Wahlgrenis

Když jsem nedávno procházela poštovní schránku, opět bylo jasné, že se musí trochu uklidit.

Nemohu už odpovídat na jednotlivé dotazy individuálně, proto jsem se rozhodla pro toto řešení.

Jednou za čas vybírám svou schránku a odpovídám globálně na několik vybraných dotazů.

Je to možná trochu nezvyklé, ale nevím, jak jinak to udělat, aby se odpověď dostala tam, kam patří.

Termín jsem zvolila na 14. února 2007, v den tříletého výročí tohoto webu.

Dříve než budu odpovídat na jednotlivé dotazy týkající se budoucí životní cesty, dovolte mi malé zamyšlení.

Proto by bylo podivné, kdyby otázky nepřišly a vy kdybyste nečekali odpověď.

Když jsem se jen zběžně pročítala mailovou poštou, z které jsem vybírala dotazy, připadaly i všechny nějak podobné.

Nedalo by se začít žít někde jinde, na jiném místě, s jiným lidmi, s jinou barvou pleti... ???

Všichni máme to, co máme, tento život, který musíme prožít a když to jen trochu půjde i něco pochopit.

Nechci dávat příklady ze života, je jich na tomto webu spousta, vždyť Vy je sami píšete, nic není vymyšlené.

Pokusila bych se definovat takové malé desatero, z kterého si každý může vybrat, co chce:

1. Mějme rádi sami sebe, nejvíc na celém světě. Teprve potom jsou další lidé, partner, děti, nikdy se nikomu neobětujme.

2. Nevyvyšujeme se nad okolní svět, jsme stejně hodnotní jako ostatní lidé, ale co víc, jako zvířata, rostliny nebo věci.

3. Myšlenka dokáže i zabít, proto se snažíme ovládnout všechny vlastní myšlenky, myslíme jen pozitivně a jen na hezké věci.

4. Zkusme se dívat na svět dětskýma očima, zpočátku to bude náročné, ale časem dojde k zásadní změně života.

5. Poslouchejme vlastní tělo, každá nemoc je výkřikem duše, nic nás nebolí jen tak.

6. Náhody neexistují, všichni lidé, které v životě potkáme, jsou součástí jistých plánů. Mají nám něco předat, proto poslouchejme.

7. Ideální by bylo, kdybychom se všichni dokázali sladit s přírodou, nešli proti proudu a nedělali násilné závěry. Stejně všechno bude tak, jak má být.

8. Nenecháváme si nikdy nic pro sebe, neodcházíme od neukončené věty, nelitujeme slůvek "miluji tě", pak nás smrt nemůže překvapit.

9. Neporovnávejme to, co máme, s tím, co mají druzí. Každý má svůj život, své potřeby, každý je jedinečný. K životu je skutečně potřeba minimum věcí.

10.Nikdy není tak, aby nemohlo být ještě hůř. Radujme se z každé prožité vteřiny. Sebevražda není program.

Kolem Vás toho skutečně příliš pozitivního není. Jste v pasti, kterou jste si ale vytvořila sama. Je zbytečné vymlouvat se na minulé životy. Nejdřív se musíte sama najít, objevit v sobě něco, co nemají ostatní, pro co jste výjimečná a od toho se potom odrazíte. Pro Vás je otevřená duchovní cesta, ale signály k Vám mají přicházet venku, mimo objekty, v přírodě. Tam byste měla hledat zdroje energie, které Vám tolik chybí. Třeba ze stromů, z otevřených rozlehlých plání, kde se necháte ošlehávat větrem, z vodopádů... Záleží na Vás, jaký způsob si sama zvolíte. Nezměníte-li se takto tzv. dobrovolně, tedy způsobem, který Vám zde naznačuji, mohla byste být postavena ke konfrontaci s vlastním životem tváří v tvář. To by ale vůbec nemuselo být pro Vás příjemné. Berte prosím tato slova jako mírné varování, že je třeba nechat do svého nitra občas pustit i něco jiného než věčnou zlobu a nespokojenost. Chce to, abyste se dokázala vnitřně přeprogramovat, všeho, co nepotřebujete, se zbavte.

Dobrý den. Na internetu jsem našla Váš odkaz. Nevím, zda je možné ještě stále zasílat dotazy, ale přesto to zkouším. Poslední dobou se na mě valí jeden problém za druhým, nevím, jak z toho ven. Asi ze všeho nejvíce mě trápí, že můj syn nezvládá studium na střední škole a chtěla bych se Vás zeptat, zda mi můžete prozradit, jestli se to urovná. Děkuji

Jasné je, že se o urovná. Váš syn je nyní v období, kdy si uvědomuje sám sebe, zkouší, jak si může dělat, co chce, jak je pohodlné občas udělat něco podle svého, nejít do školy, zalhat druhým apod. Bohužel brzy narazí, aby si uvědomil, že takhle by to dál nešlo. Bude to konfrontace s nějakou autoritou, možná vedením školy. Ovšem bude to v pravou chvíli, měl by poté nastoupit na správnou cestu, i když s takovým tím dětským náhledem na svět to bude zkoušet pořád dál. Dokonce to vypadá, že byste k sobě mohli najít cestu, která byla narušena už před několika lety. Přestal Vás kvůli nějaké malichernosti uznávat, ale nyní dojde k poznání, jak hrozně se mýlil. Možná k tomu dojde i proto, že ho v nějakém zásadním okamžiku dokážete podržet. Nebude to postoj proti ostatním. Vy byste se měla také vnitřně přijmout, mít se víc ráda, najít na sobě to, proč by si Vás měli druzí vážit a to také ukazovat světu. Jste příliš uzavřená ve své ulitě, nechcete s nikým moc komunikovat,protože máte z druhých lidí podvědomý strach, že směremk Vám nechystají nic dobrého. Ale brzy se přesvědčíte, že je to jinak, že svět je vlastně docela příjemné místo k životu.

Mila Wahlgrenis,

tvoje stranky su nadherne....naplnili ma zvlastnym pocitom pokoja a mieru..... viem,ze si asi velmi zaneprazdnena a mnoho ludi ta zasypava mailami a prosbami.... precitala som si zopar pribehov a aj tvojich odpovedi a je naozaj uzasne,ako dokazes stale najst tie spravne slova.....

Rada by som sa predstavila,volam sa Silvia a v sucasnej dobe zijem v Londyne.Neviem,ci je to pre mna to spravne miesto,asi nie,kazdopadne to nepovazujem za "konecnu" stanicu...... prilis rusny,vela ludi,divna energia.....

Rada by som sa opytala na moje zvlastne a zive sny,ak budes mat chvilku casu....Vzdy som mala velmi farebne a intenzivne sny,plne dobrodruzstiev a neobycajnych zazitkov.....ako hollywoodsky velkofilm....nikdy nic strasidelne alebo zle.....pred par rokmi som sa rozviedla a moj zivot sa uplne zmenil....novi ludia,lasky,prostredie....a sny.Zacali byt velmi zive a pocitove.....a stale s tym istym muzom....zvlastne,nikdy predtym som ho nepovazovala za nejaky sexsymbol......a zrazu je tu,v mojich snoch,vyrusujuci,nutiaci ma mat ho stale v mojej mysli.....zda sa mi,ze prezivam situacie,ktore tu uz boli....niekedy sme v minulosti,obleceni v dobovych odevoch.....alebo som zase mlade dievca a on je tam tiez a snazime sa najst alebo udobrit alebo vyriesit cosi davno zabudnute.....a aj ked to vyzera niekedy beznadejne,hlboko vovnutri aj tak viem,ze to bude dobre.....a ten pocit uplnej lasky je uzasny....

A ked sa zobudim,som smutna,lebo si neviem predstavit,ako by sme sa mohli stretnut.....zije totiz v Los Angeles.....a ani netusi,ze existujem......alebo sa mu sniva tiez a len nevie,kde hladat......a tak velmi tuzi po laske....citit to z jeho basni.....

A mozno su to len sny.......prilis zive.......a mozno len moja tuzba po laske....Dakujem,ze si si precitala tento list.....prajem krasne dni plne slniecka.....a budem rada,ak sa ozves....

Londýn pro Vás určitě není konečnou stanicí v životě. Máte si poměrně brzy uvědomit, že toto není pro Vás vhodné místo k životu, ostatně k tomu už postupně nazráváte. Tento pocitový impuls Vás nastartuje a posune dál. Dokonce by byla možná i cesta přes oceán, jak nazančujete, každopádně je to změna prostoru. Potřebujete do sebe dostat skutečně jiné energii, v Londýně, kde nyní jste, to s Vámi vůbec neladí. Muž, o kterém píšete, se s Vámi spojen úžasnou vazbou, která prochází mnoha minulými životy. Je pravděpodobné, že se potkáte, i když Vám to může připadat jako ze snu, neskutečné. Ale o tom takto přemýšlet nesmíte. Poslouchejte vnitřní informace, které k Vám budou přicházet, dobře jim rozumíte. Proto se s Vámi také v poslední době dějí takové zvláštní věci. Ale nic není náhoda. Každopádně ve chvíli, až se s tímto mužem potkáte, měl by i on mít jasno v tom, že tohle je setkání skutečně osudové.

Mila Wahlgrenis,
Vubec nevim, odkud mam zacit. Nikdy drive jsem nezkousela nikoho kontaktovat pres internet, s dotazovanim se na objasneni meho zivota.
Jmenuji se Krista, je mi 28 let a od kvetna 2004 ziji v Londyne. Nekolik mesicu nazpet jsem �nahodou� narazila na Tve stranky a prala si mit moznost se s Tebou dostat do kontaktu. Neucinila jsem tak hned, a pozdeji se mi nedarilo stranky najit. Dnes je sobota 28.10.2006 rano a ja opet hledam odpovedi a tentokrat na poprve se Tva stranka objevila ve vyhledavaci. Citim, ze ted je asi ta spravna doba pozadat Te o pomoc.
Hledam odpovedi smyslu sveho zivota. Rada se obracim k vesmiru, andelum, vilam a moc, moc bych si prala je slyset a videt a spolupracovat s nimi. Sveho andela strazneho jsem jiz 1x ve svem zivote videla (resp. byl to uvedomely zazitek) - bylo mi 21 let a tehdy jsem se moc citila v nebezpeci, tak jsem se k nebi v duchu obratila a Andela (jak ji od te doby oslovuji) prisla na pomoc.
V 25-ti letech jsem prozivala mnoho zivotnich zmen a tehdy se dostala do kontaktu s pani, ktera mi provedla automatickou kresbu. Od te doby se mnoho udalo, obcas duchovne rostu, obcas me mozna me karmicke zalezitosti tahnou daleko od duchovniho rustu.
Hledam svoji cestu, ale citim, ze potrebuji pruvodce a prala bych si, kdyby ses jim na nejakou dobu mohla stat. Je mi jasne, ze se na Tebe obraci spousta lidi, ale verim, ze pokud je to shora zarizene, tak Ti na me vybyde chvilka, ktera mi pomuze otevrit dalsi dvere.
1) Rada bych krapet nahledla do svych minulych zivotu, abych mohla �pochopit� obrazce, ktere se vyskytuji v soucasnem zivote a zmenit vzorce, ktere se stale opakuji, a ktere nejsem schopna sama videt a hnout s nimi.
2) Zajima me, jakym smerem se mam v prubehu dalsich let vydat. Momentalne pracuji pro charitativni organizaci v UK, leta mam v hlave naucit se znakovou rec pro neslysici, ale ze vseho nejvice bych si prala pomahat lidem spiritualne. Chce se to po me v tomto zivote? (Mam pocit, ze zazitek s Andelou v nebezpeci ve me zanechal stopy a ja presto, ze ji chci opet videt, se bojim, ze prani se mi splni, ale jen tehdy, kdyz zase budu v nebezpeci) � ze by blok???

Už ted jistě odbře víte, že jste se dostala na správnou cestu. Všechno, co jste zaregistrovala jen v podobě zvláštních střípků, do sebe začíná pěkně zapadat. Jste na správné vlně, jste tam, kde máte být. Pomoc druhým lidem je cesta, kterou jste si vybrala už dřív, ale je to i Vaše poslání. Nesmíte se na ni dívat jen v souvislosti s časem nebo nějakými jinými povinnostmi. Měla byste být touto činností naplněna až po okraj Vaší duše. Ale také se nesmíte bát, že tím byste měla zůstat v životě sama. To ne. Dokonce byste měla potkat muže, který už není v dnešní době příliš častým zjevem, muž - princ s nadpozemskými vlastnostmi. Vedle něho zapomenete na starosti, které jste dosud jako žena měla, bude Vás tzv. nosit na rukou, udělá Vám, co Vám na očích uvidí. Jen je tady nebezpečí, že se Vám to může lehce vyknout a můžete čase tohle všechno nějak znevážit, protože Vám to časem může připadat jako normální, i když to normální nebude. Na to byste si měla dávat velký pozor. Jste schopna vnést do života změnu, udělat zázraky, jen byste tomu měla aspoň trochu věřit.

Milá Wahlgrenis,
mám dávného známého, který před několika lety po úrazu málem umřel. Když se dostal z nejhoršího všiml si, že vnímá mnohem citlivěji a ještě později si (trochu s úlekem) uvědomil, že vnímá bezeslovnou komunikaci druhých a sám dokáže vytvářet hmatatelnou energii rukama a pracovat s ní. Já jsem se s tímto člověkem setkala znovu po téměř 20-ti letech, kdy už měl 6 let po úrazu a byla jsem nadšená, že má tuto schopnost. Jsem přesvědčená, že ji získal ne náhodou a že jeho dalším životním úkolem je se v tomto zdokonalovat a začít pomáhat druhým. Předpoklady a čas na to má, je v invalidním důchodu. Už je to dva roky, co ho přesvědčuji, aby na sobě v tomto smyslu začal pracovat, ale zatím u něj nevidím větší snahu. Naopak, neustále se vysiluje těžkou fyzickou prací, kterou by vůbec neměl dělat, protože si hodně ubližuje, vzhledem ke svému fyzickému stavu po úrazu. Prosím Wahlgrenis poraď mi, jestli by se měl zaměřit na práci na sobě pro druhé a mám ho dále přesvědčovat nebo si vybral tu správnou cestu sám? Mám obavu, aby nemusel z tohoto světa odejít dřív pro nenaplněnou druhou šanci..... Chci mu pomoct.
Děkuji Ti za odpověď a jsem moc ráda, že jsem Tvé stránky před časem objevila. Také mám velké otázky a nejistoty a Tvé stránky mi pomáhají :o).

