K otázce KARMA. Kde je ta pravda? Co je správné?
Dobrý den milá Wahlgrenis,
jak jinak, když píši, opět se mi něco honí hlavou a nenalézám odpověď. Tak zkouším Vás a Váš čas...
Tak ráda nasávám mudro z Vašich stránek, že už si ani nedovedu představit rána bez nich. Ale proč Vám toto psát - Vy to víte, ale přesto - pro radost!
Dávám za příklad mou sestru, ale jen proto, že to vidím na vlastní oči, nechci radu jak ona má žít, to už máme za sebou.
Takže k otázce - KARMA
Sestra prožívá díky manželovi dosti těžký život. Tak si „říkám“ – je to karmické. Ale nechápu, když on ji ubližuje (třeba má co vracet?), tak zase on si zatěžuje karmu? Ale kdyby jí neubližoval, tak by ona neprožívala co má? Anebo naopak, má se naučit mu postavit? Kde je ta pravda? Co je správné?
Nebo jejich syn (kterého miluji-opět jen příklad), když se dal na drogy, měl to prožít? Nebo naopak neobstál v tom těžkém úkole s tímto „zlým tátou“ a bude si s ním prožívat další život? Ale v jaké míře je to prožívání takové, aby člověk prošel se vztyčenou hlavou, a byl lepší pro další inkarnaci?
Opravdu nechápu, jak to chápat? Co je správné, a co už ne? Tak snad jste mě pochopila Vy, protože já sama jsem z toho už divoká.
Přeji Vám krásný den i život!
Hana 08.02.2010
Milá Hano,
už několik dní mě atakují myšlenky okolo karmy, které mám poslat na stránky Wahlgrenis.
Když dovolíš, odpovím Ti nejprve na životní patálie svých příbuzných. To, co si myslíš o karmě, je správné. Nikdo nemá právo druhého trápit, ani ho omezovat.
Dnes nejsou partneři spojeni vždy podle minulosti, ale podle zatížené karmy a její podobnosti. Jde-li o extrémní kontrasty jako tady popisuješ, je tomu proto, že sestra má otevřít oči, pochopit něco a naučit se.
Berličky do života /alkohol, cigarety, drogy, léky/ s těmi nemusíme žít. To je jen útěk z reality života a zodpovědnosti.
Někdy je to chvilkové, jindy nás démon pohltí úplně. Cesta návratu je vždy velmi těžká.
Existuje psychologie, ale taky i parapsychologie.
To, co říkají psychologé, ne vždy je pravdou.
Přece nemohu svoji slabost a závislost na alkoholu apod. svádět na nešťastné dětství!
Jsem dospělá, myslící a vím, co se mi u rodičů nelíbilo.
Sama si vytvářím svůj život, svoje tradice, svoji výchovu apod.
V tomto nám psychologové lžou a nám se to líbí, milosrdně tuto přijímáme a ponořujeme se problémů ještě hlouběji.
Parapsychologii tady báječně užívá Wahlgrenis.
Z toho vidíš, že ne všemu, co se píše v knihách, má svoje opodstatnění.
Přeji krásný den
modroočka 09.02.2010
Milá paní Hanko,
každý, kdo hledáme, najdeme. Já to po všech kursech a z knížek srovnala pro sebe takto, což ale nevylučuje, že za pár měsíců či let změním názor a budu ty věci vidět zase jinak. Jsem také na "své cestě".
O karmě toho bylo tolik napsáno a všechny filosofie a všechna náboženství(i to křesťanské, i když to tam tohle náboženství skrývá v záplavě dogmat) prostě ví, že existuje příčinná kauzální souvislost - pomyslně jdeme od nuly k Bohu, který se zase nulou stává.
Je to podobné přesýpacím hodinám. Nebo - ještě líp - představte si špejli a na té jsou jako lístky do šatny napíchnuté naše životy - životní linky. Úplně dole na konci je čisté vědomí - Bůh - energie velkého třesku, jedna buňka... postupně, jak se jednotlivé buňky vydělovaly,.. postupně vznikaly životy zde na Zemi, ale i jinde a jinak ve Vesmíru. Jsme prý zhruba na 80 procentech úrovně Vědomí. takže si to na té pomyslné ose lze představit, že se blížíme k vrcholu.
