Svým vozem najel v plné rychlosti do tiráku
Dobrý den milá Wahlgrenis,
na Vašem webu jsem se dočetla, že se zabýváte i sebevraždou jako násilným odchodem ze života, proto se na Vás obracím.
Kdysi jsem velmi milovala člověka, který byl o 12 let mladší než já. Také mě miloval. Velmi ovlivnil můj život, spoustu věcí jsem díky němu pochopila a naučila se.
Přestože byl o tolik mladší, často jsem měla pocit, že je to "stará duše v mladém těle". Neměl moc přátel, ale byl velice moudrý a neustále studoval život kolem sebe. Byl to umělec - malíř, nádherně maloval, studoval jazyky, rád cestoval po světě. Na lidi kolem sebe ale byl dost náročný a všechno co se mu nelíbilo dával najevo, někdy až necitelně.
Byli jsme spolu asi tři roky. Po třech letech jsem už bohužel neunesla jeho neustálý tlak na můj vzhled, věkový rozdíl a odlišné chápání světa. Náš vztah vyšuměl do ztracena, ale zůstali jsme přáteli. Čas od času jsme si napsali mejl, jak se máme. Znova asi po třech letech přišel za mnou domů, prý se jde rozloučit a dal mi balíček. Myslela jsem, že chce někam odcestovat, ale nechtěl mi nic vysvětlovat a odešel. Doma jsem v balíčku našla velkou částku peněz, drahý prsten a dopis na rozloučenou.... Jela jsem ho hledat, spojila se z jeho rodinou, vrátila jim balíček.... nechci to dál popisovat, bylo to hrozné. Spáchal sebevraždu tak, že svým vozem najel v plné rychlosti do "tiráku" plného barev - jaká ironie.
Vůbec jsem nechápala, co se to vlastně stalo. Znala jsem ho jako člověka, který miloval život, který mě tahal z depresí, vodil do přírody a ukazoval mi jak je život krásný. Rodiče mi řekli, že poslední rok života stále mluvil o tom, že tu už nechce být, že jsou lidé prázdné nádoby, že jediné co tu má smysl je láska, ale i ta po určité době není taková jako na začátku.
Zemřel 9.9.2007, bylo mu 29 let! Přesně rok po jeho smrti mi praskl na ruce prstýnek, který mi kdysi dal.
V únoru 2009 jsem navštivila numeroložku a trochu jsme se o něm bavily. Pomocí automatického písma mi řekl, že mám "každou sobotu za něj zapálit fialovou svíčku s požehnáním". Dělala jsem to až do září. Pak mi něco řeklo, že to mám již ukončit.
Chtěla jsem se Vás zeptat, zda mu to alespoň trošku pomohlo. Zda jeho dušička našla klid. Měla jsem ho tolik ráda, mám doma kolem sebe jeho obrazy a přesto, že žiju dál a potkávám v životě jiné muže, často na něj myslím. Myslím, že jsem s ním prožila jedno z nejhezčích období života.
Co ho donutilo udělat tuto věc? Chápu, že se tu asi trápil, ale proč to ukončil tímto způsobem?
Budu Vám moc vděčná, když mi odpovíte, ale chápu, že toho máte opravdu moc. Ráda si čtu téměř každý den na Vašem webu a neustále se učím. Jsem ještě malinký žáček v chápání a prožívání jemnohmotného světa, ale věřím, že všechno má svůj čas a já se budu dostávat dál a dál. Řeším teď spoustu věcí ve svém životě jinak než dřív. Už si nestěžuju - "proč já", ale říkám si - "co se mám díky tomuto naučit a kam mne to posune"? Vím, že mám dva andílky strážné a ti mne vedou. Kdysi to se mnou asi vůbec "neměli jednoduché", ale teď už se nevzpouzím a příjímám to, co příchází. Jsem klidnější a vyrovnanější.
Děkuju Bohu a andělům, že existují takoví lidé jako jste Vy, takoví, kteří nám pomáhájí pochopit...
S láskou
Pohanka 17.01.2010
Milá Pohanko,
to, co jste si prožila, není veselý příběh. Sebevražda nikdy nebývá veselá. Tento muž už dál neměl sílu žít. Vaše duše byly spojené už z minulosti, měli jste žít spolu, ale byly mezi Vámi překážky, pro které to nebylo možné. Popisujete, jak mu mnoho věcí na Vašem vztahu vadilo... Sice jste se rozešli, ale on přesto byl na Vás silně fixován, nedokázal zvládnout život tak, jak se mu najednou odkryl.
Smrt, jakou si vybral, byla pro něho ze všech, o kterých uvažoval, nejpřijatelnější. Moc chtěl být s Vámi, ale nejspíš po poslední schůzce, kdy Vám dal onen balíček, zjistil, že už spolu opravdu být nemůžete. Měl to tak nastavené... Možná k Vám ještě přišel s tím, že se uvidí, jak to bude. Ale pak odříkal připravená slova a neměl už sílu cokoliv dalšího dodávat. Viděl, že cesta k Vám už otevřená není a nejspíš už neviděl žádnou naději. Byl jako bez sebe. Jeho ochránci při něm v tu chvíli nebyli, jako by se na něho nechtěli ani dívat...
Zaváhal ještě, když se ohlížel za svým životem. Měl zde dvě ženy, na které myslel. Tou jednou jste byla Vy, druhou byla jeho matka.
Příběh ale nekončí. Ještě se v tomto životě potkáte. Je pravděpodobné, že by se Vám mohl narodit. Moc si přeje zažít Vaši lásku, být Vám na blízku. Možná už pochopil, že si zvolil cestu, kterou neměl. Moc toho lituje, ale krok zpět se udělat nedá.
Nechci tady konfrontovat to, co Vám poradila numoreložka. Pokud ale máte pocit, že mu zapalování fialové svíčky každou sobotu pomohlo, je všechno v pořádku...
© Wahlgrenis
19.01.2010
Milá Wahlgrenis,
moc Vám děkuji za Váš čas i odpověď. Mám z ní ale smíšené pocity. Jsem tedy zodpovědná za jeho smrt? Vím, že mnoho našich společných známých si to myslelo a obviňovalo mě z toho. Já jsem si myslela totéž...
Také mne překvapila informace, že se mi má pravděpodobně narodit.... bude mi 44 let, nemám muže, s kterým bych dítě mít mohla a upřímně řečeno, už se na dítě ani necítím. Mám dva krásné, šikovné a hodné syny, jeden je již dospělý, druhý dospívá. Už osmým rokem je vychovávám sama. Není možné, že se mi tedy narodí spíš jako vnouče?
Pohanka 24.01.2010