Podobné otázky si pročítám poměrně často. Člověk, který má jisté schopnosti, nepochopí, že to je jeho cesta. Vydá se jinudy, pozemskými. Pak přicházejí nejrůznější upozornění, aby to přeci jenom ještě pozměnil, a když ani tohle nepomůže, je zastaven. Tohle zastavení může být dočasné nebo bohužel někdy i trvalé. Takhle skončil i Vladimír Tesařík z JoJo Bandu. Určitě se ale nesmíš snažit posunovat ho po jeho cestě nějak dál. K tomu si musí dojít sám. A když nedojde, prostě nedojde... S tím se nedá nic dělat. Každý máme svoji cestu. Vyšší moc dá dobře vědět, jak se má člověk zachovat.

(Zajímavé je, že právě když jsem dopisovala tuhle odpověď- šla jsem, pokud Vás to zajímá, od poslední dopředu, zmizely mi všechny již vypracované odpovědi u otázek č. 5 - 29. Což byla práce skoro za čtyři hodiny... Bohužel i tohle byla konkrétní informace pro mě. Nedalo se nic dělat. Za všechno se platí. Musela jsem to dopsat. W. 13.2.2007. 18:00)

Milá Wahlgrenis,

snad mi promineš, že Ti opět (za krátkou dobu již potřetí) píšu. Já už ale opravdu nevím, jak dál. Proto Tě velmi prosím o pomoc. Asi někdy před 14 dny jsem Ti psala, že mi umřel náhle tatínek (44 let), když byl na služební cestě při zápasu v tenise. Zatím víme, že hlavní příčinou byl srdeční infarkt, ostatní informace jsou nám prozatím utajeny, neboť ještě stále nepřišla pitevní zpráva. Myslím si, že o taťkovi jsem Ti toho napsala již hodně. Nyní vím, že čím déle je pryč, tím více mně a mé mladší sestře chybí. Mně je tedy 23 let (to už ale asi taky psala), sestra oslaví koncem listopadu své 18. narozeniny. Já studuji 4. ročník vysoké školy, ona 3. ročník gymnázia. Já už několik let bydlím s přítelem, ona má sice také už delší dobu přítele, ale stále bydlí doma. A tady začíná jeden velký problém. Sestra si od mala více rozuměla s taťkou, nahrazovala mu tak trochu syna, kterého si vždy moc přál, ale neměl ho. Ona taťkův odchod moc špatně snáší, s mamkou si vůbec nerozumí, neboť od té doby, co byla psychicky nemocná, se chová divně... Někdy nám oběma připadá, že ji manželova smrt příliš nezasáhla. Na druhou stranu vím, že zdání může klamat... Se sestrou se nyní často hádají, mamka ji vyčítá, že má taťkovu povahu. Myslím, že ji to uvnitř hodně bolí. Říkala, že by si nejraději vzala život, že už tady bez taťky nechce být, že on byl ten, pro kterého studovala... Je pravda že jí (i mně) byl vždy velkou oporou. Když byla mamka v nemocnici, každý den za ní jezdil a vzorně se v tu dobu staral o ni, o nás i o celou domácnost. Též je pravda, že všechny finance a účty měl na starosti on. Též jsme zjistili, že si minulý rok půjčil větší sumu peněz, ale bohužel nikdo z nás neví, na co. Na nás je jen to, abychom je nyní splatili. (Nevím však z čeho.) Asi to bude ještě hodně těžké. Opravdu mám o sestru velký strach. Chřadne, ztrácí se nám před očima, škola jí v této situaci také moc nejde, i když jinak má 1 nebo 2. Poslední dobou se jí zdají různé sny - o propasti, o čarodějnicích, o Taťkovi, který ji ukazuje správnou cestu...

Poslední dobou jsem na tvých stránkách často. Nacházím zde nové a nové informace, které mi vždy pomůžou jít dál. Někdy už jsem opravdu bezradná. Je toho najednou na mě moc - škola, starost o domácnost, mamku, sestru, přítele ... Jsem už opravdu moc unavená. Kéž by se mohl taťka vrátit a vše bylo jako dřív. Já vím, už to není možné, už je někde jinde. I když mi něco říká, že jeho duše je stále mezi námi a čeká na naše odpuštění... Na druhé straně mu teď odpustit nedokážu, neboť on si nevážil svého zdraví a asi plně neuvědomoval svoji zodpovědnost za nás za všechny (kouřil + měl vysokou hladinu cholesterolu v krvi + stres - vše si moc bral a nechával v sobě). Chtěla bych tě tímto moc poprosit, zda by jsi mohla nahlédnout do našich minulých životů a pomohla mi objasnit, proč se toto všechno děje. A jestli má cenu tady ještě být.... Já opravdu nevím. Též bych Tě chtěla požádat o radu, jak pomoci mé sestře. Mám ji moc ráda. Je to takové sluníčko... S úctou

Nemá už smysl zkoumat, co jste si s tatínkem neřekli. Naopak měla byste mu odpoustit. Jeho život skončil ve chvíli, kdy skončit měl. Nedávejte vinu lékařům. Stejně se jeho duše s Vašimi má ještě potkat. Jeho život nebyl prožitý nejlépe, potřebuje ukázat, že dokáže být také jiný, lepší. Měl by se narodit do Vaší rodiny jako miminko, jako chlapeček, vypadá to spíše na Vaši sestru, kde je přeci jenom silnější duchovní propojení. Ale nemělo by jít o žádné násilí, těhotenství přijde naprosto v klidu ve chvíli , kdy to bude nejvhodnější. Miminko se těší na Vaši lásku, už moc se těší.

Mila Walhgrenis
chcela by som Ta poziadat o pomoc. Aj ked si myslim, ze podobnych ziadosti dostavas zrejme viac nez dost. Mam pocit, ze som akoby
zacarovana na jednom mieste, z ktoreho sa nemozem dostat von. Po 15 rokoch, pocas ktorych ma manzel permanentne klamal a vyuzival som sa
rozhodla definivne vztah ukoncit. Ibaze sudne procesy sa neuveritelne natahuju - natahuje ich manzel a ja stale nedostavam od neho ziadne
peniaze na deti. Nemozem ani prestahovat, pretoze, ked nie je ukonceny rozvod, nemozem ani ziadat sud o zrusenie jeho uzivacieho prava na byt.
Mam pocit, ze on sa ma drzi ako diabol. Rovnako ako jeho matka a jeho sestry ma cely ten cas neuveritelne nenavideli. Pred casom som si
spomenula, ze kedysi na zaciatku nasho spolocneho zivota som nasla pred dverami akoby vysypane domove smeti. Urcite som ich pozametala, ale
nepamatam si kam som ich vyhodila. Pred casom vstupil do mojho zivota jeden muz, ktory mi pomaha zvladnut terajsiu situaciu. Jeho pobyt sa na
Slovensku pravidelne predlzuje. Myslis, ze prisiel preto, aby mi mohol a odide az ked jeho pomoc uz nebude potrebna? Skutocne si neviem
predstavit, ako by som toto obdobie zvladla bez jeho pomoci - financnej i psychickej. V praci tiez nie som spokojna. Neviem najst svoju cestu,
ani neviem, co vlastne by som chcela robit. Mam pocit, ze som prisla na tuto planetu omylom. Dakujem a zelam vela slnecnych dni

Váš život není radostný, ale nic netrvá věčně. Ten nový člověk, který nedávno přišel jako pomocník do Vašeho života, nemá ale své účinkování jen tak ukončit. Je toho mezi Vámi víc, možná se rozvine krásný příběh. Jen se nesmíte bát mužů. Po Vaší zkušenosti je to hodně komplikované, nepřipadá Vám vůbec normální, že byste mohla někdy potkat muže, kterého byste se nebála nebo kterému byste mohla ve všem plně důvěřovat. Vytvořila jste si v sobě podivnou bariéru, přes kterou se ale budete muset stejně časem dostat. Nemáte žít zbytek svého života úplně sama. Čím dříve se Vám podaří udělat za svým současným životem černou čáru, tím dříve máte šanci být šťastnější.

Dobrý večer milá Wahlgrenis. Som v strasnej situacii celkovo cely moj zivot uz ani neviem kam smeruje, nic sa mi nedari, mam pocit, ze uz
niet uniku... Posledné tri roky boli najhoršie v celom mojom živote a stale to nejako nie je doriešene.Mam priatela 6 rok. Boli sme na dovolenke v Turecku a tam som nahodou stretol cloveka menom Alim /Turek/ hned som citil, ze je to moja polovicka s ktorou by som bol celý život šťastný a plný lásky /co mi asi v povodnom vztahu chýba/. Myslím, že má rovnaký pocit, len je mlady, má 19 rokov a má isť na vojnu na 15 mesiacov. Sme zatial takí nesmelí, sme v kontakte cez MSN a mobil. V Turecku na dovolenke sa nič nestalo medzi nami, len
pocitovo... Neviem nechcem ho do ničoho tlačiť, lebo myslím, že ešte nevie či je len na muzov alebo aj ženy. Pocit mi hovorí, že je len moj Len problem je aj v krajine, kde on má strach urcite z odpisania, ci aj niecoho horsieho. Prinom som konecne ožil a neviem ako to pojde dalej, ci mam zabudnut, alebo to nechat cele na neho - alebo co urobit. Už konecne by som chcel byť šťastny, je mi jasne, že hned nebudeme spolu, ale napisal, že všetko po vojne.... No neviem či taký čas a nezabudne... alebo...? Ako to prosim vidíte, aj moju cestu, ci skoncime spolu niekde v zahranici, ci v Turecku, alebo tu na Slovensku, ci sa nám bude dariť aj finančne a hlavne či sa nám bude dariť v láske a v šťastí spolu... Ci jeho rodicia nas nezabiju hned v prvom dejstve a tak... Moji snad budu v pohode vedia....Mám sa nechať unášať životom a nechať riešenie na nom, proste ako vidite moj život,
jeho život a ak tak aj náš spoločný život... Dakujem, prajem vela lasky a stasticka

Tahle zpráva dorazila už hodně dávno, je možné, že je všechno vyřešeno. Turecký přítel je tím, čemu se říká osud. Potkali jste se už v minulosti, proto jste se museli potkati nyní. Na tom není nic tak divného. Je mezi Vámi obrovské souznění, všechno to, co jste se slovenským přítelem řešil jako neřešitelném tady prostě není. Jste jeden člověk ve dovu tělech, jste spojeni. Vypadá to, že byste spolu mohli být šťastni, a to skutečně spíš na Slovensku.

Krásné ráno Wahl, dnes jsem objevila, že se bude konat konference na téma Životní cesta. I já bych tě chtěla požádat o nasměrování na cestě. Známe se již nějakou dobu, víš o mě mnohé, mnohokrát mě Tvá slova pohladila a popostrčila. Když se podívám na svou cestu životem, chápu souvislosti, které přicházejí. Děkuji za situace, které by se zdály cynické, nemožné je přijmout, nesmyslné, bolestivé a přece vím, že jsem si je dávno již vybrala a tak je také přijímám. Děkuji i za dary, které ke mě přicházejí, jen zatím nevím, k čemu některé používat. Kladu si otázku: Přece ke mě nechodí jen tak?
Možná, že hledám složitosti tam, kde nejsou. Možná mám jen poznat život z více stran a být za něj vděčná. Wahl, chtěla bych Tě požádat, zda mi můžeš k mé cestě životem něco říct , ale pochopím také, že ne pokaždé má člověk vědět vše. Děkuju.

Tragédii, kterou jste si před časem prožila, můžete pokládat za skutečný zlom ve Vašem životě. Dostala jste klíček od tajných dvířek, který byl ale zaplacený mnoha slzami. Nikdo by je nedokázal spočítat, tolik jich bylo. Tím klíčkem jste se dostala do jiných světů, víte mnohem víc, umíte mnohem víc. Ale na druhou stranu je tady to, čemu se říká "něco za něco"... Je to problém v partnerských vztazích. Váš muž totiž má o ženě jiné představy, Váš svět je jiný než svět, který by on chtěl. Diskuse moc není možná. Budete si muset vybrat, zda chcete žít s takovým člověkem spíše jenom z povinnosti, anebo jestli se rozhodnete jít dál sama. Obojí je hodně těžké.

Dobrý den Wahlgrenis,
ráda bych se zeptala, zda astrologie o kterou se zajímám, je tou mou správnou volbou. Dostala jsem se k ní když mi nebylo nejlépe a hledala jsem různé odpovědi a dost mi pomohla a také v ni hodně věřím. Děkuji za Tvou odpověď a hezký den.

Pro Vás není zásadní astrologie, je to jen jeden směr, který jste si zvolila. Ovšem dalších cest, které byste mohla následovat, je celá řada. Vaše duše už prošla poměrně složitou cestou, mnohé pochopila, proto není nutné všechno vysvětlovat, některé věci jsou Vám prostě dané, prostě jsou. Víte je. Tak tedy o své cestě nepochybujte.

Milá Wahlgrenis,

prepáč, že si dovolím Ťa obťažovať svojimi problémami, keď to bude možné, prosím. Neviem, ako mám začať. Fyzicky som zdravá, psychicky úplne na dne. V práci mám pohodu, myslím, že s ľuďmi okolo mňa vychádzam dobre, nie som si vedomá, aby som iným ľuďom ubližovala. Mám pocit, že ľudia sa so mnou cítia dobre. Ale asi som,aj keď neviem, alebo bola niekedy zlým človekom, pretože moje manželstvo je „tragédia“. Nikdy som nevyhľadávala iné vzťahy, pretože som verila, že keď dvaja ľudia chcú spolu žiť, tak robia všetko pre to. Viem, aká som stará, taká som naivná a hlúpa. A neviem, prečo sa to všetko v ňom deje. Všetko sa mi vracia späť, čo ja som niekedy urobila, ublížila iným? Prosím, aká je moja životná cesta, čo mám v tomto živote pochopiť, čo sa mám naučiť, ako ďalej žiť? Ako sa mám chovať, správať k „manželovi“? Neviem, nedokážem hrať divadlo.

