WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

2. ledna 2007: Druhá offline konference na téma zdraví   

Když jsem nedávno procházela poštovní schránku, opět bylo jasné, že se musí trochu uklidit. Proto je tady již druhá netradiční offline konference. První se uskutečnila 26. září 2006. Je to možná trochu nezvyklé, ale nevím, jak jinak to udělat, aby se odpověď dostala tam, kam patří.



Wahlgrenis

Když jsem nedávno procházela poštovní schránku, opět bylo jasné, že se musí trochu uklidit.

Proto je tady již druhá netradiční offline konference.

První se uskutečnila 26. září 2007.

Je to možná trochu nezvyklé, ale nevím, jak jinak to udělat, aby se odpověď dostala tam, kam patří.

Termín jsem zvolila 2. ledna 2007 ve 13 hodin.

 

© Wahlgrenis 24.10.2006

 

Je první pracovní den roku 2007 a já přicházím, abych splnila, co jsem loni v říjnu slíbila.

Offline konference ke zdraví měla tentokrát 41 dotazů, neznamená to, že by další nebyly.

Byly, ale já jsem řekla: "dost".

Ne, nechci si hrát na falešné soby, humoru bylo ostatně přes Silvestra až až...

Stále nemáme vládu a byli jsme pokáráni panem prezidentem...

Vůbec je to nějaká zvláštní zima, sníh není, nemrzne, kvetou kytky, rostou houby...

Mimochodem děkuji za všechna přání k Vánocům, Novému roku i narozeninám.

Jen některé jsem dala na web.

Ale děkuji všem.

Doufám, že pochopíte odpovědi v této konferenci, nikdy se nejedná jenom o léky nebo masti, které vám napíše lékař na vaše neduhy.

je toho mnohem víc.

Každá nemoc je výkřikem duše, a pokud nepochopíme, proč křičí, nemá smysl ji léčit.

Tím jí jenom zavřeme pusu, dáme dudlík, aby byla potichu, abychom my měli klid.

W. 2.1.2007

 

 

1. otázka:

Dobrý den,

Narazil jsem na internetu na Vaše stránky, což by nebylo nic neobvyklého.Ale proč vlastně píši tento email.

Nevím jak Vás mám oslovovat, tak ale řekněme paní Vědmo, potřeboval bych od Vás pomoc. Uvedu vás do problematiky. Je mi 21 let a zhruba od ledna tohoto roku jsem začal mit problemy s ledvinami. Je tomu již asi 4 měsíce co chodím do HDS střediska na dialýzu a podle doktorů už nemám šanci se uzdravit. Díky tomuto problému jsem začal navštěvovat jednu paní co se věnuje holistické terapii a myslím si, že mi dost pomohla. Každý večer provádím pokání a věřím, že se můj zdravotní stav zlepší, či v očích mediků, že se stane zázrak. Objel jsem hodně léčitelů, kteří mi řekli různé názory, jakože všechno bude OK a podobně. Za případnou odpověď děkuji. 27.8.2006

Odpověď:

V problémech s ledvinami se odráží náš vztah k druhým, když nedokážeme být pomocnou rukou a partnerem, který dokáže podržet a pomoci, ale místo toho si hledíme jenom vlastní zábavy, her a jiných partnerů. K akutnímu problému u Vás došlo, když jste zlobu a nenávist k druhým nedokázal správně zpracovat a poučit se z ní, ale naopak jste ji dovolil, aby vstoupila do Vašeho těla. Tak se postupně zablokovaly energetické komunikační kanály, které byly zaneseny a nyní už nedokáží správně fungovat. Ale to, čím si nyní procházíte, všechny návštěvy lékařů i léčitelů, kdy nedocházíte k žádným výrazným zlepšením, je pro Vás největší odměnou. Bolest totiž dokáže čistit, saháte si tzv. na dno. Postupně si uvědomujete nové hodnoty v životě, to špatné, zlé, co škodí, se může časem rozpustit. Jediným lékem a nadějí pro Vás je přehodnocení dosavadního života a pohled na všechno kolem sebe jinak. Tohle se možná může zdát jako z pohádky, ale člověk si nejvíc škodí vlastními myšlenkami. Jestli pochopíte, o co tady jde, mohl byste už za půl roku být bez problémů.   

 

 

2. otázka:

Dobrý den ,milá Wahlgrenis

narazila jsem na tvé stránky a prosím o pomoc. Už to bude pomalu rok co snažíme o druhé miminko, v únoru se podařilo ale nedrželo se. Myslím že máme s manželem pohodoví vztah.Mohla bys mě říct kdy se miminka dočkáme? A další moje otázka,

jednou mě jeden léčitel řekl že jsem duchovně hodně daleko a že s tím mám něco žačat dělat. Věřím v něco mezi nebem a zemí,měla jsem i dvakrát v noci takové zážitky.Když mě bylo asi 16 let tak mě probudi chladný dunivý hlas který říkal at mu dám ruku a jdu s ním /strašně jsem se lekla/.Za 14 dní na to jsem z neznámích důvodů vběhla do silnice kde mě málem přejelo auto,nevím proč jsem tam vběhla jako by mě v ten moment vypnul mozek a nic si nepamatuju,vspamatovala jsem se až když jsem slyšela brzdy.

Druhý zážitek se stal nedávno,V noci plakala dcerka tak jsem šla za ní do pokoje a usnula jsem tam.Pak jsem naráz seděla na posteli a strašně křičela,před sebou jsem viděla oranžové světlo které pulzovalo.Manžel tam vtrhl a tím světlem proběhl a to se rozprsklo,zatřepal se mnou  já přestala křičet.Až potom začala dcerka plakat.Tak nevím jestli byla tak viděšená ze mě nebo jestli to viděla taky.Řev to musel být pořádný protože to sliželi i sousedi naproti a manžel říkal že to balo jako by mě někdo vraždil.Zajímavé je že jsem pak v klidu usnula a neměla jsem strach z toho co jsem viděla.

Mohla bys mě prosím k tomu něco říct??? A hlavně kdy si k nám najde cestu miminko????? Nevím jestli je to potřeba ,tady jsou naše data narození...

Byla bych strašně ráda kdybys mě odpověděla,budu čekat na odpověď  29.8.2006 

Odpověď:

Měla by se Vám narodit ještě jedna holčička, přijde o něco později, než byste chtěli, ale dočkat byste se měli. Váš domov čeká ještě docela složitá zkouška, která ale Vaše vzájemné vztahy s manželem jen utuží. Zatím totiž příliš mluvíte o penězích, o věcech, o materiálních výdobytcích. Miminko by Vás z tohoto stavu mohlo dostat, ale nejdřív bude nutné udělat ten důležitý krok z tohoto bludného kruhu. Je tady i varování o nasazené masce, skrz kterou není poznat, co ve Vás doopradvy je. Všechny slupky budete muset sundat, je to jako sáhnout si na úplné dno. Jestli jste rozhodnuta přijmout i jisté lékařské kroky, které by Vám měly pomoci k miminku, nakonec k otěhotnění dojde bez jakýchkoli podpůrných prostředků, jak je například i  hormonální léčba. Narodí se hodně zralá duše, těhotenství bude rizikové, ale miminko se k Vám dostane, protože příběh, který se začal odehrávat v minulosti, by měl pokračovat.  

 

 

3. otázka:

Mila Wahlgrenis,

prave som bol na tvojej internetovej stranke - uzasne. Listoval som v tvojich zdravotnych odpovediach, ktore si adresovala inym ludom a nenasiel som tam odpoved na svoj problem, alebo len ciastocne. Mam problem so zrakom, trpim silnou kratkozrakostou + keratokonusom. Cvicim ocnu jogu, robim vizualizacie, hovorim si mantry, snazim sa hladiet na svoj zivot aj z inej strany. Chcel by som sa opytat kde je problem mojej kratkozrakosti, keratokonusu? Co by som mohol a mal este robit??? aby som sa definitivne zbavil okuliarov. 11.10.2006

Odpověď:

Všechny oční vady souvisí s náhledem člověka na svět. Rozkol mezi tím, co vidíme, a tím, co bychom rádi viděli, se může odrazit v počtu dioptrií. Krátkozrakost vzniká ve chvíli, kdy se začneme příliš soustředit na prožívání přítomného okamžiku, ale už nejsme schopni dohlédnout dál. To souvisí s plánováním další etapy života, s budováním nějakých záchytných bodů, bez kterých není možné žít. Kdo zůstane uvězněn v jednom časovém okamžiku, je ohrožen právě krátkozrakostí. Ve Vašem případě jsou veškeré oční cviky, mantry atd. zbytečné, když si neuvědomíte, co Vás táhne ke dnu. To, o co se snažíte, je nyní marné. Uzlový okamžik vznikl v souvislosti s Vaší prací. Byla to buď jako ztráta zaměstnání, s níž jste se dosud nevyrovnal, nebo krize na pracovišti, kde se děly věci, s kterými jste nesouhlasil. Je třeba, abyste se dokázal sladit s procesy, které se kolem Vás odehrávají. Neměl byste být jako na loďce, která se snaží proplout řekou od moře k prameni. To by šlo dost těžko... Pokud v problémech, které Vás dostaly do klece, setrváváte, měl byste se odhodlat k ráznému řezu. Odejít jinam, přestěhovat se, začít na jiném místě... Šance pro Vás tady jsou.

 

 

4. otázka:

Milá Wahlgrenis,
chtěl bych tě požádat o pomoc. Čekali jsme s přítelkyní a budoucí manželkou miminko, oba jsme se moc těšili a "okolí" kolem nás také. Ale na prvním ultrazvuku ve 12. týdnu nám bylo řečeno že růst zárodku se zastavil v 9. týdnu a plod zemřel. Moc se pídím po příčině, protože jistě nějaká je? Jestli se dušičce u nás "nelíbilo"? Nic se neděje přece jen tak..... Tak bych tě chtěl moc poprosit o radu. 18.10.2006
 

Odpověď:

Tohle je smutný příběh. Cesta miminka k Vám byla skutečně předčasně ukončena. Bylo totiž třeba, aby si budoucí maminka uvědomila, co se už jednou stalo, toto předčasně skončené těhotenství jí bylo jenom tzv. nastavením zrcadla. Byla to reakce na událost v minulém životě. Tehdy došlo k situaci, kdy těhotenství nebylo žádoucí, partner byl najednou vyměněn za jiného, ale počínající život neměl vzniknout, neměl jaksi prostor v tehdejším Vašem životě. Holčička, která se tehdy narodila, příliš dlouho nežila, protože žít nemohla, nebylo jí to umožněno. Tento akt nikdo ze zúčastněných nebral jako vraždu, bylo to spíš jako nešťastná náhoda, i když ten dotyčný dobře věděl, o co mělo jít. Proto nyní, když už se stav změnil a mateřství je "žádoucí", muselo dojít k tomu, k čemu došlo. Už je ale dořešeno. Další pokračování je jen v dobrém. Narodit by se Vám měl ještě chlapeček, je to duše miminka, které tehdy nemohlo žít. Potřebuje mít nyní Vaši bezmeznou lásku. Věřím, že jí nebudete šetřit.

 

 

5. otázka:

Ahoj Wahl,

mám přesně 6 měsíců problémy s levým kolenem. Vyzkoušel jsem už klasickou medicínu i bylinky, ale zatím nějak nic nezabralo. Než mi začaly obtíže, chodíval jsem aspoň jednou týdně si zahrát badminton. Už půl roku jsem žádný sport nedělal a pohyb mi moc chybí. Proto se obracím na Tebe s prosbou o pomoc.

Začalo to celkem nevinně a zdánlivě to spolu nesouviselo. V polovině tohoto dubna jsem začal mít problém se zubem (šestka vpravo nahoře), na němž jsem měl už roky nasazenou korunku. Zub mě začal pobolívat někdy ve čtvrtek. Jelikož mám zubaře stále ještě v Pardubicích, snažil jsem se to vyřešit tady na pohotovosti v Palackého ulici. To byla kapitola sama pro sebe. Korunku mi ze zubu, ze kterého šel ne zrovna příjemný zápach, sice sundali, snažili se vytlačit hnis, ale kupodivu mi nedali antibiotika. Ta jsem si musel „vymručet“ až další den na pohotovosti na Karlově, protože přes noc mi natekla tvář a měl jsem pocit, že hnis neodtéká a znovu se hromadí v dásni.

Když jsem odcházel z Karlova náměstí, zavolal jsem do Pardubic své zubařce a telefonicky to s ní zkonzultoval. Řekla mi, ať si zub nechám raději vytrhnout, protože šestky mají zahnuté kořeny a možnost vyléčení není velká, resp. je pravděpodobné, že by se mi zánět zakrátko mohl vrátit zpátky. S těžkým srdcem jsem si nechal zub vytrhnout. To mi sice pomohlo, ale ještě necelé 2 týdny jsem měl dobrat antibiotika. Dal jsem se dohromady natolik, abych mohl jet do Břuchotína.

Nevím, jestli na to, co se stalo poté, mělo vliv, že jsem tam skoro celou dobu seděl v tureckém sedu. Sedával jsem takhle i dřív a sedělo se mi tak příjemně a s koleny jsem žádné problémy nikdy neměl. Pár dní po návratu mě začalo pobolívat levé koleno na vnitřní straně. Říkal jsem si, aby to snad nebylo spojené zánětem zubu, ale uklidňoval jsem se tím, že mám přece antibiotika, a tak by to mělo být v pořádku.

Ale nebylo. Antibiotika jsem dobral, ale koleno se nelepšilo. Když jsem ho měl dlouhou dobu v jedné poloze (třeba pokrčené) a po nějaké době polohu změnil (nohu natáhl), noha mě v koleně bolela. Za dalších pár dnů jsem dosáhl pomyslného dna. Když jsem se na nohu postavil (třeba při vstávání z postele nebo vystupování z auta), noha se mi v koleně jakoby prolomila dovnitř.

Když se to nelepšilo, vnutil jsem se na ortopedickou ambulanci vysočanské kliniky. Nález na rentgenu byl naštěstí negativní, takže artróza by to neměla být. Doktorka mi napsala prášky (proti bolesti) a mast. Za měsíc jsem šel na kontrolu, ale stav se o moc nezlepšil. Noha se mi v koleně sice už neprolamovala, ale při změně polohy koleno bolelo dál.

