Michaela Vincourová, Lukáš Vincour: Tenkrát Svět
Některá setkání jsou nezapomenutelná.
Potkáte se s člověkem a máte ho navždy ve své duši...
K těmto setkáním se zařadí i to s Michaelou a Lukášem.
Už do Prahy příliš nejezdím, je to obvykle v roce jen v rámci několika ezoterických akcí, kde mám své přednášky.
Vysledovala jsem, že ti, kdo se se mnou chtějí potkat, vyhledávají právě, kdy v Praze budu, a zkoumají, jestli by se pro ně nenašla chvíle v mém programu.
Tak mi zavolala v polovině září také jedna paní.
Ptala se, jestli by se mohla se svým manželem se mnou potkat.
Tvrdila, že už u mne byla na konzultaci, ale její jméno, kterým se do telefonu představila, mi nic neříkalo.
Když jsem v sobotu 16.9. skončila s přednáškou na téma "Jak rozumět vlastní duši" v TJ u metra Pražského povstání v Praze, vidím známou tvář.
"Vás ale znám, jen to jméno je jiné..." říkám.
"Vzali jsme se," odpovídá víla s platinovými vlasy a za ruku drží sebevědomého mladíka.
...
Vybavuji si, bude to asi rok, co jsme se viděli společně i s tímto mladým mužem.
Tehdy uvažoval o vydání knížky, ale žádné nakladatelství o jeho texty nemělo zájem.
Chvilku jsme tehdy poseděli, předala jsem jim své zkušenosti z vydávání mých knih, aby věděli, jak to funguje, když by si knížku chtěli vydat sami.
Nic na tom není.
...
Rozhodujeme se dát si kávu v nedaleké pizzerii.
Jen se usadíme, na stolku se objevuje knížka ´Cesta od punku ke svobodě´ Lukáše Vincoura.
"To je ta knížka, která se měla loni narodit?"
Gratuluji, knížku beru do rukou, prohlížím černobílé fotografie a dívám se i na netradičně pojatou grafiku.
"Ano," přikyvují.
"A není to všechno..."
Vidím na jejich tvářích cosi tajemného.
"Napsali jsme knížku pohádek ´Tenkrát Svět´. Je o světě víl a krásných bytostí, které žijí v přírodě."
Tahle knížka je jiná, vázaná, s překrásnými ilustracemi Dominiky Novákové.
Obě knížky dostávám jako dárek a jsem za ně vděčná.
Vím o Michaele a Lukášovi, že jsou vegani, nejedí zvířata.
Manifestují tento svůj názor veřejně, nestydí se za něj.
V tomto mají zcela jasno.
Chvíli ještě řešíme jejich další směřování v životě, kam je to posouvá a jak to nejspíš bude.
...
Ještě odtud pokračuji další přednáškou U Džoudyho, kde o tomto neskutečném setkání vypráním.
Knížku přítomným ukazuji, náhodně otevírám a začínám číst.
Je to tak poeticky psané, že mnohý z posluchačů má v očích střípky čehosi.
Krásné...
Děkuji.
Okamžitě musím volat, abych na četná přání přítomných zjistila, kde je možné tuto knížku koupit.
Najdete ji zde:
www.lilvil.cz .
© Wahlgrenis
05.12.2017
RECENZE: Michaela a Lukáš Vincourovi napsali poetickou pohádku Tenkrát Svět. Své čtenáře zvou do budoucnosti planety Země, do krásného, harmonického světa, kde neexistuje žádné utrpení. V tomto světě lidé žijí v souladu s přírodou, díky čemuž vidí kouzelné bytosti (skřítky, víly, mořské panny, duchy přírody...).
Vypravěč čtenáře seznamuje se sedmiletým Vilíkem, zvídavým klučinou, jehož nejlepší kamarádkou je víla Jasmínka. Od ní se Vilík jednoho dne začne dozvídat o Tenkrát Světě. Tenkrát Svět je svět, ve kterém v současné době žijeme. Náš způsob života, jehož součástí je zabíjení a pojídání zvířat, Vilíkovi připadá naprosto nepochopitelný. Vypraví se proto i za dalšími kamarády a prosí je, aby mu i oni vyprávěli o tom, co kdysi bylo. Jako by nechtěl uvěřit, že se něco takového opravdu mohlo dít… Každý z nich Vilíka seznámí s částí minulosti – kravička Zaira vypráví o mléčném průmyslu, stromočlověk Leontýn o ničení přírody, skřítek Valerián o lovu a myslivosti...
