu. Jsou to úniky jinam, které byly (jsou?) tak příjemné, maminka měla pocit, že se vlastně nic tak strašného neděje. Ale když se podíváte kolem sebe, většina kuřáků má svůj zvyk pouze jako únikový manévr od všedních dní. Při kouření nikoho druhého k sobě nepotřebujete, je to chvíle slastného pocitu, kdy můžete zapomenout na starosti, které by se jinak musely řešit. Možná by se její hlavní problém dal dohledat až daleko v jejím mládí, kdy nejspíš musela dát přednost vzdělání, škole, místo aby šla životem s mužem jejího srdce. Velice ho milovala, ale nebylo dovoleno, aby ti dva byli spolu. Sice si myslí, že se s tímto okamžikem vyrovnala, ale moc jisté to není. Pak nejspíš potkala teprve Vašeho otce a její život se vyvíjel zcela prozaicky. Je složité chtít po tolika letech napravit křivdu na duši. Utišující léky jsou pro maminku jistě dobré, ale kdybychom chtěli zlepšit její zdravotní stav, to bychom museli vzít za jiný konec...

 

 

42. otázka:

Milá Wahl,
ráda čtu Vaše stránky a párkrát jsem Vám už psala,vím že toho máte hodně, hodně lidí se Vám svěřuje a věří Vám,psala jsem o snech že se mi
zdá o dětech. Nevím jestli už přichází ten správný čas abych i já vstoupila do řad budoucích maminek,moc bych si to přála,dokonce už mám mnoho let vybraná i jména, myslím že na to mám i věk,jen nevím jestli je to správná doba, nevidíš prosím, zda k nám nějaká dušička nemíří?? děkuji moc moc moc   Markéta 31.1.2008

Odpověď:

Miminko - možná holčička - je už skutečně hodně blízko. Ovšem přes jisté překážky, které jsou zatím ve Vašem vztahu k příteli, není ještě rozhoduta. Vypadá ti, jako byste s partnerem řešili nekonečné spory, potřebujete se dostat na stejnou vlnu, zatím to máte každý jinudy, jiným směrem. Snad řešíte společnou budoucnost, jako by jeden z Vás svatbu chtěl a druhý váhal. Ještě si tohle máte srovnat. Do takových rozporů se miminku nechce, nedivte se mu. Neutíkejte od sebe, ale mluvte o tom, co máte společné, najděte si zájem, který Vás spojuje, poslouchejte stejnou hudbu... Chvilku tahle fáze potrvá, ale pak k Vám miminko přijde.

 

 

43. otázka:

Milá Wahlgrenis, viděla jsem , že chystáš zase odpovědi týkající se zdraví. Asi máš spoustu zájemců ,ale za zkoušku nic nedám a tak bych tě chtěla opět poprosit  o radu a zařadit se mezi tazatele. Od 11 let mám po pádu při tělocviku migrény. Můžou být karmického původu? Asi od 30 let je už snáším lépe a můžu v ty dny i "existovat " v práci, ale přesto mi dost ztrpčují život a jsem v té době vždy unavená. Může se stav ještě zlepšit? Moc Tě  Zdraví  Vlasta. 31.1.2008

Odpověď:

Migrény přicházejí vždy ve specifický okamžik, kdy se něco neděje správně. Ženy mívají obvykle tzv. migrény ve chvílích, kdy mají být ty podle dr. Plzáka úterky a pátky, jak on to definoval. Tady je ale problém jinde, ne v té pravidelnosti, ale v tom, že žena nechce tyto aktivity vykonávat s tímto mužem. Migrény nejsou vymyšlené stavy, je to jen spuštěná závora, když se nám něco nezdá. Proto by měl každý člověk dělat jen takové věci, při kterých dokáže a může vnímat jen pozitivní energii, rozhodně si nesmí nechat nijak ubližovat. Jakmile přichází migréna - tento stav je každému jasný, měli bychom hned zjistit, kde se stala chyba, co jsme si udělali špatného. Je možné, že se to dá ještě zastavit. Migréna může také představovat černobílé vidění světa - uznáváme jen tyhle dvě barvy - černou a bílou, nic jiného neexistuje, a přesto je spousta jiných barev a nádherných odstínů, jen si to v tu danou chvíli vůbec neuvědomujeme. Pokuste se zjistit, čím vším si škodíte. Pak odezní i migrény.

 

 

44. otázka:

Dobrý den Wahlgrenis, nevím, jestli ještě přijímáte dotazy do 4. off line konference ke zdraví, pokud ano, ráda bych se Vás zeptala na své zdraví.
kdysi dávno mi bylo řečeno, ať si vezmu za muže doktora, že ho budu potřebovat. doktora jsem si samozřejmě nevzala.nemám (anebo o tom nevím) žádné závažné zdravotní komplikace. trápí mne jen špatná pleť a křečové žíly. špatná pleť by měla souviset s přijetím sama sebe, jsem se sebou celkem spokojená (asi to zní trochu sobecky), poradíte mi, kde je tedy problém? a co s těmi křečovkami, dá se to nějak "duchovně" zmírnit?
Moc děkuji i kdybyste neodpověděla, vaše stránky jsou mi velmi blízké. Lenka 31.1.2008

Odpověď:

Nerada se vyjadřuji k jakýmkoli předpovědím. Nezlobte se, že nechci ani vyvracet ani potvrzovat směr, který Vám byl někým naznačen. Problémy s pletí souvisí s maskou, kterou jakoby máte nasazenu proti okolnímu světu. Něco tady neladí, něco není tak, jak byste si přála. Jakmile tohle pochopíte a onu překážku zrušíte nebo půjdete tam, kde nebude, pleť se najednou jakoby zázrakem očistí. Nepomohou Vám složité mastičky nebo vodičky, i když mají na sobě značku... Problém je uvnitř Vaší duše.

Křečové žíly zase souvisí s partnerským životem. Odevzdanost osudu, kdy se nic nemění, nic nového nepřichází a všechno je tak nějak na nic, to je ideální podhoubí právě pro křečové žíly. Nekonečné, stále se opakující starosti dokáží ženu omotat neviditelnými vlákny, jako pavouk v pavučině. Nesmíte se nechat deptat, nesmíte si na sebe stále nakládat další a další úkoly, potřebujete se volně nadýchnout, být sama sebou. Tím, jak začnete žít více životem, který se Vám líbí, všimnou si toho i ostatní lidé kolem Vás a všem se najednou začne žít mnohem lépe.


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.