Přihlásil jsem se k ortopedovi, který se jinak stará o sparťanské fotbalisty a po dalším měsíci a půl přišel začátkem září na řadu. Tenhle doktor se mi věnoval podstatně víc. S nohou různě otáčel, nutil mě napínat svaly v různých polohách. Pak mi řekl, že mám „nerovné chrupavky“. Na mou odpověď, že to ale asi nesouvisí se zánětem zubu a že mi je divné, že se to projevilo tak najednou, bez zjevné příčiny (kdybych byl třeba někde špatně šlápl nebo upadl třeba při sportu nebo nohu nadměrně namáhal, mohl bych si za to jasně sám), mi řekl, že „to mají i patnáctiletá děvčata“. Co tím chtěl říct, mi nějak uniká. Pak dodal, že se to může dávat dohromady až půl roku. A pokud by to prý nepomohlo, museli bychom to řešit dál. Jak konkrétně, to už ovšem neřekl.

Doporučil mi, abych koleno posiloval (kolo, plavání, nebo třeba i ten badminton). Chtěl jsem to zkusit s badmintonem, protože mi pohyb už opravdu moc chybí. Ale asi bych to neuběhal. Při normálním pohybu do strany cítím, že to na sport bohužel není.

Koupil jsem si i tabletky GS Condro Forte, které mají kolenní chrupavce dodávat výživné látky a pravidelně je beru. Jsem skoro na konci 2-měsíční kůry, kdy by se měl projevit výsledek, ale zatím je vše při starém. Stavil jsem se i u Daniely. Dala mi na to mast s konopím. Když jsem měl koleno namazané a zavázané v igelitu tak, aby se potilo (třeba přes noc), bylo to znatelně lepší. Pokud jsem si obvaz sundal, bylo vše za chvíli ve starých kolejích.

Přiznám se, že už nevím, co s tím dál. Do kolena bych si chirurgickým zákrokem nechtěl nechat zasáhnout. Před tím mě varoval nezávisle na sobě víc lidí. Rád bych ale ještě někdy vyrazil na hory a šel si zahrát badminton. Wahl, můžeš mi, prosím, nějak pomoci?

Předem díky moc, 20.10.2006

Odpověď:

Pamatuji si moc dobře na Břuchotín i na slova, která mě napadla v souvislosti s Tebou. Bylo to něco o pokoře. To jsi ale o bolestech v kolenách ještě nemluvil. Přišlo to až mnohem později. Na kolena padá člověk v kostele, když se modlí k Bohu. Problémy s koleny mají lidé, kteří si jdou za svou představou, za svým ideálem nebo za svými koníčky. Mají svoji cestu, která je podle nich tou nejlepší. Neporadím Ti nyní žádnou mastičku nebo cvičení, tohle je třeba léčit jinudy... Vždy je třeba sklonit hlavu, přijmout vyšší řád věcí, které se kolem dějí a mohou nám připadat nelogické. Vše by se mělo konat pouze ve jménu lásky, nikdy jinak. Možná je v tom ještě něco jiného: Možná si připadáš hodně svázán tím, co dělají ostatní lidé. Nechceš přijmout to, co nastalo, nechápeš vzniklou situaci, kterou bys měl zpracovat ve svůj prospěch. Jasně, není podle Tvého, situace se vyvinula tak, jak jsi nechtěl. Místo toho, abys toto řešení přijal a upravil si podle toho svůj život, zůstáváš na místě. Každý člověk, s kterým se setkáváme, nás učí, a to i ve chvíli, kdy máme pocit, že nám ubližuje. Někdy to hrozně bolí... Nedokážeme odpustit a poděkovat. Až se této závislosti na minulosti zbavíš, bolesti odezní. Nebude to dneska, bude třeba si to doopravdy promyslet, zjistit, kudy v životě chceš dál jít. A s kým...

 

 

6. otázka:

Milá Wahlgrenis,

dlouho jsem rozmýšlela,zda-li mám napsat tento dopis. Stále pročítám vaše stánky,které se mi moc líbí. U některých příběhů mi i nějaká slzička ukápne,jak jsou dojemné. Mám také jedno trápení a touto cestou se dovolím vás zeptat a poprosit o radu v mém problému. Stále se s manželem snažíme o otěhotnění, ale zatím se nedaří. 2x jsem potratila a jednou jsem byla mimoděložně těhotná a museli mi odstranit jeden vejcovod. Na umělé oplodnění zatím nechceme jít, stále věříme,že se nám mimi povede. Máme 12ti letého chlapce a s tím jsem otěhotněla ani nevím jak. Moc si přejeme další děťátko. Snad nám dáte alespoň malou naději. Moc děkuji za odpověď a váš drahocený čas,který mi věnujete. Moc vás zdravím a přeji dny prosvícené sluníčkem. 23.10.2006

Odpověď:

V tuto chvíli to vypadá, že těhotenství brání jistá překážka. Zdravotní komplikace ve formě potratů i mimoděložních těhotenství tady bohužel zůstávají. Miminko je pravděpodobné, holčička, ale psychicky zatím nejste srovnána s budoucí rolí. Jsou totiž blokovány přirozené procesy v těle, vypadá to, že potřebujete přijmout vyšší princip v životě. Nezapojujte do Vašich problémů ostatní, potřebujete se sladit s přírodou, s veškerými procesy, které Vás obklopují. V těle máte problém, měla byste určitě přejít na lehčí stravu, omezit maso, přidat zeleninu, hlavně červenou řepu na lepší krev a důkladně si organismus propláchnout čistícími čaji, Potřebujete hodně tekutin, nebraňte se vypít až 3,5 litru denně, ale nenuťte se, spíše si hezky, dobrovolně nabízejte a pijte s chutí. Přednostně byste měla pít kopřivu a obklopit se oranžovou barvou. Omezte všechno, co je Vám nepříjemné (těsné boty, nepříjemní lidé, nevyhovující prostory apod.). Určitě byste měla použít zábaly z ricinového oleje na srovnání všech procesů v břišní dutině. 

 

 

7. otázka:

Milá Wahlgrenis,

chtěla bych Vás poprosit o odpověď na otázku, která mě trápí: Budeme mít miminko?

S manželem jsme spolu 10 let, prošli jsme si dobrým i zlým. Vím, že máme plnou zodpovědnost za naše konání i vztah. Za tu dobu jsme toho spolu prožili opravdu hodně a i když to nebylo vždy " idelální", myslím, že se máme hodně rádi - právě proto,že jsme spoustu věcí dokázali zvládnout a posunout se dál, i když to někdy dost bolelo (někdy naše duše, někdy naše ega :-) ). Dlouho nás naplňoval společný koníček - cestování a nejen kvůli němu, jsme odkládali miminko. Patřila jsem bohužel k těm, které mělz strach, že ještě není ta vhodná doba, že když budu mít miminko, tak přijdu o své zájmy, které mě tak naplňovali, prostě, že mě příchod malého človíčko bude omezovat.. atd. Dnes už vím, jak jsem byla hloupá. Jenže a už je to delší dobu (aniž bych to plánovala) se mé uvažování a cítění změnilo a miminko si ze srdce přeji a chtěla bych mu předat ze sebe vše co budu moci. Jsem za tu změnu moc vděčná a je to jako bych uvnitř byla konečně ženou. Spolu s příchodem těchto pocitů, jsem se opravdu dobrovolně rozhodla pro změnu životního stylu a povolání, které s ním souviselo - práce v cizině. Měla jsem obavy, že toho třeba budu litovat a potáhne mě to zpět. Ale to se nestalo. Naopak jsem ráda,za to, že mám čas se zklidnit, vnímat domov, přírodu a všední a zároveň tak vzácné okažmiky každodenního bytí. Zdálo by se tedy, že nic nebrání tomu, aby miminko přišlo.. Jenže bohužel zatím to tak není, jsem z toho moc smutná a někdy pochybuji sama o sobě. V lednu 2006 jsem otěhotněla, ale v 6. týdnu o miminko přišla. A od té doby marně čekám, jestli se mi povede otěhotnět. Jsou to opakované chvíli naděje a zklamání... Ale chtěla bych věřit, že snad se k nám nějaká dušička chystá. Mohla bys mi prosím odpovědět (psala jsem už jednou, ale zůstalo bez odpovědi - vím, že nás, kterých se ptáme je opravdu hodně). Přeji Ti hodně štěstí Děkuji 21.10.2006

Odpověď:

U Vás s miminkem nebude problém, dokonce se k Vám těší nejen jedno... V tuto chvíli to vypadá tak, že se příliš fixujete na tu smutnou událost z ledna 2006. Jste jí pořád plná, jako by nic jiného nebylo. Nedokázala jste se od ní zatím nijak odpoutat, žijete pořád v tom jediném smutném okamžiku. Máte pocit, že miminko odešlo a Vás tady nechalo samotnou. Jenže to takhle brát nelze. Vychází mi jako problém nějaký technický vynález, který miminku tenkrát vadil. Nedokázalo se s tím vyrovnat. Možná sama budete vědět, kde se stala chyba. Samozřejmě i oddalování mateřství kvůli Vašim cestám není nejlepší. Jako by nyní mezi Vámi a partnerem docházelo ke krizi, potřebujete se k sobě více přiblížit, pochopit jeden druhého, nežít si sobecky jen na svém písečku a nečekat na zázrak početí. Ovšem vypadá to hodně nadějně, jakmile se s mužem sladíte na společnou vlnu, jakmile opět najdete v jeho očích tu neopakovatelnou záři, která tam dřív byla, budete těhotná, ani vlastně nebudete vědět jak...   

 

 

8. otázka:

Milá Wahlgrenis,

už jednou jsem Ti psala a moc mně mrzí že jsem se odpovědi nedočkala. Prosím Tě tedy o pomoc ještě jednou. Jedná se o mého muže a jeho zdravotní problémy, celé to bylo jako řetěz událostí a zdálo se, že to nemá konec, ted mám pocit, že je to o něco lepší a děkuji za to, avšak zase je mi vyčítáno,  že jsem neustále v práci. Mám svou práci ráda, at už je jakkoliv zvláštní, ale taky mám i zde pocit, že kdybych se snažila sebevíc, pořád je tu něco, co to ruší, prostě to nechce fungovat tak dobře, jak by mělo a i to mne mrzí. Ráda bych se tedy zeptala na svého muže  jak je možné mu účinně pomoci?Cítí se čím dál víc unavený, vyčítá mi, je o něco starší než já, takže ted řeší i to, jsem moc ráda, že ted pracuje, ale příliš ho to vyčerpává, práci si najít ale není jednoduché, také si myslím, že ne pouze tato nemoc ho ničí, ale především jakási minulost, či bolest nebo něco, co ho trápí. A také jak to vypadá s mou prací, říkam, pro někoho by mohla být zvláštní, ale já mám zde pocit, že jsem tu dobře, že to má svůj význam, jediné, co naprosto nechápu, je to, co jsem již psala, přitom by bylo tak fajn, kdyby se to pořádně rozjelo a všichni jsme tady měli práci, do které bychom pricházeli vždy jen s úsměvem. Můžeš mi prosím poradit? 20.10.2006

Odpověď:

Podívejte se na odpověď u čísla 24, je to hodně podobné. Jsou tam vysilující geopatogenní zóny. Manžel potřebuje do sebe načerpat energie. Navíc práce je pro něho hodně vyčerpávající. Přesahuje totiž jeho fyzické možnosti. Měl by si najít něco klidnějšího.

 

 

9. otázka:

Dobrý den. Objevila jsem vaše stránky a ještě před pár léty bych se tomu všemu smála a považovala bych to za nesmysly. Ale od 17.6.2003 se můj život podstatně změnil. Ten den se mé dceři v Pardubicích narodil syn. Porod byl velmi těžký, možná se na něm podepsali i doktoři, nechci nikoho obviňovat, protože to zdraví mému vnukovi nevrátí. Chlapeček má diagnozu DMO, spastická kvadruparéza. Moje dcera i zeť jsou velmi stateční a obětaví rodiče. Pravidelně cvičí Vojtovu metodu, jezdí na koni, chodí do bazénu atd. Prostě celý den se točí jenom kolem syna. Bohužel výsledky jsou téměř zanedbatelné. Naštěstí loni přišla na svět císařským řezem zdravá holčička, která jim dělá radost za dva. Dlouho jsem rozvažovala, spíše se bojím zeptat, zda můj vnuk bude nepohyblivý a trvale odkázán na pomoc druhých. Protože čtu Vaše stránky, vím, že dotazů je spousta a času málo. Byla bych vděčná za Vaši odpověď a určitě se tentokrát nebudu smát. Zdraví Vás jedna nešťastná babička 20.10.2006

Odpověď:

Nemám nic proti Vašemu smíchu, každý má svoji cestu, kdy má nebo nemá něco pochopit. Když jste se smála, ještě nejspíš nebyl ten správný čas. Nejsme všichni na stejné úrovní, ale směr máme daný stejně. Bylo by to jednoduché, kdybychom všichni v jeden okamžik stanuli na stejné startovní čáře, ale takhle se spolu setkáváme a někteří ví, někteří neví. Bohužel nikdo nikoho druhého nemůžeme posunout k věcem, kterým by nerozuměl., každý si tím vývojem musí projít sám. Někdo pochybuje celý život, uzavírá se před všemi takovými informacemi, někdo něcopochopí v poslední vteřině na tomto světě, někdo ani v tento okamžik nepřipustí nic vyššího. Je jenom jeho já. To je smutné.

Váš vnuk přišel na tento svět s postižením, které je sice slučitelné se životem, ale vyžaduje stálou péči od druhého člověka. Vím, že byste ráda četla, jak už brzy bude všechno jinak. Bohužel bylo rozhodnuto v okamžiku jeho minulé smrti, že bude muset přijít na svět tak, aby se před ním otevřel duchovní svět, ale na druhou stranu to znamená omezení v tom světě hmotném. Chlapeček totiž někomu ublížil, ale tak, že se dotyčný nemohl bránit, nemohl nic dělat. Proto nyní to omezení. On vlastně také nyní nemůže nic dělat. I když by jistě hrozně rád. Je to karmický úděl, postižení, před kterým není úniku. Vím, že by nyní všichni kolem něho byli schopni udělat první poslední, aby to bylo jinak, jenže to hlavní jádro je uvnitř chlapečkovy duše. A s tím se nedá nic dělat. Připadá mi to ale tak, že skrz něho k vám již brzy začnou chodit důležitá poselství od jisté vyšší bytosti, ženy. Nad celým jeho životem bdí boží oko, dohlíží na každou jeho myšlenku, hlídá ho. Měla by kolem něho být jen samá čistá, průzračná láska...

 

 

10. otázka:

Dobry vecer, rad bych se zeptal, zda byste mi dokazala vysvetlit pricinu me nemoci, svaloveho onemocneni-svalove dystrofie. A jestli vubec o SD jde. Kdy a proc nemoc vznikla a jestli je tu moznost vyleceni. Predem vam moc dekuji a preji dobrou noc.