Pokud si přečtete jen anotaci knihy, zřejmě vás nenapadne, že se jedná o "veganskou" pohádku. Anotace totiž mluví o přírodě a kouzelných bytostech. Tušit téma knihy asi začnete, pokud si vyhledáte informace o autorech na internetu. Těžko říct, zda zamlčení celkového poselství knihy byl záměr, aby se kniha dostala k většímu počtu čtenářů. Přeci jen slůvko veganství působí na mnohé lidi jako onen pověstný rudý hadr na býka.
Autoři srozumitelnou formou zachycují několik hlavních problémů naší neveganské společnosti z pohledu veganů – je to nejen konzumace masa, ale i již zmiňovaný mléčný průmysl a odebírání telat kravám krátce po narození, rybolov, lov lesní zvěře či ničení přírody. Zkrátka způsob života, který nebere ohledy na druhé. Malý Vilík se upřímně diví, jak je možné, že se někdo mohl chovat ke zvířátkům a přírodě tak zle.
Silnou stránkou knihy je její grafické zpracování, jehož autorkou je Dominika Nováková. Téměř každá dvojstrana obsahuje barevné ilustrace a každá dvojstrana má barevné pozadí a různou barvu písma. V jednom případě nebyla volba barev šťastná – na světle růžovém podkladu je bílé písmo hůře vidět. Jinak ale po vizuální stránce působí kniha velmi dobře, ilustrace se velmi dobře hodí k tématu knihy.
Myslím si, že ve vegetariánských a hlavně "veganských" rodinách bude tato kniha slavit úspěch. (Slovo veganství je v uvozovkách z toho důvodu, že tento pojem je poměrně široký – někdo jej vnímá jen v souvislosti se stravou, pro jiného je to životní filosofie zahrnující i další aspekty života, jako například kosmetiku a drogistické zboží netestované na zvířatech atd.) Téma zpracovává citlivě a může tak být dobrým odrazovým můstkem pro rozhovory rodičů s dětmi na téma ochrany přírody i zvířat.
Jenže co ostatní rodiny? Mnohé děti mají rády zvířátka, mívají doma pejska, morčátko, chodí na výlety do zoo, poslouchají od rodičů, že tahat kočky za ocas je špatné, že se ke zvířátkům máme chovat hezky. Některé děti pak, když dostanou na talíř maso, říkají, že je jim kuřátka či rybičky líto a že je smutné, že je zvířátko mrtvé. Otázkou proto zůstává, zda kniha zaujme i rodiny, kde je maso běžnou součástí stravy; zda maso konzumující rodiče knihu Tenkrát Svět svým dětem pořídí. Mohlo by se totiž stát, že dítě začne odmítat jíst tuto formu bílkovin.
Kniha by ale své uplatnění mohla najít také v rodinách, kde rodiče přecházejí na vegetariánskou či veganskou stravu a chtějí svým dětem vhodnou formou zdůvodnit, proč tak činí.
Zdroj:
Klub knihomolů © Wahlgrenis
05.12.2017
Milá Wahl,
všimla jsem si, že píšeš o Míše a jejím přítelovi.
Míšu totiž znám.
Hlídaly jsme spolu děti, když maminky cvičily, před dvěma lety.
Mám ji v přátelích na fcb.
Teď jsem jí napsala, že mě to překvapilo, že jsem žasla, jak je svět malej, že se ocitla na Tvých stránkách...
Moc mě potěšilo, že je také duchovně zaměřená a že i Tebe zná...
Překvapuje mě, jak je vše propojené...
A jak Ty říkáš - žádné setkání není náhoda...
Jednou jsem se jí ptala, když jsem jí potkala v autobuse, co dělala za školu.
Říkala, že sociální, mě to vnuklo natolik, že pak za rok od našeho potkání jsem se na tu školu přihlásila.
Nyní jsem ve druhém ročníku a moc mě to baví.
Opravdu do té školy chodím ráda, učíme se věci, které se mi hodí krom do pracovního života i do osobního života....
Jo, a kdybych jí to nenapsala, tak ani neví, že o ní píšeš...
Takže za tento článek DĚKUJI
Petra 08.12.2017
