Vybírám, abych se vyhnul zklamání
Otázka: Milá Wahlgrenis,
již nějakou dobu jsem pravidelným čtenářem Vašich stránek.
Bývám Vašim slovům otevřený a hodně o nich přemýšlím.
Velmi bych Vám poděkoval, pokud byste mohla nahlédnout také do mého života.
Překročil jsem třicítku a již delší dobu z jisté setrvačnosti dělám práci, která mi zrovna dvakrát nesedí.
Rád bych uskutečnil změnu k lepšímu.
Kromě toho jsem si naplánoval i další studium, vlastně už vícekrát jsem se pokoušel, ale nikdy jsem neměl štěstí.
Neúspěch dávám mimo jiné za vinu tomu, že mám možná příliš mnoho zájmů a pak se jaksi to mé úsilí tříští.
Letos se ale budu moc snažit tuhle smůlu zlomit.
Myslíte, se mi to podaří, že mi veškeré další okolnosti budou jaksi příznivě nakloněny?
A pokud můžu, ještě jeden krátký dotaz: přál bych si k sobě najít tu správnou partnerku.
Minulý vztah mi moc štěstí nepřinesl a částečně ho v sobě prožívám ještě dnes.
Asi řeknete, že je to chyba, že to člověka brzdí?
Asi ano.
Jenže to hledání je takové mé bolavé místo.
Jsem poměrně introvertní a pocitový člověk a na tyto záležitosti potřebuji dostatek času.
Dlouho a opatrně vybírám, abych předešel zklamaní a byl si jist.
To asi ženy leckdy odradí.
Na to pravé zajiskření však stále čekám.
Tušíte, Wahlgrenis, že příjde?
Mějte se moc hezky a děkuji za odpověď
Valentýn
Odpověď: Milý Valentýne,
plánované seznamování je vždycky trochu problém.
Ať už se jedná o kontakty přes internet, inzeráty v novinách atd.
Nikdy do toho člověka nevidíš.
Já jsem tuto formu nikdy nevyhledávala, i když nevylučuji možnost, že to tak vyjít může.
Myslím, že daleko větší šanci mají vztahy, kdy jak sám píšeš, přeskočí jiskra.
Proto jsem spíše pro neformální kontakty.
Ale to je jen můj názor.
Nikomu ho nevnucuji.
Znám ve svém okolí několik osamocených lidí, kteří každý měsíc odpovídají na desítky inzerátů,
chodí na schůzky - tedy spíše na jednu schůzku...
Vím, jak je to úmorné a ponižující.
Oběma stranám jde o společný cíl - seznámit se, ale ten proces je komplikovaný.
Takže dobře vím, o čem píšeš.
Všechny moje partnerské vztahy byly postaveny na mém výběru partnera.
Nechci říct, že jsem ukázala prstem a bylo...
Někdy jsem si musela na slůvka lásky i pěkně dlouho počkat.
Tři roky sem - tři roky tam. Co to je?
Spíš naznačuji, že když jsem nechtěla, nikdo neměl šanci mě "ukecat".
Mám pocit, že se mě muži trochu bojí...
Tohle Tě ale asi moc nezajímá, viď?
Dobře, beru tedy trojklany:
Skutečně to vypadá, že máš pocit, že láska pro Tebe neexistuje.
Jako bys už měl mít všechno za sebou.
Jsi na rozcestí, ale všechny cesty podle Tebe vedou zpět.
Dopředu žádná?
Nebo se divně rozhlížíš...
Tvoje minulé vztahy ztroskotaly na žárlivosti, na nedostatku důvěry.
To by sis měl do budoucna zpracovat.
Možná už předem jsi viděl, že partnerka by nemusela být jen Tvoje, podezíral jsi ji.
Tak to ale není vždycky.
Začne Ti už poměrně brzy skutečně nový život a Tvoje přání se Ti splní.
Půjdeš do vztahů už jiný.
Neočekávej předem prohru.
Každý, kdo si kupuje los, věří ve výhru.
Zkus to taky tak.
Není tady přesně, kde svoji partnerku poznáš, za jakých okolností.
Otevři oči, uvidíš, co se bude dít...