Odpověď:

Úbytek svalové hmoty nastává ve chvíli, kdy jedinec nevidí smysl v dalším žití, kdy už nechce dál žít. Člověk se přestává tolik pohybovat, jako tomu bylo dřív, stává se apatyckým, svaly mizí. Nemají totiž už v životě své opodstatnění. Nejnápadněji se to projevuje na starších osobách, které se jakoby ztrácejí před očima. Tělo slábne, připravuje se na odchod z tohoto světa, i když to může být časově ještě hodně daleko. Dojde-li k tomuto stavu v mladším věku, je třeba hledat příčiny ve způsobu života. Mohlo dojít k zásadnímu otřesu, kdy najednou bylo všechno jinak, jistoty přestaly platit, zbořil se cíl, ke kterému člověk směřoval. Je pravděpodobné, že u Vás došlo ke krizi ve vztahu. Nyní jdete proti přírodě, to je zřejmé. Proto ubývá Vaše svalová hmota. Dívka, která podle Vás měla dál jít životem s Vámi, se najednou otočila k jinému muži. Dokonce tak, že mu slíbila být matkou jeho dětí. Vy jste zůstal stát stranou, všechny Vaše vzdušné zámky se v tu chvíli zbořily. Nemohl jste nic dělat, byl jste tou situací zcela ovládnut. Od té chvíle si připadáte jako v pasti, nemáte na nic vliv, všechno je podivné, hudbnete, ztrácíte se před očima. Nevíte, jak tento zvláštní stav zastavit. Kouzlo, na které čekáte, by mohla udělat dívka, do které byste se zamiloval. Jenže zatím nejste schopen nikoho do svého srdce přijmout, zatím to místo je obsazené tou minulou láskou. Ještě jste se přes ten problém nedostal. Vypadá to, že jste ochoten dostávat do sebe nějaké podpůrné prostředky na radu lékařů. Je to pomoc pouze na chvilku. Potřebujete se posunout dál, což bude možné ale jedině tehdy, až bývalou lásku propustíte do světa.

 

 

11. otázka:

Dobrý den mám k vam větší dotaz máme s manželem 2 syny a já jsem minulý rok musela podstoupit potrat a chci se zeptat zda ještě budeme mít děti a kdy asi a zda budeme mít i holčičku mě by ještě nevadili ani 2 děti velice děkuji 3.10.2006

Odpověď:

Těhotenství možné je, vypadá to spíše na chlapečka... Ale těhotenství bude nejspíš rizikové. Miminko by k Vám dorazit mělo, protože máte spolu nedořešený příběh z minulosti. Ale bude to pro Vás všechny poklad. Jsou tady vyšší zájmy, aby se miminko narodilo. Potrat, který jsi musela podstoupit, tady byl také. Měli byste si totiž uvědomit, že miminko není hračka, kterou si můžete koupit, když chcete. Čas není, neodpovídám na termín otěhotnění schválně. Záleží na mnoha okolnostech. Těšit se ale můžete.

 

 

12. otázka:

Milá Wahl, již po několikáté čtu Tvé stránky a nedá mi to, abych ti nenapsala. Již 2 roky se pokoušíme s manželem o miminko a stále nám to nejde. Mám pocit, že můj život je v etapách, jedna etapa je taková, že jsem smutná a plná beznaděje, lítosti a smutku, že se nám to nedaří, druhá etapa je taková, že načerpám energii, jsem plná naděje, trpělivosti a radosti z čekání na miminko, snažím se na to nemyslet, věnovat se i jiným věcem, prosit kosmos o miminko a povídám si s miminkem, ale stále nepřichází, něco je špatně a já nevím co. poraď mi prosím 3.10.2006

Odpověď:

S miminkem - Vaším chlapečkem - budete muset být ještě chvilku trpěliví. Vypadá to, že chyba je u manžela, jako by byl příliš fixován na peníze, jako by nežil pro tento svět. Potřebuje se lehce přeorientovat ze světa čísel a financí na vlnu poněkud umělecky naladěnou. Nemusí hned žádat o roli v divadle, ale mohl by si občas třeba jen něco zazpívat, otevřít trochu své srdce. Připadá mi jako uzavřený do podivné kamenné schránky, nemohou k němu přicházet žádné informace z Univerza. Je tím ochuzen o důležité impulsy. Je sice krásné, že si s miminkem povídáš, ale on by se měl také posunout tímto směrem. Jakmile se odrazí od země, miminko se k Vám vydá. On má zatím svůj příliš materiální svět, nedokáže přijmout jiné informace, sdělení, které není hmotného základu, je pro něho podezřelé. Měl by sundat své růžové brýle. Zkus s ním o této možnosti pohovořit. Nemusí hned uvěřit všemu, co se píše na těchto stránkách, ale aspoň malinko by ten kámen okolo sebe mohl naťuknout. Třeba jednou praskne úplně a jemu se ukáže nový svět...

 

 

13. otázka:

Zdravím Tě, Wahlgrenis,

sice se osobně neznáme, nicméně si dovoluji Ti tykat, jako mnozí zde. Snad dovolíš.

Již přes rok sleduji Tvé stránky a stále se odhodlávám Ti napsat a požádat Tě o radu, ideu, reakci … Zkrátka, inkubovala jsem … až do dnešního dne. Dnes to tedy zkusím a uvidíme, bude to jak to má být ...

Trápí mne již několik let (přes 4 roky) záda, konkrétně křížová oblast – kolem tzv. esíček (někteří tam mívají dolíčky :). (Mám pocit, že to začalo, co jsem vstoupila k bývalé přítelkyni do firmy jako spolumajitel. Již tam ale nepůsobím, ona přítelkyně se mne po letech nečekaně a velmi zákeřně zbavila. Odpustila jsem jí a snažím se o kamarádský vztah, který se snad daří.) A bolest se postupem doby zintenzivnila natolik, že vůbec nepřestává, bolí to permanentně. Nemohu se pořádně předklonit, když si čistím zuby, zavázat si tkaničky, už nemohu hrát ani s raketou…

Říkám si, copak je běžné, aby holka v mém věku - 28 roků - měla takovéto obtíže? Proč? Co mi to má říct??

Co si mám uvědomit??? Nehledám příčinu venku, ale v sobě, ale strašně tápu. Proto se také obracím s jistou jiskérkou naděje k Tobě.

Doktory jsem obešla, zjevná příčina žádná. Ještě mne zanedlouho čeká návštěva gynekologie, protože mi cca před rokem objevili 3 malé myomy. Nevím, zda se s tím pojí také v posledku velmi silné menstruační krvácení, kdy to došlo až do stavu, že jsem myslela, že doslova vykrvácím. Bylinky to naštěstí zastavily. Ale takto to přeci nejde pořád. Další menstruace se přímo bojím … rady léčitelů jaksi nezabírají …

Nemám potřebu jíst, začaly mi padat vlasy. Kladu si otázku, zda ta bedra souvisí s myomy.

Mám strach z jakéhokoliv zákroku v děloze, chtěla bych jednou miminko… Bohužel, tatínka zatím nemám.

Celkově kolem mne po celý život vztahy jen jakoby proplouvají a nic zásadního se nekoná, někdy si připadám jako jakýsi pozorovatel, vlastně svůj život skoro nežiji. Víš, cítím se být ne zcela zde a teď, a přidává se k tomu silný pocit, že mi něco/někdo strašně chybí, možná někdo z minula, cítím se sama a je mi, když si ten pocit připustím, hodně smutno …).

Pouze jednou jedinkrát jsem se hluboce zamilovala. Do o pár let starší ženy. (Ona mne vlastně upozornila na Tvé stránky.)

Byla a je pro mne doposud to nej- co jsem kdy poznala, vnitřně i navenek jsem se vznášela, bylo mi nepopsatelně krásně.

Mám ji jako milou vzpomínku. Wahl, jak já bych chtěla zase milovat, a to tak, aby to bylo naplněno … alespoň jednou … Nějak neřeším, zda by to měl být muž nebo žena, i když již pár let ženy preferuji. Když to teď píši, brečím, je mi fakt bídně, ale vím, že to za chvíli musí přejít a budu zase silná, cílevědomá a sebevědomá žena, kterou nic nerozhází. Chjo …

Myslíš, že mohou tyto všechny - ve velké zkratce popsané - věci spolu souviset?

Wahl, popřeji Ti sílu a ať Tě Tvoji opatrují …

S láskou, 2.10.2006

Odpověď:

Každé místo v těle má napojení na určitý problém duše. Když začne bolet, je jasné, že něco není v pořádku. Zmiňujete-li bolesti v křížové oblasti, tedy v dolní části zad, problém je v tom, že je toho na Vás hodně naloženo. Zastavení, v kterém nyní jste, Vás konečně donutí udělat inventuru ve věcech, které na Vás tolik doléhají. Bolest může vystřelovat do končetin, ale i do oblasti břicha. S tím souvisejí i potíže gynekologického rázu. Bolesti nebo pohyblivost bederní páteře souvisí s tím, jak přijímáte materiální stránku života. Peníze, domy, majetek nejsou tak důležité... Honění se za materiálními výdobytky by nemělo být na prvním místě v prioritách. Jestli se srovnáme i s málem, které k životu rozhodně stačí, najednou sice můžeme mít navenek proti ostatním něco méně, ale zase jsme odměněni jinak. Naložila jste si toho na sebe příliš. Moc se fixujete na lásku. Miminko kolem Vás nevidím bohužel žádné. Jsou tady problémy z minulosti, jste výrazná silná mužská duše. Nejvíce špatných momentů je kolem Vaší práce. Jsou tady nedobré vztahy, nepřehledno, krize. Vypadá to až na řešení úřední cestou. Není to normální stav. Řekla bych, že toho kolem Tebe je mnohem víc, než by se mohlo zapsat do těchto pár řádků.

 

 

14. otázka:

Vážená paní,

tak nějak již delší čas pročítám Vaše stránky, také se lehce věnuji věcem mezi nebem a zemí a Vašim slovům si troufám tvrdit víceméně rozumím.

Nikdo to nemá v životě lehké a než spoustu věcí pochopíme, tak jsme již třeba mimo hru.Třeba to "nestihneme".

Dnes jsem si pročetla Vaši offline konferenci na téma zdraví. Co otázka, to osud. Nenapodobitelný, se všemi zkouškami a nějakým cílem.

Mám dotaz: uděláme za život spoustu chyb, nejsme andělé. Mnoho věcí si neseme z minula.

Je cestou k očištění jen odpuštění a láska??? Láska bezpodmínečná a odpouštění nekonečné?

Jak očistit chyby, které jsme udělali a nechceme si je nést dál??? 3.10.2006

Odpověď:

Nejlepší je samozřejmě, když se chyby nedělají... Bohužel dvakrát nevstoupíš do téže řeky, všechno se nabaluje, nic nejde vrátit, ani slovo jednou vyřčené nemůžeš vrátit zpět. Jsou to karmické lekce, které jsou tady proto, aby duše něco POCHOPILA. Žijeme ve spirále, v kruzích, které se ale nikdy neopakují úplně shodně, ale vždy jsou o stupeň výš. Dostáváme nové šance, které ale máme řešit jinak, neopakovat stejné chyby. Láska je krásný lék, prakticky na všechno, ale k očištění je nutný pád na absolutní dno, abychom si uvědomili, že se něco děje. Odpuštění je také krásné, ale taky nemůže samotné stačit. Důležité je využít maximálně všechny šance naplno, nenechávat si žádné rezervy, žít pořád v přítomném čase, tady a teď. Všechny chyby se napraví v budoucnosti, nic se nezapomíná, boží mlejny prostě melou...     

 

 

15. otázka:

Drahá Wahl,

děkuji Ti za tyto stránky, chodím sem už více jak rok. Vím, že toho máš moc, tak se budu snažit být stručná.

Je mi 39 let a před asi pěti lety mi našli 6cm myom v děloze. Měla jsem velké zdravotní problémy, takže jsem podstoupila operaci. Dělohu mi zachovali a řekli, že budu moci ještě otěhotnět. Jenže pořád nic. Momentálně jsem na tom i tak, že by to nebylo ani možné - už rok jsem bez partnera. Problém je, že ještě žádné děti nemám, nikdy se mi otěhotnět nepodařilo (a nějak pořád nemůžu přijít na to proč - pořád mám pocit, že to všechno se sebou souvisí

- myom, nemožnost otěhotnět, problémy s muži). Dnes jsem na tom ale znovu stejně, myom začal opět růst a už má zase 6 cm a prorůstá skrz dělohu do břišní dutiny a způsobuje velmi silná krvácení.

Doktor mi už více jak rok domlouvá, abych operaci znovu podstoupila, ale já se bojím, že tentokrát už mi dělohu vezmou a bude konec úplně všem nadějím na své děťákto (poslední dobou mi to schází čím dál víc, nějak se mnou lomcují hormony :-) Před pár měsíci jsem se proto rozhodla a zažádala si o adopci.

Ráda bych ale věděla, co mi na to řekneš Ty. Mám jít na operaci?

Mám ještě šanci na své vlastní děťátko, nebo to mám všechno zabalit a čekat, jak dopadne adopce? A udělala jsem s tou adopcí dobře? Vždyť asi je se mnou něco v nepořádku, když se mi děti zatím vyhýbají (i když ty cizí ne, s dětmi si rozumím velmi dobře).

Děkuji a přeji Ti krásné slunečné dny. 22.9.2006

Odpověď:

Nastoupila jste před časem na duchovní cestu. Muž zatím ve Vašem životě není. Problémy v děloze jsou jistě starší než pět let, jak píšete. Je to problém z minulého života, kdy jste nebyla dobrou matkou, proto se Vám v tomto životě děti vyhýbají. Musela byste se vnitřně hodně přeorientovat na lásku, na vnímání druhého člověka. Jako tatínek by Vám mohl vstoupit do života muž o něco starší než Vy. Měli byste se poznat za zcela podivných, neobvyklých okolností, ale ihned pochopíte, že právě on je pokladem, na který jste čekala celý život. Zdravotní komplikace, které popisujete, byste měla řešit. Ovšem operace je poměrně zásadní zákrok. Sice by na jedné straně odezněly Vaše potíže, ale miminko by k Vám už přirozenou cestou přišlo těžko. Proto se jeví jako ideální Vaše cesta - adopce dítěte. V každém případě si ale budete vyčítat, že miminko není Vaše, budete si připadat jako oběť. To jemoc smutné. Měla byste začít s aplikací lásky do života. Tohle se dá...