Keď je to možné, prosím – cesta po ktorej sa rozhodol kráčať manžel, je správna?, je to jeho životná cesta po ktorej má kráčať? Milá Wahlgrenis, ďakujem za všetko, hoci viem, že slová na to, čo robíš nestačia...

Vaše manželství je životem v pasti, z které se potřebujete brzy osvobodit. Nemáte žádné přátele a kamarádky, všechno jste obětovala muži, který si Vás neváží. Naštěstí máte dost síly, abyste je zmobilizovala. Máte šanci začít novou etapu, mnohem klidnější a hlavně si budete moci vážit sama sebe. Nyní jste úplně bez energie, ale i tohle je k něčemu dobré, máte se od toho pomyslného dna konečně odrazit, abyste mohla vyletět až nahoru do oblak. Sundání masky je důležité, protože bez toho byste zůstala tou nenápadnou osobou, bez vnitřního světla. To světlo u Vás sice je, ale poněkud uhasíná, naštěstí máte hodně sil ho v sobě rozžehnout, aby začalo zářit naplno. Nebojte se, zvítězíte sama nad sebou.

(Teprve při zpracovávání této odpovědi jsem si všimla, že jsem měla dvě otázky uložené pod stejným číslem 11, proto ta druhá dostala ještě malé "a" jako rozlišení.)

Milá Wahlgrenis,

Dost jsem váhala, jestli Tě mám obtěžovat s prosbou o pomoc, ale nevím, na koho jiného se obrátit. Stále mám problémy se svojí dcerou, o které již jsme spolu mluvily. Její psychické problémy se stupňují, často má deprese. Nyní jsem navíc zjistila, že si u několika bankovních institucí vzala studetské úvěry. Vůbec není schopna dohlédnout následky svého jednání a situaci neřeší. Proto bych Tě chtěla poprosit o radu, co s tím. Já vím, že je jí 20
a je to v podstatě dospělý člověk. Ale vůbec se tak nechová. Budu moc ráda, najdeš-li si na mě chvilku. Měj se moc hezky a děkuju za vše.

U Vaší dcery je nevyhnutelné jednání s úřady, mohou to být i řízení u soudu, ale nakonec by se mělo všechno v dobré obrátit. Ona si ještě v poslední chvíli uvědomí, že udělala chybu, čímž ten nejhorší ortel, který by mohl být vysloven, vysloven nakonec nebude. Měla by vyslovit něco v tom duchu,ž euž to nikdy neudělá a opravdu se od té doby její nitro změní - k lepšímu, samozřejmě. Brzy by měla poznat i muže, který s ní má jít dál životem. Stane se z ní krásná sympatická dáma a tohle období, kterým nyní prochází celá Vaše rodině bude jen černou vzpomínkou.

Milá Wahlgrenis,
chtěla bych vás moc poprosit o nasměrování životní cesty.Stále mě trápí zdravotní problémy,všechno si moc zabírám,jsem neprůbojná,mám strach ze smrti,bojím se o celou rodinu a prožívám se všema bolest.Moc bych si přála pomáhat lidem a vidět to na jejich očích.Ale nevím,jakým směrem se dát,protože se pro všechno nadchnu a pak jsem zklamaná z toho,že jsem měla velké iluze a nevyšlo to.Moc vám děkuju.

Někdy to, co si moc přejeme, nejde. Ale některé věci člověk opravdu mít nemůže. Člověk nemůže být léčitelem, když chce, nemůže vidět na druhých nemoc v očích, když to chce. Něco je prostě v jiné režii. U Vás vidím několik zásadních problémů. Hlavně se nemáte ráda tak, jak byste zasluchovala, proto se na Vás lepí nemoci, proto jste neprůbojná, nesrovnaná v tímto světem. Proto se bojíte života, proto se bojíte i smrti. Je na Vás mnoh slupek, které byste měla postupně odložit a potom teprve Vaše čistá duše vydechne. Je toho na Vás navaleno příliš. Ale když nezačnete, nic se ve Vašem životě nezmění.

Mila Wahl!

Rada bych se s tebou poradila zda jdu spravne. Ziji uz nejakou dobu v USA a myslela jsem , ze uz tady zustanu naporad. Situace se vsak zmenila a ja citim, ze bych z USA mela nejpozdeji za 6 let vratit zpatky do CZ. Prosim porad mi zda je me rozhodnuti vratit se do CZ spravne.

Dekuji Wahl za jakoukoliv odpoved. S laskou

Tušila jsem, že pro Vás je návrat do České republiky jako jediné možné řešení. Dokonce i zdravotní potíže, které vnímáte, by tady mohly odeznít. Nejste-li těhotná, jako že mi vychází, že nejste, potom byste se maminkou mohla stát také v ČR, a to bez jakýchkoli komplikací. Takže návrat do ČR je skutečně tím nejlepším, o čem nyní přemýšlíte.

Milá Wahlgrenis,
Zdravím Tě, a obracím se na tebe, asi jako stovky dalších lidí... Jsem zmatený, nejistý a velmi bych ti byl vděčný za rady a informace.
Je mi 19, a již někdy v 16ti letech jsem se poprvé začal více zajímat o duchovní záležitosti atd. Pravda, od mala jsem se nedokázal nezajímat o různé paranormální jevy a tak, přesto že mě to děsilo, musel jsem si s tím vždy lámat hlavu. Jako malý jsem byl podle mě více než je to obvyklé vystrašený. Opravdu jsem se bál spousty věcí, nevím proč, ale mnohdy jsem chodil spát k sestře, protože jsem se bál. Ano, asi je to do jisté míry běžné, ale stejně mi přijde že v mém případě to bylo mnohem intenzivnjší. Také jsem se nedokázal srovnat se smrtí. Pamatuju si, jak jsem se někdy v 5 ti letech najednou rozbrečel a sestra s mámou ke mě běželi a báli se, jestli se mi něco nestalo, a já jim ubrečený řekl, že nechci umřít. Nedokázal jsem si prostě představit, že se jednoho dne neprobudím a to bude konec. Často jsem nad tím už od útlého dětství přemýšlel. Postupně jsem však začal čím dál více hledat pravdu a odpovědi na mé otázky. Dnes již nepochybuju o spoustě věcí.
Od září tohoto roku (takže asi 2 měsíce) se pro mě změnilo hrozně moc věcí. Právě díky mé nekontrolovatelné vášni (přiznám se, že sám bych raději zůstal v sladkém nevědomí, žil si "normální" život jako ostatní, a jen mával rukou nad vším nevysvětlitelným...Jenže to prostě nejde, nedokázal jsem nad těmito věcmi mávnout rukou, a přestože jsem tak ztratil spoustu iluzí a mnohdy kvůli tomu cítil i úzkost, je jistě dobře, že jsem se dal na tuto cestu)
Bohužel, v podstastě mi ten strach z dětství zčásti zůstal dodnes, asi už ne v takové míře samozřejmě, ale pořád mi to brání více se duchovně rozvíjet.
I proto ti píšu... Na dnešek jsem vůbec nespal, možná že dohromady jsem dokázal na hodinu usnout, ale myslím že ne.
Pořád jsem byl v polobdělém stavu...Možná že odstupující úplněk dokázal působit, ale tím to nebylo...Přečetl jsem totiž během včerejška (a nakonec i před spaním) spoustu věcí na tvých stránkách. Již jsem si tam leccos přečetl asi před týdnem, ale teď jsem se do toho ponořoval čím dál hlouběji.
Mockrát se mi to stalo, že jsem se stále nořil hlouběji do neznámých pravd, proroctví, svědectví atd... Až jsem cítil jak úplně ztrácím kontakt s běžným světem.
Dozvědel jsem se mnoho o utajované historii Země (Atlantida, Lemurie, Mayové, Egypt atd.), stejně jako o naší hrůzné blízké budoucnosti (s největší pravděpodobností). Jen mě to utvrdilo, že je na čase začít se duchovně rozvíjet a hledat odpovědi ještě více... Nejlépe u Vyšších bytostí.
Jenže po přečtení mnoha příběhu z tvých stránek (a mnohdy před tím), se mě zmocnila nejistota a trochu i strach.
O tom, jak to může být nebezpečné - vždyť stačí malá změna, a z osmičkové polohy se stane "nekonečno" s, jak sama píšeš, hrůzostrašnými následky!
Mám strach se otevřít více astrálnímu (jemnohmotnému) světu, protože se bojím že nějak přilákám zlo.
Vím že se nevyplácí si s tím zahrávat a že nezkušení a neznalí na to mnohdy různě doplatí.
Proto nechci začít s rozvojem, dokud si nebudu přesně jistý, co dělám a že nic neriskuji a jsem dostatečně chráněn.
Nevím co si mohu dovolit a co ne, čeho se vyvarovat atd... Na jedné kresbě, která představovala Tebe, jsem si všiml jakoby klubka, které znamenalo ochranu hranice jemnohmotného a našeho materiálního světa. Dá se nějak tato ochrana aktivovat?
Zřejmě tě chrání při astrálním cestování a kontaktu s jinými dušemi a bytostmi. Snad zabraňuje zlu, aby se k tobě dostalo?...
Jak říkám, dnes jsem nespal, dozvěděl jsem se hrozně moc informací, a potřebuji to vstřebat. Bojím se kontaktu s astrálním světem, ještě nejsem připraven, sdělil jsem to pro jistotu i mému duchovnímu průvodci a požádal ho o ochranu... Myslím že mě slyšel a pochopil to.
Ale nevím co dělat, potřeboval bych, aby mi někdo ukázal správnou cestu a všechny možné překážky na ní, jinak se budu bát po ní jít, přesto že vím, že je správná a dovede mě někam výš.
Když jsem se tak převaloval v posteli, přišlo mi, jako bych s tebou komunikoval. Asi to probíhalo jen ve mě... Bylo to, jako že jsem něco dělal dobře, že jsem si nějak udělal ochranu a uzavřel se před jemnohmotnými silami, protože se ještě necítím být připraven na kontakt s nimi.
Jako bych ti ukazoval nějakou moji ochranu a polohu, ve které spím (v tu chvíli na pravém boku) a ty jsi mě chválila že to dělám správně, a jako bych se pak ptal, jestli můžu i na levý, nebo zda je to špatně, a jako by mě po převalení na levý trochu brnělo a já před očima viděl nějaký nápis že bych si měl najít něco jinýho, ale nevím co přesně, ale bylo to napsáno jakoby vulgárně, jako v hovorové řeči abych tak řekl.
Nevím, řekl bych že to celé byla jen moje představivost.
Každopádně jsem nakonec raději vstal, než abych se mořil na posteli a při každém zvuku který jsem slyšel, si řikal že chci být uzavřený všem silám.
Jsem zmatený, když jsem se o tyhle věci začínal zajímat, věděl jsem, že si lidé hráli se silami, které sotva mohli ovládnout a také z toho pak měli následky.
Ale zároveň si nejsem jistý, zda si s tím člověk musí jedině hrát, nebo jestli na to narazí i když nechce, protože mi přijde že si naopak ty síly můžou přijít hrát s ním... Nevím co si mám myslet.
Potřebuji odpovědi, bez nich se nebudu schopen dál v poklidu rozvíjet, potřebuji je od Tebe, a také si přeju, abys mi je dala ty, neboť je z tebe i skrze tvé texty cítit velká moudrost a harmonie. Opravdu bych potřeboval aby ty odpovědi pocházely od tebe, a byly určené přímo mě, informací na internetu je spousta, to vím, ale právě kvůli tomu píšu tobě, jelikož si nejsem tím vším jistý. Nevím nakolik porozumíš tomuto dlouhému dopisu, ale jakmile jsem vstal, řekl jsem si, že ti musím napsat... Ještě je něco, na co jsem se tě chtěl zeptat, ale to až jindy když tak. Snad si ve svém ušetřeném čase najdeš místo i pro mě, rozdáváš lidem sílu a poselství, díky kterému se možná jednou dokáží zastavit a uvědomit si spoustu věcí... Ještě je naděje, je malá, neboť těch špatných a flegmatických lidí je velká většina.
Ale přesto mám pocit, že se objevuje stále více lidí, kteří hledají pravdu, tvé stránky v tom jistě mají velkou úlohu a díky za ně a hlavně díky za Tebe!
Měj se moc krásně, ať se ti vše daří, kéž by jsme se jednou setkali... Děkuji ti za tvůj čas!...

Vy byste se neměl bránit ničemu, co k Vám přichází. Všechny sny i všechny podivné informace, které se Vám dostávají v poslední době do života, mají pro Vás obsah, sdělení. Nepochybujte o ničem, nechtějte, aby to bylo jinak. Vaše duše je otevřená čistým energiím, jen byste se časem mohl naučit s nimi více pracovat. Určitě nejsem jenom já na celém světě, odkud můžete přijímat informace. I když připouštím, že na tomto webu je ke čtení skutečně hodně... Třeba se někdy potkáme...

Milá Wahlgrenis,
dost jsem váhala, jestli tě mám obtěžovat se svojí prosbou o pomoc, ale nevím, na koho jiného se obrátit, proto to zkouším touto cestou.Mám neustále problémy se svým již plnoletým synem, určitě má psychické problémy, občas se u něj projeví známky záchvatu a to pak ve vzteku na nás vykřičí vše...i to nejhorší, jak nás nenávidí....jak by nás nejraději zabil....jak za všechno můžeme...pak se zase uklidní a je jak milius. Jako dítě navštěvoval psychologickou poradnu, u porodu byl přidušený, byl přenášený.Ale nyní, kdy by určitě nějakou pomoc potřeboval, tak ho nikam nedostanu.
Mám pocit, že nemůže dospět, žije jen ze dne na den...nic neřeší, nad ničím nepřemýšlí.Již dvakrát přerušil školu, pořád říká, že na to nemá, i když podle známek to tak není, stále si chce již vydělávat, ale když nastoupí do práce, za chvíli ho to taky přestane bavit...u ničeho nevydrží.Pro něj jsou na prvním místě jen peníze, nějaké nám i ukradl a nebylo to málo, zodpovědnost nemá žádnou, nic nedotáhne do konce, žije jen ve lži ..už nevím, co mu máme věřit a co ne.

