Co znamená pro duši přechod výš?
Otázka: Ahoj Wahlgrenis,
Zajímalo by mě, co je to přechod výš a neumožnění zrání.
Kolika sférama, nebo jak to nazvat, duše musí projít?
Asi to jsou divné otázky, ale mě to hodně moc zajímá.
Díky Ti
Pája
Odpověď: Milá Pájo,
To, že nyní existujeme v našich tělech, neznamená jedinou a poslední naši existenci na světě.
Někoho to třeba ani nenapadne - zkoumat, co bylo, než se narodil, nebo co bude, až zemře.
Někdo to vědět nepotřebuje nebo nechce.
Proč taky?
Byli jsme dlouhé roky vychováváni v systému, který vůbec žádné takové myšlenky "odjinud" nepodporoval.
A bylo poměrně jednoduché uvěřit tomu, co se obecně prezentovalo.
Bůh není! Náboženství je tedy nesmysl!
Ovšem je tohle omluva minulosti???
Co se dnes změnilo?
Školy se zabývají jinými problémy, tohle se do osnov zapracovat nedá...
Společnost je posazena na materiálnu a všechno tomu jaksi logicky nahrává.
Pokud se člověk potká s duchovním projevem, najednou neví. Znejistí.
Co to je?
Nezdá se mi to?
Nejsem blázen?
Mají to tak i druzí?
Obecně řečeno - druzí to tak nemají.
Lidi obecně chtějí důkaz.
Absolutní jistotu, na kterou se dá sáhnout.
Ale na tento svět se sáhnout nedá, jen bychom se s ním měli naučit žít.
To, že nyní žiješ, je pouze projev jedné z mnoha inkarnací Tvé duše.
Každá duše totiž prochází nesmírně složitým a nesmírně dlouhým procesem zrání.
Na světě je právě proto, aby procházela určitými zkouškami, nechávala se "osudem" fackovat,
padá na kolena a znovu se zvedá k dalším pokusům.
To jsou například všechny ty nevydařené vztahy, úmrtí blízkých, krize v rodině, zranění, nemoci, úrazy...
Všechno má pro duši povznášející význam.
Čím víc takových zkoušek zvládne, tím si může být jista, že později to bude mít jednodušší.
Po smrti se nerodí okamžitě.
Prochází - pokud byl život ukončen přirozenou cestou - do sfér, které já nazývám "vyšší".
Tam jednak musí projít jistým soudem, hodnocením.
Ano, celý uplynulý život je hodnocen a podle toho také nastává začlenění do budoucí podoby.
Není totiž pravidlem, že by lidská duše musela vždycky přejít zase do člověka.
Také v tomto světě mimo prochází určitou etapou, kdy plní funkci ochránce, anděla,
aby byla poučena, čeho všeho je člověk na světě schopen.
Donekonečna totiž opakuje stejné, naprosto nesmyslné chyby...
Tato fáze je důležitá, aby si duše uvědomila, čeho by se příště měla vyvarovat.
Stejně je to ale většinou marné.
Když si již splní tyto "vyšší povinnosti", dostane povolení uvažovat o přechodu do dalšího života.
Vlastně už dřív má dostatek prostoru, aby si mapovala, komu by se chtěla narodit.
Vždycky jsou to rodiče, kteří se nějakým způsobem mají podílet na jejím dalším zrání.
Není to v žádném případě náhoda.
Duše kolem rodičů často krouží i delší dobu, než dojde k osudovému spojení.
Potom se rodí jako čistá, s příslibem jen těch nejlepších myšlenek.
Ví toho skutečně hodně, jenže forma, do které se narodí - nemluví, nechodí atd. - ji hodně omezí.
Navíc vliv dospělých, kteří se kolem malého človíčka objevují, v něm ihned všechno to čisté duchovno ruší.
Tohle by bylo na delší povídání...
Ptala ses, kolikrát musí duše projít jistými sférami.
Tohle nevím, ale ptala jsem se v noci jedné mé ochránkyně a dozvěděla jsem se, že to je naprosto různé, naprosto individuální.
Není na to žádné pravidlo.
Každý je totiž po samostatné cestě vývoje.
Každý má své dobré i špatné skutky.
Na každého je tedy nutný jiný náhled.
Chápu, že tohle je jenom naťuknutí dané problematiky.
Ale i tak si myslím, že jsem něco málo naznačila.
© Wahlgrenis, 26.1.2005
Ahoj Wahlgrenis,
děkuji Ti za vyčerpávající odpověď.
Já jsem zapřísáhlý ateista.
Maluju ve svém volnu, i když ho moc není, s tří a půl letým klukem a večerní nástavbou a práce maluju obrazy - olej.
Nevím proč a strašně by mě to zajímalo, tíhnu do 17.století tedy baroko a to konkrétně Rembrandt van Rijn.
Tak nevím, ale asi nejsem on.
Chtěla bych jednou dosáhnout jeho techniky a zdokonalovat se v ní, ale jak říkám, málo času.
Mám z Tvých dopisů velikou radost, protože je tady konečně někdo normální,
co mi netvrdí, že po smrti je jen cesta k Bohu a nebo, že není nic.
Já osobně nevěřím, jak už bylo napsáno, v Boha, ale v něco, nevím co.
Myslím si také, že když už tady člověk několik desítek let žije, není tu jenom tak pro nic.
Nechápu ale, proč by měl člověk mít jinou podobu než člověka.
To hraničí s budhismem.
Nevím, myslím si taky, že to nekončí a že je jakási mezisféra po smrti a něco nebo někdo kdo hodnotí Tvůj život,
ale v nebe a peklo nevěřím.
Jak Ty tohle vlastně všechno víš?
Máme asi hodně společného a docela mě to zajímá tohle téma.
Jo docela jsem zapomněla na skupinu lidí, co si myslí, že tělo je jen CHEMIE a to znamená, že po spálení je totál konec a nic.
No je to sporný.
Díky a měj se fajn
Pája :-)))
Taky jsem byla vychovávána jako ateista, ale nějak postupně ke mně přicházely i jiné informace.
Ptáš se, odkud to vím.
Vím to, protože jsem s řadou těch duší, kteří se po smrti nemohly narodit jako člověk, mluvila.
© Wahlgrenis
27.01.2005