 

 

16. otázka:

Přeji vám krásný den,
vaše internetové stránky jsem našla před nedávnem úplně náhodou a zcela mě pohltily. Chodím sem často a velice ráda si v nich listuji a nacházím takový ten krásný klid. Je to něco zázračného… Dnes jsem se odhodlala se vám napsat. Dlouhou dobu jsem váhala, přeci jenom vám asi píše strašně moc lidí a vy nemáte chvíli klidu :-)

Mojí mamince před měsícem diagnostikovali leukémii a ona se řítí neznámo kam. Přijde mi, že to s ní jde celý život od desíti k pěti a ona stále nemůže najít ten svůj pevný bod. Prostě se pořád řítí ke zkáze a já bych jí tak strašně moc chtěla pomoc. A nevím jak.

Když jsem byla malá, naši se rozvedli a my jsme se přestěhovali s tatínkem daleko. Maminka, nevím jestli měla tak málo zájmu, ale vídali jsme se pramálo. I když tomu nikdo nechce věřit, tak to taky špatně snášela. Jak si mám potom vysvětlit, že si pořídila další tři děti, které jsou narozené přesně po deseti letech od nás třech?! A i když se ohromně snaží, něco ji neustále stahuje dolu, stále ji pronásledují nějaké problémy. Letos se přestěhovala s novým přítelem a dětmi do domu, který jsem ji pomohla získat. Je to pěkný dům na hezkém místě. Maminka říká, že se jí odjakživa hrozně líbil. Původní majitelé ale nebyli moc šťastní a pak tam strašně moc dlouho nikdo nebydlel. A maminka i když se snaží, tak se jim tam nedaří. A teď ta nemoc…

Není to nějaké znamení? Volání o pomoc? Že už to opravdu nezvládá? Jak ji jenom pomoc? Děkuji předem za odpověď. Když se vám nebude chtít odpovídat, nevadí, nedělejte si s tím starosti. Přeji vám krásný život, tak krásně klidný, jako mám já když si otevřu vaše stránky!!

Mit freundlichen Grüßen / With best regards 31.10.2006

Odpověď:

Leukémie je nemoc, která se jen těžko léčí. Je to prakticky rakovina krve, kdy dochází k nekontrolovatelnému množení bílých krvinek. Přichází k člověku, který si nedokázal srovnat krize z minulých let, nepochopil správný vývoj. Člověk by měl milovat život a žít za jakýchkoli podmínek. Nikdy se nesmí vzdávat, připouštět odchod ze života, smrt. Když už se zdá, že není jiné cesty, vždy je dobré mluvit s ostatními a podívat se na sebe cizíma očima, jaksi odjinud. Hned se objeví řešení a vývoj se zdá být snesitelnější. Jakmile se ale člověk vzdá a dobrovolně se rozhodne odejít ze života, záchrana prakticky už není možná. Kdy se může leukémie projevit? Jestliže si dokážeme představit úžasný pocit, kdy se nám něco povedlo, takové krásné rozechvění... podobně funguje i opačný stav, kdy procházím obrovským zklamáním. A právě přitom se objevuje leukémie. Vaše maminka si jistě prožila krušné chvíle, byla sama, odsunutá od rodiny, od všech blízkých lidí. Dům, v kterém bydlí, nemá dobré energie. Původní majitelé věděli, proč tam nechtěli bydlet. Bezdůvodné není ani to, že byl dům dlouho prázdný. Bylo by dobré dům očistit od nedobrých energií, jinak by se nemoc maminky mohla výrazně zhoršovat. 

 

 

17. otázka:

Dobry den,

moc me mrzi, ze jsem nedostala vubec zadnou odpoved na mou prosbu (zari 11.9.2006).

Asi muj problem neni dostatecne dulezity a zavazny - nebo nevim.

Sverovat se s takto osobnimi problemy nema smysl, clovek si potom dela jen zbytecne nadeje.

Také bych Te chtela poprosit o pomoc, ale kdyby to bylo mozne, radeji o neverejnou odpoved...

V posledni dobe je tech nepriznivych udalosti na me uz moc.

Jde mi hlavne o mladsi dcerku.

Čtyřikrát jsem potratila, nez se mi po osmi letech cekani narodila zdrava holcicka.

Celych 12 let byla celkem zdrava, az do letosniho leta, kdy ji zjistili obrovske cysty, ktere operativne odstranili, bohuzel museli i s jednim vajecnikem a casti druheho. Moc bych si prala, aby se situace znova neopakovala anebo nedoslo jeste k horsimu. Psychicky na tom nejsem dobre a ani rodinne zazemi neni nejlepsi. Manzelstvi nam neklape, ale o tom psat nechci - rozvadet se nebudu. Starsi dcera je sice na dvou VS, ale svym pristupem ke studiu mi dela velke starosti, zda vubec jednu ze skol dokonci... Mou velkou radosti a oporou v tomto zivote je ma mladsi, kdyby se s ni neco stalo, nemela bych uz pro co zit. Je nadeje, ze bude v poradku? Predem moc dekuji za odpoved.  

Odpověď:

Cysty se objevují u dospělých žen jako informace o nedobrém zacházení, nespokojenosti, ukřivdění atd. ze strany mužů. Ovšem u dvanáctileté holčičky? Jako jediné možné řešení se mi v tuto chvíli jeví její odplata za nedobré chování z minulém životě. Tehdy byla mužem a ženy pro ni - něho byly pouze nástrojem k uspokojování jejích - jeho sexuálních pudů. Nevnímala, že i ony mají právo na lásku, chtějí mít vedle sebe rozvoprávného partnera. Tohle varování nikdy neuposlechla. Narodila se s obtížemi, její duše moc dobře věděla, že to nebude mít jako žena jednoduché. Ale svému údělu se člověk nikdy nevyhne. Proto se Ti tedy narodila po takovém komplikovaném úvodu. Věděla, že to nebude jednoduché. Ona by mohla umenšit svůj složitý úděl, kdyby se věnovala dětem. Třeba jako dětská lékařka nebo zdravotní sestra, jako učitelka nebo jako teta v dětském domově. Ale měla by toto povolání brát spíše jako poslání, dělat ho celým srdcem. Teprve až tohle pochopí, až to bude naprosto jako prvoplánové, teprve potom může uvažovat o naplnění své mateřské role.  

 

 

18. otázka:

Dobrý den, paní Wahlgrenis.
Vaše stránky si čas od času pročítám a pokaždé mě vedou k zamyšlení a stále novým podnětům a k pochopení života jako takového. Pokud budete mít alespoň chviličku času, ráda bych se s Vámi poradila ohledně mého zdravotního stavu. Již několik let mám problém s očními spojivkami, respektive s povlakem vytvařející se na spojivkách, odborně řečeno "pterygium". Loni jsem si operativně nechala u levého oka tento povlak ze spojivky odstranit, avšak po necelých 2 měsících se obnovil. Tuším tedy, že problém bude zřejmě někde jinde, na mentální úrovni, na úrovni určitého pochopeni, však víte o čem mluvím. Další operaci nechci zbytečně podstupovat, tudíž bych byla velice ráda, kdyby jste si našla chviličku Vašeho drahoceného času a poradila mi,
eventuelně mě nasměrovala, jak řešit tento problém. Děkuji Vám a přeji hodně štěstí.

Odpověď:

Problém s očima, které slzí, stejně jako zánět spojivek, stejně jako povlakna spojivkách, to všechno souvisí s problémem v okolním světě. Ten je jiný, než bychom si přáli. Když oko pláče, čistí se, probouzejí se city, to, co zůstává obvykle zamčené uvnitř člověka. Citům nedáváme příliš místa, zůstávají zamčené. Ten povlak, který se na očích vytváří, je jako závoj, skrz který se bráníte vidět svět takový, jaký doopravdy je. Je tady problém v tom, že žijete v rozporech. Je to jinak, než byste chtěla. Měla byste si srovnat všechno, co se kolem Vás děje. Vnímáte-li v něčem problém, měla byste se ho zbavit. Důležitá je především očista a sladění se s vnějším světem.

 

 

19. otázka:

Milá Wahlgrenis,
píšu ti dotaz, který se ti v různých obměnách často dostává (miminka), nepsala bych ale, kdybych cítila, že to není důležité. Mám kamarádku, která má velikou bolest. Už dva roky se snaží o miminko a průběh je vždy stejný. Bez problémů otěhotní, ale dítě kolem 4. až 9. týdne potratí (potratila už celkem čtyřikrát). Je z toho zoufalá. Opravdu je na tom psychicky čím dál hůř. Je to realistka, doktorka, velice vzdělaný a inteligentní člověk, na duchovní věci moc není, ale přesto se pokusila zajít za léčitelkou i za kartářkou. Nepomohlo. Poslední otěhotnění už bylo uděláno uměle, prodělala si mnoho nepříjemných zásahů a vyšetření, nesouhlasila jsem s tím, ale ona zkouší co se dá, tedy aspoň z pole medicíny. Teď jsem se dověděla, že znovu potratila. Zkoušela jsem se na ní soustředit a cítila, jak strašně se teď cítí. Ptala jsem se ochránců, proč potrácí, co se děje, bylo mi sděleno, že to souvisí s pocitem nenávisti. Víc ale ne. Jak bych jí mohla pomoci? Jak by si ona mohla pomoci? Je vůbec možné aby měla děti? Proč je ze svého těla "vyhání" i když je moc chce? (Bylo jí sděleno, že plod umírá, protože proti němu asi vylučuje protilátky). Moc ti děkuji, myslím, že kdo si nezažil, jaké je to potratit dítě, nedovede si představit, jak jí je. Já to nezažila, cítím jen, že jí musím nějak pomoct.

Odpověď:

Tento dotaz by měla vznést žena, které má s otěhotněním problémy. Nenávist ale kolem ní skutečně krouží. Vypadá to totiž tak, že v ní, hluboku uvnitř, je strach z lidí, strach, že by ji podrazili, nedokázali pomoci, že by na všechno zůstala sama. Z toho důvodu teto strach vždy přeroste přes únosnou mez a miminko, které by se i třeba mohlo zdárně vyvíjet, najednou odchází. Z lékařského hlediska je samozřejmě příčina nezjistitelná. Objevuje se zde ještě rozpor v souvislosti s jejím zaměstnáním. Jako by řešila, jestli se jí tam líbí nebo nelíbí. Něco, co se udělat musí chtě nechtě, a na druhé straně pocit, že jen ona je tou, která to tak výborně zvládne. Z toho možná pramení i její pocit trochu takové té nezastupitelnosti. Možná si myslí, že kdyby otěhotněla, už by se nemohla vrátit zpět. Jenže tohle všechno jsou jenom iluze, které ale způsobují obrovské problémy uvnitř její duše, jsou to otřesy, které s ní vnitřně hodně cvičí. Její partner je pro budoucí život skutečně výborný, nemohla by si přát nikoho jiného, moc se těší na děti. Ještě to vypadá na jisté  nevyjasněné citové záležitosti z minulosti. Možná je tady nějaký muž, s kterým se kdyby odehrála nádherná láska, ale skončila dřív, než by si ona žena přála. Pak přišel současný muž, jenže stopa toho minulého nebyla ještě dostatečně smazána. Má ho pořád v srdci a porovnává s tím současným. Tohle by nemělo být tak složité, stačí jen poděkovat za všechno (mentálně, ani s ním nemusí mluvit z očí do očí), odstřihnout ho a poslat do života. Tím se celá její duše přeorientuje na současného partnera a začne i více prožívat současnou lásku. Bez lásky láska není.

 

 

20. otázka:

Ahoj Wahlgrenis,
moc tě prosím o pomoc. Jeden člověk, kterého mam moc ráda, docela trpí. Je nemocný a psychika taky nic moc. Zajímám se o léčitelství, tak jsem to zkoušela, ale nic. Pak mi ten človíček řekl, že na něm někdo zkoušel magii. Možná snad woodo nebo nějaká kletba. Pořád se mu ztrácí energie. Dřív jsem se o magii zajímala, ale vím toho málo. Prý bych to mohla ještě zhoršit. Tak nevím jestli to co vím, můžu použít. Prosím tě tedy jestli víš co s tím tak....Mimochodem tvoje stránky jsou vážně fajn a ty taky. Předem moc děkuji.

Odpověď:

Ne každá psychická porucha musí nutně souviset s kletbou. Ale v tomto případě je znatelný útok nějakého staršího muže, snad bývalého kolegy. Není to ale čistě kletba v tom woodo smyslu, jako spíš to, že se projevil jako energetický upír. V jeho přítomnosti tento muž ztrácí energii a je to tak silné, že to nemusí být už jenom, když jsou spolu, ale i při pouhé myšlence na něho. V tomto případě bude důležité nejprve do něho dostat energii, tzv. ho nabít, nastartovat. Potom bude nutné vytěsnit všechno špatné, udělat kolem něho energetický obal, aby se už něco podobného nemohlo opakovat. Teprve pak by se mohl jeho stav začít lepšit. Ale bez enegetického obalu se každý příliš otvírá a je přístupný všemu nedobrému. Tohle není rada jenom pro tohoto muže. Útočí na nás ze všech stran zlo, kterému je dobré a nejen dobré, ale i moc nutné, se bránit.  

 

 

21. otázka:

Dobry den pani Wahlgrenis,
velmi rada by som porodila este jedno dieta. Momentalne sa to neda, ale vedomie, ze to raz bude, by mi pomohlo. Dakujem
 

Odpověď:

V tuto chvíli to opravdu nejde. Řešíte příliš mnoho věcí, s partnerem, v běžném životě, s rodiči. Miminko k Vám nemůže, i když by chtělo. Je třeba udělat kolem sebe pořádek, sladit se s vnějším světem. Půjde to, ale není to snadná cesta.