Samotný vrchol je také zase jen Bůh. Východní nauky mají ve znaku kruhu dvě poloviny - černou a bílou, v té černé je bílá tečka, v té bílé je černá tečka a to celé je v Jednotě, Takže na začátku byla myšlenka, rozhodnutí, energie,.. na konci bude totéž. Mezitím se stále pohybujeme a vyrovnáváme svoji karmu - tedy souvislosti - z minulých životů z toho současného. Dostali jsme ale dary, k hmotnému tělu jsme dostali ducha a dar volby /samozřejmě v mezích toho, co jsme si vybrali - bylo nám přiděleno ve stadiu před naším vtělením na Zem/.
Z tohoto pohledu, jakkoli se to může komukoli zdát divné - je Bůh i Ďábel, černé a bílé, plus i minus v té nejvyšší sféře energie, jedno a to samé a jedno bez druhého nemůže existovat, předtím a potom se samozřejmě vyděluje z této jednoty tak, jak se dělí buňky a jednotlivé šroubovice DNA - kyselina dezoxyribonukleová - nositelka dědičné buněčné - hmotné informace. Nositelka duchovní informace je duše.
Můžeme ji poslouchat a skrze ni se napojovat do vyšších úrovní vědomí - pak víme, že máme NĚCO dělat s tím, co nás trápí nebo bolí, že se máme něčemu naučit. Každý se ale učí něčemu jinému, protože vyrovnává minulost, přítomnost nebo budoucnost - na té špejli to vidíte, že vše tvoří jedinou osu - bod, takže jeden nevíme, co je pro druhého dobré.
Když si uvědomíme, že trpíme, máme zase volbu. Buď řešení svážeme tím, co nám řekne někdo jiný,..kartářka, jasnovidka,..léčitel... někdo propadne magii a řekne si - vyčaruju si lásku, partnera, peníze.. tím ale popře duši v sobě, odpovědnost,někdo vyšle zlou myšlenku - kletbu - atd. atd., a tím hlavně popře možnost VOLBY toho druhého - to je de facto ta černá magie, protože to se vždycky zákonem odrazu dostane zpátky k tomu, kdo tohle provedl nebo vyslal nebo si přál provést. Tyhle praktiky totiž vodí toho člověka jako slepce, chodí okolo něj a chyby spatřují a nacházejí mimo nás. Ony nás izolují od nás samotných. Dost z nás má zkušenosti ze svého vývoje, a dost z nás různým způsobem tyhle chyby napáchali. Tady jsme měli a máme zase VOLBU.
Buď si to přiznáme, nebo ne.
Když si to nepřiznáme, budeme dál žít v iluzi, že máme smůlu, že osud k nám není štědrý, že nám škodí manžel, dítě, tchyně.. šéf... a stále a stále budeme dostávat další lekce, které často přímo souvisí s nemocí, často i s odchodem z této životní linky. Pak vše svedeme na Boha a odpovědnost za tohle hodíme mimo sebe.To je ta zdánlivě lehčí cesta, která je ale ve skutečnosti iluzí... protože nás svede do ukřivděnosti, negace, závisti a zloby, tedy do negace, záporu,..( křesťansky do zatracení)..přičemž životní zkoušky v jedné či dalších linkách budou stále stejné.
Nebo nasbíráme odvahu se na sebe podívat dovnitř.
Budeme se ptát.
Budeme prosit.
Začneme se probouzet. Začneme se na své životní prohry dívat jinak. Je to cesta - proces neustálého odhalování příčin a následků, chyb a chybných činů a rozhodnutí, je to úmorná cesta sebekritiky, bolesti,.. ale také cesta obrovského štěstí. Universum totiž funguje na pravidlu rovnováhy, takže když vyčistíte nějaký blok, když poprosíme o pomoc v čistém, kladném úmyslu odpuštění, tedy když si NĚCO přiznáte,.. automaticky Vás to odlehčí, uvolní, prosvětlí, mnozí zhezknou, omladí se, mnozí i fyzicky zhubnou.. a otevře se Vám další obzor, perspektiva, postoupíte na tom vesmírném schůdku výš.