A nyní moje otázka: chtěla bych poradit, co mám dělat dál, mám ho nechat jít svojí cestou nebo se mám ještě postarat coby máma o to, co je pro něj nejlepší, nechci si to v budoucnosti vyčítat, že jsem pro něj neudělala maximum. Vím, že v životě to nebude mít jednoduché, bez vyučení a se svoji volnomyšlenkářskou povahou.Mám o něj strach a tolik bych chtěla aby už byl šťastný, třeba tím, že se o něj tolik starám a vše za něj vyřizuji...je právě ta chyba. Budu moc ráda, když si najdeš na mě chvilku a poradíš mi, měj se moc hezky a děkuji moc za vše.

Každý má svoji cestu, samozřejmě i Váš syn. Není možné před ním věčně odmetat klacky z cesty, aby se mu dobře kráčelo. Bylo by to jistě nádherné - dívat se, jak chlapeček nemá žádné problémy, jak se jen posunuje jako figurka po šachovnici. Jenomže on ot má jinak. On si potřebuje odžít svůj život bez Vašeho podpírání. Hlavně ale musí dělat takové činnosti a takovou práci, aby ho bavila. Nic násilného, nic proti jeho vůli. Vím, že podobně to mají i jiné děti s komplikovaným porodem. Musí mít pocit, že oni jsou ti, kteří svůj život řídí. Ale taky u Vašeho syna je větší propojení na energie, které by mohly pomáhat jiným lidem. Mám na mysli především léčitelství, ale i třeba práci s virgulemi, kdy by mohl být vyhledávaným hledačem vody nebo patogenních zón. Je totiž hodně citlivý, jeho tělo je v jistém smyslu řidší, éteričtější, než těla ostatních lidí. Určitě by ale neměl kouřit.

Je mi líto, ale ve Vašem případě to vypadá, jako byste nechtěla nebo neuměla pochopit všechna varování, která k Vám postupně docházejí. Jakmile tohle trvá v životě dlouho, je člověk tzv. zastaven. Může to být nemoc, úraz nebo něco podobného, při čemž je člověk vyřazen z běžného procesu, nechodí do práce, může být v nemocnici. Je to proto, aby se mohl na svůj život podívat z jiného pohledu, s odstupem, aby viděl, co jindy vidět ani náhodou nemůže. Boj srdce s rozumem je taky docela zajímavý. U mě sice spíš vítězí srdce, ale není to rada pro každého. Všechny nejasnosti, které se kolem Vás vylupují, jsou tady jaksi programově, jako by pro nic jiného nebylo místo. Vy si potřebujete udělat jinou skládanku, hezkou, kterou by vyplňovaly jiné dílky. Zastavení, které je už nevyhnutenlé, Vás potom posune dál mnohem rychlejším tempem. Nechte se překvapit.

Wahlgrenis,
jsem jedna z mnoha tápajících, hledajících, z tvého pohledu možná slepých... Udělala jsem spoustu chyb a vím, že si za všechno mohu sama.
Teď stojím před rozhodnutím, zda pokračovat v něčem, co se mi až dosud příliš nedařilo, nebo to vzdát a dát se úplně jinou cestou. Z tvého hlediska možná hloupá světská záležitost, já se ale nejsem schopná rozhodnout ze strachu, že se zase rozhodnu špatně, což by mě už asi úplně rozložilo.
Jsem zmatená, nevím už, co je správné a co špatné. Nevím, zda mám myslet na sebe, nebo na svého přítele a děti, opravdu nevím. Pokud mi odpovíš, moc děkuji.

Vychází to pro Vás jako nová cesta. Není to otázka strachu, není to totiž nic tak neznámého, do čeho byste nyní šla. Vypadá mi to jako volba mezi dvěma muži. Ten novější má pro Vás větší hodnotu v tom, že vnímáte vazbu na minulost, něco, v čem potřebujete pokračovat. Sice si budete muset nejprve projít nějakým úředním jednáním, ale to by Vás mělo posunout k sobě blíž. Jen je tady varování, když se nadále budete dívat kolem sebe skrz růžové brýle, mohly by všechny Vaše plány předčasně skončit. Když všechno ale pojmete, jak máte, nic hrozného se nestane. Naopak starosti a stereotypní činnosti, které se Vám zdály nezrušitelné, najednou budou pryč. A Vy si oddechnete.

Milá Wahlgrenis,ráda bych se zeptala na svou životní cestu.Život se mnou mává hlavně ve vztahu k mužům,zatím jsem nenašla toho pravého.Zaměstnání mě také moc neuspokojuje,pracuji na linkové výrobě,kde se vše stíhá na vteřiny a já mám radši práci kde je volnější režim.Budu moc ráda když mi poradíš.Tvoje stánky sleduji již 2 roky a moc děkuji co pro nás lidičky děláš.

Pro Vás je řešení jednoduché. Hned, jak se zbavíte své práci na lince, která Vás neuspokojuje, uděláte první důležitý krok. Nyní si totiž sama sebe ani nemůžete vážit, proto k Vám nic hezkého nechodí. Potom se má Váš život otočit, přijdou samá ocenění a poklady. Jen byste si měla víc věřit a víc také důvěřovat svým blízkým. Máte v sobě obrovský problém, snad z minulého zklamání, ale to by se už nemělo opakovat. Jen byste to minulé měla od sebe jednou provždy odstřihnout. Je to těžké, ale dá se to zvládnout.

Milá Wahl,
byla bych moc ráda kdybys můj dotaz zařadila do konference o životní cestě.
Nechci se ptát na budoucnost s mým přítelem,i když vím,že to není ono,tak jsem nějak přestala řešit,zda-li je to ten pravý-to vyřeší asi čas..
Chtěla bych se zeptat na mou další cestu v zaměstnání.Už delší dobu mám pocit,že to dosavadní musí skončit a já musím začít něco jiného.
Snažím se všímat všech indicií a rozmýšlím nad tím,co by to mělo být.. Pořád mám sen o malé chaloupce a v ní mít pension..takový,kde bych lidem pomáhala a oni se tam rádi vraceli.Nevím jak se vyjádřit. Prostě mám pocit,že bych měla dělat něco pro lidi,co by mě naplnilo a jelikož mám vzdělání spíš technického rázu, je těžké to dělat,i když se snažím mimo práci. Ale mě tato cesta ničí..myslíš,že se mi podaří najít alespoň pracovní cestu tak,aby mě naplňovala?Zajímám se o duchovní svět,alternativní medicínu.O moc dalších a zvláštních věcí,ale tak vzdáleným mému okolí..Myslím,že mě ti lidi "brzdí".Určitě rozumíš.Chci vědět,jestli se této touhy držet,i když ona nejde opustit... Jestli stojí za to odpovídat,tak se budu těšit.

Pro Vás by skutečně bylo ideální, kdybyste se dokázala odpoutat od všech lidí, kteří Vás ničí. Měla byste začít někde jinde a sama. Ovšem dobře vím, jak je tohle složité zrealizovat. Duchovní svět a alternativní medicína jsou moc hezké věci a jako program do života skutečně fajn. V malém penzionku, který by byl těmito energiemi naplněný, by se lidem líbilo. Je docela možné, že se spojíte s lidmi, kteří na tom budou podobně, ale není to nikdo z Vašeho současného okolí. Jakmile se zbavíte okovů, které máte nyní na nohou, mohou se Vám Vaše sny začít plnit.

Ahoj Wahlgrenis,

jestli by to bylo možné, ráda bych se tě zeptala na pár věcí, které se mi za posledních pár měsíců stali, bylo to hodně náhod najednou až mi z toho šel mráz po zádech. Dělám práci, která souvisí s lidmi, ale přesto vím, že to neni úplně to, co bych měla dělat, něco smysluplného a užitečného.

V práci sem potkala člověka, který mně začal být hodně blízký, ale s tím problémem, že jsem měla dlouhodobější vztah. Nebyla to ani tak fyzická přitažlivost, ale hlavně to, že byl hodně duševně vyspělý. Nevim, proč jsem ho musela potkat a zajímalo by mě, proč se tak stalo. S přítelem máme hodně věcí společných, ale od té doby, co jsem potkala tohoto člověka, tak se začali dít divné věci. Mohla bys mi prosím poradit? Děkuju moc za tvou odpověď.

S tímto člověkem jste se potkala, protože jste už spolu žili v minulotsi, tedy v minulém životě. Byli jste přibližně stejně staří, nejdřív jste spolu kamarádili, potom začala krásná, neskutečná láska. Milovali jste se ale nepříliš dlouho, on Vás opustil kvůli jiné ženě. Vy jste do stáří dožila sama, nikdy jste se už s nikým jiným neseznámila, netoužila jste po jiném muži. Tato zrada ve Vás zůstala jako rána dýkou. Když jste se potkali, všechno se znovu promítlo. Proto máte nyní tak silný pocit. Měli byste se spolu sblížit a vlastně tak pokračovat v otm příběhu z minulosti, ale on už ví, že Vás nikdy nesmí opustit. Musí Vám tu lásku tentokrát dát. Ovšem osud si člověk píše sám. Máte jako vždy dvě možnosti - poslechnout Vaše srdce a jít s touto láskou, anebo zůstat u přítele, s kterým už nějakou dobu žijete. Musíte se rozhodnout sama.

Chodím na Vašu stránku skoro pravidelne. Odkedy mám ale jeden veľký problém, chodím tam skoro každý deň a čítam otázky i odpovede. Súženia ľudí. No najväčšie súženie je to, ktoré prežívate práve vy. Ostatných ľudí ľutujeme, spolucítime, chceme pomôcť, ale tú bolesť si každý prežíva sám.

Ja mám 50 rokov, som vydatá a mám jediného syna, ktorý je už ženatý a má 2 dcéry.

Môj manžel s ním nikdy nevychádzal obzvlašť dobre. Celý život mi vyčítal, že nie je jeho, čo nie je samozrejme pravda. Je strašne žiarlivý a mám dojem, že už žiarli aj na syna, nevestu, ba dokonca aj na tie malé vnúčky. Pre mňa už život nemá zmysel. Vykúpenie by bolo odísť niekam preč, odkiaľ niet návratu. No pred polrokom manžel urobil strašný cirkus u svatovcov, každému nadal, obvinil, mňa strašne zmlátil a odvtedy je môj život o ničom. Potom bola veľká noc a manžel išiel obliať vnučky. Nevesta mu ich obliať dovolila, ale povedala, že potom môže odísť. Tak sa situácia ešte zhoršila. On vôbec nevidí vinu v sebe, prečo to vlastne povedala. Manžel sa so synom nestýka, ani nemá záujem, na jeho manželku stále nadáva, nikdy tam nechodí a už ani oni k nám. Nemám už k nemu žiadny vzťah, pretože nám všetkým veľmi ublížil a neviem sa cez to preniesť.

Teraz po viac ako pol roku syn mi povedal, že on už snáď voči otcovi už žiadnu nenávisť ani necíti, len mu je ho strašne ľúto. Pozval ho k ním, pretože mladšia vnúčka má rok. Samozrejme manžel odmietol, dokonca mi povedal, že kým si syn neurobí poriadok so svojou ženou, tak on tam nevkročí. Lenže nevesta po tom všetkom ako ublížil jej a celej jej rodine sa mu určite neospravedlní. Veď vlastne ani nemá prečo.

Myslíte, že by sa dalo niečo robiť, aby sa muž aspoň trochu zmenil? Na koho sa obrátiť. Ja som bola už aj za psychiatrami, ale on odmieta ísť a ja sama nič nezmôžem. Pomôžete, odkažete na niekoho? Veľmi pekne ďakujem. Snáď ma pochopíte.

V tomto případě je docela problém. Manžel žije ve světě, s kterým se vnitřně nesrovnal. Nic nenípodle jeho požadavků a potřeb, všechno je prostě jinak. Je složité chtít ho vrátit do nějaké normy, kde by měl normálně být... Pro něho moc nadějí není. Ovšem tento život nezvládl, proto se bude muset v tom příštím vrátit na stejné úrovni jako nyní. Neudělal na sobě žádný pokrok. Je mi líto, ale řešení to nemá.

Vážená paní Wahlgrenis,
Obracím se na Vás s prosbou o radu. Jedná se o překážku ve finanční a majetkové oblasti. V životě jsem měla velké problémy s hmotným zajištěním, pokud jsem byla vdaná nebo jsem měla přítele, když jsem byla sama s dcerami po finanční stránce se nám dařilo dobře. Před více jak rokem jsem našla bezvadného muže, žijeme spolu a je nám dobře. Ale neustále se potýkáme s finančními problémy. Ze zdravotních důvodů byl propuštěn z práce, půl roku na pracovním úřadě, oba splácíme finanční závazky z minulosti a co zbyde nám stačí na skromné živobytí. Z prvního manželství mám dvě dcery, které jsou na učilišti bez vlastního příjmu. Náš majetek je skromné zařízení bytu a starší auto. Plánujeme svatbu, vysnili jsme si malou firmu pro radost (přípravy jsou ve fázi projektu) a rodinný domek. Netoužíme po žádném přepychu. Stačí nám běžný příjem na živobytí, co nejrychleji splacené dluhy a hlavně abychom se měli všichni rádi a byli zdraví.

Jak už jsme výše uvedla narážím na finanční nedotatek. Pátrám po příčinách. Z vašich stránek jsem si stáhla věšteckou mapu, která mi ukazuje, že plánovaná svatba je v pořádku, finanční nedostatek způsobuje nepřízeň muže, který mi škodí. Na dotaz jak mám jeho vliv omezit, mi ukazuje nůž.

Můžete mi prosím poradit, proč mi ten muž škodí a jak tuhle situaci vyřešit. Předem děkuji za odpověď a přeji krásný slunečný den. Na světě je krásně.

Svatba a plánový budoucí život s Vaším partnerem je v pořádku, jeden pro druhého byste dýchali. Ovšem další Vaše plány tak jednoduše nevypadají. Jako by tam byly potíže, které ale předem nemůžete odhalit. Stejně si tím ale budete muset projít, možná je předčasné dívat se nyní do budoucnosti a zbytečně se trápit. Člověk, kterého máte vedle sebe, Vás neopustí, vždy Vás podrží, budete-li to potřebovat.