 

 

22. otázka:

Drahá Wahl,

Vaše stránky sleduji už dva roky od doby, kdy jsem začala řešit manželskou krizi, ke které jsem hodně přispěla. To proč Vám píšu se tyká mého zdravotního stavu. Od té krize se cítím unavená. Mám velice stresující práci, kde je hlavně o zisk, ale to je jiná historie. Chodím už asi 10 let na kontroly na internu. Od roku 2004 mám při vyšetření krve kolísavé hodnoty bílých krvinek, tj. pod stanovenou hranicí. Když jsem měla rozbor krve v září 2006 byla hodnota v normě a v říjnu jsem byla na preventivní prohlídce ze zaměstnání a tam opět snížená hodnota. Lékař tvrdil, že to není nijak závažné, že se to stává. Vím , že se nic neděje jen tak, proto už z toho jsem celkem nesvá. Jsem si vědomá, že to je upozornění s vesmíru, ale neumím to rozluštit. Vím, že toho máte velice hodně, proto bych byla velice ráda pokud bych se dostala do Vaši offline konference o zdraví. Pokud to nevyjde, také to příjmu, protože vím, že vše se děje jak má.Velice děkuji za to co pro nás děláte a přeji hodně lásky a síly. S láskou

Odpověď:

Žádná krize není pozitivní a motivující, každá krize nás dostává na kolena a někdy i na samé dno. Zjištění, že partner má ještě někoho jiného, rozhodně nepotěší. Víra v blízkého člověka byla narušena. Je to podobné jako u dotazu na leukémii - číslo 16. Naštěstí ještě Vaše hodnoty nejsou tak alarmující. Ono to nebude snadné překousnout v sobě tu narušenou důvěru v druhého člověka. Ale i s tím se dá pracovat. Prostě se ta cizí osoba vytěsní, stanovíte si Vaše vlastnosti, které ona nemá a nikdy mít nebude. Prostě z tohoto rozvažování vyjdete jako vítěz. Pak už nesmí zůstat ani záblesk pochybností. A odejdou i Vaše zdravotní problémy. Rok 2004 byl teprve nedávno, není to hluboko zakořeněný problém. Dá se s tím pracovat a hlavně dál žít.

 

 

23. otázka:

Krasny den, Wahlgrenis.
Verim, ze na Tvoju stranku som sa nedostala len tak nahodou.Viem, ze dostavas vela listov a mozno mnoho ludi ma ovela vacsie problemy, ako ja.
Napriek tomu Ta prosim o radu a to, ci mi odpovies, je v rukach Bozich. Takze budem len dufat a prosit, aby sa tak stalo. DAKUJEM!

Prejdem hned k problemu, aby som prilis vela nepisala. som vydata siesty rok, svojho manzela som si brala z lasky a bola som stastna. Avsak po svadbe nastali problemy, ktore trvaju doteraz. Takmer od zaciatku nasho manzelstva mam vo svojom vnutri pocit, ze nie som so spravnym muzom. Nie su to nijake zvlastne problemy, muz nepije, ani nic podobne, ale svojim spravanim mi uz sposobil nejedno trapenie. po zhruba troch rokoch sme sa rozhodli pre dieta, ale v 26. tyzdni tehotenstva mi zomrelo v brusku. Brala som to ako nejaky karmicky dlh a pokorne som sa cez to preniesla. Dodnes neviem, preco ta dusicka odisla, ale asi nam tym chcela nieco povedat. Mame krasneho dvojrocneho synceka, vnasa nam do zivota radost a uzasne chvile. Moj problem je druhy muz a ja neviem, ako dalej. Spoznali sme sa asi pred piatimi mesiacmi a obaja mame pocit, akoby sme sa poznali uz celu vecnost. Ako ked citis, ze si nasla druhu polovicu, alebo tak.Viem, ze na vztahove problemy neodpovedas,takze rozhodnutie je na Tebe. Uz vyse pol roka ma tiez trapi chrbtica, bolesti trvaju a neviem sa ich zbavit. Mozno to bude suvisiet s mojim psychickym stavom.mam ist o mesiac na operaciu platnicky, ale rada by som sa jej vyhla.Uz som navstivila aj par liecitelov, ale bolesti stale trvaju. Naozaj neviem, ako dalej. S muzom nie som stastna,mam ho rada, ale nemilujem. Mam neustale vacsiu tuzbu sa rozviest a zacat zit s tym, koho milujem. Nechcela by som sposobit svojmu synovi ziadne problemy, takze mi ide hlavne o neho.Ak sa ukaze, ze by tym velmi trpel, radsej budem trpiet ja.Nechcem zit dvojity zivot, viem, ze to nie je spravne, ale neviem bez priatela zit. Ako z toho von? rada by som to vyriesila co najskor, pretoze mam pocit, ze nedokazem realne uvazovat. Mohla by som pisat este ovela viac, ale myslim, ze podstatu som napisala.Strasne sa tym trapim a neviem nasjt svoj klud, pretoze citim, ze moje srdce patri inemu.Preco to tak je? Da sa najst vychodisko z tejto situacie tak, aby vsetci trpeli co najmenej?Dalo by sa vysvetlenie nasjt v minulosti? Preco som stretla druheho muza a ako sa mam s tym vyrovnat? Kto to je, alebo v akom vztahu sme boli? Rada by som bola vnutorne spokojna a vyrovnana a tym mohla okolo seba sirit
lasku a pokoj. Ale sama ho neviem najst. Dakujem vopred aspon za precitanie,mila Wahlgrenis.Slova su slova a rada by som Ti aspon nimi vyjadrila obdiv za to, ze pomahas ludom. Ze si pochopila svoju ulohu v zivote a s laskou ju plnis. DAKUJEM

Odpověď:

Pochopitelně musely přijít bolesti zad, když si toho na sebe tolik nabalujete. Není možné dlouhodobě žít dvojí život, být milá na manžela i na přítele, který je Vám hodně blízký. Je třeba tíhu ze sebe sejmout, však to dobře naznačujete, chápete, že dál to tak není možné. Protože ale tato konference opravdu není o vztazích, nebudu v tomto pokračovat. Však se určitě rozhodnete správně. Když nevíte, zeptejte se svého srdce. To vždy zná tu nejlepší odpověď.

 

 

24. otázka:

Drahá Wahlgrenis.

Obracim se na Tebe s prosbou o radu pro svého manzela. Oba citime, jak mu ubyva energie. Drive byval plny smichu, zapalu, dnes je stále unaveny, bez energie, bez  chuti cokoliv delat, bez lesku v ocich. Velmi spatne spi, často spi na balkone (v lete) – tvrdi, ze v byte nemuze dychat, nekdy alespoň v jiné mistnosti nez v loznici. Nevim, jak mu mam pomoci. Toužím po detatku, dočkáme se? Zkousela jsem obklady s ricinovym obkladem, ani uz nechci cekat se stavbou domu, zacinám mit strach. Za par dni mi bude třicet, manzelovi třicetsedm. Dekuji moc za Tve stranky, opakovane se k nim vracim. Jsi vzácný clovek, který ukazuje cestu mnoha dalsim. Preji Ti hodne zdravi a lasky do dalších dni.

Odpověď:

Tady vnímám největší problém v místě, kde spolu jste. Geopatogenní zóny mohou člověka úplně vyrušit. Sledujte, jestli jsou jiné objekty, kde je mu dobře, třeba o dovolené... Váš věk sice není ještě tak tragický, ale začněte se zjistěním, kde jsou nejhorší místa Vašeho bytu. Měla byste to zvládnout sama, pokud máte už nějakou zkušenost s kyvadlem. Plánke nakresleným rukou tak, aby se veškeré obrysové čáry dotýkaly, projdete jako byste chodila v jednotlivých místnostech nad papírem a kde se kyvadlo začne chovat podivně - obvykle to bývá točení, vyznačíte křížek. Potom si už jenom dozjistíte sílu zóny podle stupnice. Ideální je vyhnout se všem problematickým místům, tam by nemělo být lůžko ani jídelní stůl.

 

 

25. otázka:

Milá Wahlgrenis,
řeším v sobě takové dilema. Chtěla bych miminko a zároveň mám strach, že kdybych otěhotněla, tak mu ublížím stresem. Mám zaměstnání, kde se každý den rozčílím skoro na infark a celý den to pak vydýchávám. Nevím jestli by to bylo rozumné, aby se dítě vyvíjelo v bříšku za takových okolností. Zároveň ale nevím, co s tím, protože nemůžu odejít ze zaměstnání jen tak. Nevím, mám-li to s těhotenstrvím risknout a doufat, že se to nějak utřepe. Taky je docela možné, že už dítě čekám. Nevím. Nevím, co mám dělat, jak se mám nejlíp rozhodnout, jaká je ta moje cesta... Zkoušela jsem i práci s kyvadlem, nějaké odpovědi dostávám, ale nevím jestli to není tím, že kyvadlo ovládám svoji myslí. Možná na takové věci ještě nejsem zralá.
Strašně moc bych si přála, abych se rozhodla správně, aby to všechno bylo, tak jak má být, ale z dosavadní situace jsem zoufalá.
Milá Wahlgrenis, prosím Tě snažně o Tvoji odpověď, kdyby to jen trochu šlo. S přáním pěkného podzimu a sluníčka v duši.

Odpověď:

Miminko moc dobře ví, do jakých poměrů nemá přicházet. Sama ale píšete, v jakých kritických podmínkách musíte pracovat. Tohle byste si měla vyřešit sama se sebou dřív, než vůbec k nějakému otěhotnění dojde. Každá negativní myšlenka se totiž někam zahnízďuje a časem by se mohl objevit naprosto podivný problém a nikdo by nevěděl, odkud pramení. Měli bychom se snažit jít jen tou nejlepší cestou, nenechávat si od nikoho ubližovat, vnímat jenom samé pozitivní vibrace. Člověku, který nás rozčiluje, je dobré se vyhnout, nepotkat ho. Každým takovým nedobrým kontaktem vzniká problém. Takže rada pro Vás: vyčistit všechno, co vyčistit lze. Nerozčilovat se, ani když nejste těhotná.

 

 

26. otázka:

Dobrý den Wahl.
Bezpochyby máte dar, který není jen tak někomu dán. Chtěla bych vás poprosit, zda byste mohla zjistit, co brání nebo proč nemohu již řadu let otěhotnět. Moje první dítě se narodilo v r. 1991 a další k nám nějak nechce přijít. Pomalu ztrácím naději, že se ještě přece jenom dočkám. Prošla jsem všemi možnými zákroky i umělým oplodněním ....... Je mi 38 let.
Wahl, předem vám děkuji aspoň za to, že jste můj dopis četla. Přeji vám pěkný den. A nashledanou

Odpověď:

V současné době není otěhotnění možné. Jako by Boží oko bylo přivřené a nechtělo se na Vás dívat. První miminko (holčička?) sice přišlo poměrně bez problémů, ale až po jeho narození se objevil problém, který ještě nyní doznívá. Předpokládám, že sama budete vědět, čeho se týká. Je třeba si všechno ještě jednou probrat, stanovit priority a vymést všechno, co do vztahu nepatří. Žárlivost a peníze by se měly aspoň lehce přeměnit, potom by další miminko přijít mohlo. Ovšem je to stále s otazníkem. Umělá oplodnění nejsou z hlediska odpovědnosti k budoucnosti vůbec dobrá. 

 

 

27. otázka:

Moc Vás zdravím milá wahlgrenis.Již delší dobu mám potíže s bolestí zad.Tato bolest není přez den nikterak výrazná, ale v noci mne budí. Bolest se projevuje pod lopatkama a to tak silně, že mám problém dýchat. Nevím čím by to mohlo být. Zakoupila jsem polštař na krční páteř, tu a tam si dopřeji masáž, ale bolesti neustupují. Čím bych prosím mohla tyto bolesti odstranit a co je příčinou? Je možné, že to je z práce? Nebo jsou příčinou nějaké zony v ložnici? Mám snad hodně pod hlavou (2 polštáře + podkovička), či něco z minulých životů? Ráno vstávám unavená neodpočatá,což se projevuje pak celý den. Možná za to může nadváha. Nevím. Moc Vám děkuji za odpověď.

Odpověď:

Bolesti zad signalizují, že toho máte na sobě naloženo příliš. Mohou to být samozřejmě problémy v práci, ve vztahu, ale i Vaše nadváha. Sama byste měla pochopit, čím si nejvíce škodíte a postupně byste také měla jednotlivé slupky, které Vás tak dusí, odhazovat. Ono to nebude jednoduché, ale postupně by se to povést mělo. Dobře také chápete, že polštář nemůže bolesti, které přicházejí jako informace odjinud, odstranit. To by bylo až příliš jednoduché. Nejvíc si ubližujeme takovými jednoduchými schématy, jako je třeba závist. Porovnáváme, kdo co má, s tím, co nemáme my. Tohle nemůže dobře dopadnout. Nic k životu prakticky nepotřebujeme, nemusíme se honit za žádnými materiálními věcmi. Teprve když nás varuje nějaká živelní katastrofa, jako např. povodně, zemětřesení nebo tsunami, tak si tohle uvědomíme. Bereme si příliš z věcí, které nám nepatří. Hrajeme si příliš na pány tvorstva. Ono se to jednou bude muset obrátit proti nám. Možná tohle nebylo přímo pro Vás... Ale napsat jsem to v této souvislosti musela.

 

 

28. otázka:

Milá Wahlgrenis,
i já již delší dobu navštěvuji Vaše stránky a jsem za ně velmi vděčná. Píši poprvé a dovoluji si na Vás vznést dotaz, týkající se mých dlouhodobých zdravotních potíží. Od nejútlejšího věku trpím ekzémem, v období dospívání se přidala i alergie. Ekzém byl značně rozšířen na více částech těla. Později se omezil jen na určitá ložiska. Často jsem se snažila toto skrývat a styděla se za své zdravotní problémy. V současné době se alergické projevy objevují s omezením na pylovou sezonu. Ekzém s určitými výkyvy zůstává hlavně na rukou, nyní především hodně na hřbetě pravé ruky, prstech a objevila se i svědivá, místy popraskaná ložiska na dlani pravé ruky více, na dlani levé ruky méně. V nedávné době jsem procházela pro mne těžším obdobím a díky tomu se zřejmě potíže zhoršily. Masti s kortikoidy sice zabírají, ale nechci je používat nepřetržitě.

Asi před 10 lety jsem také musela začít nosit brýle, nyní mám dioptrie 3 a 4,5. Je zhoršení zraku způsobeno opotřebováním očí věkem (jak tvrdila lékařka) nebo nějakým blokem na páteři?

Mohu nějak tuto situaci já sama ovlivnit, nebo je to součástí úkolu, který mám v současném životě vyřešit, něco pochopit a posunout se o trochu dál?  Moc děkuji za Váš čas, který nám všem věnujete a přeji hodně sluníčka a lásky.

Odpověď:

Ekzém je prakticky boj mezi tím, co chci, po čem toužím, a tím, co skutečně mám. Nejmarkantnější jsou ekzémy v rodinách, kde se muži projevují tvrdě jako neomylní vůdci, ženy se s tím snaží "bojovat" svou láskou, ale to k ničemu nevede, proto pak už jen vnitřně trpí, pláčí. Dětské ekzémy jsou hodně časté. U dospělých je ekzém projevem vnitřního boje jedince. Rozdíl mezi tím, co vidím a slyším, a tím, co bych chtěla vidět a slyšet. stejně jako ekzém u dítěte je cestou ke stmelení rodiny, je totiž třeba vynaložit zvýšenou péči o dítě, všichni jsou do toho nějak zapojeni. Úlevou od úporných ekzémů by mohla být změna stravy - omezení masa a hlavně mléka a mléčných výrobků. Na trhu je dostatek jiných potravin, které je vhodné konzumovat. S tím také ale souvisí změna rodinných poměrů, změna poměrů, které Vás obklopují. Láska předávaná v té nejčistší formě jako hlazení po rukou a hledění do očí je lékem k nezaplacení. Ovšem jakákoli negace zase vývoj posunuje zpět. S očima je to podobné. Po brýlích sahá každý, komu nevyhovuje realita, kterou kolem sebe vidí.