Mnohým z nás se z toho postupu zatočí hlava. Jsme najednou obdaření schopnostmi, které mnozí kolem nás nemají, a máme tendenci "vydělení se". Jsme v pokušení říkat nebo si jen myslet, že jsme lepší než Ti druzí, že jsme bílí,.. že v nás - ani na tom našem schůdku už není nic černého,... (někdo má dokonce tendenci zneužití základního vesmírného zákona - NIkdy nesmíš omezit volbu toho druhého.) Mnozí dokonce prohlašují, jak žijí poslední život!!! ... To je okamžik, kdy se hlava zatočí - pomyslně, a my přicházíme o rovnováhu, tím uděláme chybu a vibrace a vibrační - duchovní úroveň se nám sníží. Tak se stane, že se propadneme znovu níž - často pak jakoby o svoje schopnosti přijdeme, ať už v tomto životě nebo v několika dalších životech řešíme zase totéž, než se z toho kruhu posuneme a vzpamatujeme.
Nemyslím si, že vaše paní sestra má dostat od někoho z nás radu, co má dělat.
Může dostat pouze informaci o různých cestách, konečné rozhodnutí je její odpovědností. Ona musí cítit nebo se snažit zjistit, proč žije právě v takovém vztahu, ona ty souvislosti buď bude hledat nebo ne, a podle toho bude činit a nacházet rozhodnutí. Jsou to její rozhodnutí. Totéž je u syna... vím z vlastní zkušenosti, že podívat se na sebe - ať už v tomhle životě, nebo v jiných, co člověk provedl či prováděl, přiznat si to a odpustit, je nesmírně bolestné a nejtežší v životě ze všeho.
Vždycky je ale čas, až do samotného okamžiku smrti, pochopit a napravit se. V tom bible poskytuje pravdivé informace.
Teprve nedávno mi došlo úsloví z bible - Poděkujte svým nepřátelům. Teprve bolesti, zklamání, .. to nás posunuje dál... pocit štěstí a pohody máme tendenci zadržet a zafixovat - nic neměnit... i to je lidské a zcela normální. Krásně o tom hovoří příběj Joba - také se říká - trpěl jako Job, Jobovy bolesti apod. Dokud naříkal, lál, nadával, " zlý osud" mu stále nakládal víc a víc. Když pochopil, padnul na kolena a poděkoval, .. bylo mu umožněno od této chvíle žít ve štěstí. To pochopení je klíčové slovo. Pochopení sebe a světa hledáme celý život. A stále máme co nacházet.
Pomůžeš-li si sám, Bůh Ti pomůže.
Olga 09.02.2010
Modroočko,
psycholog opravdu často vede klienta do dětství. Tam totiž mnoho problémů pramení. Nevede ho tam proto, aby "naplival" na rodiče nebo aby na ně hodil zodpovědnost za život jejich dospělého dítěte. Vede tam klienta proto, aby klient porozuměl mechanismu toho, co se mu v životě děje.
Pak následuje další krok - klient se učí přebírat zodpovědnost za svůj život, brát život do svých rukou. Když terapie dobře dopadne, porozumí klient tomu, že i jeho rodiče tehdy žili nejlépe, jak mohli, a přestane je vinit za své problémy. Je pravda, že někteří klienti zodpovědnost do svých rukou vzít nechtějí a z terapie předčasně odcházejí.
Někteří dokonce běhají od jednoho psychologa k druhému s tím, že jim nikde nepomohli. Někteří lidé jsou kvůli svému osobnostnímu ustrojení neterapeutizovatelní. A také jsou dobří a špatní psychologové. Myslím, že je dobré vyvarovat se kategorickýh tvrzení, jako např. že některá skupina obyvatel lže.
Arentas 09.02.2010
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vaším prostřednictvím modroočce za její názor. Ale přesto se mi to v hlavě úplně nesrovnalo. Já vím, že synovec je dospělý, rozhodl se sám, ba i ty rodiče si vybral sám. A zase jsem u toho, tak si je vybral, že s nimi nebude mít růžové dětství a měl se z toho nějak poučit?
Ale opět nechápu jak, co mu takové dětství mělo dát a mělo to tak opravdu být?
A on neobstál, nepoučil se nějak?
Prostě zatím jsem to nepochopila, mám z toho hlavu zamotanou, a to celkově co se týče karmy.