Dobry den pani Wahlgrenis,

velice jsem si oblibala Vase stranky vzdy v nich najdu radu zajimavych a uzitecnych rad.Chtela bych Vas poprosit, jestli byste mi mohla poradit, aspon ve strucnosti, jak mam dale resit moji situaci. Tyka se to prace kterou jsem ztratila, ale byla mi slibena jina a docela lakava nabidka. Mam i veliky problem financni a pokud praci nesezenu, budu opravdu ve velkych problemech. Doufam, ze mi poradite. Dekuji mnohokrat. S pozdravem

Vy jste se nechala svými problémy příliš spoutat, jako byste už nikdy nevěřila, že bude líp. Vy byste se potřebovala pořádně energeticky nabít, nastartovat, abyste se nebála jít dál,dívat se lidem do očí a mít hlavu vzpřímenou. Připadáte si totiž jako oběť, ale tuto roli jste už přijala jako vlastní a jinak se tím netajíte. Proto nyní je taková i Vaše cesta. Zatím nejste hodna nějaké změny, protože na ni nejste připravena. Chce to vnitřně v sobě udělat pořádek, najít něco, od čeho se budete moci odrazit. Může to být ve Vašem případě trpělivost, kterou máte, ale jsou i jiné vlastnosti... Zatím tedy čas pro Vás nepracuje, ale není to definitivní. Všechno záleží na Vás, jak pochopíte svoji vlastní cenu. A dobře víte, že nějakou cenu určitě máte!

Mila Wahl,

videla jsem na tvych webovych strankach, ze pripravujes novou on-line konferenci a snad jeste neni pozde abych ti taky napsala.

Posledni dobou zacinam mit strasne silny pocit, ze bych se chtela ucastnit nejake charitativni akce na pomoc detem . Nejhorsi je, ze to vidim vsude kolem sebe. Zapnu televizi a ukazuji Medecins sans Frontieres (Lekari bez hranic), kde dobrovolnici jezdi do Afriky pomahat detem. Strasne se me to dotklo. Poslala jsem tam nejake penizky, ale ten pocit porad zustava a nestaci to. Jeste pred tim mi kolegyne vypravela jak financuje dite v Keni, aby mohlo do skoly. Tim jsem se taky inspirovala. Studuji psychologii tak doufam, ze bych to mohla nekdy pouzit treba na pomoc detem. Nemyslim zrovna v Africe, proste kdekoliv. Chtela bych delat neco, kde za sebou vidime, ze jsme pro nekoho neco udelali. Ze jsem tady na tom svete, abych udelala neco uzitecneho. Wahl je to nejake znameni, ze mam neco delat? Nebo jen nejaka prehanka? Ted me ceka velky konkurz. Pokud tim konkurzem neprojdu, tak budu bez prace. Ziju v zahranici, takze do teto situace bych se zrovna nechtela dostat. Ale rikala jsem si, kdyz neprojdu, treba to bude znameni, ze na me ceka neco jineho a ne tady ten pohodlny zivot v Instituci. Jsem uplne zmatena. Vubec nevim, kterou cestou se vydat. Dekuji ti z celeho srdce.

Vaše cesta je v pomáhání druhým lidem, to je jasné. Jste nesmírně citlivá a milá bytost. Vaší úžasnou vlastností je vcítění se do druhých, dobře umíte pochopit, co se odehrává v druhém srdci, jak miluje, jak trpí. Měla byste se orientovat na starší lidi, takové, které třeba rodina odvrhla, kteří zůstali zcela opuštěni. Jsou to nejrůznější sociální domovy, hospice. Tam byste mohla svou lásku předávat právě takovým lidem, oni čekají na Vaše srdce.

Milá Wahlgrenis,

už několikrát jsem psala. I když jsi neodpověděla, děkuju, odpověď jsem vždy našla. Teď mám prosbu do offline konference životní cesta. Jsem na mateřské se dvěma dětma a pomalu myslím na návrat. Pracuju na ARU v nemocnici. Tady jsem našla tolik nového a dříve spíš tušeného...nové obzory, snad i jiná cesta...Chtěla bych jen vědět, jestli lze tohle všechno skloubit s mou profesí. Teda asi jde, ale jestli to zvládnu? S úctou

Technika na ARO je na takové úrovni, že často dokáže lidem zachránit život. Umí obnovit tělesné procesy, aby člověk zase mohl fungovat. Ale ne vždy to takhle vyjde. Vám se nedávno otevřela duchovní cesta, souvisí ostatně s Vaším mateřstvím, ale ne u každé ženy to tak je. Ve vašem případě se dokážete pohybovat na té zvláštní hranici mezi životem a smrtí. Je to hodně těžké, ale Vy dokážete komunikovat s odcházejícími dušemi, jako byste byla tím ukazatelem, od něhož se už nedá zablloudit. Umíte ukázat umírajícím světlo, ke kterému se mají vydat. Pak takové duše nikde nebloudí. Tady můžete najít své místo.

Dobrý den, je to pár minut jsem obdržel pěkný "kopanec"....Dostal jsem se do potíží pracovních a bohužel i finančních. Mám dojem, že věci nezvládám a nezvládnu, jsem unáhlený a nevidím "světlo" přede mnou.... Můžete mi prosím říct co se děje, co a jak...ničemu nerozumím. Čím víc se snažím tím horší věci jsou..Děkuji

Váš problém je v tom, že jste se vydal nesprávnou cestou, tzv. proti proudu řeky. Něco je tedy docela jinak, než by mělo být. Ale není to stav definitivní, postupně se slaďujete a již brzy byste měl dojít k naplnění absolutního štěstí. V životě potkáte člověka, který Vás posune v pracovní oblasti, není to ale nikdo z Vašich současných známých, spíše někdo úplně cizí. Dávejte pozor na všechny lidi, s kterými se potkáte. Rozhodně ale se už nyní můžete začít těšit na lásku, tedy ženu, která Vás dokáže jakoby postavit na nohy. Vedle ní teprve máte pochopit smysl života, to, proč jste se narodil. Potom byste už neměl o ničem pochybovat.

Zdravím Vás, Wahlgrenis,

také já bych se chtěla zeptat na téma mé životní cesty. Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, 6 let jsem pracovala ve zdravotnictví,

práce se mi líbila, avšak vztahy na pracovištích a absolutní nemožnost studování (postupný profesní útlum ve vzdělání- vedení nechtělo, aby zaměstnanci studovali, ale aby pracovali) mne ubíjely do té míry, že jsem nakonec z oboru odešla. Začala jsem s manželem podnikat. Učím se tak stále nové věci, které mne baví - ráda studuji, chci si rozšířit obzory, také určitá volnost, kdy si plánujete čas sama je pro mne super. Potud mne podnikání baví. Ale problém je, že podnikání není med, to ví každý, kdo podniká - zaměstnanecké výhody pro OSVČ neplatí, musíte mít ostré lokty,........-a to je můj problém. Nějak nevím, zda na podnikání mám. Finančně jsme se propadli dost hluboko - máme dlužníky, kteří neplatí, obtížně se to z nich vymáhá, a následně také my nejsme někdy schopni dostát svým závazkům. Je to hodně stresu a bezesných nocí.

A tak si stále říkám, jestli jsem neudělala chybu, jestli jsem zvolila správně. Zda by pro nás nebylo lepší, kdybych zůstala ve zdravotnictví.

Zda přece jen moje životní cesta nesouvisí se zdravotnictvím. I když bych moc nechtěla opouštět to, co jsme si za tu dobu vybudovali, také můj muž by to sám asi nezvládl. Tak fakt váhám. Prosím, poraď mi. Zdravím a přeji hezký den.

Budete si muset ještě projít jistými úředními jednáními, nejspíš soudy. Peníze k Vám začnou přicházet sice pomalu, ale jistě. Bude to náročné období, kdy budete muset pracovat oba dva skutečně na své a nebudete vnímat čas. Je to ale Vaše rozhodnutí, není možné tohle jen tak hodit za hlavu. Neočekávejte žádnou pomoc odjinud. Rozhodli jste se pro tuto cestu sami. Máte z poslední doby spoustu nepřátel. Ale také nějkaého přítele. Mohl by to být člověk ze širší rodiny, který si na Vás vzpoment možná těsně před smrtí a k Vám mohou dorazit neočekávané peníze. Naději byste ztrácet neměli.

Hezký den přeji milá Wahl, můžeš prosím i mě říci něco bližšího o mé životní cestě. Vím že mám karmu zralou,která zasahuje až k první čakře a mám tedy možnost v tomto životě odčinit vše..co kdy bylo špatně. Děkuji.

Nerozumím sice, co podle Vás znamená, že máte karmu zralou, která zasahuje až k první čakře, ale snad to nevadí. Nemáte zkoumat čas. Neptejte se, když něco bude, kdy přijde Váš den spasení. Jakmile se od těchto podivných sledování kdy - odkdy - dokdy apod. zbavíte, měla by si Vás najít krásná osudová láska. Ale budete se muset vydat někammimo domov, kde máte šanci tuto lásku potkat. Teprve potom začnete skutečně budovat tu stavbu, pro kterou - jak píšete - jste se narodila. Budete činit samé dobro, nikomu nesmíte ubližovat. Všechna Vaše jednání musí být v soulasu s Univerzem. Tohle není vůbec jednoduchý úkol, ale zvládnete jej.

Milá Wahlgrenis Zoufale hledám nyní východisko z mé současné situace, a proto se na Tebe také obracím s prosbou o radu do Tvé online konference k životní cestě. Pokud by bylo možné, mohla bys mi, prosím, poradit? Před nedávnou dobou jsem se rozvedla, sama se starám o 3 malé děti. Situace je zkomplikována tím, že jedna z dcerek je mentálně opožděná, vyžaduje zvýšenou péči, a kromě mé nemocné maminky nemám nikoho, kdo by s dětmi pomohl. Z toho důvodu nemohu nastoupit do zaměstnání, a tím pádem nemám ani pravidelný měsíční příjem. K tomu všemu se mi ještě hromadí problémy v bytě. To, co dostávám, pokryje nájem, ale stěží vystačí na ostatní výdaje. Velmi se obávám, co bude dál, děti rostou, a náklady jsou nemalé. Každý den prosím Universum, jak z toho začarovaného kruhu ven. Mám nějakou naději na vyřešení problému, prosím?

Na Vás je toho navaleno příliš, to ani jediný člověk unést nemůže. Dny jsou stejné, stejnější... Jste jako v pasti, z které není úniku. Všechno se točí kolem Vašich dětí, nemůžete zklamat, nemůžete přestat fungovat. Muž už je jinde, na toho spoléhat nemůžete, nneí to jednoduché. Pokud nezačnete posilovat sebe i děti léčivou vesmírnou energií, mohly by se ještě přidat další problémy v podobě nemocí. S tím neotálejte. Najděte si postup, jak při osmičkové poloze pomoci sobě a potom při poloze kapka jiným osobám. Tohle je taková startovní dávka, která by Vás měla posunout z toho mrtvého bodu. Postupně se rozjedete a podaří se i všechno ostatní, co byste si pro sebe a děti přála.

Mila Wahlgrenis,
psala jsem Vam uz asi 2x tento rok,ale zatim jsem na Vasich strankach v odpovedich nenasla tu svou,tak to zkousim jeste jednou. Detstvi jsem mela krasne, byla jsem velice sikovna,chytra a cilevedoma, ale v roce 1991 v cervnu se neco zlomilo v - v lednu 1991 jsem dostala poprve menzes - a ja zacala trpet mentalni anorexii a vlastne to byla i bulimie, od zacatku jsem zvracela, skoro nejedla a i to malo co jsem snedla jsem vyzvratila.
Ted je mi 29.let jsem vdana, mam dve krasne zdrave deti - 3,5 a 2 roky,ale stale se necitim stastna. S muzem jsem se vlastne necitila nikdy stastna,tak jako s predchozimi partnery,jestli se tak daji nazvat,protoze jediny trvaly a delsi vztah byl s mym muzem a do pul roku nez jsem otehotnela. Vlastne jsem vzdycky s nekym chodila,ale dopadlo to tak,ze jsem se mu strasne moc libila a strasne je pritahovala a oni cekali zda se zamiluji.Nakonec to
pokazde dopadlo tak, ze jsme se rozesli kvuli tomu, ze me nemilovali. Hodne jsem kvuli tomu trpela,na tyto veci jsem hodne citliva a tak jsem se zacala
seznamovat pres internet,ze zacatku to byla legrace spise jsme se tak bavili s holkama z prace ,ale potom kdyz se preklenul 22.rok tak ja poznavala,ze jsem jedina z mych dobrych kamaradek, ktera je sama a vlastne nema nikoho, se kterym by mohla nekam vyrazit na vylet nebo na zabavu.Doma mi to take casto rikali,ze se mnou nikdy nikdo nemuze vydrzet, kdyz jsem tak naladova a ze jsou strasne zvedavi jestli se mi vubec nekdy podari mit miminko. Bylo to hlavne v dobe, kdy muj o rok mladsi bratr byl v USA 1999-2003. No a ja jsem v roce 2001 podstoupila plastiku prsou a v lednu jsem se seznamila s manzelem.Na prvni pohled me nijak nezaujal, vlastne ani na druhy, ale byla jsem rada, ze se mnou nekdo chce travit cas, prestoze vedel o mych problemech. Hned v breznu jsme se spolecne nastehovali do podnajmu a bydleli tak 4 mesice, pak jsme odjeli na dovolenou do Spanelska a tak jsem pocitilla, ze ho vubec nemiluju, ze mi nedava to, co ja potrebuji, ale kdyz jsem mu to rekla, tak mel slzy v ocich a to me tak trosku dostalo. Po dovolene jsme se kazdy odstehoval ja na ubytovnu a on k rodicum a zase to zacalo klapat. Ale v srpnu jsme zjistila ze jsem v jinem stavu a tak jsme se vzali, nastehovali se k mym rodicum do domku na vesnici, kde manzel postavil domek, ve kterem uz pres rok bydlime. Ale vlastne od narozeni syna jsem k problemu s jidlem zacala mit problem i s alkoholem, doma jsme se s muzem casto hadali, nasi se ho zastavali a ja se hadala s nimi, ze maji radeji jeho nez me,jeste ze v tu dobu byl doma uz bratr a trosku me drzel nad vodou. Ted mame opet velkou manzelskou krizi a ja nevim co dal, chodim k psycholozce, ale chtela jsem poprosit o radu jeste vas,protoze asi tak pred 14ti dny jsem mela strasnou depresi, ze ktere se jeste ted dostavam a chtela jsem si uz neco udelat,citila jsem se strasne prazdna, nezajimaly me ani deti, proste nic. Tak Vas prosim, jestli byste mi nemohla poradit, zda mam alespon malinkou sanci na klidny a stastny zivot. Predem moc dekuji a nezlob te se ,ze Vas obtezuji,ale uz si nevim rady ,delam to jen kvuli detem, chci je jeste videt vyrustat a hlavne byt dobrou maminkou.