 

 

29. otázka:

Dobrý den paní Wahlgrenis.

Chtěla bych se vás zeptat na mojí sestřenku jsou jí 4 roky když jí byl rok zjistili u ní lékaři akutní leukémii celá rodina prožila peklo ted po 3 letech je relativně v pořádku ale ta nemoc se muze jeste do 5 let po lecbe vratit a tak čekáme co bude chtěla bych se zeptat jestli už se to nevrátí a jestli už bude konečně štastná?? Moc děkuju za odpověd a ještě bych se chtěla zeptat mám přítele a za 14 dní se máme stěhovat ale poslední dobou mám pocit že už mě nemiluje nevíte jak to mezi námi je? Vaše stránky jsou moc pěkné a vás obdivuji že dokážete pomoct lidem moc dík

Odpověď:

K leukémii jsem psala již v otázce 16. Záleží na mnoha okolnostech, jestli se nemoc vrátí nebo ne.

 

 

30. otázka:

Milá Wal, na vaše stánky jsem se dostala přes moji mamku. Nedávno vám psala ohledně svého zdraví a partnerského vztahu. I já jsem se odhodlala vám napsat, protože i já mám nějaké zdravotní problémy. Moc vás prosím, zda byste si nenašla chviličku na můj mail a poradila mi.
Je mi 20 let a v říjnu jsem nastroupila na vysokou školu do Prahy. Vše je v pořádku, až na to, že se necítím docela zdravá. Už od malička trpím bolestmi hlavy, poslední dobou mě však bolí hlava téměř každý den. V mládí jsem se léčila na skoliózu páteře, možná to má souvislost. Ráno se většinou probudím s bolestí krční páteře a během dne se z toho vyklube migréna. Musím pak brát silné léky, protože obyčejné nezabírají, a výsledek je takový, že mě začne bolet žaludek. Cítím se pak také velmi malátná, motá se mi hlava a jsem unavená. Bolesti hlavy mi ztrpčují život, často kvůli nim musím odvolávat schůzky a nic si neužívám tak, jak bych chtěla. Prosím o pomoc, pokud vidíte příčinu mé bolesti a děkuji za čas, který věnujete mé odpovědi.

Odpověď:

Hlava je důležitou součástí lidského těla, je v ní řídící centrum, bez kterého by byl člověk nemožný. Bolesti hlavy má člověk, který si vědomě ubližuje. Můžeme si ublížit i jen jedinou myšlenkou, tím, že se nám něco nelíbilo. Může to být z toho, že po něčem toužíme, co ale nikdy nedosáhneme. Může to být také rozpor mezi tím, co druhým říkáme, a tím, co oni dělají. Jestli vaši radu nepřijmou, to už není důvodem pro to, abyste se trápili. Pasovala jste se do role, která by měla mít všechno pod kontrolou. Někdy je tomu ale zcela jinak. Připadáte si spíše jako cizinec než jako člověk, který by měl všemu rozumět, jsou kolem vás problémy, nejasnosti, krize, kterým nerozumíte. Ráda byste, aby se  vám otevřely duchovní brány, ale jste nastavená zatím trochu jinak. Nejde to. K posunu by mohlo dojít ve chvíli, až se zamilujete. Jenže k tomu je třeba, abyste nebrala všechny lidi kolem vás jak nepřátele, kteří se vám snaží házet klacky pod nohy. S některými byste jistě našla společnou řeč, kdybyste chtěla. Neuzavírejte se tolik do sebe, buďte vstřícnější, najděte si aspoň jednoho člověka, kamarádku, které byste mohla všechno říct. Potřebujete důvěrného přítele, někoho, s kým byste se mohla otevřeně bavit úplně o všem. Uzavíráte se moc do sebe. Anebo si zkuste psát deník. Každý den se odehraje spousta věcí, které stojí za zaznamenání. Pokud nejste ani na povídání ani na psaní, zkuste kreslit nebo malovat. Papír a pastelky se dají koupit na každém rohu. Uvidíte, kolik krásy ve vás je. Jenom jí potřebujete dát prostor. Nebraňte se tomu. Jakmile tento proud spustíte, začnou se odplavovat i všechny zdravotní problémy a brzy veškeré bolesti hlavy i páteře budou minulostí.

 

 

31. otázka:

Dobrý den paní, ráda bych Vás touto cestou požádala o pomoc týkající se mého zdraví. Je mi 22 a již od 17-ti let mám problémy s nadváhou, se zavodňováním organismu, dále pak s alergiemi na určité potraviny a v poslední době i psychické problémy. Toto vše je spojeno s nadměrným pocením, které nejsem schopná nijak eliminovat. Můžete mi prosím poradit, kde je problém a k jaké léčbě, popřípadě k jakému mentálnímu návyku bych měla přistoupit, aby se problémy odstranily. Děkuji Vám za čas, který jste věnovala tomuto e-mailu. Přeji Vám hezké Vánoce 2006. S pozdravem 

Odpověď:

Problémy, které popisujete, souvisejí s tím, že jste nepřijala Vaše tělo. Každá duše, která se rodí do tohoto světa, získává v okamžiku svého zrodu jedno jediné tělo, které je určeno přesně pro ni. Během prvních několika let se s ním má duše sžít a přijmout ho takové, jaké je. Skutečně žádné jiné tělo nám nikdo nikdy nedá. Ideální je, když se do sebe ztv. zamilujeme, a děláme si jen to dobré. Ovšem zase na druhou stranu není správné, když si dopřáváme natolik, že se vytvoříá nadváha. Měla by to být ideální péče, žádné extrémy. Všechno totiž souvisí se vším. Základ bude v přijetí sama sebe, mít se ráda. Tohle zní sice hrozně jednoduše, ale zas tak jednoduché to není. Měla byste na sobě objevit vlastnosti, které kromě Vás nikdo jiný nemá a pro které jste tedy výjimečná. Může to být cokoli. Tato jediná vlastnost vás ve vašich očích totiž dokáže pozvednout a to je ten startovací okamžik, kdy se začne všechno měnit. Rozhodně ale největší chybou je, když si budete pořád opakovat, jak jste tlustá a nemožná. Tím si nepomůžete. Omezením stravy také nic nezkazíte.

 

 

32. otázka:

Milá Walh

Chtěla jsem se Tě zeptat prosím Tě, od svých 20 let trpím na poševní mykozu, ale tento rok byl pro mě utrpením. Měla jsem to snad každý měsíc. Nejen, že tento rok byl pro mě problémový celý, při kterém jsem řešila spoustu rodinných problémů a hlavně s mými dětmi. Zjistila jsem, že se to vždy objeví, když se hodně vynervuji. Proč mě tato nemoc trápí celá ta léta a jestli se toho někdy zbavím. Moc Tě zdravým a předem děkuji za odpověď.

Odpověď:

Problémy gynekologického rázu souvisejí obvykle s minulým životem, muž, který se tehdy choval nepěkně k ženám, se narodí jako žena, ovšem s jistými omezeními. Buď nemůže mít děti nebo si může prožívat právě bolestivou mentruaci případně jiné potíže související s pohlavními orgány. Tvoje potíže jsou ale odjinud. Souvisejí s tímto životem, s partnerskými vzorci, z kterých mnohdy není úniku. Proč si myslíš, že je tolik rakoviny prsu nebo "spodku". Jsou to oblasti, které souvisejí se sexuálním životem, kde často není rovnováha. Dávat, pořád jenom dávat a milovat a pořád jenom milovat, to je rada na nekonečné zdraví. Zbavit se všech stresujích myšlenek, všech lidí, kteří nám nedělají dobře, naladit se na tu správnou vlnu. 

 

 

33. otázka:

Milá Wahlgrenis,
jsem jedna z těch, co touží po děťátku, ale nedaří se mi. Moc ráda bych se Vás zeptala, co v tom může být. V září 2005 jsem byla poprvé těhotná, ale začátkem listopadu mi na ultrazvuku zjistili, že se plod nevyvíjí a musela jsem jít na zákrok. Říkali tomu revize.Půl roku po zákroku jsem nesměla otěhotnět, tak jsem brala antikoncepci. Po vysazení jsme se začali snažit, zatím neúspěšně. Také mám v posledních asi 3 měsících nepravidelnou menstruaci. 2x mi na gynekologiii dali injekci, protože jsem menstruaci vůbec nedostala. Od minulého měsíce mi doktor nasadil nějaké podpůrné tablety. Ty jsem brala od 31.10. pět dní, ale otěhotnět se mi nepodařilo. Od 26.11. mám další menstruaci. Od 30.11. mám začít brát další balení těch tablet. Zase pět dní. Vůbec nevím, jestli jsou tyhle informace pro Vás nějak důležité.
Ještě bych chtěla říct, že mám velmi pěkný vztah s manželem a jediná špatná věc, která se teď děje, je napětí ve vztahu s mými rodiči. S matkou si nerozumím už delší dobu (asi od puberty). Ale v srpnu vše vyvrcholilo velkou hádkou. Táta byl u toho. Rozešli jsme se ve zlém a teď se nestýkáme. Mám 2 sestry a s těmi jsem v kontaktu. Ony mají s matkou také neshody a po hádce se postavily na mou stranu. Od té doby se k nim začala chovat líp. Měla asi strach, že se rozejde i s nimi. Před tím jsme si totiž moc nedovolovaly jí odporovat.
To je snad jediná věc, co mně trápí. Myslím na to každý den. Je možné, že mně tohle nějak ovlivňuje při pokusech o otěhotnění? Wahlgrenis, tento dopis jsem napsala na papír a do e-mailu ho za mně přepíše můj manžel v práci. Teď už bohužel nemáme doma přístup na internet. Je to tudíž jediný způsob, jak Vám napsat.
Předem Vám moc děkuji za to, když si na mně najdete chvíli a napíšete mi, jestli budu mít děti a kdy. Popřípadě, proč nám to nejde.

Odpověď:

Už jsem psala, že miminko si vybírá, jestli se může narodit. Problémy s rodiči nejsou dobré, to sama dobře cítíte. Udělala jste krok, který jde, jak se říká, proti vodě. Je třeba opět vnést do všech kontaktů s druhými lidmi lásku a příznivé naladění. Do hrotů a ostnů se miminko nemůže narodit. Měla by se objevit nová vlna lásky, zatím je mezi vámi a vaším partnerem docela nepřehledno. Ovšem vypadá to, že všechny potíže zvládnete a že by se vám již brzy mohly narodit dokonce dvě děti - chlapeček a holčička. Nejspíš to bude i následek hormonální léčby, kterou vám naordinoval ošetřující gynekolog. Určitě ale potřebujete celý váš život uhladit a zjemnit. 

 

 

34. otázka:

Dobrý den,

Zavítala jsem na Vaše stránky a velice mě zaujaly. Mám prosbu a zároveň Vás prosím, zda by jste mi uměla pomoci.

Od mala mám problém s trháním vlasů a jejich následném spolknutím. Už jsem vyzkoušela ledacos,ale nic mi na delší dobu nepomohlo. Prostě mě k tomu něco vede a neumím se tomu ubránit. Pořád mi ruka vjíždí do vlasů a musím je trhat a následně sníst. Navštívila jsem různé léčitele, ale výsledek byl pramalý. Nejdéle jsem to vydržela tak 1 měsíc. Jsem už z toho nešťastná . Nikdy jsem o tom ani nečetla, že by někdo měl takový problém. Je mi 33 let a ráda bych se tohoto problému zbavila. Jestli by jste mi uměla pomoci, byla bych velice ráda. Děkuji za odpověď.

Odpověď:

Vlasy jsou nestravitelné části lidského těla. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by někdo jedl vlastní vlasy, ale to ještě nic neznamená. Každý známe ten nepříjemný pocit, když se dostane do úst třeba jenom jediný vlas. Vypadá to na problém z minulého života. Narodila jste se jako nechtěné dítě, matka se Vás potřebovala zbavit a za úplatu Vás nechala odnést daleko od lidí, kde jste vyrůstala mezi zvířaty. Je to hodně kruté, ale musela jste se postarat o vlastní holý život. Byla jste spíše zvíře než člověk. Jako terapie by pomohla kineziologie, kde by vás zkušený terapued dovedl před tento okamžik ve vašem životě a odblokoval. Potom byste měla pochopit, že nic z lidského těla, ať už to plní jakoukoli funkci - vlasy, nehty apod. - se nejí. Vy se tímto uvědoměním totiž stanete kvalitativně lepším člověkem. Věřím, že budete spolurpacovat a že se to podaří.

 

 

35. otázka:

Milá Wahl, čtu si tvé stránky, dost mě zaujaly, proto jsem se rozhodla, že ti zkusím napsat snad mi poradíš s mým problémem. Už asi tři roky se
léčím na nefrologii podle doktoru mám chronické onemocnění močových cest není to zrovna moc příjemná věc. Velice mě to trápí,protože nejprve
na to nemohli vůbec přijít. Trpím záněty atd.  Oslabená imunita. Připadá mi že léčba kterou mě léčí mi nepomáhá,proto chci tě poprosit o tvou
radu.Změnila jsem způsob stravování. Už nevím co bych proto měla dělat. Mám i obavy zda vůbec budu moc mít děti,protože už přes půl roku
se to nedaří. Vím,že vše nejde hned,ale chci vás poprosit jestli by jste se podívala zda budu dítě někdy vůbec mít. Jsem z toho dost
neštastná.Předem vám moc děkuji, že si na mě uděláte chvilku čas.Přeji mnoho příjemného.Je od vás moc hezké jak pomáháte lidem.

Odpověď:

Onemocnění močových cest je velice nepříjemné. Proč se objevuje? V pánvi nám sídlí strach, zlost, neklid a obava z nejisté budoucnosti. Všechno tohle se právě v pánvi hromadí a tak vzniká živná půda pro bakterie. Nemusí se jednat jenom o onemocnění močových cest, ale i o pohlavních orgánů, které jsou v těsném sousedství. Ženy jsou mnohem vnímavější na problémy v partnerských vztazích. Vnímají varování života jako alarmující. Ženy potřebují mnohem častěji než ženy pohlazení, také se déle smiřuje s něčím, co ji ranilo. Nedokáže jen tak něco hodit za hlavu. Neklid v ženě se právě kumuluje v oblasti močových cest. Právě to, jak funguje poměr mezi ní a mužem, takové je celkové zdraví ženy.