Možná bych nad tím neměla tak bádat, když mě by fakt zajímal princip toho našeho žití, jak se to točí, o co jde? No to jsem špatně napsala, ten princip možná chápu, spíše nechápu, jak člověk pozná, co je správné pro jeho zdokonalení? Že to, co cítí vnitře jako pohlazení, tak to je správné, a co je nám proti srsti, od toho pryč?
Milá Wahl, také prosím o informace co se týče registrace na Váš web.
Předem moc děkuji a mějte se krásně Vy i všichni čtenáři, tj. souzněné duše.
Mám Vás ráda i vás!
Hana 09.02.2010
Hanko,
je to tak, jak říkáte. Co člověk vnímá příjemně, to je to "jeho", to je ta cesta, to vnímání, ten život, to určení,... co mu jde "proti srsti", od toho má jít pryč. Všechny metody vlastně učí člověka, aby se sám v sobě vyznal, aby ty pocity, které má přehlušené civilizací, stresem, výchovou, technikou, atd. .. znovu našel a uměl poslechnout. Aby jim VĚŘIL. To je ta VÍRA.
Dokonce - budu-li moc konkrétní a netaktní, tenhle problém vůbec nemáte řešit Vy, protože není Váš... a patrně Vám Vaše sestra ani moc neuvěří. Vnímám to ale tak, že ji můžete pomoci nasměrovat ji nebo ji probudit. Pokud začnete řešit JEJÍ problém, pak ten problém bude Váš a ne její, a ona se z toho stejně nedostane proti své vůli, nebo když ji někam dotlačíte. Protože jste ale sestry a vyrůstaly jste v jedné rodině, exituje metoda, zvaná rodinné konstelace, která by Vám oběma mohla oči otevřít.
Pak teprve může následovat volba nějaké další terapie. Mám zkušenosti, že lidé často svůj problém rádi hodí na někoho jiného, ať je to lékař, léčitel, kantor, prostě hledají autoritu mimo sebe. Tím jí ale předávají i odpovědnost a následně s tím přichází pak i pocit viny za nezdařené věci.
Posílám Vám tedy mnoho sil - tyhle hranice udržet - a nepřijít o sama sebe.
Olga 09.02.2010
Arentas,
psycholog hledá cestu, jak klientovi pomoci. Používá to, co nastudoval. I já jsem touto cestou kráčela, pracovala v této branži... nebylo žádoucí používat jiné metody než ty obvyklé.
Nelíbí se Ti moje tvrzení, že některé skupina lidí lže... a jak to chceš tedy nazvat? Decentně, aby se nikdo neurazil?
Při správně použitém slovu je pravda cítit mnohem rychleji, nemyslíš?
Irituje mě např. MUDr. Plzák se svými výroky, že ... je lepší zapírat, zapírat, zapírat...
Nebylo by vhodnější, kdyby takováto známá autorita použila výraz "nezahýbej"?
Podívej se, kolik lidí tuto lež s radostí přijímá, kolik bolesti v srdci přinese, kolik dětí trpí rozchodem svých rodičů, kolik práce mají psychologové, psychiatři, advokáti, soudci a jiné přidružené profese.
Chceme-li se posunout kupředu, měli bychom umět rozlišit pravdu od polopravdy případně lži. A nebát se to i vyslovit.
modroočka 09.02.2010
Mila Wahlgrenis,
v souvislosti s prispevkem K otazce KARMA. Kde je ta pravda? Co je spravne? me napada otazka, ktera mi uz delsi dobu krouzi hlavou.
Je to docela desiva myslenka:
Jak je to s clovekem, ktery jde spravnou cestou a uspesne plni svuj ukol? Co se stane, kdyz vsechny vymezene ukoly uspesne zvladne? Zemre? Vzdyt uz nema co plnit, dalsi reinkarnaci by se mohl "vrhnout" na nejakou dalsi oblast.
Nebo ma pak duse proste jen "dovolenou" do konce vymezeneho casu? K teto myslence me vede fakt, ze hodni, kvalitni lide mnohdy odchazeji prvni... Zatimco spatni jsou zivotem zkouseni.
Dekuji ti za tvuj web a cas, ktery nam vsem venujes!