Všechno, do čeho jste se v životě pustila, nějak nevychází. Nejste ani trochu sladěná s přírodou... Máte svůj život jako postavený na hlavu, nic není na svém místě. Kolem Vás jsou samá ošklivá slova - závist, nenávist, hádky... Začněte u sebe, slaďte se s přírodou, postupně byste měla všechno, co Vám škodí, ze života zrušit. Ono to nepůjde najednou, protože těch problematických elementů tam máte víc než dost. Peníze u Vás kralují, potřebovala byste aspoň na chvíli opustit Váš domov a odebrat se někam do hor, kde se žije jinak. Potom Vám i Vaše prsní implantáty přijdou nesmyslné... Za současného stavu se toho ale moc napravit nedá.

něco mě zavedlo na Tvoje stránky, zřejmě bys mě mohla popostrčit dál, a proto píšu. V březnu mi zemřela maminka, držela jsem ji až do poslední chvíle za ruku a dodávala sílu to vše zvládnout. Od té doby se cítím strašně prázdná, chybí mi, i když s ní ve snech dělám spoustu věcí - vaříme, chodíme na procházky, povídáme si, ale zároveň jsem získala Něco. Jakousi otevřenost, prohloubila se mi intuice, chuť otevřít se něčemu, o čem jsem neměla ponětí, že existuje, vyvíjet svůj duchovní život. Cítím v sobě ale jakýsi rozpor, vím, že mám velkou sílu, ale nevím, co s ní. Cítím jakýsi přetlak, ze kterého mi bývá špatně. Něco se ve mně tluče. Potřebuju zjistit, jaký je smysl mého bytí tady a ráda bych se vydala smysluplným směrem. Zdají se mi bohaté sny, někdy hodně děsivé, až se bojím i usnout. Zdá se mi, jakoby mě nějaká zlá síla chtěla někam vtáhnout a já se strašně bráním. Jednou jsem se jí postavila a řekla jsem, že už se bát nechci. Ale usínat se přesto bojím. Možná je to bytem, ve kterém žiji, mám v něm strach, nemám zde pocit bezpečí. Několikrát se mi už stalo, že jsem byla mimo své tělo, viděla jsem se, jak spím. Zdají se mi výjevy z mé minulosti, ale myslím, že i budoucnosti. Jeden z mých problémů jsou muži - nedokážu s nikým navázat opravdu pevný vztah. Buď mám vedle sebe muže, o které velmi stojím, ale kteří z nějakého důvodu se mnou nechtějí být, nebo mám muže, kteří se na mě upínají a svou láskou mě dusí. Před pár lety jsem potkala muže, který mi vyhovuje po duchovní úrovni, ale bohužel nesplňuje moje přání mít rodinu. On už ji jednou měl, rozpadla se mu a novou už nechce. Bohužel jsem na něm tak citově závislá, že se nedokážu od něj odpoutat a tím otevřít srdce někomu jinému. Každý odchod od něj z důvodu, že s ním nebudu mít děti a vrhání se do jiných vztahů končí návratem k němu a rozpadem vztahů ostatních. Můj duchovní muž mi toho dává tolik. Jsem jak v pasti. Tak ráda bych vychovala ve svém životě děti, měla rodinu, tak proč to zatím nevychází. I zdravotně to zřejmě bude problém, jelikož mám po vysazení antikoncepce problémy s menstruačním cyklem, které však nechci řešit hormonálně, jelikož vím, že to je hlavně o psychice.
Chtěla bych najít partnera na stejné duchovní úrovni, člověka, se kterým se budeme vyvíjet a společně dáme život novému životu. Nechci se odsoudit k samotě. Čím víc to ale chci, tím míň se to děje. Poradíš prosím? Mám se definitivně zbavit svého neperspektivního vztahu co se týče přání mít vlastní rodinu, který mě však velmi duševně obohacuje, i když na druhou stranu i trýzní kvůli mým nenaplněným představám a přáním.
Možná všechny tyto odpovědi vím, jsou někde ve mně, jen je nechci slyšet. Možná mi můžeš pomoci Ty. Ať je to jakkoli, přeji ti spoustu síly, vnitřní pohody a lásku.
Odpověď:

Za Vámi je velké, osudové zklamání. Vypadá to i na změnu místa, kterou jste musela řešit. Tím jste si ale moc nepomohla, naopak. Vrátíte-li se do míst, kde jste vyrůstala a pokusíte-li se od sebe odstřihnout problém s minulou láskou, měla byste potkat muže svého života. S ním Vás čeká krásný vztah, ale neměla byste uhnout z duchovní cesty, po které se už pomaloučku rozbíháte. Určitě byste si měla stanovit jiné životní priority, než jsou peníze a věci. Pak se začnou dít i zázraky.

Milá Wahlgrenis,
sleduji Tvoje stránky vždy s nějakou odmlkou, ale o to víc se pak do nich dokážu začíst, když se vyskytne příležitost. Někdy se mi ani nechce věřit, že při takovém množství dotazu a pomoci o radu dokážeš spousty lidem v tak velkém počtu vyhovět. Byla bych moc ráda, kdyby si mi mohla také odpovědět na můj dotaz, nad kterým přemýšlím poslední dobou. Před rokem jsem se vrátila z ciziny, kde jsem travila 4 roky. I když začátky nebylo lehké, byla jsem tam velmi spokojená. Po návratu do vlasti, kde jsem přijela za svojim přítelem a díky zdravotním důvodum, jsem opět doma. Dalo by se říci, že jsem ted spokojená, protože operace dopadla dobře a se svým přítelem jsem štastná. Přesto něco mě trápi. To něco je, že jsme se s přítelem rozhodli mít miminko, které je pro nás důležitější než svatba. A do toho všeho jsem dala výpověď v práci. Jsem ráda, že jsem výpověd dala, ale začínám mít čím dál větší obavy, aby to hledání práce, správný výběr a takové ty starosti s tím spojené nenarušily naše přání mít miminko. Byla bych moc ráda, kdyby si mi mohla říci, jak situaci vidíš. Vím, že svými schopnostmi vidíš mnohem dále, než mnozí z nás. Předem děkuji a přeji pěkný již podzimní večer.
Odpověď:

Mezi Vámi dvěma je krásné souznění, našli jste jeden druhého, to je samo o sobě velké štěstí. Duchovní cesta je pro Vás také jasná, takže není o čem pochybovat. Miminko - chlapeček - by k Vám měl dorazit poměrně brzy.

Mila Wahlgrenis,
uz par dni premyslim, zda-li Vam napsat ohledne me zivotni cesty... Umim si predstavit, kolik Vam denne prijde emailu a tak se citim spatne, kdyz Vas jeste i ja chci zadat o radu ohledne te me cesty... Moc rada bych pro Vas na oplatku ( uz jste mi parkrat na me dotazy odpovedela ) neco udelala, neco pro radost, abych Vas potesila stejne jako vy me, kdyz jste mi odepsala...a misto toho se chystam zase zadat... Vzdycky jsem si prala "kouzelneho skritka", ktery by mi v zivote radil kterou cestou jit a vzdycky jsem se nakonec musela rozhodovala sama. Vystudovala jsem ucitelstvi, ale moc zamestnani jsem v zivote nemela. Dnes je mi 32 a vubec netusim, kam se mam ve svem zivote ubirat. Mam pocit, ze jsem na nejakem tom "mrtvem bode". Byla bych strasne rada, kdybych se mohla Vasim prostrednictvim dozvedet, byt jen par sluvek, o me zivotni ceste, o tom, kterym smerem se vydat...je-li nejake poslani, ktere mam pochopit, ke kteremu mam dojit... kterou cestou jit dal... Mockrat DEKUJI. Za to, ze ctete muj email, za Vas cas, za to ze jste...S uctou a laskou a pranim vseho dobreho

Každý den nám nastavuje zrcadlo, Vy sama ale jeho informacím pro sebe nerozumíte. Jako by se Vás netýkaly. Přitom to jsou tak jasné signály... Dojde ve Vašem případě bohužel k zastavení, abyste si uvědomila, že život není jenom nudná chvíle nebo ztráta času, ale že by každý člověk měl na sobě pracovat. Připadáte si jako oběť, jako by Vás nikdo neměl rád. Přitom máte tolik dobrých vlastností, že by se o tom mohla napsat kniha. Sama sebe si nevážíte. Zkuste se objevit, najít v sobě tu skrytou krásu a zaměřit se na způsob, jak ji potom vyzařovat ven na ostatní. Ono to třeba nepůjde hned, ale po jisté chvíli, když se o ot aspoň pokusíte, to třeba půjde. Moc bych Vám to přála. Role oběti v životě není role záviděníhodná. Zbavte se jí, jak nejdřív to půjde.

již několikrát jsem navštívila tvé stránky a byla jsem z nich nadšená. A proto Tě žádám o pomoc. Doufám, že mi odepíšeš i když vím, že toho máš moc a určitě tě tvé rady a pomoc ostatním dost vyčerpávají. Takže zde je můj problém. Není tedy zas až tak můj, spíš mojí velice dobré kamarádky.

A to jsou její rodiče. Její otec byl asi před půl rokem na radioterapii, našli mu cosi na lymfatických uzlinách, léčba proběhla úspěšně, dostal se z toho, ale neustále tvrdí, že stejně za rok umře a že nic nemá cenu. Její matka neustále hubne, odmítá cokoli sníst, psychicky tím týrá a deptá celou rodinu, kamarádka je úplně na nervy, pořád brečí a všímám si toho, že se hrozně začala uzavírat do sebe. Na mě to samozřejmě taky hrozně působí, protože je to člověk, kterého mám strašně ráda a záleží mi na něm a nemůžu snést to, jak se trápí. Matku vyslali k léčiteli, ale k žádným změnám nedochází, on nechce říct, co s ní vlastně je. Byla na všelijakých testech, ale nic jí nenašli. Já mám teda takovou teorii.... Už je přeci jenom trochu znám... Kamarádka je totiž lesbička, žije se svou přítelkyní rok v bytě (já jsem tam s nimi žila 9 měsíců), její rodiče (ačkoli si myslím, že to vědí) se chovají tak, jako že jsou to kamarádky a nechtějí si připustit, že jejich dcera je prostě na holky. Její bratr odjel do Anglie a vypadá to, že na návrat do Čech nepomýšlí. Její rodiče sedí neustále doma mezi čtyřmi stěnami, nemají žádné zájmy a proto se neustále patlají do kola ve svým vědomí a vymýšlejí si různé nemoci a problémy, i když si myslím, že žádné nemají a tím kamarádku drží stále u sebe. Zřejmě mají strach, že kdyby byli zdraví a šťastní, už by za nimi nejezdila. Pokud to tak je, přijde mi to jako největší zrůdnost a opičí láska. Jak může někdo své blízké u sebe násilím držet a neustále je psychicky deptat? Předem ti děkuji, milá Wal, za radu, odpověď..... Díky díky

Tady došlo k chybě už mnohem mnohem dřív. Je tady absolutně porušená spolupráce s duchovním světem, všechno je jinak, než by být mělo, zmatky nad zmatky. Jako by všechny účastníky tohoto příběhu čekaly jen dny naplněné pláčem, žádná radost. A nebude to jiné, protože problémy vystupují už z minulých životů, je to karmick propojení, s čímž člověk příliš nenadělá. Na konci je veliká změna a naděje do budoucna, kdy by mělo dojít k pochopení problému dřív, než k němu došlo v tomto životě. Vypadá to, že se všichni účastníci budou muset sejít ještě příště, aby se chyby, kterých se nyní na sobě dopustili, pokusili odčinit. Je to smutné, omlouvám se, ale jiná odpověď pro Vás není.

Vypadá to, že budete muset projít životní zkoušku, když všechny rady, které k Vám docházejí, zatím míjejí cíl. Měl byste plnit jistý úkol, poslouchat aspoň trošku ty duchovní informace, které k Vám v mnoha podobách už delší dobu chodí. Jenže Vy si jdete pořád po svém. Nic netrvá donekonečna. Jednou k tomu zastavení prostě dojde. Pak má najednou člověk spoustu času přemýšlet, co v životě udělal dobře a co ne... Takové zastavení si bohužel budete muset prožít také, když rychle nepootočíte svoji duchovní cestu jiným směrem. Jste totiž příliš na zemi, posloucháte něco úplně jiného, než co byste správně měla. Tohle zastavení pro Vás nebude nic příjemného, proto byste měla se sebou začít skutečně už něco dělat. Začněte u sebe, neubližujte si, mějte se ráda, začněte milovat celý svět. Ono to jednou určitě půjde...

Tahle práce je pro Vás velkou obětí, jste jako v pasti a osoba, kteoru zmiňujete, na tom má rozhodující vliv. Jako by Vás každým dnem ubývalo, jste tam neskutečně vysávána, jako by ona byla upír. Ale potkat jste se poslu musely, ona je pro Vás jakýmsi magnetem, skrz který máte pochopit svoji vlastní hodnotu. Je těžké se od ní odpoutat, máte pocit, že všude něco je, takže zůstáváte vlastně ze stereotypu... Až tohle Vaše současné napětí přeroste do neúnosných mezí, pak se odhodláte ke změně. Zatím to ale není, zatím Vám to připadá ještě jako normální. Ale moc normální to není. Čeká na Vás velké zemětřesení, které budete muset přežít chtě nechtě.