S miminkem by neměl být problém, pokud si uděláte pořádek v životě. Však už sama budete vědět, kterým směrem máte začít.

  

 

36. otázka:

Krásný den přeji, trpím už od svých 16 let na opakované záněty močového měchýře a vaječníků, dávám na sebe pozor, teple se oblékám, beru spoustu prášků jak na prevenci tak i na záněty (antibiotika). Byly doby, kdy jsem trpěla zánětem každý měsíc, a antibiotika mi už nezabírala. Chci se Vás zeptat, v čem může být příčina mého onemocnění? Už si namlouvám, že si to snad dělám sama, protože přesně vím a cítím, že druhý den budu mít bolesti, jelikož  jsem asi něco zanedbala, ale přitom nevím co. Byla jsem u několika lékařů, ale ti mi nedokázají pomoc a dávají mi další a další prášky. Operaci rozšíření (plastika) močové trubice jsem také podstoupila, avšak byla bez výsledku. Abych upřesnila, je mi 20 let, trpím na to 4 roky opakovaně min. 1x do měsíce. Děkuji za odpověď, už nevím na koho se mám obrátit.

Odpověď:

Onemocnění močových cest je velice nepříjemné. Proč se objevuje? V pánvi nám sídlí strach, zlost, neklid a obava z nejisté budoucnosti. Všechno tohle se právě v pánvi hromadí a tak vzniká živná půda pro bakterie. Nemusí se jednat jenom o onemocnění močových cest, ale i o pohlavních orgánů, které jsou v těsném sousedství. Ženy jsou mnohem vnímavější na problémy v partnerských vztazích. Vnímají varování života jako alarmující. Ženy potřebují mnohem častěji než ženy pohlazení, také se déle smiřuje s něčím, co ji ranilo. Nedokáže jen tak něco hodit za hlavu. Neklid v ženě se právě kumuluje v oblasti močových cest. Právě to, jak funguje poměr mezi ní a mužem, takové je celkové zdraví ženy.

 

 

37. otázka:

Krásný den! Vaše stránky navštěvuji skoro každý den a ráda si je pročítám, moc se mě libí. Ráda bych se zeptala na své bolesti zad, které mě provází stále častěji. Je to hlavně v oblasti levé lopatky, někdy ta bolest přechází i dopředu (na hrudník). Vím, že mám zablokované 2 čakry (3 a 4), špatně dýchám. Někdy mám pocit,jak když mě něco sedí na plících, ale více na levé straně. Teď asi měsíc denně cvičím "pozdrav slunce nebo 5 tibeťanů) a potom ještě pránické dýchání. Ráda bych se zeptala, jestli mě to pomůže, popřípadě co mám dělat jinak. Děkuji moc.Přeji Vám krásné a šťastné vánoce.

Odpověď:

Bolesti zad souvisejí se zátěží, kterou si na sebe necháváme navalit. Měla byste se osvobodit, odhodit všechno, co vás blokuje a zavaluje. Dýchání je sice důležité, ale nezapomínejte na vlastníé dobití. Potřebujete také mít kolem sebe vytvořenou ochrannou bublinu. Začněte komunikovat s kyvadlem a přes své ochránce si zjistěte, jak postupujete a kde je ještě chyba. Pocit, že vám něco sedí na zádech, může vycházet z přítomnosti jiné duše. I tohle si dokážete zjistit přes kyvadlo. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdybyste se od ní dokázala osvobodit. Nejtěžší boj častokrát musíme vybojovat sami se sebou.

 

 

38. otázka:

Dobry den, mila Wahlgrenis.Zajimalo by me, zda se muzete podivat, jestli se dockame druheho miminka. Moc Vas o to prosim. Dekuji a preji krasne Vanoce a stastny novy rok!

Odpověď:

S miminkem u Vás je to trošku problematické. Vypadá té, že jste příliš vtažena do víru svého pracovního procesu. Jste jistě spolehlivá a ve všech směrech výborná, ale tohle Vás docela dost ukrajuje. Jako byste nebyla celistvá, ale částí jste zůstávala pořád ve své práci. Je jedno, jaký směr to je, čemu se věnujete, ale příliš si Vás to bere... Nejspíš tam nebudou nejlepší pracovní vztahy, některá kolegyně má s Vámi problém a neustále o Vás šíří informace, které by ji vůbec nemusely zajímat. Je ta od ní zrada a nepřehledno, není snadné se přes tohle dostat. Jako by Vás vysávala energeticky a bude nutné jejímu působení zamezit. Jste totiž příliš zranitelná, a proto miminko, i kdyby chtělo, nemohlo by s Vámi trvale zůstat. Nejdřív bude nutné Vaši osobnost sjednotit, spojit, vypracovat si kolem sebe důležitý ochranný obal. Teprve potom se budete moci začít těšit na Vašeho chlapečka. Ostatně tím, jak se urovnáte vztahy k vnějšímu světu, pochopíte, že byste se měla mít víc ráda. Tam máte také velké rezervy. Jakmile se propojí Vaše láska vnitřní s tou vnější, dojde k absolutnímu naplnění, jako by do Vašeho domu vstoupil neskutečný poklad. Jakmile otěhotníte, začnete se dívat na všechny pracovní procesy jaksi s nadhledem, nebude to pro Vás už tak životě důležité, jako byste si porovnala své životní hodnoty...

 

 

39. otázka:

Milá Wahlgrenis,
hledala jsem ve vyhledavaci slovo CYSTA a najednou jsem se ocitla na tvych strankach. Velmi me tve stranky zaujaly.
Vim,ze jsi psala,ze uz nemas tolik casu a nemuzes vsem odpovedet. Presto moc prosim a doufam,ze si najdes aspon minutku na muj email.
Jak uz jsem psala,hledala jsem slovo cysta,protoze nevim,co se to se mnou deje. Nevim,zda jsem tehotna,nebo nemocna. A jestli nemocna,tak co mi je. Mam brisko,jako tehotna zena zhruba ve 3 az patym mesici, ale mam kazdy mesic "sve dny". Tez mam kruhy pod ocima a jsem neustale unavena. Doslova vycerpana. Kladu si otazky, na ktere momentalne nevim odpovedet: Co muj pritel? Byl by mi oporou kdybych byla tehotna? Vzal by si me? Miluje me? A co kdybych byla vazne nemocna...?
Muj vztah uz trva 3 roky,ale stale si nejsem jista,zda nekam vede. Byli jsme nejakou dobu bez sebe, ale nemohla jsem to bez meho pritele vydrzet. Ani nedokazi popsat, jakou vnitrni bolest jsem prozivala. Nevim, jak sve pocity vysvetlit, casto mam pocit, ze jsem na svete pro nejaky dulezity duvod, ze mam nejake poslani. Narodila jsem se hodne nemocna, byla jsem dlouho v nemocnici a umirala jsem. Muj zdravotni stav se zmenil z hodiny na hodinu... nejakym zazrakem jsem prezila. Cely zivot me provazi smula, bolest a casto pocit beznadeje. V detstvi jsem si kladla otazku "Proc jsem vlastne prezila? Zda by nebylo lepsi, kdybych umrela?" A casto jsem si to oduvodnovala, ze mozna, ze jsem mela umrit a prezila jsem jenom proto, protoze moji mamince umrela jeji prvni holcicka a mou smrt by asi psychicky nezvladla. Moc te prosim o tvou pomoc,jsem zoufala.

Odpověď:

Píšete, že jste už při porodu málem zemřela. Ale jenom málem. Vy jste měla žít a žít budete i dál, to se nebojte. Žijete proto, protože máte žít. Už se dál neptejte a žijte. Odžíváte si nyní důležitou část svého života, máte ještě něco pochopit. Nezmiňujete, jestli cysta, kterou jste zadala do vyhledávače, souvisí s vámi. Nejspíš ale ano, protože bříško by nebylo jako u těhotné ženy. Cysty se objevují u dospělých žen jako informace o nedobrém zacházení, nespokojenosti, ukřivdění atd. ze strany mužů. Sama ostatně píšete, že nevíte, jak by vaše těhotenství přijal váš partner. Ano, máte strach ještě dříve, než ona situace vůbec nastala. Není vám to divné? Proč nedůvěřujete člověku, který je vedle vás tři roky a bez kterého si svůj život neumíte představit? Proč tedy s ním vůbec jste, když nevěříte, že by vám byl tou pravou oporou. A i kdyby nebyl, a jenom se měl stát otcem vašeho dítěte, i tohle je důležitá informace. Nejste chudinka, která se musí pořád někoho držet za cíp kabátu. Najděte si svoji vlastní hodnotu, mějte se víc ráda, potom si k vám najde cestu i váš syn. Dáváte příliš najevo, že svět kolem vás není podle vašich představ. Udělejte s tím už jednou něco. Nebo přijdou ještě další komplikace. Raději odmetejte kameny a klacky, které tam jsou, než abyste je zbytečně překračovala a přelézala. Někdy je to opravdu moc vysilující. 

 

 

40. otázka:

Dobrý den.

Na svých stránkách radíte docela dost lidem , tak se k Vám obracím také o radu . Nebo spíš pomoc. Je mi 36 let a toužím po miminku. Přestože jsem podstoupila různé léčby a 2x i umělé oplodnění, děťátko stále nepřichází. Jsem zoufalá. Už se mi rozpadlo manželství a teď mám přítele, se kterým se chceme vzít. Já jen chci vědět, jestli je mi souzeno dítě mít. Pokud ne, bude to sice veliké zklamání, ale zároveň jistota. Každoměsíční naděje a potom hrozná deprese je k nesnesení. Omlouvám se, jestli píšu zmateně, ale já už vážně nevím, na koho se obrátit.

Odpověď:

Na svět jste přišla s předsevzetím prožít krásný partnerský vztah. S tím jste i vstoupila do manželství, které se ale vyvíjelo jinak, než jste si představovala. Nebylo možné vývoj zvrátit v lepší směr. Svou roli hrálo to, že jste s mužem byli každý jiný, on jakoby ani vedle Vás nepatřil. Peníze byly prioritou, ne vztah. Léčba plodnosti nemohla vyjít. Nicméně není možné v tuto chvíli říct, že je všemu konec. Problém byl v partnerovi. Kdyby se těhotenství podařilo, i tohle totiž vyjít mohlo..., byli byste všichni nešťastní. Někdy totiž dušičky miminek nechtějí přijít právě pro nesoulad mezi partnery. Jenže budoucí maminka s budoucím tatínkem si "dupnou" a miminko se za pomoci lékařské vědy narodí. Jak se potom taková dušička může bránit? Nemůže dělat nic... Je v pasivní roli. Málokdo si uvědomí, jak problematické je umělé otěhotnění, i když jsou použity buňky pravých rodičů... Nikdy by se nemělo přírodě poroučet. Děláme věci, které se obrátí proti nám. Vždyť kolik let je nejstaršímu dítěti ze zkumavky? Nějakých dvacet nebo tak nějak??? Co to je proti nekonečnosti vesmíru? Stavět se proti přírodě není možné. Je to obrovské varování.

Ale abych se vrátila k Vaší otázce: Vaše mateřské poslání není narušeno. Děti - dokonce je tady i množné číslo - by k Vám přijít měly. Až do nedávné minulosti jste žila s nasazenými růžovými brýlemi, nechávala jste se unášet mimo realitu. Nebyla jste schopná otevřít oči a podívat se pravdě do očí. Rozvod byl pro Vás důležitou událostí, nešlo jenom o odloučení od tohoto muže, ale i od jeho matky, která měla na Vás nedobrý vliv. Vypadá to, jako by Vás nikdy nechtěla nebo nemohla přijmout. Tento nesoulad s obecným řádem ve Vás podněcoval nesprávné procesy, všechno totiž souvisí se vším. Není možné tvářit se, že funguju, když všechny okolnosti v životě jdou proti mně. Takže zbavení se tohoto negativního vlivu bylo pro Vás tím nejlepším, co jste mohla dosud pro budoucí miminko udělat. Nyní jste v bodě zastavení. Rovnáte si hodnoty v životě. Ale nový partner, který Vám nyní vstoupil do cesty, s Vámi ladí ve všech směrech. Máte trochu obavy, aby se neopakovaly stejné chyby z minulého manželství, bojíte se vlivu jeho matky, ale nemusíte mít strach. Tato vlna je už správná. Brzy by se Vám měla krásná zdravá holčička.

 

 

41. otázka:

Mila Wahl,
pred chvili jsem si precetla opet jeden z mailu me dcery a srdicko mi tluce zvysenou rychlosti.Proto Ti pisu tento dotaz a prosim o zarazeni do konference o zdravi. Moje dcera ma jiz delsi dobu psychicke problemy a potize spojene se svoji vahou. Natolik ji pohltily, ze mam vazne obavy, aby ji to neovlivnilo na tolik, ze by skoncila, v tom lepsim pripade, na psychiatrii. Ja se snazim jak muzu ji vsechno rozumne vysvetlovat a zduvodnovat, ale citim, ze je to naprosto zbytecne. Vezi v tom uz dost hluboko a ja se moc moc bojim. Jaka je pomoc, jak ji muzu pomoct ja sama, co mam udelat. Jsem bezradna. Dekuji a mnoho pozdravu

Odpověď:

Už jsem psala, že s příchodem na tento svět dostal každý z nás jedno tělo, které nemůžeme za nic vyměnit, ani ho nikomu dát. Je to naše tělo. Navždycky. Vaše dcera byla nejspíš pohlcena světem reklamy, světem vychrtlých modelek, které se na nás dívají z těch přehlídkových mol. Na sobě mají jen pár hadérků, v kterých by normální člověk mezi ostatní nevyšel. Jejich obrázky se objevují v časopisech o ničem. Tento svět ji pohltil? Tohle snad chce? Měla by přijmout to, že je, jaká je. Vím, že se to takhle na dálku lehce říká, když ona dělá všechno úplně obráceně. Svačiny zahazuje, zvrací, jen aby v ní nezůstalo náhodou nějaké jídlo, z kterého by mohla nabrat pár gramů navíc. Je to krize. Před časem jsem se setkala s paní, která má v Brně speciální poradnu pro taková děvčata. Ona sama si tím prošla, poučila se, takže může předávat své zkušenosti dál. Vaše holčička by měla mít hlavně program v životě. To, že nejí, program není. A zrušit ten vliv jejích vzorů. Modelky nemají jednoduchý život, ale hlavně to už ani nejsou ony. Musejí se přelít do představ těch, kdo je platí. Musí se usmívat, když jim srdce pláče, musí chodit rovně, když by zrovna chtěly sedět. Musejí mít jisté rozměry svých tělesných partií, které si normální děvčata schovávají pro své partnery. Je to moc podivný svět těchto rádoby krásek. V těch není proč hledat nějaké ideály a vzory. Jsou to jen těla, která jsou navíc nástrojem jistých bossů. Tam patří módní tvůrci, majitelé módních salónů, všechen ten byznys kolem oblékání. Je před ní ještě složitá cesta, ale věřím, že to zvládne.