Budeš jiný, zamilovaný a konečně najdeš ženu, která Ti bude rozumět.
Možná s ní bude zpočátku trochu problém.
Bude se vzpamatovávat z minulého vztahu, kdy si prožila všechno zlé.
Ale Ty jí dobře porozumíš.
Vztah bude už vyřešen - ale citově bude ta žena potřebovat oporu.
Staneš se jí přítelem a později mnohem víc.
Píšeš o svém zaměstnání, nevypadá to, že bys měl v tomto směru dělat nějaké zásadní změny.
Časem tady má dojít ke změnám ve vedení, které bude pro Tebe mnohem příznivější.
© Wahlgrenis
27.01.2005
Milá Wahlgrenis,
po delším čase Tě zdravím
a i když jsem si vědom velkého množství dopisů, které máš denně ve schránce, pokusím se Ti poslat svůj další, myslím třetí v pořadí.
Před dvěma lety jsem Ti psal poprvé (Vybírám, abych se vyhnul zklamání).
Samozřejmě opět v mém dnešním psaní nechybí otázka.
Pokud si najdeš čas a bude se Ti dotaz zdát vhodný a zajímavý pro zodpovězení, budu se těšit.
A děkuju za Tvůj čas.
Hodně dotazů i Tvých odpovědí se točí kolem dnešního světa,
jak se lidi chovají, vystupují, jak se rozmanitě kříží naše životní cesty a osudy v nich.
Taky o životě a světě přemýšlím.
Musím, žiju tady a jsem součástí té „civilizace“.
Mám jako každý nějaké poslání a chtěl bych ho naplnit.
Život mám rád, ale někdy jsou tu taková „ale“.
Stává se mi často, že světu prostě nerozumím, že si s většinou lidí nemám moc co říct
a že někdy v sobě zapnu takový strojek, který vypouští naučené fráze, ale srdce v tom bohužel není.
Připadá mi pak, že jedu nějaký automatický program, kdežto sám ve svém nitru žiju jinak.
Myslím, že jsi v několika odpovědích říkala, že je nutné žít tady.
Jenže jak pak sladit věci okolo, tenhle moderní uspěchaný život s nějakou pěknou knížku, hudbou,
co člověka povznese, krásným uměním nebo zvyky a způsoby, na než dnešní svět už trochu „zapomněl“?
Spíš než v džínách bych byl asi doma s buřinkou na hlavě v c.k.mocnářství, za éry prvních vzduchoplavců nebo tak podobně.
Kdyby mne to občas nekomplikovalo život, je to možná docela komické.
Bohužel se to podepisuje i na vztazích.
Naposledy mi jedna slečna řekla, že jsem výjimečný a jiný a že takoví lidé tu už nejsou.
Myslela to dobře, ačkoliv příběh s ní dobře nedopadl.
Takže ta „výjimečnost a jinakost“, lze-li to tak říct, mě trochu trápí.
Bohužel na ni někdy doplácím a víc ztrácím, než získávám.
Aspoň v tu chvíli, nevím, jak dlouhodobě.
Být jako většina, tj. rozumět si s ní a zapadnout takříkajíc do davu, by bylo mnohem snazší.
Líp by se chápal dnešní svět a pravidla v něm.
A já to bohužel neumím.
Svým založením jsem jinde.
A takových žen, co by si přáli „jiného“, asi moc není.
Už dlouho mám za to, že základem všeho je jistá harmonie.
To je klíčové slovo.
Harmonie v sobě i okolo.
Jenže to je právě to, nejde mi úspěšně a trvale vytvořit ten soulad mezi okolím a mnou.
Připadám si totiž jak ze starého černobílého celuloidu, jak člověk ze světa, který (ten svět) už tu dávno není a pro nějž už není žádné místo.
Život mám ale rád a říkám si, že je všechno zlé pro něco dobré.
Že si tu harmonii jednou chytím a už mi zůstane.
A že se mi podaří přijmout ten dnešní svět a zůstat spokojený uvnitř.
Snad je to splnitelný cíl?
Kdoví.
Jinak Ti přeju krásné Vánoce a ať se příští rok vyplní podle Tvých představ.
Zdraví srdečně a vše dobré přeje
Valentýn 09.12.2007