Vy jste jako anděl na zemi. Všechno byste měla nejradši krásné a tak, aby se všichni milovali. Bohužel svět je někdy hrozně krutý. A bolí. Jako problém se mi u Vás jeví žárlivost, kterou jste nedokázala zpracovat. Nejspíš ve vztahu byla ještě jiná žena, která Vašeho muže odlákala. Tohle jste jí zatím nedokázala odpustit. přitom byste si měla uvědomit, že nikdy nikdo nám nepatří, ani partner, i když Vám řekl to osudové "ano". To je jen takové pouto o ničem... Láska by měla být spoutána k sobě jinak, jinými prostředky. Jakmile dokážete odpustit a sundat tu masku, za kterou se zatím schováváte před světem, úžasně se sladíte s přírodou a srdce Vám úplně poskočí. Pak byste mohla potkat i člověka, který ale bude pro Vás zcela neznámý, dokonce to vypadá i na jiné město, než to v kterém nyní žijete. S tím budete skutečně šťastná.

tady to vypadá na postupné otvírání třetího oka. Jako by u Vás v blízké době mělo dojít k výraznému posunu v duchovní oblasti, jako byste najednou měla něco pochopit a něco vědět. Sice můžete mít pocit, že se Vaše cesta trochu zašmodrchala, ale je to jen proto, abyste z toho lesa mohla vyjít na nádhernou lesní cestu se spoustou malin... Bez této současné fáze ta krásná budoucí přijít nemůže. Je třeba spálit to, co nyní vadí, to budete dobře vědět, co resp. kdo to je. Není toho moc, spíš je to jenom jedna věc, jeden jedinec... Zatím sice občas sáhnete po lécích, ale jakmile se osvobodíte, začne se Vám i lépe dýchat a všechno bude jinak. Dokonce i peníze si k Vám najdou cestu. Ale odkud budou, to nevím.

Tady to není jednoduché, neměla byste ale nic lámat přes koleno. Všechno nechat, jak je. Konflikty, které mezi Vámi vznikly už dřív, jsou bohužel tak složité, že je nyní neuhladíte. Nepokoušejte se dělat věci, které jste dřív směrem k mamince nedělala. Nechte to plynout jako vodu v řece... Jiná odpověď není.

Vám se zdá, že nic nemá smysl, když skončil vztah s člověkem, kterému jste byla ochotna dát úplně všechno. Ale on nestál za to, abyste se kvůli němu trápila. Takových podobných je plno. A když se budete dobře dívat, ovšem nejdříve si budete muset ten minulý vztah v sobě ukončit, tak brzy poznáte jiného muže, před kterým si nebudete muset nanic hrát. Bude Vás brát opravdu takovou, jaká jste. Dokonce byste ani neměla mít problém v práci, objeví se zajímavá, atraktivní nabídka.

chtela bych se zeptat na tema Zivotni cesta Tve offline konference. Jake je moje poslani? Co mam pro jeho splneni udelat? Jsem velice nerozhodna, a dela mi potize prijit na to, co je vlastne mym poslanim tady, i kdyz se nad tim casto zamyslim ... dekuji moc za radu.

Nejste sama se sebou spokojená, připadáte si málo atraktivní, nikdo o Vás nestojí, nikomu se nelíbíte. Bohužel každá myšlenka se realizuje, naplňuje, i když to třeba ani nechceme. Ale když si budete pořád do kola opakovat, jak jste nemožná atd., nakonec to tak doopravdy bude. Máte pocit, že se Vám zbořil Váš nádherný skleněný zámek, nic není jako dřív. Příliš se ale upítáte k Vašim nezdarům, k tomu, co někdy dřív nevyšlo. Jste v tom okamžikujako zakletá a neumíte udělat krok vpřed. Měla byste se pokusit tento problém (tyto problémy, dobře víte, že není jeden) zpracovat hlavně sama v sobě. Za všechno by měl člověk poděkovat, že to mohl až takhle prožít, že si mohl sáhnout až na samotné dno, protože pak se může odrazit a jít dál. Což se podaří i Vám ale právě až ve chvíli, až tohle účtování s minulostí provedete. Dřív to vyjít nemůže. Všechno, co bylo, prostě bylo, uděláte si za tím černou čáru a najednou budete jako nové miminko na startu. Před Vámi je mnoho krásného...

Podívej se prosím na mou životní cestu. Stále nemohu najít takové pokračování, ve kterém bych našla klid v dušičce. Moc děkuji a přeji krásný a pohodový začátek roku. Pa

Sladit se s přírodou, zbavit se škodlivých zlozvyků, které Vám ničí tělo i duši. Měla byste hledat svůj životní směr v takových oblastech, které by Vám dělaly dobře. Je-li to kultura, věnujte se kultuře, ale nikdy nedělejte nic proti srsti, jak se říká. Potřebujete celý Váš život protknout pozitivními nitkami, vnímám u Vás moc strachu, uhýbání, nedůvěry. Všechny stereotypy hoďte za hlavu, najděte si činnost, která by Vás opravdu bavila a naplňovala Vás. Vzpomeňte si na všechno, co jste měla ráda jako dítě. Není možné za sebou zatáhnout tu těžkou černou oponu a tvářit se najednou jako dospělá...To nejde. Aspoň to zkuste.

Dobrý den Wahl,
chtěla bych se zeptat kudy vede moje životní cesta co se týká mého povolání - vnímám to jako práci pro druhé. Mám ekonomické vzdělání,dnes už vím,že tudy ne. Je mi 41 a prošla jsem skrze astrologii,numerologii a tarot, ale to vše vnímám jako pomocné prostředky. Mnoho let je mou každodenní potřebou meditace, mám spousty snů, u některých jsem si vědoma, že jsou "jiné", občas přijde nějaká vize, otevírají se mi minulé životy. Před několika lety jsem podstoupila regresi, padla otázka i na můj životní úkol, moji cestu a odpověď byla, že mám jít za světlem, až ho dosáhnu, že budu vědět.

Jsem na "cestě", přesto mám pocit, že bych měla něco dělat, že ztrácím čas. Můžete mi pomoci, nasměrovat mě? Děkuji za případnou odpověď.

Tady toho moc konkrétního není. Máte jít po své cestě, která by Vás měla jaksi sama navádět. Vlastními zážitky si odkrýváte zrcadlové střípky, které Vám otevírají další vrátka. Už to bude brzy, kdy sáhnete po neviditelné klice a budete mít otevřeny zcela jiné obzory, takové, které normální člověk za celý život nemá šanci přehlédnout. Je to jasný duchovní směr. Ovšem abyste po té neviditelné klice mohla sáhnout, budete si muset prožít zásadní krizový okamžik. Nemusí to být nutně klinická smrt nebo jiné chvíle, kdy duše opouští tělo a pak se vrací poučena z jiných dimenzí, může to být i zcela jiný postup. Vy ho dobře poznáte, až tady bude. Nemusíte mít ale z ničeho strach.

Milá Wahlgrenis,
dnes plná naděje jsem objevila tvoji konferenci na téma životní cesta, která se bude konat 14.2.2007. Moje dosavadní životní cesta asi odbočila ze směru, který jsem původně měla v srci a to jak v oblasti práce, tak i naleznutí životní lásky. Téměř vždy se domnívám, že už je to tu, ale po čase dojde úplnému rozčarování. Teď žiji v zahraničí, v Polsku, ale tu životní cestu už nevidím. Nebo se snad mýlím? Tou cestou měla být pravá láska, ale zdá se, že partner, kterého jsem poznávala skoro tři roky, miluje více to křesťanského Boha a svoji církev a nevidí moje potřeby, touhy a tak se to vše krásné, co jsem měla přichystáno, bloklo. Životní cestu vidím v naplněném partnerství s dítětem, a v činnostech, které budou mě rozvíjet, potenciál, základy, které už mám a to budu předávat dál. Baví mě jazyky, snad bych mohla probudit i ten kreativní spisovatelský a překladatelský talent, pokud to ve mě něco dříme. Potkám na té cestě tu pravou lásku, stane se to někdy brzy? Mám 32 let, nechci nechat život proplout neplodně mezi prsty. Děkuji za odpověď.
A také si prožij toho Svatého Valentýna, nech si také chvíli pro sebe a své nejmilovanější.
Odpověď:

Milá Wahl,
nejprve Vám chci poděkovat za všechno to, co pro nás obyčejné lidičky děláte, moc Vás obdivuji. Kde berete tu sílu? Já jsem poslední dobou strašně vyčerpaná a unavená. Procházím rozvodem a nejsem nějak schopná začít znovu, člověk by asi neměl dělat něco, když stále zvažuje jestli to, co udělal, bylo správné. Odešla jsem od člověka, který mi dával najevo málo lásky, ale třeba to líp neuměl. Mám stále pochybnosti a nevím jak nabrat sílu k novému životu. Bylo to správné rozhodnutí, v hloubi duše vím, že ano, proč je to ale tak težké? Jaká je moje další cesta?
Odpověď:

Kde beru sílu? To je dobrá otázka, ale není předmětem této konference. Sílu prostě mám, pokud Vám to tak stačí. To, že jste odešla od člověka, který Vás nemiloval, bylo výborné rozhodnutí. Sama jste zvítězila, nenechala jste se sebou zametat jako s kusem hadru. Měl by se ale brzy objevit jiný člověk, kterého možná už důvěrně znáte, není Vám totiž cizí, ale nikdy byste si nepomyslela, že by mezi Vámi mohlo být něco víc. Dívejte se lidem pozorně do očí, brzy by ta pomyslná jiskřička měla přeskočit. A Vás čeká nádherný partnerský vztah, kdy mezi Vámi a tím mužem bude vládnout nádherná důvěra, láska, naplnění.

prosím Tě o radu. Ocitla jsem se v pasti,do které jsem se dostala díky své neprozíravosti a snad i lenosti. Ztratila jsem všechny své jistoty, tedy pokud to nebyly stejně jen iluze. Mám pocit, jako bych byla svázána osudem a nucena stát na jednom místě a jen čekat. Psychický nátlak okolí i signály mého svědomí mě nutí ke změně, jenže já před sebou vidím jen prázdnotu a mizivé šance na úspěch. Můj 19ti letý vztah s partnerem je v troskách, nedokážeme spolu komunikovat, cítím že není upřímný. Máme spolu dvě děti (13 a 6 let) a jediné, co si přeji je, aby cokoli se stane, těmto našim dvoum dušičkám to neublížilo. V mém nitru je neskutečný zmatek. A práce, ta se mi přímo vyhýbá. Poraď mi prosím aspoň jedním slovem, co teď? Srdečně Tě zdraví

Vypadá to, že zásadní škrt ve Vašem životě udělala jistá osoba ženského pohlaví, snad přítelkyně Vašeho partnera. Měla byste se jejího velice negativního vlivu na Vás zbavit. Teprve potom, až tohle zvládnete, až postoupíte o ten stupínek výš, kdy sama sebe oceníte za to, že jste dokázala z tohoto svazku bez vlastní úhony odejít, pak začnete sklízet první diamanty na své cestě. Nesmíte se ale věčně tvářit jako oběť. Vím, není to nic příjemného, ale všechno zlé je na něco dobré. Zbavíte se muže, který Vás jenom ponižoval, a brzy se poznáte s člověkem jiným. Ovšem když si toho minulého muže nevymažete, nikdo nový přijít nebude moci. Proto s tím příliš neotálejte. Jestli se ptáte na změnu lokality, v které žijete, tak to nebude nutné. Ale ten nový muž jako by Vám měl dát nádherný impuls k pochopení sama sebe. Zase budete zamilovaná, krásně zamilovaná.

mohu Vás poprosit o náznak a snad i radu jak se bude odvíjet dál moje životní cesta. Do nedávna to nebylo vždy moc veselé, ale snažím se vše překonat a jít dál s nadějí, že bude určitě lépe. Děkuji

Současné pracovní zařazení není to, které byste měl(a) dělat. Nejste sladěn(a) s přírodou. ještě nějakou dobu potrvá, než tohle skutečně pochopíte. Člověk si nesmí ubližovat a dělat něco, čím si škodí. Ale důležitou roli v tomto procesu sehraje Váš partner, kterého byste měl(a) poznat, ten by Vám měl připravit jiný životní program - partnerství a s tím související rodičovství. Vypadá to, že děti, které potom přijdou, utuží Váš svazek a život se najednou začne ubírat po jiných, těch správných cestách. Pak už nebudete muset o ničem pochybovat.

Milá Wahlgrenis,
nevím zda zařadíš můj dotaz do své offline konference, ale třeba budu mít štěstí. Myslím, že je částečně na každém z nás jakou cestou života se vydáme a já již dlouho přemýšlím, zda cesta po které kráčím (poslední dobou spíš úprkem pádím) je ta pravá, ta pro mne a mou rodinu ta nejlepší.

Žijeme ve velkém městě, můj manžel i já máme určitě z pohledu jiných celkem dobrou práci. Děti chodí do školy a mají spousty koníčků, celá rodina jsme celkem aktivní. Od jara do podzimu jezdíme o víkendech na chalupu na Vysočinu. Celkem fajn život, všichni jsme zdraví, díky za to. Jsem tomu ráda, jen občas s manželem přemýšlíme nad tím, že bysme to mohli trochu pozměnit a celý ten fofr bychom mohli vyměnit za pohodovější (tak se mi to jeví) život na vesnici, v domečku, se zahrádkou. Být součástí přírody a nehnat se tak šílenou rychostí za "něčím" - nevím vlastně ani čím. Jen je tu pořád takové dilema - děti ve městě mají více možností co se týká škol, tak i kroužků a různých zájmových činností, jimž se oba celkem aktivně a s plným nasazením věnují. Mám právo připravit je o to co je baví, čemu se věnují? Bylo by to správné rozhodnutí? Našla bych si práci? Byla by to práce, která by mě naplňovala? Měla bych nakonec čas na to vše, čemu bych se ráda věnovala a co nyní nestíhám? Nelitovala bych později? Vždyť muhu být spokojená - a já taky jsem. Jen se nějak nedokážu vzepřít té šílené rychlosti, jakou žijeme svůj život. Ale kde je psáno, že život na venkově by nakonec taky nesklouzl do nějakého toho "nestíhání"? Není to vlastně jen v mém postoji ke světu? Potřebovala bych nějakou radu, přestože vím, že rozhodnout se budu muset vždycky sama. Milá Wahlgrenis, pokud si na můj dotaz najdeš chvilinku času budu ráda, pokud ne, tak to samozřejmě chápu. Přeji pěkný a příjemný den

Vaše cesta skutečně směřuje pryč, ven z tohoto světa, daleko od všech současných stereotypů. Už to máte vnitřně zpracované, víte, že život v přírodě je pro Vás tím, po čem moc a moc toužíte. Bude to velká životní zkouška, ale na konci na Vás čeká obrovský poklad, ocenění, to, co se nedá penězi vyčíslit, ale jsou to hodnoty lidské. Je k tomu nutný přesun v prostoru, píšete o přesunu na vesnici, to je přesně to, co potřebujete. Dokonce i celá Vaše rodina přijme tuto změnu jako něco nového, krásného, něco, do čeho půjdou rádi. Není to násilí, je to jen cesta ven z civilizace. Je mi trochu líto, že podobně jako Vy to nemá víc lidí. Byli bychom hned všichni šťastnější. Já už vidím ty ovečky...