Drahá Wahl,
dnes jsem si přečetla odpověď v offline konferenci na téma zdraví č. 22.
Při čtení se mi tajil dech a po tváří kutálely slzy.
Takovou odpověď jsem opravdu nečekala a velice mne potěšila i to jak to všechno je pravda, Hlavně s tou ztracenou důvěrou, kdy opravdu nevím jak věřit znovu.
Vím, že změnit to můžu jen já.
Touto cestou bych Vám chtěla z celého srdce poděkovat a do Nového roku.
Popřát hodně lásky, štěstí, zdraví a slunce, hodně energie a síly pro práci, kterou pro nás tápající duše děláte.
S velkou úctou
vaše věrná čtenářka Renáta 02.01.2007


Přeji krasny den.
Chtěla bych vám moc poděkovat za vaši odpověď v offline konferenci na téma zdraví.
Dotaz č.27.
Od doby, co jsem ho psala, se potíže zhoršily tak, že jsem část noci spala i v sedě.
To mne vedlo k tomu, že jsem navštívila lékařku, ale už když jsem tam šla, jsem věděla, že si tím nepomůžu.
Dostala jsem prášky na bolest, které nezabírají, stejně jako nepomáhá polštář na krční páteř.
Nyní mi ale díky vaší odpovědi ledacos došlo.
Něco, co jsem už možná dávno věděla.
Ano právě zmínka o honbě za materialními věcmi mě, jak se říká, nakopla.
Skutečně je to tak.
A kdy že jsem to spala v sedě???
Právě před Vánoci, když jsem se rozhodla koupit vánočni dárek pro dceru na splátky.
Ve chvílích, kdy jsem se rozhodovala, byly bolesti opravdu dost intezivní.
A takových věcí je víc, co jsem dopřála svým dětem na splátky.
Pak chodím na směny navíc, aby bylo na splácení.
Už dávno jsem si říkala, že to tak nechci dělat, ale pak jsem si řekla: vždyť to nějak zaplatíš, vždyť si to ty děti tolik přejou.
To je jistě ten důvod mych problémů.
O něm přemýšlím od chvíle, kdy jsem přečetla vaši odpověď.
A další věc je nadváha, ale i to hodlám změnit.
Ještě jednou moc děkuji.
Romana 04.01.2007


Mila Wahl,
dekuji za odpoved na muj dotaz v konferenci o zdravi.
Velmi me uklidnila Tva posledni veta, kde pises, ze ma dcera to zvladne.
Dekuji.
V tomto dopise chci reagovat na psani od Marie.
Jsem v podivne zivotni situaci.
Zda se mi, ze muj muz me nejakym zpusobem psychicky vysava.
Kdyz jsem s nim v jedne mistnosti, citim v sobe neprijemny tres.
Zacnu byt nervozni a pak neprijemna.
Vubec nic zleho mi nedela.
Naopak,snazi se o vse postarat,zabezpecit rodinu, ale ja mu za to neumim byt vdecna.
Premyslim o sobe, o nem, co mi vlastne vadi?
Kdyz odejde, treba na chatu, znatelne se mi ulevi a zacnu byt klidna.
Jsem z toho smutna, myslim,ze mu ublizuji a pritom za to fakt nemuzu.
Ty negativni emoce k nemu nade mnou maji plnou moc.
Dost se bojim, jak to bude pokracovat, kam to povede.
Je muj muz nakonec upir nebo je to vsechno tak jak pise Marie.
Kde mam zacit,kde mam hledat.
Mila Wahl, mej se moc hezky.
Majka 08.01.2007


Milá Wahlgrenis,
přeji vše nejlepší do nového roku.
Chci Vám poděkovat za odpověď na moji otázku (č.7).
Moc si vážím Vašeho času, zájmu a ochoty pomáhat ostaním.
Doufám, že se nám podaří chovat se tak, aby se k nám dětičky rozhodly přijít a také zůstat...
Vaši vystihující odpověď nechávám uzrávat ve své mysli a srdci.. .
S pousmáním musím konstatovat, že člověk si nejvíce problémů způsobuje sám... ani na to příliš nepotřebuje minulé životy... .
Ještě jednou mnohokrát děkuji a ať se Vám daří.
Míla 08.01.2007


Mila Wahlgrenis.
Velice děkuji za tvou odpověď z offline konference č.24.
Mezitím jsem se obratila během podzimu s dotazem i na Auape.
Dekuji moc Vam obema.
Nábytek v ložnici jsme přestěhovali, a řekla bych, že je to o poznání lepší.
Snažím se, aby byl manžel alespoň o víkendu v přírodě, to mu dělá moc dobře.
Mám na tebe velkou prosbu, vlastně prosby dvě.
Je možné, že problémy s negativními energiemi mohou být spojeny s konkrétním typem domu, i když třeba není ještě postaven?
Je možné předem zjistit, zda tam bude nějaký problém podle návrhů domu a tento problém by šlo odstranit postavením domu jiného nebo se vždy jedná o problém člověka, který v domě zamýšlí žít?
Asi je to hloupé, na co se tě ptám, ale moc mě to zajímá.
Chceme stavet, protože zatím jiz několik let marne hledame dům, který by odpovídal nasim představám, a hlavne financni moznostem, a postupna stavba se zda byt jedinou variantou bez dluhů.
Na druhý dotaz vím, že jsi odpovídala již mockrát.
Pročítala jsem si tvé stránky a vím, že miminka jsou věčným tématem.
Nejspíše je to tím, že se my “snažilky“ chytáme každého záblesku naděje.
Otěhotněla jsem, ale již ve druhém měsíci (ted v lednu ) jsem o miminko přišla.
Přes 3 týdny jsem ležela v nemocnici a usilovně se bránila revizi dělohy.
Třikrát mě připravili k operaci, třikrát se stal zázrak v podobě zvýšení hladin hormonů či konečném objevení tečky (miminka) na UZ.
Ty tři týdny pro mě byly strašné.
Zápasil ve mně strach, že miminko si svůj úmysl rozmyslelo s pocity, že prostě musím věřit tomu, že všechno bude dobré, protože když to neudělám já - maminka - kdo jiný, by tomu měl věřit.
Snažila jsem se komunikovat s miminkem i ochránci, ale nezdařilo se mi to.
Tak jsem aspon v duchu rikala malinke (mam pocit, ze to byla holčička), že ma svobodu rozhodovat sama za sebe a ze jeji rozhodnuti budu chapat a mit ji rada, at se rozhodne jakkoliv a ze se na ni všichni moc tesime.
Nakonec jsme prohrali.
Lekari mi nedali na vyber, po trech týdnech muj stav oznacili za prilis riskantni pro budouci mozne těhotenství i pro mne samotnou.
Miminko jsem během te doby obrecela mockrat a mockrat verila tomu, ze to vsechno bude dobre.
Snad stokrát jsem si opakovala vetu z tvých stranek, ze miminko nam ani v těhotenství nepatri a snazila se prijmout to, co se delo, ale ta bolest je porad ve mne.
Mam strach, ze jsem něco udelala spatne.
Nejsem bez chyby.
Snad tisíckrát mi projela hlavou vzpominka na leta studii, kdy jsem se modlila, abych nebyla tehotna, když jsem nemela vcas menstruaci, na věci, kterých jsem se dopustila vuci sve mamince.
Nevim, zda toto je trest a co bych mohla udelat, abych to vse odcinila a dockala se miminka.
S manželem mame krasny vztah, touto krizi se ještě vice utuzil.
O miminko jsme prisli, a ja zjistila, ze muj muz je mou nejvetsi oporou, mym partnerem v dobach dobrych i zlych.
Co mám udělat proto, aby se dušičce u mne ( u nas ) libilo a chtela by se nam narodit?
Vim, ze se te na stejny dotaz pta mnoho „snažilek“, doufam, ze se pro to na mne nebudes zlobit.
Preji mnoho lasky do dalších dni.
Majka 23.01.2007


Mila Wahlgrenis!!
Velice Te zdravim z USA!
Nevim, jestli si na me budes pamatovat, mozna Ti spis napovi muj nick na chatu "Adam".:-)
Pred par mesici jsem se Ti prave na chatu sverila s tim, ze jsem zacatkem tohoto roku prisla o miminko.
Byla jsem skoro v pulce tehotenstvi.
Ztrata byla velmi bolestiva.
Ale vim, ze nic se nedeje nahodou...
Psala jsem Ti, ze pokud se nam podari znovu otehotnet, dam ti vedet.
Proto dnes pisu.
Jsem opet tehotna.:-)
Vlastne cely muj pribeh zacal, kdyz jsem ti psala do offline konference z 2. ledna 2007, otazka c.38:
38. otázka:
Dobry den, mila Wahlgrenis.
Zajimalo by me, zda se muzete podivat, jestli se dockame druheho miminka. Moc Vas o to prosim. Dekuji a preji krasne Vanoce a stastny novy rok!
Odpověď:
S miminkem u Vás je to trošku problematické. Vypadá té, že jste příliš vtažena do víru svého pracovního procesu. Jste jistě spolehlivá a ve všech směrech výborná, ale tohle Vás docela dost ukrajuje. Jako byste nebyla celistvá, ale částí jste zůstávala pořád ve své práci. Je jedno, jaký směr to je, čemu se věnujete, ale příliš si Vás to bere... Nejspíš tam nebudou nejlepší pracovní vztahy, některá kolegyně má s Vámi problém a neustále o Vás šíří informace, které by ji vůbec nemusely zajímat. Je ta od ní zrada a nepřehledno, není snadné se přes tohle dostat. Jako by Vás vysávala energeticky a bude nutné jejímu působení zamezit. Jste totiž příliš zranitelná, a proto miminko, i kdyby chtělo, nemohlo by s Vámi trvale zůstat. Nejdřív bude nutné Vaši osobnost sjednotit, spojit, vypracovat si kolem sebe důležitý ochranný obal. Teprve potom se budete moci začít těšit na Vašeho chlapečka. Ostatně tím, jak se urovnáte vztahy k vnějšímu světu, pochopíte, že byste se měla mít víc ráda. Tam máte také velké rezervy. Jakmile se propojí Vaše láska vnitřní s tou vnější, dojde k absolutnímu naplnění, jako by do Vašeho domu vstoupil neskutečný poklad. Jakmile otěhotníte, začnete se dívat na všechny pracovní procesy jaksi s nadhledem, nebude to pro Vás už tak životě důležité, jako byste si porovnala své životní hodnoty...

Napsala jsi mi tenkrat - "...a proto miminko, i kdyby chtelo, nemohlo by s Vami trvale zustat.... "
Ano, prave v lednu 2007, chvili po tve odpovedi, jsem zjistila, ze jsem opravdu tehotna..
Bohuzel, miminko se rozhodlo odejit...
Tva slova se potvrdila a ja v pulce tehotetenstvi o miminko prisla.
Nebudu popisovat, co se ve me odehravalo, zmenilo atd.
Zlom to byl myslim veliky...
Wahl, proc tedy hlavne pisu.
Ted jsem opet tehotna a neskutecne stastna...
A zaroven se hrozne bojim.
Vim, ze bych nemela, vim, ale je to opravdu tezke.
Mam strach, aby se vsechno neopakovalo a duse miminka me opet neopustila.
Na jednu stranu se strasne moc tesim, ale ten pocit strachu ve me uz asi navzdy zustane.
Mila Wahl, velice Te prosim, mohla by ses podivat, jak to tentokrat s nasim miminkem vypada.
V nedeli jsem byla na pohotovosti, kvuli slabemu krvaceni, nastesti to nebylo nic vazneho a miminko bylo v poradku, ale silela jsem strachy, vracely se mi vsechny vzpominky a bala jsem se, ze se vse znovu opakuje...
Prosim, muzes se "podivat"?
Predem mockrat dekuji a posilam mnoho pozdravu!!
Adam 01.11.2007


Milá maminko, Adame...
dekuji za Tvuj mail, i kdyz neprinasi jen same dobre zpravy.
Ale jsem moc rada, ze jsi pochopila, co jsi pochopit mela.
Nyni nehrozi uz zadne komplikace, toto tehotenstvi by melo byt zcela v poradku.
Vypada to na malou princeznicku...
Prinasi Ti do zivota svetlo, lasku, naplneni.
Mela by byt zdrava, krasna a opravdu plna zivota.
Jsou pri Tobe ted vsichni Tvi ochranci, jsou jakoby v pozoru, davaji na Tebe velky pozor.
Nenechavej to ale jenom na nich.
Davej na sebe pozor.
Jez jidla, ktera Ti chutnaji, do niceho se nenut, zpivej si, ale od srdce, chod na klidna mista...
Verim, ze budes vedet, co a jak.
Stykej se jenom s takovymi lidmi, u kterych nemas tlaky kolem zaludku.
Nehraj si, na co nejsi.
Neres to, co nema reseni.
Vsechno bude dobre, tesim se na dalsi zpravu od Tebe.
(Ze zeme, kam se od nas muze jenom letadlem...)
W. 01.11.2007


Mila Wahlgrenis.
Z celeho srdce Ti dekuji za Tva slova.
Za to, ze jsi si na me udelala cas a odpovedela.
Chvilli po precteni Tve odpovedi jsem se rozplakala stestim.
Dekuji...
Tobe, mym ochrancum, dekuji za vsechno, co v zivote mam.
Citim se tak strasne stastna a vdecna...
Tva odpoved mi dodala silu a vnitrni klid.
Verim, ze vsechno budu v poradku.
Urcite se Ti zase brzy ozvu.
Posilam mnoho pozdravu a preji mnoho stesti.
Krasny den,
Adam 02.11.2007
P.S. Nedavno za nami prileteli na par tydnu rodice.
Pokazde se ptaji, co dovest...
Tentokrat jsem vedela....
Tvou knihu Horoskopu 2008. :-) Ano, uz ji ja ji mam ve sve knihovne a moc se na ni tesim.


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.