Mej se krasne, tesim se na tve pristi myslenky:)
Marketa 10.02.2010
Milá Marketo,
s dovolením napíšu své poznatky:
Člověk, který splní všechno, co bylo v plánu a stále má svůj životní kanál plný, má právo se rozhodnout, jak chce pokračovat. Kupodivu většina lidí raději odchází z tohoto světa. Tak odešel i
Michael Jackson .
Do dalšího života si naplánujeme buď to samé studium, zaměstnání a zdokonalujeme se, anebo si vybere něco jiného. Důkazem toho jsou lidé, kteří umí všechno, na co sáhnou. Jsou jakoby universální.
Do dalšího života není duše nikdy nucena. Prostě až se jí chce, jde požádat Boha. Zpravidla to není jen samostatný jedinec, protože k životu potřebujeme kamarády, spolupracovníky, ale taky si i vybíráme své rodiče, životní partnery, budoucí děti... Je to všechno naplánované už před naším narozením.
Dobří lidé často odcházejí první ze života, většinou to bývají velké duše, které "učí" ty mladší. To bývá velmi vysilující. Ti, kteří nemají zábrany, v ničem se naopak bojí odchodu, jejich podvědomí umí vyhodnotit činy a tuší, co je čeká. Ale to není Tvůj případ.
modroočka 11.02.2010
Přeji hezký den, Wahlgrenis a všichni čtenáři,
opět jsem se probudila s úkolem. :)
Častokrát nerozumíme své cestě životem, cítíme, že to není to, co bychom chtěli.
Takto to vypadá při pohledu v astrální dimenzi/thermo vidění.
Viz obrázek 3.
Naše cesta je vždy směrem k Bohu.
Okolo cesty se při chybném výběru cesty objeví talíře, který mají jakoby ciferník hodin.
Pokud pochopíme chybný krok do pomyslného čístlo 3, máme šanci se vrátit ihned zpět a pokračovat správnou cestou.
Pokud nepochopíme musíme absolvovat celý okruh.
Okruh může trvat několik vteřin, ale i roků.
V případě letité "objížďky" bývá tento talíř obzvláště pevný.
I tady máme boží pomoc a pokud se nám podaří nějaká dobrá pomoc druhému člověku, či umažeme-li část své karmy, tento talíř praská a stává se menším.
Je jasné, že potápění se k číslu 6 jde celkem rychle.
Ale ten záběr směrem nahoru bývá velmi vysilující.
A pokud jedinec opakovaně nechápe situaci, dochází mu dech, objeví se nemoci a ... končívá to smrtí.
Na obrázku 4 je znázorněna pomoc člověka člověku.
Vysvětlení:
Každý máme přímou cestu k Bohu.
Můj kamarád bude vysoko nade mnou. Prosí Boha, aby mi pomohl, abych ho mohla dostihnout. Bůh zná všechny moje povinnosti... přesně ví, kdy mně má poslat svoji bílou energii s posílá ji. Kamarád, člověk chybující, mi posílá svoji energii černou. (Jasně že ji černou nemá, ale hodí se to dobře k výkladu.)
Obě barvy se pomíchají, vzniká šedá...
Já jsem dezorientována, jdu tam, kde nemám být.
Kamarád, ač prosil Boha o pomoc, se mu pletl do Jeho práce. Tím udělal chybu a oba ztrácíme, klopýtáme... čas a jiné hodnoty, které jsou pro nás důležité.
Toto je velmi důležité nejen pro výchovu dětí.
Přibližně od 3 let dítěte bychom měli děti nejen učit, ale taky jim dávat šanci, aby se mohly samy projevit. Ne je svazovat příkazy, zákazy apod.
50/50.
Učíme a taky i zkoušíme. I malé děti mají astrální úkoly, které mají splnit. Ať už je to pohybovat se v kolektivu, oblíbit si jiné děti, hrát si s nimi, vytvářejí se tu emoce, povídají si apod.
Přeji hodně štěstí
modroočka 11.02.2010
Mila Wahlgrenis,
dekuji Ti za zverejneni me otazecky.
Mila Modroocko,
dekuji Ti mooooc za jeji zodpovezeni.
Diky!
Marketa 11.02.2010