Milá Wahlgrenis,
pokud již není pozdě, ráda bych přidala i svůj dotaz do offline konference. Mám v poslední době pocit, že už mě v životě nic pěkného nečeká, že se plácám pořád na jednom místě a vlastně i že jsem tu svou životní cestu začala nějak špatně, že jsem svůj dosavadní život promarnila. Přitom před rokem a něco jsem si říkala, že konečně přišel ten posun, jak v osobním, tak v profesním životě, že už snad bude lépe. Ale teď už to tak necítím, zase mi všechno krachlo. Co se týče práce, měla bych se do roka rozhodnout, zda zůstat či se vydat jinam - mám zůstat nebo se vrátit zpátky domů?

Ale životní lásku hledám marně, jsem pořád jako v jednosměrce, když je mi někdo sympatický, o moje city nestojí, jen si pokaždé léčím zlomené srdce - najdu ji někdy?Chtěla už bych mít svoji rodinu, nestojím o kariéru, chci "jen" spokojeně žít tak, abych měla pocit, že má můj život smysl. Co jsem kdy udělala špatného, že mi to není přáno? Prosím, můžeš mi poradit, říci, jak to s mou budoucí životní cestou vypadá? Mám vůbec nějaké ochránce?

Začnu tou poslední otázkou. Mám vůbec nějaké ochránce? Ochránce má úplně každý, tedy i Vy. Člověk se učí celý život, není možné chtít jenom něco bez toho, aby člověk také musel něco dávat. Všechno má svůj rub a líc. Připadáte si jako předčasně zestárlá osoba, jako člověk, který už nic hezkého nečeká, jen konec života. Jen účtujete, ale na nic nového se už těšit nehodláte. Tohle je přeci obrovská chyba. Potřebujete se vnitřně přeprogramovat, vyšší síly máte na své straně, jen nesmíte koukat na svět skrz černé brýle, to je hodně nepohodlné, vlastně nic krásného vidět ani nemůžete. Jakmile dojdek Vašemu přeprogramování, jako odměna se Vám do života dostane nový člověk, muž, k kterém už skoro přestáváte snít. Najednou bude tady a nebude z té kategorie princů s chocholem, bude to normální muž, který ví, co žena potřebuje. Aby ale k tomu mohlo dojít, musíte se skutečně nejdřív sama sebe najít. Mít se ráda, pochopit, že svět kolem Vás je nádherný, úžasný a že Vy máte šanci se na něm také podílet. Jsou to možná velká slova, ale věřím, že je dokážete správně pochopit.

Dobry den pani Wahlgrenis,
zdravim Vas na zacatku noveho roku a preji Vam hlavne hodne pevneho zdravi. Vase krasne stranky jsou hrejivym slunickem pro mnoho z nas.
O sve zivotni ceste jsem jeste nedavno nijak zvlast nepremyslela. Nevidela jsem, jak se ubira, videla jsem jen cil, ke kteremu smeruje. Zila jsem s muzem, o nemz jsem byla presvedcena, ze bude mym manzelem a otcem mych deti. Cilem me zivotni cesty byla zdrava, stastna a spokojena rodina.
Bohuzel ted, po 8 letech trvani vztahu, prisel necekany konec ze strany partnera. I kdyz si na logicke urovni uvedomuji, ze nas vztah zrejme nebyl tak idealni, jak jsem jej videla ja, na citove urovni se s rozchodem stale nemohu vyporadat. Je mi 25 let, stojim na prahu nepoznaneho a bojim se...

bojim se dalsich vztahu, dalsich muzu, toho, ze mi nekdo ublizi... Do vztahu jsem vstoupila jako "dite" a vystuji z nej jako "temer dospela"... a ten novy svet kolem je pro me "sileny". Nekdy mam pocit, ze do teto doby vubec nepatrim a pro spoustu lidi jsem "jina". Rika se, ze kazdy konec je zacatek neceho noveho, jenze ja to nove zatim nevidim (nebo nechci videt?)... Mohla byste mi, prosim, ukazat nebo jen naznacit moji novou zivotni cestu?
Dekuji Vam za cas, ktery nam venujete a preji Vam krasny den.

U Vás to vypadá, jako by se zbořil domeček z karet, který jste si dlouhodobě budovala. Jenže Vám nedošlo, že karty nejsou dobrým stavebním materiálem a navíc jste si zvolila absolutní vrchol hory, kde to pěkně fučí. Je tedy konec téhle stavby... Vás bohužel toto dlouhodobé budování dost ovlivnilo, máte opravdu strach z mužů, ale hlavně je to strach z vlastního zklamání, abyste nepotkala znovu někoho takového, jako byl Váš minulý přítel. Další Váš směr se posune po duchovních cestách, ať už to budou knihy s duchovní tématikou, nejrůznější kursy nebo porozumění vlastním snům... Hodnotu rodinného krbu poznáte také, ale až časem. Spíš budete hledat muže, který byl dobrým otcém Vašich dětí, teprve pak budete myslet na sebe. Nemáte to vůbec jednoduché, ale chyba se stala zpočátku tam, že jste sama sebe přestala uznávat. Stala jste se jenom jistým nástrojem, nemyslela jste vůbec na sebe. Naštěstí jste do budoucna už poučená, víte, co dělat nesmíte.

To, že jste se rozhodla pro život v zahraničí, nebyla nejlepší volba. Byl to - jak to často nazývám - krok proti přírodě. Ale už se stalo, těžko brát skutek zpět. Ovšem vypadá to, že jste pochopila, že jedině tady, v České republice můžete být šťastná. Je to směr, který Vám vrací domů. Jakmile tohle uděláte, problémy pracovní i vztahové budou najednou vyřešeny. Dokonce to vypadá, že byste tady mohla mnohem snáze otěhotnět, máte-li s tím v zahraničí nějaké komplikace.

Milá Wahl,
na Tvých stránkách jsem denně a mohu odpovědně říct, že jsem na sobě začala od té doby, co je navštěvuji intenzivně pracovat.

Jsem sice takový začátečník,ale snad to půjde dobře.
Moc ráda bych se na Tebe obrátila s prosbou do konference, nevím ovšem, jestli už není pozdě a jestli ještě zařazuješ otázky. Děti mám už z domu pryč a tak mám času více a snažím se na sobě pracovat. Měla bych strašnou prosbu na Tebe, zajímalo by mě, co je mým úkolem v tomto životě.

Jestli třeba nepřehlížím nějaké ukazatele, které mi směrují někam... Co bych měla vykonat, abych splnila své poslání, svůj úkol??? Něco mi říká, že tápu a že nejsem tam, kde bych měla být a s kým bych měla být. Pokud mi odpovíš, budu moc ráda, pokud ne, asi to nemělo být a Tvou odpověď si zatím nezasloužím. Snažím se na všechno dívat z více stran. Přeju Ti štěstí, zdraví a posílám Ti lásku na paprsku sluníčka, které svítí od rána. Děkuji

Nad Vámi je obrovská vyšší ochrana, neměla byste ale poslouchat Vaše přítelkyně, jejich nářky a klevety nejsou určeny pro Vaše uši. Naopak tímbyste si mohla přivodit i zdravotní problémy. Potřebujete se jaksi na svoji cestu postavit sama, bez pofidérních podpor ze strany druhých lidí. Ve Vás samotné je totiž obrovská síla. Je to zvláštní moc, která dokáže nejen uzdravovat druhé lidi, ale také dokážete ty, které trpí nejrůznějším způsobem, podpořit svým dobrým slovem. Jste krásná čistá duše, jen od sebe odpoutejte ty neskutečné pijavice.

Všechny Vaše projekty jsou s Vámi niterně spojeny, jsou jako Vaše děti. Máte k nim velice blízko, neradi byste se od nich jakkoli vzdálili. Je tady velké napojení na minulost, vypadá to na zdroj inspirace, která má pro Vás samozřejmě velký význam. Proto také dokáží Vaše umělecké výtvory tak "mluvit" k druhým lidem. Možná jim ale sami přikládáte větší význam, než jsou ostatní schopni přijmout. Dnešní doba je nastavená jinak, kultura se odsunuje na vedlejší kolej, vládne svět peněz. Proto i Vaše projekty nemohou mít dlouhodobě naději zůstat na výsluní. Přátelé se jeví jako jistota, kterou máte v další fázi života. Neměli byste se od nich v žádném případě odvracet, ale naopak pozorně poslouchat jejich dobré rady. myslí to s Vámi dobře.

56. otázka:

Ahoj Wahl,

neviem ci este mozem mat otazku k offline konferenci na temu zivotni cesta, ale skusim:

Chcela by som Vas poprosit o nasmerovanie v dalsom zivote, aby som pochopila, aku ulohu si dala moja dusa pre tento zivot, co sa ma naucit a v com zdokonalit, akym smerom ist. Pred polrokom som ukoncila pre mna nie moc stastne manzelstvo a rada by som vedela, ci mi bude dopriane este stretnut lasku, ktora mi v manzelstve chybala. Vsetko dobre, vela pozitivnej energie

Do Vašeho života vstoupí úžasný muž, že zase začnete věřit, že bude mnohem líp. Vztah bude vyloženě nádherný. Možná Vás bude trápit, že láska půjde vyloženě srdcem, nebude to muž příliš finančně zabezpečený. Ale i tak ve Vašem životě obrátíte stránku a začnete číst nový příběh. Slzy skončí někde v minulosti, budete šťastná, maximálně šťastná. Jakmile k tomuto stavu dojde, najednou se jakoby Tvoje osobnost zkompletuje a pochopíš, že v životě jsou třeba i jiné hodnoty, které člověk může považovat za svůj poklad. Nejsou to vždycky jenom peníze.

Milá Wahlgrenis,
nevím, jestli ještě mohu napsat do offline konference na téma životní cesta. Napíši a uvidím.
Žiju jen s dcerkou a samota mě moc tíží. Taky mě dost trápí, že si nerozumím s rodiči. Jsou úplně jiní než já. Vždy jsem si víc rozuměla s dědou a babičkou než s mámou a tátou. A vždy mě to mrzelo.Teď obzvlášť, když děda už není v tomto světě, rozvedla jsem se (což mě trápí ze všeho nejvíc), babička žije, ale už je na tom špatně a nemůže být doma, je jí 92 let.
Nemám se o koho opřít. Rodiče jen stále něco vyčítají a hledají chyby. Proč? Mohu udělat něco, abychom si více rozuměli? Proč jsem si (se sestrou - dvojčátkem) vybrala tyto rodiče? Ještě že mám sestru, bez ní bych to teď asi nezvládla. Potřebujeme se navzájem. Asi proto jsme se narodily najednou, táta chtěl jen jedno dítě. Vím, že musím myslet i na svou dcerku, že jsem tu hlavně pro ni. Je to všechno teď tak těžké. Budu ještě někdy spokojená, šťastná? Budu si někdy rozumět s rodiči? Co pro to vše mohu udělat? Měj se moc krásně.

Před Vámi je nádherná budoucnost - začnete poměrně brzy už žít úplně jinak. Do cesty Vám vstoupí muž, který Vám zcela rozzáří Vaše oči. Objeví se i mnohem lepší pracovní příležitost, pochopíte sama sebe v nové roli - jako milenku. Bude Vám najednou krásně. Dokonce to vypadá i na novou střechu nad hlavou nebo snad stěhování do jiného domu.

Dobre rano Wahlgrenis,
rano jsem se zacetla do Vasich stranek a zjistila jsem, ze jsou jeste pridany dotazy do Offline konference na tema zivotni cesta. Kdyz jste toto tema do konferenci zadala, vubec jsem nemela v umyslu vam psat, ale mozna proto, ze se stale snazim tu svoji cestu najit, tak jsem zmenila nazor a chtela bych Vas poprosit, jestli je jeste volny prostor pro muj dotaz, zda byste ho mohla zaradit. Neni asi nutne popisovat muj dosavadni zivot, moje hledani se - tak snad "jen" - jaka je moje zivotni cesta? Dekuji.
Odpověď:

V minulých letech došlo ve Vašem životě ke kotrmelci, z kterého se nyní jen složitě vzpamatováváte. Možná jste po nějaké závažné operaci nebo úrazu. Je možný i komplikovaný porod. Měla byste se od této události konečně odstřihnout, zpracovat ji jako pozitivní informaci, poděkovat, že Vám něco dala, abyste něco pochopila, k něčemu došla. Jakmile se s tím dokážete vyrovnat, pochopíte najednou, že je život docela krásný. Každá překážka je totiž nutná k tomu, že si uvědomíme, že jsme ji zvládli... Přestanete plakat, najednou prokouknete a začnete si života skutečně užívat.

Milá Wahl,
již delší dobu mám pocit jednotvárnosti, stereotypu a z toho plynoucí neuspokojení.

Rozpad manželství ještě není konec světa. I když zatím žádné řešení nevidíte.

Nový život před Vámi je - a nádherný. Cestu Vám ukáže Vaše kamarádka, která to má podobně, možná si už stejnou životní etapou prošla, může Vám totiž poradit. Neměla byste se bránit kontaktům s kamarádkami. Možná ale víte, která je ta, která by Vám mohla otevřít oči.

Milá Wahl,
jak to prosím se mnou vypadá? Mohu se ještě na něco těšit? Děkuji za případnou odpověď.

Vy jste si prošla docela komplikovaným životem, s několika partner, ale teprve v poslední době jste se usadila a našla ten svůj pevný bod v životě. Jste zatím doma, ale to neznamená, že byste neměla být aktivní směrem k druihým lidem, i když si někdy říkáte, jestli právě tohle je to,co jste v životě chtěla. Ovšem malé dítě Vám zatím širší rozlet do světa neumožní. Jsou kolem Vám složité vzorce, ale Vy se do nich vejdete, rozumíte jim a ještě je dokážete po překladu tlumočit jiným lidem. Jste na správném místě, neměla byste se už stěhovat, možná Vás kořeny občas táhnout zpět do republiky, ale je tojenom na chvíli. Opět se ráda vracíte. Pokračujte v tom, co jste už začala. Je to dobrá cesta. Ale Vy to moc dobře víte.